Listovacka_FLO_2022-1

1/22

ODBORN Ý Č ASOPIS PRO NEL ÉK A ŘSK É ZDR AVOT NIC K É PR ACOV NÍK Y

leden–únor 2022 / ročník XVIII

florence 75 Kč / 4,50 € / www.florence.cz

rozhovor

Rozhovor s primářkou dětského oddělení MUDr. Mahulenou Exnerovou recenzovaný článek

Je čas přemýšlet jinak téma

Koncepce péče o děti a dospívající se závažnou život ohrožující diagnózou a jejich rodiny téma

Klinické studie v praxi seriál

Slinivka – je opravdu 13. komnatou? časopis obsahuje recenzované články

téma

Onkologie a paliativní péče

editorial Vážené čtenářky, vážení čtenáři časopisu Florence, prvním číslem otevíráme další rok společné cesty světem nelékařských zdravotnických profesí, ze kterého se vám snažíme přinášet aktuální, odborné, důležité a zajímavé informace.

V prvním čísle jsme se zaměřili na relativně mladý obor, kterým je paliativní péče, se zaměřením na dětskou paliativní péči. Připravili jsme pro vás průřez nabízenými službami i informace o zaštiťující Koncepci péče o děti a dospívající se závažnou život limitující a ohrožující diagnózou a jejich rodiny vydané koncem loňského roku. Že se jedná o péči multidisciplinární a vyžadující speciální přístup, se dočtete v podstatě ve všech příspěvcích na toto téma, ať již v rozhovoru s primářkou dětského oddělení MUDr. Mahulenou Exnerovou, zdravotní sestrou Jitkou Kosíkovou, nebo i v příspěvku o Nadaci rodiny Vlčkových a jejích plánech na dětský hospic na Cibulce v Praze.

Druhým tématem je onkologie, kde jsme se zaměřili na oblast klinických studií a představení práce studijní koordinátorky.

Pokračujeme v seriálu M&P&, kde si tentokrát povíme o slinivce a prvních varovných příznacích jejího onemocnění ve spolupráci s Bc. Petrou Absolonovou, MBA, a Bc. Michaelou Přikrylovou z Masarykova onkologického ústavu v Brně.

Věřím, že vás zaujme také příspěvek o myšlení Mgr. Magdalény Vojtěchové, MBA, Je čas přemýšlet jinak, který vysvětluje dvě různá nastavení mysli a jak může růstové nastavení mysli pomoci nejen v pracovním životě zdravotní sestry.

Rádi vám také představíme paní Taru Ryan Kosmas, s níž hovořila naše spolupracovnice Jitka Sacriponte v USA na téma nadace Debriefing the frontlines, kterou založila na podporu zdravotníků v obtížných situacích. Na informace, jak se daří zdravotním sestrám v zahraničí, se můžete těšit v příštím čísle.

Redakční rada časopisu Florence a vydavatelství Care Comm s.r.o. vyhlásily soutěž o nejlepší původní práci časopisu Florence 2022. Více na www.florence.cz.

obsah

24

florence 1/22

Když je potřeba více empatie a podpora než léčba…

recenzovaný článek 2 Je čas přemýšlet jinak

sestřičky v akci 5 Slinivka – je opravdu 13. komnatou?

22 Cesta nevyléčitelně nemocného pacienta z nemocnice do domácí hospicové péče 24 Když je potřeba více empatie a podpora než léčba…

odborný článek

téma Inspirativní čtení po celý rok vám přeje Mgr. Markéta Zbranková Šéfredaktorka Florence

27 Domácí umělá plicní ventilace pohledem diplomové práce

onkologie 7 Klinické studie v praxi – výzva pro zdravotnická zařízení a cesta k inovativní léčbě pro pacienty 10 Co o výživě onkologický pacient neví, a my bychom měli

praxe 29 Záťaž sestier na endoskopickom pracovisku 35 Strádání seniorů

paliativní péče www.florence.cz Ročník XVIII, číslo 1, leden–únor 2022 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 1. 2022 Foto na titulní straně: David Liška Titulní strana: MUDr. Mahulena Exnerová.

Děkujeme Nemocnici Hořovice za možnost fotografování na jejím oddělení.

13 Koncepce péče o děti a dospívající se závažnou život limitující a ohrožující diagnózou a jejich rodiny 16 Dětská paliativní péče ve Fakultní nemocnici v Motole 18 Práce sestry v domácím hospici 20 Nadace rodiny Vlčkových chce k dětské paliativní péči přilákat další odborníky

konference 37 V. konference dětské paliativní péče – Pro péči o nevyléčitelně nemocné děti se začínají rýsovat jednotná pravidla

sestřičky v akci 38 Uzdravovat zdravotníky 40 angličtina

Staňte se naším fanouškem na Facebooku a Instagramu www.facebook.com/Florencecasopis casopis_florence

1

recenzovaný článek

florence 1/22

Je čas přemýšlet jinak Souhrn:

Klíčová slova:

Současná doba si žádá vysokou výkonnost, efektivitu a osobní nasazení. Člověk je vystaven hodnocení nadřízených, kolegů, ale i sebekritice a vědomí vlastní ceny a hranic. V tomto okamžiku se naskýtá otázka změny přístupu. Jedná se o změnu pohledu na věci, situace a lidi okolo sebe ve světle transformace myšlení. Růstové nastavení mysli vede člověka k zužitkování zkušeností, poučení, zlepšení komunikace a sociální interakce. Cílem článku je seznámit čtenáře s klíčovými myšlenkami růstového nastavení mysli a základy uplatnění v praktickém životě. Celý koncept myšlení lze dobře uplatnit také v náročné profesi zdravotní sestry. fixní myšlení, růstové myšlení, změna

It is time to think differently Summary:

Keywords:

Current times demand high performance, effectiveness and personal commitment. Employees are exposed to scrutiny from their superiors, colleagues and also to self-criticism and awareness of their self-worth and limits. This is the moment when the question of a change in approach arises. This means a change in viewing things, situations, and people around you in the light of the mindset transformation. A growth mindset leads us to use our experience, our ability to learn from that experience, and allows us to improve communication skills and social interactions. The aim of this article is to acquaint the reader with the key ideas of growth mindset and its basic applications in daily life. The whole concept of thinking can also be well applied to the demanding nursing profession. fixed mindset, growth mindset, change

Mgr. Magdaléna Vojtěchová, MBA, Centrální operační sály Nemocnice Jihlava, vrchní sestra Recenzovaný článek

Úvod Zamysleli jste se někdy nad tím, jak řešíte a přijímáte situace, které vám přináší život? Patříte mezi ty, kteří svádí osobní neúspěchy a životní strasti na své okolí? Každý máme svobodnou volbu, zda budeme tvůrci vlastního života, či se budeme stavět do role oběti. Je snazší nechat se ukonejšit řečmi jako: „Vykašli se na to, ty za to nemůžeš, příště to bude lepší.“ Přijmete to jako sladkou náplast, nebo převezmete odpovědnost za svůj život a změníte způsob myšlení?

Důkazy o tématu Americký spisovatel a neurolog Dr. Joe Dispenza se dlouhodobě věnuje výzkumu mozku a jeho zásadnímu vlivu na fungování celého těla a mysli.

Výsledkem fungování mozku jsou

procesy ovlivněné naší minulostí a zkušenostmi. To, jak myslíte a cítíte, určuje dlouhodobě stav vašeho bytí. A jste to vy, kteří si tvoříte vlastní budoucnost a můžete měnit zažité vzorce (Dispenza, 2020).

Možná vás nyní napadla otázka: „Jak já vlastně přemýšlím, když se něco děje?“ Profesorka psychologie Standfordské university Dr. Carol Dwecková se od počátku své kariéry zajímala o to, jak se lidé vypořádávají s neúspěchem a překážkami. Zjistila, že obecně lidé mají sklon ke dvěma typům nastavení mysli – k růstovému, nebo fixnímu. Člověk s růstovým nastavením mysli věří, že se může změnit, že může zlepšit svoje schopnosti a dovednosti díky vytrvalosti a píli. Jedinec s fixním nastavením mysli žije s myšlenkou, že talent mu byl dán stejně tak jako inteligence.

Styl myšlení má tedy bezprostřední dopad na to, jak člověk čelí překážkám, výzvám či kritice. Lidé s růstovým nastavením mysli jsou podle

„Pokud věříte, že to půjde, i když věříte, že to nepůjde, tak v obou případech máte pravdu.“ (Henry Ford) myšlenky. Myšlenky tvoří naši realitu, jsou úzce propojeny s naším životem. Za jeden den mozek vyprodukuje 60–70 tisíc myšlenek, které jsou z 90 % stejné jako předchozí den.

Co to znamená? Na základě stejných myšlenek a zkušeností, provázeni stejnými emocemi, činíte stejná rozhodnutí a stejně jednáte. V mozku jsou nastaveny stejné biologické

2

výzkumu schopni daleko tvrději pracovat na cestě k cíli a brát chybu jako výzvu. Dwecková také definovala dva primární zdroje formulace myšlenek, kterými nás determinují již naši rodiče a pedagogové. Prvním je chválení a druhým označování (posuzování) na základě výsledků. Pokud má být pochvala motivujícím faktorem k růstu, je vhodné chválit člověka za

úsilí vynaložené na cestě k cíli, nikoli za jeho schopnosti. Jednoduchým testem uvedeným v knize Mindset je možné otestovat své myšlení.

Přečtěte si následující výroky a rozhodněte se, který je vám nejblíže: 1. Vaše inteligence je pro vás něco velmi základního, co se nemůže změnit.

2. Můžete se učit nové věci, ale nemůžete opravdu změnit, jak jste inteligentní.

3. Bez ohledu na to, jakou máte inteligenci, můžete to vždy docela změnit.

4. Vždy můžete podstatně změnit, jak jste inteligentní (Dwecková, 2017).

Analýza zjištění Tvrzení 1 a 2 ukazují na fixní nastavení myšlení. Tvrzení 3 a 4 prezentují růstové myšlení. Přestože se často setkáváme s kombinací obou stylů, většinou mají lidé tendenci přiklonit se k jednomu, či druhému. Dwecková předkládá závěr, že jen poznání růstového myšlení způsobí posun v pohledu člověka na sebe a svůj život.

Nyní možná tušíte, jaký je váš prioritní styl myšlení. Pojďme se podívat na to, čím jsou jednotlivé styly typické. Jestliže má člověk myšlení fixní, je přesvědčen, že se buď narodil s talentem, nebo ne. Také inteligenci považuje za neměnnou. Svůj talent, inteligenci a schopnosti používá jako měřítko úspěchu. Vynaloží velké úsilí, aby vypadal chytře. Má strach ukázat svoje slabší stránky, svoji nedokonalost, to, že něco neumí. Svoji hodnotu definuje podle hodnocení druhých: „Je úžasná, chytrá, vše jí jde samo,

sestřičky v akci

Slinivka – je opravdu 13. komnatou?

