art+antiques 11/2018

11

listopad 2018

101

99 Kč / 4,70 ¤

Umění meziválečného Ostravska 36 / Rozhovor s Petrem Hájkem 52 / Forma 10 /

102

O B J E V U J E M E Z H O D N O C UJ E M E S E

Z

I N V E S T I Č N Í

U M Ě N Í

F O N D

Pro arte, a.s. | Vratislavský palác, Tržiště 13 | 118 00 Praha 1 – Malá Strana | +420 257 941 660, proarte@proarte.cz www.proarte.cz

Mikuláš Medek, Příliš mnoho alkoholu II (Vodka), 1965, olej na plátně, 151x84,5 cm

T Ě Š Í M E

Obsah

editorial /

Kultivace

2 / poznámky

11

> Z Plzně do přírody

Milena Bartlová Kultura je v poslední době velmi exponovaný pojem. Řeč je o té či oné kultuře a o tom, že jedna kultura s druhou nejde nebo nemusí jít dohromady. Nechme ale pro tentokrát stranou předvolebně, povolebně a mezivolebně vyostřené debaty tuzemských politických špiček. S pojmem kultura jsem se v oslavami a počínající podzimní chmurou nasáklém posledním říjnovém týdnu setkal ještě v jiném kontextu, snad nepřekvapivě v rámci předávání Státních cen za kulturu (viz zpráva na s. 6).

Skvělým a dobře zvoleným laureátům, především nám oborově blízkým manželům Janě a Jiřímu Ševčíkovým a Růženě Žertové, jako redakce samozřejmě upřímně blahopřejeme. Přiznávám ale, že jen proto, abych poblahopřál, nepíši. Zajímá mě především aranžmá předávacího galavečera, který ČT již tradičně a živě vysílala na svém kanále Art. Vyhlášení každého z laureátů během něj doplňovalo drobné tanečně-varietní číslo, snad v podání členů baletu Národního divadla. Kvalita humoru byla kolísavá, průbojností a originalitou vynikalo a překvapovalo číslo vztahující se k ceně za překlad, již obdržela sedmaosmdesátiletá polonistka Helena Stachová. Ano, došlo v něm na možné svízele a omyly spojené s překladem ze dvou blízkých slovanských jazyků a ano, reflektována byla i zrádná homofonie českého „šukání“ a polského „szukanie“. Na myšlenkově ještě vyšší niveau ovšem posunula večer až scéna závěrečná. Moderátor večera se nejprve vysvlékl do trenek a pak začal skákat po pódiu a hýkat jako gorila. Názorně takto ve vtipné zkratce předváděl, jakým nebezpečím by byl „národ“ ohrožen, pokud by mu byl odepřen blahodárný vliv kultury.

Kultura kultivuje, tak nějak by šlo shrnout myšlenkový fundament předávacího ceremonielu. Jen díky ní a tedy i našim laureátkám a laureátům se nešťouráme v nose a jíme příborem. Na poukazy na stinné stránky takto pojímané kultury bohužel choreografům nezbyl čas. Poukážeme na ni ve zkratce alespoň na tomto místě. Kultura v tomto smyslu zároveň nutně představuje i nástroj disciplinace a spojeno je s ní i násilí. Kdo není kultivován, není člověkem nebo alespoň není dostatečně člověkem. A co se primátů týče, je otázka, proč by člověk „kultivovaně“ pojídající gorilí mozek příborem měl být nadřazen pojídané gorile. Nepochybuji ale, že tyto a další komplikované otázky budou předmětem galavečera Státních cen 2019.

Pepa Ledvina

4 / dílo měsíce

> Degaska

Simona Chalupová

6 / zprávy 10 / výstava

> Umění meziválečného Ostravska

Tomáš Klička

19 / aukce 30 / na trhu

> Otto Gutfreund

Jan Skřivánek

32 / na trhu

> Stanislav Kolíbal

Jan Skřivánek

> Barbora Fastrová

34 / portfolio

Anežka Bartlová

36 / rozhovor

> Petr Hájek

Karolina Jirkalová

48 / téma

> Forma

Jakub Stejskal

54 / design

> Istanbulské bienále

Klára Peloušková

59 / nové knihy Kateřina Černá

61 / knižní recenze Vít Vlnas

62 / antiques

> Ve stínu Škréty

> Talaškino

Jakub Hauser

68 / zahraničí

> Petr Bruegel ve Vídni

Dušan Buran

72 / zahraničí

> Orient v Krakově

Vojtěch Märc

83 / manuál

> O mobilitě

Ondřej Chrobák

>

84 / recenze Krásná jizba, Festival Signal, András Csefalvay, Večeřová a Příkaský Ladislav Zikmund-Lender, Lukáš Pilka, Anežka Bartlová, Tereza Záchová

94 / na východ Jana Németh

96 / vizuál

> Rekonštrukcia dôvery

> Semiologie graphique

Pavla Pauknerová

obálka

>

facebook.com/ Artcasopis

F E R D I Š D U Š A : K O K S O V É P E C E , z cyklu Peklo práce, 1923, dřevoryt, 550 × 440 mm, Galerie výtvarného umění v Ostravě

Aplikace Kiosk Navigator

Vydává: Ambit Media, a. s., IČ: 27422160 / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5; tel: +420 222 352 580, fax: +420 222 352 572, redakce@artantiques.cz / Šéfredaktor: Pepa Ledvina (pl) / Redaktoři: Anežka Bartlová (ab), Kateřina Černá, Karolina Jirkalová (kj), Tomáš Klička (tkl), Jan Skřivánek (js) / Obchodní ředitelka: Světlana Urbanová, 604 931 471, svetlana.urbanova@ambitmedia.cz / Account Manager: Kryštof Mikule, 731 104 666 / Marketing: Marta Hladíková, 222 352 575, marta.hladikova@ambitmedia.cz / Design: Robert V. Novák a www.dusot.cz / Grafická úprava: Jožka Gabriel, Karel Zahradník / Na přípravě čísla a webu se podíleli: Milena Bartlová, Dušan Buran, Jakub Hauser, Simona Chalupová, Ondřej Chrobák, Tereza Koucká, Vojtěch Märc, Jana Németh, Pavla Pauknerová, Lukáš Pilka, Klára Peloušková, Jakub Stejskal, Vít Vlnas, Tereza Záchová, Ladislav Zikmund-Lender / Tisk: Helma Roto, spol. s r. o., U Pekařky 5, 180 00 Praha 8-Libeň / Distribuce: Postservis Praha, PNS, a. s., Kosmas.cz, Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a. s. / Vlastní distribuce ve vybraných galeriích v ČR: 222 352 584; artcasopis@ambitmedia.cz / Předplatné: Ambit Media, a. s., tel: 222 352 584, predplatne@ambitmedia.cz, www.centram.cz / Registrace: MK ČR: E13654 / ISSN 1213-8398 / Vychází s podporou Ministerstva kultury ČR / Periodicita: Měsíčník. Toto číslo vychází 7. 11. 2018. Příští číslo vyjde začátkem prosince. Veškerá práva vyhrazena. / www.artcasopis.cz

6

zprávy

Ceny MK a Státní cena za překladatelské dílo

Praha – V neděli 21. října byly na Nové scéně Národního divadla předány Státní cena za překladatelské dílo a Ceny Ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla, hudby, výtvarného umění, architektury a kinematografie a audiovize.

Státní cenu za překladatelské dílo získala překladatelka z polštiny Helena Stachová, která do češtiny převedla dvě stovky knižních titulů, mimo jiné díla Sławomira Mrożka nebo Stanisława Lema.

Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla obdržel režisér, scenárista, dramatik a divadelní organizátor Jan Schmid, spjatý především s divadlem Studio Ypsilon. Hudební skladatel Luboš Sluka byl oceněn za celoživotní skladatelskou i redakční činnost a za své postoje v době nesvobody. Je autorem více než sta různorodých hudebních děl, působil jako dramaturg Československé televize či šéfredaktor hudebního vydavatelství Panton.

V oblasti kinematografie a audiovize získal ocenění režisér Hynek Bočan, a to především za své filmy z 60. let a tvorbu po roce 1989.

Cenu v oblasti výtvarného umění převzali manželé Jana (*1941) a Jiří (*1940) Ševčíkovi, ministerstvo vyzdvihlo jejich celoživotní kurátorskou, teoretickou i pedagogickou činnost. Ševčíkovi patřili od 80. let k výrazným tvůrcům středoevropského diskursu současného umění a architektury. Společně připravili dlouhou řadu samostatných i skupinových výstav doma i v zahraničí. Jiří Ševčík také od konce 70. let vnášel do českého kontextu myšlenky postmodernistické architektury a urbanismu. Souborné vydání prací Jany a Jiřího Ševčíkových vyšlo v roce 2010 ve svazku nazvaném Texty.

J I Ř Í A J A N A Š E V Č Í K O V I , foto: Martin Voříšek

Cenu Ministerstva kultury převzala také architektka a designérka Růžena Žertová (*1932), autorka několika pozoruhodných obchodních domů, později také svítidel či šperků. Žertová vystudovala architekturu na brněnské technice, podstatnou část svého profesního života (1960–1983) pak pracovala ve Státním projektovém ústavu obchodu v Brně.

Právě zde vznikly její projekty obchodních domů pro Košice, Pardubice, Ústí nad Labem nebo Ostravu a také netypický (a bohužel nerealizovaný) návrh Prioru na náměstí do Jihlavy, který měl být z velké části umístěn pod zemí. Od druhé poloviny 70. let se Růžena Žertová soustavně věnovala návrhům svítidel, po jejím odchodu z projektového ústavu se staly její hlavní obživou. Téměř neznámé zůstávají Žertové projekty atriových rodinných domů a především kompaktních obytných souborů inspirovaných skandinávskou architekturou. Touto typologií se Žertová intenzivně zabývala od začátku 90. let, většina z jejích studií však zůstala jen na papíře.

Mnohostrannou práci této autorky shrnula v roce 2016 monografie Růžena Žertová: Architektka domů i věcí.

Zbývá zmínit dvě ceny, které během slavnostního večera uděleny nebyly. Pár dní poté, co začátkem července získala důvěru vláda Andreje Babiše, rezignovala větší část porotců Státní ceny za literaturu v čele s předsedou komise básníkem Petrem Hruškou. Důvodem byl nesouhlas s faktem, že nová vláda postavila svou legitimitu na tiché podpoře komunistické strany. Spisovatel Jiří Hájíček, kterého komise vybrala jako laureáta ještě před rezignací části porotců, si Státní cenu za literaturu odmítl převzít s odůvodněním, že akce je příliš zpolitizovaná.

Kromě režiséra Bočana navrhla porota pro kinematografii a audiovizi udělit Cenu ministerstva kultury také režiséru Evaldu Schormovi in memoriam. Jeho rodina však ocenění odmítla převzít, neboť podobně jako Petr Hruška a jeho kolegové nesouhlasí s vládou podporovanou komunisty. / KJ

názor

7

Nový ředitel Galerie výtvarného umění v Hradci Králové

Hradec Králové – V čele královéhradecké galerie stane od 1. dubna 2019 František Zachoval.

Ve výběrovém řízení byl vybrán ze sedmi zájemců. Letos devětatřicetiletý Zachoval působí od roku 2015 jako ředitel Českého centra v Bukurešti a na postu vystřídá Tomáše Rybičku, který instituci vedl od roku 1997. Pod Rybičkovým vedením podstoupila budova galerie, která byla původně postavena Osvaldem Polívkou jako záložna, kompletní rekonstrukci za 126 milionů korun a po znovuotevření koncem roku 2016 představila novou stálou expozici umění 20. století, která se nicméně setkala s rozporuplnými reakcemi (viz AA 2/2017).

Galerie představuje jednu z hlavních kulturních institucí v regionu a je zřizovaná krajem.

Rada kraje jmenovala Františka Zachovala do funkce na základě předložené koncepce rozvoje a řízení. „Plánuji zahájit širší diskusi s akademickou obcí, odbornou veřejností a se zřizovatelem galerie, která povede k definování zřetelné podoby galerie,“ uvedl na konto svých plánů Zachoval. „Tato podoba by měla být v kontextu galerií a muzeí v České republice jedinečná a má být propojena se specifiky místního prostředí. Místním specifikem je silná a v České republice unikátní tradice architektury, urbanismu a práce s veřejným prostorem.

Vše by bylo doplněné výraznými výtvarnými výstavami akcentujícími k architektuře.“

Zachoval má s domácím uměleckým provozem bohaté zkušenosti. Je absolventem ateliéru monumentální tvorby Aleše Veselého na pražské AVU, kde po absolutoriu v roce 2006 po dobu osmi let vedl Digitální laboratoř.

V roce 2005 stál tamtéž u založení Artyčok TV, internetové platformy pro současné umění. Třetím rokem je coby zástupce Českých center porotcem Ceny Věry Jirousové pro umělecké kritiky. České centrum v Bukurešti, jež dosud vede, se organizačně podílelo také na výstavách současného umění, v posledních letech se zde uskutečnily mj. výstavy Jiřího Kovandy, Martina Zeta nebo Jaro Vargy. / TKL

INZERCE

František

KUPKA Legionář a vlastenec

Museum Kampa 6. 10. 2018 — 27. 1. 2019

Výstava se koná za finanční podpory Ministerstva kultury ČR. Je součástí oslav připomenutí významných výročí roku 2018 spojených s naší státností.

Přehled všech akcí, které se v rámci oslav konají, najdete na webových stránkách spolecnestoleti.cz

Hlavní partner výstavy

inzerce.indd 2

Generální partner Musea Kampa

Hlavní partner Musea Kampa

Partneři Musea Kampa

Mediální partneři Musea Kampa

29.10.2018 16:59:18

10

výstava

text Tomáš Klička

Daleko v Orientě Umění meziválečného Ostravska Z řady letošních připomínek stého jubilea založení Československa se vymyká výstava uspořádaná Galerií výtvarného umění v Ostravě. Její výlučnost plyne z toho, že se omezuje na sledování konkrétního, v širším povědomí nijak umělecky významného regionu Ostravska. Pokouší se jej předvést nejen v zažitém bezručovském světle, ale i jako místo kvetoucí modernity.

„Ostrava je daleko v Orientě,“ komentoval svoji vzdálenost od centra nové republiky malíř Antonín Procházka, když roku 1921 psal do Prahy Emilu Fillovi.

Kvůli obživě v Moravské Ostravě tou dobou působil už jedenáct let jako učitel. Přirovnání jiných „odlehlých“ končin Československa – Podkarpatské Rusy k Asii, či dříve Slovácka k Řecku – měla mnohdy romantický nádech. Procházka se svými kosmopolitními zkušenostmi však takto ventiloval frustraci z periferie a ve stejném dopise zmiňuje, jak se aktivně snaží o přeložení do hlavního města.

Trochu bezútěšný titul výstavy, který opakuje zakořeněný přívlastek Ostravska coby těžbou a těžkým průmyslem ušpiněné černé země, jako by Procházkovi dával za pravdu. Přejat je z názvu plátna Břetislava Bartoše z roku 1920, potažmo „časopisu lidově výchovného“, který začal vycházet o několik let později a jehož výraznou obálku navrhl rovněž Bartoš. Použitý otazník a podtitul ale naznačují, že autoři výstavy Renata Skřebská a Martin Strakoš spolu s širším týmem spolupracovníků chtějí zažitý stereotyp nabourat a ukázat meziválečnou kulturu o něco plastičtěji.

Dekrety a restituce

Znepokojený a poněkud prázdný pohled Mechtilde Lichnovské rozhodně neodpovídá tradičnímu reprezentačnímu portrétu, jakých je jinak na výstavě k vi-

dění několik. Malba Oskara Kokoschky z roku 1916 je dnes nejcennějším pozůstatkem jedné z nejdůležitějších sbírek moderního umění v ostravském regionu, která ve své době čítala například raného Picassa (Portrét Suzanne Bloch z roku 1904 nebo kvaš Modrý chlapec, 1905). Její majitelkou byla právě Mechtilda Lichnovská, aristokratka a spisovatelka, pozoruhodná svým osudem i konexemi – v době svého předválečného londýnského pobytu se spolu s manželem, německým velvyslancem stýkala mimo jiné s okruhem intelektuálů a umělců Bloomsbury Group. Moderní část své sbírky uchovávala v zámku v Chuchelné, v současnosti je její torzo k vidění na zámku v Hradci nad Moravicí. Právě připomínky sběratelské aktivity společenských a hospodářských elit nabourávají představu o výhradně dělnické identitě Ostravy.

