Art+Antiques 6/2013

Page 1

9 771213 839008

06

06

červen 2013

83

95 Kč / 4,50 ¤

Raqib Shaw v Rudolfinu 28 / Rozhovor se Zbyňkem Baladránem 36 / Spolkový život 10 /

art + antiques

Hledání ztraceného ráje Václav Boštík (1913–2005) Ke 100. výročí narození malíře v Horním Újezdu u Litomyšle Areál Státního zámku Litomyšl 15. 6. – 4. 8. 2013 vytvarna.smetanovalitomysl.cz Pořadatelé:

Partneři:

editorial /

Nenuceně, přirozeně

Věra Jirousová byla významnou postavou českého umění. Sdružovala kolem sebe umělce, kurátory i historiky umění. Nenuceně, přirozeně. Bývala tam, kde se něco dělo. Nenuceně, přirozeně. Nebrala si servítky a vždy říkala, co si myslí. Nenuceně, přirozeně. Zemřela v únoru 2011. Na její počest inicioval umělec a kurátor Dušan Zahoranský založení ceny pro výtvarné kritiky, která ponese její jméno. Přípravy trvaly necelý rok, prvními vítězi se stali Tereza Jindrová a Ivan Mečl – na jedné straně mladá kritička, kterou porota pochválila za informační vyváženost a neemotivnost textu, na straně druhé svérázná postava pražské scény a životním postojem pankáč. Ve stejný den jako předávání ceny se uskutečnila také valná hromada Uměleckohistorické společnosti. V rámci jejího dopoledního programu byly odsouhlaseny různé administrativní úkony. Projednalo se hospodaření, odsouhlasilo se téma – (Dějiny) umění a věda – pro V. Sjezd historiků umění, který se bude konat na podzim 2015, uděleny byly Cena Josefa Krásy (Aleši Mudrovi za knihu Ecce panis angelorum) a Cena UHS (Haně Seifertové za celoživotní přínos oboru). Jediným výraznějším vzrušením bylo vystoupení studentek Filozofické fakulty Univerzity Karlovy s výzvou k založení sekce mladých historiků umění. Sekce nakonec vznikla. Před tím, než se tak stalo, proběhla krátká diskuse – neřešila náplň činnosti sekce mladých, jen procedurální záležitosti. Před promýšlením náplně dostala přednost otázka, zda budou mladí historici výborem, nebo podvýborem. Prostor pro polemiku se otevřel až v odpolední části programu. Tématem diskuse byla shodou okolností opět současná výtvarná kritika. O tomto žánru dnes nediskutují jen historici umění. Je důležitý především pro umělce samotné, jak se ukazuje nejen v různých debatách, ale také samotným faktem, že Cenu Věry Jirousové inicioval právě Dušan Zahoranský. Bez „umění rozlišovat a posuzovat“ se neobejdeme a všechny příležitosti k jejímu tříbení jsou proto vítané. Johanka Lomová

Obsah

06

> Umění a technologie 4 / k věci > Máš umělecké střevo? 2 / úhel

Miroslav Petříček Ondřej Horák

6 / zprávy 10 / výstava

> Raqib Shaw

Michaela Benzetová

17 / aukce 24 / na trhu

> Rudolf Kremlička 26 / portfolio > Daniela Baráčková Radek Wohlmuth 28 / rozhovor > Zbyněk Baladrán Josef Ledvina, Johanka Lomová 36 / téma > Spolkový život Johanka Lomová 42 / k věci > Novokřtěnci v Chebu Markéta Dlábková 46 / profil > Martha Cooper Robert Mečkovský

Petra Švecová

49 / staveniště 50 / architektura Filip Šenk

> Louis Kahn

55 / nové knihy 56 / knižní recenze Jan Wollner

> Juhani Pallasmaa

> Hmoždíře 64 / zahraniční výstava > David Bowie Vendula Hnídková 67 / manuál > Lekce 50. Žádnej neví, co je Kunsthalle Ondřej Chrobák 68 / recenze > Vnitřní okruh, Evžen Šimera, Josef Bolf Hana Buddeus, Josef Ledvina, Radek Wohlmuth 73 / mikro > Sochař nebo zahradník Radek Wohlmuth 77 / na východ > Díl 15. Vaše národní umění Dušan Buran 80 / komiks > Dašek & Jadrný 58 / antiques

Miroslav Zíka

Monstrkabaret Freda Brunolda

obálka

>

R AQ IB SH AW: P ODL E GEORGE S T UBBSE „GEPA RD A JEL EN

SE D V ĚM A IND Y “ / 2013 / foto: Manchester City Galleries

Umění žít s uměním

Vydává: Ambit Media, a. s., IČ: 27422160 / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5; tel: +420 222 352 570, fax: +420 222 352 572, redakce@artantiques.cz / Šéfredaktor: Jan Skřivánek (js) / Redaktoři: Josef Ledvina (pl), Johanka Lomová (jl), Radek Wohlmuth / Obchodní ředitelka: Světlana Haruštiaková, 604 931 471, harustiakova@artantiques.cz / Account manager: Jiří Lacina, 725 015 381, jiri.lacina@ambitmedia.cz / Marketing: Julie Langerová, 222 352 575, julie.langerova@ambitmedia.cz / Design: Robert V. Novák / Grafická úprava: Jožka Gabriel, Karel Zahradník / Na přípravě čísla se podíleli: Džian Baban, Michaela Benzetová, Hana Buddeus, Dušan Buran, Markéta Dlábková, Vendula Hnídková, Ondřej Horák, Ondřej Chrobák, Robert Mečkovský, Miroslav Petříček, Jan Šiller, Filip Šenk, Petra Švecová, Jan Wollner, Miroslav Zíka / Tisk: Dekameron CZ s. r. o., Růžová 148/5, 664 91 Ivančice / Distribuce: Společnosti PNS, a.s., Kosmas.cz / Vlastní distribuce ve vybraných galeriích v ČR: 222 352 579; redakce@artantiques.cz / Předplatné: Postservis, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, tel: 800 300 302, predplatne@ambitmedia.cz, www.artcasopis.cz / Předplatné v SR: Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a.s.; oddelenie inej formy predaja; P. O. BOX 183, Vajnorská 137, 830 00 Bratislava 3; +421 244 458 821; predplatne@abompkapa.sk / Registrace: MK ČR: E13654 / ISSN 1213-8398 / Vychází s podporou Ministerstva kultury ČR / Periodicita: Měsíčník. Toto číslo vychází 7. června 2013. Veškerá práva vyhrazena. / www.artcasopis.cz

10

výstava

art + antiques

O lidech a jiných zvířatech Raqib Shaw v Galerii Rudolfinum text: Michaela Banzetová Autorka pracuje ve Fait Gallery.

Od začátku června až do půlky září hostí Galerie Rudolfinum výstavu současného britského umělce s indickými kořeny Raqiba Shawa, která je jeho dosud největší samostatnou přehlídkou. Rudolfinum ji připravilo společně s galerií v Manchesteru, kde měla výstava na začátku roku svou premiéru.

Letos devětatřicetiletý Raqib Shaw se narodil ve východní Indii a do Velké Británie přesídlil ve čtyřiadvaceti letech, kdy byl přijat na prestižní londýnskou Saint Martins College of Art and Design. Ačkoliv v Londýně již zůstal, jeho tvorba nepozbyla východních vlivů. Naopak, Shawova díla patří mezi stálice výstav mapujících současné umění Asie a Blízkého východu. Stejně tak je však jeho dílo silně spjato i s evropskou tradicí. Raqib Shaw často odkazuje na umělce, které řadíme do kánonu nejdůležitějších mistrů západního malířství, a například o svém prvním setkání s malbami Jacquesa-Louise Davida v Paříži hovoří jen v superlativech. Za třpytivým povrchem a zářivými barvami Shawových maleb je ale skryto víc než jen setkání západní a východní umělecké tradice. Jeho obrazy obsahují mnohem více příběhů a možných rovin čtení, než by se na první pohled mohlo zdát.

