Art+Antiques_5_2013

9 771213 839008

05

05

květen 2013

87

95 Kč / 4,50 ¤

Secesní plastika v Troji 30 / Rozhovor s Viktorem Rudišem 38 / Nejkrásnější knihy roku 2012 10 /

GALERIE ARCIMBOLDO VÁS SRDEČNĚ ZVE NA AUKCI

art + antiques

88

ČÍNSKÉ UMĚNÍ A STAROŽITNOSTI ÚTERÝ, 21.5.2013 OD 17:00 VÝSTAVA: 18.5.2013, 11:00 - 19:00 19.5.2013, 11:00 - 19:00 20.5.2013, 11:00 - 19:00 21.5.2013, 11:00 - 17:00

102.

SÜ PEJ-CHUNG (1895 - 1953) BĚŽÍCÍ KŮŇ 52 x 73,5 cm.

MÍSTO KONÁNÍ: Kaiserštejnský palác Malostranské nám. 23/37 Praha 1

10.

PLASTIKA BÓDHISATTVY KUAN-JIN Dynastie Severní Čchi (550 - 577 n.l.).

Výška 28 cm.

92.

LI KCHE-ŽAN (1907 - 1989) ZÁVODY NA RÁKOSOVÉM JEZEŘE 68 x 45 cm.

99. ČCHI PAJ-Š’ (1864 - 1957) VADNOUCÍ LOTOSY A VÁŽKA 137 x 34 cm.

11.

BRONZOVÁ BOJOVÁ ČEPEL „TAO” Raná dynastie Západní Čou (11. - 10. století př. n. l.).

Délka 29 cm.

Příjem předmětů do podzimní aukce asijského umění již probíhá. Máte-li zájem o prodej Vašich uměleckých děl v naší aukci, prosíme, kontaktujte nás.

5.

REINKARNOVANÝ LAMA Tibet, 18. století.

56 x 40,5 cm.

GALERIE ARCIMBOLDO T: +420 603 811 873, +420 246 028 019 E: info@arcimboldo.cz • WWW.ARCIMBOLDO.CZ

editorial /

Mánes

Umělecká obec vyrazila na barikády – po dva dny okupovala Mánes. Je to s ním špatné (s Mánesem). Špatné výstavy, špatní lidé ve správní radě, možnost domluvy žádná, řešení jediné – REVOLUCE. Revoltování to bylo pěkné. Na pódiu se během akce recitovalo, koncertovalo, přednášelo, performovalo, bojovně provolávalo. Z vystupujících se stávalo publikum, z publika vystupující. Nový Mánes bude (musí být) demokratický, horizontální, nehierarchický…

Program byl opravdu pestrý. Role revoltující akademičky se zhostila medievalistka Milena Bartlová. „Legální není legitimní,“ zněl hlas zkušené řečnice. Nechyběla ani informace o etymologii slova revoluce. Publikum tak nebylo jen revolučně nalazováno, ale také intelektuálně obohacováno.

Na praktičtější strunu zahrál Tomáš Vaněk. Z AVU dorazil se svým ateliérem – reflexní vesty na tělech, helmy na hlavách, lopaty v rukou. Dělníkům rekonstruujícím Mánesa nabídli, že přiloží ruku k dílu. Bohužel bez úspěchu.

Jejich horizontální gesto bylo rázně odmítnuto. (Dle neověřených zpráv jim dokonce byla v průběhu akce zabavena lopata.) Jakkoli praktická obsahem, vyzněla nabídka povýtce konceptuálně. Moment vzájemnosti selhal. Přišel tak čas pro gesta nesmlouvavější. Nejmenovaní členové umělecké obce lezou v (bezpečnostní agenturou) nestřeženém okamžiku po lešení na střechu. Ze střechy okupovaného objektu se začíná valit dým.

Pravda, nevalí se ho mnoho, ale pozornému diváku nemohl konceptuální požár výstavní síně uniknout. Přesto dosažený efekt představoval určité zklamání. Byl to už druhý den okupace a mezi organizátory i v publiku byla cítit jistá únava. Navíc začal selhávat benzínový generátor a s ním nevyhnutelně i připravený program. Umělecká obec se naštěstí odmítla

Obsah > Jenom stručně o kritice 4 / depeše > Co se staví v Oslo 2 / úhel

Tomáš Koblížek

Ondřej Hojda

6 / zprávy 10 / výstava

> Secesní plastika v Troji

Adam Hnojil

17 / aukce 25 / na trhu

> Aachen, Škréta, Brandl 28 / portfolio > Václav Kopecký Radek Wohlmuth 30 / rozhovor > Viktor Rudiš Lucie Zadražilová 38 / téma > Nejkrásnější knihy Pavla Pauknerová 44 / k věci > Polský trh s uměním Ewa Tatar 48 / profil > Libor Fára Robert Mečkovský

Vojtěch Lahoda

51 / staveniště 52 / architektura Dita Dvořáková

55 / design

> Národní styl

> Milánský veletrh

Hana Křenková

ximálním nasazením předloňský finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého

57 / nové knihy 58 / knižní recenze

Pavel Sterec se svým slovenským kolegou Tomášem Džadoněm (Cena

Josef Ledvina

s nepřízní osudu smířit: Na opravě nefunkčního zařízení pracoval s ma-

Jindřicha Chalupeckého, finále 2009; Cena Oskára Čepana, finále 2012).

Po dlouhých 30 minutách zvuk nastartovaného motoru vyvolal v publiku vlnu euforie, kterou vzápětí ještě prohlubuje elektrizující set dýdžejky Johany. Byl pátek, něco po páté a najednou to přišlo, neočekávané, nehorizontální, nekonceptuální: Přes ulici se rozbíhá trojice mužů, na ramenou jakýsi objekt. Vypadá to jako obří (cca 4 m) plastika paže držící meče, navíc z ní vychází hustý dým (snad je v ní důmyslně instalována dýmovnice?). Po riskantním překonání frekventované vozovky ji (ruku) vhazují do okna Mánesa.

Byl jsem tam taky. A nebylo to jen pěkné, ale taky VÁŽNĚ MÍNĚNÉ.

Mánes totiž musí opravdu patřit umělcům.

Josef Ledvina

05

> Česká vizuální poezie

> Stojánky na zápalky 66 / zahraniční výstava > Martin Kippenberger Johanka Lomová 71 / manuál > Lekce 49. – Proč nekrást umění Ondřej Chrobák 72 / recenze > Nightfall, Navzájem, 16–20 000 Hz Radek Wohlmuth, Josef Ledvina, Kateřina Černá 77 / mikro > Krok za krokem Radek Wohlmuth 81 / na východ > Díl 14. In & Out: Sochy v Bratislave Dušan Buran 84 / komiks > Dašek & Jadrný 60 / antiques

Lucie Zadražilová

Monstrkabaret Freda Brunolda

obálka

>

JA N Š T UR S A : MEL A N C HOL IC K É DĚ V Č E / 1906

mramor / Galerie hlavního města Prahy / foto: Tomáš Souček

Umění žít s uměním

Vydává: Ambit Media, a. s., IČ: 27422160 / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5; tel: +420 222 352 570, fax: +420 222 352 572, redakce@artantiques.cz / Šéfredaktor: Jan Skřivánek (js) / Redaktoři: Josef Ledvina (pl), Johanka Lomová (jl), Radek Wohlmuth / Redakční pes: Bedřich / Obchodní ředitelka: Světlana Haruštiaková, 604 931 471, harustiakova@artantiques.cz / Account manager: Jiří Lacina, 725 015 381, jiri.lacina@ambitmedia.cz / Marketing: Julie Langerová, 222 352 575, julie.langerova@ambitmedia.cz / Design: Robert V. Novák / Grafická úprava: Jožka Gabriel, Karel Zahradník / Na přípravě čísla se podíleli: Džian Baban, Dušan Buran, Kateřina Černá, Dita Dvořáková, Adam Hnojil, Ondřej Hojda, Marcela Chmelařová, Ondřej Chrobák, Tomáš Koblížek, Hana Křenková, Vojtěch Lahoda, Robert Mečkovský, Pavla Pauknerová, Jan Šiller, Ewa Tatar, Lucie Zadražilová / Tisk: Dekameron CZ s r. o., Růžová 148/5, 664 91 Ivančice / Distribuce: Společnosti PNS, a.s., Kosmas.cz / Vlastní distribuce ve vybraných galeriích v ČR: 222 352 579; redakce@artantiques.cz / Předplatné: Postservis, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, tel: 800 300 302, predplatne@ambitmedia.cz, www.artcasopis.cz / Předplatné v SR: Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a.s.; oddelenie inej formy predaja; P. O. BOX 183, Vajnorská 137, 830 00 Bratislava 3; +421 244 458 821; predplatne@abompkapa.sk / Registrace: MK ČR: E13654 / ISSN 1213-8398 / Vychází s podporou Ministerstva kultury ČR / Periodicita: Měsíčník. Toto číslo vychází 9. května 2013.

Veškerá práva vyhrazena. / www.artcasopis.cz

10

výstava

art + antiques

Secesní plastika K výstavě soch na zámku Troja text: Adam Hnojil Autor je historik umění. foto: Tomáš Souček

Až do začátku listopadu je v pražské Troji, kam jinak míří především rodiny s dětmi do zoologické zahrady, případně do nedaleké zahrady botanické, možné navštívit výstavu secesní plastiky, kterou připravila Galerie hlavního města Prahy. Umístění mimo centrum může být nakonec paradoxně výhodou.

Krása doprovázená zmarem a smutkem, kterou každoročně v dubnu a květnu v botanické zahradě nabízí výstava Motýli, přímo navozuje náladu na zhlédnutí secesního umění. A napětí a rozporuplnost světa dobře krmených a opečovávaných živočichů, jejichž životní prostor je však omezen uzamčeným výběhem či klecí, v nás probudí myšlenky a emoce ne nepodobné pocitům po návštěvě sochařské expozice. Součástí výstavy je ostatně i soška línajícího velblouda od Bohumila Kafky.

Výstavu s mnohoslibným názvem Vášeň, sen a ideál – česká secesní plastika pro Zámek Troja kurátorsky připravila Sandra Baborovská.

V sedmi sálech představuje na šedesát artefaktů, které lze počítat ke zlatému fondu českého sochařství přelomu století. Jádrem expozice jsou exponáty ze sbírky Galerie hlavního města Prahy, které byly rozšířeny o zápůjčky z Národní galerie v Praze, Galerie plastik v Hořicích, Galerie Středočeského kraje a Galerie Zlatá husa.

Vkusně provedená instalace se vypořádává s nepříjemným úskalím prostor historického objektu, který přímo vnucuje limitující řešení. Členění do místností evokuje rozdělení do sedmi tematických celků.

Promyšlenost se projevuje jak po obsahové, tak po námětové stránce.

Jednotlivá díla spolu většinou výborně korespondují.

Od Myslbeka po Meuniera První prostor v přízemí je věnován odkazu Josefa Václava Myslbeka coby duchovního spolutvůrce stylových změn, jejichž výsledkem byl obrat k secesní estetice. Expozici otevírá Myslbekova Oddanost ve zmenšené verzi Ladislava Kofránka vypracované na profesorovo

přání. Dobře funguje především srovnání Myslbekova Ctirada a Šárky se Šárkou Quida Kociana. Instalace je doplněna o přezvětšované dobové fotografie, které mají význam doprovodných atributů.

Výstava se velice umně vypořádává s absencí zahraničních vzorů jejich symbolickým zastoupením na dobových snímcích. Myslbekova podobenka, podobně jako pohled do expozice s dílem Augusta Rodina, nemá nechat nikoho na pochybách, z jakých kořenů vyrůstá alespoň jedna větev českého sochařství na přelomu století.

Druhá místnost je věnována jak Myslbekovým nejstarším žákům Stanislavu Suchardovi a Quidu Kociánovi, tak solitérům typu Vilíma Amorta, který stejně jako Ladislav Šaloun nevyšel z Myslbekovy líhně, nýbrž se vyučil u tehdy slavného Bohuslava Schnircha. Převažují zde pohádková témata s opomíjeným Sázavským vodníkem Vilíma Amorta, který je senzační středoevropskou odpovědí na Rodinova Myslitele.

Vše podbarvuje folkloristicky koncipovaná Suchardova kabinetka a Kociánův sugestivní fotografický portrét.