Lze říci, že slinivka 13. komnatou opravdu je. Nevíme o ní málo, ale informace stran vyšetření a raných příznaků pankreatopatií v laické veřejnosti chybí. Často se hovoří o slinivce v souvislosti s nádorovým onemocněním a pozdními příznaky tohoto nádoru. My se našich pacientů ptáme, co bylo „před tím“, než došlo k rozvinutí viditelných objektivních příznaků u nádorů slinivky (ikterus, tmavá moč, bolesti zad, nechutenství, velký úbytek hmotnosti).

SERIÁL

Bc. Petra Absolonová, MBA, Bc. Michaela Přikrylová, Masarykův onkologický ústav, Brno Existují rizikové faktory, které mají vliv na vznik nádoru slinivky?

Ví se, že existují rizikové faktory pro vznik nádorového onemocnění slinivky. Hovoří se o kouření (to má mimo jiné prokazatelný vliv na nádorové onemocnění obecně), obezitě, výskytu karcinomu pankreatu v rodině, letitém průběhu pankreatitidy, věku nad 55 let a konzumaci alkoholu. Víme také o vztahu karcinomu slinivky k diabetu (nově vzniklého a nereagujícího na léčbu). V tom případě by měl diabetolog poslat pacienta na gastroenterologické pracoviště. Přibližně v 90 % se jedná o sporadický karcinom – „náhodně“ vzniklý, a přibližně v 10 % karcinom genetického původu.

Z osobního průzkumu víme, že obrovský podíl má především stres – je to tak silný rizikový faktor, že bychom ho zařadily na první místo před výše uvedené rizikové faktory.

Dá se říci, že stres je to, co karcinomu předchází?

Ano. Víme, že stres ovlivňuje přirozenou obranyschopnost organizmu.

S tím samozřejmě souvisí nedostatek

foto: M&P&

Michaela Přikrylová a Petra Absolonová

spánku, a tím nedostatek regenerace organizmu. Pod vlivem stresu se například méně smějeme. Jeho dopady vás dohání napříč celým organizmem.

Uvedly bychom typické věty našich pacientů s nádorem slinivky. Věty, které mohou znamenat určitý předvoj, ale dopad může a nemusí být neznámý. „Měla jsem občasné, ale celkem pravidelné bolesti břicha, které jsem vždy přičítala stresu v práci, trošku v soukromém životě a podobně – ostatně jako mnoho dalších lidí kolem mě.“ „Jídlo jsem odkládal až na poslední místo – až byl čas, nebo už byl opravdu hlad. Pak jsem si samozřejmě dal, na co jsem měl chuť, i ve větším množství, a poté mi pak většinou bylo těžko.“ Typický je pocit „jídlo mi nedělá dobře“, „pocit netrávení“, který je červenou nití u pacientů s nádorem slinivky.

Jsme si vědomy, že uvedené příznaky jsou velmi nespecifické, nemůžeme podle nich samozřejmě říci, že pacient má nádor slinivky, ale rády bychom spustily takové červené alarmující světlo, že to je ta chvíle, kdy se při uvedených obtížích mám svěřit do rukou specialisty.

Jaká je možná diagnostika?

Ta není jednoduchá, a to nejen vzhledem k nespecifickým příznakům, ale i k uložení samotné slinivky.

Nelze zde uplatnit masový preventivní program jako například v případě screeningového programu v rámci karcinomu tlustého střeva.

Nezbývá nám než pomocí rizikových faktorů a alarmujících časných příznaků reagovat, a to z obou stran.

Myslíme tím, že laická veřejnost musí mít dostatek informací a odborník na uvedené informace reagovat.

U pacientů s varovnými příznaky (jídlo mi nedělá dobře, dyspepsie, pocit netrávení, změna barvy a frekvence stolice, nově vzniklý diabetes nereagující na léčbu) by úvaha o možném nádoru slinivky a jeho vyloučení, či potvrzení měla být samozřejmostí.

Mnohdy právě zde v počátcích ztrácíme čas, který rozhoduje o prognóze našich pacientů.

Není možné odebrat pacientovi krev tak jako u jiných nádorových onemocnění (takzvaný onkomarker), a při jeho zvýšené hodnotě myslet na nádor slinivky?

Pacient s nádorem slinivky může a nemusí mít zvýšené nádorové markery v krvi. Specifický krevní marker, jako je tomu například v případě prostaty (PSA – prostatický antigen), u slinivky není. I pokud v budoucnu takový marker bude, nebude možné na základě „jen“ pozitivního markeru říci, že pacient má nádor slinivky.

Musí samozřejmě navazovat další diagnostika pomocí zobrazovacích metod.

Jsme tedy zpět u diagnostiky, nyní pomocí zobrazovacích metod. Ty jsou přece v dnešní době přesné a vyspělé stran technologie.

Ano, jistě, ale musíme počítat s tím, že lidský organizmus je složitý a živý materiál. Konkrétně slinivka je uložena retroperitoneálně a dále nám v její přehlednosti brání střevní kličky naplněné vzduchem, a to právě v oblasti hlavy slinivky, v níž jsou nádory lokalizovány nejčastěji.

5

onkologie téma

Klinické studie v praxi – výzva pro zdravotnická zařízení a cesta k inovativní léčbě pro pacienty Přestože má Česká republika malý počet obyvatel, v oblasti klinických studií si dlouhodobě udržuje velmi dobrou pověst i v konkurenci větších evropských států.

Státní ústav pro kontrolu léčiv přijme ročně asi 400 žádostí o povolení klinického hodnocení léčiv. Dlouhodobě převládají studie fáze III, ale i studie časnějších fází vývoje léčiva našly v ČR svoje stabilní zázemí.

Mgr. Michaela Hanáková, Oddělení klinických studií, Masarykův onkologický ústav, Brno

Klinické studie v ČR – dlouhá tradice i vysoká kvalita Výběr zemí a center (zdravotnických zařízení), kde se bude studie realizovat, provádí zadavatel studie a česká pracoviště se na seznamu farmaceutických společností ocitají díky tomu, že dokáží do studií zařadit relativně velký počet pacientů, a to při dodržení vysoké kvality (málo odchylek od protokolu, kvalita dat

a podobně). Výjimkou tedy není ani alokace prestižních studií fází I, které lze v ČR provádět jen na několika vysoce kvalifikovaných pracovištích.

Investice do klinických hodnocení ze strany inovativních farmaceutických společností dosahují v ČR ročně přibližně 2 miliard korun.

Nejvyšší počet studií se realizuje v oblasti onkologie a imunologie, s odstupem následuje kardiologie, neurologie či revmatologie. Klinická hodnocení v onkologických indikacích patří v mnoha ohledech mezi ty nejnáročnější, a proto jsou kladeny vysoké nároky i na jejich management ve zdravotnických zařízeních.

Management studií ve zdravotnických zařízeních V uplynulých 2 desetiletích zapustily klinické studie kořeny ve všech českých fakultních nemocnicích i v mnoha dalších zdravotnických zařízeních, ať již státem řízených, krajských, soukromých, či dokonce zřízených speciálně za tímto účelem. Bez ohledu na to, kde se takzvané centrum klinického hodnocení nachází a jakým studiím se věnuje, musí být v každém případě splněny přísné regulační podmínky. Na dodržování rozsáhlé legislativy pro klinická hodnocení (mimo jiné zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech, vyhláška č. 226/2008 Sb., o správné

7

téma onkologie

florence 1/22

Co o výživě onkologický pacient neví, a my bychom měli Souhrn:

Klíčová slova:

Vlivem onkologického onemocnění dochází ke změnám metabolizmu živin a jejich využití v organizmu. Mění se i požadavky na pokrytí nutriční potřeby. Pro pacienty a jejich rodiny jsou v současné době snadno dostupné informace o dietních doporučeních z neověřených zdrojů, které často nejsou v souladu s aktuálními odbornými doporučeními.

Zdravotní rizika pro pacienta, jako je například rozvoj malnutrice nebo přímo nádorové kachexie, je možné detekovat již ze specifikace diet (výběru povolených/zakázaných potravin). Ošetřující personál by měl mít povědomí o těchto nevhodných dietních doporučeních a rizicích a v případě potřeby na ně adekvátně reagovat. onkologický pacient, výživa, nutriční terapeut, dietní doporučení, podpůrná péče

What patients with oncological diseases do not know about nutrition, but we should Summary:

Keywords:

Oncological diseases lead to changes in the metabolism of nutrients, their use in the body and impose new requirements to cover nutritional needs. Patients and their families can easily find information on dietary recommendations from unverified sources that are often inconsistent with the current expert/professional advice. Health risks for the patient, such as the development of malnutrition or tumour cachexia, can be detected from the specification of the diet (selection of the permitted/prohibited foods). Nursing staff should be aware of these inappropriate dietary recommendations and risks and respond appropriately if necessary. oncology patient, nutrition, dietitian, dietary recommendation, supportive care

Mgr. Věra Andrášková, Bc. Barbora Slanařová, Masarykův onkologický ústav, Brno Sekce nutričních terapeutů ČAS

Vliv nádorového onemocnění na stav výživy Stav výživy je ovlivňován onkologickým onemocněním zásadním způsobem. Jednak na základě metabolických změn a dále jako důsledek přímého působení nádorové tkáně, vedlejších účinků léčby, příjmem nedostatečného množství stravy a dalšími. Jedním z bazálních problémů je zajištění příjmu dostatečně kvalitní – ve smyslu nutričně hodnotné – stravy a v případě nemožnosti konzumace

zcela kompenzovat (Tomíška, 2018; Arends et al., 2017 (2); Zadák, 2008).

Doporučené množství energie a živin při onkologickém onemocnění Celková potřeba energie na jeden den, pokud není stanovena pomocí individuálního měření cestou přímé nebo nepřímé kalorimetrie, je doporučena v rozmezí 25–30 kcal/kg tělesné hmotnosti.

Množství bílkovin potřebných pro pokrytí nutriční potřeby onkologického pacienta je doporučeno na minimálně 1 g/kg, lépe pak až 1,5 g/kg tělesné hmotnosti. Vzhledem k rozdílné využitelnosti (vstřebatelnosti ve střevě) bílkovin je důležité dbát

Jedním ze zásadních omylů je záměna nutričních doporučení pro prevenci a při léčbě onemocnění. běžné stravy aplikování žádoucího množství enterální, případně parenterální výživy. Pokud není zabezpečen vhodný doporučený příjem energie a všech živin, je pacient ohrožen rozvojem malnutrice nebo nádorovou kachexií, která je pro onkologii specifická. Termínem nádorová kachexie je definován stav projevující se ztrátou kosterního svalstva a často i tukové hmoty, většinou zprostředkovaný právě metabolickými změnami vlivem zánětlivých faktorů. Je potřeba zmínit, že tento negativní vývoj nelze ani adekvátním příjem příjmem živin

10

na jejich zdroje v jídelníčku pacienta.