Vzdáleným ozvukem další bohaté sbírky jsou na výstavě díla Maxe Pechsteina, Lessera Ury nebo Antonína Hudečka z majetku ředitele Vítkovického horního a hutního těžířstva Oskara Federera. Původně se v ní nacházela např. jedna z verzí van Goghovy Arlesanky (podle Gaugina) (1890), dnes ve sbírkách Muzea umění v São Paulu, Gauginovo zátiší Váza s květinami a tykví (po 1891), vystavené koncem 50. let na malířově retrospektivě v newyorské MoMA, nebo Cézannův obraz Kaštany a farma Jas de Bouffan (1876), který před čtyřmi roky prošel newyorskou aukcí Christie’s.

BŘE T I SL AV BAR T OŠ: Č E R N Á Z E M Ě , 1920, olej na plátně, 148 × 93 cm, Galerie výtvarného umění v Ostravě

11

inzerce

18

AUREA Numismatika mince - medaile - bankovky - vyznamenání

Internetová aukce umění obrazy - kresby - grafika - starožitnosti

1.eAukce eAukce umění umění aa starožitností starožitností 3.

11.

12.2018 2018od od19.00 19.00hod. hod.

5. 6.

Přijímáme do našich internetových aukcí obrazy, kresby, grafiku a starožitnosti Galerie Goltzova tvrz

89. aukce - aukce 100 rarit 90. aukce - mince, řády a vyznamenání 91. aukce - papírová platidla 1. 12. 2018, 9.00 hod.

5. května 8, Golčův Jeníkov 603 480 887, 603 497 240 www.antikgoltz.cz info@antikgoltz.cz

Aukční dům Korunní Korunní 73, Praha 3

604 273 741, 224 251 094 www.aukcni-dum.cz aukcnidum@seznam.cz

17. eAukce - mince, medaile, řády, vyznamenání, staré pohlednice 2. - 6. 12. 2018, 18.00 hod.

Konferenční centrum City Na Strži 65, Praha 4 (Metro Pankrác)

www.aurea.cz

www.LiveBid.cz

www.LiveBid.cz

Sledujte aukci a přihazujte online

Internetová aukce umění Prodej za nejlepší ceny Předplaťte si nebo darujte výhodné vánoční předplatné a zúčastněte se tak soutěže o hodnotné ceny.

Roční předplatné 690,- Kč Studentské předplatné 590,- Kč + zasílání v pdf.

Sleva 15 % na e-shopu nakladatelství Host.

Každý měsíc soutež o ceny.

63. AUKCE ve středu 12. prosince 2018 v 18. hodin v Topičově salonu, Národní 9, Praha 1 Předaukční výstava dražených děl proběhne v Galerii Dolmen, Pštrossova 31, Praha 1: pondělí 3. 12.–středa 12. 12. 2018

Olbram Zoubek, Ty, osinkocement výška 228 cm, rok 1993, vyvolávací cena: 430 000 Kč casopis.hostbrno.cz

www.galerie-dolmen.cz

aukce

19

Bez vyvolávacích cen a s rekordy pro Beneše a Lebedu

European Arts – Aukce European Arts v neděli 7. října skončila s bilancí téměř 84 milionů korun*. Nové majitele získalo 169 z 242 nabízených děl, což znamená 70procentní úspěšnost.

Za milionové částky se prodalo 17 děl, dalších 87 položek překonalo hranici sta tisíc korun.

Společnost poprvé vyzkoušela dražební model bez pevně stanovených vyvolávacích cen, jaký je běžný v zahraničí. Katalog uváděl jen odhadní pásma, minimální podání určoval až licitátor Jan Neumann a pohybovalo se v rozmezí 60 až 90 procent dolní hranice odhadu. Tento způsob dražby s sebou přináší i tzv. rezervační limity, pevně stanovené minimální ceny, za které mohou být díla prodána a které nemusí být shodné s cenou vyvolávací.

Některé položky mohou dokonce zůstat neprodané, byť překonají dolní mez odhadu.

Mezi nejdražšími prodeji figuruje celá řada opakovaných prodejů. Nejvyšší ceny dosáhl velkoformátový olej Jakuba Schikanedera Tiché moře, který se na trh vrátil po šesti letech. Začínal na částce 5,6 milionu korun, o milion více, než byla kladívková cena při předchozím prodeji. Ob-

JAKUB SCHIK ANEDER: T I C H É M O Ř E , olej na plátně, 93,5 × 129 cm, cena: 7 812 000 Kč

raz byl přiklepnut pevnému limitu za konečných 7,8 milionu, tedy 6,3 milionu korun na kladívku. To bylo o 200 tisíc korun méně, než činila spodní hranice odhadu (6,5 až 9 milionů korun).

Na druhou nejvyšší cenu odpoledne dosáhla Krajina Antonína Slavíčka příbuzná obrazu Polní cesta z Německé Rybné ze Západočeské galerie v Plzni. Podle Petra Wittlicha by mohlo jít o jedno z posledních dokončených Slavíčkových děl. Olej se začal dražit na částce 3,6 milionu, zájemce na telefonu nabídl 3,9 milionu korun, tedy 4,84 milionu korun včetně provize. Odhadní pásmo bylo stanoveno v rozmezí 4,2 až 5,2 milionu korun.

Nově byl nabízen obraz Malý Dubovec Otakara Lebedy, který byl před třemi lety titulním dílem výstavy Má vlast na Pražském hradě. Rozměrná krajina byla objevena až v roce 2009 v souvislosti s umělcovou výstavou v Národní galerii. Minimální podání licitátor stanovil na 2,5 milionu korun. Obraz si nakonec odnesl zájemce na telefonu za téměř 4,5 milionu korun. Lebedův aukční rekord z loňského podzimu tak byl překonán o více než 2,3 milionu korun.

Další výrazné aukční maximum patřilo Vincenci Benešovi, od něhož aukční síň nabídla zajímavý raný obraz z doby vzniku skupiny Osma. Podobizna malíře Proškovce, portrét umělcova spolužáka, je založen na kontrastu komplementárních barev, v tomto případě modré a oranžové, a prozrazuje vliv van Gogha, Cézanna a fauvistů. Minimálním podání a zároveň i kladívková cena obrazu činily 1,65 milionu, tedy o něco více než 2 miliony korun včetně aukční přirážky. Předchozí Benešovo aukční maximum bylo poloviční a náleželo obrazu Pohled na Šítkovskou věž z let 1913 až 1915.

Z krajinářů dosáhl na svůj druhý nejlepší výsledek v aukci Antonín Hudeček, když se jeho Krajina z Okoře z roku 1899 prodala za startovací částku 2,85 milionu korun včetně provize. Od téhož autory byly nabízeny ještě čtyři další krajiny, kupce však nelezly jen dvě z nich, opakovaně nabízené obrazy Partie z Okoře a V létě. Prodaly se shodně za 1,92 milionu korun.

S nárůstem vyšším než 300 tisíc korun odešel z aukce obraz Jaroslava Věšína Zimní vyjížďka.

Cena 1,6 milionu korun je druhou nejvyšší sumou vydanou za jeho dílo v aukci. Ze zahraničních děl

O T A K A R L E B E D A : M A LÝ D U B O V E C 1895, olej na plátně, 81 × 121 cm, cena: 4 464 000 Kč

si nejlépe vedl Akt na modrém pozadí francouzského malíře a spisovatele Alberta Marqueta namalovaný v roce 1913. Bylo to první dílo tohoto autora v domácí aukci a nový majitel za něj dal 2,1 milionu korun.

Z domácích současných umělců překvapil prodej díla 3080 transakcí původně street-artového umělce Epose 257, tedy igelitová taška naplněná penězi v nominální hodnotě téměř 900 tisíc korun. Práce je výsledkem loňské akce, kdy umělec v rámci své výstavy Retroreflexe v Národní galerii měnil návštěvníkům použité bankovky za nové. Objekt startoval na 700 tisících a za 1,1 milionu korun na sále, tedy konečných 1,36 milionu korun jej koupil známý pražský galerista.

Mezi milionovými díly byla také řada opakovaně prodávaných maleb, vedle již jmenovaných prací Schikanedera a Hudečka například tempera Jana Zrzavého Pobřeží na Île de Sein (4,46 milionu ), Zátiší s konvicí Emila Filly (2,16 milionu), Kytice ve džbánu Václava Špály (2,05 milionu) nebo * Není-li uvedeno jinak, jsou všechny ceny včetně aukční provize, která se pohybuje od 15 do 25 % ceny dosažené v sále.

V INCENC BENEŠ: PODOBIZNA M A L Í Ř E P R O Š K O V C E , 1908, olej na plátně, 91,5 × 79 cm, cena: 2 046 000 Kč

20

aukce

Cesta na Korsice Bedřicha Piskače (1,86 milionu korun).

Zájem byl dále o malby Otakara Mrkvičky, kterých se v aukci objevilo hned pět a tři z toho opakovaně. Nově nabízenou malbou byl olej Jaro na předměstí, které pochází nejspíše ze 30. let a svým příklonem k civilismu a poetismu připomíná umělcovo aktivní působení ve skupině Devětsil (vystoupalo na 533 tisíc korun). Bez kupce naopak zůstal Portrét herce Václava Vydry staršího z roku 1940, který byl nabízen s odhadem 150 až 240 tisíc korun.

Na solidní ceny dosáhly i dvě malby Georga Karse: Cesta z roku 1925 ze soukromé sbírky v Lyonu (744 tisíc) a umělcovo oblíbené téma ženské toalety z téže doby (670 tisíc korun). V aukci dále vzniklo i nové domácí maximum Jana Matulky, zcela ojediněle draženého malíře, který v roce 1907, ve svých 17 letech, odešel do USA, kde zůstal po celý život.

Kubizující Krajina s kravami byla již před několika lety nabízena, její cena však nyní vystoupala výše, na 446 tisíc korun. Zájem byl i o jeho práci na papíře s názvem Skupina žen pocházející z Waldesovy sbírky, jež překonala i horní hranici odhadu a prodala se za 322 tisíc korun.

Výrazný nárůst zaznamenaly také oleje Modrý (236 tisíc) a Princezny Jiřího Andrleho (136 tisíc korun). Z prací na papíře se dobře prodávala díla Hanuše Schweigera (Krysař, 558 tisíc), Františka Tichého (Milosrdný Samaritán, 446 tisíc korun), Františka Kupky nebo Kamila Lhotáka. Vesměs však šlo o opakované prodeje.

Olej Dvojportrét Maxe Švabinského zachycující umělce a jeho manželku na procházce vystoupal z minimálního podání 680 tisíc na 740 tisíc, nedosáhl však ani dolní částky odhadu (800 tisíc až 1,2 milionu korun). Proto tato práce z roku 1915 restituovaná z Národní galerie nového kupce nenašla. / TEREZA KOUCK Á

Zbytky Švestky

Prague Auctions – Na přelomu září a října společnost uspořádala několik internetových aukcí, z nichž nejzajímavější byla aukce tří desítek uměleckých děl z majetku zkrachovalé společnosti Makum, která byla do jara 2012 provozovatelem Galerie Jiří Švestka. Nového majitele našly všechny nabízené položky, dohromady za 1,25 milionu korun.

O polovinu obratu se postaral drobný bronz od Marie Bartuszové, jenž vystoupal z 60 tisíc na 670 tisíc korun. Hned osmi snímky z cyklu Zemská fotografie byli v nabídce zastoupeni Lukáš Jasanský a Martin Polák, prodaly se za částky od 5 do 22 tisíc korun.

Zahraniční umění bylo zastoupeno grafikou Jamese Turella (32 tisíc) a snímkem z videa Section Cinema od Tacity Dean (19 tisíc korun).

V sobotu 7. října Prague Auctions uspořádaly klasickou sálovou aukci poválečného a současného umění. Konečný obrat činil 2,6 milionu korun, přičemž kupce našla třetina z osmi desítek dražených děl. Osm položek bylo prodáno za statisícové částky, přičemž Antonín Málek dosáhl nového autorského rekordu a Miroslav Tichý ten stávající vyrovnal.

Málkův obraz Žluté moře z roku 1973 se prodal s mírným nárůstem za 219 tisíc a Tichého anonymní ženský portrét vystoupal z 56 tisíc na 262 tisíc korun. / JS

M ÁR I A BAR T US ZOVÁ: BE Z NÁ Z V U 1968, bronz, 15 × 40 × 38 cm, cena: 670 000 Kč

BĚL A KOL ÁŘOVÁ: M L H O V Ý K R U H , 1964, černobílá bromostříbrná fotografie na polomatném papíru, původní autorská zvětšenina, 15,4 × 12,9 cm, cena: 180 000 Kč

JAROSL AV RÖSSLER: K O N S T R U K C E , E I F E L T O U R , 1965, černobílá bromostříbrná fotografie dotvářená Sabatierovým efektem na lesklém papíru, původní autorská zvětšenina, 25,3 × 18,7 cm, cena: 324 000 Kč

Jubilejní fotografická

Zezula – Svou jubilejní 60. aukci galerie Zezula oslavila specializovanou večerní aukcí fotografií a prací na papíře. Ta se navíc poprvé konala v její pražské pobočce, která funguje od letošního jara. Aukce vynesla 4,8 milionu korun a nového majitele našly dvě třetiny z 209 nabízených položek. Sedm fotografií bylo draženo za částky nad sto tisíc korun.

Nejvíce se bojovalo o fotografie Jaroslav Rösslera, Běly Kolářové a Josefa Sudka.

Od Jaroslava Rösslera galerie dražila šest fotografií, z nichž zůstala nevydražená jen jediná.

Experimentální snímky Konstrukce a Novoluní z roku 1965, původní signované zvětšeniny s připsanými názvy, se prodaly shodně za 324 tisíc korun,více než trojnásobek minimálního podání. Dosažená cena je Rösslerovým novým aukčním rekordem, byť ten předchozí byl jen o pár tisíc nižší. Raný kubizující portrét Tanečník Ore Tarraco z roku 1923 vystoupal z 24 tisíc na 276 tisíc korun.

Od Běly Kolářové byly nabízeny dva snímky, Mlhový kruh

z roku 1964 a o tři roky starší Vagetáž – Vánoce. Prodaly se s nárůsty o několik desítek tisíc za 180 tisíc a 156 tisíc korun.

Sudkovo Okno mého ateliéru z 40. či začátku 50. let vystoupalo z 48 tisíc na 132 tisíc a o deset let mladší zátiší Větvičky se prodalo za 96 tisíc korun. Za vysoké částky byly draženy ještě práce Františka Drtikola (228 tisíc) a Jaromíra Funkeho (114 tisíc korun). Úspěchem je také shodná cena 102 tisíc korun za Akt Bohumila Šťastného a za Autoportrét Jaroslava Nohela. Průměrná cena prodaných fotografií byla 45 tisíc, což je o třetinu víc, než je celkový průměr v této kategorii v letošním roce.