Pestrobarevný luxus Raqib Shaw se narodil v Kalkatě v deltě Gangy, dětství a léta dospívání však prožil na opačném konci Indie, v Kašmíru, v údolí na úpatí Himálaje, které je předmětem sporů mezi Indií a Pákistánem. Historicky byl Kašmír křižovatkou kultur a náboženství – od hinduismu přes buddhismus a sikhismus až po islám – a po

celém světě je znám svou vysoce kvalitní vlněnou tkaninou, která se dříve vyráběla pouze zde a která dodnes nese jméno této části světa. Jako obchodník s látkami a koberci se živil také otec Raqiba Shawa. Bohatá zdobnost orientálních koberců tak byla součástí Shawova života již od dětství, kdy vyrůstal obklopen jejich dekory a zářivými barvami. Právě textilní umění bývá nejčastěji uváděno jako jeden ze Shawových inspiračních zdrojů. Jeho technika malby však více připomíná zlatnické práce. Způsob, jakým vytváří díla plná zářivých plošek a posázená drahokamy, se podobá zlatnické technice cloisonné neboli přihrádkovému emailu. Plocha šperků a předmětů zdobených touto technikou je rozdělena na menší části pomocí drátku, který je přitavován k podložce. Vzniklá políčka jsou následně vyplněna barevným emailem. Stejně tak Raqib Shaw dělí obraz konturou na menší plochy, které vyplňuje zářivými barvami, třpytkami a krystaly. Výsledný výjev pak dohromady vytváří komplexní mozaiku. Propracovaností detailů, ornamentálností a exkluzivitou použitých materiálů mohou Shawova díla připomínat šperk nebo přepychové interiérové dekorace. To, co by jinde mohlo vyznívat plytce, Raqib Shaw obrací ve svou přednost. Zdobnost a všudypřítomné prvky luxusního životního stylu, okázalé baldachýny a trůny jsou pro něj způsobem, jak vyjádřit svou

P O D L E G E O R G E S T U B B S E „ G E P A R D A J E L E N S E D V Ě M A I N D Y “ / 2013 / foto: Manchester City Galleries

představu o největším přepychu, který člověku může poskytnout bohatství. Má to být pomyslný vrchol materiálního světa. Raqib Shaw přitom čerpá ze všeho, co onen honosný, blahobytný život představuje a zastupuje, bez ohledu na historické a geografické souvislosti – od japonských svatebních kimon přes rodové erby evropské šlechty až k perským miniaturám.

Oslava života Zdobnost a ornamentálnost zářivých květinových a dekorativních prvků však není ve své okázalosti samoúčelná. Je součástí světa, který je obydlen hybridními tvory, někdy napůl lidmi, napůl zvířaty, jindy různými druhy obyvatel zvířecí říše zkombinovanými vjedno. Stvoření, jež mají původ ve starověkých legendách a bestiářích, jsou v Shawových dílech nejčastěji zobrazována ve scénách plných násilí a sexu. Připomínají tak erotické sochy chrámů v Khadžuráhu nebo výjevy z obrazů Hieronyma Bosche. Název jednoho z nejznámějších Boschových děl, Zahrada pozemských rozkoší, Raqib Shaw ostatně použil i pro pojmenování své výstavy, kterou měl v roce 2006 v Muzeu současného umění v Miami. Charakteristickým motivem odkazujícím k malířovu rodišti je v Shawových obrazech postava opice – zvířete natolik spjatého

s Indií, že by se dalo považovat za jeden z jejích symbolů. Ať již jsou to houfy makaků, s nimž se tu je možné setkat téměř všude, nebo mytologické postavy beroucí na sebe opičí tvář. Největšímu z nich, opičímu hrdinovi Hanumanovi, je zasvěcen mimo jiné i nejjižnější cíp Indie, kde je mu věnována gigantická socha. Jedna z hlavních postav starověkého eposu Rámajána, bývá někdy označován jako bůh, jindy jako král. Raqib Shaw pojímá opičího krále, obklopeného luxusem a bohatstvím, jako vlastní stylizovaný autoportrét. Hybridní bytosti v Shawových dílech mají obdobnou funkci jako zvířata v bajkách Jeana de La Fontaine. Název loňské výstavy Of Beasts and Super-Beasts, kterou měl Raqib Shaw v Galerii Thaddaeuse Ropaca v Paříži, má podle umělce vyjadřovat, že lidé jsou z podstaty zvířata podobná těm, která maluje. Společenská hierarchie je povyšuje či ponižuje, stejně jako zvířata v jeho obrazech. Název výstavy je současně odkazem na stejnojmennou sbírku povídek britského spisovatele přelomu 19. a 20. století, který publikoval pod jménem Saki. Shawovi je blízký způsob, jakým Saki vykresluje lidský charakter, i jeho ironický přístup ke smrti. Lidé podle něj mnohdy berou věci příliš vážně, místo toho, aby si uvědomovali, jaké je privilegium být na tomto světě. Své obrazy Shaw tak chápe jako oslavu života.

14

výstava

art + antiques

N E P Ř Í T O M N O S T B O H A I I I … A M Ě S T A L I D Í Z A P L A V Í J E H O K R V A V É S L Z Y / 2008 / akryl, třpytky, email a štras na jemném portrétním plátně / © Courtesy of the Artist and White Cube

evropský kontinent. Nejedná se pouze o techniku, ale i o odlišné hodnocení toho, co je jako vysoké umění v jiných částech světa vnímáno.

Za posledních osm let Výstava v Galerii Rudolfinum je pořádána ve spolupráci s Manchester Art Gallery a zaměřuje se na díla vzniklá od roku 2005 do roku 2013. Ačkoliv pořadatelé její české části zdůrazňují, že jde o první představení Shawova díla v České republice, není to úplně pravda. V roce 2005 měli návštěvníci možnost vidět několik jeho obrazů na výstavě Expanded Painting konané v rámci Prague Biennale. V uplynulých osmi letech se Shawova malba posunula směrem k propracovanějším detailům a zcela suverénnímu zvládnutí náročné techniky. Jeho obrazy nabývají na sofistikovanosti a komplexnosti. Britský tisk reagoval na výstavu v Manchesteru veskrze pozitivně. Kritici vyzdvihovali především potřebu autora vyjádřit se prostřednictvím svých děl k sociální hierarchii společnosti. Ačkoliv se recenzenti často nechali strhnout popisem třpytivého povrchu maleb, za důležitější považují, co se Raqib Shaw jejich prostřednictvím snaží sdělit, ať už se jedná o komentář k současnému sociokulturnímu dění nebo k dědictví kolonialismu, jenž je v Británii stále palčivým tématem. Zmiňován byl také posun k temnějším barvám v obrazech z posledních let. Místo letního nebe se scény odehrávají na pozadí noční oblohy, místo slunce je vyzdvihován měsíc. Přesto díla neztrácí na vtipu a grotesknosti.

V případě manchesterské galerie se výstava doslova „rozrostla“ i mimo jí vyhrazený výstavní prostor. Krom druhého patra se téměř třicet děl Raqiba Shawa částečně prolínalo i do stálé expozice. Obraz Podle George Stubbse byl umístěn naproti své předloze v přímé konfrontaci. Jednou z dlouhodobějších snah galerie je pobízet umělce, aby pracovali i s výstavním prostorem a budovou samou a dotvářeli ji dle svého. I proto byla nad vstupní částí hlavního schodiště umístěna socha Narcissus obklopená množstvím živých květin. Ty byly rozmístěny i v galerii, věnčily balustrády a jinak zdobily vnitřní prostory v den otevření výstavy, který – jistě ne náhodou – připadl na svátek sv. Valentýna. Krása, pomíjivost, smrt a láska, to jsou všechno témata, která jsou Shawovi vlastní.