Jedním z vrcholů výstavy je následující třetí rohový prostor se sociálním žánrem, v němž je poprvé narušena i dosavadní přísná hierarchičnost řazení exponátů při stěnách. Skladba exponátů má skvělý rytmus s jasným vyvrcholením. Jedná se zvláště o zajímavé zdůraznění Vladimíra Astla, jehož Prosící žena dominuje středu celé místnosti. Příběh lidských věků počíná Štursovou Pubertou a pokračuje přes Astlovu Žízeň, Kofránkovo krásně patinované Nemocné

B O H U M I L K A F K A : J A R N Í V Z D E C H Y / 1905

inzerce

16

art + antiques

Josef Jíra

Jarní, olej, plátno, 1976, 29,5 x 51 cm vyvolávací cena 75 000 Kč

Ota Janeček

Hlava, olej, plátno, 1946, 44 x 31 cm vyvolávací cena 180 000 Kč

Vladimír Komárek

Zátiší s houslemi, olej, sololit, 1976, 76 x 85 cm vyvolávací cena 55 000 Kč

30. AUKCE ve středu 29. května 2013 v 18.30 hodin v Topičově salónu, Národní třída 9, Praha 1

předaukční výstava v Galerii Dolmen, Pštrossova 31, Praha 1, od 27. května 2013 www.galerie-dolmen.cz, +420 604 815 877, slanicay@galerie-dolmen.cz

AU K Č N Í T I P – M E I S S N E R- N E U M A N N

Z posudku Prof. Tomáše Vlčka: Obraz je esencí Špálovy euforie z vítězství národa, který po přestálých útrapách Světové války dosáhl své samostatnosti. Námět obrazu charakterizuje jeho název „Svoboda“. Jeho obsah je však širší, souzní se Špálovým tvůrčím nadšením z melodických motivů lidové zpěvnosti a ze Špálovy snahy vtělit je do dynamického výrazu malby, která se u Špály v tomto období směřovala, obdobně jako u Josefa Čapka k jasnosti znaku.

Ke zkratkovitosti výtvarného přednesu směřoval především rukopis Špálovy malby, zde uplatněný v širokých tazích štětce. Tyto tahy jasně zviditelňují podstatu skladby tohoto jedinečného Špálova díla.

Zezadu opatřeno štítkem soupis díla národního umělce Václava Špály s potvrzením pravosti Prof. Jaromíra Pečírky a Jana Špály – evidenční štítek pro Špálova díla zastoupená na posmrtné výstavě v roce 1947 v SVU Mánes, dále štítkem Ústředního svazu Českých výtvarných umělců a přípisem sl. Marie Špálová, Sobotka.

Vyvolávací cena: 1 250 000 Kč Odhad: 2 000 000–2 500 000 Kč V Á C L A V Š P Á L A : S V O B O D A / 1919 / olej na lepence / 62 × 47 cm / rámováno / signováno vlevo dole monogramem VŠ / opatřeno znaleckým posudkem Ak. mal. Zory Grohmanové a odborným posudkem Prof. PhDr. Tomáše Vlčka, CSc.

Draženo: 29. 5. 2013 v 18:00 hodin, Diplomat Hotel, Praha www.aukce-neumann.cz

aukce

Nejen Kokoschka Praha – Již druhá letošní aukce společnosti Adolf Loos Apartment and Gallery, která se konala ve středu 24. dubna večer, vynesla přes 18 milionů korun*. Celou polovinou této částky se na konečném výsledku podílel jediný obraz, akt od Oskara Kokoschky.

Obraz Akt dívky v krajině před Avignonem z roku 1925, který byl titulním dílem aukce, se prodal jeden příhoz nad vyvolávací cenu za 9,07 milionu korun. Za více než milion korun byl vydražen ještě obraz Cihelna II. od Bohumíra Matala a za částky nad sto tisíc korun se prodalo 29 děl.

Jádrem dražené kolekce bylo 37 oboustranných koláží od Toyen, které představovaly necelou polovinu nabízených položek.

Sběratelé však na tento pozoruhodný soubor dokumentující malířčinu pozdní tvorbu (podrobněji jsme jej představovali v minulém čísle) reagovali jen vlažně. Prodalo se 10 koláží, a to jen za vyvolávací ceny, které byly shodně stanoveny na 157 tisíc korun za koláž.

Již zmiňovaný obraz Cihelna II. z roku 1945, který je špičkovou ukázkou Matalovy tvorby z dob Skupiny 42, se postaral o nový autorův aukční rekord. Již vyvolávací cena 726 tisíc korun odpovídala malířovu rok starému aukčnímu maximu, finální cena je však nakonec překonala víc jak dvojnásobně. Vítěz aukce za obraz nabídl

17

1,63 milionu korun. Dráž byl Matal dražen jen jedinkrát – na aukci Hascoe v Londýně se jeho čtyřmetrové plátno Milenci z roku 1956 prodalo za 2 miliony korun. Na květnové aukci 1. Art Consulting bude shodou okolností nabízena první varianty Cihelny.

Startovat bude na ceně 540 tisíc korun a bylo by velkým překvapením, kdyby zůstalo jen u ní.

Druhým autorským rekordem aukce je cena 665 tisíc korun za Krajinu s rozkvetlou loukou a statkem od pozapomenutého česko-německého malíře přelomu 19. a 20. století Huga Baara. Obraz, který svým čtvercovým formátem i malířským zpracováním připomíná krajiny Gustava Klimata ze stejné doby, se prodal za víc jak dvojnásobek minimálního podání. Baarova díla se na trhu objevují jen výjimečně, databáze ART+ za posledních deset let eviduje jen 8 jeho obrazů. Dosavadní, osm let starý autorův cenový rekord měl hodnotu 312 tisíc korun.

Novým autorským maximem je také částka 224 tisíc korun za obraz Před zrcadlem v ateliéru od Miloslava Holého, jehož figurativní díla jsou na trhu rovněž velice vzácná. Předchozí cenový rekord měl hodnotu 210 tisíc korun a vydržel bezmála deset let. Obdobným případem je i Dalibor Matouš, jehož kubizující zátiší z roku 1960 se prodalo s téměř dvojnásobným nárůstem za 206 tisíc korun. Za velmi dobrý výsledek je možné

HUGO BA AR: KR A JINA S ROZK VE TLOU LOUKOU A S T A T K E M / kolem 1905 / olej na plátně / 99 × 98 cm cena: 665 500 Kč

považovat i 375 tisíc korun za obraz Kráska z Martinique od Antonína Pelce.

Poněkud za očekáváním naopak zůstaly Dva bílé stoly od Jakuba Bauernfreunda (726 tisíc) a Akt od Miloše Jiránka (181 tisíc korun). V obou případech šlo o prodeje za vyvolávací ceny. Bauernfreundův obraz navíc již trhem jednou prošel, před šesti lety byl podle ART+ vydražen za částku o 40 tisíc korun vyšší. Z nevydražených položek zmiňme krajinu Údolí Váhu u Trenčína od Leopolda Stephana (nabízena za 1,27 milionu), Kouřící zemi od Jiřího Johna (nabízena za 1,03 milionu) a Interiér s hodinami od Jakuba Schikanedera (nabízen za 3,27 milionu korun). / js

OSK AR KOKOSCHK A: AK T DÍ VK Y V KR A JINĚ PŘED AV IGNONEM

B O H U M I L M A T A L : C I H E L N A I I . / 1945

1925 / olej na plátně / 38 × 45 cm / cena: 9 072 000 Kč

olej a písek na plátně / 62 × 78 cm / cena: 1 633 500 Kč

* Není-li uvedeno jinak, jsou všechny ceny včetně aukční provize, která se pohybuje od 15 do 25 % ceny dosažené v sále.

18

aukce

art + antiques

Starožitnosti z Evropy i Číny Brno – První letošní aukce společnosti Zezula vynesla 11,4 milionu korun, což je pro brněnský aukční dům historicky druhý nejlepší výsledek. Vyšší obrat společnost zaznamenal jen loni na podzim, a to díky rekordní ceně 19,1 milionu korun za bronzovou čínskou sošku z 15. století. Na aukci, která se konala v sobotu 13. dubna, bylo nabízeno přes pět set položek, od obrazů a grafik přes zbraně, šperky a starožitnosti až po asijské umění.

Nového majitele našlo 60 procent děl. Dvě položky se prodaly za více než milion korun, dalších 17 obrazů a starožitností překonalo hranici sta tisíc korun.

Nejdražší položkou aukce se stala čínská slonovinová váza z 18. století. Bohatě zdobená, půl metru vysoká váza byla podle dochovaných značek zhotovena pro císaře Chien-lunga z dynastie Qing (1735–1799). Z minimálního podání 767 tisíc se konečná ceny vyšplhala až na 1,18 milionu korun. Za vysoké ceny byly draženy ještě další čínské starožitnosti. Prolamovaná miska z jadeitu z 19. století se prodala za 472 tisíc, o něco starší zásobnice z téhož materiálu za 248 tisíc a pohár zhotovený z rohu nosorožce za 224 tisíc korun. Za 366 tisíc se prodala také slonovinová prachovnice, výrobek indických řezbářů z 18. století.

Z evropského umění se nejdráže prodalo Zvěstování Panně Marii z počátku 16. století,

Z V Ě S T O VÁ N Í PA N N Ě M A R I I / Limoges, počátek 16. stol. smalty na měděném jádře / 15 × 12 cm / cena: 1 062 000 Kč

a Jodocuse Hondiuse se prodalo za vyvolávací cenu 212 tisíc korun. Za více než dvojnásobek startovací ceny se prodaly obrazové hodiny z doby kolem roku 1800. Nový majitel za ně nabídl necelých 142 tisíc korun. Z dalších starožitností si zaslouží zmínku ještě alespoň míšeňská dekorativní kazeta, která se prodala za 177 tisíc, kroužková košile z konce 17. století, která našla kupce za 94 tisíc, nebo lötzovská váza z opálového skla, která se dostala z 24 na 77 tisíc korun. / js

C Í S A Ř S K Á V Á Z A / Čína, 1735–1799 vyřezávaná slonovina / výška 55 cm cena: 1 180 000 Kč

dílo anonymního mistra z francouzského Limoges. Dražba drobného smaltu začínala na 590 tisících a skončila na 1,06 milionech korun. Výjimečnými kusy, s jakými se na českých aukcích často nesetkáváme, byly také slonovinové Nanebevzetí Panny Marie, dílo flanderských řezbářů ze 17. století, a tři čtvrtě metru vysoký stříbrný trojstěžník, značený puncem jedné z londýnských šperkařských firem z roku 1914. Obě díla se prodala s výraznými nárůsty, první za 330 tisíc, druhé za 437 tisíc korun.

V nabídce obrazů převažovala díla v cenách do 50 tisíc korun, i zde však došlo k několika zajímavým prodejům. Romantická Noční krajina s hradem od Františka Xavera Procházky byla vydražena za 307 tisíc korun, víc jak trojnásobek vyvolávací ceny. Za 271 tisíc korun změnila majitele krajina, olej na kartonu, od Jindřicha Pruchy. Úspěchem je také prodej dvou obrazů Joži Uprky za 153 a 177 tisíc korun. Největší boj se strhl o krajinu od francouzského malíře, příslušníka Barbizonské školy Julese Duprého. Z motivační vyvolávací ceny 21 tisíc se dostala až na 236 tisíc korun. Před lety byl tento obraz neúspěšně nabízen 360 tisíc korun.

Nejdražší položkou nabízenou mezi pracemi na papíře byl víc jak šest seti stránkový atlas vydaný roku 1634 v Amsterodamu. Dílo vlámských kartografů Gerharda Mercatora

J O S E F H L I N O M A Z : S L E Č N Y, M U Ž A B A L O N / 1977 olej na kartonu / 47 × 33 cm / cena: 244 000 Kč

Další drahý Hlinomaz Praha – Nejdražším dílem a současně dílem s největším cenovým nárůstem se na dubnové aukci společnosti Orlys Art Auctions, která se konala v neděli 21. dubna, stal obraz Josefa Hlinomaze Slečny, muž a balon. Malba středního formátu z roku 1977 se prodala za 244 tisíc korun, víc jak dvojnásobek vyvolávací ceny. Za poslední rok a půl jde již o pátý Hlinomazův obraz vydražený za více než sto tisíc korun. Nového majitele na aukci našla třetina ze 170 nabízených položek, dohromady za 1,85 milionu korun. Za více než sto tisíc korun byla dražena ještě další dvě díla, socha od Michala Gabriela a koláž od Jiřího Koláře. Gabrielův Žralok se prodal za 165 tisíc, Kolářova koláž z roku 1977 za 122 tisíc korun. V obou případech šlo o vyvolávací ceny. Úspěchem je rovněž cena 73 tisíc korun za jednu z grafik Vladimíra Boudníka. / js

Aukční dům Galerie Art Praha Galerie Art Praha srdečně zve sběratele a investory umění na jarní Exkluzivní aukci.

Hotel Hilton-Prague, sobota 11. 5. 2013 ve 13.30 hodin Draženo bude 400 obrazů a soch, všechny prověřeny předními historiky umění a znalci, či chemicko-technologicky. Provenience obrazů doložena.

Předaukční výstava probíhá týden před aukcí v prostorách Galerie Art Praha.