Rostlinné bílkoviny jsou využitelné jen ze 40 %, zatímco bílkoviny z masa mají využitelnost 70 %. Pro zajištění dobrého stavu výživy je nezbytný určitý obsah aminokyselin (složek bílkovin).

Některé aminokyseliny jsou pro člověka esenciální a je nutné je přijímat stravou. Mléčné a vaječné bílkoviny jsou hodnoceny jako plnohodnotné (obsahující vyrovnané zastoupení všech aminokyselin včetně esenciálních), téměř plnohodnotné jsou svalové bílkoviny a neplnohodnotné pak všechny rostlinné. Je zřejmé, že

správné nastavení skladby stravy i z hlediska obsahu zdrojů bílkovin je pro onkologického pacienta klíčové.

Množství tuků ve stravě onkologického pacienta může pokrývat až 40 % celkového množství energie.

I v tomto případě je vhodné sledovat zdroje, které doplňují tuto živinu ve stravě. Pozitivní účinky omega-3 nenasycených mastných kyselin (n-3 PUFA – polyunsaturated fatty acids) u onkologicky nemocných pacientů jsou doloženy četnými studiemi. Nejčastěji se pohybuje doporučené množství pro α-linolenovou kyselinu (ALA) kolem 2 g denně, pro kyselinu eikosapentaenovou a kyselinu dokosahexaenovou; dohromady 250 mg denně. Důležitý je také poměr přijímaných n-3 PUFA a omega-6 nenasycených mastných kyselin (n-6 PUFA) v poměru 1 : 5.

Sacharidy by u dospělého jedince měly pokrývat 50–55 % celkové potřeby energie. Vzhledem k výše uvedeným změnám v potřebě bílkovin a výhodě využívání tuků jako zdroje energie u onkologického pacienta je však možné, aby množství sacharidů pokrývalo 40 % potřeby energie (Tomíška, 201/8; Arends et al., 2017 (1); Arends et al., 2017 (2); Dostálová, 2017; Společnost pro výživu, 2019).

Zdravé nebo nebezpečné diety?

Pacienti a jejich rodinní příslušníci vyhledávají na sociálních sítích nebo webových stránkách různá doporučení o výživě. Na téma výživy při onkologickém onemocnění je publikována řada příspěvků. Bohužel často jsou

paliativní péče téma

Koncepce péče o děti a dospívající se závažnou život limitující a ohrožující diagnózou a jejich rodiny Zahraniční studie ukazují postupný nárůst prevalence výskytu závažných život limitujících a ohrožujících onemocnění u dětí z 26/10 000 (rok 2001) na 66/10 000 (rok 2020).

Pokud bychom se opřeli o poslední výzkum z roku 2020, pak v současné době v České republice žije až 13 280 dětí se závažnou život limitující a ohrožující diagnózou (v ČR neexistuje studie mapující prevalenci dětí se závažným život limitujícím onemocněním).

foto: David Liška

Mgr. et Mgr. Hana Benešová1,2, MUDr. Mahulena Exnerová1,3,4, Mgr. Jiří Krejčí1,2 1 Institut Pallium, Praha 2 Tým dětské podpůrné péče FN Motol, Praha 3 Sekce dětské paliativní péče ČSPM ČLS JEP 4 Nemocnice Hořovice

Úvod Pro saturaci specifických potřeb těchto dětí a jejich rodin je třeba zajistit dostupnou síť poskytovatelů dětské paliativní a perinatální péče

a dalších souvisejících sociálních, zdravotních a školských služeb.

Ačkoli dětská a perinatální paliativní péče procházela v posledních letech dynamickým rozvojem, z provedených studií vyplývá, jak velké rozdíly existují v dostupnosti a úrovni poskytovaných služeb pro závažně nemocné děti s paliativními potřebami v různých krajích ČR. Koncepce péče o děti a dospívající se závažnou život limitující a ohrožující diagnózou a jejich rodiny, která vznikla po mnoha měsících práce, diskuzích odborníků z různých oblastí péče a zapracování všech

připomínek, by se měla stát pilířem dalšího rozvoje komplexní péče tak, aby se dětem a jejich rodičům dostalo nezbytné a adekvátní podpory v každém okamžiku jejich nelehké životní cesty.

Dětská paliativní péče V širším kontextu vyžadují paliativní péči dvě skupiny dětí: → děti, které mají život limitující onemocnění, tedy stav, kdy je předčasné úmrtí obvyklé (některé svalové dystrofie, spinální muskulární atrofie, degenerativní onemocnění centrálního nervového systému

13

téma paliativní péče

florence 1/22

Dětská paliativní péče ve Fakultní nemocnici v Motole Některé děti trpí diagnózami, které jsou nevyléčitelné. Takovým pacientům lékaři neměli donedávna co nabídnout. V posledních letech dochází k rozvoji dětské paliativní péče v České republice, stejně jako ve Fakultní nemocnici v Motole. Od roku 2017 se o těžce nemocné a nevyléčitelné děti v motolské nemocnici stará tým dětské podpůrné péče.

Vznik a současné fungování týmu Tým dětské podpůrné péče ve Fakultní nemocnici v Motole je multidisciplinární konziliární tým nabízející specializovanou paliativní péči dětským pacientům a jejich rodinám. Formování týmu započalo v roce 2016, kdy byla vytvořena pracovní skupina dětské paliativní péče složená ze zaměstnanců FN Motol.

fázi onkologického onemocnění. K základním intervencím týmu tak v roce 2017 patřil především management terminálních symptomů, komunikace o očekávaných krizových scénářích v závěru života a přeložení pacienta do domácího prostředí, obvykle ve spolupráci s mobilním hospicem v regionu.

V průběhu roku 2018 byla nabídka na péči týmu rozšířena na všechny dětské pacienty FN Motol. Postupně začaly být do péče týmu referovány děti z kardiologie, neurologie, pediatrie a novorozeneckého oddělení.

Tým dětské podpůrné péče pak začal v roce 2019 fungovat v podobě konziliárního týmu jako samostatné pracoviště a stal se historicky prvním ryze dětským paliativním týmem v ČR,

Cílem práce týmu je umožnit nemocnému dítěti a jeho rodině prožít dobře čas, který je před nimi.

Díky finanční podpoře NF Avast měli členové pracovní skupiny v paliativní péči možnost se náležitě vzdělat formou stáží, výcviků a kurzů nejen v České republice, ale též na zahraničních pracovištích.

V průběhu jednoho roku se pracovní skupina pravidelně scházela a členové skupiny sdíleli kazuistiky z klinické praxe na svých domovských pracovištích. Postupně se formovala představa, kteří dětští pacienti ve FN Motol by z péče vznikajícího paliativního týmu mohli profitovat, jaké potřeby u dítěte v paliativní péči a u jeho blízkých vznikají, jak u příslušných dětí „paliativně intervenovat“ a v neposlední řadě též kteří členové pracovní skupiny se stanou zakládajícími členy dětského paliativního týmu. Po roční důkladné přípravě zahájil v září 2017 tým svou činnost.

V prvních měsících poskytoval péči výhradně dětským pacientům léčeným na Klinice dětské hematologie a onkologie, a to dětem v terminální

16

a to díky podpoře v rámci pilotního projektu Ministerstva zdravotnictví s názvem „Podpora paliativní péče – zvýšení dostupnosti zdravotních služeb v oblasti paliativní péče v nemocnicích akutní a následné péče“ (reg. č. CZ.03.2.63/0.0/0.0/15_039/ 0007277V).

Tým dětské podpůrné péče FN Motol se aktuálně skládá z 21 specialistů deseti různých profesí: → 6 lékařek (z oboru pediatrie, dětská onkologie, hematologie, neonatologie, dětská neurologie), → 4 dětské sestry, → 2 psychologové, → 3 sociální pracovnice, → 1 spirituální pracovník, → 1 terapeut pro rodiče po ztrátě, → 1 fyzioterapeut, → 1 ergoterapeut, → 1 projektový manager, → 1 vědecko-výzkumný pracovník.

Většina z členů týmu pracuje zároveň i na jiném pracovišti ve FN Motol.

Odborné vedení týmu a mentoring zkušeným profesionálem se podařilo získat díky spolupráci s Hospital for Sick Children v Torontu. Mentorem týmu se stal dr. Adam Rapoport, vedoucí dětského paliativního týmu právě z kanadské nemocnice. S mentorem je tým v pravidelném kontaktu, a to nejen při řešení těžkých případů, ale i ve věci implementace paliativní péče do systému fungování nemocnice a nastavení procesů vhodných k poskytování evidence based paliativní péče o dětské pacienty. Členové týmu se i nadále kontinuálně vzdělávají ve specializované paliativní péči o dětské pacienty především formou zahraničních stáží a kurzů. V poslední době se tým věnuje též výuce a vzdělávání zdravotníků z jiných pracovišť.

Od podzimu 2021 nabízí tým dětské podpůrné péče stáže pro všechny profesionály pomáhajících profesí, kteří při své práci mohou pečovat o dítě s paliativními potřebami.

Jak fungujeme aneb konziliární tým Paliativní péče je ve FN Motol poskytována ambulantním i hospitalizovaným pacientům. Tým se věnuje dětem a jejich rodinám z celé ČR, a to jak formou ambulantních konzultací, tak formou konzilií u pacientů na lůžku. V současné praxi je tým přizván do péče na základě vypsání konzilia ošetřujícím lékařem. V některých případech na pacienta a jeho rodinu upozorní člen týmu na svém domovském pracovišti. Přijetí pacienta do péče je ale vždy na základě dohody s lékařem primárního ošetřovacího týmu. Zvýšení zájmu a infomovanosti laické veřejnosti o paliativní péči také napomohlo k lepšímu přijetí týmu rodinami pacienta a v jednotkách případů i aktivnímu vyhledání týmu přímo rodinou. Převzetí pacienta do péče týmu předchází vzájemná komunikace s primárním ošetřovacím týmem, lékař týmu je informován o pacientovi, jeho rodině a situaci, ve které se nachází nejen v rámci léčby.

foto: archiv autorek

Mgr. Markéta Taberyová1, MUDr. Lucie Hrdličková1, 2 1 Tým dětské podpůrné péče FN Motol, Praha 2 Klinika dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol, Praha

téma paliativní péče

florence 1/22

Práce sestry v domácím hospici V poslední době je termín paliativní péče často skloňován. Co si však pod ním máme představit? Definice z různých zdrojů (WHO, EAPC, ČSPM JEP ČLS) nám říkají, že jde o péči komplexní, multidisciplinární a celostní, zaměřenou na kvalitu života a přání pacientů. Péči, která nezahrnuje jen nemocného, ale i rodinu.