Z prací na papíře se nejdráže, za částky kolem 80 tisíci korun, prodaly kresba tužkou Matka země od Františka Drtikola a drobná malby Venuše od Ladislava Sutnara. V kategorii grafik to byly mědirytina Madona v krajině od Egidia Sadelera, Trojice loveckých scén od Václava Hollara a pozdější tisk Dürerovy Madony u zdi, které stály od 40 do 50 tisíc korun. / JS

MASARYKOVO NÁBŘEŽÍ 250/1 PRAHA 1

PODZIMNÍ AUKCE

18. 11. 2O18 / od 13.3O hodin v Galerii Mánes JAN BAUCH vyvolávací cena: 340.000 Kč

EMIL FILLA vyvolávací cena: 250.000 Kč

OTAKAR NEJEDLÝ vyvolávací cena: 400.000 Kč

JOSEF ISTLER vyvolávací cena: 75.000 Kč

RUDOLF NĚMEC vyvolávací cena: 850.000 Kč

JOSEF VYLEŤAL vyvolávací cena: 800.000 Kč

JAROSLAV RÖSSLER vyvolávací cena: 180.000 Kč

VÁCLAV RADIMSKÝ vyvolávací cena: 360.000 Kč

VICTOR VASARELY vyvolávací cena: 15.000 Kč

RUDOLF KREMLIČKA vyvolávací cena: 3.900.000 Kč

21

Předaukční výstava

V prostorách Galerie ART Praha, Staroměstské nám. 2O/548 8. 11. 2O18 — 17. 11. 2O18 (1O.3O—19.OO hod.)

Tel/Fax.: +42O 224 211 O87 Mobil: +42O 6O2 233 723 e-mail: galerie@g-a-p.cz

www.galerie-art-praha.cz

22

aukce

Drahý Malich a Krásná jizba

Sýpka – Nejdražší položkou aukce společnosti Sýpka, která se uskutečnila v neděli 14. října, se stala jedna z drátěných soch Karla Malicha, objekt Událost na kruhu, který se prodal s výrazným nárůstem za 2,83 milionu korun. Dosažená cena je autorovou druhou nejvyšší, rekord od května drží s cenou jen o 140 tisíc korun vyšší socha Light – Air IV. V obou případech se podle soupisového katalogu Karel Malich: Dráty z roku 2005 jedná o pozdější varianty Malichových drátěných plastik ze 70. let. Vedle Události na kruhu, která zdobila obálku aukčního katalogu, byly v aukci ještě dva Malichovy abstraktní kvaše na papíře ze začátku 60. let. Kupce nalezly za 168 tisíc a 180 tisíc korun.

Dohromady aukce vynesla téměř 10 milionů korun a prodala se na ní polovina z více než tří stovek nabízených uměleckých děl a starožitností. Za cenu nad sto tisíc korun na sále bylo vydraženo osm obrazů a soch.

Krom již zmiňovaných děl se jednalo o práce Bohumíra Matala, Václava Radimského, Bohuslava Reynka, Olbrama Zoubka a Milana Housera. Druhou nejdražší položkou aukce se stal drobný olej Bohumíra Matala Deštníkář-

K A R E L M A L I C H : U D Á L O S T N A K R U H U, 1974–75/90. léta, nerezocelový drát, barva, 70 × 200 × 173 cm, cena: 2 832 000 Kč

Neznámý Diviš

ka z roku 1946, který se prodal za vyvolávací cenu 780 tisíc korun.

Cena 288 tisíc korun za více než dvoumetrovou malbu laky sedmačtyřicetiletého Milana Housera je autorovým aukčním rekordem. Dosavadní maximum těsně překonalo i druhé jeho nabízené dílo, antikizující busta dotvořená ponořením do černého laku. Prodala se po jednom příhozu za 228 tisíc korun. Výraznější boj dražitelů se strhl o zlacenou olověnou plastiku Vztahování Olbrama Zoubka, která vystoupala ze 108 tisíc na 276 tisíc, a o drobnou grafiku Kocourek Bohuslava Ryneka, která našla kupce za 180 tisíc korun, více než dvojnásobek minimálního podání.

V kategorii prací na papíře byly za vysoké částky draženy hlavně serigrafie Zdeňka Sýkory, kterých bylo do aukce zařazeno hned šest. Tři nejrozměrnější se prodaly za částky od 72 do 108 tisíc korun. Za 66 tisíc se prodala ještě litografie Ověnčená hlava Jana Zrzavého a pozdní geometrická grafika Františka Kupky vystoupala z 24 tisíc na 60 tisíc korun.

Ze starožitností se nejdráže prodala sedací souprava – stolek, dvě křesla a lavice – od

Josefa Hoffmanna. Soubor původně navržený pro Sanatorium Purkersdorf se prodal za vyvolávací cenu 108 tisíc korun.

Z početné kolekce děl spojených s Krásnou jizbou se nejvíce bojovalo o skleněnou nápojovou soupravu od Ladislava Sutnara, soubor čítající celkem 34 kusů z tenkostěnného skla vystoupal z necelých 22 tisíc na 72 tisíc korun. Souprava Sutnarova porcelánu zdobeného zelenou linkou, čítající 53 kusů, se prodala za vyvolávací cenu 45 tisíc korun. Z šesti nabízených koberců Antonína Kybala se jich prodalo pět v cenovém rozmezí od 24 tisíc do 50 tisíc korun.

Zájem byl také o kubizující keramiku firmy Graniton. Dóza krystala Pavla Janáka zdobená květinovým dekorem se prodala za 72 tisíc, kompletní čajová souprava pro šest osob, kterou navrhl Rudolf Stockar pro Artěl, našla kupce za vyvolávací cenu necelých 58 tisíc korun.

Z poválečného designu se nejdráže, za vyvolávací cenu 96 tisíc korun prodal lustr od Reného Roubíčka. Nejvíce se pak bojovalo o stojací popelník z restaurace hotelu Ještěd, který v roce 1972 navrhl Otakar Binar. Z vyvolávací ceny 14 tisíc se dostal až na 38 tisíc korun. / JS

L ADI SL AV SU T NAR: NÁP O JOVÁ SOUPR AVA kolem 1930, Krásná jizba, tenkostěnné sklo, 34 kusů, cena: 72 000 Kč

Pictura – Na říjnové aukci galerie Pictura se za stotisícové částky prodalo osm děl, jeden obraz překonal hranici milionu korun.

Celkový obrat aukce činil 5,4 milionu korun.

Nejdražší položkou aukce se stal raný obraz Aléna Diviše Quai de Conti Paris, který vystoupal z 671 tisíc na 1,04 milionu korun.

Nově objevený pohled na nábřeží Seiny nedaleko Pont Neuf je ojedinělou ukázkou Divišovy tvorby z prvních měsíců jeho pařížského pobytu. K srovnání se nabízí jen drobná veduta ve sbírce Národní galerie, jinak z této doby známe jen několik abstrahujících figurativních kompozic.

Dalšími výraznými prodeji jsou částky 793 tisíc za akt Georga Karse Zuzana v lázni, 329 tisíc za obraz Františka Gorsse Perpetuum mobile z roku 1958 nebo 305 tisíc korun za obraz Karla Součka V restauraci.

S výraznými nárůsty byly draženy ještě raná fotografie Salome Františka Drtikola (256 tisíc), expresivní malba na papíře Jana Koblasy Zázrak z roku 1964 (159 tisíc) nebo Zimní krajina Karla Holana (134 tisíc korun).

Za vyvolávací cenu 195 tisíc korun našla kupce originální drátěná Figura z roku 1941 od Jaroslava Puchmertla. / JS

ALÉN DI V IŠ: QUAI DE CON T I PAR I S 1927, olej na plátně, 63 × 41,5 cm, cena: 1 037 000 Kč

inzerce

23

AH-art+antique-190x119-20181025 kopie2-OPRAVA.pdf 1 29. 10. 2018 16:31:07

VEČERNÍ AUKCE ČTVRTEK 6. PROSINCE OD 18 HODIN

C

M

Y

CM

VRATISLAV HUGO BRUNNER, MIKULÁŠSKÁ TROJICE Vyvolávací cena: 30 000 CZK

MY

CY

CMY

K

VÝTVARNÉ UMĚNÍ / STAROŽITNOSTI / DESIGN

WWW.ARTHOUSEHEJTMANEK.CZ GOETHEHO 2, 160 00 PRAHA 6 − BUBENEČ, TELEFON: +420 734 311 861

GALERIE AUKČNÍ DŮM

Aukce Etcetera 7 Post-War & Contemporary Art 24. listopadu 2018 — Galerie Kvalitář, Praha Antal, Černický, David, Hilmar, Kintera, Klodová, Koblasa, Kovanda, Kyncl, Matal, Palla, Rajlich, Ruller, Sekal, etc.

Etcetera Auctions, Grohova 2, Brno www.etcetera-auctions.com

24

aukce

Rekordní Josef Šíma po čtrnácti letech

1. Art Consulting – Prodejní úspěšnost denní aukce 1. Art Consulting v neděli 21. října se pohybovala kolem 73 procent.

V katalogu měla 201 děl, z nichž bylo vydraženo celkem 147 s celkovým obratem zhruba 81 milionů korun. Nad milion korun bylo prodáno celkem 10 položek, dalších 51 pak mělo cenu na kladívku vyšší než 100 tisíc korun.

Téměř polovinou k celkovému obratu aukce přispěl obraz Josefa Šímy ML (také MZ, Vejce, Obraz nebo Rovnováha), který

byl vydražen v novém autorském maximu. Tento zásadní umělcův obraz z roku 1927, kdy v Paříži s dalšími umělci zakládá skupinu Le Grand Jeu (Vysoká hra), se objevil hned na první výstavě tohoto sdružení v roce 1929 v Paříži a o rok dříve i na umělcově výstavě v pražské Aventinské mansardě. Zájemce na telefonu číslo 14 po dvanácti čtvrtmilionových příhozech zvítězil nad dámou v sále a za dílo nabídl kladívkovou cenu 31 milionů korun.

Včetně strukturované provize ve výších 20 procent z ceny do 1 milionu, 18 procent z ceny od 1 do 10 milionů a 16 procent z ceny nad 10 milionů korun je konečná cena obrazu 36,18 milionu korun, tedy o 7 milionů více než suma, za kterou byl vydražen v minulém roce doposud nejdražší Šímův

obraz Ateliér. V aukci ale toto dílo nebylo poprvé. Stejná aukční síň ho prodala již před 14 lety a také tehdy za rekordní cenu 7 milionů korun. V roce 2004 to byl zároveň nejdražší aukční prodej domácího trhu.

Velký zájem byl také o rozměrný akryl Zdeňka Sýkory Linie č. 140 z roku 1997. Dlouhou licitaci, která začínala na částce 3,44 milionu, dovedl k vítěznému konci zájemce ze sálu s číslem 93, když za malbu nabídl 6,51 milionu korun. Tím po více než deseti letech zvedl Sýkorovo domácí aukční maximum o 2 miliony korun, Nutno však dodat, že malířův dva roky starý mezinárodní aukční rekord za Linie č. 3 má hodnotu 12 milionů korun.

I poválečná práce Josefa Šímy se na aukci zařadila mezi

ty nejdražší. V nabídce byl obraz Země hvězd z roku 1961. S jedním příhozem se tento olej dostal na částku 3,62 milionu korun.

Ani několik dalších milionových obrazů nebylo velkým překvapením: Zátiší s lahví rumu, rybou a sklenicí Emila Filly z roku 1928 se prodalo za vyvolávací cenu 3,3 milionu, v nabídce dále byly dva drobné kvaše Františka Kupky, Pohyb modré s černým plánem z roku 1922 (2,32 milionu) a o osm let mladší Vertikální kompozice (1,2 milionu korun).

K nejdražším položkám aukce pak přispěl také Mikuláš Medek s kombinovanou technikou Obraz z počátku 60. let s proveniencí ze sbírky historika umění Bohumila Mráze (2,73 milionu korun).

Dvě další díla však překvapeními byla. Hemžení v sále vyvolal

1 JOSEF ŠÍMA: ML 1927, olej na plátně, 140 × 70 cm, cena: 36 180 000 Kč 2 MILOŠ URBÁ SEK: G Y R O S 5, 1965, koláž a barva na kartonu, 60 × 80 cm, cena: 276 000 Kč 1

2

3 JIŘ Í K AR S: T OALE TA, kolem 1928, olej na plátně, 64,5 × 54 cm, cena: 2 321 000 Kč 4 F R A N T I Š E K M A LÝ : S E T K Á N Í , 1934, olej na plátně, 82 × 75,5 cm, cena: 1 020 000 Kč

3

4

5

5 ZDENĚK S ÝKOR A: L I N I E Č . 14 0, 1997, akryl na plátně, 100 × 100 cm, cena: 6 510 000 Kč

25

obraz Georga Karse Toaleta z konce 20. let. Za příhozů zájemců na několika telefonech i v sále se tento olej středního formátu dostal z minimálního podání 408 tisíc až na 2,32 milionu korun, tedy částku významnou nejen na domácím trhu (druhá nejvyšší cena), ale i celosvětově (čtvrtá pozice).

O tři položky později následoval olej Františka Malého Setkání z poloviny 30. let, jehož minimální podání činilo 216 tisíc korun.

On-line zájemce však ihned nabídl 324 tisíc a po dlouhé licitaci surrealisticky laděný obraz vystoupal až na 1,02 milionu korun pro sběratele na telefonu. Je to vůbec poprvé, kdy Malého obraz překročil milionovou hranici. Autorovo dosavadní maximum bylo o 120 tisíc korun nižší. Podobně se odbývala i dražba dalšího Malého obrazu. Letní večer s ženINZERCE

ským torzem v krajině z první poloviny 70. let začínal na částce 180 tisíc, po souboji telefonů vystoupal až na 492 tisíc korun.

Vysoké nárůsty dále zaznamenala koloristicky zajímavá krajina Jana Slavíčka s názvem Lapad ze 20. let (360 tisíc, autorova druhá nejvyšší cena) nebo opakovaně dražená Kytice v okně Oldřicha Kerharta, která zvýšila dosavadní umělcovo maximum o téměř 170 tisíc (276 tisíc korun).

Z poválečných autorů výrazně uspěli Jiří John, jehož několikrát vystavovaný olej Paprsek z roku 1965 vystoupal z 228 tisíc až na 900 tisíc korun, nebo Milan Dobeš, který s opticko-kinetickým reliéfem přibližně ze stejné doby dosáhl dokonce nového aukčního maxima ve výši 780 tisíc korun.

Nový rekord zaznamenal také Miloš Urbásek, když jeho koláž Gyros 5 ztrojnásobila svou mini-

mální cenu na konečných 276 tisíc korun. Zájem byl i o kombinovanou techniku Andreje Bělocvětova Chlapec s moučným fantomem z roku 1952 (720 tisíc korun).

Ze starého umění byl k mání deskový obraz s námětem sebevraždy Lukrécie vytvořený patrně ve druhé třetině 16. století v jižním Německu. Odešel za minimální podání 504 tisíc korun.

Sochařských realizací přinesla aukce něco přes desítku.

Nejzajímavější nabídkou byla plastika nedávno zesnulého slovenského sochaře Jozefa Jankoviče, na kterou sběratelé zareagovali velmi pozitivně a její cenu vytáhli až na nový autorský rekord 1,14 milionu korun, dvojapůlnásobek minimálního podání. Jankovičových plastik doposud českými aukcemi prošlo pouze pět.

Přítomní v sále projevili čilý zájem i o dva reliéfy Stanislava Kolíbala. Rozměrný Černý reliéf se prodal za 456 tisíc, čtvrtinové Geometrické cvičení stálo jen o 12 tisíc korun méně. S vysokým nárůstem a s novým rekordem z aukce odešel i objekt Přesýpací báseň zatím jen ojediněle draženého Jana Wojnara (180 tisíc korun).

Pracem na papíře s nejvyššími nárůsty dominovaly bezejmenná tempera a kresba Karla Malicha z počátku 60. let, které shodně vystoupaly z 36 na 204 tisíc korun. Dobře se prodaly i práce Vladimíra Boudníka.

Nejdražšími díly, jež zůstala bez kupce, byly obrazy Václava Boštíka, Alfonse Muchy, Františka Kupky a Václava Špály. Ceny se pohybovaly od 960 tisíc za Špálu až po 2,14 milionu korun za Muchovu kresbu. / TEREZA KOUCK Á

inzerce

26

Rentgenujeme obrazy, sochy i starožitnosti InsightART s.r.o.