Václav Špála: Zátiší na Otavě s kytici / 1938

Josef Lada: Ponocný / 1946

Václav Radimský: Z Francie / 1900

Josef Istler: Surrealistická kytice / 1948

Karel Černy: Zátiší s ovocem / 1943

Jan Bauch: Sedící akt / 1941

Jan Zrzavý: Olešnice / 1957

Antonín Chittussi: Krajina s mostkem (Z Barbizonu)

Václav Bláha: Noční Sprcha / 1978

Aukční dům Galerie Art Praha, Praha 1, Staroměstské náměstí 20/548, tel.: 224 211 087, fax: 224 211 087, mobil: 776 666 638, 602 233 723, E-mail: g.art@volny.cz, neubert@cbox.cz otevřeno: denně 10,30–18,30 hod, kromě neděle

www.galerieartpraha.cz

19

aukce

20

S českou stopou Vídeň – Dubnový aukční týden společnosti Dorotheum s aukcemi starých mistrů a 19. století přinesl několik mimořádných prodejů. Novým autorským cenovým re-

H A N S M A K A R T: S M R T K L E O PA T R Y / 1875 olej na desce / 122 × 83,5 cm / cena: 757 300 eur

art + antiques kordem je částka 757,3 tisíc eur za Smrt Kleopatry od Hanse Makarta. Obraz z roku 1875 podle informací aukční síně vydražil kupec ze Severní Ameriky. Na téže aukci, která se konala v úterý 16. dubna, byly nabízeny také práce českých krajinářů Jana Kautského a Bedřicha Havránka. Kautského Večerní krajina z roku 1853 se prodala za 24,7 tisíc eur (640 tisíc korun), Havránkův Ledový důl u Sv. Bartoloměje u Königsee z roku 1846 pak za 46,6 tisíc eur (1,2 milionu korun).

Kupci údajně v obou případech byli čeští sběratelé.

Největším úspěchem aukce starých mistrů, která se uskutečnila o den později, byla dražba obrazu Posmívání se Kristu nově identifikovaného jako dílo Jusepa de Ribery. Obraz, u kterého se očekávala cena do půl milionu eur, se nakonec prodal za 711,3 tisíc eur. Z pohledu českého trhu s uměním byly nejzajímavějšími položkami mužský portrét od Jana Kupeckého a dvě drobné krajiny od Norberta Grunda. Kupeckého portrét Eduardem Šafaříkem datovaný po roce 1707 se prodal za 24,7 tisíc eur (640 tisíc korun). Grundovy krajiny pohlednicového formátu byl vydraženy jako jedna položka za 10 tisíc eur (necelých 260 tisíc korun). / js

ČTĚTE NA ART+ Holanďané z brněnských sbírek Expozici starého umění Moravské galerie doplní díla nizozemských malířů 17. století, konfrontovaná s malbami vytvořenými podle jejich vzoru v 19. století. Rozdíl byste nejspíše nepoznali. Novodobý původ jedné z prací definitivně určil až nedávný restaurátorský průzkum. K vidění budou obrazy původem ze sbírek předních brněnských sběratelů Heinricha Gomperze a Arnolda Skutezkého.

Derain, Léger, Pollock i Richter Nejočekávanější zahraniční aukce tohoto pololetí proběhnou v New Yorku v první polovině května. Ve večerní dražbě impresionistů a moderny bude k mání Matissova manželka Amélie v květovaném kimonu, tedy její portrét od André Deraina. Plátno Fernanda Légera z roku 1921 zase do dražby věnovala Madonna. Výtěžek z prodeje půjde na vzdělání žen na Blízkém východě. S napětím jsou očekávány výsledky hvězd poválečného umění – Jacksonna Pollocka a Gerharda Richtera.

M I K U L Á Š G A L A N D A : A K R O B A T / 1934 olej na překližce / 29,9 × 24,8 cm / cena: 141 600 eur

Další večerní Bratislava – Večerní aukce společnosti Soga, která se konala v úterý 23. dubna, vynesla 1,32 milionu eur. Nového majitele našla polovina z 92 nabízených uměleckých děl.

Za více než 30 tisíc eur, což přibližně odpovídá milionu slovenských korun, se prodalo 10 obrazů. Mezi nimi raná krajina Kamenolom u Košic od Františka Foltýna, která s cenou 61,36 tisíc eur (necelých 1,6 milionu

František Brunner-Dvořák u Sotheby’s Jeden z raných obrazů tohoto zastydlého akademika počátku 20. století je v denní aukci impresionistů a moderny u Sotheby’s nabízen s překvapivým odhadem 200 až 300 tisíc dolarů (4–6 milionů korun, bez aukční provize). Žánrový obraz s aktem malého chlapce vznikl za autorova pobytu v USA. Pokud se prodá, může jít o jedno z nejdražších děl českého umění tohoto období. Na domácích aukcích přitom Dvořák nikoho příliš nezajímá, jeho tuzemský rekord sahá na půl milionu. Sotheby’s sází na atraktivnost nabízeného námětu.

Na pražské aukci za císaře pána Koncem uplynulého roku si tuzemské aukce připomněly sto let své existence. Cyklus mapující historii a počátky uměleckých dražeb v Čechách pokračuje. Tentokrát se podrobně podíváme na organizaci a průběh dražeb pořádaných Rudolfem Weinertem, tajemníkem Krasoumné jednoty, v tehdejší budově Rudolfina mezi léty 1912 až 1916. Jak to bylo na pražské aukci za císaře pána? www.artplus.cz

22

aukce

art + antiques

českých korun) vysoko překonala předaukční odhad.

Nejdražšími díly aukce se shodně staly obrazy Akrobat od Mikuláše Galandy a Na podzim (Turiec) od Martina Benky, vydražené za 141,6 tisíc eur. Další dva Benkovy obrazy byly vydraženy za necelých 84 a 103 tisíc eur. Za 125 tisíc eur se prodal obraz Matka s dítětem

od Ľudovíta Fully a dvěma „milionovými“ obrazy byl zastoupen také Jan Hála. Jeho krojované venkovanky se prodaly za 42,5 a 53 tisíc eur. V obou případech nicméně předaukční odhad počítal s ještě vyšší částkou. Poněkud zklamáním je také částka 54,3 tisíc eur za vynikající oboustranné plátno Sen-Přívoz od Imra Weiner-Kráľa z přelomu 30. a 40. let.

Z poválečného umění se nejdráže prodal kinetický objekt od Milana Dobeše Pulzující rytmus z roku 1965. Vítěz aukce za něj nabídl 29,5 tisíc eur. Úspěchem je také cena 17,7 tisíc eur za obraz Zbojníci od Stana Filka z roku 1962. Za výhodnou koupi je možné považovat cenu necelých 8,3 tisíc eur za obraz Júlia Kollera Město z roku 1965. / js

Veletrhy v Kolíně a Bruselu text: Jan Skřivánek

Art Cologne v Kolíně nad Rýnem je nejstarším galerijním veletrhem na světě, letos se konal již po 47. Dnes mnohem slavnější Art Basel je o celé tři roky mladší. Ke své někdejší pozici centra evropského trhu s uměním se Kolín stále vztahuje a přinejmenším v Německu a v Rakousku zůstává nejvýznamnější akcí svého druhu.

Dostat se mezi vystavovatele není vůbec snadné, zvláště pak pro galerie ze střední a východní Evropy. Letošního ročníku,

N O R B E R T K R I C K E : R A U M P L A S T I K / 1957–58 ohýbané dráty / 36,5 × 38,5 × 40 cm / Galerie Aurel Scheibler, Berlín

který se konal ve dnech 19. až 22. dubna, se zúčastnilo přes 200 galerií z více než 25 zemí světa. Jediným českým zástupcem byla pražská galerie SVIT, která vystavovala fotografie Markéty Othové a Michala Kalhouse.

Jakkoliv nejde organizátory podezřívat z programové orientace na „německé umění“, právě početné zastoupení německých autorů, od klasické moderny po současnost, je jedním z nejosobitějších rysů veletrhu.

V pozici klasiků zde nejsou impresionisté či pařížská škola, ale hlavně němečtí expresionisté. Nejdražším dílem veletrhu byla příznačně berlínská uliční scéna od Ernsta Ludwiga Kirchnera z poloviny 20. let.

Největší hvězdou poválečného umění pak není Warhol, ale jednoznačně Beuys, následovaný Baselitzem, Polkem, Lüpertzem a Richterem. Ze současných autorů je pak nepřehlédnutelný hlavně sochař Stephan Balkenhol.

Největším objevem pro mě byl Norbert Kricke (1922–84), jehož komorní drátěné sochy nabízelo hned několik galerií, v čele s galerií Hans Strelow z Düsseldorfu. Srovnání Krickeho díla s tvorbou o dva roky mladšího Karla Malicha se nabízí. Z uměleckohistorického hlediska by bylo zajímavé sledovat vývojové paralely v jejich díle, pozoruhodné je však i to, že tvorba obou právě teď zažívá svůj revival.

Téměř ve stejném termínu jako Art Cologne, od 18. do 21. dubna, se konal také veletrh v Bruselu. Oproti Kolínu je Art Bru-

ssels výrazněji orientovaný na nejsoučasnější umění a více prostoru zde dostávají mladé galerie. I bruselský veletrh má za sebou již víc jak třicetiletou historii, není však tížen slavnou minulostí. Výsledkem je středně velký veletrh s jasnou orientací na lokální publikum, atraktivním doprovodným programem a příjemnou atmosférou.

Mezi 189 vystavujícími galeriemi z 28 zemí světa byla již podruhé také pražská galerie Hunt Kastner Artworks. Prezentovala se zde nejnovějšími obrazy Daniela Pitína a díky spolupráci s Českými centry se veletrhu mohl osobně zúčastnit i samotný umělec.

Nejpozitivnější zprávou z obou veletrhů je, že účast galerií SVIT a Hunt Kastner Artworks nebyla jedinou českou stopou na obou akcích. Zbyněk Baladrán, reprezentovaný na Art Cologne pařížskou galerií Jocelyn Wolff, získal cenu Audi Art Award jako nejzajímavější mladý umělec představený na veletrhu. Na Art Brussels zase dostala ocenění za nejlepší prezentaci mezi začínajícími galeriemi bruselská D+T Project Gallery, která zastupuje Krištofa Kinteru. Ústředním kusem její expozice byla Kinterova Revoluce, známá postavička bušící hlavou do zdi. Kinterovo kancelářské křeslo s orlími křídly bylo galerií Schleicher-Lange z Berlína nabízeno také na Art Cologne.

A vídeňská galerie Krobath zde vystavila práce Dominika Langa, který jinak stejně jako Baladrán patří mezi kmenové autory Hunt Kastner.

inzerce

23

.DOYRGD $ORLV =DVQĂśQÂź ROHM PDOĂˆÄľVNÂź OHSHQND UÂźP [ FP VLJQ 3' $O .DOYRGD

9Ăˆ]QHU )UDQWLwHN 9Âź]D QD èW\ÄľL NYĂśWLQ\ 862'#+*"'162'-*9#2 Ĺ—OXWĂ„ EURXwHQĂ„ VNOR YÂź]D VH èW\ÄľPL NUXKRYĂ˜PL EUXV\ YĂ˜wND FP

!"#$%&'' 9¸79$51¤ 80Ăľ1¨ 67$52Ĺ–,71267, '(6,*1 $ 6./2 9 1('Ăľ/, 9( +2' 3$/Âœ& Ĺ–2)¨1 s 35$+$

SÄľHGDXNèQĂ&#x2C6; YĂ&#x2DC;VWDYD !"#$%&$'(')$*#+,-.+'."/#$ %HWOĂ&#x201E;PVNĂ&#x201E; QÂźP 3UDKD 0123042'52'1607 s KRG 082'52'1607 s KRG ."*"#9:';"'<<<2-=/."2>? $XNèQĂ&#x2C6; GĹ&#x2030;P 6Ă&#x2DC;SND %UQR 3UDKD WHO

AU K Ä&#x152; N Ă? T I P â&#x20AC;&#x201C; A R T H O U S E H E J T M Ă N E K

VzĂĄcnĂŠ dĂ­lo slavnĂŠho malĂ­Ĺ&#x2122;e z jeho nejlepĹĄĂ­ho paĹ&#x2122;Ă­ĹžskĂŠho obdobĂ­.

LudÄ&#x203A;k Marold (1865â&#x20AC;&#x201C;1898) patĹ&#x2122;il k nejvÄ&#x203A;tĹĄĂ­m talentĹŻm svĂŠ generace a zemĹ&#x2122;el velmi mlĂĄd, ve svĂ˝ch tĹ&#x2122;iatĹ&#x2122;iceti letech. Jeho olejovĂŠ prĂĄce se objevujĂ­ na aukÄ?nĂ­m trhu velmi zĹ&#x2122;Ă­dka. Lehkost tvorby, smysl pro detail a bravurnĂ­ zachycenĂ­ atmosfĂŠry, znĂĄmĂŠ z MaroldovĂ˝ch tuĹĄovĂ˝ch ilustracĂ­, jsou patrnĂŠ i na tĂŠto malbÄ&#x203A;.