Předplatitelé Art+Antiques mají nárok na snížené vstupné.

RAQIB SHAW pořadatel: Galerie Rudolfinum ve spolupráci s Manchester Art Gallery kurátor: Petr Nedoma termín: 7. 6.–15. 9. 2013 www.galerierudolfinum.cz

15

inzerce

16

art + antiques

museum kampa Museums Museums CZ CZ

Mus. Kampa

Výstavy — Kalendář — Prohlídky — Katalog autorů — O Muzeu Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových a Nadace Vodafone Česká republika uvádějí mobilní aplikace Museums CZ a Museum Kampa Licenci Muzejní aplikace může bezplatně využít každá kulturní instituce v České republice

Mediální partner projektu

Generální partner Musea Kampa

Generální partner projektu

Museum Kampa Nadace Jana a Medy Mládkových www.museumkampa.cz

AU K Č N Í T I P — E U R O P E A N A R T S I N V E S T M E N T S

Pragensie patří k emblematickým dílům Jakuba Schikanedera. Malebný záběr vltavského břehu poblíž vyšehradské skály v oparu červánkového podvečera upoutá svou sonorní atmosférickou náladou, ale i k diváku zády obrácenou stafáží, silně romantickým prvkem známým třeba z maleb Caspara Davida Friedricha.

J A K U B S C H I K A N E D E R : Z Á P A D S L U N C E N A V L T A V Ě / 1910–15 olej na plátně / 60,5 × 89 cm / rámováno / signováno vpravo dole J Schikaneder

Vyvolávací cena: 3 800 000 Kč Draženo: 23. 6. 2013 v 14:00 hodin, Diplomat Hotel, Praha www.europeanarts.cz

Vystaveno: Jakub Schikaneder; NG v Praze; Valdštejnská jízdárna; 20. 4.–21. 10. 2012 / Klasikové 19. století; SVU Mánes; Galerie Diamant; 5. 4.–27. 5. 2012 / Jakub Schikaneder – Nové objevy děl malíře tajemných nálad; Východočeská galerie v Pardubicích; 11. 10. 2006– 7. 1. 2007 / Jakub Schikaneder – Nové objevy děl malíře tajemných nálad; MG v Brně; 13. 4.– 15. 7. 2007 / Jakub Schikaneder – Nové objevy děl malíře tajemných nálad; Oblastní galerie v Liberci; 15. 2. – 25. 3. 2007 Publikováno: Veronika Hulíková: Jakub Schikaneder; NG v Praze 2012; str. 188, č. kat. 120; průvodce výstavou str. 90 / Tomáš Vlček: Jakub Schikaneder – Nové objevy děl malíře tajemných nálad, výst. kat., Pardubice 2006

aukce

Kubišta, Janoušek, Kratina Praha – Aukce společnosti 1. Art Consulting, která se uskutečnila v neděli 12. května v Topičově salonu, vynesla přes 54 milionů korun* a Zátiší od Bohumila Kubišty se s cenou 18,49 milionu stalo zatím nejdražším dílem letošního roku. Za více než milion bylo vydraženo ještě 8 obrazů, 51 děl se prodalo za ceny nad sto tisíc korun. Nového majitele našlo 71 procent ze 160 nabízených děl. Kubištovo Zátiší z roku 1909 společnost 1. Art Consulting v minulosti již jednou dražila. V roce 2000 jej za tehdy rekordních 5,15 milionu korun koupili američtí manželé Hascoevi. Na trh se znovu vrátilo před dvěma lety, kdy bylo spolu s dalšími díly z jejich sbírky draženo v Londýně. Zde se obraz prodal v přepočtu za 11,7 milionu korun, což odpovídalo spodní hranici předaukčního odhadu. Nyní byl obraz vyvoláván za 14,1 milionu korun a dražitelé cenu ještě o víc jak 4 miliony korun navýšili. Konstatování, že jde o autorův nový aukční rekord, má v tomto případě jen minimální vypovídací hodnotu, neboť Kubištova díla jsou na trhu extrémně vzácná. Podle ART+ se v aukcích od roku 2000 objevilo jen pět malířových obrazů. Druhým nejdražším dílem byl podle výsledkové listiny Portrét Jan Černína z Chudenic od Karla Škréty, který byl přiklepnut za vyvolávací cenu 6,5 milionu korun (bez aukční provize). Kupcem v tomto případě má být jedna z veřejných sbírkových institucí

17

a celá transakce zatím není finalizována. Jelikož kupujícím bude stát, není vyloučeno, že ještě dojde k dalšímu jednání o ceně (do celkových výsledků aukce jsme proto Škrétův obraz nezapočítali). Národní galerie před čtyřmi lety za jeden z nejslavnějších Škrétových obrazů Sv. Martina dělícího se o plášť s žebrákem zaplatila 6,4 milionu korun. Titulním dílem aukce byl až obraz s třetí nejvyšší vyvolávací cenou, téměř dvoumetrová malba Františka Janouška. Obraz z roku 1935 je bezkonkurenčně nejlepší Janouškovou prací, jaká se dosud objevila v aukci. Minimální podání proto bylo stanoveno na rekordních 5,33 milionu korun a předaukční odhad operoval s až dvojnásobnou částkou. Dosavadní, dva roky starý malířův cenový rekord měl hodnotu necelé 4 miliony korun. O Obraz nakonec projevil zájem jediný dražitel, který jej získal za vyvolávací cenu. Za částky v rozmezí od 1,08 do 3,44 milionu korun se dále prodala díla Jana Jakuba Hartmanna, Josefa Čapka, Antonína Procházky, Františka Foltýna, Jaroslava Krále, Andrého Deraina a Václava Boštíka. S výjimkou Venkovanky od Jaroslava Krále a abstraktní kompozice od Františka Foltýna se však jednalo o prodeje za vyvolávací cenu. Výraznějších cenových nárůstů jsme byli svědky u děl v rozmezí od sto tisíc do milionu. Novým autorským rekordem je cena 660 tisíc korun za Velkou bílou strukturu od Radoslava Kratiny. Na rekord by stačil již prodej za vyvolávací cenu 420 tisíc korun,

B O H U M I L K U B I Š T A : Z Á T I Š Í / 1909

F R A N T I Š E K J A N O U Š E K : O B R A Z / 1935

olej na plátně / 66 × 82,5 cm / cena: 18 490 000 Kč

olej na plátně / 130 × 195 cm / cena: 5 330 000 Kč

* Není-li uvedeno jinak, jsou všechny ceny včetně aukční provize, která se pohybuje od 15 do 25 % ceny dosažené v sále.