U Pergamenky 1145/12, 170 00, Praha 7 Tel.: 608 253 252 www.insightart.eu

IA_Advertising_AA_Wide_190x119_v7.indd 1

inz_190x119_osvit.indd 1

Nejnovější technologie rentgenového zobrazování uměleckých děl.

23/10/2018 12:22

11.09.18 11:09

27

AU K Č N Í T I P – G A L E R I E KO D L

F R A N T I Š E K M U Z I K A : N O C I I , olej na plátně, 1942, sign. LD, 85 × 100 cm, rám

draženo: 2. prosince 2018, 12 h místo: Palác Žofín, Slovanský ostrov, Praha vyvolávací cena: 3 800 000 Kč odhadní cena: 5–8 000 000 Kč www.galeriekodl.cz

AU K Č N Í T I P – D O R O T H E U M

Chebská intarzie s motivem Panny Marie Pomocné s pohledem na poutní komplex v Pasově pochází z dílny významného uměleckého truhláře Adama Ecka (1604–1664). Milostný obraz byl zhotoven kolem roku 1650 v Chebu. Předlohou byl slavný obraz Lucase Cranacha, který v 17. století získal velkou popularitu a v celé podunajské monarchii se stal nejuctívanějším milostným obrazem. Verze tohoto obrazu provedená technikou chebské intarzie je unikátní, s jistotou vznikla na přání objednavatele. Výjimečnost nabízeného reliéfu vychází z latinského přípisu na zadní straně, ze kterého je patrný i tento objednatel. Byl jím Vavřinec Scipius (Laurentius Knittel), opat cisterciáckého kláštera v Oseku.

draženo: 24. listopadu 2018, 14 h místo: Radisson Blue Alcron Hotel Prague, Štěpánská 40, Praha 1 vyvolávací cena: 220 000 Kč www.dorotheum.com

MILOS TNÝ OBR A Z PA NN Y M AR IE PA S OV SK É S POHLEDEM NA POUTNÍ KOMPLE X V PA S OVĚ

Uchvacující práce Františka Muziky je jedním ze zásadních děl celého autorova díla. Hloubka barevnosti obrazu je umocněna pozadím doby vzniku díla a silnou symbolikou. Válečný čas znamenal pro surrealismus a reprezentanty předválečné avantgardy zákaz výstavní činnosti a označení jejich tvorby za zvrhlé umění. Kromě těch, kteří byli internováni v koncentračních táborech, přežívali mnozí na okraji legální existence, přesto ale udržovali kontinuitu tvorby i za cenu sankcí a hrozby totálního nasazení. Jejich dílo se stalo zrcadlem války, svědectvím hrůzy, úzkosti a žalu, které se vtělily do výmluvných symbolů a podobenství. Muzika si záhy uvědomil, že právě imaginativní malbou může nejlépe vyjádřit dobu, která svou úděsností předstihla všechny apokalypsy minulosti.

V obraze Noc II zhmotnil autor těžký pocit vlastního osamocení, kdy byl zmítán vírem války, a to jak po umělecké, tak po lidské stránce. Hluboká modř nočního pozadí obrazu v sobě nese nepopsatelnou tesknivost pocitu umělce a hlubokou melancholii a tíhu času. Napětí je umocněno měsíčním světlem magicky ozařujícím menhiry přísně seřazené v ledově prázdné krajině. Nejemotivnějším momentem celého díla je křehké bílé ženské tělo, jehož ladné tvary a něžnost kontrastují s nehostinným prostředím. Ve smyslných křivkách Muzika uplatnil svůj zájem o organičnost tvaru. Ostré větve bez života dotvářejí dramatičnost této snově poetické scény, skrývající v sobě naději, věčnou krásu a něhu. Obraz je jedním z nejlepších zástupců Muzikovy válečné periody a také vynikající ukázkou evropského imaginativního malířství, které navázalo na výrazové prostředky Giorgia de Chirica a vystupňovalo drásavost a napětí vnitřní atmosféry díla na nejvyšší úroveň.

Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, PhD. Přiložena expertiza PhDr. K. Srpa, Ph.D.

28

inzerce

AU K Č N Í T I P – E U R O P E A N A R T S

E M I L F I L L A : Z Á T I Š Í S R Y B O U A V Á Z O U, olej na plátně, 25,5 × 41,5 cm, signováno vpravo dole Emil Filla

draženo: Večerní předvánoční aukce výtvarného umění, 11. prosince 2018, 18 h místo: Galerie European Arts odhadní cena: 1 300 000–2 500 000 Kč www.europeanarts.cz

Fillovo zátiší komorních rozměrů z období let 1926–1927 prezentuje autorovo svébytné dílo s jasným autorským rukopisem.

Dílo vyznívá velmi skromně a jeho provedení tak působí o to citlivěji. Oproti jiným Fillovým zátiším je zde viditelná nejen úspora barevné plochy, ale také obsahová stručnost.

Střídmé fasetování barevných ploch zaplavuje diváka klidným dojmem. Práce s barevnou vrstvou je v daném díle velmi vyvážená, hřejivost zlatavých tónů ustupujícího lazurního pozadí kontrastuje s hutným pastózním obsahem v popředí, jednoznačně dochází k příjemnému pnutí mezi těmito plochami.

V zátiších z tohoto období si lze velmi často povšimnout organického prvku, jež vyvstává z plochy plátna, jedná se o různé ptactvo, kančí hlavu či plody mořské říše, které doplňují celou kompozici díla. V tomto případě je tím organickým předmětem ryba v kontrastu s typickým předmětem zátiší, a to vázou. Pouhé tyto dva předměty reflektují horizontální a vertikální linie probíhající malbou. Pohled na Fillovo zátiší nese informaci o schopnosti jasného sdělení v mistrném podání. Dílo je díky své obsahové střídmosti netypickým kouskem ve Fillově tvorbě, a proto i velmi zajímavým sběratelským kusem.

29

AU K Č N Í T I P – G A L E R I E A R T P R A H A

Rudolf Kremlička, znám především pro své figurální motivy, byl i jedním z vůdčích představitelů moderní české krajinomalby. Podobně jako O. Nejedlý či V. Beneš byl Památníkem odboje vyslán na bývalá legionářská bojiště, aby je umělecky zaznamenal. Kremličkovi připadlo Slovensko, a ačkoliv jsou díla pro Památník odboje těmi méně známými, jedná se o první mistrovo ucelené uchopení krajiny. V monografii R. Kremličky od Karla Srpa je obraz Slovenská krajina reprodukován, i text níže vychází ze Srpovi publikace. Obraz je ojedinělý především svým zpracováním světla, které se rozlévá po úbočích horských strání, dopadá na vesnici a kopce, aby se pak soustředilo v údolí a konečně proniklo pod mostním obloukem přes řeku Hron. Pro krajinomalbu R. Kremličky je příznačné soustředění vjemů, vyvolávajících až tělesný pocit. Kremlička krajiny nemaluje, Kremlička krajiny prožívá.

R U D O L F K R E M L I Č K A : S L O V E N S K Á K R A J I N A ( M A R G E C A N Y ), olej na plátně, 70,5 × 82 cm, 1919, sign. LD R Kremlička 1919

draženo: 18. listopadu 2018, 13.30 h místo: Výstavní síň Mánes, Praha vyvolávací cena: 3 900 000 Kč www.galerie-art-praha.cz

AU K Č N Í T I P – A R T H O U S E H E J T M Á N E K V nadcházející Večerní aukci mimořádných děl výtvarného umění, starožitností a designu bude 6. prosince v Arthouse Hejtmánek nabízeno významné dílo ruského malíře Borise Grigorijeva.

Svým exotickým tématem má v autorově tvorbě výjimečné postavení, sám totiž Indii nikdy nenavštívil. V indickém eposu Rámájana se malíř, známý převážně jako figuralista a portrétista, zaměřil na hlavní ženskou postavu Situ, snoubenku hlavního hrdiny Rámy. Je vyobrazena jako celá figura v tradičním indickém oděvu, hrající na hudební nástroj veenu. Kompozici doplňují symbolická zvířata (opice, kráva) a doplňující figury rolníků v pozadí a dvě hlavy s asijskými rysy po straně. Hlavní síla výrazu je soustředěna v pronikavých, výrazných očích, zbytek postavy je pak malován volněji a ostatní části kompozice jen zcela náznakově, až na hranici čitelnosti. Východiska této metody lze hledat na jedné straně v ruské malbě ikon, na druhé straně v dobové evropské malbě tzv. Nové věcnosti. Obraz byl dedikován Gandhimu a poprvé vystaven ve Francouzském institutu v Praze na výstavě skupiny Skythů v roce 1932.

Boris Grigorijev patří k nejvýraznějším osobnostem ruské malby 1. poloviny 20. století.

Studoval ve Stroganovově institutu a na petrohradské Akademii. V roce 1913 si umělecké vzdělání doplnil ještě při pobytu v Paříži. Vrátil se do Ruska, ale po bolševické revoluci zemi opustil i s rodinou. Přes Finsko se dostal do Berlína a odtud do Paříže. Usadil se v Cagnes-surMer a stal se vyhledávaným portrétistou. Hojně vystavoval a působil jako pedagog v Chille, New Yorku i ve vlastní soukromé škole ve Francii. Díla Borise Grigorijeva se nacházejí ve sbírkách mnoha muzeí v Rusku i na Západě. Jedna z jeho vůbec nejvýznamnějších maleb, monumentální paraván Tváře světa (1920-1931), vystavená spolu s Rámájanou v Praze v roce 1932 a původně dedikovaná Společnosti národů, se dnes nachází ve sbírce Národní galerie v Praze.

BOR IS DMI TR I JE V IČ GR IGOR I JE V: R ÁMÁ JANA, 1931, olej na plátně, 180 × 115,5 cm, sign. vlevo dole latinkou: „Boris Grigoriev“

draženo: 6. prosince 2018, 18 h předaukční výstava: 19. 11.–5. 12. 2018, 10–18 hodin vyvolávací cena: 9 000 000 Kč

místo: ARTHOUSE HEJTMÁNEK, galerie a aukční dům, Goetheho 2, 160 00 Praha 6-Bubeneč www.arthousehejtmanek.cz

32

na trhu

text Jan Skřivánek

Stanislav Kolíbal Že je Stanislav Kolíbal jednou z nejvýraznějších osobností českého umění druhé poloviny 20. století, by asi rozporoval málokdo. Jeho prodejní výsledky tomu však zatím příliš neodpovídaly, byť hlavně proto, že výběr nabízených děl je poměrně omezený. Nyní bude poprvé dražen jeden z jeho charakteristických reliéfů/konstrukcí ze 70. let.

Rozměrný reliéf Povaha čáry a plochy vznikl v roce 1979 a poprvé byl vystaven o rok později v New Yorku. Svou povahou i proveniencí toto dílo dobře ilustruje ústřední rozpor Kolíbalovy tvorby z tohoto období. Na jedné straně pro něj normalizace znamenala zákaz vystavovat a jeho ateliér se mu stal místem vnitřního exilu. „Tatam byla myšlenka na autonomní díla přenosná na kterékoliv místo. Proto i stěna i podlaha ateliéru se stávaly jejich součástí. Touhu po krásném, bílém povrchu nahradil zájem o nejvšednější materiály, ať zkorodované kusy železa či plechu, rozbité tabule skla, nebo kusy překližky. Věci napohled nevzhledné, nepotřebné,“ charakterizoval 70. léta Kolíbal před patnácti lety v katalogu své retrospektivy v Českém Krumlově. „Dost možná, že zrovna tehdy vznikl ve mně pocit silného existencionalismu, kdy jsem chodil do svého ateliéru jako do své galerie, do svého muzea.

Dělal jsem tam své věci, nechal je vyfotografovat Janu Svobodovi, a pak je zase sundal.

A právě tehdy se dělo u mě pokračování linií

ve formě provázků a nití, které se mohou utrhnout a rázem zničit. Zde je, myslím, ten hlavní bod. Ve chvíli, kdy jsem místo čáry použil provázek,“ dodal umělec před třemi lety v rozhovoru pro časopis Flash Art. Ve stejné době ale postupně rostl zájem o Kolíbalovo dílo v zahraničí. Navzdory nejrůznějším překážkám ze strany Art Centra, které mělo na starost propagaci a prodej českého umění do zahraničí, měl během let 1972 až 1977 osm samostatných výstav v Janově, Miláně, Římě, Lodži i New Yorku.

Ke konci 70. let, kdy Art Centrum přešlo od ministerstva kultury pod ministerstvo zahraničního obchodu, došlo k částečnému uvolnění ideologické kontroly a Kolíbalovi bylo v létě 1979 umožněno vycestovat do Spojených států, kde se účastnil soutěže na výzdobu České kaple ve washingtonské katedrále. Zakázku nezískal, seznámil se však s newyorským galeristou Ivanem Karpem, který byl jedenáct let ředitelem slavné galerie Leo Castelli a v roce 1969 si v Soho otevřel vlastní galerii OK Harris. Karpa Kolíbalovo

1 S TA N I S L A V K O L Í B A L : G E O M E T R I C K É C V I Č E N Í , 1998, asambláž, dřevěné desky, lak, železo, tmel, kresba tužkou, 75 × 76 cm, cena: 546 000 Kč, European Arts 7. 10. 2018 2 S TA N I S L A V K O L Í B A L : P O VA H A Č Á R Y A P L O C H Y, 1979, asambláž, dřevěné desky, tmel, provázek, kresba tužkou, 182 × 120 cm, vyvolávací cena: 800 000 Kč (+ 20% provize), Galerie Kodl 2. 12. 2018

1

33 dílo zaujalo natolik, že za ním následně přijel do Prahy a hned začátkem roku 1980 mu uspořádal výstavu. Jak umělec vzpomíná v citovaném rozhovoru, Ivan Karp měl na něj prý jediné přání: „Prosím vás, neposílejte mi nic prostorového. Hlavně aby to bylo závěsné, protože to mohu lépe prodat.“ Spolupráce s galerií OK Harris pak pokračovala po celá 80. léta, další samostatné výstavy zde Kolíbal měl v letech 1982, 1984 a 1986.

Výstava, na které byl vystaven i nyní nabízený reliéf Povaha čáry a plochy, se v galerii OK Harris konala od 2. do 23. února 1980 a dočkala se příznivých recenzí. Text v The New York Times jako by mluvil přímo o představovaném díle: „Práce Stanislava Kolíbala jsou na hony vzdálené socialistickému realismu, ale nemají nic společného ani s nedomyšleným ,experimentálním‘ uměním, které občas plodí totalitární státy. Napůl mezi malbou a sochou, kresbou a nízkým reliéfem, [Kolíbalova díla] pracují s náznaky, které jsou o to více zneklidňující, o co diskrétněji jsou vyjadřovány. Někdy doslova visí na niti, neboť Kolíbal skvěle ovládá kresbu bez toho, že by bral do ruky tužku. Někdy spočívají v nejjemnějších opozicích: dřevo proti kartonu, zobrazený versus reálný prostor nebo materiály, které byly opracovány, oproti materiálům v jejich původním stavu. Jeho imaginace je jednou z nejvytříbenějších mezi žijícími umělci a kvality této výstavy by mluvily samy za sebe, i kdybychom nevěděli nic o okolnostech, za kterých tato díla vznikají.“ Reliéf, který bude o prvním prosincovém víkendu dražit Galerie Kodl, byl až do loňského roku v soukromé sbírce ve Spojených státech. Loni v listopadu se objevil v aukci newyorské Capsule Gallery, kde byl nabízen s odhadem 2 až 3 tisíce dolarů. Prodal se nakonec za více než desetinásobek, v přepočtu za téměř 900 tisíc korun. K nízko nastavené ceně patrně přispělo i to, že dílo vyžadovalo restaurátorský zásah – tmelový potah desky byl místy silně popraskaný. A jak lze vyčíst ze srovnání historických fotografií se snímky v aukčním katalogu, chyběl také provázek, který vymezuje diagonálu ve spodní části kompozice. K tomu se váže úsměvná historka z návštěvy umělce v Galerii Kodl, která dílo získala již restaurované. „Pan profesor Kolíbal měl velkou radost, že je může po letech zase vidět. Chvíli si ho soustředěně prohlížel a pak povídá, podejte mi nůžky! Pak udělal šmik šmik a kus provázku ve spodní části ustřihl. ,To tam nemá co dělat. To nedává

2

vůbec smysl,‘“ vypráví galerista Martin Kodl a pokračuje: „Všichni jsme se trochu lekli, že pan profesor nově mění čtyřicet let staré dílo. Když jsme ale vytáhli dobové fotografie, tak jsem zjistili, že v tom místě ten provázek opravdu původně nebyl. ,Vždyť jsem vám to říkal, ne? Čemu se divíte?‘ uzavřel profesor Kolíbal.“ Titul nejdražšího Kolíbalova díla prodaného na českých aukcích drží socha Co bylo dříve hranou z roku 1968, která byla před čtyřmi lety na aukci společnosti 1. Art

Consulting vydražena s výrazným nárůstem za konečných 900 tisíc korun. I toto dílo bylo krátce před tím získáno na aukci ve Spojených státech, jeho prvním vlastníkem byl podle aukčního katalogu dlouholetý ředitel Guggenheimova muzea, rodák z Bratislavy Thomas Messer. Nejčastěji se v aukcích objevují reliéfy z cyklu Geometrické cvičení z konce 90. let či mladší a Černé reliéfy z poslední dekády. Nejdražší z nich se před měsícem na aukci European Arts prodal za necelých 550 tisíc korun.