Obraz byl Ĺ&#x2122;adu let souÄ?ĂĄstĂ­ expozice NĂĄrodnĂ­ galerie. Po restitucĂ­ch v 90. letech byl prodĂĄn a aĹž do dneĹĄnĂ­ doby uloĹžen v soukromĂŠ sbĂ­rce. NynĂ­ bude nabĂ­zen v aukci novÄ&#x203A; vzniklĂŠ galerie a aukÄ?nĂ­ho domu ARTHOUSE HejtmĂĄnek.

L U D Ä&#x161; K M A R O L D : M I L E N C I / PaĹ&#x2122;Ă­Ĺž, 1890â&#x20AC;&#x201C;98 olej na kartonu / 38,5 Ă&#x2014; 30 cm / signovĂĄno vpravo dole

VyvolĂĄvacĂ­ cena: 450 000 KÄ?

DraĹženo: 13. 6. 2013 v 16:00 hodin, Clam-GallasĹŻv palĂĄc, Praha www.arthousehejtmanek.cz

24

inzerce

art + antiques

9ĂŤ=1$01e 2%5$=< 80Ä&#x17D;/(&.e $ $ 6%Ä&#x17D;5$7(/6.e 3ÄĄ('0Ä&#x17D;7< $ 67$52ĂŚ,71267, ä3(5.<

!"#$%&'()$ 9 %51Ä&#x17D; BRNO â&#x20AC;&#x201C; NEDÄ&#x161;LE 2.6.2013 od 11 hodin, JĂ­lovĂĄ 2, Brno Z celkovĂŠho poÄ?tu cca 300 poloĹžek zaĹ&#x2122;azenĂ˝ch do tĂŠto aukce nabĂ­dneme dalĹĄĂ­ch 190 obrazĹŻ v rĂĄmci unikĂĄtnĂ­ho prodeje umÄ&#x203A;leckĂ˝ch dÄ&#x203A;l z majetku Ministerstva zahraniÄ?nĂ­ch vÄ&#x203A;cĂ­ Ä&#x152;R a navĂĄĹžeme tak na naĹĄi ĂşspÄ&#x203A;ĹĄnou 111. aukci v OstravÄ&#x203A;, kde byla draĹžena prvnĂ­ Ä?ĂĄst (100 dÄ&#x203A;l) z celkovĂŠho poÄ?tu 626. Ĺ&#x2DC;ada z tÄ&#x203A;chto dÄ&#x203A;l donedĂĄvna zdobila ambasĂĄdy Ä?i konzulĂĄty Ä&#x152;R po celĂŠm svÄ&#x203A;tÄ&#x203A;.

Karel Hofman (1906â&#x20AC;&#x201C;1998), olej na plĂĄtnÄ&#x203A;, 73 Ă&#x2014; 100 cm (s rĂĄmem 97 Ă&#x2014; 124 cm), vystaveno v r. 1950, vyv. cena 5 000 KÄ? â&#x20AC;&#x201C; pĹŻvodnÄ&#x203A; umĂ­stÄ&#x203A;no na zastupitelskĂŠm ĂşĹ&#x2122;adÄ&#x203A; ve VarĹĄavÄ&#x203A;

VĹĄechny poloĹžky v tĂ˝dnu pĹ&#x2122;ed aukcĂ­ na www.aukcnidum.cz. Informace rovnÄ&#x203A;Ĺž na info@aukcnidum.cz a na 602 755 594.

65'(Ăż1Ä&#x17D; 9Ă&#x2030;6 =9(0( . Ă&#x201D;Ăż$67, 1$ 7e72 9ĂŤ-,0(Ăż1e $8.&, $$$ ² $17,.9,7< $57 $8.&( ² 1(-9Ä&#x17D;7äĂ&#x152; 32Ăż(7 5($/,=29$1ĂŤ&+ $8.&Ă&#x152; 2%5$=ÄŠ $ 80Ä&#x17D;1Ă&#x152; 9 Ăż5

***#+,-./01,2#.34$0/567+,-./01,2#.3

na trhu

25

Aachen, Škréta, Brandl text: Robert Mečkovský Autor je vedoucím projektu ART+.

V květnu a červnu bude na pražských aukcích nabízeno několik výjimečných děl starých mistrů: ke kosmopolitnímu prostředí manýristické Prahy odkazuje mytologická scéna od Hanse von Aachena, počátky českého baroka reprezentuje Škrétův portrét Humprechta Jana Černína z Chudenic, následovaný vrcholně barokní skupinovou podobiznou od Petra Brandla.

Před třemi lety bylo v Praze představeno dílo jednoho z nejvýznamnějších malířů rudolfinského dvora Hanse von Aachena (1552–1615) rozsáhlou monografickou výstavou připravenou mezinárodním týmem

badatelů. V souvislosti s touto přehlídkou byl znovu objeven obraz odpočívající bohyně Diany, který bude v červnu nabízet společnost Arthouse Hejtmánek. Na výstavě byla vystavena jiná varianta této malby

H A N S V O N A A C H E N : D I A N A P Ř I O D P O Č I N K U / olej na plátně / 140 × 108 cm

pocházející z majetku Lichtenštejnského muzea ve Vídni. S oběma díly lze spojit zápis v inventáři císařských sbírek z roku 1621, kde jsou popisovány dvě odpovídající malby se shodným námětem, lišící se pouze v počtu asistenčních postav. Aachen úspěšné dílo často opakoval pro různé objednavatele jen s malými obměnami.

V tomto případě však patrně obě plátna putovala do sbírek císaře, který byl vášnivým lovcem, a náměty obrazů mu tak byly zvláště blízké.

Podobnou kompozici malíř ještě zopakoval v malbě Alegorie Míru, Blahobytu a Umění z petrohradské Ermitáže a na obraze Diany z galerie Moritzburg v Halle. Do stávající sbírky se obraz dostal ve 30. letech minulého století jako odměna za právní služby poskytnuté majitelům zámku v Mníšku pod Brdy. Obraz byl podroben restaurátorskému a znaleckému průzkumu, který potvrdil jeho příslušnost k ostatním Aachenovým pracím.

Studii pro aukční katalog zpracovala Eliška Fučíková, kurátorka zmiňované malířovy výstavy. Na domácím trhu nebylo doposud takto významné dílo Hanse Aachena s podobnou proveniencí představeno. Figurální scény srovnatelných rozměrů dosáhly v zahraničí v posledních deseti letech cen v řádu několika set tisíc amerických dolarů. Zatím posledním autorovým obrazem, který prošel mezinárodním trhem, byl drobný portrét císaře Ferdinanda II., který se loni v říjnu

26

na trhu

art + antiques

K AREL ŠKRÉ TA: P OR T RÉ T JANA ČERNÍNA Z CHUDENIC

PE T R BR ANDL : SKUP INOVÁ P ODOBI ZNA F ERDINANDA HR ABĚ T E HROZNAT Y

olej na plátně / 149 × 116,5 cm

Z K O K O Ř O V A A J E H O R O D I N Y / olej na plátně / 258 × 300 cm

na aukci vídeňského Dorothea prodal za 36 tisíc eur (bez aukční provize).

Na rozdíl od předchozího obrazu je portrét Humprechta Jana Černína z Chudenic, vytvořený Karlem Škrétou (1610–1674), českému publiku dobře známý. Tato reprezentativní podobizna předního českého aristokrata byla součástí jedné z prvních a nejvýznamnějších šlechtických sbírek v českých zemích založené zobrazeným mecenášem. Vliv obrazu na české umělce i divácké publikum je zřejmý především v průběhu 19. století, kdy byl zapůjčen do Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění. Kopie tohoto díla tak nacházíme v mnohých skicářích předních umělců té doby. Malba datovaná do let těsně po polovině 17. století souvisí s dalšími podobiznami významných zákazníků v době vzrůstu autorovy prestiže v nejvyšších společenských kruzích. Naposledy se veřejnost s obrazem, který bude v květnu dražit aukční síň 1. Art Consulting, mohla setkat před třemi lety na autorově monografické výstavě v Praze.

Podobně jako většina ostatních významných děl Karla Škréty, která prošla v posledních letech aukčním trhem, pochází i tento portrét z Lobkowiczkých sbírek mělnického zámku. Mezi draženými díly však doposud nebyl srovnatelně významný a působivý portrét nabízen. Prodávaly se především figurální

scény Svatováclavského cyklu nebo obrazy s jinou náboženskou tematikou. Největší úspěch zaznamenala dramatická scéna Smrt kněžny Drahomíry, která byla před třemi lety stejnou aukční síní prodána za 6,6 milionu korun.

Skupinový portrét rodiny hraběte Hroznaty z Kokořova vytvořený Petrem Brandlem (1668–1735), který bude v červnu dražit Arthouse Hejtmánek, patří k dílům s pohnutou a spletitou historií. Malba vznikla kolem roku 1705 v době, kdy se zadlužený Brandl skrýval před věřiteli na zámku ve Žlutici, který patřil jeho příznivci Hroznatovi z Kokořova. V blíže nespecifikované době přenechali potomci této rodiny obraz spolu s několika dalšími svým příbuzným, hrabatům Jenison-Walworth, v jejichž majetku na zámku v Uhřicích u Morkovic bylo plátno ještě v roce 1940, kdy přešlo v rámci dědictví na nové majitele. Po znárodnění šlechtického majetku bylo dílo (považované historiky za nenávratně ztracené) deponováno na zámcích v Lysicích a v Miloticích u Kyjova. Nově objeven byl tento pozapomenutý obraz až v souvisloti s restitucemi, kdy byl přesvědčivě identifikován jako dílo Petra Brandla. Díky restaurátorskému průzkumu pak byla odkryta i signatura umělce dokládající tuto atribuci. Protějškovým obrazem k portrétu otce s dětmi je podobně rozměrná

malba Brandlova pomocníka Filipa Kristiána Bentuma zachycující Hroznatovu ženu Adélu s jejich šesti staršími syny.

Mezi Brandlovými díly, která prošla českým trhem, nenalezneme pro uvedenou malbu srovnání. Připomeňme snad jen obraz David s hlavou Goliáše, který našel svého kupce v roce 2009 za 5,66 milionu korun.

Setkání s uvedenými obrazy nám přivádí na mysl kromě nezpochybnitelně výjimečných malířských mistrů i tři velké přátele a milovníky umění. Císař Rudolf II., který dokázal získat do své blízkosti přední umělce z různých konců Evropy, vytvořil prostor, kde se tyto osobnosti vzájemně inspirovaly a vytvářely jedinečné umělecké hodnoty.

Jan Černín z Chudenic při svých cestách osobně navštěvoval italské umělce, vytvářel koncepty uměleckých děl a financoval jejich provedení. Po návratu domů založil jednu z nejvýznamnějších barokních obrazáren v Čechách. Hroznata z Kokořova s porozuměním poskytl útočiště příteli, jehož malířské umění obdivoval.

Aachen, Škréta i Brandl obohatili historii přinejmenším stejně zásadně jako dnes adorovaní umělci první poloviny 20. století. Nezbývá než popřát, aby nabízené obrazy nalezly kupce, kteří si budou vědomi cti i závazku, který s sebou toto vlastnictví nese.

27

aukční dům

Váza Loetz, dekor Etrusk vyvolávací cena 25 000 Kč (1 000 EUR)

18. aukce Umění a starožitnosti Neděle 2. 6. 2013 od 14 hod.

Valentinská 7 / Praha 1 / Staré Město Výstava dražených předmětů týden předem tamtéž.

Otevřeno denně 10—18 hod. www.valentinum.cz

Sloupkové biedermeierovské hodiny vyvolávací cena 35 000 Kč (1 400 EUR)

Míšeň kolem roku 1860 vyvolávací cena 32 000 Kč (1 280 EUR)

AU K Č N Í T I P – G A L E R I E KO D L

T HEODOR P I Š T ĚK : NA NÁV Š T Ě VĚ U HARR ACHŮ Olej na plátně fixovaném na překližce / sign. PD / Dat. 1977 / 160 × 190 cm

Draženo: 19. 5. 2013 / 13.00 Místo: Palác Žofín / Slovanský ostrov / Praha Vyvolávací cena: 1 900 000 Kč (odhadní cena: 2 500 000–3 500 000 Kč) www.galeriekodl.cz

Jeden z nejkrásnějších autorových obrazů, který zároveň zřejmě nejlépe vystihuje Pištěkovu principielní uměleckou myšlenku.