P

aliativní péče zahrnuje péči zdravotní, sociální, psychologickou a spirituální (Standardy paliativní péče, 2013).

Když jsem se k ní dostala já, o většině těchto oblastí, kromě zdravotní, jsem měla jen malé nebo žádné znalosti.

Pochybnosti, zda vše zvládnu pacientovi a pečujícím obstarat, narůstaly. Jaká však byla moje úleva, když jsem krok po kroku začala zjišťovat, že práce v domácím hospici je týmová, že na ty oblasti, se kterými si zatím nevím rady nebo na ně nemám dost času, jsou v týmu další experti. Naše práce se doplňuje a pacientům i rodinám přináší tu správnou podporu.

Velká část populace si stále ještě představuje rovnítko mezi paliativní péčí a péčí v závěru života. Není tomu tak, zejména ne u všech skupin pacientů. O časné paliativní péči hovoříme u nemocných s chronickými nebo vrozenými onemocněními, orgánovým selháváním, u dětských pacientů bez onkologických diagnóz nebo u neurodegenerativních onemocnění.

V České republice již několik let fungují první paliativní a podpůrné týmy

v nemocnicích (Všeobecná fakultní nemocnice, FN Královské Vinohrady, FN Motol, FN Olomouc, Krajská nemocnice Ústí nad Labem, Nemocnice Jihlava, FN Hradec Králové a další), vznikly a vznikají ambulance paliativní medicíny. Hovoříme zde o specializované paliativní péči. Obecná paliativní péče by měla být výbavou každého zdravotníka, včetně sester.

Kam tedy patří domácí hospic, mobilní hospic nebo hospicová péče a je v tom nějaký rozdíl? Na stáži ve Velké Británii si pod termínem „mobilní“ představili vůz uzpůsobený podmínkám a tým, který putuje mezi městy a vesnicemi, zastaví a poskytne konzultace, ošetří pacienty a rodiny a pak zase jede dál. My si mezi výrazy domácí a mobilní můžeme dát rovnítko.

Obojí znamená péči o nemocného, který je ve svém vlastním sociálním prostředí – pro někoho to znamená dům, byt, pro někoho domov pro seniory, pro jiné pacienty třeba jejich komunita squatterů či bezdomovců.

Poslední dvě komunity jsou zatím výzvou pro všechny domácí hospice nejen v ČR. Hospicová péče je péče v závěru života, kterou poskytují nejen lůžkové hospice, ale i domácí.

To, jak má domácí hospic vypadat a fungovat, však není přesně definováno v žádném předpisu. Proto lze v ČR najít domácí hospice, jejichž

Péče zahrnuje nejen nemocného, ale celou rodinu

18

fungování je nastaveno různě. Agentury domácí péče, kdy péči indikuje praktický lékař, provozují domácí hospic, který se velmi dobře stará o ty nemocné v závěru života, kteří nemají nestabilní symptomy provázející terminální stav a z toho důvodu postačí péče praktického lékaře, který zvládne návštěvu v rodině u pacienta většinou v jeho ordinačních hodinách.

Pacientům, kteří jsou klinicky nestabilní a jejichž symptomy se často mění, zhoršují a potřebují častější intervenci lékaře, poskytne dostatečnou péči domácí hospic fungující pod standardy mobilní specializované paliativní péče (Standardy mobilní specializované paliativní péče, 2019).

Přesně takový hospic, konkrétně Cesta domů, si mě před lety našel.

Hospice fungující ve stejném režimu, jako je Cesta domů, poskytují péči dospělým pacientům, některé se starají i o dětské pacienty. Ačkoli se dá říci, že jsem po zkušenostech ze zahraničí a práce na misích Lékařů bez hranic velmi samostatná sestra, měla jsem z péče v domácnostech pacientů, kde nemám po ruce veškeré přístroje a v dosahu potřebné léky a kolegy, velký respekt. Zda to vše zvládnu, budu se umět správně rozhodnout, zda sebe, pacienta i rodinu nedostanu rozhovorem tam, kde moje kompetence končí, a co pak s celou situací, zda

Jitka Kosíková

fota: Daniela Dahlien Neumanová, archív Cesty domů z.ú.

Jitka Kosíková, dětská zdravotní sestra a vedoucí Domácího hospice sv. Michaela v Poličce

téma paliativní péče

florence 1/22

Nadace rodiny Vlčkových chce k dětské paliativní péči přilákat další odborníky Cílem Nadace je, ve spolupráci s mnoha zkušenými odborníky, přispět k tomu, aby byla péče o vážně nemocné děti a jejich nejbližší v České republice dostupnější a do desíti let patřila mezi nejlepší na světě.

Mirek Čepický, ředitel komunikace Nadace rodiny Vlčkových

N

Manželé Vlčkovi s ředitelkou Nadace Ivanou Plechatou

Péče o vážně nemocné děti a jejich nejbližší je však stále relativně mladý obor, který je navíc pro část veřejnosti tabu. Zkušenosti ze zahraničí přitom ukazují, že dětská paliativní péče je velmi perspektivní a pro ty, kteří ji potřebují, hodně přínosná. Nedávno založená Nadace rodiny Vlčkových

V České republice je přibližně 13 tisíc rodin s dětmi, které se pravděpodobně neuzdraví.

Důležité je si uvědomit, že dětská paliativní péče je dlouhodobá. Hospic pro děti slouží převážně jako odlehčovací zařízení pro celou rodinu. Děti do něj jezdí i opakovaně, často s rodiči a sourozenci. Jindy naopak samy, aby zbytek rodiny načerpal síly jinde.

Obojí je možné a prospěšné. Je to pro všechny čas, během nějž každodenní péče a povinnosti o nemocné dítě kompletně přebírá personál hospice. Dětští i dospělí návštěvníci hospice se mohou soustředit na příjemné aktivity, získávat nové podněty, prožívat hezké chvíle. To vše je odlišuje od hospiců pro dospělé, kteří do nich míří s cílem důstojně strávit závěr života.

20

chce ve spolupráci s mnoha zkušenými odborníky přispět k tomu, aby byla tuzemská péče o vážně nemocné děti a jejich nejbližší dostupnější a do 10 let patřila mezi nejlepší na světě.

Odborné stáže, praxe i semináře „V Česku už je řada skvělých expertů, kteří se dětské paliativní péči věnují. Část naší podpory bude mířit k nim, aby mohli využít své cenné zkušenosti a tento důležitý obor úspěšně rozvíjet,“ říká Ivana Plechatá, ředitelka Nadace rodiny Vlčkových. Dodává, že zkušené lidi v mnoha souvisejících oborech budou potřebovat zařízení po celé republice, ale i samotná Nadace. Jednou ze zásadních pozic v jejím týmu bude

expert či expertka s lékařskou praxí pro plánování zdravotních služeb Střediska dětské paliativní péče a lůžkového hospice na usedlosti Cibulka. „Vhodného kandidáta můžeme přivítat v našem týmu klidně už letos, přestože samotné zařízení na Cibulce začne fungovat až v roce 2026. Medicínské agendy a práce spojené s managementem ve zdravotnictví a prosazení změny v zákonech i úhradách péče máme dostatek už nyní a bude jí přibývat. Výhodou spolupráce by bylo, že můžeme vše tvořit už brzy společně,“ vysvětluje Ivana Plechatá. Ideální na tuto práci je člověk s dlouholetou lékařskou praxí, který má chuť vytvářet co nejlepší podmínky pro pomoc vážně nemocným dětem a jejich blízkým.

Velmi důležití jsou pro budoucnost oboru i lidé, kteří zkušenosti z praxe naopak zatím vůbec nemají. „Nadace bude svými aktivitami usilovat mimo jiné také o to, aby se dětská paliativní péče stala atraktivním oborem pro mladé lékaře a sestry, pro mediky i studenty dalších souvisejících profesí, kteří o své budoucí kariéře teprve přemýšlejí,“ říká Katarína Vlčková, zakladatelka Nadace rodiny Vlčkových a lékařka mobilního hospice Cesta domů.

fota: Nadace rodiny Vlčkových

ejlepší péče o vážně nemocné děti a jejich rodiny zahrnuje široké spektrum služeb. Kromě lékařů a dalších zdravotnických pracovníků vyžaduje i zapojení mnoha jiných odborníků jako například fyzioterapeuty, psychoterapeuty, kaplany, speciální pedagogy, herní terapeuty či sociální pracovníky. Všech by bylo potřeba mnohem více, aby byla paliativní péče o celé rodiny v náročné a vyčerpávající situaci dostupnější a zároveň kvalitní. Může totiž jejich život výrazně a na mnoho let zlepšit.

O lepší péči pro vážně nemocné děti a jejich rodiny má smysl usilovat i proto, že jde o velkou skupinu. Podle dostupných údajů je v České republice kolem 13 tisíc rodin s dětmi, které se pravděpodobně neuzdraví, a každý rok jich dalších přibližně 800 přibývá. Trpí vážnými nemocemi, které ohrožují či limitují jejich život.

téma paliativní péče

florence 1/22

Cesta nevyléčitelně nemocného pacienta z nemocnice do domácí hospicové péče Souhrn:

Klíčová slova:

Mobilní specializovaná paliativní péče je poskytována v domácím prostředí nevyléčitelně nemocných pacientů.

Ačkoli si až 88 % dotazovaných přeje v případě nevyléčitelného onemocnění zemřít doma, přání se vyplní přibližně 20 % umírajících. Důvodů může být celá řada. Jakmile se pacient rozhodne a má možnost zemřít doma, měl by již v nemocnici, odborné ambulanci nebo u svého praktického lékaře získat dostatek informací o možnostech domácí hospicové péče. Důležitá je v tomto procesu otevřená a citlivá komunikace všech zúčastněných stran, aby byl přechod do domácí péče rychlý, plynulý a bez komplikací. mobilní specializovaná paliativní péče, domácí hospicová péče, zemřít doma, komunikace pacienta s lékařem

The journey of a terminally ill patient from the hospital to home hospice care Summary:

Keywords:

Specialised mobile home-based palliative care is provided at the patient’s home. According to surveys, up to 88% patients suffering from a serious chronic illness prefer dying at home, but only 20% do so. There may be a variety of reasons for that.