36

rozhovor

text Karolina Jirkalová foto (portrét) Jan Dytrych, Coatmen

Chtěl jsem být vynálezcem Rozhovor s Petrem Hájkem Jméno architekta Petra Hájka letos nešlo přeslechnout. Dokončil nový multifunkční sál v areálu holešovického DOXu a také obnovu vodárenské věže na Letné, která teď slouží jako centrum pro děti a mládež. V jeho podkrovním ateliéru jsme mluvili o umění, vynalézání, klientech, studentech i učitelích a taky o štěstí, kterého je vždycky o něco málo víc než smůly.

Jaká témata tě v architektuře aktuálně nejvíc zajímají a proč?

Mým dlouhodobým tématem je křížení a prolínání různých oborů. Architektura pro mě neexistuje jako samostatná disciplína. Možná to souvisí s tím, že původně jsem nechtěl být architekt. Zajímala mě hodně biologie a technika. Můj táta byl fyzik a matematik a měli jsme doma hodně knížek o přírodních vědách.

Ještě než jsem se naučil číst, prohlížel jsem si obrázky a ty mi pak ulpěly v hlavě. Podvědomě se mi tyto vzpomínky vrací, a čím jsem starší a méně pružný, tím hlouběji do toho zabředávám.

Druhou věcí je, že architekturu považuji za čisté umění. Pro mě je architektura něco jako malířství, kde neexistuje pokrok. Nemůžeš říct, jestli je pyramida lepší stavbou než katedrála. Techniku nepovažuji za zásadní součást architektury, ale spíše za nástroj, instrument. Tak jako existence houslí ještě není hudbou. Myslím, že kdyby na světě byly jen dřevěné trámy, tak by stejně vznikla architektura, v různých dobách různá, úžasná i špatná. V technice a přírodních vědách nicméně hledám inspiraci pro svoji architekturu. Snažím se, a je v tom asi můj sentiment k 19. století, aby architektura byla i jakýsi přístroj. S tím vším souvisí témata, která mě zajímají.

Jak do toho zapadá skutečnost, že architektura má velmi úzký vztah ke společnosti a k zadavateli?

Jejím výsledkem není socha, ani přístroj, ale dů m, v němž se odehrává život…

Proto se snažím v maximální míře poslouchat investora, stavebníka, abych jej do výsledku co nejvíce propsal. Obecně v sobě ale tuto schopnost empatie nemám. Vím však, že o to větší pozornost tomu musím věnovat. Pro mě je architektura vnitřní svět, vzniká v hlavě a pak se musí konfrontovat se světem, který vzniká v té jiné hlavě. Propsání investora do návrhu je důležité i z pragmatických důvodů. Naše stavby jsou velmi složité, komplikované a drahé. Potřebuji, aby byl investor na mé straně. Aby se do toho domu zamiloval a všechny ty strasti na cestě překonal. Abych získal partnera na celý ten proces. A dopředu říkám, že problémy a chyby se objeví. Pro mě je důležité, aby měl projekt šanci se vyvíjet. Dům nevzniká skrze prototypy, ale má určité biologické kvalitu v tom, že prochází evolucí.

Na začátku se snažíš klienty získat, přesvědčit.

Funguje to?

Ne. Když někoho přesvědčíš, tak vyhraješ jedno kolo zápasu. Pak se ten investor mentálně otřepe a začne o tom pochybovat. Uvědomí si, že podlehl obratné prezentaci. Musíš dát na stůl argumenty, vše důkladně prodebatovat a musíte dojít ke společnému cíli. Když někoho přesvědčíš, tak prohraješ… Obvyklý scénář je ten, že přijde někdo, kdo chce dům, já mu to vysvětlím,

37

40

rozhovor

HŠH ARCHI TEK T I: RODINNÝ DŮM V B E R O U N Ě , 2004, foto: Ester Havlová

architekturu častokrát zpětně reinterpretujeme. Uděláme nějaké kroky a jejich význam nám dojde zpětně.

A když je hotovo, vymyslíme nový příběh domu. Ten, který víc pasuje. Což třeba Tomáš Hradečný nesnáší.

Obdivuji jeho konzistenci v tom, jak domy navrhuje a jak je pak staví. To já neumím. Nejsem dobrý hned od začátku, a pokud najdu lepší vysvětlení, použiji jej.

Reinterpretace je součástí mého principu architektury.

Věž na Letné byla vodárenskou věží, která měla zároveň i funkci observatoře. Už dlouho jsem do nějaké stavby chtěl dát periskop. A tady byl komín, kam se skvěle hodil. Tak ho tam dej, říkali mi ostatní, ať od tebe máme pokoj. Pak už jsem nemyslel na nic jiného. Věž jsme zrekonstruovali, to umíme. Dostat tam periskop ovšem znamenalo přesvědčit množství lidí. Povedlo se. Je tam teď složitý přístroj, který umí sledovat nebeské objekty, umí sledovat horizont, umí chránit oči, je programovatelný, úžasný.

rád modifikovanou fotografii architektury. Vůbec mi nevadilo, když David Kopecký nafotografoval dům v Černošicích rybím okem a ten pak připomínal krystal.

Všichni říkali, že ve skutečnosti takhle nevypadá. Z té fotky jsem ale měl stejně silný pocit, jako když jsem tam stál. Pro mě je fotografie mnohem falešnější, když je technicky přesná, dokumentární. Není pak totiž zprostředkovatelem emoce.

Zadavatelé od tebe tedy nakonec dostanou něco trochu jiného, než primárně chtěli… Je to v jejich prospěch?

Vnímám to opačně. Dostali přece víc! Ale o tom se těžko mluví, neboť tato hodnota je neměřitelná. Architektura se dá jen zažít a individuální zážitek je nepřenositelný. Zprostředkovat prožitek můžeme jen vyvoláním stejných emocí skrze jiná umění. Třeba básní o domu. Pocit ze čtení té básně může být stejně silný, jako když v tom domě stojíš. Proto mám

Děláš to taky?

V principu používám stejné metody. Architektura byla vždy v historii hledáním rovnováhy mezi ideou a reálnými možnostmi, jak ji zhmotnit. Někteří architekti se spojili se zločineckými režimy, uměli vytvořit špičková díla a kvůli tomu, aby je mohli realizovat, obětovali duši. Architektura se zneužívala a zneužívá pro pochybné politické proklamace.

Libeňský most s byty, filharmonie, pavilon pro Slovanskou epopej a mnoho dalších. Dokola omílaný

Moderna byla specifická v tom, že architekti na sebe brali společenskou úlohu, chtěli prostřednictvím architektury řešit některé tehdejší sociální problémy. Existuje dnes něco takového?

Nemyslím, že to bylo takto jednoznačné. Spíš si to chceme myslet. Architekti především chtěli stavět domy. Součástí vyjednávání o stavbách byla snaha propojit je s problémy a myšlenkami doby. To platí asi vždycky.

41

nedostatek bytů v Praze… Není přece zásadní problém, že je tu málo bytů a že se nestaví, ale že jsou v podstatě finančně nedostupné a město nevlastní skoro žádné k pronájmu.

nerozuměl, vysvětlil mi, jak jejich jazyk číst. Václav Girsa povýšil architekturu na vědecký obor. Jsou to tři polohy, které mi přišly inspirativní. Proto jsem k nim šel do učení.

Přesto architekti v rů zných dobách pojmenovávali problémy společnosti a mají pocit, že umí najít jejich řešení.

A já si myslím, že architekti to neumí, i když jsou přesvědčeni o opaku. Pak po nich zbydou škody na desítky let. Například dnešní debata o sídlištích. Mnozí architekti mluví o tom, že sídliště se mají zahušťovat.

Kolik už toho bylo napsáno o „humanizaci a zahušťování“ sídlišť. Je to podle mě nesmysl. Základní kvalita bydlení na sídlišti je ta, že je to dům v parku. Bydlím v minimálním bytě, ale mám kolem sebe krásnou přírodu. Vyjdu před dům a jsem v parku. Ta původní idea je nádherná, jen se ji nepodařilo důsledně zrealizovat. A místo toho, abychom jí posilovali, tak jí destruujeme.

Jsem žákem Aleny Šrámkové, Emila Přikryla a Václava Girsy. To jsou tři učitelé, kteří mě ovlivnili a doteď ovlivňují. Alena Šrámková vždy mluvila o tom, že architektura má moc vychovávat a měla by se s tímto vědomím navrhovat. Učila mě, že navrhovat architekturu je odpovědnost ne ke stavebnictví, ale k lidem.

U Emila Přikryla byla škola architektury intelektuálním prostředím, kde se kultivuje názor, byla filozofií.

Naučil mě dívat se na stavby, kterým jsem do té doby

Pěkně jsi mi nahrál. Učíš architekturu v Praze i Bratislavě. Co studentů m nabízíš ty? Šel jsem za svými učiteli proto, že jsem viděl jejich domy a chtěl jsem se to od nich naučit. Chtěl jsem, jako správný žák, být jako oni. Dnes se studenti u nás ve škole nehlásí k někomu, ale na něco. Vybírají si ateliér podle zadání. Dnes je řada ateliérů, které vedou výborní architekti, a přitom mají málo studentů.

Zadání už jen není prostředníkem, úkolem, nad nímž se lidé sejdou, ale je tím cílem. Nabízím, co jsem se naučil. Je to DNA od mých učitelů smíchaná s tou mojí.

Představuju si, že podobně to měli i oni s Fragnerem, Cubrem… Žák a učitel, mem, který se kopíruje.

Moje učení spočívá v tom, že se snažím naučit studenty milovat obor tak, aby ho dali na první místo, přes všechno utrpení, které jim to přinese. To je podle mě základní odpovědnost, kterou jako učitel mám.

Někteří se zamilují. Na ty jsem pak pyšný.

Mám tolik různých povinností, že je v podstatě nemůžu od sebe rozdělit. Je to kontinuální mrak, běží odněkud někam a já za ním klopýtám. Nerozlišuji, zda jsem v práci, v kanceláři, ve škole, jinde. Na každém z těchto míst řeším obdobné problémy a témata, jen z jiných úhlů pohledu, s jinými odpovědnostmi.

PE TR HÁ JEK ARCHI TEK T I: DŮM CHAMELEON V P R A Z E , 2014, foto: Benedikt Markel

48

téma

text Jakub Stejskal Autor působí na katedře filozofie Freie Universität Berlin.

Forma Za hranice jedné kategorie Jedním z hlavních příslibů historického studia umění vždy bylo, že osvětlí motivace a záměry v pozadí jedinečných artefaktů lidské materiální kultury. Tradičně se tato jedinečnost vzhledu nahlížela skrze pojem formy jako konfigurace povrchového zpracování objektu.

Jak uchopit jedinečnost formy a především, jak z ní vyčíst hodnoty, které nese, patří k hlavním otázkám teorie dějin umění.

I.

Kykladské souostroví v Egejském moři je známé kulturou rané doby bronzové, která nám zanechala množství elegantních mramorových sošek s charakteristicky založenýma rukama a protaženou hlavou.

Jak už to bývá u prehistorických kultur, nevíme, koho zobrazují, a je také velmi těžké určit, k jakému účelu mohly sloužit. Jejich známost prudce stoupla v druhé polovině 20. století, kdy se v povědomí uměnímilovné veřejnosti zařadily po bok západoafrických a paleolitických plastik jako inspirace evropských výtvarných avantgard. Bez jejich zmínky si nelze představit žádný příběh o Constantinu Brâncușim, Albertovi Giacomettim, Henry Mooreovi či obecně o západním sochařství 20. století.

Elegance či půvab kykladských sošek vedla americkou badatelku Pat Getz-Preziosi k pokusu přistoupit k nim jako k dílům velkých, byť anonymních mistrů.

Jejich korpus podrobila v 80. letech důkladné formální analýze s cílem identifikovat rukopis uměleckých individualit. V jejích publikacích tak narazíme například na Staffordského mistra nazvaného podle obzvláště zachovalé sošky, která patří do sbírky jistých manželů Staffordových. Staffordský mistr se podle Getz-Preziosi vyznačuje „suverénním a výrazně stylizovaným“ přístupem. Jeho práce lze identifikovat mimo jiné podle „směle rozevláté křivky“ spojující hlavu, krk a rameno v jednom oblouku. Samotná staffordská soška, která dala mistrovi jméno, je pak „elegantnější a ladnější“ než skoro totožná soška od téhož mistra v Louvru.

Suverenita, s jakou Getz-Preziosi vyzdvihuje formální kvality kykladských sošek, ostře kontrastuje s podobně kategorickým hodnocením archeologa Paula Wolterse, který počastoval velké torzo kykladské hlavy (dnes v athénském Národním archeologickém muzeu) slovy „odpudivě škaredá“. Tato příkrá slova se však objevila v tisku sto let před publikacemi Getz-Preziosi, tedy také několik desetiletí před tím, než kykladské mramory zarezonovaly s imaginací avantgardních sochařů. Nabízí se tak otázka, zda není vkus americké badatelky ovlivněn její přináležitostí k vizuální kultuře, ve které – ve shodě s hodnotami ztělesněnými modernistickým kánonem – prostá elegance kykladských skulptur nabývá na viditelnosti, již postrádala ve Woltersově světě ještě plně v zajetí klasického ideálu krásy.

Odpovíme-li si na tuto otázku kladně (a můj statisticky nepodložený odhad je, že v humanitních vědách by dnes taková odpověď převládala), pak můžeme začít pochybovat i o relevanci kritických soudů Getz-Preziosi jakožto nástrojů historického poznání. Její ambicí totiž nebylo ukázat nám, v čem tkví současná estetická přitažlivost kykladské plastiky, nýbrž odhalit estetické motivy jejich tvůrkyň či tvůrců. Jestliže se ale její soud rozchází i se soudem jen o sto let starším, proč by se měl shodovat se vkusem starým dokonce tisíce let?

Historicky doložené proměny vkusu dávají tušit, že cit pro formální vztahy není imunní vůči kulturním vlivům.

Podobná prohlášení jako poslední věta se stala běžnou součástí „vyznání víry“ v úvodních pasážích

S O C H A Ž E N Y ( D E T A I L), rané kykladské období II, (2800–2300 př. n. l.), mramor, 148 × 28 cm, Muzeum kyladského umění, Athény Detail hlavy velké kykladské sochy, o níž Colin Renfrew prohlásil, že dosahuje „nepřehlédnutelného efektu prostoty“. Jako všechny ostatní známé velké exempláře kykladského sochařství dochované v celku, i tato je neověřeného původu a objevila se až po nárůstu sběratelského zájmu.

58

Tvary, barvy, pohodlí: Nábytek Jitona 18. 10. 2018 – 7. 4. 2019 Kurátor Ladislav Zikmund-Lender Retromuseum Cheb pobočka Galerie výtvarného umění v Chebu náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 17, Cheb Otevírací doba: út–ne, 10.00–17.00

nové knihy

František Kupka Anna Pravdová, Markéta Theinhardt (eds.)

Putovní retrospektiva Františka Kupky, kterou do 20. ledna hostí Valdštejnská jízdárna, začala v Paříži a skončí v Helsinkách. Mezinárodní charakter výstavy odráží i reprezentativní katalog s šestnácti studiemi našich i zahraničních odborníků. Výpravná publikace pokrývá celé Kupkovo dílo od symbolismu po Salony nových skutečností.

Národní galerie, 240 stran, 990 Kč

František Kupka.

Sujet dans l´objet Karel Srp Zájemcům o filozofické souvislosti Kupkovy tvorby lze doporučit kapesní knížku teoretika Karla Srpa. Ta se věnuje výhradně abstraktním obrazům a jejich vztahu ke geometrii, dobové matematice a lingvistice. Přestože Kupka maloval abstraktně, obraz pro něj zůstal objektem, který nese určité sdělení (syžet), jak napovídá název knihy.

Arbor vitae, 152 stran, 390 Kč

připravila Kateřina Černá foto Martin Netočný

Space Maker David Korecký, Marek Pokorný (eds.)

Katalog k výstavě umělce Petra Písaříka v pražském Rudolfinu se soustředí na posledních dvacet let jeho tvorby.

Najdeme tu robustní „železné objekty“ i strukturální obrazy s líbivými povrchy. Podle kurátora Davida Koreckého mají Písaříkovy práce vždy přísný hmatatelný charakter, což je dáno jeho studiem u Stanislava Kolíbala a Aleše Veselého.

Z akademie do přírody Katarína Beňová (ed.)

Kurátorka sbírky umění 19. století ve Slovenské národní galerii, Katarína Beňová, připravila monografii a výstavu o rakousko-uherských krajinářích, inspirovaných barbizonskou školou.

V nečekaně živé knize se dozvíme, z jakých akademií do jaké přírody malíři utíkali nebo jak skicovali. Výstava v plzeňských Masných krámech potrvá do 27. ledna.

Galerie Rudolfinum, 108 stran, 390 Kč

B&P Publishing / Západočeská galerie v Plzni, 240 stran, 599 Kč

Básníci světla

Od formy k místu

Josef Hejzlar Fillův žák, sinolog Josef Hejzlar (1927–2012) byl teoretikem malířského okruhu Seydl – Sklenář – Sivko a objevil pro západní svět čínského malíře Čchi Paj-š´e. Výbor z Hejzlarových studií se týká hlavně čínské krajinomalby. Čtivé texty doplňují autorovy fotografie přírodních scenérii nebo pozoruhodných lidových hraček.

Academia, 214 stran, 325 Kč

Pierre von Meiss Švýcarský architekt Pierre von Meiss (*1938) pokřtil v říjnu na ČVUT český překlad svého úvodu do architektury, který vychází z fenomenologie a oplývá příklady ze současného Řecka.

V první části knihy se autor věnuje prožívání a vytváření prostoru a vztahu stavby k místu. Ve druhé zkoumá tektoniku budov – jejich materiály, pláště a gravitaci.

Archa, 400 stran, 590 Kč

59

62

antiques

text Jakub Hauser Autor je kurátorem uměleckých sbírek Památníku národního písemnictví.

Talaškino Výtvarné dílny Talaškino jsou ruskou obdobou Wiener Werkstätte či hnutí Arts and Crafts. V roce 1909 se představily na výstavě v Topičově salonu a řada vystavených předmětů zůstala v českých sbírkách. Dvanáct z nich bude začátkem prosince nabízeno na aukci Arthouse Hejtmánek.

V Topičově salonu se v daném roce uskutečnily v krátkém časovém odstupu dvě výstavy. Na jaře 1909 to byla výstava Talaškino.

Moderní práce ruského lidu ze školy kněžny Marie Teniševové, zaměřená na textilní a dřevěné výrobky, na podzim pak výstava Kněžna Marie Teniševová, Blanche Ory-Robin, Zdenka Braunerová. Emaily, čalouny, sklo, na které ruská mecenáška, umělkyně a sběratelka vystavila svoji emailovou tvorbu, jež v té době představovala hlavní oblast jejího zájmu.

Před oběma pražskými výstavami už měla za sebou Marie Klavdievna Těniševa (1858–1928) bohaté organizační i tvůrčí curriculum: vedle studií operního zpěvu v Paříži a malby na Académie Julian tamtéž založila před polovinou 90. let 19. století vlastní výtvarnou školu v Petrohradu, vedenou Iljou Repinem, jež plnila roli přípravky ke studiím na Carské akademii výtvarných umění a jíž prošla řada později známých autorů, jako byli Ivan Bilibin nebo Zidaida Serebrjakova. V téže době manželé Těniševovi zakoupili v Talaškinu nedaleko Smolensku v západním Rusku sídlo, jehož dílny – spolu se známým ohniskem ruského modernismu v Ambramcevu u Moskvy, založeným o něco dříve dalším významným mecenášem Savvou Mamontovem – sehrály zásadní roli jak při obnově uměleckého řemesla v Rusku, tak v širším smyslu i ve snaze o návrat k tradicím předpetrovského umění a hledání národního výrazu v umělecké produkci ruské kultury přelomu 19. a 20. století.

Ruská secese BAL AL A JK A A SADA DÓZ A KR ABIČEK Talaškino, před 1905, vyřezávané, mořené a polychromované březové dřevo, různé rozměry, draženo jednotlivě, vyvolávací ceny: 8 000–25 000 Kč (+ 24% provize), Arthouse Hejtmánek 6. 12. 2018

Talaškinská produkce – těžící sice z tradic lidového ornamentu, zároveň ale představující tvůrčí prolnutí místních tradic a secesního tvarosloví – by neexistovala ve své tak snadno rozeznatelné podobě bez kněžnina zakotvení v okruhu osobností petrohradského časopisu Mir iskusstva iniciovaného a řízeného Sergejem Ďagilevem a stejnojmenné skupiny, jejíž první výstavu v lednu

1899 v petrohradském Stieglitzově muzeu pomáhala kněžna uspořádat. Je užitečné připomenout, že zrod ruského modernismu byl spojený s hledáním autenticky ruského výrazu, důrazem na narativní složku a zájmem o lidové umění – a naopak na zavržení jakýchkoli forem výtvarného pozitivismu a realismu předchozí generace peredvižniků. Časopis Mir iskusstva, financovaný od počátku z poloviny z prostředků Těniševy a z druhé poloviny Savvou Mamontovem, poměrně brzy přišel o přízeň kněžny, která byla odkázána v až příliš velké míře do role „pouhé“ mecenášky. Výstižně celou situaci charakterizovala karikatura nazvaná Idyla z roku 1900 v časopise Šut (Šašek), která ji ukazovala jako krávu dojenou Ďagilevem za asistence symbolistického malíře Michaila Něstěrova a redaktora literární rubriky časopisu Dimitrije Filosofova. O čtyři roky později, kdy se ve složité finanční situaci rozhodovalo o další existenci periodika, podmiňovala kněžna svoji podporu větším důrazem na lidovou tvorbu a užité umění a obměnou redakce, ve které neměl chybět Nikolaj Rerich. Byl to tedy podle kněžniných vzpomínek právě její ideový rozchod s Ďagilevem, který nakonec vedl k ukončení činnosti časopisu.

Svoje představy o vzkříšení tradic lidového řemesla však naplnila Těniševa ve svém talaškinském sídle, v jehož truhlářských, keramických a textilních dílnách se jí podařilo vytvořit obří manufakturu, která brzy dosáhla mezinárodního věhlasu: například na sklonku 90. let pracovalo jen v textilních dílnách podle inzerátu na stránkách Mir iskusstva okolo dvou tisíc žen z okolních vesnic. Část pracovních sil se etablovala i ze smolenské školy, kterou kněžna spolu se založením talaškinských dílen reformovala tak, aby posílila důraz na užité umění a výuku hudby.

Talaškino rozhodně nestálo na okraji zájmu: na přelomu 19. a 20. století ho navštěvovala řada klíčových osobností dobové kulturní scény, mezi nimi byli například ma-

63

17

SRDEČNĚ VÁS ZVEME NA VEČERNÍ PŘEDVÁNOČNÍ AUKCI VÝTVARNÉHO UMĚNÍ Úter ý 11. prosince 2018 / 18.00 hodin v galerii EUROPEAN ARTS Předaukční výstava se koná v GALERII EUROPEAN ARTS, Senovážné náměstí 8, Praha 1

EMIL FILLA / Zátiší s rybou a vázou / Odhadní pásmo: 1 300 000 – 2 500 000 Kč

od pondělí 3. 12. 2018 do pondělí 10. 12. 2018 od 10.00 do 18.00 hodin.

WWW.EUROPEANARTS.CZ

na trhu

65

Nosorožec z kunstkomory

Inventář pražské kunstkomory Rudolfa II., který mezi lety 1607–11 zpracoval malíř Daniel Fröschel začíná kategorií naturalia, konkrétně pak výčtem „nejrůznějších vynikajících rohů“.

Renesančními vzdělanci byl nejvíce ceněn roh bájného jednorožce (většinou šlo o kel narvala), na druhém místě pak byly rohy nosorožců. Těchto Rudolf II. nashromáždil hned třináct, jeden z nich bude nyní dražit aukční síň Arcimboldo.

Rohy nosorožců byly vyhledávané nejen pro svou exotičnost,

MIKUL Á Š PFAFF: POHÁR Z NOSOROŽČ ÍHO R O H U, Praha 1607–11, výška 17,7 cm, vyvolávací cena: 875 000 Kč (+ 24% provize), Arcimboldo 18. 11. 2018

věřilo se také, že pokud slouží jako poháry, dokáží odhalit přítomnost jedu a mají afrodiziakální účinky. Rohy byly většinou bohatě vyřezávané a často umisťované do zlatých montáží. Řezby z nosorožčích rohů mají dlouhou tradici v Číně, do Evropy se dostaly až v souvislosti se zámořskými objevy, zejména přes portugalské přístavy v Indii.

Za autora rudolfínských řezeb z rohů a dalších exotických materiálů bývá považován císařský řezač Mikuláš Pfaff, který se narodil v Norimberku a nejpozději

od roku 1601 působil v císařových službách v Praze. Roku 1609 si koupil dva domy na Starém Městě, spíš než služba u dvora mu k majetku měl pomoci sňatek s dcerou bohatého pražského pekaře. Pfaf fovi jsou připisovány mimo jiné dva poháry z nosorožčích rohů ve sbírce Kunsthistorisches Museum ve Vídni, nádoba z obřího semene palmy Lodoicea seychelská tamtéž (ve spolupráci se zlatníkem Antonem Schweinbergerem) nebo rozměrná slonovinová soška Merkur ve voze v pražském Národním muzeu.

Pfaff je patrně též autorem nabízeného poháru, který je ozdoben dvěma charakteristickými manýristickými maskaróny, které po stranách doplňují akantové listy. Nápaditá je zejména práce s hloubkou řezby a tedy i s průsvitností rohoviny, kterou prostupuje světlo s různou intenzitou. Necelých 18 centimetrů vysoký pohár bude startovat na částce 875 tisíc kroun (bez provize). Stejná aukční síň před čtyřmi lety již jeden nosorožčí pohár dražila, tehdy však šlo o čínskou řezbu z 18. století. Prodal se za 3,35 milionu korun. / JS

68

zahraničí

text Dušan Buran Autor je hlavní kurátor Sbírek starého umění Slovenské národní galerie.

Veľkolepá kabinetná výstava Bruegel v Kunsthistorisches Museum Kto by nepoznal obrazy Pietera Bruegela staršieho? Naplnené postavami v karnevalovo farebných kostýmoch, obrazy bezstarostne rozprávkové – tu sedliacka svadba, tam zimné radovánky na zasneženom vidieku. Alebo porekadlá! Alebo poľovačky! Ak by niekto chcel motivovať svoje dieťa na štúdium dejín umenia, nech zabudne na Michelangela či Raffaela.

Treba začať u Bruegela, tomu rozumie aj malé decko, každý si v ňom nájde to svoje.

Hieronymus Bosch deprimuje, Piero della Francesca je chladne racionálny, no Bruegel zabaví takmer všetkých. Úspech je zaručený!

Ale moment: nerozoznávame medzi postavami jednej z monumentálnych tabúľ akosi veľa kostlivcov?

A rovnako ako pri iných Bruegelových obrazoch, akonáhle podľahneme figurálnej smršti a pustíme sa do podrobnejšieho štúdia, je po idylke! Nie sú to karnevalové masky, smrť si skutočne nevyberá. Síce je rovnako pitoreskná ako u Boscha, no zrazu jej chýba onen surreálno-fantazijný filter, ktorý nám u neho predsa len dovolil nebrať ju tak vážne. Bruegelovu apokalypsu akoby ovládla hystéria, každý človek sa pokúša zachrániť, akoby nevedel, že je to vopred prehratý boj – pre sedliaka aj pre kráľa. Na jednej strane chaos pozemšťanov meniacich sa na mŕtvoly, na druhej armáda kostlivcov formujúca sa do geometricky komponovaných šíkov. Len katarzia nikde! Chýba aj archanjel Michal, starý dobrý známy, ktorý to pre smrť pri Poslednom súde ešte raz vytriedi a vyvolených (samozrejme nás) oddelí od zatratených. Nie, nerobte si ilúzie, táto bájka vás nezachráni. Ak vôbec, kostolné symboly nájdete nanajvýš tak v podobe ruín; aj vežové hodiny zmutovali a odrátavajú posledné okamihy

vášho života. Nie je to príjemný pohľad, no zrak od neho neodtrhnete celé minúty. Keby v rade za vami nečakalo niekoľko desiatok ďalších návštevníkov výstavy, stáli by ste tu ako obarení celé hodiny. Takú moc má umenie aj po 450 rokoch! Nedávno zreštaurovaný obraz Triumf smrti (okolo alebo po 1562, Museo Nacional del Prado, Madrid) možno mnohých zasiahne ako blesk z čistého neba. Prišli si predsa pozrieť detské hry a pastorálne obrázky zo zasneženej flámskej poľovačky – a odrazu toto!

Alebo grisaille: čo znamenajú tie zvláštne šedo-okrové obrazy s ponurou atmosférou? Sú vôbec dokončené alebo ide o maliarske skice, ktoré umelec len nestihol kolorovať? Dva z troch zachovaných Bruegelových monochrómov na výstavu zapožičali Frick Collection New York (Traja vojaci, 1568) a National Trust, Upton House v Banbury (Smrť Panny Márie, 1563/1565). Oba sú každopádne nielen dokonale dokončené, ale predstavujú aj zavŕšenie, po celý stredovek pretrvávajúcej polemiky o primárnej úlohe maliarstva v konkurencii s inými umeleckými druhmi, najmä so sochárstvom.

69

U Bruegela zjavne aj s čoraz rozšírenejšou grafikou (Martin Schongauer). Schongauerov monumentálny list Nesenie kríža inšpiroval aj ďalšiu Bruegelovu sakrálnu kompozíciu. Kým však medirytina krížovú cestu s množstvom postáv inscenovala ako dominantný motív, maľba ju vzdialila do centra panoramatickej krajiny s radom vedľajších epizód. Divák má takmer problém identifikovať hlavnú tému. Napriek tomu je vrchovato odmenený – krajinou.