Toto úžasné plátno totiž dokáže naprosto přesvědčivě navodit zcela unikátní atmosféru a vtáhnout diváka do děje. Snoubí v sobě nejenom vynikající osobitou autorovu špičkovou malířskou schopnost, ale i umění zachytit dávnou vzpomínku na „staré dobré časy“, jako by již zapomenutou, bez ohledu na to, zda se odehrála ve snu či ve skutečnosti. Jedná se o naprosto mimořádnou práci vysoké sběratelské a artificiální hodnoty světově uznávaného výtvarníka oceněného celou řadou významných cen, včetně prestižní sošky Oscara. Celkovou atraktivitu díla ještě zvyšuje motiv jednoho z nejdražších, nejrychlejších a nejimpozantnějších amerických Speedsterů 30. let z dílny slavných bratří Duesenbergů, dnes již mezi milovníky veteránů vyhledávaný klenot. Unikátní plátno, které osloví i další generace, bylo opakovaně publikováno i vystaveno, naposledy na úspěšné retrospektivě Ecce Homo ve Veletržním paláci (26. 9. 2012–21. 1. 2013). Dílo je reprodukováno v monografii z roku 2007 (Theodor Pištěk, J. Šetlík, Praha 2007, str. 154 a 155) a v mistrově nejnovější publikaci (Theodor Pištěk, Ecce Homo, H. Musilová, Praha 2012, str. 59). Srovnatelný Pištěkův obraz nebyl na aukčním trhu dosud nabízen. Konzultováno a posouzeno prof. T. Vlčkem, CSc. a PhDr. J. Machalickým.

Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa

30

rozhovor

art + antiques

Domy v pozadí S architektem Viktorem Rudišem nejen o Lesné a Ósace text: Lucie Zadražilová Autorka se zabývá dějinami hromadné bytové výstavby v Československu. foto (portrét): Michaela Dvořáková

Viktora Rudiše jsme navštívili v jeho brněnském ateliéru v Jaselské ulici. Uvítal nás a v rychlosti vyřídil telefonát týkající se jeho účasti v televizním pořadu o sídlišti Lesná. S úsměvem pokrčil rameny: „Neuplyne týden, aby se mě na Lesnou někdo nezeptal.“ Ani my jsme ji nemohli vynechat, protože tématem hromadné bytové výstavby a bydlení vůbec se Viktor Rudiš intenzivně zabýval po několik desetiletí. Povídali jsme si ale i o jeho celoživotním přátelství a spolupráci s výtvarníky, o současné situaci v architektuře a umění a o potřebě neokázalé pravdivé architektury.

Na fakultě architektury a pozemního stavitelství Vysoké školy technické v Brně jste studoval v letech 1947–52. Zažil jste tedy relativně krátké období, kdy na škole působily hvězdné osobnosti meziválečného období.

Podle rodinné tradice jsem se měl stát právníkem, ale nakonec jsem se dostal na stavební průmyslovku a pak celkem logicky na architekturu, kde v té době učili Bedřich Rozehnal, Bohumil Fuchs, Antonín Kurial, Jiří Kroha nebo Vincenc Makovský: co jméno, to pojem. Já jsem se dostal k Bedřichu Rozehnalovi, který byl velmi charismatická osobnost, suverénní architekt, navíc příjemný a noblesní člověk. Učil svým příkladem, po chodbách rozvěsil své návrhy, my jsme si je prohlíželi a snažili se je kopírovat. Nevedli jsme žádné filozofické úvahy, jak má architektura vypadat, to bylo jasné a dané, opíralo se to o základní pravidla podle klasické definice: funkce, pevnost, krása. Rozehnalova

architektura byla založena na funkcionalismu, měla krásné funkční půdorysy, proporce, nenápadné konstrukce. Bylo z ní zřejmé, že pan profesor měl rád Le Corbusiera stejně jako my všichni. Profesora Fuchse jsem na škole zažil málo. Po absolutoriu jsem chodil na jeho velice zajímavé přednášky o kompozici stavby měst. Naše poslední setkání proběhlo na sklonku 60. let, kdy byla dokončena výstavba sídliště Lesná. Pozvali jsme ho tam, strávili s ním hezké odpoledne a on pak napsal o Lesné pochvalný článek.

Jakým způsobem se na škole projevily politické čistky 50. let?

Můj ročník skončil studium přesně v době, kdy se situace začala lámat.

Na škole tehdy začal výrazně působit profesor Vladimír Meduna, člen ústředního výboru strany, kádrovák, který kategoricky požadoval realističtější výraz architektury. Nás studentů se to nijak nedotklo, jen pro-

38

téma

art + antiques

Krásné pevné knihy Nejkrásnější knihy roku 2012 text: Pavla Pauknerová Autorka je doktorandkou VŠUP.

Kniha je jednou z nejužitečnějších, nejuniverzálnějších a nejtrvalejších technologií v lidských dějinách. Vrcholné epochy západní kultury si bez ní nelze téměř představit.

V současnosti dochází k proměně toho, co za knihu považujeme. I to se snaží reflektovat soutěž o nejkrásnější knihy roku, jejíž výsledky byly vyhlášeny na konci dubna.

Renesance, reformace, vědecká revoluce i osvícenský věk mají ve svých základech cihly z papíru, který je potištěn slovem a vázán mezi pevnými deskami. Dva a půl tisíce let používají lidé knihy v jejich rukopisné či tištěné podobě k evidenci, administrativě, k modlitbám a vzdělávání. Během této doby byly knihy vždy něčím významnějším než pouhou užitečnou věcí, byly nástrojem osvěty, zdrojem náboženské inspirace nebo uměleckým dílem.

Dnes se knihy staly předmětem běžné spotřeby a magická aura, která je obklopovala, se často vytrácí. Proměny informačního a mediálního prostředí, jichž jsme v současné době svědky, s sebou přinášejí také proměnu kulturního statusu knih a podle nejextrémnějších předpovědí ohrožují i jejich samotnou budoucí existenci. Právě tento moment se zdá být vhodným k pozastavení a k hodnocení úlohy, jakou knihy v naší kultuře hrají, k hledání jejich zvláštní povahy a posuzování jedinečných kvalit.

Významnou platformou pro takové rozvažování jsou četné a zavedené národní i mezinárodní soutěže „krásných knih“, které usilují kvality knižní produkce chránit a dále rozvíjet. Jednou z nich je i soutěž Nejkrásnější české knihy roku, kterou organizuje Památník národního písemnictví.

Co je kniha?

Snažit se definovat, čím kniha je, se jeví jako poněkud riskantní podnik. Vymezení musí být nezbytně velmi široké. Knihu nelze chápat pouze jako tradiční kodex, tedy jako soubor potištěných archů papíru svázaný v pevných deskách. Taková definice by totiž opomí1. K A R E L Š T Ě D R Ý : T U T U / Arbor Vitae a Galerie 1. patro 2. F I L I P D U Š E K : H E J N O B E Z P T Á K Ů / Toito 3. B A R B O R A B A R O N O V Á , D I T A P E P E : S L E Č N Y / Lukáš Hvozdecký – Wo-men 4. P E T R K O T Y K , D O R O T A L Á B U S O V Á ( E D S .): J A R O S L A V F O G L A R - J E S T Ř Á B K R O N I K Á Ř E M / Gutenberg a PNP 5. D A N I E L A R E N Č O V Á : O Č I V Á Ž K Y / Ústav umění a designu, Západočeská univerita v Plzni 6. T O M Á Š R O U B A L : B L A C K B O O K / Galerie Ferdinanda Baumana 7. M O N I K A S Y B O L O V Á ( E D .): D E N Í K J A K U B A S . / Národní galerie v Praze 8. J I Ř Í D V O Ř Á K : R O S T L I N O P I S / Baobab 9. T O M Á Š K O M P A N Í K : A H A / Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, fakulta multimediálních komunikací 10. E V A M A C E K O V Á : 12 H O D I N S O S K A R E M / Baobab 11. D A G M A R U R B Á N K O V Á : C I R K U S U L I C E / Baobab 12. P A V L Í N A L Ö R I N C Z O V Á : Ř Í K Á N Í N A P Ř Á N Í / Bylo nebylo 13. G A L E R I J N Í A M U Z E J N Í E D U K A C E I / UK v Praze, Uměleckoprůmyslové museum v Praze

1.

2.

4.

5.

7.

10 .

3.

6.

8.

11.

9.

12 .

13.

44

k věci

art + antiques

Současné umění v Polsku text: Ewa Tatar Autorka je polská historička umění a kritička. Jako kurátorka spolupracuje s Národním muzeem v Krakově a gdaňským Wyspa Art Institute. Je členkou sítě GlobeReporter.org.

Celý varšavský trh s uměním se dá přirovnat k jednomu obrazu od Nea Raucha, poznamenal nedávno s nádechem ironie v hlase Jakub Banasiak z varšavské galerie Kolonie.

Shrnul tak závěry průzkumu společnosti Wealth Solutions, podle které čtrnáctka nejznámějších polských galerií prodala za prvních devět měsíců loňského roku 400 děl za pouhých 5,4 milionu zlotých (33,5 milionu korun).

Navzdory tomu, jak se mnozí experti shodují, má polský trh s uměním zajímavý potenciál, což ostatně zářijový Galerijní víkend potvrdil. Během tří dnů na něm sedmnáct nejrespektovanějších polských

galerií a nadací představilo zavedená jména z mezinárodní scény, jakými jsou Paweł Althamer, Kitty Kraus a nebo Société Réaliste. K tomu se přidal kurátorův pohled na klasiky modernismu (Bruno Schulz), pová-

P A U L I N A O L O W S K A : T H E R E V E N G E O F T H E W I S E - W O M A N / 2011 / Foksal Gallery Foundation

lečnou fotografii (Marek Piasecki, Wojciech Zamecznik) a také na mladší umělce, jako je Grzegorz Sztwiertnia nebo Anna Zaradny.

Podobně loni vyzněla i druhá z velkých varšavských událostí, Zimní salon. Ta těsně před Vánocemi nalákala do polské metropole dvacet galerií z celé země. Myšlenka takzvané salonnosti se promítla do vyznění akce i samotného výběru nabízených kusů, jejichž cena začínala na 500 zlotých (3095 korunách). To některým z přítomných připomnělo abc – Art Berlin Contemporary, ovšem bez jasného tematického zaměření. Jiní v této souvislosti mluvili o Cheap Art Fairs, které každoročně pořádala varšavská galerie Raster. Vedle originálního nápadu „umění pro každého“ Zimní salon okořenila také účast nakladatelů a agentů ze světa umění. Zároveň zde však chyběla velká jména, například galerie Foksal, která by dodala podobně jako v případě zářijového víkendu akci skutečný lesk. I tak se ale odborná stejně jako laická veřejnost shodla na tom, že i Zimní salon ukázal kvalitu a navrch i polská specifika: galerie mezi své aktivity řadí vydávání knih, sestavování monografií zaměřených na umělce a skupiny a v neposlední řadě podporu nejmladší generace.

45

S L A V S A N D T A T A R S : R É G I O N S D ’ Ê T R E / Art Statements, Basilej 14.–17. 6. 2012 / Galerie Raster

Na mezinárodní scéně Obecněji pak Zimní salon a Varšavský galerijní víkend potvrdily, že je polský trh s uměním stále ve stadiu dospívání. Možná právě proto není Polsko na mezinárodní scéně příliš vidět. Tradiční výjimkou jsou basilejská Statements, kde krakovská galerie Starmach a varšavský Foksal vystavovaly loni už podesáté. Starmach zde obvykle vystavuje klasickou polskou modernu, tedy jména jako Zbigniew Dłubak, Stanisław Dróżdż anebo Ryszard Winiarski. Tentokrát uspěla s polyesterovou skulpturou Osvětlené rty od Aliny Szapocznikowé – k mání za 360 tisíc eur –, kterou švýcarský Basler Zeitung označil za jeden z nejzajímavějších exponátů. Galerie Foksal je pak známa tím, že sází na klasiky polského současného umění. Už v roce 2003 zaujala s výstavou Moniky Sosnowské, která

si nakonec odnesla ocenění Baloise Art Prize. Na to galerie volně navázala ukázkami děl umělců, jako jsou Paweł Althamer, Piotr Janas nebo Anna Niesterowicz.

V Basileji se loni také objevila galerie Raster, a to s prací skupiny Slavs and Tatars.

Bylo to poprvé, co polská galerie prezentovala světově známé jméno na uměleckém veletrhu za hranicemi země. Rok předtím Raster švýcarskému publiku nabídl legendární avantgardní duo ze 70. let KwieKulik.

To se v posledních letech dočkalo uznání v Kasselu (2006) či na Istanbul Biennial (2008). V neposlední řadě pak na Basilej svým šarmem zaútočila také poznaňská galerie Stereo, která vsadila na instalace, videa a objekty Wojciecha Bąkowského, vítěze prestižní ceny Deutsche Bank Views 2009 Art Competition pro mladé polské umělce.

V minulosti se v Basileji prezentoval varšavský Lokal_30 a galerie Żak-Branicka, kterou řídí dva polští obchodníci z Berlína. Právě druzí jmenovaní se přitom nebáli vsadit na velmi mladou Agnieszku Polskou, umělkyni, která byla letos nominovaná na cenu Future Generation Art Prize, za kterou stojí ukrajinský miliardář Pinchuk.

Vedle Basileje se ti nejvýznamnější hráči polského trhu s uměním tradičně prezentují na londýnském Frieze Art Fair a Frieze v New Yorku. Tam loni galerie Foksal představila své obvyklé spektrum, které zahrnuje Paulinu Olowskou, a varšavská galerie Leto instalaci Transatlantic od Radka Szlagu a Honzu Zamojského. Mezi další místa, kam Poláci často vyrážejí, je Art Cologne, Vienna Art Fair, Art Berlin Contemporary a Art Basel Miami Beach.