As soon as the patient decides and has the possibility to die at home, he or she should be informed about the availability of specialised home-based palliative care by medical personnel in the hospital or by his family practitioner. Open and sensitive communication between all parties involved is essential to secure a quick, smooth and uncomplicated transition. specialised home-based palliative care, home hospice care, to die at home, doctor-patient communication

Jolana Boháčková, externí spolupracovnice Domácího hospice Nablízku, z. ú., Lysá nad Labem

M

obilní specializovaná paliativní péče je typ paliativní péče poskytované domácími hospici v domácím prostředí nevyléčitelně nemocných pacientů. Podle průzkumu domácího hospice Cesta domů ve spolupráci s agenturou STEM/MARK z roku 2021 by si až 88 % dotazovaných v případě nevyléčitelného onemocnění přálo zemřít v domácím prostředí v péči někoho blízkého. Toto přání se však splní jen 20 % umírajících. Důvodem může být

a jejich rodinám poskytována registrujícími praktickými lékaři, popřípadě službou domácí ošetřovatelské péče (home care). Mobilní specializovaná paliativní péče je poskytována především zařízeními typu „domácí hospic“, tedy odborně školeným týmem lékaře a sester a sociálního pracovníka, do něhož je podle potřeby zapojen také psycholog, duchovní, odborníci dalších profesí, ošetřovatelé a dobrovolníci,“ uvádí Koncepce paliativní péče autorů Ondřeje Slámy a Štěpána Špinky, lékařů domácího hospice Cesta domů. Týmy domácích hospiců poskytují v domácím prostředí péči nevyléčitelně nemocným pacientům, kteří se ocitli v závěru života. Obnáší nepřetržitou ošetřovatelskou a lékařskou pomoc 24 hodin denně, 7 dní

Život každého člověka je jedinečný a velmi záleží na tom, jaký je jeho závěr.

A to nejen pro nemocného samotného, ale i pro jeho blízké. neznalost, obava rodiny, jak takovou situaci zvládnou, nebo nedostatečná komunikace pacienta s ošetřujícím lékařem. Jak by měla ideální cesta umírajícího pacienta z nemocniční, případně ambulantní do domácí hospicové péče vypadat? Jaká je reálná praxe z pohledu pracovníků domácího hospice? „V rámci komunitní paliativní péče je zapotřebí rozlišovat mezi obecnou a specializovanou paliativní péčí.

Obecná paliativní péče je nemocným

22

v týdnu, v úzké spolupráci s blízkými osobami nemocného. V neposlední řadě je kladen důraz na psychické a duchovní potřeby pacientů a jejich blízkých.

Ne každý umírající člověk má ovšem možnost strávit své poslední dny obklopen rodinou v domácím prostředí. Ne vždy má někoho blízkého, kdo by se o něj mohl postarat, což je základním předpokladem pro to, aby mohl využít služeb domácího hospice.

Také v jeho okolí žádný domácí hospic

nemusí být. „Ačkoli neustále vznikají nové domácí hospice, stále jsou bílá místa na mapě, kam žádný tým nedosáhne. Dalším problémem je, že mnoho lidí o službě domácího hospice nic bližšího neví,“ říká Markéta Vaněčková, vrchní sestra Domácího hospice Nablízku.

První kroky První informace o možnostech domácí hospicové péče by měl pacient získat již v nemocnici, případně v odborné ambulanci. V některých nemocnicích mají lékaři možnost přizvat do péče o nemocného paliativní tým, jenž tvoří lékaři, sestry a sociální pracovníci, kteří opakovaně navštěvují nemocného na oddělení v nemocnici a nabízejí mu další možnosti péče, zjišťují, jaké má představy a přání.

Paliativní tým také kontaktuje blízké nemocného, aby spolu s nimi hledal nejlepší řešení v situaci, kdy jsou možnosti pro uzdravení vyčerpány.

Pokud si pacient přeje prožívat závěr svého života doma a má někoho, kdo je schopen a ochoten se základním způsobem za pomoci domácího hospicového týmu o nemocného starat, nabízí kontakt na domácí hospic, v jehož dojezdové vzdálenosti se bydliště nemocného nachází. „Pokud je nemocný hospitalizován v nemocnici, kde paliativní tým není k dispozici, nebo se léčí ambulantně, padá úloha informovat nemocného a jeho rodinu o možnosti hospicové péče na ošetřujícího lékaře, případně ve spolupráci se sociálním pracovníkem nemocnice,“ vysvětluje Vaněčková. Mnohdy se však nemocný

téma paliativní péče

florence 1/22

Když je potřeba více empatie a podpora než léčba…

V současnosti existuje v České republice jediné oddělení dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péče (DIOP) pro děti, které nepotřebují ventilační podporu, a to v Nemocnici Hořovice. S primářkou dětského oddělení a oddělení DIOP pro děti MUDr. Mahulenou Exnerovou jsme si povídaly na téma dlouhodobá intenzivní péče o dětské pacienty se závažnou život limitující a ohrožující diagnózou a o tom, kam by vývoj tohoto druhu péče měl v České republice směřovat.

Redakce Florence

Jak funguje dětská paliativní péče u vás v Nemocnici Hořovice?

V naší nemocnici poskytujeme péči, která je dlouhodobá, intenzivní a jejíž nedílnou součástí je samozřejmě paliativní péče. Existují zde dvě oddělení, která jsou na sobě v podstatě nezávislá. Prvním z nich je oddělení následné intenzivní péče pro děti, které má v péči pacienty, kteří potřebují náhradu některé ze svých životních funkcí, nejčastěji dýchání. Jsou to tedy děti, které jsou úplně nebo částečně závislé na ventilační podpoře. Druhé je oddělení dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péče pro děti (DIOP), kde se staráme o děti, které nejsou závislé na

24

Primářka dětského oddělení MUDr. Mahulena Exnerová

ventilační podpoře, a také o jejich pečující. Péče ventilační a neventilační je v dětském věku relativně oddělená, na rozdíl od tohoto typu péče u dospělých pacientů, kde je podstatně větší prostupnost mezi oběma typy péče. U dětských pacientů je to totiž velmi často tak, že pokud se dítě dostane do režimu dlouhodobé ventilační podpory, nemá z podstaty diagnózy příliš šanci být od ventilátoru odpojeno. Výjimečně se stane, že se podaří pacienta odpojit, a přijde tak k nám na DIOP. To se ale bohužel nestává příliš často, a tak nemáme mnoho společných pacientů.

Obecně lze říci, že existuje menší skupina dětí se závažnými život limitujícími diagnózami, které potřebují dlouhodobou ventilační podporu, větší je určitě skupina dětí, které ventilační podporu nepotřebují, a to je právě typ péče, který bychom potřebovali rozšířit v rámci celé ČR. Kdo jsou vaši pacienti a odkud přicházejí?

Neventilační DIOP pro děti je segment péče, který v ČR chybí. Velmi

často proto přebíráme děti z fakultních nemocnic z různých regionů, a to nejčastěji z prostředí intenzivní péče ve chvíli, kdy resuscitační či intenzivní péče již není indikována, dítě má stabilizované životní funkce a relativně stabilizovaný stav, ale z nějakého důvodu není možné ho propustit do domácí péče. Důvodů může být mnoho – neúplná stabilita zdravotního stavu, nedořešená dlouhodobá medikace, výživa anebo vidíme, že rodiny potřebují čas a prostor k tomu se v péči o dítě zaučit, například pečovat o různé vstupy, odsávat z tracheostomie, krmit do PEGu a další. To jsou fyzické aspekty. Velmi často ale také potřebují čas na smíření se s novou situací. Třeba s tím, že dosud měli zdravé dítě a následkem závažného úrazu najednou mají dítě trvale závislé na jejich péči.

Za dobu od otevření oddělení DIOP, což je 3,5 roku, vidím, že pokud rodina přichází z akutního prostředí, tak se jim po různě dlouhé hospitalizaci na našem oddělení od nás následně přece jen snáze odchází domů. Máme zde pro ně čas a prostor, věnujeme se

fota: David Liška

Jaký je stav v oblasti dlouhodobé intenzivní péče pro děti v České republice?

V České republice jsou pouze dvě pracoviště, která poskytují dlouhodobou intenzivní ošetřovatelskou péči pro děti s potřebou ventilace (dDIOP s ventilací), a to zde v Hořovicích a ve Vojenské nemocnici v Olomouci. Oddělení dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péče pro děti bez potřeby ventilační podpory (dDIOP bez ventilace) je jediné zde v Hořovicích. Chtěli bychom a intenzivně na tom spolu s dalšími odborníky v rámci Sekce dětské paliativní péče ČSPM ČLS JEP pracujeme, aby vznikla dostatečná síť takových oddělení. Podle expertního odhadu by mohlo stačit jedno oddělení v kraji, které se dokáže o takového dětského pacienta dlouhodobě postarat tak, aby to rodiny měly blíž.

Snahou tedy je takový typ péče decentralizovat. Je to i jedním z dílčích cílů Koncepce péče o děti a dospívající se závažným život limitujícím či ohrožujícím onemocněním a jejich rodiny (viz samostatný článek), aby byl tento typ péče v ČR systémově uchopen a dostatečně zajištěn.

odborný článek

Domácí umělá plicní ventilace pohledem diplomové práce Souhrn:

Klíčová slova:

Původní diplomová práce byla pojata jako sumarizace problematiky domácí umělé plicní ventilace (DUPV) v České republice a je určena pro zdravotnické pracovníky, kteří chtějí nahlédnout do dané problematiky. Dále může sloužit rodinám, které uvažují o převzetí svého nejbližšího závislého na ventilátoru do domácí péče. Samotný článek je uchopen jako uvedení do problematiky DUPV sepsaný na základě diplomové práce, která byla úspěšně obhájena v červnu 2021. domácí péče, domácí umělá plicní ventilace, problematika přesunu, financování

Home mechanical ventilation from the point of view of a diploma thesis Summary:

Keywords:

The original diploma thesis was written as an issue summary on home mechanical ventilation in the Czech Republic and aims at medical staff who want to learn about this method. It can help families to make decisions about whether to move a close relative, who is dependent on a ventilator, into home care. The article is approached as an introduction to home mechanical ventilation and related issues. It has been written based on the diploma thesis, which was successfully defended in June 2021. home care, home mechanical ventilation, patient transfers, funding

Mgr. Jakub Vacek, Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. LF UK a ÚVN Praha Mgr. Kateřina Rambousková, Klinika anesteziologie a resuscitace 3. LF UK a FN Královské Vinohrady, Praha

P

éče o pacienta s invazivním zajištěním dýchacích cest a závislého na ventilátoru má v České republice kořeny ve 2. polovině 20. století, kdy Jan Werich přicestoval z USA s tracheostomickou kanylou. První organizace zabývající se domácí umělou plicní ventilací (DUPV) vznikla v roce 2003.

Aktuálnost tématu je možné demonstrovat na světovém trendu přesunu lůžkové péče do ambulantní. Děje se tak zejména pro navýšení pacientova pohodlí. Další důvody můžeme hledat

zastaralého výrazu) nozokomiálních nákaz (Šesták, online). V ČR je domácí ventilace hrazena z veřejného zdravotního pojištění (Drábková, 2014).

Jak se klient ocitne na DUPV? Nejčastější diagnózou pacienta s DUPV je některé z neuromuskulárních onemocnění nebo chronická obstrukční plicní nemoc, vyžadující dlouhodobou umělou plicní ventilaci (Ehler, 2018; Mičudová, 2020). Po překlenutí akutní fáze onemocnění (klasicky hospitalizace na anesteziologicko-resuscitačním oddělení) je pacient přeložen na oddělení následné intenzivní péče (Drábková, 2014).