R ADOSL AV KR AT INA: VELK Á BÍL Á S T RUK T UR A 1965–68 / dřevo, barva / 92,5 × 58,5 cm / cena: 660 000 Kč

nutno však dodat, že žádný takto raný Kratinův variabil se v aukci dosud neobjevil. Svědectvím o síle trhu s uměním je prodej jedné z Venuší Ladislava Sutnara, která se z 456 tisíc dostala na 720 tisíc korun. Dosažená cena není ani zdaleka autorovým maximem, obraz je však zajímavý tím, že v minulosti již trhem jednou prošel. V listopadu 2008 patřil mezi vůbec první Sutnarovy malby nabízené v aukci. Prodal se tehdy jeden příhoz nad vyvolávací cenu, za 312 tisíc korun. Za necelých pět let se tak cena tohoto díla téměř zdvojnásobila. Obraz Cihelna I. od Bohumíra Matala se prodal s nárůstem z 540 na 840 tisíc korun, což je druhá nejvyšší cena za dílo tohoto

20

aukce

art + antiques

V Á C L A V B R O Ž Í K : Č E R N É J A H O D Y / 1899

M I K U L Á Š M E D E K : D Í V K A S E Š V I H A D L E M / konec 50. let

olej na dřevě / 100 x 80 cm / cena: 2 520 000 Kč

olej na plátně / 130 × 94 cm / cena: 6 000 000 Kč

Medkův obraz byl již několikátým autorovým dílem z 50. let, které se v poslední době objevilo na trhu. Po neúspěchu obraz Děti a včely, který byl před rokem Galerií Pictura neúspěšně nabízen za 7,2 milionu korun, byla cena nasazena na poměrně střízlivých 5,4 milionu korun. Privátně byly Medkovy obrazy z této doby loni nabízeny již i za 10 milionů korun. Dvojice zájemců nakonec cenu navýšila na finálních 6 milionů korun. Dosavadní Medkův cenový rekord měl hodnotu 3,7 milionu a titul nejdražšího díla poválečného umění drželo rozměrné pozdní plátno od Václava Boštíka, které bylo před dvěma lety vydraženo za 5,31 milionu korun. Na rekord aspiruje také cena 3,24 milionu korun za obraz Na návštěvě u Harrachů z roku 1977 od Theodora Pištěka. Jde

o nejvyšší, či o jednu z nejvyšších cen za dílo žijícího autora. Osmdesátiletý malíř, který měl v loňském roce retrospektivu v Národní galerii, se aukce osobně zúčastnil a bezprostředně po přiklepnutí obrazu, jehož dražba začínala na 2,28 milionech korun, pozdravil publikum v sále. Dosažená cena je o to výjimečnější, že pro Pištěka šlo v podstatě o aukční premiéru. V aukci se od něj dosud žádné srovnatelné dílo neobjevilo. Podle galeristy Martina Kodla však cena není zdaleka takovým překvapením, jak by se mohlo zdát: „Pištěk se vždycky prodával draho. Namaloval toho málo a privátně se jeho ceny pohybují v těchto relacích. Když stojí Sýkora tři miliony, proč by Pištěk neměl stát také tolik?“ Titul nejdražšího žijícího autora dosud patřil Karlu Malichovi. Jeho socha Vznik

T H E O D O R P I Š T Ě K : N A N Á V Š T Ě V Ě U H A R R A C H Ů / 1977 / olej na plátně / 160 × 190 cm / cena: 3 240 000 Kč

mraků z roku 1972 byla loni na aukci 1. Art Consulting vydražena za 2,6 milionu korun. Jedna ze soch Aleš Veselého, Pavoučí věž z let 1967–68, byla v roce 2007 galerií Wox Art vydražena dokonce za 3,39 milionu korun. Před dvěma lety se však toto dílo na trh vrátilo a prodalo se pouze za poloviční částku. Díla Zdeňka Sýkory, který zemřel v létě 2011, se ještě za jeho života prodávala i za vyšší ceny. V únoru 2008 se jeho rozměrný diptych z roku 1973 na aukci 1. Art Consulting prodal za 4,48 milionu korun. Jeho nejdražší liniový obraz byl loni vydražen za téměř 3,8 milionu korun. Aukce galerií Kodl a Vltavín jsou tradičně silné hlavně v klasické moderně a 19. století. Zbývajících 14 milionových prodejů ostatně spadá do těchto kategorií. Novým autorským maximem je cena 2,52 milionu korun za obraz Václava Brožíka Černé jahody, jehož dražba začínala přibližně na poloviční částce. Půvabný výjev dětí sbírajících borůvky z roku 1899 je unikátním dílem, jaké se na trhu dosud neobjevilo. Nejdražším dílem aukce byl obraz Kořeny z roku 1934 od Jindřicha Štyrského, který se dostal z necelých 7 na 10,8 milionu korun. Za částky od 1 do necelých 4 milionů korun se prodala tři zátiší od Emila Filly, další dvě se však vracela zpět. Dalšími milionovými položkami byly kubistické Koupání od Václava Špály (3,84 milionu), bretaňská krajina od Jana Zrzavého (2,4 milionu), Obraz od Františka Janouška (2,04 milionu) nebo dívčí akt a krajina od Otakara Kubína (1,08 a 1,02 milionu korun). Dařilo se též krajinářům 19. století, byť dvojice nejdražších obrazů od Adolfa Kosárka (nabízen za 1,44 milionu) a Josefa Navrátila (nabízen za 900 tisíc korun) zůstala neprodána. Úspěšně dražena naopak byla díla Antonína Chittussiho (660 tisíc korun), Antonína Wadhausera (444 tisíc), Maxe Haushofera (432 tisíc korun) či Charlotty Piepenhagenové (432 tisíc) a jejího otce Bedřicha (276 tisíc korun). Od Adolfa Chwaly se prodaly hned čtyři obrazy, a to v rozmezí od 300 do 780 tisíc korun. Z moderny z prodejů ve středním cenovém pásmu zmiňme na prvním místě Portrét malíře Utrilla do Jiřího Karse, který se prodal s výrazným nárůstem za 600 tisíc

EUROPEAN ARTS INVESTMENTS % AUCTION HOUSE

JAKUB SCHIKANEDER โ Zรกpad slunce na Vltavฤ

AUKCE 23. 6. 2013, 14 HODIN DIPLOMAT HOTEL PRAGUE WWW.EUROPEANARTS.CZ AUKฤ Nร A KOMISNร PRODEJ Nร KUP ZA HOTOVร PORADENSKร SLUลฝBA INFORMAฤ Nร SERVIS SOUDNฤ -ZNALECKร POSOUZENร POJISTNร A Dฤ DICKร UDร LOSTI 8534*'2 576 29*671*276 6 5 3 8,360D96/E(- 4'57<=D2G 5'-' H 7*0 +';

I ? .2+3 '8/(* 2*81'nn.cz, www.europeanarts.cz

21

28

rozhovor

art + antiques

Hledání úběžníku Rozhovor se Zbyňkem Baladránem text: Josef Ledvina, Johanka Lomová foto (portrét): Jiří Thýn

Tvorba Zbyňka Baladrána bývá často vnímána jako intelektuálně nesmlouvavá. Některým proto přijde neživá, jiní právě v tom spatřují její největší kvalitu. V průběhu našeho rozhovoru nám prozradil, že nedílnou součástí jeho uměleckých zkoumání je i sarkasmus a naivita. Momentálně je ve fázi hledání (staro)nového úběžníku.

Vrátil ses teď z Paříže, předtím jsi vyhrál Audi Art Award na veletrhu Art Cologne. Cestují současní umělci hodně? Pohyb souvisí především s provozem umění. Někteří umělci cestují, protože jsou zváni na výstavy, a výlohy si hradí alespoň částečně sami. Pak člověk může být zván na výstavy, kde jsou třeba lepší honoráře a placené náklady, a třetí způsob představuje objíždění různých veletrhů, kde se do uměleckého provozu víc zapojuje byznys. Já měl posledních deset let to štěstí, že jsem v zahraničí hodně vystavoval. Díky tomu jsem měl možnost cestovat, různě honorován, nikdy jsem ale necestoval po veletrzích. Ani teď v Kolíně jsem nebyl. Vystavuji tam, protože galeristé, s nimiž spolupracuji, mají na tom, abych vystavoval na veletrzích, zájem. Do Paříže jsem jel, protože jsem začal nově spolupracovat s Galerií Jocelyn Wolff a měl jsem tam teď svou první výstavu.