Aukční síň Vltavín

Galerie Kodl

Srdečně Vás zveme na tradiční jarní Aukční den, který se uskuteční v neděli 19. 5. 2013 od 13 hodin v paláci Žofín na Slovanském ostrově v Praze.

Aukční síň Vltavín, s. r. o.

Masarykovo nábřeží 1648/36 110 00 Praha 1-Nové Město tel.: 224 930 340, fax: 224 934 608 mobil: 603 451 892 e-mail: info@galerie-vltavin.cz www.galerie-vltavin.cz

Václav Špála (1885–1946) Anemóny a jiné červené, plné, ve džbánku, v pozadí Sázava před bouří, na karpatské dece olej, plátno, sign. LD V. Špála 36, v rámu 73 × 60 cm, dat. 1936 Vyvolávací cena: 2 600 000 Kč Odhadní cena: 3 000 0000–3 500 000 Kč

Galerie Kodl, s. r. o.

Vítězná 11, 150 00 Praha 5-Malá Strana tel.: 251 512 728, fax: 251 512 726 mobil: 602 327 669 e-mail: galerie@galeriekodl.cz www.galeriekodl.cz

Mikuláš Medek (1926–1974) Dívka se švihadlem Olej, plátno, sign. PN, 130 × 94 cm Vyvolávací cena: 4 500 000 Kč Odhadní cena: 6 000 000 – 8 000 000 Kč

Výstava aukčních děl proběhne v našich galeriích od 6. května do 18. května 2013.

Otevřeno 10.00–12.00 a 13.30–18.00 hodin, včetně svátku a víkendů.

staveniště

51

Obec architektů rozdělila ceny Praha – V polovině dubna byly vyhlášeny výsledky jubilejního 20. ročníku soutěže České komory architektů. Vítězem Grand Prix Architektů 2013 se stala konverze uhelného mlýna v Libčicích. Vedle toho odborná porota udělila ceny v šesti dílčích kategoriích, v kategoriích Krajinářská architektura a Interiér letos ceny uděleny nebyly.

Přeměna továrního objektu z přelomu 19. a 20. století v pracovní a skladové prostory pro výrobce nábytku firmu Lugi je realizací ateliéru Patrika Hoffmana. „O udělení Grad Prix této realizaci nebylo mezi porotci pochyb, shoda byla absolutní. Je to důležitý projekt postupné regenerace kdysi rozsáhlého průmyslového areálu, který dnes funguje na pár procent svého původního výkonu.

Projekt může sloužit jako příklad pro spousty jiných, dosud chátrajících, areálů,“ čteme ve vyjádření poroty. Proměna areálu štěrkárny, jehož součástí je i uhelný mlýn, pokračuje jen pomalu. Právě sisyfovská práce autorů, kteří jsou současně i spoluinvestory projektu, oslovila člena poroty Adama Gebriana. V rozhovoru pro Český rozhlas vyzdvihl hlavně přirozené prolnutí starého a nového.

Rozhodnutí udělit hlavní cenu úpravě starší budovy odráží i fakt, že kategorie Rekonstrukce byla nejsilněji obsazena. Cenu v této kategorii získala obnova brněnské vily Tugendhat, na níž se podílela široká skupina odborníků. V souvislosti s prací Marka Tichého (OMNIA projekt), Milana Raka (ARCHTEAM), Ivana Wahla, Tomáše Rusína (Atelier RAW) a Ateliéru Krejčiříkovi porotu zaujaly především podrobné historické rešerše, které renovaci předcházely.

Mezi další laureáty Grand Prix Architektů patří brněnské Divadlo na Orlí – hudebně-dramatická laboratoř JAMU (kategorie Novostavba). Budova v historickém centru Brna je realizací ateliérů ARCHTEAM a RadaArchitekti. Cenu v kategorii Rodinný dům získal projekt ve Zlíně-Kostelci od Míček Architects.

Intervencí v krajině pak v kategorii Architektonický design-drobná architektura-výtvarné dílo v architektuře zaujala práce ve vodňanském Zátiší, kde se široká platforma architektů a urbanistů (H3T architekti, KP-A ve

Števo Polakovič a Adam Gebrian. Prezentaci všech přihlášených projektů lze do 9. června zhlédnout ve Veletržním paláci v Praze. / jl

Mlýny pro kulturu

U HE L N Ý MLÝ N V L I B Č IC Í C H / foto: www.lugi.cz

spolupráci s Jiřím Židem, IUCH, Matěj Hájek, Julius Reichel, Tomáš Skála) spolupodílela na zlepšení místního prostředí. Cena v kategorii Urbanismus zamířila za úpravu historického náměstí ve Frýdlantu do rukou Vladimíra Baldy a Jiřího Janďourka.

Tradičně byla udělena i Grand Prix za celoživotní dílo. V letošním roce ji obdržel Ivo Oberstein, porevoluční hlavní architekt hlavního města Prahy a autor koncepce nejzdařilejšího pražského sídliště Jihozápadní město.

Jedná se o prvního laureáta v dějinách ceny, jehož práce se soustřeďuje na urbanismus.

Grand Prix uděluje Obec architektů spolu s Českou komorou architektů u příležitosti Dne architektury. Podmínkou účasti v soutěži je realizace na území České republiky dokončená v předchozím roce. Celkem se do soutěže letos přihlásilo 70 staveb, do užšího výběru jich postoupilo 23. Členy mezinárodní komise složené z architektů i teoretiků byl Jaume Freixa, Zoltan Tima, Jerzy Grochulski,

Pardubice – Společnost GoodMills Česko, součást rakouského koncernu, ukončuje výrobou ve Winternitzových mlýnech v Pardubicích, památkově chráněné stavbě od architekta Josefa Gočára. Vyklizený objekt má v průběhu května a června dočasně sloužit k pořádání kulturních akcí. Jejich organizátor, pardubické Divadlo 29 slibuje mimo jiné muzikálové představení Divadlo Gočár, ve kterém vystupují a zpívají postavy architektů Josefa Gočára, Josipa Plečnika a Pavla Janáka. Majitel mlýnů jejich dočasné poskytnutí ke kulturním účelům pokládá i za začátek debaty o dalším využití stavby. K té má přispět i nově vzniklá iniciativa Mlýny městu!.

Společnost GoodMills hodlá výraznou architektonickou dominantu města po ukončení výroby prodat, zároveň však trvá na zachování jejich architektonického rázu a je nakloněna i tomu, aby jejich využití trvale souviselo s kulturou. Jako logický kupec se tak nabízí město, jehož vedení se k této představě zatím staví pozitivně. Dnes památkově chráněné automatické turbínové mlýny na břehu Chrudimky byly postaveny v letech 1909 až 1911 bratry Egonem a Karlem Winternitzovými.

Stavba svým režným zdivem kombinujícím světlé a tmavé cihly odkazuje k anglosaské tradici. Za první republiky byly některé části stavby korunovány atikou s vlašťovčími ocasy připomínající cimbuří. / pl

MLÝ N Y J A K O M Í S T O P R O K U LT U R U / www.mlynymestu.cz

9

nové knihy

57

Otto Gutfreund Jiří Šetlík

Dílu sochaře Otto Gutfreunda (1889–1927) se Jiří Šetlík věnuje od 50. let. V rozsáhlé monografii sleduje proměny umělcovy tvorby od počátku století do roku 1920, dokumentuje jeho cestu ke kubismu a následný nástup civilismu. Gutfreundovu práci popisuje na pozadí osobních i společenských zlomů.

Příběh vyprávěný Šetlíkem uvádí řadu informací ze sochařova osobního i rodinného života. Kniha obsahuje bohatý archivní materiál i množství reprodukcí.

Gallery, Praha 2012, 256 str., 995 Kč

Všechno

Význam ve výtvarném umění Erwin Panofsky

Po více než třiceti letech vychází revidované vydání českého překladu textů jednoho z nejvýznamnějších historiků umění 20. století. Silný motiv pro práci Erwina Panofského představovala humanistická kultura a tradice. Statě představují jak autorovu ikonologickou metodu, tak případové studie z dějin umění. Kniha poprvé vyšla ve Spojených státech v roce 1955 a je průřezem Panofského texty z předešlých třiceti let.

Academia, Praha 2013, 400 str., 378 Kč

Vít Soukup

Vít Soukup (1971–2007) je znám především jako malíř. Jeho obrazy nedávno vystavil pražský Divus a při té příležitosti vyšlo ve spolupráci s VVP AVU také DVD všech Soukupových filmů. Podobně jako v malbě, také v krátkých filmech si umělec přivlastňuje klasický žánr detektivky, normalizačního seriálu či westernu. Závažná témata uchopuje skrze ironii a klišé. Soubor patnácti digitalizovaných filmů a divadelních představení z let 1993–2003 obsahuje více než šest hodin záznamu. Ve dvou zařazených filmech Soukup vystupuje jen jako herec.

VVP AVU a Divus, Praha 2012, 2 DVD, 326 Kč

Rafani Monografie přibližuje projekty umělecké skupiny Rafani z let 2000–2006, tedy období předcházející okamžiku, kdy se její členové vzdali textu jako výrazového nástroje. Archivní dokumentace akcí i rozhovor se členy skupiny ukazuje záměrnou neurčitost jejich cílů i prostředků. Přesto jejich práce často provokovala a vyvolávala kontroverze. Úprava knihy připomíná trhací kalendář. Jednoduchým gestem tak lze obrazový a archivní materiál „očistit“ od komentářů a katalogových hesel.

Fra, Praha 2012, 220 str., 399 Kč

Fyziognomie psaní Tomáš Jirsa

V záhybech literárního ornamentu se skrývá teorie propojující dějiny umění a literární teorii. Ornament autor chápe jako dynamickou a proměňující se strukturu a nabízí její možné využití při vizuálním čtení literatury.

Zabývá se „fyziognomií psaní“ – rozpoznávání povahy textu na základě vzhledu. Ornament je zde užíván jako teoretická figura umožňující myslet literární psaní. Zatímco dějiny umění obvykle přejímají nástroje z literární teorie, je tomu v tomto případě naopak.

FF UK, Praha 2012, 214 str., 245 Kč

Vladimír Houdek Katalog výstavy Řeřavý úběl, která proběhla v Polansky Gallery v březnu letošního roku, obsahuje anglickou a českou verzi stati Zdeňka Felixe a uzavírá ji soupis malířského cyklu a medailonek autora. Nové obrazy držitele Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2012 jsou vystavěny jazykem geometrie a malířský proces je „základním hybatelem obrazu“, jak upozorňuje historik umění Zdeněk Felix.

Polansky Gallery, Praha 2013, 76 str.

60

antiques

art + antiques

Za hranicí filumenie text: Lucie Zadražilová Autorka je kurátorkou Uměleckoprůmyslového musea v Praze. foto: Ondřej Kocourek sbírka: Petr Prchal

Zatímco filumenie, sbírání zápalkových nálepek, je poměrně známý a rozšířený obor sběratelství, sbírání stojánků a pouzder na jednotlivé sirky a zápalkové krabičky je záležitostí specializovanější. Přitom schránek sloužících k uchovávání a ukládání zápalek existuje pestrá škála – od drobných kapesních krabiček po rozměrné stolní dózy a figurativní stojánky.

Impozantní je rozmanitost tvarů, motivů i materiálů.

Dnes už si jen stěží představíme, jak převratný musel být ve své době vynález sirek.

Až do třicátých let 19. století se používalo k rozdělání ohně křesadlo a troud. Roku 1826 vyrobil anglický lékárník John Walker první zápalku z dřevěné třísky namočené v síře. Tyto dřevěné škrtací sirky se daly zapálit o jakýkoli povrch, takže nesplňovaly nároky na bezpečnost. O čtyři roky později přišel Francouz Charles Sauria s novinkou.

Do zápalné směsi přidal bílý fosfor, který sice odstranil nepříjemný zápach při hoření, ale zase uvolňoval jedovatý plyn, na což zdravotně dopláceli především zaměstnanci sirkáren. Ve stejné době se objevily podobné receptury s přídavkem bílého nebo žlutého fosforu i v Německu a v Rakousku.

Prvním výrobcem bezpečných zápalek se stal v polovině padesátých let 19. století švédský průmyslník a vynálezce Johan Edvard Lundström, jenž jako zápalnou komponentu použil nejedovatý červený fosfor (patent z roku 1855). Bezpečné zápalky zažily neuvěřitelný boom, v roce 1861 vyrobila firma Bryant & May ve východním Londýně první kusy a koncem století už vyráběla takřka dva miliony zápalek týdně.

ve svazečcích, obvykle po sto kusech bez jakéhokoliv označení. U fosforových zápalek se postupně ujaly vlivem požadavků trhu různé způsoby balení, charakteristické pro určité druhy zápalek. Například tzv. salonní zápalky se balily do kruhových nebo oválných bohatě zdobených pouzder; krásné exempláře pocházejí třeba z továrny Solo

Stojánky a držáčky Původní zápalkové obaly byly velmi jednoduché. Namáčecí sírové sirky se prodávaly

F I G U R Á L N Í S T O J Á N E K N A Z Á P A L K Y / 2. pol. 19. stol. obecný kov

v Sušicích z počátku 20. století. Sirkárny často dodávaly i stojánky na zápalky, protože jim záleželo na tom, aby cenný výrobek náležitě prezentovaly. Tyto předměty se nezřídka stávaly nositeli dobové reklamy nejrůznějších podniků, hotelů či restaurací a sloužily jako upomínkové předměty na náboženských poutích.