Imaginárne krajiny – sakrálne krajiny

Celý rad kresieb prítomných na výstave nám ukazuje rozličné formy krajiny, s ktorými Bruegel očividne veľmi rád experimentoval. Ide naskrze o ateliérové kompozície, teda žiadne plenérové impresie. Naopak, maliar svoje imaginárne krajiny komponoval ako zostavy rôznych podnetov – či už z vlastných študijných ciest po Taliansku alebo aj pod silným vplyvom iných umelcov (Tizian, Patinir). Tieto boli zväčša sprostredkované grafickými listami. A naopak, samo Brue-

gelovo dielo sa často stávalo zdrojom reprodukčnej grafiky. Po polovici 16. storočia umelec stále viac spolupracoval s antverpským rytcom a vydavateľom Hieronymom Cockom a najmä jeho prostredníctvom sa Bruegelove krajiny (ale tiež alegórie) dostávali k čoraz väčšiemu okruhu ďalších umelcov. Vzdušné horské panorámy antverpskej proveniencie sa len tak mohli stať predlohami pre tisíce ďalších obrazov, vrátane biblických tém, ktorým odteraz poskytovali univerzálne kulisy.

Svoje krajinárske kresby Bruegel zúročil v komplexných obrazových syntézach. Nesenie kríža sme už spomínali v úvode, k radikálnym krajinným panorámam určite patrí aj Obrátenie Pavla (1567, KHM Wien). Škoda, že z novozákonných scén na výstavu nemohol byť zapožičaný Útek do Egypta (1563) z Courtauld Gallery v Londýne – rozmermi skôr komorný obraz, avšak s fascinujúcou krajinnou panorámou. Naopak, Babylonská veža z domácej zbierky KHM (1563) tvorí prirodzený magnet celej výstavy, obzvlášť, keď sa podarila jej inštalácia bok po boku s inou, oveľa menšou,

P I E T E R B R U E G E L S T. : TR IUMF SMR T I po 1562, dřevo, 117 × 162 cm, Museo Nacional del Prado, Madrid

3 Národní 7, Praha 1 | www.galeriekodl.cz tel.: +420 251 512 728, +420 602 327 669

Dovolujeme si Vás srdečně pozvat na předaukční výstavu, která probíhá v prostorách naší galerie od 29. 10. do 1. 12. 2018.

Aukce se uskuteční v paláci Žofín dne 2.12. 2018 od 12 hodin.

Antonín Slavíček: Vybírání bramborů II, olej na plátně, 1903, 46 × 52 cm vyvolávací cena: 1 800 000 Kč, odhadní cena: 2 500 000 – 3 500 000 Kč

KODL – TRADICE OD ROKU 1885

Detail: Picasso with a bull wicker mask o La Californie, Cannes 1959, Photo Edward Quinn, © edwardquinn.com

inzerce

77

PICASSO Vášeň a vina

LA SUITE VOLLARD

MUSEUM KAMPA

15.09.2018 – 15.01.2019 © Sucessión Pablo Picasso, VEGAP, Madrid, 2018

Inzerce Artantiques 190x119 mm.indd 1

KdyzSeKreslilo_inzerceA+A_1/2page.indd 1

25.10.18 18:52

9/17/18 4:05 PM

www.gask.cz

gASK — gALERIE STŘEDOČESKÉHO KRAJE BARBORSKÁ 51—53 / KUTNÁ HORA

Sochařská pozůstalost Ladislava Šalouna ve sbírkách GASK Ladislav Šaloun’s sculptural legacy in the GASK collections collections

ŠALOUN

28/10 2018—24/2 2019

DOTEK OSUDU THE TOUCH OF FATE 57

79

100 GALERIE UMĚNÍ KARLOVY VARY

Galerie umění Karlovy Vary,

příspěvková organizace Karlovarského kraje Otevřeno od 28. 10. 2018 denně kromě pondělí 10–17 hodin Goethova stezka 6, Karlovy Vary www.galeriekvary.cz Výstavu finančně podpořili Karlovarský kraj a Statutární město Karlovy Vary. Živý kraj

kultura a sport kultur

LET DĚL UMĚLCŮ OSUDŮ

inzerce

ČERNÁ ZEMĚ? MÝTUS A BLACK LAND? AND REALITY 26 09 2018 – 06 01 2019 A REALITA

MYTH

80

GALERIE VÝTVARNÉHO UMĚNÍ V OSTRAVĚ DŮM UMĚNÍ JUREČKOVA 9 GALLERY OF FINE ARTS IN OSTRAVA HOUSE OF ART GVUO.CZ

14. 9. – 27. 1. 2019 PRAŽÁKŮV PALÁC HUSOVA 18 BRNO

Mně 40 Manuál pro milovníky současného umění Pobavení, ale i svérázné poučení o pohybech a hnutích domácí umělecké scény.

WWW.MORAVSKA-GALERIE.CZ

Objednávejte na artcasopis.cz/predplatne

81

Publikace o umění, katalogy, monografie, autorské knihy, teoretické texty, specializované časopisy, knihy o filmu, divadlu a hudbě, audio, DVD, komiksy, výběr knížek pro děti a další.

Praha: Vojtěšská 18 Brno: Moravské náměstí 1a e-shop: knihkupectvi.artmap.cz

REŽIE JÁN LUTERÁN PREMIÉRA 13. 10. 2018

ALFRED SYMŮNEK: ZIMNÍ ZAHRÁDKA, 2018, OLEJ NA PLÁTNĚ, 120 x 92 cm

Knihkupectví ArtMap je provozováno ve spolupráci s Agosto Foundation

Knihkupectví ArtMap

ALFRED

SYMŮNEK

HLE/DÁNÍ

KDYŽ BŘEH NENÍ NA DOHLED. KOMEDIE NAVZDORY.

EDWARD BOND

MOŘE

31. 10. 25. 11. 2018 GALERIE NOVÁ SÍŇ Voršilská 139/3 Praha 1, út-ne / 11 - 18 hodin, www.novasin.org KOMENTOVANÁ PROHÍLDKA S AUTOREM, STŘEDA 21.11. v 17 h.

82

inzerce

POk OJE18 20

Přehlídka mladého umění

9. – 18. listopadu 2018

Uměleckoprůmyslové museum v Praze

13/9/2018 – 20/1/ 2019

i aci racy r k o c emDemo d pron for n sig ig De Des

Krásná jizba dp 1927–1948

Dům Gustava Mahlera | Znojemská 4, Jihlava | út–so 9–12, 12.30-17 www.mahler.cz | facebook.com/mahler.jihlava

Hybernská 4, Praha 1

téma: ozvěna ozvěna ozvěna ozvěna ozvěna ozvěna

103. lekce

text Ondřej Chrobák Autor je šéfkurátorem Moravské galerie v Brně.

83

Manuál pro milovníky současného umění O mobilitě Honzíku, zeptej se na to strejdy.

Strejdo, můžu se tě na něco zeptat?

Jasně.

Jaký obraz je nejlepší na světě?

To se dá těžko říct. Pokud myslíš nejslavnější, tak Mona Lisa.

A ten visí u tebe v galerii?

Ne. Ten mají v Paříži.

A půjčíš si ho, abych ho mohl vidět?

Oni nám ho nepůjčí.

Proč?

Protože ho nepůjčují nikomu.

Ani tobě?

Jednou ho půjčili do Ameriky.

A proč ho půjčí Američanům a tobě ne?

Protože jsou silnější a bohatší.

A co bychom jim museli dát, aby nám ho taky půjčili?

Honzo, to jsou mi zase otázky. Tak třeba Krkonoše, kdyby si z nich chtěli udělat raketovou základnu.

A pak by nám ho půjčili?

Možná.

„ H O N Z Í K U, NECHCEŠ SI R ADŠI Z LEG A P OS TAV I T G U G G E N H E I M? “

Krkonoše bych jim nedal.

A co by si jim teda dal?

Třeba Brno.

Proč?

V Brně se nedá lyžovat.

Bude lepší, když poprosíš tátu a mámu, a oni tě vezmou o prázdninách do Paříže podívat se do Louvru. Ona ta Mona Lisa má takový záhadný…

Strejdo, a kdyby všichni Češi chtěli taky vidět tu Monu Lisu, tak by bylo levnější vzít je všechny sebou do Paříže, než ten obraz vozit k nám?

To si můžeš snadno spočítat sám. Vynásobíme počet obyvatel cenou letenky.

Nás je cirka deset milionů, a zpáteční letenku do Paříže seženeš třeba už za dva tisíce. Kolik to je deset milionů krát dva tisíce?

Dvacet milionů?

Dvacet miliard, ty milione!

A za dvacet miliard si můžeš koupit Brno?

Tak to asi bylo trošku dražší.

Takže se vyplatí všem zaplatit letenku?

Zkus to navrhnout a třeba tě zvolí předsedou ICOM. A co je to ICOM? Honzíku, nechceš si radši z Lega postavit Guggenheim?

92

tipy

3

2

4

1

Prachatická na Kampě

Jitona v Chebu

Možnosti tu jsou…

kdy 18. 10. 2018 – 31. 3. 2019

kdy 22. 10. – 25. 11. 2018

Guma Guar po letech

kdy 27. 10. 2018 – 10. 1. 2019

co Tvary, barvy, pohodlí: nábytek Jitona

co Jakub Jansa: Club of Opportunities 5

kdy 21. 10. 2018 – 15. 1. 2019

co Vlasta Prachatická: Portréty

kde Retromuseum, Cheb

kde NoD, Praha

kde Museum Kampa, Praha

Retrospektivu sochařky Vlasty Prachatické (1929) připravilo Museum Kampa. Prachatická, která byla spolu se svým manželem Stanislavem Kolíbalem, Václavem Boštíkem, Adrienou Šimotovou a dalšími členkou skupiny UB12, se ve své generaci ojediněle soustředila na žánr sochařského portrétu. „V setkání s autorčinými sochařskými portréty jejích blízkých, osobních přátel nebo obecněji známých osobností kulturního a společenského života (...) se můžeme stát účastníky tichých kontemplativních událostí vyrůstajících z komunikativního, dialogicky orientovaného vztahu mezi ní – portrétující a portrétovanými,“ vysvětluje kurátor výstavy Pavel Brunclík.

1 VL A S TA PR ACHAT ICK Á: V I N C E N C K R A M Á Ř , 1980

co Guma Guar: Heaven kde Sam 83, Česká Bříza

Další příspěvek Retromusea k systematickému mapování designu, který vznikal v socialistických podnicích, představuje aktuální výstava zaměřená na produkci Jitony Soběslav, jednoho z předních producentů nábytku. Jitona nevyráběla pouze sériové obývací sestavy či kuchyně, ale věnovala se také autorskému nábytku do reprezentačních budov (Palác kultury, Hotel Praha). Autory návrhů byli především závodní „designéři“ Bohumil Landsman a Hubert Nepožitek. Export se neomezoval jen na země RVHP, ale nábytek byl dodáván také do Anglie, Kanady či Francie. Jitona také po určitý čas fungovala jako subdodavatel pro švédskou firmu IKEA.

Jakub Jansa na sebe upozornil již při studiích na UMPRUM v ateliéru Supermédií. Pozornost připoutal svou diplomovou prací s názvem Spiritual Fitness, kde se inspiroval jednak scientologickými návody, a jednak sebekázní samozvaných koučů. Navázal na ni cyklus Club of Opportunities (Klub příležitostí), kde hraje hlavní roli celer (ve formě šťávy i personifikovaný ve videu) a tématem je manipulace politickými názory lidí pomocí marketingových metod. V NoD představuje Jansa již pátou epizodu, cyklus přitom odstartoval vloni v létě v biliárovém baru v Praze na Žižkově.

2 HUBER T NEP OŽ I T EK : OBÝ VAC Í P O K O J R U B Í N , 1977, foto: martin Polák

3 JAKUB JANSA: MY NAME IS R E D H E R R I N G , 2018, snímek z videa

Guma Guar, které Jan Zálešák ve své knize Umění spolupráce (2011) označil jako skupinu, jež zřejmě nejviditelněji reprezentuje kategorii „politické umění“, se po několikaleté pauze vrací k činnosti. V galerii Sam83 se tentokrát zaměřili na téma války, respektive sdílení obrázků z válečných konfliktů napříč zeměkoulí. Sami autoři popisují instalaci takto: „Z párty mlhy s vůní tutti frutti, která může být metaforou nebeských mraků, stejně jako připomínkou kouře z dýmajících trosek vybombardovaného města, se vynořují digitální ‚krajiny‘ a ‚portréty‘ – fotografie zničených měst a otřesné záběry obětí války.“

4 G U M A G U A R : H E A V E N , 2018

93

5

7

6

8

Pirici jako host CJCh

Machoň v Pardubicích

Scénograf Heythum

Sergison Bates Architects

kdy 13. – 25. 11. 2018

kdy 17. 10. 2018 – 10. 3. 2019

kdy 21. 9. – 25. 11. 2018

kdy 24. 10. 2018 – 22. 11. 2018

co Alexandra Pirici: Křehké nástroje účasti

co Ladislav Machoň a Pardubice

co Antonín Heythum

co The Practice of Architecture

kde Veletržní palác, NG Praha

kde Východočeská galerie v Pardubicích

kde Galerie moderního umění

kde Dům umění České Budějovice

Hostem letošní přehlídky finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého bude rumunská umělkyně Alexandra Pirici, jejíž doménou jsou choreograficky náročné performance.

V NGP představí projekt, v němž zpracovává různé historické události: „od popravy manželů Ceauçescových, přes píseň Céline Dion či reklamu na Coca-Colu“ a další.

Pro tentokrát doplnila Pirici projekt o dvě nové situace: Dubčekův projev po návratu z Moskvy v srpnu 1968 a dílo Východ-Západ, s nímž v roce 2013 získal Cenu Jindřicha Chalupeckého Dominik Lang. Mezi finalisty jsou letos tři, kteří se budou prezentovat (mimo jiné) performancí: Lukáš Hofmann, Adéla Součková a Kateřina Olivová.

Podobu centra Pardubic v období první republiky naprosto zásadním způsobem ovlivnil architekt Ladislav Machoň (1888–1973).

Výstava ve Východočeské galerii se věnuje jeho pěti velkým pardubickým stavbám (ředitelství pošt, poštovní úřad, státní reálka, budova okresního soudu a berních úřadů a obchodní a nájemní dům Passage) a kontextu jejich vzniku. Kurátory zajímají politické okolnosti zadávání těchto zakázek, dobový ohlas Machoňových realizací i místo pardubických projektů v kontextu celého architektova díla. Samostatný oddíl je věnován jeho nerealizovaným projektům.

v Roudnici nad Labem

5 ALE X ANDR A PIR IC I: DEL IC AT E I N S T R U M E N S T S O F E N G A G E M E N T, 2017

6 L ADI SL AV M ACHOŇ: S TÁT NÍ RE ÁLK A V PARDUBIC ÍC H foto: archiv NTM Praha

Antonín Heythum (1901–1951) je znám především svojí spoluprácí s Osvobozeným divadlem, pro které v druhé polovině 20. let navrhl několik scén vycházejících z konstruktivismu a poetismu.

Jak název výstavy naznačuje, svůj talent tento někdejší člen Devětsilu uplatnil také v návrzích architektury, výstav či nábytku a v americké emigraci po roce 1938 také v průmyslovém designu.

Výstava trojice autorů Vojtěcha Poláčka, Jakuba Potůčka a Venduly Potůčkové Jurášové si klade za cíl představit Heythumovu tvorbu v celé jeho šíři včetně méně vyhraněných scénografických návrhů pro Národní a Vinohradské divadlo.

7 ANTONÍN HE Y T HUM: S C É N O G R A F I C K Ý N Á V R H , 1924, foto: GMU v Roudnici nad Labem

Aktuální výstava českobudějovického Domu umění představuje tvorbu a architektonický přístup studia Sergison Bates Architects, které sídlí v Londýně a švýcarském Curychu. Věnují se široké škále projektů od městského plánování přes veřejné budovy až k bytovým a rodinným domům.

Zabývají se možnostmi a strategiemi vývoje evropských měst, v nichž je třeba smířit historickou strukturu a současné požadavky na bydlení a způsob života. Ve svých projektech vychází z kontextu místa a kladou důraz na jednoduchost, přirozené vlastnosti materiálů a prostorový plán, který vychází z potřeb uživatelů.

8 SERGI SON BAT E S ARCHI T EC T S: PEČOVAT EL SK Ý DŮM VE OBC I H U I S E - Z I N G E M V B E L G I I , 2011, foto: David Grandorge

9

Dovolujeme si vás pozvat na aukci Výtvarné umění a#starožitnosti

PŘEDAUKČNÍ VÝSTAVA DOROTHEUM, Ovocný trh 2, Praha 1 16. 11. – 24. 11. 2018 po – pá / 10 –19 h, so 17. 11. / zavřeno, ne / zavřeno, so 24. 11. / 10 –13 h

24. LISTOPADU 2018 ve 14 hodin RADISSON BLU ALCRON HOTEL PRAGUE, Štěpánská 40, Praha 1

František Hudeček – Krajina s větrným mlýnem, vyvolávací cena 220 000 Kč ATLAS NOVUS TERRARUM – 1710–1740 + SHENK PETRUS: THEATRUM BELLICUM, 1712, vyvolávací cena 500 000 Kč Joža Uprka – Jarní slunko, vyvolávací cena 1 800 000 Kč Smaragdová brož – vyvolávací cena 180 000 Kč Secesní váza – vyvolávací cena 70 000 Kč

Aukční katalog na www.dorotheum.com

artmix

Centrum současného umění DOX Vítejte v těžkých časech (do 2. 1 .2019) Poupětova 1, Praha 7 / www.dox.cz

Galerie Futura Zuzana Zcebatul; Sláva Sobotovičová; Olof Olson (vše do 25. 11.)

Holečkova 49, Praha 5 / www.futuraproject.cz Galerie Gema Jitka a Květa Válovy (16. 11.–21. 12.)

Máchova 27, Praha 2 / www.gemagalerie.cz Galerie Havelka Projekt Legendy GR2 (do 29. 11.); Markéta Hlinovská (27. 11.–29. 12.)

Martinská 4, Praha 1 / www.galeriehavelka.cz Galerie hlavního města Prahy Roman Štětina; Marie Tučková (obojí od 21. 11.); Giséle Freund + Timm Rautert (6. 2. 2018–3. 2. 2019) Colloredo-Mansfeldský palác; Revoluční 5 / www.ghmp.cz Galerie Kuzebauch Dana Zámečníková (do 14. 11.); Josef Divín (23. 11.–13. 1.) Říčanova 19, Praha 6 / www.galeriekuzebauch.com

Museum Kampa František Kupka a práce pro první republiku (do 27. 1.)

U Sovových mlýnů 2, Praha 1 / www.museumkampa.cz

HUMPOLEC

MeetFactory Based on a true story; Andreas Greiner (obojí 23. 11.–27. 1.)

Ke Sklárně 15, Praha 5 / www.meetfactory.cz

CHEB

Nová Galerie Samuel Paučo; Pablo Picasso (obojí do 15. 1. ); František Kyncl (do 13. 1.)

Balbínova 26, Praha 2 / www.novagalerie.cz

Galerie výtvarného umění – Retromuseum Miloslav Brože, Walter Tiche (do 13. 1.

2019); Nábytek Jitona (do 31. 3. 2019) Krále Jiřího z Poděbrad 17 / www.gavu.cz

PLATO – Galerie města Ostravy Kolektiv autorů: Dočasné struktury 1, 2, 3 Janáčkova 22 / www.plato-ostrava.cz

CHRUDIM

PARDUBICE

JIHLAVA

Západočeská galerie – „13“ Architektura plzně v letech 1918–1938 (21. 11.–24. 2.)

Pražská 13 / www.zpc-galerie.cz

Galerie NOVA Žofia Dubová, Ján Mýtny (do 6. 1.)

Baštová 2 / www.galeria-nova.sk Trafo Gallery Point of Space (do 30. 12.)

Holešovická tržnice - Hala 14, Praha 7 / www.trafogallery.cz Uměleckoprů myslové museum Oldřich Rosenbaum (do 9. 12.); Krásná jizba; Hana Podolská (obojí do 20. 1.)

17.listopadu 2, Praha 1 / upm.cz

BRNO

Galerie Millennium Ludvík Strimpl (do 18. 11.); Michal Cihlář (14. 11.–9. 12.)

Tržiště 5/370, Praha 1 / www.gallerymillennium.cz

Dů m umění města Brna Steklík; Monogramista T. D. (obojí do 18. 11.); Hugo Táborský (12. 12.–3. 3.)

Malinovského náměstí 2 / www.dum-umeni.cz

Galerie NoD Jakub Jansa (do 25. 11.)

Dlouhá 33 Praha 1 / www.nod.roxy.cz

Dů m pánů z Kunštátu Ovidiu Anton (do 2. 12.)

Dominikánská 9 / www.dum-umeni.cz

OriginalArte Kamil Lhoták (22. 11.–9. 1.)

Pštrossova 198/23, Praha 1 / www.originalarte.com

Fait Gallery Vladimír Kokolia; Alena Kotzmannová & Q; Nika Kupyrova (vše do 12. 1.)

Ve Vaňkovce 2 / www.faitgallery.com

Pragovka gallery Barbora Chlastáková (do 29. 11.); Deset moří; Veronika Gabrielová; Liquid lingea (vše 13. 11.–30. 12.)

Kolbenova 923/34a / www.pragovka.com

Galerie Artikle Lubomír Typlt (14. 11.–19. 12.)

Masná 27/9 / www.artikle.cz

Galerie Rudolfinum Petr Písařík (do 16. 12.)

Alšovo nábřeží 12, Praha 1 / www.galerierudolfinum.cz Galerie Zdeněk Sklenář Karel Malich (do 24. 11.); Jan Merta (od 5. 12.)

Mikulandská 7, Praha 1 / www.zdeneksklenar.cz Galerie Vyšehrad Tomáš Hanzlík (do 2. 12.)

V pevnosti 159/5b, Praha 2 / www.praha-vysehrad.cz Galerie 1 (MÚ Praha 1) Artrok v Truhle (14. 11.–30. 11.) Štěpánská 47, Praha 1 / www.galerie1.cz Karlin Studios András Cséfalvay (do 25. 11.); Céline Berger (do 25. 11.)

Prvního pluku 2, Kasárna Karlín, Praha 8 / www.futuraproject.cz/karlin-studios

Moravská galerie Jiří Kuhnert (do 13. 1.); Inez Tuschnerová (do 27. 1.); Tomáš Hlavina (do 27. 1.); Josef Šíma (do 24. 2.); Josef Hoffman – Koloman Moser (do 24. 3.); V kůži Dušana Jurkoviče (do 24. 3.)

Husova 18; Jurkovičova vila / www.moravska-galerie.cz Muzeum města Brna Rok 1918 – co nám válka vzala a dala... (do 31. 12.) Špilberk 210/1 / www.spilberk.cz

ČESKÉ BUDĚJOVICE

Alšova Jihočeská galerie – Zámecká jízdárna Jana Farmanová (18. 11.–27. 1.)

Hluboká nad Vltavou 144 / www.ajg.cz Dů m umění Sergison Bates Architects (24. 10.–22. 11.)

Nám. Přemysla Otakara II. 38 / www.ducb.cz

8smička Dvě hlavy, čtyři ruce: Tvorba autorských dvojic (do 18. 1.)

Kamarytova 97 / www.8smicka.com Galerie výtvarného umění Současné umění z Lince (do 25. 11.)

Krále Jiřího z Poděbrad 16 / www.gavu.cz

Výstavní síň Chrudim Lubomír Typlt (do 1. 12.)

Nábřeží Karla Čapka 6, Chrudim / www.vystavnisinchrudim.cz Dů m Gustava Mahlera Karel Došek (do 17. 11.); Bohumil Krátký (28. 11.–19. 1.)

Znojemská 4 / www.mahler.cz

OLOMOUC

MUO – Muzeum moderního umění Rozlomená doba 1908–1928 (do 27. 1.); Jaromír Funke (do února 2019) Denisova 47 / www.olmuart.cz

OSTRAVA

Galerie výtvarného umění v Ostravě Černá země? (do 6. 1.); Stálá expozice (do 30. 12.)

Jurečkova 9 / www.gvuo.cz

Galerie města Pardubic Bez práce nejsou koláže (do 2. 12.)

Příhrádek 5 / www.gmpardubice.cz

PLZEŇ

KLATOVY

Západočeská galerie – Masné krámy Z akademie do přírody (do 27. 1.)

Pražská 18 / www.zpc-galerie.cz

LIBEREC

Galerie Ladislava Sutnara Dobrých 100 FUD Ladislava Sutnara (18. 10.–10. 11.); Mezinárodní fotosympozium (15. 11.–8. 12.)

Riegrova 11 / www.fdu.zcu.cz

GKK – U Bílého jednorožce Obraz zimy (do 3. 2.)

Náměstí Míru 149, Klatovy / www.gkk.cz Oblastní galerie Liberec Michael Bílek (do 25. 11.); Současné umění ze sbírek Galerie města Bratislavy; Miroslava Večeřová, Pavel Příkaský (obojí do 6. 1.)

Masarykova 14 / www.ogl.cz

Galerie PROSTOR 228 Michael Rittstein (do 31. 12.)

Studničná 227 (vchod z Perlové) / www.prostor228.cz

LITOMĚŘICE

Severočeská galerie výtvarného umění Cyklus Minigalerie – Pohled do sbírek; Arnošt Paderlík (obojí do 18. 11.); August Piepenhagen (30. 11.–3. 3.)

Michalská 7 / www.galerie-ltm.cz

MĚLNÍK

Galerie města Plzně Michal Gabriel (do 11. 11.); Papír hoří (22. 11.–3. 2.)

Náměstí Republiky 40 / www.galerie-plzen.cz

RAKOVNÍK

Rabasova galerie SČUG Hollar ke 100. výročí republiky (do 31. 12.)

Vysoká 232 / www.rabasgallery.cz Rabasova galerie – Nová síň pod Vysokou bránou Pavel Rajdl (do 9. 12.)

Vysoká 226 / www.rabasgallery.cz

Galerie Ve Věži Boris Janků (16. 11.–6. 1.)

5. května – Pražská brána / www.mekuc.cz

Výstavní síň na radnici Luboš Abrhám (do 18. 11.); Amfora 53. členská výstava (22. 11.–16. 12.)

Husovo nám. 27 / www.rabasgallery.cz

Masaryků v kulturní dů m Mělník Prvorepubliková architektura na Mělníku ve fotografii (do 30. 11.)

U Sadů 323 / www.mekuc.cz

TEREZÍN

MIKULOV

Regionální muzeum v Mikulově Škrdlovské sklo; Mikulovsko 1918–1938 (obojí do 25. 11.)

Zámek 1 / www.rmm.cz Galerie Závodný Monika Immrová (do 1. 12.)

Husova 3 / www.galeriezavodny.cz

NÁCHOD

Galerie výtvarného umění Jan Paul; George Grosz (obojí do 11. 11.); 35. Náchodský výtvarný podzim (24. 11.–6. 1.)

Smiřických 272 / www.gvun.cz

Památník Terezín: předsálí kina Muzea ghetta Marie Blabolilová (do 31. 1.)

Komenského 148 / www.pamatnik-terezin.cz Památník Terezín: předsálí kina Malé pevnosti Velká válka očima malířů (do 28. 11.)

Principova alej 304, Terezín / www.pamatnik-terezin.cz

ÚSTÍ NAD LABEM

Dů m umění Ústí nad Labem Monumentální Topografie.

Výstava ve veřejném prostoru města.

Klíšská 129a / www.duul.cz INZERCE

PRAHA

95

96

tvář knihy

JACQUES BERT IN: SEMIOLOGIE GR APHIQUE: DI AGR AMME S, RÉ SE AUX, C AR T E S Paris: Mouton, Gauthier-Villars, 1967

Semiologie Graphique Publikace Semiologie Graphique: Diagrammes, Réseaux, Cartes je pozoruhodnou studií vizuálních prostředků, s jejichž pomocí lze vytvářet grafy, diagramy a mapy. Francouzský kartograf Jacques Bertin zde v 60. letech 20. století formuloval důležitý koncept, který pomáhá vysvětlit vztah mezi kvantitativními daty a datovými prvky. Bertinův systém logicky transponuje informaci do grafického vyjádření, a to tak, že jednotlivé, v kartografii běžně využívané znaky (bod, linie, plocha, povrch a objem) jsou charakterizovány s využitím grafických proměnných (velikost, barva, intenzita barvy, textura, orientace a tvar). Bertinův sofistikovaný přístup, který má kořeny v sémiotice, nalezl řadu uplatnění i na poli vizualizace dat a informací. Okruh proměnných byl později aktualizován matematikem a softwarovým inženýrem Jockem Mackinlayem, který původní výčet rozšířil na pozici, délku, úhel, spád, plochu, objem, hustotu, barevný odstín, barevnou sytost, texturu, spojitost a tvar. Nový technologický kontext přináší potřebu další redefinice, která by při zobrazování datových sad zohlednila též prvky interaktivity, času, pohybu atd. / PAVL A PAUKNEROVÁ

Alena Adamíková Jozef Baju s Peter Bartoš Robert Bielik Erik Binder MarkoBlažo Klá ra Bočkayová Miloš Boďa AlbínBru novský Stanislav Bu bá n IvanCsu dai Mich al Czineg e Mich al Černu šá k MartinDerner Eja Devečková Andrej Dú bravský Jana Farmanová Daniel Fisch er MartinGerboc Ašot Haas Boh danHostiňá k Robert Jančovič Jozef Jankovič FilipJu rkovič Du šanKá llay Ju raj Kollá r Patrik Kovačovský Matej Kré n Marek Kvetá n Matú š Lá nyi Otis Lau bert Marcel Mališ Svä toplu k Mikyta Ilona Né meth RomanOndá k Ig or Ondru š Ildikó Pá lová ŠtefanPapčo MilanPašté ka Oľg a Pašté ková Andrea Pé zman Rastislav Podoba Ju raj Pu ch ovský Dorota Sadovská MartinSedlá k Boris Sirka LacoTeren Vlasta Ž á ková

SOUČASNÉ SLOVENSKÉ UMĚNÍ ZE SBÍREK GALERIE MĚSTA BRATISLAVY

103

PLUS MINUS 27. 9 . 201 8 – 6 . 1 . 201 9

Výstava se u sku tečňu je pod záštitou Slovenskéh oinstitu tu v Praze, h ejtmana Libereckéh okraje Martina Půty a členky Rady Libereckéh okraje Květy Vinklátové

GALÉRIA MESTA BRATISLAVY

Oblastní g alerie Liberec Masarykova 723 /1 4 4 6 0 01 Liberec www.og l.cz Otevřenodenně kromě pondělí 1 0.00 – 1 7.00, ve čtvrtek do1 9 .00

ČESKÉHO, SLOVENSKÉHO A EVROPSKÉHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ

FOLTÝN FRANTIŠEK (1891—1976) / DĚDINA OD MUKAČEVA / VYVOLÁVACÍ CENA 1.900.000 KČ

PODZIMNÍ EXKLUZIVNÍ AUKCE

100

18. 11. 2O18 od 13.3O hodin v Galerii Mánes MASARYKOVO NÁBŘEŽÍ 250/1, PRAHA 1

Předaukční výstava

ČERNÝ KAREL (1910—1960) / JAROV, 1955 / VYVOLÁVACÍ CENA 1.200.000 KČ

www.galerie-art-praha.cz

V prostorách Galerie ART Praha, Staroměstské nám. 2O/548 8. 11. 2O18 — 17. 11. 2O18 (1O.3O—19.OO hod.)

Galerie ART Praha, spol. s r.o.

Staroměstské nám. 2O/548, Praha 1 Tel/Fax.: +42O 224 211 O87 Mobil: +42O 6O2 233 723 e-mail: galerie@g-a-p.cz