Tvé umělecké kariéře předcházelo studium dějin umění. Proč jsi je začal studovat a proč jsi z nich zběhl? Když mi bylo osmnáct, hlásil jsem se na Akademii, a nevzali mě. Vypadl jsem hned v prvním kole. Jako druhou možnost jsem měl dějiny umění a tam jsem se dostal bez problémů. Byl začátek devadesátých let, já byl plný očekávání. Po pěti letech studia jsem měl pocit, že se mi nenaplnila. Navíc jsem na sobě za tu dobu vypozoroval, že nejsem ten typ, co by směřoval k akademické nebo teoretické kariéře. Postupně jsem začal přemýšlet, že Akademii zkusím ještě jednou, a ve dvaceti čtyřech letech už to bylo přeci jen jednodušší.

Jak je to s tvou spoluprací se zahraničními galeristy? Zastupování a galerijní obchod obecně je komplikovaná záležitost. Na věci spojené s prodáváním umění se vždy dívám kriticky, zároveň ale dobře chápu, že jde o jeden z nejobtížnějších způsobů podnikání. Často v něm dochází ke střetům – umělci něco očekávají a galeristé to nejsou schopni splnit. Bývá to i tak, že dva umělci táhnou celou galerii a platí pak vlastně projekty těch ostatních. Není pravda, že ten, kdo spolupracuje s galerií, také prodává. V Čechách mě zastupují Hunt Kastner Artworks – s nimi jsem začal spolupracovat před

Specializoval ses během studia dějin umění na něco? Ze zapšklosti k současnému umění jsem se trochu zabýval středověkem a barokem. Později jsem si o tom dobře popovídal s Janou a Jiřím Ševčíkovými. Jana byla tuším původně středověkářka. Ale to zabývání nebylo zas tak hluboké. Současné umění mě zajímalo. Když jsem dějiny umění studoval, tak odtud hodně lidí zběhlo do uměleckého světa, třeba David Adamec nebo Petr Hudeček. Martin Mareček odešel, teď si nejsem jist, z kulturologie nebo filmové vědy na dokumentaristiku. A ze střední školy jsem měl spolužáky Jana

deseti lety – a sem tam mě osloví někdo ze zahraničí, takže mám teď galeristu v Itálii, ve Španělsku a úplně nově ve Francii. Na Slovensku mě zastupuje Nadine Gandy.

36

téma

art + antiques

Pěstovati vzájemnost Spolkový život v českých zemích text: Johanka Lomová Autorka je členkou stínové správní rady NČVU.

V České republice dnes funguje několik desítek uměleckých spolků, které sdružují umělce na základě regionální sounáležitosti, pocitu historické příslušnosti nebo řemeslné profilace. Svou činnost ve většině případů zaměřují hlavně na pořádání výstav. V poslední době ale sílí hlasy volající po obnově spolkového života v jeho plné šíři a bohatosti, které umělecké spolky chápou jako nástroj k řešení obecnějších problémů současné kultury.

Kořeny spolkového života u nás sahají do druhé poloviny 19. století. Tehdy se zakládaly spolky politické, umělecké i sportovní. Zatímco ty politické daly vzniknout politickým stranám a sportovní sportovním klubům, spolky umělecké jako by profesionalizaci odmítly. Čím by umělecké spolky měly být a co znamená spolková činnost, není dnes v českém prostředí jednoznačné. Poslání spolků je zaměňováno se společenským životem a chybějí funkční instituce, které by zastupovaly umělce ve věcech existenčních a právních. Absence platformy, v rámci které by mohla být diskutována naléhavá témata a která by se podílela na artikulaci veřejných zájmů, se ukazuje na příkladu výstavní síně Mánes, jež byla v roce 1930 postavena jako spolkový dům. Budovu dnes spravuje Nadace českého výtvarného umění (NČVU) a v posledních letech se zde konaly hlavně výstavy s charakterem komerčního pronájmu. Z původního poslání mnoho nezůstalo. Iniciativa Mánes umělcům na problém upozornila a v rámci okupace budovy a voleb do stínové správní rady nadace se

spolkové principy pokouší obnovit (podrobněji ve zprávách v aktuálním a v minulém čísle). Podobným směrem cílila i iniciativa Nulová mzda, která loni otevřela diskusi o způsobech finančního ohodnocení umělců a o pravidlech fungování současné výtvarné scény ve vztahu k muzejním a výstavním institucím financovaným z veřejných rozpočtů. Nedostatečná organizovanost současné umělecké scény a absence její reprezentace se ukázala jako problém také na jaře letošního roku, kdy se pod hlavičkou Zachraňte kulturu demonstrovalo před ministerstvem kultury proti krácení grantů. Společných témat a cílů mají umělci, kurátoři a teoretici umění zjevně dostatek, nástroj k jejich diskutování a prosazování však chybí. Pohled do historie nám může ukázat, jaké podoby spolkový život může mít a co je dědictvím, se kterým se dnes vypořádáváme.

Historický exkurz Rozkvět spolkového života klademe do roku 1860, kdy vstoupil v platnost Říjnový diplom, který povolil sdružování lidí ve spol-

A K C E P Ř E D V Ý S T A V N Í S Í N Í M Á N E S C H T Ě L A U P O Z O R N I T N A U Z A V Ř E N O S T A N E T R A N S P A R E N T N O S T N Č V U / foto: Jiří Thýn

cích a dal jejich fungování legální rámec. Nejstaršími spolky jsou dodnes existující pěvecký sbor Hlahol, tělovýchovná jednota Sokol či pro nás nejzajímavější Umělecká beseda (založena 1863). Cílem, kterým se zaštiťovala většina tehdy vznikajících spolků, byla národní emancipace a překonání provincionalismu. Explicitně poslání spolku sdružujícího umělce definoval SVU Mánes, založený v roce 1887: „Pěstovati vzájemnost mezi členy, jakož i směr vážný, plodný, umělecký a literární; sbližovati a sjednocovati veškeré slovanské živly umělců výtvarných v Praze, podporovati dle možnosti nemajetné členy, pořádati rozpravy vztahující se k různým oborům umění výtvarného a literárního, pořádati spolkové výstavy, udržovati kolegiální spojení s podobnými uměleckými spolky a konečně pořádati zábavy a vydávati spolkový umělecký časopis.“ Takové prolnutí činnosti umělecké a osvětové bylo důležitou vlastností spolkového života 19. století. Do poloviny století následujícího se jeho náplň postupně proměňovala. V případě obou nejvýraznějších uměleckých spolků, SVU Mánes i Umělecké besedy,

opakovaně docházelo k jejich štěpení. Původní podoba a personální obsazení se nastupujícím generacím jevily jako příliš konzervativní. Mladí členové si zakládali spolky nové či se snažili reformulovat cíle spolků původních. Dobou rozkvětu spolkového života bylo období první republiky, o čemž svědčí nejen stavba výstavní síně a spolkového domu Mánes. Jen o čtyři roky později, v roce 1934, byl v Praze z iniciativy Jednoty výtvarných umělců otevřen další moderní galerijní prostor – Nová síň nedaleko Národní třídy. Vše se změnilo se založením Svazu československých výtvarných umělců v roce 1948. O tři roky později byl vydán zákon, který ošetřoval fungování spolků i dalších sdružení a v řadě případů znamenal faktický konec jejich existence. Namísto dobrovolných uměleckých uskupení vznikl jeden centralizovaný svaz, který je měl nahradit. Některé spolky ve své činnosti v okleštěné formě pokračovaly pod hlavičkou profesních a tvůrčích skupin svazu (například Hollar) a jejich zrušení přišlo až s nástupem normalizace, jiné v čele s SVU Mánes se ve svazu rozpustily již v 50. letech.

42

k věci

art + antiques

Novokřtěnci v Chebu text: Markéta Dlábková Autorka je historička umění.

V rámci výstavního cyklu Opus magnum se v chebské galerii tentokrát představuje dílo skutečně velké – a to nejen svými rozměry. Akvarel Hanuše Schwaigera Novokřtěnci v Münsteru patří k zásadním pracím, jimiž se roku 1887 tehdy třiatřicetiletý umělec prezentoval na své první pražské výstavě. Právě Novokřtěnci zde získali největší pozornost a ohlas kritiky. Ani tehdy se však diváci neobešli bez vysvětlení historického pozadí zobrazeného děje.