První držáčky na sirky byly kovové a vyráběly se v uměleckých slévárnách, o něco později se začalo s produkcí v porcelánkách. Škála materiálů byla nepřeberná, kromě kovu a porcelánu se využívala i keramika, sklo, kůže, dřevo, drahé kovy, papír, textil, slonovina, perleť, polodrahokamy. Manufaktury využívaly i nové materiály, k nimž patřil hliník, celuloid a první plasty. Stejně jako u materiálu existuje neuvěřitelně mnoho podob, také co se týče formy, rozpětí sahá od jednoduchých dřevěných krabiček až po nákladně zdobené porcelánové figurky a dózy. Zápalné plochy bývaly umístěny pod víčky, jež se k lítosti sběratelů často nedochovala. Nejstarší výrobky pocházejí z doby kolem roku 1850 a jsou doloženy v továrnách Carl Tielsch v Altwasseru ve Slezsku, v KPM (Königliche Porzellan-Manufaktur) a v porcelánce F. A. Schumann v Berlíně.

Sběratelé rozlišují mezi držáčky na jednotlivé sirky a na celé krabičky. Téměř všechny držáčky na sirky měly někde drsnou

61

F I G U R A T I V N Í S T O J Á N E K N A S I R K Y / 1869 / bronz / Vídeň

plochu na zapálení sirky a bylo přitom jedno, zda byly určeny k zavěšení na kuchyňskou zeď, či stěnu salonu poblíž kamen, k postavení na stůl, nebo zda se nosily v kapse či tašce. Zvláštní skupinu tvoří víceúčelové stojánky, jež obsahovaly i nádržky na fidibus (papírový smotek k podpalování dýmky), na tabák, cigarety, na vodu. V zámožnějších rodinách se používaly fidibusy vyráběné v továrně, méně movití si je vyráběli sami z papíru nebo z borovicových třísek.

Jedním z materiálů používaných k výrobě stolních stojánků byl i siderolit, kamenina vyráběná v 19. století s charakteristickým lakovaným povrchem kovových barev. Pro Petra Prchala, majitele největší tuzemské sbírky předmětů týkajících se uchovávání a ukládání zápalek, jsou právě figurky a dózy ze siderolitu srdeční záležitostí. „Z tohoto přehlíženého materiálu, tzv. porcelánu chudých, který se vyráběl převážně na severu Čech, se vyskytuje velmi mnoho půvabných variant těchto předmětů,“ vysvětluje. Mezi producenty siderolitu patřili například továrníci Anton Tschinkel v Dubí nebo Ferdinand Maresch v Ústí nad Labem.

Krabičky a pouzdra Aby bylo možno zapálit si doutník nebo dýmku, bylo nutné nosit zápalky stále při sobě. První varianty sirek byly ovšem vysoce hořlavé, a tudíž krajně nebezpečné, takže všechny obaly a krabičky sloužily stejnému účelu: měly je ochránit před navlhnutím a zabránit jejich tření. Éra krabiček trvala relativně velmi krátkou dobu, od vynálezu dřevěných škrtacích zápalek do rozšíření bezpečných zápalek a plynových kapesních zapalovačů ve třicátých letech 20. století, tedy zhruba sedmdesát let.

Z kdysi zcela běžného doplňku se dnes stal vysoce ceněný sběratelský artefakt.

Důvodem je osobitost a krása těchto předmětů, elegantní a drahé krabičky byly řešeny ve stylu módních výstřelků v dekorativním umění, od designu interiérů po šperkařství. Nejčastěji měly pravoúhlý tvar, vyskytovaly se ale i v podobě každodenních předmětů. Častým námětem bylo kouření.

Nejpopulárnější jsou krabičky s námětem mužů odpočívajících v hospodě a kouřících dýmku nebo secesně tvarované zasněné ženy, jimž kouř z cigarety dekorativně lemu-

je obličej. Podobně jako u stolních a závěsných stojánků na sirky zde platí, že nejstarší výrobky byly kovové. V letech 1840–1850 se vyráběly hlavně z cínu, mosazi, mědi a dalších kovů. Raný design s posuvným víčkem byl patentován v Anglii Alexandrem S. Stockerem v roce 1848. Měď byla populární i na přelomu století v souvislosti s anglickým hnutím Arts and Crafts, jehož příznivci preferovali obecné kovy. Oblíbená byla i alpaka.

Na jedné straně stály luxusní přepychové výrobky, jež vyráběli prominentní šperkaři.

Cartier v Paříži proslul svými elegantními zlatými krabičkami na zápalky ve stylu art deco, Tiffany v New Yorku vyráběl pouzdra odrážející osobitý design jeho stříbrných servisů. Firma Fabergé z Petrohradu se zaměřila jednak na krabičky z nefritu zdobené řezbou, jednak na pouzdra ze zlata s emailovou výzdobou; slavné jsou ty v empírovém stylu s motivy palmet, stuh a věnců. Ve stříbře se používal filigrán, oblíbená byla technika cloisonné (navaření jemných kovových pásků na předměty a vyplnění vzniklých políček emaily).

74

recenze

art + antiques

N A V Z Á J E M / foto: Dům umění Brno

přirozená místa tvorby, nejsou jednoduše před galeriemi a časopisy ani namísto nich, ale spíše vedle galerií a časopisů.

Některá z nich nabývala velmi uvědomělé, koncepční podoby. Formou digitalizované fotodokumentace představuje výstava umělecké setkání v maďarském Balatonbogláru. Kritik László Beke sem v roce 1972 sezval umělce z Československa i Maďarska. Deníkový záznam Györgyho Galántaie prozrazuje, že průběžná dokumentace byla součástí koncepce: „Sobota: konverzace venku. Základní plán setkání je samotná dokumentace setkání.“ Jedním z více výstupů byla série fotografií stisku rukou mezi všemi zúčastněnými. Sledovaná perspektiva společenství takto odhaluje neadekvátnost dějin umění psaných z hlediska současného geopolitického uspořádání. Na první pohled scestné je v tomto kontextu oddělovat umění české od umění slovenského, tvorbu sdílející komunity vnitřní hranici socialistického státu ignorovaly. Balatonboglárské setkání navíc ukazuje, že síť vzájemných vazeb je možné sledovat na ještě větším teritoriu.

Work in progress Společenství tak kurátoři chápou jako instituci pro jimi sledovaný typ tvorby určující.

Zbavují diváka zažité perspektivy, že pokud si lidé o něčem na nějakém setkání jen povídají či si o tom píší poštou, pokud jen tak „blbnou“ u někoho na návštěvě nebo na výletě, tak tu ještě není nic hodné pozornosti historika umění. Sledují různé takové aktivity, od těch pečlivě inscenovaných (třeba akce Petera Meluzina nebo filmy Ľubomíra Ďurčeka) po ty, jež mají blíže k volné zábavě, od těch komunikovatelných v onom balatonboglárským setkáním naznačeném transnacionálním korespondenčním společenství až po různé lokálnější „poetiky setkávání“ z Brna a okolí. Upřednostňují přitom v obou případech prezentaci méně známého či úplně neznámého materiálu před tím, co už stihlo po roce 1989 opakovaně vstoupit do výstavních síní či uměleckých monografií.

Narazíme tu tak třeba na plakát vzniklý u příležitosti Velkého badmintonového turnaje Praha–Brno–Žabčice. Jako organizátora uvádí „NBC – Nadnárodní badmintonový klub“, jeho skutečným pořadatelem byl nicméně Ivo Sedláček, člen okruhu kolem pedagogické fakulty brněnské univerzity. Zvolené názvy zaznívají dobovou poetikou záměrně neadekvátního přenášení pojmosloví oficiálních událostí na rozličné akce pořádané různě širokými okruhy přátel

a známých. Z výletů se tak třeba mohou stát výjezdní zasedání, z večírků (mezinárodní) konference, ze setkání na chalupě (mezinárodní) sympozia.

Diskutovat od stolu o tom, zda tu jde jen o zábavu, či o něco více, je beze smyslu, jediným řešením je ptát se, jakou úlohu různé akce hrály či nehrály uvnitř společenství, jaký měly či neměly vztah k akcím jiným, třeba i reflektovanějším. Kurátoři přiznávají, že výstava Navzájem představuje „work in progress“, potud tedy nemá smysl po ní chtít hotové odpovědi. Změnou perspektivy nicméně klade otázky adekvátnější specifické situaci 70. a 80. let nežli ty vzešlé z nereflektovaného užívání kategorie díla.

N AV Z Á J E M – S P O L EČ E N S T V Í 70. A 80. L E T místo: Dům umění města Brna; Tranzitdisplay kurátorský tým: Filip Cenek, Daniel Grúň, Barbora Klímová termín: 27. 3.–19. 5.; 22. 3.–2. 6. www.dum-umeni.cz; www.tranzitdisplay.cz

75

Obrat ke zvuku 16–20 000 Hz v Meet Factory text: Kateřina Černá Autorka je novinářka.

Zvukové umění se nám poslední dobou připomíná podezřele často. V dubnu začala nejen výstava v Meet Factory, ale vyšel také časopis A2 věnovaný lovcům terénních zvuků. A to určitě není všechno. Současný zvýšený zájem o tento žánr trvá zhruba čtyři roky. Zpětně se zdají být zlomová léta 2009–10. V roce 2009 se v galeriích začala objevovat sluchátka s „audio situacemi“ Tomáše Vaňka, v Brně proběhla výstava Hermovo ucho, věnovaná vztahu mezi obrazem a zvukem, a časopis Art+Antiques otiskl studii historika umění Miloše Vojtěchovského Čemu všemu lze naslouchat. V roce 2010 pak získala prestižní Turnerovu cenu Susan Philipsz za instalaci nahrávky lidové písně Lowlands pod třemi mosty v Glasgow.

Zdá se, že zvuk v galeriích řeší situaci, kdy jsou umělci i diváci unaveni jak obrazy (klasická malba), tak texty (konceptuální umění). Zvuk nastupuje na scénu jako sympatická veličina, která je zdánlivě nespektakulární a nemateriální, není vázaná na obraz ani na hmotu. Několik podob „zvukového obratu“ nyní můžeme vidět na výstavě v Meet Factory. Bývalá drážní budova se pod vlivem zvukových děl výrazně zklidnila. Výstava je laděna minimalisticky, černobíle. Skládá se v příjemný celek, působí harmonicky, vytváří místo ke kontemplaci. Objekty mají dostatek prostoru, navzájem na sebe reagují, a tak nám může celá věc začít dávat smysl.

Zvuk jako materiál Zvuk je v Meet Factory vyluzován i zaznamenáván. Záznamy přitom převažují.

Nejvýraznějším z nich je velkoformátová nástěnná malba umělkyně Morgan O’Hary, která zachycuje pohyb rukou při hře na bicí.

S tou komunikuje záznam pohybu rukou dirigentky, za nímž stojí autor Tomáš Vaněk.

O’Hařin mural je strhující, ale je strhující vizuálně: monumentalitou, barevným kontrastem, divokou spletí linií. S tím by ov-

MART IN ANDER SSON: KOMORNÍ HUDBA foto: David Černý

šem mohl mít ortodoxní „sluchař“ problém.

Zvuk přece nemusí být vázán na obraz.

Přímo na místě a naživo vytváří zvuk jediné dílo – instalace umělce, který si říká Zimoun.

Jde o zvuk poměrně známý (kapání vody), ovšem v novém podání. Voda odkapávající z desítek nemocničních kapaček dopadá na kovové pláty zahřívané svíčkami a vypařuje se. Prvním smyslem, který zde Zimoun atakuje, není kupodivu sluch, ale čich. Naše uši si mohou užít až ve chvíli, kdy se vyrovnáme se zápachem zkorodovaného kovu a svíček. A to nemluvím o páře, v níž jsme zahaleni. Na rozdíl od aseptických prezentací Zimounových děl na internetu nás čeká komplexní zážitek – materiálně podmíněný. Tím ovšem padá představa, že zvuk není vázaný na hmotu.