Samotnou domácí ventilaci indikuje ošetřující lékař příslušného oddělení následné péče. Nicméně je třeba zajistit klíčový aspekt transferu do domácího prostředí – člena rodiny, který přejme laickou ošetřovatelskou činnost o pacienta. Pokud

S přibývajícími počty pacientů v domácí péči již rodiny mají podporu ze stran organizací zabývajících se problematikou DUPV. v ekonomické oblasti, kdy na základě dostupných zdrojů můžeme konstatovat, že domácí péče je 5–10× levnější než péče v nemocnici (náklady na péči na lůžku anesteziologicko-resuscitačního oddělení 2,5–7 mil. Kč; náklady na DUPV 0,75 mil. Kč/rok).

Neposledním důvodem, který souvisí jak s pacientovým pohodlím (respektive bezpečím), tak s otázkou financí, je snížení výskytu (dnes již

jsou splněny tyto kroky, může proces pokračovat úřední částí (posouzení bezbariérového přístupu domácnosti, přístupnost lůžka, ekonomická situace rodiny a další). Samozřejmě je třeba připravit samotnou rodinu na péči o takto inzultovaného člověka.

Probíhá praktický nácvik od hygieny, polohování, rehabilitace, ošetřování invazivních vstupů (perkutánní endoskopická gastrostomie,

tracheostomie) až po obsluhu odsávačky a nácvik akutních situací, včetně obsluhy křísicího vaku. V neposlední řadě se rodině věnuje personál stran psychologie a nácviku netechnických dovedností (vhodná komunikace s pacientem, prevence syndromu vyhoření) (Chronicare, online).

Na koho se obrátit v případě potřeby pomoci?

S přibývajícími počty pacientů v domácí péči již rodiny mají podporu ze stran organizací zabývajících se problematikou DUPV. Je vhodné jmenovat Dech života a Chronicare. Dále jsou to přímo nemocnice v Ostrově nad Ohří, Jindřichově Hradci a Novém Městě na Moravě, které jsou regionálními centry pro tuto problematiku.

Cíl práce a metodika Cílem teoretické části práce bylo sumarizovat problematiku samotného procesu převedení pacienta na DUPV. Celé znění práce lze dohledat v depozitáři závěrečných prací Univerzity Karlovy. Výzkumným cílem práce bylo ověřit pomocí dotazníkového šetření reálný obraz samotného přesunu a porovnání českého systému vybranými zahraničními zdroji.

Samotný dotazník čítal 20 otázek, byly vyplňovány buď přímo klienty na ventilátoru, nebo rodinným příslušníkem, který se o ně staral. Vyhodnoceno bylo 58 dotazníků z celkem 70 rozeslaných (podrobná metodika je popsána v již odkazované práci).

Pro představu – drtivou většinu pacientů na DUPV registruje Všeobecná zdravotní pojišťovna, která ke dni rozeslání dotazníků měla 155 těchto

27

praxe

Záťaž sestier na endoskopickom pracovisku Súhrn:

Kľúčové slová:

Práca poukazuje na súčasnú problematiku záťaže sestier pri jednotlivých endoskopických činnostiach, vyšetreniach a dennej prevádzke na endoskopickom pracovisku. Identifikuje rizikové a motivačné faktory sestier pri terapeutických endoskopických výkonoch. Hlavným cieľom práce bolo zistiť akej záťaži je vystavená sestra počas terapeutických endoskopických výkonov. Prieskum bol realizovaný v 13 nemocničných endoskopických pracoviskách, kde participovalo celkovo 58 endoskopických sestier. Analýzou výsledkov sme zistili, že miera fyzickej a psychickej záťaže po dennej službe a počas terapeutickej endoskopie je rovnaká. Nedostatok priestoru na plnohodnotné vykonanie kvalitnej práce, ako komunikácia s pacientom či dezinfekcia pracovného prostredia alebo endoskopických prístrojov a zvyšovanie náročnosti administratívy počas ošetrovateľskej starostlivosti, sú hlavné zaťažujúce faktory sestier. Celková záťaž by sa znížila zvýšením počtu sestier (58,6 % respondentov) a ich lepším finančným ohodnotením (41,4 %). Až 37 sestier (65,12 %) vnímajú röntgenové žiarenie ako závažnú psychickú a fyzickú záťaž. Miera celkovej záťaže by sa znížila vďaka skráteniu pracovnej doby v deň jeho používania a zásadnou zmenou legislatívy. sestra, endoskopické pracovisko, záťaž psychická, záťaž fyzická, terapeutická endoskopia, röntgenové žiarenie

Nursing workload at the endoscopic department Summary:

Keywords:

The focus of this work is on the current problems of the nursing workload during endoscopic procedures, clinical examinations and daily work activities at the endoscopic unit. It aims to identify the risk and motivational factors of nurses during therapeutic endoscopic procedures. The aim of this work was to analyse the type of nursing workload during therapeutic endoscopic procedures. The research was performed in 13 hospital endoscopic departments, with a total of 58 endoscopic nurses participating. By analysing the results, we found that the level of the workload after daily service and during therapeutic endoscopy was similar. The lack of time for full-featured tasks such as communication with patients, disinfecting the workplace or endoscopic equipment and the increased demands of administration during nursing care were identified as the most influential factors. The overall workload would be reduced by increasing the number of nurses (58.6% of the respondents) and better financial stimulation (41.4%). A total of 37 nurses (65.12%) assessed X-rays as a serious psychological and physical overload. The workload would be reduced by reducing the working time on days when X-rays are used and by essential modification of legislation. nurse, endoscopic department, psychological workload, physical workload, therapeutic endoscopy, X-ray radiation

Mgr. Emília Olekšáková, Klinika vnútorného lekárstva, FN Trnava, Slovenská republika

Úvod Oblasť gastroenterológie možno chápať ako zmes vedy a umenia. Umenie gastroenterológie nie je to, čo robíte, ale ako to robíte a predovšetkým zahŕňa porozumenie pacientovho vnútorného sveta a jeho choroby.

V 60. rokoch 20. storočia sa gastroenterológovia oddelili z internistických oborov smerom k „proceduralistom“, ktorí vykonávali diagnostické a neskôr intervenčné endoskopie a ultrazvuk. V súčasnosti môže odbor endoskopia znížiť potrebu chirurgického zákroku endoskopickým odstránením lézií, vypustením abscesov alebo odstránením žlčových kameňov. Je pravdepodobné, že v blízkej dobe sa intervenčná (terapeutická) endoskopia začne separovať a oddeľovať od „bežnej“ gastroenterológie s diagnostickou endoskopiou. Sledujúc tieto zmeny, ktoré sa dejú míľovými krokmi, si v zásade treba uvedomiť, že každé nové technológie a postupy si budú vyžadovať ďalšie školenia a skúšky, aby sa udržala spôsobilosť nielen sestier, ale celého tímu. Sestra je nenahraditeľná zložka

v multidisciplinárnom endoskopickom tíme. Má nenahraditeľnú rolu pri jednotlivých výkonoch a procesoch. Sestra samostatne poskytuje pacientovi zdravotnú ošetrovateľskú starostlivosť, ekvivalentne ako lekár, len v inej vednej disciplíne. Nečaká len na rozhodnutia či rozkazy lekára pri lôžku chorého pacienta, ale samostatne poskytuje komplexnú ošetrovateľskú starostlivosť (Vašutová, 2016). Okrajovo k psychickej záťaži sestry môžeme zahrnúť zodpovednosť za život, sociálnu interakciu medzi pacientom a sestrou, lekárom a sestrou, sestrou a iným zdravotníckymi pracovníkmi (Bátovský et al., 2014). V endoskopii je dôležitá správna psychická pohoda pri vykonávaní vyšetrenia. Lekár by nemohol endoskopovať bez kvalitne vzdelanej sestry a naopak (Vašutová, 2016). Sestra pracujúca na endoskopii môže byť zaťažená aj z mentálneho hľadiska. Má v pamäti množstvo postupov pri jednotlivých výkonoch, pod tlakom rozmýšľať nad možnými následkami, má rýchlo reagovať pri výkone či jeho komplikáciách, má mať dostatok informácií o priebehu vyšetrenia. Tempo a postup práce si neurčuje sama, keďže pracuje v spolupráci s lekárom. Je dôležité zladiť sa a vytvoriť si správny časový priestor či intenzitu práce. Musí jednotlivým

vyšetreniam rozumieť, poznať anatómiu, patológiu či patofyziológiu. Musí sa správne rozhodovať a neustále mať vysokú dávku pozornosti, aby poskytovanie jej asistencie a starostlivosti o pacienta bolo kvalitné (Stuchlíková et al., 2018). Z emočnej zložky záťaže ide o mobbing a bossing. Prínosom je, ak sestra dokáže profesionálne ovládať a zvládať agresivitu a povyšovanie pacientov alebo kolegov (Divincová et al., 2014). Na endoskopickom pracovisku u pacientov, ktorí prichádzajú do urgentných príslužieb nabudení alkoholom, podráždení, alebo u pacientov v terminálnom štádiu, ktorý potrebujú osobitný prístup.

V našom ponímaní sú to zväčša pacienti v terminálnom štádiu ochorenia prichádzajúci na endoskopiu k zavedeniu perkutánnej endoskopickej gastrostómii (PEG), alebo všeobecne diagnostickým procedúram, ktorých cieľom je najčastejšie ozrejmiť onkologické ochorenie (Divincová et al., 2014). Do senzorickej zložky záťaže zaraďujeme centrálny nervový systém sestry. Sestra pri výkone posudzuje a analyzuje, napríklad ako poznať špeciálne endo skopické akcesóriá či nastavenia elektrochirurgických jednotiek, tak často používaných pri samotných diagnostických či terapeutických výkonoch. Fyzická

29

praxe

Strádání seniorů Souhrn:

Klíčová slova:

Stáří se stává multidimenzionálním prostorem, v němž se odehrává jedna z výjimečných a neopakovatelných zkušeností životního cyklu. V článku jsou vysvětleny základní pojmy a charakteristika strádání – deprivace, včetně vlivu na seniory.

Možností strádání, a to nejen u seniorů, je mnoho a mezi základní dovednosti zdravotnických a sociálních pracovníků pečujících o starší osoby by mělo patřit komplexní myšlení při diagnostice a léčení či ošetřování. Všímavostí a zájmem propojit příčiny možného strádání u seniorů jistě pomůžeme mnoha z nich. V poslední části článku je shrnutí kvalitativního výzkumu se skupinou pěti respondentů ze Zlínského kraje. strádání, senior, vztahy

Plight of the elderly Summary:

Keywords:

Old age is becoming a multidimensional space, in which one of the unique and unrepeatable experiences of the life cycle takes place. The article explains the basic terms and of characteristics of suffering – deprivation, including the impact on the elderly. Many kinds of deprivation exist, not only for the elderly, and the basic skills of health and social workers working with the elderly should include comprehensive thinking during diagnosis and treatment. Using attentiveness and interest in order to connect causes of possible suffering of the elderly will help many of them. The last part of the article is a summary of a qualitative research conducted with a group of five respondents from the Zlín region. suffering, elderly, relationships

Mgr. Renata Otrusinová, Ambulance chirurgických oborů, Uherskohradišťská nemocnice, a.s., staniční sestra

S

táří je důsledkem stárnutí.

Má dvě hranice, přičemž ta horní je přesně vymezena smrtí, ale ta spodní je značně nejasná. Strádání seniorů je téma, které neztrácí na aktuálnosti již několik let. Pro svou složitost a návaznost na více oborů nenechává chladnými odborníky napříč spektrem medicíny, ekonomie, sociologie a v neposlední řadě gerontology či geriatry.

Málokdo očekával, že svět ovládne pandemie covid-19 a změní život prakticky všem. Každému trochu jinak. Bohužel senioři nejvíce pocítili sílu izolace a samoty, která je ohrožovala již před pandemií a která se ještě více prohloubila. Samota a celkově mezilidské vztahy se řadí mezi nejdůležitější faktory spokojeného života.

Strádání označují psychologové slovem deprivace. Deprivace zahrnuje nedostatečné uspokojení důležité psychické či fyzické potřeby jednotlivce. Senioři jsou rizikovější skupinou, než je tomu u mladších jedinců. Sami se ne vždy umí efektivně bránit, a proto by tady měl být účinný nástroj v podobě státu, města, sociálních či ostatních odborných zdravotnických pracovníků, kteří by měli být s touto problematikou obeznámeni a měli by potenciální či skutečný stav strádání odhalit. Neuspokojení bazálních potřeb má za následek zpočátku určitou pohotovost organizmu, což se projevuje většinou

celkovým neklidem nebo napětím.

Psychická deprivace hrozí vážným narušením duševního vývoje a stability, může se projevit v celé struktuře osobnosti. V mnoha případech může projev deprivace budit dojem závažné duševní poruchy nebo jiného onemocnění. Často se setkáváme s tím, že deprivovaní senioři mají o sobě nižší sebehodnocení, než odpovídá jejich schopnostem. Také se u nich vyskytuje snížené sebevědomí.

Diagnostika psychické deprivace je velmi náročná. Je zde velmi důležitá spolupráce s odborníky psychology nebo psychiatry.

Strádání je: → ztráta, zbavení, nedostatek něčeho, utrpení z nedostatku smyslových podnětů, dlouhodobý nedostatek tělesných a psychických potřeb, ale zejména zbavení se toho druhého na úkor své sobeckosti nebo nedostatečné (rodičovské, životní, sociální, biologické citové a podobně) zkušenosti; → biologické, motorické, senzorické, psychické, citové; → spánkové, spirituální, relativní.

Senioři patří mezi ohrožené skupiny obyvatelstva, jelikož dnešní svět je orientován především na výkon, rychlost a flexibilitu. Pro seniory tak může být dnešní svět dost nepřehledný a sami se v něm mohou ztrácet.

Senioři totiž v rychle se měnícím světě často nespatřují výhodu.

Znalost a definice potřeb je zásadní podmínkou při určování kvality života ve stáří. Oblast potřeb seniorů ovlivňuje i skutečnost, zda žijí v partnerském svazku a jak častý

mají kontakt se svými dětmi či vnoučaty. Partneři i další členové rodiny mohou být často nejdůležitějším zdrojem podnětů a smyslem volného času seniora. Zejména ženy, jež žijí ve svazku s druhou osobou a starají se o běh domácnosti, si déle udrží kognitivní funkce na dobré úrovni. Životní spokojenost je prokazatelně úzce spjata s pozitivními interpersonálními vztahy. Osamělost a rezignace je nejrychlejší jízdenkou seniora k frustraci a strádání. Potřeby seniorů jsou stejně rozmanité jako potřeby osob v ostatních věkových kategoriích. Do popředí se dostává potřeba být užitečný, nebýt přítěží.

Velké množství seniorů tedy touží nebýt jen pasivním konzumentem sociálních dávek, ale dál být platným členem společnosti. Autonomie v kontextu hierarchie potřeb je zahrnuta do vysoko postavené dimenze sebeaktualizace a sebeprojevení, přičemž ve stáří nabývá specifické podoby. Významnější roli hraje v takzvaném čtvrtém věku, charakterizovaném vyšší mírou závislosti. Spolu se soběstačností v běžných denních činnostech podmiňuje autonomii také finanční nezávislost. Nejistota v kombinaci s neviditelností a potřebou péče vytvářejí podobu čtvrtého věku, kterému by se lidé chtěli vyhnout. Udržení autonomie, sebevědomí či soběstačnosti je úkol jak pro samotné seniory, tak pro jejich rodiny. Jsou situace, kdy například po úrazu končetiny dojde akutně k výraznému zhoršení soběstačnosti, ale včasná a dočasná intenzivní pomoc rodiny či státu může výrazně změnit další směr udržení/neudržení autonomie konkrétního seniora. V praxi

35

konference

V. konference dětské paliativní péče – Pro péči o nevyléčitelně nemocné děti se začínají rýsovat jednotná pravidla Recentní zahraniční studie ukazují postupný nárůst výskytu závažných život limitujících a ohrožujících onemocnění u dětí – z 26/10 000 (rok 2001) na 66/10 000 (rok 2020).

Do roku 2030 se odhaduje navýšení o dalších 11 % v důsledku přesnější diagnostiky těchto onemocnění, ale také lepších možností léčby.

Redakce Florence

P

foto: archív Institut Pallium, Praha

okud bychom se opřeli o tyto poslední výzkumy, pak by v současné době v České republice žilo až 13 280 dětí se závažnou život limitující a ohrožující diagnózou. Až dosud pro ně u nás neexistovala ucelená koncepce dětské paliativní péče.

V úvodu V. konference dětské paliativní péče v ČR konané 25.–26. listopadu 2021 v Brně byl konečně představen dlouho očekávaný dokument – Koncepce péče o děti se závažnou život limitující a ohrožující diagnózou, který – jak zaznělo v následující panelové diskuzi – má ambici stát se národním strategickým dokumentem. Vznikl ve spolupráci Sekce dětské paliativní péče České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP s multioborovou expertní skupinou.

Koncepce rozvoje péče o děti se závažnou život limitující a ohrožující diagnózou a jejich rodiny vychází ze šesti základních principů:

1. Péče zaměřená na rodinu Doprovázející profesionálové zachovávají neutrální přístup při péči o tyto rodiny a respektují plně kompetentnost rodičů při rozhodování o způsobu a průběhu péče o jejich dítě na základě všech kvalitně a kompletně podaných dostupných informací.

2. Koordinovanost a návaznost Péče o dítě a jeho rodinu je koordinována a jednotlivé služby na sebe plynule navazují. Dítě a jeho rodina mají mít nárok na přidělení jednoho konkrétního klíčového pracovníka, s nímž mohou snadno vstoupit do kontaktu a jehož úkolem je koordinovat adekvátní podpůrnou síť.

3. Dostupnost Bez ohledu na diagnózu, místo bydliště nebo sociální status budou služby dostupné všem dětem se závažnou život limitující a ohrožující diagnózou a jejich rodinám.

4. Komplexnost Služby, které systém poskytuje dětem se závažnou život limitující a ohrožující diagnózou a jejich

MUDr. Mahulena Exnerová, Mgr. Jiří Krejčí a moderátor Jan Kulhavý při zahájení konference v Brně

rodinám, jsou komplexní. Zahrnují nejen služby zdravotní a sociální, ale děti mají zároveň zajištěn přístup ke vzdělání, jim samotným i jejich rodinným příslušníkům se dostává emoční, psychosociální a spirituální podpory, jež odpovídá jejich kulturnímu prostředí.

5. Evidence-based Koncepce péče o děti se závažnou život limitující a ohrožující diagnózou je utvářena v souladu s průkaznými zjištěními vědeckého výzkumu.

6. Individualizace Systém péče dokáže vycházet vstříc individuálním potřebám dětí se závažnou život limitující a ohrožující diagnózou a jejich rodin.

Jak by to mělo fungovat v praxi?

V panelové diskuzi zaznělo, že dítě se závažným život limitujícím nebo ohrožujícím onemocněním, jeho rodina, ale také rodina po nečekané ztrátě dítěte musejí být v první řadě včas identifikováni a domů mají být děti předány s vypracovaným plánem péče. Služby jim poté poskytuje multidisciplinární tým (lékař, zdravotní sestra, sociální pracovník, psycholog, duchovní a podobně). Zdravotníci pracující s dětmi se závažnou život limitující diagnózou a jejich rodinami by měli absolvovat adekvátní vzdělání v paliativní péči.

Nezbytným předpokladem bude dostupnost a koordinovanost adekvátní sítě podpůrných služeb.

A konečně bude třeba zajistit dostupnost péče v závěru života a pozůstalostní péče. Dítě by mělo zemřít v místě preference jeho nebo jeho pečujících, kde jsou zajištěny služby specializované paliativní péče – je tedy třeba garantovat celostátní dostupnost mobilní specializované paliativní péče i dětských lůžkových hospiců.

Rodina musí mít zajištěnu i dostatečnou podporu v období truchlení.

37

sestřičky v akci

florence 1/22

Uzdravovat zdravotníky Nezisková organizace Debriefing the frontlines Inc. vychází z principů Americké asociace sester a věnuje se podpoře přetížených zdravotních sester v USA a tomu, jak jim pomoci a povzbudit je v době globální pandemie. Jak funguje a co k jejímu vzniku vedlo, jsme se zeptali její zakladatelky Tary Ryan Kosmas.

Založila jste organizaci Debriefing the frontlines Inc., která podporuje zdravotníky v obtížných situacích. Co Vás přimělo k vytvoření tohoto projektu?

Projekt vznikl jako odpověď na situaci, s kterou jsme se nikdo v našich dosavadních životech nesetkali – na globální pandemii. S tím souvisí i nebývalá potřeba emocionální podpory, advokacie a rozšiřování společenského povědomí. V březnu 2020 mne požádalo o podporu více než 30 bývalých studentů a kolegyň – sester. Poprvé naše profese vzbuzovala strach. Sestry se bály o svůj život, o členy svých rodin a společnost, ve které žijí, obecně. V tu dobu jsem již nepracovala v první linii, ale uvědomovala jsem si, že se něco musí udělat pro podporu mých kolegů.

Položila jsem si otázku, jak já mohu nejlépe využít své schopnosti k jejich podpoře, a odpověď byla „debriefing“ (vyslechnutí a rozbor situace). Začala jsem tedy debriefovat sestry pracující v první linii.

Debriefing má podle mého názoru velký význam, už jen to, že někoho vyslechnete. Jakou další formu podpory organizace v současné době nabízí?

Debrieing the front lines Inc. spolupracuje s psychoterapeuty a psychiatry a tyto zdroje jsou otevřené každému, kdo potřebuje další pomoc.

Mimo to nabízíme rozmanité služby zaměřené na podporu duševní rovnováhy. Z naší nabídky je nejvyhledávanější komunikační iniciativa spočívající v rozesílání SMS zpráv plných lásky a podpory sestrám v 6:15 ráno nebo večer – před začátkem jejich denní nebo noční služby. Cílem je snížit napětí a úzkost před začátkem služby. Momentálně máme 305 sester z 26 států, které tuto službu využívají.

Dále nabízíme například: → „Sebereflexe“ – sebepoznávací program, který má za účel prohloubit

38

vztah, jejž máme sami se sebou.

Vycházíme z dialektické behaviorální terapie a témata, kterými se zabýváme, zahrnují radikální přijetí sama sebe, sebeobjevovaní a uvědomování si vlastni hodnoty. → „Zoom into you“ – měsíční sebepoznávací podpůrná skupinová setkaní.

Tento přístup nám také umožňuje vnímat naše emoce bez toho, abychom se je snažili potlačovat, a to je základní komponent této praxe. Když potlačujeme své emoce, nemůžeme plně cítit lásku a soucit sami k sobě.

Soucit sám se sebou a s ostatními je základ všech nabídek, učení a praktik, které v rámci naší komunity nabízíme.

„Kosmická zahrada“ – je obojí, tvůrčí i fundraisingová základna organizace.

Je to kosmické spojení mezi léčením, tvořivostí, hrou, reflexí a svobodou.

Pořádáme kurzy výroby květinových buketů (From flowers to front lines), semináře tvůrčího psaní i lekce hudby. Snažíme se propojovat kariéru s tvořivostí.

Soustřeďujete se ve své práci jen na sestry nebo podporujete i jiné zdravotnické profese?

V současné době máme 366 účastníků a jsou to převážné sestry nebo studenti ošetřovatelství. Samozřejmě se neobracíme zády ke zdravotníkům s jinými specializacemi, ale naše práce vychází z etického kódu Americké asociace sester, a proto se zaměřujeme především na sestry. Rozšiřujeme náš tým, a tak se to v budoucnu může změnit. Operujeme s otevřeným srdcem a otevřenou myslí.

Můžete prosím více rozvést koncept radikálního přijetí/akceptace, který používáte ve své práci?

Radikální přijetí má kořeny v teoretickém rámci dialektické behaviorální terapie. Základem je přijetí toho, že situace, ve které se nacházíme, je výsledkem řetězce předchozích událostí. Když si to uvědomíme, pomůže nám to akceptovat současnou situaci bez odsuzování a kritiky. Praktikováním tohoto přístupu uznáváme, že jsme přesně tam, kde máme být.

Jaké jsou největší výzvy pro zdravotníky, které podporujete?

Největší výzvy zdravotníků vychází ze struktury amerického zdravotnického systému a nedostatku pozornosti zaměřené na dlouhodobé duševní zdraví.

Potřeba emocionální podpory nesouvisí jen s pandemií covid-19 a humanitární krizí, v které momentálně

fota: archiv Tary Ryan Kosmas

SERIÁL

Jitka Sacriponte, zdravotní sestra v USA, Virginie

angličtina

florence 1/22

INZERCE

Oncology Nurse at a Glance Oncology refers to the prevention, diagnosis, and treatment of cancer. As an Oncology Nurse, you’ll be a crucial member of cancer care teams, providing expertise and support to individuals with a scary diagnosis. Because of the nature of these diagnoses, being an Oncology Nurse requires a strong capacity for compassion and an ability to function at a high level in emotionally stressful settings. While this may seem disheartening, it’s important to note that your service as an Oncology Nurse provides your patients with a valuable base of support in their fight to overcome the odds and exit a survivor. Not all superheroes wear capes…some wear scrubs.

What is an Oncology Nurse?

An Oncology Nurse works with patients who have, or who are at risk of getting, cancer. Oncology Nurses provide necessary assessments, administer treatments and communicate with all patient care providers to help develop a plan tailored to each patient’s needs. Because of their constant one-on-one time with their patients, Oncology Nurses tend to form strong and lasting relationships with SLOVNÍČEK at a glance – letmým pohledem; na první pohled scary – nahánějící hrůzu, strašidelný compassion – soucit, soustrast, účast disheartening – skličující, deprimující, odrazující valuable – cenný, užitečný; vzácný, drahocenný fight – zápas, boj; rvačka, bitka; hádka, spor to overcome the odds – překonat překážky to exit a survivor – odejít jako ten, kdo přežil cape – přehoz, plášť, pelerína, kápě, pláštěnka scrubs – medicínský oděv tailored – přizpůsobený, připravený, na míru

the people under their care, as well as their families. Cancer patients and their loved ones look to Oncology Nurses to answer pressing questions, provide emotional validation, and address symptoms they might be experiencing.

These relationships are crucial in creating a comprehensive plan of treatment beyond addressing the cancer itself. Oncology Nurses know what their patients need mentally and emotionally to give them the strength to face their diagnosis head on and provide a pillar of stability for them to lean on when the physical and emotional stresses of cancer treatment begin to take their toll.

What’s the Demand for Oncology Nurses?

Unfortunately, the number of cancer patients is increasing every year, so Oncology Nurses are always in demand.

Beyond just filling positions with people who have clinical expertise, hospitals and cancer care centres want Oncology Nurses who are compassionate and clear communicators, and who can handle the emotional toll of a profession where many patients are terminally ill. one-on-one – jeden na jednoho to tend to – tíhnout k čemu, přiklánět se, mít tendenci lasting – pevný, trvalý pressing – neodkladný, palčivý, naléhavý validation – utvrzení, potvrzení, ověření; validace to address – zaměřit se na, věnovat se čemu comprehensive – detailní, zevrubný; obsáhlý, rozsáhlý; všeobecný head on – čelem pillar – pilíř; sloup to take its toll – vybrat si svou daň demand – požadavek, požádání; urgence, upomínka; poptávka to handle – zacházet, manipulovat; řešit, vyřešit; dotýkat se; zabývat se terminally ill – smrtelně nemocný

Source: Johnson and Johnson. Nursing. Oncology Nurse at a Glance. [online]. Available from: https://nursing.jnj.com/specialty/ oncology-nurse.

Ústav hematologie a krevní transfuze přijme • všeobecnou sestru na jednotku intenzivní hematologické péče a transplantační jednotku v nepřetržitém provozu, • všeobecnou sestru na standardní lůžkové oddělení v nepřetržitém provozu všeobecnou sestru na Transfuzním oddělení v jednosměnném provozu • všeobecnou sestru na ambulanci a do denního stacionáře v jednosměnném provozu.

Jakou o Vás máme představu?

• SZŠ s praxí, VOŠ nebo VŠ ošetřovatelského směru • Specializační vzdělání v oboru intenzivní péče výhodou • Máte komunikační dovednosti, profesionální vystupování, jste vstřícná/ý, zodpovědná/ý, s empatickým přístupem • Jste občansky a morálně bezúhonná/ý Co můžete u nás očekávat?

• Perspektivní a zajímavou práci na hlavní pracovní poměr u stabilního zaměstnavatele • Zajímavé platové ohodnocení • Nejlepší možné technické vybavení odborných pracovišť

• • • • •

• •

• • • •

Nabízíme řadu zaměstnaneckých benefitů a výhod 6 týdnů dovolené 5 dní zdravotního volna (sick days) Příspěvek na stravování Podporu dalšího vzdělávání Příspěvek na penzijní připojištění, doplňkové připojištění a soukromé životní pojištění Odměny při životních jubileích Příspěvek na dovolenou a příspěvek na letní i zimní dětskou rekreaci (tábory) Očkování proti chřipce Fotokroužek, knihovna, půjčovna sportovního inventáře Vlastní rekreační zařízení v Jizerských horách Náborový příspěvek

Nástup možný ihned nebo dohodou V případě zájmu zašlete CV na e-mail: lucie.vylitova@uhkt.cz.

Náměstkyně Úseku pro ošetřovatelskou péči, Mgr. L. Vylitová, DiS.

Redakční rada časopisu Florence a vydavatelství Care Comm s.r.o. vyhlašují

soutěž o nejlepší původní práci časopisu Florence 2022 Zařazeny budou všechny původní práce a kazuistiky přijaté v recenzním řízení v roce 2022.

Nejlepší práce bude vybrána redakční radou Florence a ohodnocena věcnou cenou a finanční dotací.

Práce musí splňovat podmínky dle pokynů pro autory dle www.florence.cz.

Práce zasílejte na e-mail: marketa.zbrankova@carecomm.cz.

www.florence.cz / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5, e-mail: florence@carecomm.cz, tel.: +420 222 352 573 / Šéfredaktorka: Mgr. Markéta Zbranková, e-mail: marketa.zbrankova@carecomm.cz / Jazyková redakce: Mgr. Irena Kratochvílová / Grafická úprava: Karel Zahradník / Redakční rada: PhDr. Martina Šochmanová, MBA, předsedkyně, Mgr. Hana Svobodová, Ph.D., Mgr. Lenka Gutová, Mgr. Tamara Starnovská, Mgr. Helena Michálková, Ph.D., RNDr. Romana Mrázová, Ph.D., Mgr. Radomír Vlk, DiS., PaedDr. Jan Polák, CSc., PhDr. Mgr. Michaela Hofštetrová Knotková / Vydavatel: Care Comm s.r.o., www.carecomm.cz / Jednatel společnosti: Martin Koblasa / Obchod: Nikola Janková, tel.: +420 608 848 496, e-mail: niki.jankova@carecomm.cz / Personální inzerce: Nikola Janková, tel.: +420 608 848 496, e-mail: niki.jankova@carecomm.cz / Tisk: AKONTEX s.r.o, Zárybničná 2048/7, Praha 4 / Distribuce: Postservis Praha a Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a.s. / Cena výtisku: 75 Kč / 4,50 EUR, roční předplatné: 425 Kč / 21,6 EUR / Časopis vychází 6× ročně / Registrace: MK ČR-E 16134, ISSN 1801-464X / Kontakty pro předplatitele: Česká pošta, s. p., oddělení periodický tisk, postabo.prstc@cpost.cz, tel.: +420 800 300 302 /Přetisk a jakékoliv šíření je povoleno pouze se souhlasem vydavatele.

Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Redakce neodpovídá za jazykovou správnost inzerátů. / Copyright © Care Comm s.r.o., 2022

40