Základem novokřtěneckého neboli anabaptistického učení bylo odmítání křtu u novorozených dětí a odkládání této svátosti na dobu, kdy je člověk schopen plně pochopit její význam. Z tohoto důvodu se vyznavači nové víry nechávali také znovu pokřtít. K dalším znakům anabaptismu patřil mimo

jiné zákaz skládat jakékoli přísahy, zavrhování světského majetku, obrazoborectví či polygamie. Novokřtěnectví jakožto hnutí radikální reformace bylo rozptýlené po celé Evropě 16. století, nefungovalo tedy jako ucelená církev s jasně danými pravidly, ale ve formě jednotlivých skupin věřících vá-

zaných na osobu konkrétního duchovního vůdce. Vestfálský Münster měl v krátkém rozmezí let 1533–35 takových vůdců hned několik. První sémě anabaptistického učení do města přinesl vzdělaný kazatel Bernhard Rothmann, skutečným prorokem se však

43

H A N U Š S C H W A I G E R : N O V O K Ř T Ě N C I V M Ü N S T E R U 15 3 4 / 1881–82 / akvarel na papíře nalepeném na plátně / 70 × 125,5 cm / Muzeum Sztuki w Łodzi

stal až Jan Matthys, pekař z Haarlemu. Jeho předpověď konce světa na Velikonoce 1534 stála na počátku snahy vytvořit z Münsteru Nový Jeruzalém, v němž budou vyvolení očekávat příchod Spasitele. Město již v té době obléhala vojska katolického biskupa Franze von Waldeck. Když se o osudných Velikonocích nic nestalo, vyjel Matthys z hradeb města a byl okamžitě zabit. Jeho nástupcem se stal Jan z Leydenu, který nastolil totalitární režim a v září roku 1534 se prohlásil králem – novým Davidem Nového Jeruzaléma. Jeho království trvalo až do 25. června 1535, kdy obléháním vyhladovělé a vnitřně rozvrácené město dobyla biskupova vojska.

Ztracen v Lodži Schwaiger nezobrazuje ve svém rozměrném akvarelu (70 × 125,5 cm) žádnou konkrétní událost z krátkých dějin münsterské komunity. Jeho dílo shrnuje na jediné ploše tyto dějiny v jeden hemživý a znepokojivý celek. Mezi zmateným, zfanatizovaným a hladovým davem se ocitá král Jan i jeho pobočníci Knipperdolling a Krechting, skupiny postav

demonstrují epizody všeobecného úpadku a anarchie. K celkovému účinu kompozice přispívá i použití breughelovské nadhledové perspektivy, jež jako by byla výtvarným vyjádřením ironického hesla „Den rovnosti a bratrství“. Malíř se tématem münsterských novokřtěnců zabýval opakovaně. První náčrt, dochovaný ve sbírce vídeňské Albertiny, pochází již z roku 1881. Po prvním velkoformátovém provedení, datovaném do roku 1883, které představuje současná výstava, vytvořil druhou, kompozičně revidovanou verzi. Ta vznikla roku 1886 pro galeristu a vydavatele Aloise Wiesnera a dnes se nachází v Národní galerii v Praze. Poslední je pak menší nedatovaná replika prvního náčrtu s přípisem „Aequitatis dies et fraternitatis Monasterii MDXXXIV“. Kresba, již mohou nyní diváci spatřit v chebské galerii, byla po mnoho let pokládána za ztracenou. Teprve v roce 2005 byla senzačně objevena v Muzeu umění v polské Lodži, kde se od konce druhé světové války skrývala pod chybným autorským připsáním a nepřesným názvem.

Novokřtěnce v Münsteru představil Schwaiger před jejich pražskou premiérou již ve Vídni a také v Mnichově, tehdejší středoevropské umělecké metropoli. Právě z mnichovské výstavy se traduje uznalý výrok malíře Franze von Lenbach, který dílo glosoval slovy „poblázněné klubko moučných červů“. Do Prahy se donesla i pochvala od Schwaigerova vídeňského učitele Hanse Makarta. České kritice se roku 1887 nabízely ke srovnání již dvě velkoformátové verze. Kresba z Muzea umění v Lodži z něj vycházela většinou hůře. Podle K. B. Mádla je sice plná skvělých postav, humorně i satiricky podaných, „ale jako celek je to jen řazení znamenitých jednotlivostí, jemuž chybí pořádající duch přehlednosti“. I pro Renátu Tyršovou dominují v kresbě jednotlivé figurální typy nad čitelností celku. Naproti tomu druhá verze získává větší přehlednost díky uspořádání postav do několika skupinek a zejména sníženému nadhledu, jenž přispívá k větší realističnosti (ale také konvenčnosti) zobrazeného prostoru. V první polovině 20. století byl u obou verzí Novokřtěnců kritikou akcentován

inzerce

vsup.cz

art + antiques

VysokĂĄ ĹĄkola umÄ›leckoprĹŻmyslovĂĄ v Praze

Vrcholem designu je pro mě otvíråk na pivo. Jiří Pelcl student 1973–1978 pedagog 1997–2013 rektor 2002–2005

ZĂĄpadoÄ?eskĂĄ galerie v Plzni, vĂ˝stavnĂ­ sĂ­Ĺˆ MasnĂŠ krĂĄmy, PraĹžskĂĄ 18, PlzeĹˆ 24. kvÄ›tna – 18. srpna 2013 OtevĹ™eno dennÄ› kromÄ› pondÄ›lĂ­ od 10 do 18 hodin. www.zpc-galerie.cz PartneĹ™i:

Mediålní partneři:

3. roÄ?nĂ­k festivalu art designu 7. – 9. Ä?ervna 2013 ZĂĄmek Mikulov www.krehky.cz

Křehký Mikulov

013

Centrum kultury aCentrum vzdÄ›lĂĄvĂĄnĂ­ MoravskĂĄ Ostrava, příspÄ›vkovĂĄ organizace kultury a vzdÄ›lĂĄvĂĄnĂ­ MoravskĂĄ Ostrava, příspÄ›vkovĂĄ organizace Centrum kultury a vzdÄ›lĂĄvĂĄnĂ­ Ostrava, příspÄ›vkovĂĄ Centrum kultury MoravskĂĄ a vzdÄ›lĂĄvĂĄnĂ­ MoravskĂĄ Ostrava,organizace příspÄ›vkovĂĄ organizace Centrum kultury a vzdÄ›lĂĄvĂĄnĂ­ MoravskĂĄ Ostrava, příspÄ›vkovĂĄ organizace Centrum MoravskĂĄ Ostrava, příspÄ›vkovĂĄ sĂ­Ĺˆ SokolskĂĄ 26 Centrum kultury kultury aa vzdÄ›lĂĄvĂĄnĂ­ vzdÄ›lĂĄvĂĄnĂ­VĂ˝stavnĂ­ MoravskĂĄ Ostrava, příspÄ›vkovĂĄ organizace organizace SokolskĂĄ tĹ™. 26, MoravskĂĄ Ostrava, www.ckv-ostrava.cz SokolskĂĄ tĹ™.FRANTA 26, MoravskĂĄ Ostrava, www.ckv-ostrava.cz ROMAN SokolskĂĄ tĹ™. 26, MoravskĂĄ Ostrava, www.ckv-ostrava.cz SoukromĂĄ zĂĄtiĹĄĂ­ SokolskĂĄ tĹ™. 26, MoravskĂĄ Ostrava, www.ckv-ostrava.cz SokolskĂĄ tĹ™. 26, MoravskĂĄ www.ckv-ostrava.cz 13. 6. – Ostrava, 26. 7. 2013 SokolskĂĄ tĹ™. 26, MoravskĂĄ SokolskĂĄ tĹ™. 26, MoravskĂĄ Ostrava, Ostrava, www.ckv-ostrava.cz www.ckv-ostrava.cz

VĂ˝stavnĂ­ sĂ­Ĺˆ SokolskĂĄ 26 VĂ˝stavnĂ­ sĂ­Ĺˆ SokolskĂĄ 26 VĂ˝stavnĂ­VĂ˝stavnĂ­ sĂ­Ĺˆ SokolskĂĄ 26 sĂ­Ĺˆ SokolskĂĄ 26 VĂ˝stavnĂ­ VĂ˝stavnĂ­ sĂ­Ĺˆ sĂ­Ĺˆ SokolskĂĄ SokolskĂĄ 26 26 Centrum kultury a vzdÄ›lĂĄvĂĄnĂ­ MoravskĂĄ Ostrava, příspÄ›vkovĂĄ organizace

SoukromĂĄ zĂĄtiĹĄĂ­ - MexiÄ?an, akryl a olej na plĂĄtnÄ›, 80 x 60 cm, 2012-13 (foto Lucie FrantovĂĄ)

SoukromĂĄ SoukromĂĄ SoukromĂĄ SoukromĂĄ zĂĄtiĹĄĂ­ zĂĄtiĹĄĂ­ zĂĄtiĹĄĂ­ - MexiÄ?an, zĂĄtiĹĄĂ­ - MexiÄ?an, - MexiÄ?an, -zĂĄtiĹĄĂ­ MexiÄ?an, akryl akryl a akryl aolej aolej olej na aakryl na olej plĂĄtnÄ›, naplĂĄtnÄ›, plĂĄtnÄ›, plĂĄtnÄ›, 8080 60 x 80 60 x cm, 60 xcm, 60 cm, 2012-13 2012-13 cm, (foto (foto (foto Lucie (foto Lucie Lucie FrantovĂĄ) Lucie FrantovĂĄ) FrantovĂĄ) FrantovĂĄ) SoukromĂĄ -akryl MexiÄ?an, ana olej nax80 plĂĄtnÄ›, 80 x2012-13 602012-13 cm, 2012-13 (foto Lucie FrantovĂĄ)

SoukromĂĄ zĂĄtiĹĄĂ­ - MexiÄ?an, akryl a olej na plĂĄtnÄ›, 80 x 60 cm, 2012-13 (foto Lucie FrantovĂĄ)

$# "# " $!% %%! "# #$%$$% % $$% !$$ " #$

SoukromĂĄ zĂĄtiĹĄĂ­ - MexiÄ?an, akryl a olej na plĂĄtnÄ›, 80 x 60 cm, 2012-13 (foto Lucie FrantovĂĄ)

72

SokolskĂĄ tĹ™. 26, MoravskĂĄ Ostrava, www.ckv-ostrava.cz

ROMAN FRANTAFRANTA ROMAN ROMAN FRANTA ROMAN FRANTA SoukromĂĄ zĂĄtiĹĄĂ­ ROMAN FRANTA SoukromĂĄ zĂĄtiĹĄĂ­ SoukromĂĄ zĂĄtiĹĄĂ­ SoukromĂĄ zĂĄtiĹĄĂ­ SoukromĂĄ zĂĄtiĹĄĂ­ VernisĂĄĹž vĂ˝stavy ve Ä?tvrtek 13. Ä?ervna 2013 v 17 h OtevĹ™eno: pondÄ›lĂ­ – pĂĄtek 8–17 h

13.SoukromĂĄ 6. – 26. 7.6.2013 13.zĂĄtiĹĄĂ­ – 26. 7. 2013 13. 6. – 13. 26. 6. 7. –2013 26. 7. 2013 VernisĂĄĹž vĂ˝stavy Ä?tvrtek 13. 7. Ä?ervna 2013 v 17 h 13. Ä?ervna 2013 v 17 h 13. 6. – 26. 2013 VernisĂĄĹž vĂ˝stavy ve Ä?tvrtek 13. 6. – 26. 7. 2013 13.13.OtevĹ™eno: 6. –ve2013 26. 7. 2013 VernisĂĄĹž vĂ˝stavy ve VernisĂĄĹž Ä?tvrtek Ä?ervnave v 17 hÄ?ervna pondÄ›lĂ­ – pĂĄtek 8–17 hpondÄ›lĂ­ OtevĹ™eno: vĂ˝stavy Ä?tvrtek 13. 2013 v 17 h – pĂĄtek 8–17 h OtevĹ™eno: pondÄ›lĂ­ – vĂ˝stavy pĂĄtek 8–17 h VernisĂĄĹž Ä?tvrtek Ä?ervna 2013 8–17 h vv 17 VernisĂĄĹžOtevĹ™eno: vĂ˝stavy ve vepondÄ›lĂ­ Ä?tvrtek –13. 13.pĂĄtek Ä?ervna 2013 17 hh VernisĂĄĹžOtevĹ™eno: vĂ˝stavy ve Ä?tvrtek –13.pĂĄtek Ä?ervna 2013 v 17 h OtevĹ™eno: pondÄ›lĂ­ pondÄ›lĂ­ – pĂĄtek 8–17 8–17 hh OtevĹ™eno: pondÄ›lĂ­ – pĂĄtek 8–17 h

mediålní partneři:

oficiĂĄlnĂ­ dodavatelĂŠ:

Allmark Mikulov partneři:

producenti:

hlavnĂ­ partner:

artmix PRAHA

Centrum současného umění DOX Postiženi normalitou (do 16. 9.); Patrik Hábl (do 1. 7.); Kamila Ženatá (do 26. 8.) Poupětova 1, Praha 7 / www.dox.cz Galerie AVU Denisa Svachová, Peter Valiska-Timečko: Závislosti (od 11. 6. do 28. 6.) U Akademie 4, Praha 7 / www.avu.cz

Galerie České spořitelny Mistrovská díla ze sbírky České spořitelny (do 1. 9.) Rytířská 29, Praha 1 / www.csas.cz Galerie Futura Essl Art Award; Alevtina Kavkhidze (do 30. 6.) Holečkova 789/49, Praha 5 / www.futuraprojekt.cz GHMP – Colloredo-Mansfeldský palác Jiří David: Křik paviánů (do 2. 9.) Karlova 2, Praha 1 / www.ghmp.cz GHMP – Dům U Kamenného zvonu Viktor Kolář: Retrospektiva (do 29. 9.) Staroměstské nám. 13, Praha 1 / www.ghmp.cz GHMP – Dům U Zlatého prstenu Jakub Petr: Toroid (do 16. 6.) Týnská 6, Praha 1 / www.ghmp.cz GHMP – Městská knihovna Vnitřní okruh v současné české fotografii (do 18. 8.) Mariánské nám. 1., Praha 1 / www.ghmp.cz GHMP – Staroměstská radnice Evžen Šimera: Duch látky (do 7. 7.) Staroměstské nám. 1, Praha 1 / www.ghmp.cz Galerie KusKovu Kamila Housová Mizerová, Denisa Sedláková: Hříčky (do 2. 8.) Biskupský dvůr 6, Praha 1 / www.kuskovu.cz Galerie Millennium Marius Kotrba (od 11. 6. do 14. 7.) Tržiště 5/370, Praha 1 / www.gallerymillennium.cz Galerie MIRO Zdeněk Šorf: Obrazy (do 30. 6.) Strahovské nádvoří 132/1, Praha 1 www.galeriemiro.cz Galerie Rudolfinum Raqib Shaw; Carlos Relvas (do 15. 9.) Alšovo náb. 12, Praha 1 / www.galerierudolfinum.cz Galerie Trafačka Robert Houzar: Anthropocene (do 16. 6.); Koncert Orchestru Berg (17. 6.) Kurta Konráda 1, Praha 9 – Libeň / www.trafacka.cz Galerie U Zlatého kohouta Anna Kaminská: Ticho; Červnová skupinová výstava (do 29. 6.) Michalská 3, Praha 1 / www.guzk.cz Karlín Studios Akropolis: Hynek Alt & Aleksandra Vajd, Eva Jiřička, Tereza Sochorová & Filip Cenek, Ondřej Brody, Mark Ther (od 13. 6. do 7. 7.) Křižíkova 34, Praha 8 – Karlín www.karlinstudios.cz Muzeum Montanelli Venice, Venice! (do 30. 6.) Nerudova 250/13, Praha 1 www.muzeummontanelli.com

79 NG – Valdštějnská jízdárna Jan Křížek a umělecká Paříž 50. let (do 29. 9.) Valdštejnská 3, Praha 1 / www.ngprague.cz NG – Veletržní palác Diplomati AVU 2013 (od 21. 6. do 31. 7.); Hugo Demartini (do 28. 7.) Dukelských hrdinů 47, Praha 7 / www.ngprague.cz Topičův salon Vladimír Kokolia: No problem (do 28. 6.) Národní 9, Praha 1 / www.topicuvsalon.cz UPM – hlavní budova VIP sklo: Sklářské sympozium IGS (do 18. 8.) 17. listopadu 2, Praha 1 / www.upm.cz UPM – Galerie Josefa Sudka Lotar Neumann: Fotografie (do 8. 9.) Úvoz 24, Praha 1 / www.upm.cz

BRNO

MG – Místodržitelský palác Holland_retro_style (do 29. 12.) Moravské nám. 1a, Brno / www.moravska-galerie.cz MG – Pražákův palác Rudolf Koppitz (do 7. 7.); S.d.Ch.: Orbis Varlén a nic (do 29. 9.) Husova 18, Brno / www.moravska-galerie.cz MG – Uměleckoprůmyslové muzeum He Jinwei a Tomáš Císařovský; Jan Calábek; Karel Novák a John Sturges: Přirozeně (do 28. 7.); Prostřeno barokem (do 30. 6.); Zdeněk Plesník a Miroslav Navrátil (do 27. 10.) Husova 14, Brno / www.moravska-galerie.cz Wannieck Gallery Tomáš Císařovský, Erika Bornová (do 16. 6.); Kostlivec v rajské omáčce; Andre & Karel Gregor (od 26. 6. do 29. 9.) Ve Vaňkovce 2, Brno / www.wannieckgallery.cz

ČESKÉ BUDĚJOVICE

Dům umění České Budějovice Golden Dream Construction: Lars Brever, Sebastian Freitag, Guido Munch (od 18. 6. do 31. 8.) Nám. Přemysla Otakara II. 38 / www.ducb.cz Alšova Jihočeská galerie – Wortnerův dům Nekonečné perspektivy: Krajina a veduty 19. století; Šárka Radová: Lidi (do 14. 7.); U Černé věže 22, České Budějovice / www.ajg.cz Alšova Jihočeská galerie – zámek Hluboká Osvobozování sentimentu (do 23. 6.); Šárka Radová: Lidi (do 14. 7.); Markéta Škopková; Sochař nebo Zahradník (do září 2013) Hluboká nad Vltavou čp. 144 / www.ajg.cz

CHEB

Galerie výtvarného umění v Chebu Antonín Pelc (do 30. 6.); Anežka Hošková (do 16. 6.); Hanuš Schwaiger (do 23. 6.); Eva Volfová: Z domu a zahrady (do 29. 9.) Krále Jiřího z Poděbrad 16, Cheb / www.gavu.cz

KLATOVY

GKK – Galerie u Bílého jednorožce Miroslav Pacner: Retrospektiva 1964–2012 (do 16. 6.); Jakub Švéda: Fusionpoint (od 22. 6. do 1. 9.) náměstí Míru 149/I, Klatovy / www.gkk.cz

GKK – Zámek Klenová Antonín Kašpar: Sochy (do 15. 7.); Pavel Rudolf (od 16. 6. do 28. 7.) Klenová 1, Klenová / www.gkk.cz

KROMĚŘÍŽ

Arcidiecézní muzeum Kroměříž Stíny kvetoucí sakury; Artemisia Gentileschi: Restaurování 2011 (do 29. 9.) Sněmovní náměstí 1, Kroměříž / www.olmuart.cz Galerie Orlovna Mikoláš Axman, Dušan Černý, Jiří Mikeska, Michal Šarše, Pavel Šlégr, Petr Štěpán: Corpora S (do 9. 6.); Jindřich Štreit, Monika Vosyková: Černá a bílá (od 24. 6. do 21. 7.) Na Sladovnách, Kroměříž / www.galerie-orlovna.cz

LIBEREC

Oblastní galerie v Liberci Albrecht Dürer: grafika (od 14. 6. do 1. 9.); Jiří Kubový; Kopecký a grafika (od 20. 6. do 1. 9.) U Tiskárny 81/1, Liberec IV. / www.ogl.cz

LITOMĚŘICE Severočeská galerie výtvarného umění Jiří Seifert: Sochy (do 1. 9.); Aleš Lamr: Nebeská setba (od 14. 6. do 4. 8.); Doteky hudby (od 21. 6. do 22. 9.) Michalská 7, Litoměřice / www.galerie-ltm.cz

MIKULOV

Regionální muzeum v Mikulově Piaristické školy v Mikulově a jejich vědecké přístroje; Z pokladů mikulovských farností; Bez mena: mladí slovenští fotografové (do 3. 11.); Fotografie Island (do 11. 8.) Zámek 1/4, Mikulov / www.rmm.cz

NÁCHOD

Galerie výtvarného umění Ruské malířství 19. století (do 3. 11.); Kamil Mikel: Geometrie světla a stínů; Natalia Akoventseva: Tváře a povahy (do 16. 6.); Štěpán Málek: Tichý jazyk; Josef Týfa: Grafik a typograf (od 22. 6. do 1. 9.) Smiřických 272, Náchod / www.gvun.cz

OPAVA

Dům umění Institut tvůrčí fotografie FPF SU: Diplomové a klauzurní práce; Maturitní práce uměleckých oborů Střední školy průmyslové a umělecké v Opavě (do 30. 6.) Pekařská 12, Opava / www.oko-opava.cz

OSTRAVA

Galerie výtvarného umění v Ostravě Eduard Ovčáček: Jinak & znovu (do 30. 6.) Poděbradova 12, Ostrava / www.gvuo.cz

OLOMOUC

MUO – Arcidiecézní muzeum Olomouc Anna Grzelewska (do 16. 6.); Mezi Východem a Západem: Svatí Cyril a Metoděj v kultuře českých zemí (do 11. 8.) Václavské nám. 3, Olomouc / www.olmuart.cz

MUO – Muzeum moderního umění Jan Švankmajer: Možnosti dialogu (do 15. 9.); Magdalena Jetelová: (Des)Orientation (do 27. 10.) Denisova 47, Olomouc / www.olmuart.cz

PLZEŇ

ZČG – Masné krámy Vzpomínka na krajinu, kterou jsem nikdy neviděl: České umění 1903–1943 (do 18. 8.) Pražská 18, Plzeň / www.zpc-galerie.cz ZČG – 13 Ludmila Padrtová: 1951–2012 (do 11. 8.) Pražská 13, Plzeň / www.zpc-galerie.cz INZERCE

80

komiks

art + antiques

KOSTLIVEC 85

V RAJSKÉ OMÁČCE 26. 6. 2013 - 29. 9. 2013 vernisáž 25. 6. 2013 v 18 hodin

Partneři výstavy:

82

art + antiques

Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.