Komorní hudba Osobně mě napoprvé nejvíce nadchla videoinstalace Martina Anderssona, která vytěžila z minimálních podmínek maximum. Autor využil nepříliš vábnou místnost Meet Factory, aby z ní udělal skladbu. Stačilo mu k tomu vlastní tělo, dvoje dveře a stěna. Komorní hudba, kterou na místě vytvořil, se promítá tam, kde vznikla. Anderssonův kousek je jedinečný zaprvé tím, že je nepřenosný – doma

promítnuté video ztrácí smysl. Zadruhé jde o povýšení obyčejného: kdekomu vržou dveře, ale napadlo by vás udělat z toho přednost? A pokud mají zdi Meet Factory paměť, zůstane v nich Anderssonova skladba zaseknutá, podobně jako sluneční kout Adély Matasové, který zde vytvořila na výstavě Ztracená nevinnost v roce 2007.

Napodruhé jsem měla to štěstí, že jsem se strefila do jednoho z doprovodných programů – týden trvající instalace Osmóza v galerii Kostka (1. patro Meet Factory). Subtilní proměnu prostoru (iluzivní prohloubení) od dvojice Hrubý a Krátký jsem zaregistrovala.

Více mě ale vtáhla osmikanálová reprodukce experimentálních nahrávek, které vytvořili jak výtvarníci, tak skladatelé. Její výhoda spočívá v tom, že vytváří prostorový zvuk. Ten pak člověka ze všech stran zahltí. Jde o velmi intenzivní zážitek, kdy zažíváme své tělo jako zvukové průtočiště a zároveň se ocitáme v prostředí, jehož se skladba týká – v případě skladby Michala Kindernaye například pod mořem. Mohli bychom dokonce zapomenout, kde jsme, ale rachotící vlaky nám znovu připomenou, že je to Smíchov.

Výstava 16–20 000 Hz v Meet Factory ukazuje, co zvuk dokáže a co dokážou výtvarníci se zvukem. Mohou ho poslouchat, zaznamenávat, ilustrovat, vytvářet, nahrávat, organizovat, přepisovat, budovat pomocí něj prostor nebo ho měnit. Mohou infiltrovat do rozhlasového vysílání. Možností je mnoho.

16–20 000 H Z místo: Galerie Meet Factory kurátoři: Miloš Vojtěchovský, Daniel Vlček termín: 11. 4.–24. 5. 2013 www.meetfactory.cz

21

KUPKA FrantiĹĄek, Antropoides

EVENING SALE AUKCE 29. 5. 2013, 18 HODIN DIPLOMAT HOTEL PRAGUE WWW.AUKCE-NEUMANN.CZ ExkluzivnĂ­ veÄ?ernĂ­ aukce vybranĂŠho vĂ˝tvarnĂŠho umÄ&#x203A;nĂ­ :756,(4 798 4;,893,498 8 7 5 :.582A;81E*/ 6(79>?A4H 7(/( I,81A 7,6:)201( 9,2 -(=

J

@ 04-o@aukce-neumann.cz, www.aukce-neumann.cz

artmix

Centrum současného umění DOX Signály z neznáma: Český komiks 1922–2012 (do 20. 5.); Patrik Hábl: Transformace krajiny (do 1. 7.); Postiženi normalitou (od 23. 5. do 29. 8.)

Poupětova 1, Praha 7 / www.dox.cz Galerie AVU Eugenio Percossi, Michaela Mildorfová: Druhá jakost (do 16. 5.); Adéla Lustigová, Lea Petříková: Be side (od 21. 5. do 30. 5.)

U Akademie 4, Praha 7 / www.avu.cz Galerie České spořitelny Sbírka Kooperativy (do 31. 5.)

Rytířská 29, Praha 1 / www.koop.cz Galerie Futura CAS – Co je to?; Boris Dornbusch (do 19. 5.)

Holečkova 789/49, Praha 5 / www.futuraprojekt.cz Galerie KusKovu F. Lamprecht, M. Reinhardt: Diogenessey (do 31. 5.)

Biskupský dvůr 6, Praha 1 / www.kuskovu.cz Galerie Millennium Alén Diviš: Kresby (do 2. 6.)

Tržiště 5/370, Praha 1 / www.gallerymillennium.cz Galerie MIRO Anselm Reyle, Michael Conrads, Victor Vasarely: Universální struktury (do 30. 5.)

Strahovské nádvoří 132/1, Praha 1 www.galeriemiro.cz Galerie Pavilon Situace 37: Radek Brousil (21. 5. od 18:00); Situace 38: Šárka Telecká (4. 6. od 18:00) Mostecká 3, Praha 1 / www.galeriepavilon.cz Galerie Rudolfinum Nightfall: Nové tendence ve figurativní malbě (do 24. 5.)

Alšovo náb. 12, Praha 1 / www.galerierudolfinum.cz Galerie Trafačka – Trafo Gallery Martha Cooper: The Martha Cooper Files (do 17. 5.); Alessandra Svatek, Arthur Margot, Karel Kunc, Julius Reichel, Michal Kohút: Echofluxx (do 11. 5.); Michal Šebek: M/C/U/B/ MU/DKV (od 16. 5. do 2. 6.)

Kurta Konráda 1, Praha 9 – Libeň / www.trafacka.cz Galerie U Zlatého kohouta Eva Pikartová, Petra Hluštiková, Jaroslav Šafr, Jan Hanuš, Petr Ševčík: Čtyřikrát hlína, jednou hliník (do 29. 5.)

Michalská 3, Praha 1 / www.guzk.cz

UPM – Galerie Josefa Sudka Lotar Neumann: Fotografie (od 23. 5. do 8. 9.) Úvoz 24, Praha 1 / www.upm.cz

BRNO

MG – Místodržitelský palác Rytmy + Pohyb + Světlo (do 19. 5.); Holland_retro_style (od 17. 5. do 29. 12.)

Moravské nám. 1a, Brno / www.moravska-galerie.cz MG – Pražákův palác Rudolf Koppitz (do 7. 7.); S.d.Ch.: Orbis Varlén a nic (do 29. 9.)

Husova 18, Brno / www.moravska-galerie.cz MG – Uměleckoprůmyslové muzeum He Jinwei a Tomáš Císařovský: Odstup, a jsi blíž; Jan Calábek; Karel Novák a John Sturges: Přirozeně (vše do 28. 7.); Prostřeno barokem (do 30. 6.); Zdeněk Plesník a Miroslav Navrátil (do 27. 10.)

Husova 14, Brno / www.moravska-galerie.cz

ČESKÉ BUDĚJOVICE

Dům umění České Budějovice Linda arts: Nástěnná malba (do 9. 6.)

Nám. Přemysla Otakara II. 38, České Budějovice www.ducb.cz

LITOMĚŘICE

Severočeská galerie výtvarného umění Ilja Bílek a Luba Bakičová: Sklo-nování (do 2. 6.); Jiří Seifert: Sochy (do 15. 7.)

Michalská 7, Litoměřice / www.galerie-ltm.cz

MIKULOV

Regionální muzeum v Mikulově Piaristické školy v Mikulově a jejich vědecké přístroje (do 3. 11.); Z pokladů mikulovských farností (do 3. 11.); Fotografie Island (do 11. 8.)

Zámek 1/4, Mikulov / www.rmm.cz

NÁCHOD

Galerie výtvarného umění Ruské malířství 19. století (do 3. 11.); Kamil Mikel: Geometrie světla a stínů (do 16. 6.); Natalia Akoventseva: Tváře a povahy (do 16. 6.)

Smiřických 272, Náchod / www.gvun.cz

OPAVA

Dům umění Jindřich Štreit a Pavel Forman: Společné příběhy (do 12. 5.); Institut tvůrčí fotografie FPF SU: Diplomové a klauzurní práce (od 15. 5. do 30. 6.); Maturitní práce uměleckých oborů Střední školy průmyslové a umělecké v Opavě (od 20. 5. do 30. 6.)

Pekařská 12, Opava / www.oko-opava.cz

Alšova Jihočeská galerie – Wortnerův dům Pavel Nešleha: fotografie (do 12. 5.); Nekonečné perspektivy – Krajina a veduty 19. století (od 17. 5. do 14. 7.)

Wortnerův dům, U Černé věže 22, České Budějovice / www.ajg.cz

OLOMOUC

Alšova Jihočeská galerie – Zámecká jízdárna Osvobozování sentimentu: Podoby středoevropského romantismu a biedermeieru (do 23. 6.)

Hluboká nad Vltavou čp. 144 / www.ajg.cz

MUO – Muzeum moderního umění Jan Švankmajer: Možnosti dialogu (od 16. 5. do 15. 9.); Magdalena Jetelová (Des)Orientation (od 30. 5. do 27. 10.)

Denisova 47, Olomouc / www.olmuart.cz

CHEB

Galerie výtvarného umění v Chebu Hana Puchová: Na dotek (do 12. 5.); Antonín Pelc v Maroku, na Martiniku a v Americe (do 30. 6.); Hanuš Schweiger: Novokřetěnci v Münsteru (do 23. 6.); Eva Volfová: Z domu a zahrady (do 29. 9.)

Krále Jiřího z Poděbrad 16, Cheb / www.gavu.cz

KLATOVY

GKK – Galerie u Bílého jednorožce Miroslav Pacner: Retrospektiva 1964–2012 (do 16. 6.) náměstí Míru 149/I, Klatovy / www.gkk.cz GKK – Kostel sv. Vavřince Antonín Kašpar: Pocta pro J. Beuyse (do 9. 6.)

Plánická, Klatovy / www.gkk.cz

MUO – Arcidiecézní muzeum Mezi Východem a Západem: Svatí Cyril a Metoděj v kultuře českých zemí (do 11. 8.); Barbora Hainzova (do 2. 6.); Anna Grzelewska (do 16. 6.)

Václavské nám. 3, Olomouc / www.olmuart.cz

PLZEŇ

ZČG – Masné krámy Vzpomínka na krajinu, kterou jsem nikdy neviděl: České umění 1903–1943 ze sbírek Národní galerie v Praze (od 24. 5. do 18. 8.)

Pražská 18, Plzeň / www.zpc-galerie.cz ZČG – 13 Ludmila Padrtová: 1951–2012 (od 17. 5. do 11. 8.)

Pražská 13, Plzeň / www.zpc-galerie.cz

Collegium 1704 Hvězdy barokní opery NOVÁ SEZÓNA

Karlín Studios Luis Artemio De Los Santos Garza, Gosha Rubehinsky, FAKEHEAD, Isabel Castro, Hector Oknoltus: Acculturated (od 8. 5. do 2. 6.)

Křižíkova 34, Praha 8 – Karlín, www.karlinstudios.cz

GKK – Zámek Klenová Vladimír Véla, Michaela Maupicová, Pavel Šimíček (do 9. 6.); AAntonín Kašpar: Sochy (do 15. 7.); Cesta 2013 (do 26. 5.)

Klenová 1, Klenová / www.gkk.cz

Museum Kampa Emelie Brzezinski: Family Trees (do 2. 6.)

U Sovových mlýmů 2, Praha 1 www.museumkampa.cz

KROMĚŘÍŽ

Předprodej zahájen 15. 4. 2013

LIBEREC

Zelenka — Sub olea pacis et palma virtutis Händel — Mesiáš Bach — Matoušovy pašije

Muzeum Montanelli Venice, Venice! (do 30. 6.)

Nerudova 250/13, Praha 1 www.muzeummontanelli.com UPM – hlavní budova VIP sklo (od 16. 5. do 18. 8.)

17. listopadu 2, Praha 1 / www.upm.cz

Galerie Orlovna Vladimír Kokolia a studenti AVU: VIĎ! (do 12. 5.); Mikoláš Axman, Dušan Černý, Jiří Mikeska, Michal Šarše, Pavel Šlégr, Petr Štěpán: Corpora S (od 20. 5. do 9. 6.) náměstí Míru 149/I, Klatovy / www.gkk.cz Oblastní galerie v Liberci Pod Ještědem: Současná výtvarná scéna Liberecka; Všechno nejlepší, galerie! (do 9. 6.)

U Tiskárny 81/1, Liberec IV. / www.ogl.cz

JANKOVÁ | MILANESI GENAUX | LEHTIPUU

Václav Luks — dirigent Rudolfinum, Dvořákova síň, 19.30 h

www.collegium1704.com

PRAHA

83

INZERCE

84

komiks

art + antiques

89

Egon Schiele Ar t Centrum o.p.s.; Široká 70 - 72; CZ 381 01 Český Krumlov; tel.: +420 380 704 011; w w w.schielear tcentrum.cz Děkujeme za zápůjčky / Thanks for the loan of artworks to Soukromí sběratelé / Private collectors Děkujeme za podporu / Thanks for support Město Český Krumlov; Jihočeský kraj; Ministerstvo kultury ČR; BMUKK Wien; Land Oberösterreich; Nadace Sabarsky-Sonnberger; DRAGON PRESS, s. r. o.; Metrostav, a. s.; SKUPINA ČEZ Mediální partner / Media partner Mladá fronta DNES

Mediální partner / Media partner

I:KMG>K >L:<

Technologický partner / Technology partner

86

art + antiques

Tomáš CÍSAŘOVSKÝ Erika Bornová h. k. 2013 @ 1l. l. 2013 WANNIECK GALLERY POKRAČUJE

Partneři výstavy: