Listovacka florence 10/13

Page 1

10/13

florence vychází pod patronací České asociace sester říjen 2013 / ročník IX / 60 Kč, 2,90 € / www.florence.cz

Odborn ý č a sopis pro oše t řovat el s t ví a os tat ní zdr avot nick é prof e se

časopis obsahuje recenzované články

s. 4 / Rozhovor

„Rockové babičky“ mají recept na spokojené stáří s. 8 / Odborné téma

Sledování, vzdělávání a ošetřovatelský výzkum bolesti v ÚVN Praha s. 23 / Výzkumné sdělení

Postoje seniorů ke stáří a význam reminiscenčních aktivit s. 40 / Zpravodaj ČAS

Dřív jsme byly pro lékaře parťáky

Odborné téma

Bolest a stáří

Pečovatelské lůžko Estetica Vysoká funkčnost a nadčasový design Specializovanou odbornou péči a zároveň komfort domáckého prostředí poskytují klientům moderní pečovatelská zařízení. Lůžko Estetica pomáhá ošetřujícímu personálu při práci a klientovi nabízí pohodlí i rozvoj soběstačnosti.

LŮŽKO ESTETICA s konstrukčním základem 2 sloupových jednotek disponuje vysokou funkčností v příjemném domácím designu. Speciální konstrukce polohovatelné ložné plochy zvyšuje preventivní antidekubitní účinky. KARDIACKÉ KŘESLO

VOLBA POSTRANIC

Poloha kardiacké křeslo, kterou ošetřovatel může nastavit pohodlně stiskem jednoho tlačítka na centrálním ovládacím panelu, usnadňuje dýchání. Je vhodná pro pro zlepšení funkcí jednotlivých orgánů i prevenci plicních komplikací. Kromě toho nabízí klientovi pohodlí a také vhodnou polohu pro sledování okolního dění nebo televize.

Postranice jsou klíčovým bezpečnostním prvkem každého profesionálního lůžka. Estetica nabízí pro různé typy klientů 3 varianty postranic. • Průběžné postranice chrání klienta po celé délce ložné plochy. • ¾ postranice nabízejí bezpečný prostor a přitom neomezují pacienta ve svobodném pohybu. • S dělenými postranicemi je možné lůžko plně přizpůsobit aktuálním potřebám klientů.

LINET spol. s r. o., Želevčice 5, 274 01 Slaný, Česká republika tel.: +420 312 576 400, fax: +420 312 522 668, e-mail: obchodcr @ linet.cz, www.linet.cz

1

editorial florence 10/13

Žijte, dokud můžete

K

do zná Cimrmanův jevištní sklerotikon Švestka z ­autorské dílny pánů Smoljaka a Svěráka, jistě zná i vědecký seminář, který hře předchází a který pojednává o Cimrmanově zubařském trmácení po mlýnech a vechtrovnách. Jím znechucený a unavený Cimrman napsal o svých zkušenostech příručku s poněkud pesimistickým názvem Zuby – pohroma huby. V úvodu se rouhačsky obořil hned na Pánaboha. „Proč jsi, Panebože,“ obrací se Cimrman na chybujícího Stvořitele, „obdařil zuby něčím tak zbytečným, jako jsou nervy?“ Přesně na tato slova jsem si vzpomněla, když jsem seděla v zubařském křesle s pusou otevřenou, div mi nevypadla z pantů, a trpěla při trhání tzv. zubů moudrosti neboli osmiček. Kdo stejné martyrium podstoupil, ví, že samotný zákrok nebolí (probíhá pod lokální anestezií), ale když anestetikum odezní a rány přijdou k sobě, pak teprve začíná pravé peklo. Když jsem rabovala led z mrazáku, abych si ho přiložila na oteklou tvář, která vypadala jako po útoku lesních včel, a polykala už třetí brufen, došlo mi, že k tématu Bolest a stáří, které jsme zvolili pro říjnové číslo našeho časopisu, budu mít tentokrát čím přispět i já. Naštěstí bolest, jak to u té akutní bývá, po pár dnech a několika dávkách analgetik odezněla a tak jsem pro vás mohla vyzpovídat mladou sbormistryni a členky seniorského sboru Elpida, které i přes svůj vysoký věk (60–80 let) zpívají už několik let s indie-rockovou kapelou Please The Trees a sklízejí ovace na českých velkých hudebních festivalech i přes to, že by mohly být babičkami nejen diváků, ale i většiny účastníků. Když je uvidíte, jak doprostřed rozjeté rockové písničky nastupují, elegantní dámy, pěkně pomalu jedna po druhé, a řadí se na stranu pódia, aby vzápětí spustily jasnými hlasy sborový zpěv a laškovně přitom pomrkávaly na vyjevené mladé obecenstvo, budete jim jejich nadšení pro věc a životní elán závidět. A při pohledu na ně vás napadnou slova francouzské herečky a zpěvačky Brigitte Bardot: „Stáří je zatím něco, co se přihodilo jiným ženám.“ O tom, jak se ke zpěvu dostaly a co je jejich lékem na stáří, se dočtete na straně 4. A protože ani tentokrát jsme nezapomněli na ostatní rubriky, dočtete se v tomto čísle například o tom, jak vypadá paliativní péče v rovníkové Africe, jak předcházet šikaně na pracovišti nebo jaké jsou možnosti péče o seniora po propuštění z nemocnice. Přeji vám hezké čtení.

Magda Hettnerová, šéfredaktorka magda.hettnerova@ambitmedia.cz

florence Hledáte konkrétní článek? K bleskové orientaci vám pomohou naše webové stránky www.florence.cz. Najdete tu i rejstříky všech vydaných čísel. Více odborných článků najdete na webu v rubrice Florence +

Florence je také na facebooku. Přidejte se k nám!

obsah

2

téma čísla

1 / Editorial 3 / Seriál Nepřestěhuji se, neumím anglicky 4 / Rozhovor „Rockové babičky“ mají recept na spokojené stáří

Bolest a stáří

Stáří je neodmyslitelnou součástí a etapou lidského života. Jeho definice se liší. Co je však neoddiskutovatelné, je fakt, že k aspektům stáří patří mj. snížení pohyblivosti, zvýšení rizika úrazů či polymorbidita.

Odborné téma

9

Bolest a stáří 8 / Sledování, vzdělávání a ošetřovatelský výzkum bolesti v ÚVN Praha 14 / Krytí se Safetac® technologií – drahé, nebo ekonomické? 17 / Delirantní stavy 20 / Možnosti péče o seniora po propuštění z nemocnice

Recenzované články

z dalšího obsahu

Výzkumné sdělení 23 / Postoje seniorů ke stáří a význam reminiscenčních aktivit Výzkumné sdělení 26 / Význam adherence k léčbě v souvislosti s kvalitou života HIV pozitivních pacientů

Praxe

4 Rozhovor „Rockové babičky“ mají recept na spokojené stáří

32

32 / Implementace paliativní medicíny v podmínkách rovníkové Afriky 35 / Mobbing, bossing a jejich vliv na práci sester

Implementace paliativní medicíny v podmínkách rovníkové Afriky

40 / Dřív jsme byly pro lékaře parťáky

Bačkovskou Dřív jsme byly pro lékaře parťáky

www.florence.cz Ročník IX., číslo 10, říjen 2013 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 9. 2013 Foto na titulní straně: Profimedia

Servis

fota: Profimedia, Magda Hettnerová a archiv

46

Pro studenty 37 / Po soustředění přicházejí beánie. Tak začal nový akademický rok na 3. LF UK

Zpravodaj ČAS

40 Rozhovor s Janou

Historie Jak vznikl zubní kartáček? Z kosti se štětinami

florence 10/13

43 / Anesteziologové se podvacáté sešli, tentokrát v Brně 44 / Pražští strážníci budou darovat krvetvorné buňky 45 / Právo Ztráta chorobopisů 45 / Kvíz 46 / Historie Jak vznikl zubní kartáček? Z kosti se štětinami 48 / Lekce angličtiny

3

seriál / personalistika text: Mgr. Radka Lankašová, www.mblue.cz, foto: Profimedia

Nepřestěhuji se, neumím anglicky Stěhování za prací není v České republice tak běžné jako v zahraničí. Vzpomenete si na někoho ze svého okolí, kdo to udělal? Takových lidí pravděpodobně mnoho nebude. Na druhou stranu, pokud jste studovali vysokou školu nebo máte spolužáky ze střední, kteří VŠ studovali, určitě jich mnoho v Praze, Brně, Plzni či Ostravě po absolutoriu zůstalo.

U

chazeči o práci mají už velice často vybudované pevné rodinné zázemí – byt či dům (i s hypotékou), možná i děti. Hledání nového zaměstnání je proto vždy otázkou kompromisu. Přestože rozhodnutí nestojí většinou tak, že buď se přestěhuji, nebo nebudu mít za měsíc co jíst, i tak je náročné. V zaměstnání stráví člověk třetinu svého života. Když nezapočítáme spánek, je toho času dokonce ještě mnohem víc. Pomineme-li základní podmínku – zdraví, jsou v našich životech spokojenost v zaměstnání a mzda na předních místech žebříčku důležitosti. Je velké štěstí najít práci, která nás baví, naplňuje a uspokojuje. Někdo raději volí variantu přežít osm hodin v práci a pak se věnovat rodině a koníčkům, jiný tu nejméně vhodnou kombinaci pracovat osm hodin v málo zajímavé práci a pak ještě chodit na brigády nebo do druhého zaměstnání. Jaké jsou však skutečné důvody, proč se za zaměstnáním nepřestěhujete? Kolik máte známých, s nimiž se vidíte pravidelně každý týden? Nejste jen zvyklí na svůj byt a do hledání a řešení nové práce se vám zkrátka nechce? A není váš aktuální styl života to, co vaši rodinu postupně ubíjí? Nebylo by naopak

stěhování tím úžasným impulzem, který potřebujete? Nebo splněním snu o bydlení v krásném městě nebo v blízkosti hor? Jiné místo, pracovní i geografické, znamená nový začátek. Říkáte si: neumím anglicky, případně jiný jazyk, což mě limituje ve výběru pracovních nabídek. Možná nejste zrovna talent na jazyky nebo se na studium jazyka cítíte staří. Možná se vám jenom nechce. Výmluva se vždycky nějaká najde a je pravda, že učit se jazyk je soustavná a dlouhodobá práce. Pravda je ale také ta, že ve velkých městech, jako je Praha, Brno, Plzeň nebo Ostrava, jsou pracovní nabídky s podmínkou znalosti jazyka minimálně o pět tisíc korun měsíčně vyšší. U drtivé většiny pozic nedostanete kvůli neznalosti jazyka ani pozvání na interview. V menších městech jste možná i nezaměstnaní, přestože jinde hledají právě někoho s vaší kvalifikací. Když si spočítáte, že kdybyste uměli cizí jazyk na úrovni, kterou zaměstnavatel požaduje (nemusíte zrovna citovat Shakespearovy sonety v originále, ale domluvit se), a dostali byste díky tomu o pět tisíc korun měsíčně víc, jsou pak počty úplně jednoduché: 5 000 Kč krát 12 měsíců = 60 000 Kč za rok. Za deset let je to už 600 000 Kč. A to už je v příjmech opravdu znát!

Pravděpodobně však přicházíte o mnohem víc peněz, protože byste mohli pracovat v zahraničních společnostech, kde mohou být mzdy ještě vyšší. Případně byste v nich byli se svými dovednostmi povýšeni. Zároveň je velmi pravděpodobné, že když se u vás v zaměstnání zvyšují mzdy, dostáváte přidáno méně, protože riziko vašeho odchodu ze zaměstnání, když neznáte jazyk, je nižší (vaše cena na trhu práce je nižší). Angličtina je oproti češtině velmi jednoduchý jazyk. Lze se jej naučit v jakémkoli věku, chce to jen se rozhodnout a hlavně vytrvat. Jste-li rozhodnuti, že se jej naučíte, způsob se vždy najde. Od kurzů v jazykové škole přes soukromého učitele nebo třeba prázdninový kurz v zahraničí. Výsledek se dostaví v každém případě. Pokud se tedy rozhodnete jazyk na­ učit, najděte si kromě lepšího či zajímavějšího pracovního uplatnění i další motivátory, například že se domluvíte na zahraniční dovolené, budete si schopni objednat levnější zboží z USA přes internet, kamarádi vás budou obdivovat, dětem pomůžete s úkoly apod. A dejte se do práce. Když dokážete zvládnout jazyk, dokážete už téměř cokoli. I třeba přestěhovat se za lepší prací.

4

florence 10/13

rozhovor Ptala se: Magda Hettnerová, fota: Magda Hettnerová

„Rockové babičky“ mají recept na spokojené stáří V setmělém sále pražského Paláce Akropolis duní kytary a bicí. Atmosféra je nabitá energií a decibely. Publikum převážně mladých lidí s kelímky od piva v ruce si vychutnává dunivé rytmy, které tu hraje indie-rocková kapela Please The Trees. Ve chvíli, kdy píseň graduje, přichází k pódiu sbor. Zhruba dvacítka babiček ve věku od šedesáti do osmdesáti let vystupuje po jedné na pódium a řadí se vedle mladíků s kytarami. Publikum šílí. Sbor seniorek Elpida, jak se toto uskupení jmenuje, sklízí ovace publika už třetím rokem. Naposledy si potlesk vychutnávaly v parku na Pankráci v neděli 15. září. Jak jste se ke zpívání ve sboru dostaly? Alena Pokorná, 60 let: Na dovolené jsem se seznámila s jednou paní, která v tomto sboru zpívala. A protože jsme si na dovolené zpívaly, říkala mi: „Přidej se k nám.“ Tak jsem přišla a od té doby jsem tady. Už to jsou dva roky. Zora Dobiášová, 69 let: U mě to bylo podobné. Byla jsem s Centrem Elpida na letních kurzech fotografování a angličtiny na Šumavě a tam jsme chodily s kolegyňkami po lese a zpívaly jsme si. Pozvaly mě sem, tak jsem přišla. Už to budou taky skoro dva roky. Jak často zkoušíte? Z. Dobiášová: Jednou týdně. Přes prázdniny jsme měly trochu volno, ale měly jsme týdenní soustředění v Telči. Bylo tam nádherně. Měly jsme kolem sebe dobrou partu lidí, zpívaly jsme a měly jsme se úžasně. Byla to skvělá relaxace. Co vám zpívání ve sboru přináší? Z. Dobiášová: Radost z toho, že děláme něco, co nás těší. A. Pokorná: A že to těší i ostatní. Vidíme to na těch rockových festivalech, že to lidi baví.

Kde jste už všude byly? Z. Dobiášová: Loni jsme navštívily některé velké festivaly. Byly jsme v Hradci Králové, v Ostravě na Colours of Ostrava, v Pardubicích, v Praze na United Islands a podobně. Byla tam převážná část mladých lidí, kteří na nás koukali zprvu nevěřícně, protože se tam najednou objevily paní ve starším věku, ale když jsme začaly zpívat, tak myslím, že se jim to líbilo. A. Pokorná: Byly jsme taky v Náměšti nad Oslavou a ti Moraváci nás hrozně vzali. Cédéčka, která měl Vašek (Václav Havelka, frontman kapely Please The Trees – pozn. red.) s sebou, byla za chvíli rozebraná, a oni byli zklamaní, že už nejsou. Byli opravdu milí. Z. Dobiášová: A nejlepší to bylo v Olomouci, kde jsme měli koncert. Tam nám lidi ještě utíkali za autobusem a volali: „Přijeďte zase, rádi na vás přijdeme.“ To bylo strašně fajn. To člověk jinde než se sborem nezažije. Jak zaháníte trému před vystoupením? A. Pokorná: Nemám trému. Kdybych měla vystupovat sólově, tak bych ji asi měla, ale ve sboru ji nemám. Zpěv mi ale pomáhá i po zdravotní stránce. Jsem

astmatička a od té doby, co zpívám ve sboru, mi paní doktorka při posledních testech říkala, že se to zlepšilo. Je mezi námi i spousta vdov, kterým ten náš kolektiv pomáhá, takže si myslím, že sbor je pro nás všechny přínosem po více stránkách. Z. Dobiášová: Nemám trému, a když ji mám, tak ze mě spadne, jakmile začnu zpívat. Člověk se soustředí na hudbu a přestane vnímat okolí. Moc mě těší, že se sborem zpívám. Máte nějaký trik na hlasivky? A.Pokorná: Naše sbormistryně nás učí různé triky. Správnou techniku dýchání, už zpíváme i s bránicí, ze začátku to bylo všechno jen krkem. Zuzanka je velice šikovná. Do rozhovoru vstupuje sbormistryně, pětadvacetiletá Zuzana Seibertová Jak jste se dostala k práci se sborem Elpida? Úplně náhodou. Má spolubydlící, která pracuje na Lince seniorů pod Centrem Elpida, mi říkala, že v centru otevírají nové kurzy. Řekla jsem si, že by bylo super, kdybych jim napsala povídání

5

díky pobytovým kurzům, které Elpida pořádá, se rozrůstáme. Teď v létě jsme byly třeba v Telči, kde kromě sboru byla ještě jóga, a dámy, které tam byly, se na nás přišly podívat, líbilo se jim to a hned máme tři nové členky. Přivítali byste i dědečky? Samozřejmě, že by byli vítaní. Pro dámy by to bylo něco nového, mít mezi sebou i chlapy, ale chlapi jsou v tomhle ohledu méně trpěliví a míň odvážní. Jak jste se dostali ke kapele Please The Trees? Frontman kapely Václav Havelka se v roce 2010 zapojil do kampaně proti diskriminaci seniorů, s níž přišla Elpida, a nafotil plakáty Nech mého dědečka na pokoji! Je strašně hodný a myslím si, že chtěl sboru nějak pomoci, takže ta myšlenka udělat sbor a jeden koncert vzešla nejen ze strany Elpidy, ale i z jeho. Asi nikdo nečekal, že to bude mít takový úspěch a že v tom budeme chtít všichni pokračovat. A čím déle to trvá, tím víc na tom chceme pracovat. Takže to byla opět taková šťastná souhra náhod.

Oděny do fialové vystupovaly členky sboru Elpida v neděli 15. září 2013 na Pankráci

o tom, proč má člověk zpívat. Tak jsem jim to poslala a oni mi hned volali, protože zrovna sháněli někoho, kdo naučí sbor zpívat několik skladeb na koncert, který chystali v rámci kampaně Mluvme o stáří (www.mluvmeostari.cz) v kostele Šimona a Judy, kde sbor vystupoval s Pavlem Bobkem. Ten se konal v únoru 2011.

převážně z lidí, kteří se přihlásili do Elpidy nebo na sbor k této akci. Ovšem po koncertě z něj mladí odešli a odhlásilo se i pár mužů, kteří v něm byli, protože být tři chlapi na dvacet nebo třicet ženských bylo pro ně moc, takže původní sbor se postupně rozpadl. Kostra těch asi dvaceti dam, které v něm původně byly, však zůstala a dnes tvoří jádro sboru.

Jak sbor vůbec vznikl? Seniorky se přihlásily samy? Ten první sbor, který vystoupil na koncertě v kostele Šimona a Judy, se skládal

Kolik členů má sbor dnes? Jak už jsem řekla, jádro tvoří asi jed­ nadvacet dam, ale postupem času, jak se o nás lidé dozvídají z médií nebo

Přeci jen mezi sborem a kapelou je značný věkový rozdíl. Jak si na sebe zvykali? Bezvadně. Když dneska přijedeme na koncert, tak Vašek a kluci přijdou a hned se ptají: „Tak co, holky, co máme dneska k obědu? Buchtičky, hmm.“ A Vašek jim dá vždycky na uvítanou pusu, obejme je a pochválí je, že jim to sluší, a ony jsou z toho absolutně nadšené a kluky opečovávají. Možná že zpočátku tam byl nějaký blok, že ony jsou o dost starší, ale dneska je berou jako rovnocenné partnerky a jsou pro ně „naše holky“ stejně jako oni jsou pro ně „naši kluci“. Ta symbióza naprosto funguje. Předpokládám, že členky sboru Elpida byly amatérské zpěvačky. Bylo těžké naučit je zpívat? To je těžká otázka. Jedna dáma zpívala v mládí s rockovou kapelou a hráli na plesech. Ostatní jsou amatéři. Ono to není o tom, že je člověk učí zpívat. Můžu je trochu usměrnit, ale aby došlo k nějaké zásadní, radikální proměně hlasu, to nejde. Ale já si myslím, že jde hlavně o to, aby se cítily krásné na jevišti a aby

8

foto: Profimedia

→ Sledování bolesti a ošetřovatelský ­výzkum v ÚVN Praha → Krytí se Safetac® technologií – drahé, nebo ekonomické? → Možnosti péče o seniora po propuštění z nemocnice

odborné téma bolest a stáří

Sledování, vzdělávání a ošetřovatelský výzkum bolesti v ÚVN Praha Mgr. Jana Hanousková vrchní sestra, Gynekologické a Urologické oddělení ÚVN v Praze Mgr. Václava Otcová vrchní sestra, Interní klinika 1. LF UK a ÚVN v Praze

Ve zdravotnických zařízeních se setkáváme s bolestí, která přináší strádání a utrpení. Velmi často signalizuje, že v tělesné nebo psychosociální oblasti není něco v pořádku. Pacienti jí občas přikládají takový význam, že „být bez bolesti“ pro ně jednoduše znamená „být zdráv“. O důležitosti managementu bolesti dnes již nikdo nepochybuje, při jeho naplňování v praxi se však zdravotníci setkávají s řadou otázek a nejasností.

Co si představit pod pojmem kontinuální sledování bolesti Kontinuální sledování bolesti je hodnocení bolesti nemocného v průběhu času, v závislosti na léčbě, na ordinacích lékaře, na podpůrné terapii a podpůrných prostředcích, na poskytnuté komplexní péči i na různých okolnostech, které se během ošetřování udály. Hodnocení bolesti je důležitou součástí ošetřovatelské péče. Bolest je subjektivní a emocionální zkušenost jedince,

proto je podstatné, jak ji sám pacient vnímá, hodnotí a reaguje na ni. K tomuto účelu slouží také měřítka bolesti. V kontinuálním sledování bolesti napomáhají zdravotníkům i nemocným různé druhy speciálních tiskopisů, do kterých se zaznamenávají všechny potřebné údaje, které bolest ovlivňují. Do tiskopisu se zapisuje vše, co sestra ve vztahu k bolesti během ošetřování nemocného zjistí. Z dobře vedeného dokumentu kontinuálního sledování bolesti lze lehce vyčíst, co jednotlivému nemocnému pomáhá

bolest a stáří odborné téma

Graf 2

ledování bolesti v chirurgických oborech ÚVN – S leden až únor 2006 (před zavedením operačního robota

da Vinci do běžné praxe urologického oddělení ÚVN)

ledování bolesti v chirurgických oborech ÚVN – S leden až únor 2007 (po zavedení operačního robota

da Vinci do praxe urologického oddělení ÚVN)

urologie gynekologie 6 5 4 3 2

urologie gynekologie

chirurgie neurochirurgie ortopedie

4

VAS – vizuální analogová škála

chirurgie neurochirurgie ortopedie

3

2

VAS – vizuální analogová škála

Graf 1

1 1 0

0 2. den

3. den

0. den

Graf 4

Aktuální bolest u pacientů ÚVN 3,2

3,15

3,1 3,05

3,0 2,9 2,8

2,76 2,65

2,7

VAS – vizuální analogová škála

Graf 3

1. den

1. den

2. den

3. den

Nejsilnější bolest v posledních třech dnech u pacientů ÚVN

5,4

5,3

5

4,58 3,87

2

2,6 1

2,4 rok 2010

rok 2011

4 3

2,5

rok 2009

6

VAS – vizuální analogová škála

0. den

rok 2012

0 rok 2009

rok 2010

rok 2011

rok 2012

zdroj: výzkum autorek

a co jeho bolest zhoršuje. Ulehčuje rozhodování, jaký způsob tlumení bolesti zvolit, v jakých časových intervalech a jaká analgetika nejlépe podat, jaké podpůrné prostředky využít apod. Odhaluje případné chyby při strategii léčby (například analgetika podaná v příliš dlouhých intervalech) a umožňuje včas provést korekci plánu léčebných aktivit, aby nemocný zbytečně netrpěl. Co jednomu nemocnému bolest utlumí, nemusí přinést úlevu druhému. Lékař s celým zdravotnickým týmem má díky dokumentu zpětnou vazbu, zda ordinovaná léčba nemocnému skutečně pomáhá.

Oblasti sledování bolesti Mezi stěžejní oblasti patří sledování intenzity, charakteru, lokalizace a časový průběh pacientovy bolesti v široké škále závislostí, které bolest ovlivňují. Patří mezi ně postup léčení bolesti pacienta včetně odstraňování její příčiny (např. operací), ordinace lékaře, již poskytnutá komplexní ošetřovatelská péče a podpůrné prostředky. Je důležité všímat si souvislostí, za kterých bolest vzniká (například bolest po námaze, po jídle

atd.), co pomáhá a co stav zhoršuje. Významné jsou pacientovy reakce a psychické zpracování bolesti, ale i další okolnosti, které se během ošetřování udály a které do léčby bolesti zasahují. Pokud se objeví náhlá neočekávaná bolest, která je vždy varovným příznakem důležitým pro diferenciální diagnostiku i pro neprodlenou léčbu vzniklých komplikací, je třeba ihned změřit fyziologické funkce a bolest tohoto typu bez odkladu hlásit lékaři. Navzdory tomu, že sestra v naší zemi nemůže sama ordinovat léčbu proti bolesti, plní v kontinuálním sledování a tlumení bolesti nezastupitelnou úlohu. Sestra je součástí týmu, který společně usiluje o to, aby nemocný netrpěl, aby se obnovila jeho soběstačnost a aktivita, aby byl pokud možno schopen žít ve svém prostředí, mohl vykonávat činnosti, na které byl zvyklý, které dělal rád, a všestranně se cítil co nejlépe. Bolest víc než cokoliv jiného člověka omezuje a brání mu v původních aktivitách, mění jeho hodnotovou orientaci a způsob života. Dnes víme, že chronické bolesti mohou vést až ke změně osobnosti nemocného.

9

odborné téma bolest a stáří

florence 10/13

Krytí se Safetac® technologií – drahé, nebo ekonomické? Bc. Ivana Chvojková JIP autologní, HOO FN Plzeň

Porušení kožní integrity u hematoonkologických pacientů představuje jednu z možných komplikací. Hrozí zde několik závažných rizik, která mohou nemocného ohrozit i na životě. Především je to riziko vzniku infekce, obtížné hojení rány v důsledku základního onemocnění a probíhající léčby a v neposlední řadě i z možné malnutrice pacienta. Z těchto důvodů je velmi důležité zvolit u hematoonkologických pacientů vhodný materiál k ošetřování a převazům ran. foto: www.molnlycke.com

14

Rozdíl mezi běžným krytím (vlevo) a krytím se Safetac® technologií (vpravo)

Aplikace ­moderních ­materiálů ­minimalizuje ­trauma a bolest při převazech a tím nejen blahodárně působí i na emoční stav ­pacienta, ale především přispívá ke zdárnějšímu hojení.

M

oderní materiály používané v dnešní době k ošetřování ran a defektů postupně vytlačují klasická obinadla a suché gázy. Aplikace těchto materiálů minimalizuje trauma a bolest při převazech a tím nejen blahodárně působí i na emoční stav pacienta, ale především přispívá ke zdárnějšímu průběhu hojení. Krytí se Safetac® technologií snižují díky použití měkkého silikonu poškození okolní kůže i samotného lůžka rány, mají hydrofobní schopnost, neadherují k vlhkému lůžku rány a velmi jemně přilnou k okolní kůži. Tímto způsobem je zajištěno vlhké prostředí v ráně, minimalizuje se riziko macerace a krytí může na ráně zůstat podle potřeby i několik dnů. Při použití těchto materiálů je zachována kontinuita v hojení rány i přísná sterilita. Cena těchto materiálů je na první pohled poněkud vyšší, ale při správném používání se plně projeví jejich výrazný přínos pro průběh hojení a ošetřování ran je nejen úspěšnější a rychlejší, ale i levnější než při použití starých klasických obvazových materiálů. Tento fakt bych ráda prezentovala v následující kazuistice včetně cenového rozboru.

Kazuistika Pacient 33 let s ALL od roku 2006, opakované hospitalizace na HOO FN Plzeň, pro relaps

provedena v roce 2008 alogenní nepříbuzenská transplantace krvetvorných buněk, ulcerace sliznice distálního jícnu a žaludku při reakci štěpu proti hostiteli (GvHD) – 1/2009, od 7/2010 těžká kolitida při střevní formě GvHD, která nereagovala na konzervativní léčbu. Dne 3. 9. 2010 bylo z vitální indikace rozhodnuto o chirurgické intervenci. Byla provedena resekce tenkých kliček (odebráno 130 cm, histologicky těžká gangréna střevní sliznice), slepý uzávěr ilea a jejunostomie. Pro těžké krvácení z dutiny břišní byla 4. 9. 2010 provedena operační revize, kde byla zjištěna pokračující gangréna tlustého střeva. Byla proto provedena subtotální kolektomie (odebráno 80 cm). Nemocný byl přeložen z chirurgické kliniky na naše pracoviště dne 13. 9. 2010 k doléčení. Doporučená frekvence převazu operační rány dle chirurga byla jednou denně, dezinfekce operační rány a okolí roztokem Braunol a sterilní kompresy z netkaného textilu k ošetření ran. Postupně docházelo k dehiscenci jizvy a ke zvýšené, mírně zapáchající secernaci. Na spodině se objevily nazelenalé povlaky a nemocný si začal stěžovat na bolestivost při snímání krytí z důvodu zvýšené citlivosti kůže při GvHD reakci po alogenní transplantaci kostní dřeně a nepříjemné pocity pálení kůže pod použitou náplasťovou fixací. Při převazu byl proveden stěr z defektu. Mikrobiologické vyšetření ze 17. 9. 2010 potvrdilo kolonizaci defektu: Enterococcus faecium, Serratia marcescens, Klebsiella pneumoniae ojediněle. Mykologická kultivace – negativní, Pseudomonas aeruginosa. Z důvodu nepříznivého průběhu hojení defektu jsme pro další postup zvolili krytí se Safetac® technologií s obsahem stříbra. Frekvence převazu jednou za dva dny, dezinfekce okolí a defektu Braunol roztokem, použitý materiál: Mepilex Ag – antibakteriální krytí (široké použití) (obr. 3), Me-

bolest a stáří odborné téma

1

4

7

2

5

8

Obr. 1 / Poškození při nevhodně zvoleném materiálu k převazu Obr. 2 / Operační rána po 13 dnech hojení Obr. 3 / Nespecifická aplikace Mepilex Ag Obr. 4 / Sekundární krytí Obr. 5 / Pacient po převazu chirurgem Obr. 6 / Stav před propuštěním

3

6

Obr. 7 / V domácím ošetřování Obr. 8 / Kompletní zhojení

Graf 2

M epilex Ag prokázal přetrvávající účinek až 7 dnů 2. den

3. den

4. den

5. den

6. den

Srovnání nákladů

7. den 5,5 5,0

450 401,2

Kč

1. den

Log red

Graf 1

400

4,5

350

4,0

úspora 46 %

3,5

300 250

3,0 2,5

187,5

2,0

200 150

1,5 100

1,0

50

0,5 0 C. albicans

E. faecalis (VRE) P. aeruginosa

S. marcescens S. aureus (MRSA)

S. aureus

A. baumannii

0 převaz dle chirurga

převaz s měkkými silikony fota: archiv autorky, zdroj grafů: autorka

15

22

odborné téma bolest a stáří

Druhy sociálních služeb, které pomohou vyřešit životní situaci seniora Pro motivaci seniora k využívání sociální služby je nutné, aby měli i zdravotníci povědomost o možnostech využívání sociální služby po propuštění seniora z nemocničního zařízení do domácí péče. Pro pomoc pečující rodině nebo pro překlenutí doby, kdy se hledá vhodná pobytová služba pro seniora, která by odpovídala jeho potřebám, je k dispozici odlehčovací služba, která je poskytována formou terénní, ambulantní nebo pobytové služby. Seniorovi poskytuje nezbytný čas na rekonvalescenci po propuštění z nemocnice nebo odlehčení pečující rodině. Je možné ji využívat v domácím prostředí seniora i na 24 hodin denně nebo přímo v zařízení sociální služby, zpravidla v domově pro seniory, kde je zajištěn 24hodinový dohled a zdravotní péče. Je zpravidla poskytována na delší časový úsek – dny, ­t ýden nebo na jeden až tři ­měsíce. Domov pro seniory je pobytová sociální služba, kde má senior nepřetržitě zajištěný pobyt, stravu, péči o svou osobu a zdravotní dohled. Do domova pro seniory zpravidla dochází lékař, je zde nabízena rehabilitace, ergoterapie a další aktivizační činnosti, které vedou k udržení a rozvoji stávajících schopností a dovedností seniora jak po psychické, tak po tělesné stránce. Pečovatelská služba je klasická terénní nebo ambulantní sociální služba poskytovaná seniorovi v jeho vlastní domácnosti. Pečovatelská služba provádí v domluveném čase úkony péče o vlastní osobu seniora, dovoz nebo donášku stravy, péči o jeho domácnost, nákupy, doprovody seniora k lékaři apod. Pro začátek využívání sociální služby je nejvýhodnější, protože senior se necítí vytržený ze svého přirozeného prostředí a lze ji velmi dobře kombinovat s péčí rodiny. Samostatnou kapitolou v péči o seniora po propuštění z nemocnice je domácí zdra-

florence florence10/13 6/13

votní péče (neřadí se do skupiny sociálních služeb). Ta je prováděna registrovanými zdravotními sestrami přímo v domácnosti seniora na základě doporučení lékaře (obnovuje se dle potřeby po třech měsících) a je hrazena zdravotní pojišťovnou. Zdravotní sestry provádějí ošetřovatelské úkony, po­ operační domácí péči, sledování zdravotního stavu, odběry krve apod. a též rehabilitační cvičení. Domácí zdravotní péče je vynikajícím doplňkem domácí péče o seniora jak v případě, kdy o něj pečuje rodina, tak v případě, kdy je seniorovi poskytována terénní sociální služba.

Závěr Veškerá činnost výše zmíněných sociálních služeb je směřována k možnosti co nejvíce zpříjemnit, usnadnit a zlepšit situaci seniora v případě, kdy už není sám schopen se o sebe postarat tak, aby se mohl i nadále věnovat svým aktivitám, setkávat se s blízkými a přáteli v pohodě a bez stresových situací vyvolaných zdravotním omezením. Pracovníci nemocnice plní v tomto procesu úlohu lidí, jejichž pokyny vnímá senior jako nutné brát v úvahu z titulu výše zmiňované péče o zdraví, a pracovníci sociální služby plní úlohu lidí, kteří budou o seniora pečovat s vizí, že bude moci prožívat dle svých možností plnohodnotný život s podporou „druhé osoby“. K podpoře využívání sociální služby, která bude následovat ať už ve spolupráci s rodinou jako doplněk péče o seniora, nebo jako přímá následnost po propuštění z nemocnice, je proto velmi potřebná kooperace zdravotníků a sociální pracovnice nemocnice a odpovědných pracovníků sociální služby na principech vzájemné úcty a respektu k odborným znalostem a dovednostem druhé strany. Kooperace je vedena s jedním cílem – pomoci seniorovi vyřešit všechny aspekty nelehké životní situace po propuštění z nemocnice.

Více o autorce Mgr. Kateřina Holická 1991: ukonč. Pedagogická fakulta, obor Speciální pedagogika, UK Praha; 1990–1992: Dětský diagnostický ústav Černovice u Tábora, speciální pedagog – diagnostik; 2005–2007: o. s. Pohoda Praha, vedoucí Denního stacionáře pro dospělé osoby s mentálním postižením; 2007–2009: Vyšší Hrádek, p. s. s., vedoucí úseku odborných služeb – manažer kvality poskytování sociálních služeb; 2010–2013: CSOP v Praze 10, vedoucí Pečovatelské služby

obsah

recenzované části výzkumné sdělení 23 / Postoje seniorů ke stáří a význam reminiscenčních aktivit

výzkumné sdělení 26 / Význam adherence k léčbě v souvislosti s kvalitou života HIV pozitivních pacientů

Výzkumné sdělení recenzované články

Postoje seniorů ke stáří a význam reminiscenčních aktivit Mgr. Kamila Marková Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice

Mgr. Martina Jedlinská Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice

Souhrn / Ke dni 31. 12. 2010 bylo na území České republiky sečteno celkem 10 532 770 osob. Z tohoto celkového počtu bylo 2 379 696 osob ve věku 60 let a více. Úspěšná adaptace na stáří a pozitivní postoje ke stáří mohou výrazně ovlivnit kvalitu života, subjektivní hodnocení zdraví i objektivně se zhoršující zdravotní stav. Reminiscenční aktivity mohou pomoci starému člověku vyrovnat se i s obtížnými fázemi jeho života. Tyto aktivity mají u seniorů pozitivní efekt na celkový funkční, psychický a zdravotní stav. Jako reminiscenční aktivity označujeme rozhovor terapeuta (sestry) se seniorem o jeho dosavadním životě, jeho dřívějších aktivitách, událostech a zkušenostech, často s využitím vhodných pomůcek (staré fotografie, předměty, nástroje, pomůcky využívané v domácnostech, pracovní nářadí, filmy, hudba atd.) Klíčová slova / senior – stárnutí – postoje ke stáří – reminiscenční aktivity – vzpomínání. Seniors’ attitudes to old age and the importance of reminiscence activities Summary / On the 31st December 2010 a total of 10 532 770 people were counted in the Czech Republic. Of that total, 2 379 696 people were aged 60 years and over. Successful adaptation to old age and positive attitudes to old age can considerably affect quality of life, subjective evaluation of health and objective deteriorating health conditions. Reminiscence activities can assist older people equally with the difficult phases of their lives. These activities have a positive effect on the overall functional, mental and health conditions of seniors. Reminiscence activities is a name for interview between the therapist (nurse) and the senior, where they discuss his previous life, his past activities, events and experiences, often using appropriate tools (old photos, objects, tools, instruments used in the home, work tools, movies, music etc.) Keywords / senior – ageing – attitudes to old age – reminiscence activities – reminiscence.

Úvod

Stáří lze definovat jako „poslední fázi života, v níž se projevují involuční změny (zánikové, atrofické), se zhoršováním zdatnosti, odolnosti a adaptability organismu.“ (Kalvach a Onderková, 2006) Fenomén stáří je často viděn jako zvláštní a obávaná etapa lidského života. Většina mladých lidí zastává názor, že stáří vlastně nestojí za nic. Tímto postojem se však odklánějí od všeho a od všech, kteří nějakým způsobem stáří připomínají. (Haškovcová, 2010) Ke dni 31. 12. 2010 bylo na území České republiky sečteno celkem 10 532 770 osob. Z tohoto celkového počtu bylo 2 379 696 osob ve věku 60 let a více. (ÚZIS, 2012) Starých lidí v populaci významně přibývá a nadále přibývat bude. Hovoří se o geriatrizaci medicíny v procesu stárnutí populace a nástupu dlouhověké společnosti. (Kalvach, 2008) Pojem reminiscence je používán jako synonymum českého výrazu vzpomínka či vzpomínání. Je to prostředek k znovunabytí prožitých událostí, které obohacují náš všední život. Jako reminiscenční aktivity se označuje rozhovor

terapeuta (sestry) se seniorem o jeho dosavadním životě, jeho dřívějších aktivitách, událostech a zkušenostech, často s využitím vhodných pomůcek (staré fotografie, předměty, přístroje, pomůcky využívané v domácnostech, pracovní nářadí, filmy, hudba atd.) Hlavním smyslem reminiscenčních aktivit je vyplnění volného času seniorů, sociální začlenění, přirozená kognitivní stimulace, nastolení psychické pohody, posílení sebeúcty a sebevyjádření. (Schweitzer a Bruce, 2008)

Cíl práce

Cílem tohoto výzkumného šetření bylo zhodnotit postoje ke stáří u seniorů žijících v institucionální péči a popsat význam reminiscenčních aktivit pro život těchto seniorů.

Soubor a metodika

Výzkumný soubor tvořilo 10 záměrně vybraných respondentů žijících v institucionální péči. Výzkum probíhal ve dvou spolupracujících domovech pro seniory v Praze. Kritéria pro zařazení respondentů do výzkumu byla věk nad 65 let, vý-

sledky kognitivního testu Mini mental state examination (MMSE) nad 18 bodů, podpis informovaného souhlasu o studii a účast na osmi lekcích reminiscenčních aktivit. Výzkumné šetření proběhlo od května 2012 do června 2012. Ve výzkumu byla zvolena kvalitativní metoda šetření. Byl zvolen rozhovor, který byl zaznamenán pomocí diktafonu vždy stejnou osobou a následně přepsán do písemné podoby. V úvodu byli respondenti seznámeni s problematikou výzkumu a byli ujištěni o anonymitě prováděného šetření. Rozhovor trval průměrně 15 minut a skládal se ze šesti otázek. Tři otázky vycházely ze standardizovaného dotazníku postojů ke stárnutí a stáří (AAQ). Další tři otázky byly vlastní konstrukce sestavené na základě osobních zkušeností a pilot-

Recenzovaly Mgr. Renáta Nentvichová Novotná, DiS. Domov pro seniory Slunečnice, Praha 8 Mgr. Renata Ptáčková SZŠ Pardubice

23

26

recenzované články Výzkumné sdělení

florence 10/13

Význam adherence k léčbě v souvislosti s kvalitou života HIV pozitivních pacientů PhDr. Jiří Frei ZČU v Plzni, Fakulta zdravotnických studií, Zdravotnická záchranná služba Plzeňského kraje

Souhrn / Záměrem tohoto článku je poskytnout čtenářům základní informace o problematice HIV/AIDS (Human Immunodeficiency Virus/ Acquired Immunodeficiency Syndrome) a zdůraznit nutnost adherence k léčbě a ošetřovatelské péči. Hlavním cílem výzkumného šetření bylo zhodnotit vliv adherence k léčbě u HIV pozitivních pacientů na kvalitu jejich života, a to nejenom z pohledu ošetřovatelství. Mnohé výzkumy posledních let prokázaly, že vysoká adherence k léčbě a ošetřovatelské péči má jednoznačně pozitivní vliv na celý léčebně-ošetřovatelský proces a celkovou kvalitu života HIV pozitivních osob. Výsledky provedeného výzkumného šetření potvrzují jak vzájemný vztah adherence a kvality života HIV pozitivních pacientů, tak závěry dalších studií a výzkumů provedených v této oblasti. Jsou zde zmíněny jednotlivé aspekty a dopady léčby, její přínosy i negativa. Potřebná data byla získána ve spolupráci s Infekční klinikou FN Plzeň a tamním AIDS centrem. Klíčová slova / adherence – AIDS – deficit imunity – HIV – infekce – pacient. Significance of Adherence in Treatment in Connection with Quality of Life of HIV Positive Patients Summary / The aim of this paper is to give readers all the essential information about HIV/AIDS (Human Immunodeficiency Virus/Acquired Immunodeficiency Syndrome) and emphasize the need for adherence to treatment and nursing care. The main objective of the research is focused on evaluation of the effect of treatment adherence in HIV positive patients on their quality of life not only from the perspective of nursing. There are various aspects and effects of treatment, benefits and disadvantages as well. Many studies in recent years have shown that high adherence to treatment and nursing care has a clearly positive impact on the hospital nursing process and the overall quality of life of HIV positive people. The essential data were obtained in cooperation with the Clinic of Infectious Diseases University Hospital Pilsen, and the local AIDS center. Keywords / adherence – AIDS – immune deficiency – HIV – infection – patient.

Úvod

Onemocnění AIDS je ve světě známé více než 30 let. I přes tuto poměrně dlouhou dobu panuje o této nemoci stále mnoho mýtů a předsudků. Úplné vyléčení HIV pozitivních pacientů dosud není možné, o to důležitější je však prevence, dostatečná informovanost veřejnosti i zdravotníků a v neposlední řadě i vhodná léčba a ošetřovatelská péče s vysokou adherencí nemocných. HIV/AIDS se řadí mezi pandemie. To znamená, že jde o epidemii s vysokou incidencí, zasahující celé kontinenty. Na světě je v současnosti kolem 40 mi­liónů HIV pozitivních dospělých a cca 2,5 mi-

Recenzovaly Mgr. Ing. Markéta Benešová psycholog, Praha Mgr. Michaela Veselá psycholog, speciální pedagog, Praha

liónu dětí. Přibližně 30 miliónů osob od počátku pandemie na AIDS zemřelo. V České republice bylo k 31. 3. 2013 hlášeno 1930 HIV pozitivních osob trvale žijících v ČR. Ve stadiu AIDS jich bylo k tomuto datu evidováno 375 a 193 osob již onemocnění podlehlo. Přenos infekce HIV se uskutečňuje třemi způsoby – krevní cestou, při sexuálním styku a vertikálním způsobem (z matky na plod). HIV se sice vyskytuje ve všech tělních tekutinách (moč, pot, sliny apod.), nebezpečí jeho přenosu je však prakticky reálné zejména přenosem krví, vaginálním sekretem, spermatem a mateřským mlékem. V ostatních tělních tekutinách je množství viru minimální, a tak k jeho přenosu těmito tekutinami standardně nedochází. Díky tomu se HIV nepřenáší při běžných činnostech či kontaktu, jako je např. podání ruky, běžný dotek, kýchnutí, pobyt osob ve stejné místnosti apod. Nedochází ani k přenosu HIV hmyzem.

Průběh nákazy virem HIV může být u jednotlivých osob velmi odlišný. Vždy je závislý na mnoha faktorech. Těmi jsou jak celkový zdravotní stav a stav imunitního systému člověka, tak i včasná diagnostika infekce, popř. správné načasování zahájení léčby. Na celkový průběh infekce a tím i zdravotní stav HIV pozitivního člověka má v neposlední řadě velký vliv i míra adherence k léčbě a ošetřovatelské péči. Nejde totiž pouze o to pacienta léčit a starat se o něj, ale celý tento proces musí být sledován i z hlediska adherence, tzn. akceptovatelnosti léčby ze strany pacienta a její celkové „přilnavosti“. Mnohé studie prokázaly, že kvalita života HIV pozitivních pacientů je úměrně závislá právě na výši adherence k léčbě a ošetřovatelské péči. Zcela vyléčit onemocnění HIV/AIDS není zatím bohužel ani přes velmi kvalitní léčbu možné. Postupů a strategií v léčbě je celá řada. Ve většině případů už dnes pacienti neužívají tak velké množství léků, jako tomu bylo v minulosti.

Výzkumné sdělení recenzované články

Také nežádoucích účinků díky moderní léčbě ubylo. Komplexní léčba a ošetřovatelská péče HIV infikovaných je velmi náročná jak po stránce finanční, tak i s ohledem na psychickou zátěž nemocných. Z těchto důvodů je velmi důležitá její dobrá adherence. Zajištění správné adherence k léčbě a ošetřovatelské péči z pozice lékařů a všeobecných sester začíná zejména vhodnou komunikací. Ideální spolupráce pacienta se zdravotnickým zařízením při řešení jeho zdravotních problémů bývá velmi často založena právě na této kvalitní vzájemné komunikaci a dobrém vztahu mezi pacientem a zdravotnickým personálem. Sestra musí využívat nejenom všechny zásady efektivní komunikace, být na pacienta vždy slušná, příjemná a přátelská, ale projevovat i dostatečné množství empatie a akceptace. Přístup k pacientovi musí být vždy individuální a zohledňovat jeho potřeby. Úlohou zdravotnického personálu je rovněž eliminovat strach a úzkost z neznámého. Jedině tak lze kvalitní profesionální vztah ze strany pacienta udržet a tím velmi pomoci k vysoké adherenci k léčbě. Pro pacienta bývá dle mnoha studií vždy velmi podstatný i dostatečný a vhodně zprostředkovaný přísun pro něj důležitých informací – edukace. HIV pozitivita je pro většinu pacientů velmi choulostivým zdravotním problémem, za který se v mnoha případech stydí a který má velké dopady na jejich bio-psycho-sociální a spirituální oblasti. Proto je správná edukace těchto pacientů nezbytným prvkem celého ošetřovatelského procesu.

Metodologie

Cílem rozsáhlého výzkumného šetření, s jehož dílčími výsledky bychom vás chtěli seznámit, bylo zhodnotit vliv adherence k léčbě u HIV pozitivních pacientů na jejich kvalitu života. Výzkumné šetření si neklade za cíl získat kompletní zobecnitelná data pro celou populaci HIV pozitivních pacientů v ČR. Jedná se o základní empirický kvantitativně-kvalitativní výzkum, jehož explorační výzkumnou metodou bylo dotazníkové šetření společně s využitím některých biologických markerů. V rámci tohoto výzkumného šetření bylo hodnoceno, zda některé sociální podmínky HIV pozitivních pacientů mají vliv na jejich subjektivní vnímání kvality

života, zda kvalita života souvisí s mírou adherence HIV pozitivních pacientů, ale i zda subjektivní vnímání zdravotního stavu a psychické pohody HIV pozitivních pacientů bylo lepší před stanovením jejich HIV pozitivity než v průběhu samotné léčby. Výzkumné šetření bylo dokončeno v roce 2012 a byli do něj zapojeni HIV pozitivní pacienti sledovaní a léčení v rámci AIDS centra Infekční kliniky FN Plzeň. Z původního souboru 50 osob jich muselo být z nejrůznějších důvodů 7 vyřazeno a výsledky provedeného výzkumného šetření tak zohledňují data od 43 probandů (28 mužů, 15 žen). HIV pozitivní pacienti vyplňovali polostandardizovaný dotazník, jehož některé položky vycházejí z mezinárodně uznávaného standardizovaného dotazníku RAND 36 – Item ­Health Survey (SF-36), který je široce využíván ke zjištění kvality života v souvislosti se zdravím a byl navržen k použití v klinické praxi. Uvedený standardizovaný dotazník byl pro účely výzkumného šetření z důvodu své velké obsáhlosti zestručněn a některé jeho položky byly upraveny pro lepší využití u konkrétní skupiny HIV pozitivních pacientů. Data získaná z dotazníkového šetření byla následně konfrontována s výsledky vyšetření biologického materiálu odebraného se souhlasem všem respondentům výzkumného šetření, které měly ověřit míru adherence k léčbě u daných pacientů. Tímto biologickým materiálem byla moč pacientů, která byla vyšetřována na přítomnost látek ordinovaných antiretrovirových léků, podávaných pacientům v průběhu jejich léčby. Jako vyšetřovací metoda analýzy moči byla zvolena metoda HPLC (High presure liquid chromatography).

Výsledky

Při zjišťování sociálních podmínek respondentů a jejich vlivu na subjektivní vnímání kvality života bylo mimo jiné zjištěno, že vzdělání daného vzorku HIV pozitivních respondentů takřka koreluje s rozložením a zastoupením vzdělání obyvatelstva v ČR. K tomuto porovnání bylo využito dat Českého statistického úřadu za rok 2011 o vzdělání obyvatel ČR. Korelaci ukazuje tabulka 1 (Porovnání dosaženého vzdělání HIV pozitivních pacientů), kde je znázorněno nejvyšší dosažené vzdělání HIV pozitivních respondentů ve srovnání s procentuálním podílem zastoupení vzdělání obyvatel v ČR. Lze tedy předpokládat, že HIV pozitivita není problémem pouze určité skupiny obyvatelstva, ale vyskytuje se napříč všemi vrstvami obyvatelstva v ČR. Všichni respondenti měli v rámci výzkumného šetření možnost subjektivně zhodnotit své hmotné zabezpečení v porovnání s ostatní populací a rodinami v ČR. Tato otázka je velmi subjektivní, ale zároveň vyjadřuje určité zhodnocení vlastní finanční situace každého respondenta a to, jak pociťuje svou aktuální zejména finanční a hmotnou situaci. Faktor finanční má totiž dle provedeného šetření v řadě okolností vliv i na celkové hodnocení a vnímání kvality života daného respondenta. Na tuto dotazníkovou položku odpověděli všichni dotazovaní respondenti a výsledky jsou znázorněny v grafu 1 (Subjektivní vnímání vlastní finanční situace a hmotného zabezpečení respondenty). Z četností odpovědí znázorněných v grafu 1 lze usuzovat, že naprostá většina respondentů (69,77 %) hodnotí své hmotné zabezpečení jako průměrné. Pouze 6,98 % respondentů hodnotí svoji finanční situaci jako výrazně podprůměrnou. zdroj: výzkum autora

Tab. 1

Porovnání dosaženého vzdělání HIV pozitivních pacientů

Dosažené vzdělání

% podíl obyvatelstva ČR

% podíl HIV pozitivních pacientů zařazených do výzkumného šetření

Nedokončené základní

0,1 %

0%

Základní

16,3 %

16,28 %

Střední bez maturity

35,2 %

39,54 %

Střední s maturitou

33,7 %

30,23 %

Vysokoškolské

14,6 %

13,95 %

27

praxe Paliativní medicína v Africe

florence 10/13

Implementace paliativní medicíny v podmínkách rovníkové Afriky Lukáš Malý, R. N. student všeobecného lékařství, zdravotní bratr

Loni jsem působil tři měsíce ve východoafrickém státě Uganda, kde jsme se snažili rozvíjet paliativní medicínu v odlehlém regionu Ntungamo, který se nachází nedaleko hranic s Tanzánií a Rwandou. Letos v létě jsem se sem vrátil a působím tu společně se zakladatelkou organizace Shalom for Uganda MUDr. Veronikou Jakubčiakovou. foto: archiv autora

32

maniok, kukuřice, zajímavostí jsou rozsáhlé plantáže vanilky. Nachází se zde několik národních parků, nejznámější z nich jsou Queen Elizabeth National Park, Murchison falls, Lake Mburo a Kidepo valley National Park. Podnebí je tu rovníkové se střídáním období sucha a dešťů. Zajímavostí také je, že na nejvyšších horách v Ugandě se nacházejí i ledovce. Winston Churchill kdysi nazval Ugandu „perlou Afriky“.

V Africe musíte mnohdy improvizovat

U

Zdravotní sestry smějí v Africe předepisovat některé léky a po absolvování speciálních kurzů i morfin.

ganda leží v rovníkové Africe a svou rozlohou 241 038 km se řadí k menším státům. Sousedními státy jsou Demokratická republika Kongo, Jižní Súdán, Keňa, Tanzánie a Rwanda. Část hranice s Tanzánií a Keňou se nachází ve Viktoriině jezeře. S počtem obyvatel 33,4 miliónu a ročním přírůstkem 3,2 mil. obyvatel má Uganda jednu z největších populačních expanzí na světě. Úředním jazykem je tu angličtina, ale většina lidí hovoří více než padesáti kmenovými jazyky. Průměrný věk je 15 let, průměrná délka dožití mužů je 52 let, žen 54 let. Největšími zdravotními problémy jsou malárie, HIV/AIDS, břišní tyfus, brucela a ostatní infekční onemocnění. Hlavními zemědělskými produkty a potravinami jsou zde banány Matooke, káva, čaj,

Pět let jsem pracoval na oddělení anesteziologie a resuscitace v pražské Nemocnici pod Petřínem. Předtím jsem byl rok na interním oddělení. Za tu dobu jsem se v pozici zdravotního bratra mnohému naučil. Tyto zkušenosti se mi teď v Africe velmi hodí. Nemáme tady moderní diagnostické metody, biochemickou laboratoř. Při vyšetřování pacientů se musíme mnohdy spokojit jen s fyzikálním vyšetřením. Intenzivní péče mě naučila přemýšlet kriticky, logicky uvažovat mnohdy pod velkým tlakem. To jsou všechno dovednosti, které tady na rovníku využijete. Mnohdy je potřeba velmi improvizovat a vystačit si pouze s omezeným množstvím zdravotnického materiálu i léků. O pacientovi musíme přemýšlet daleko víc komplexně. Je potřeba vzít v úvahu to, jak daleko bydlí od zdravotnického centra, zda má dostatek financí, zda je jeho rodina schopna se o něj postarat. Ošetřovatelskou péči tu totiž v daleko větší míře přebírá rodina. Práce zdravotní sestry je více medicínská. Sestry zde mohou předepisovat určité léky a po absolvování speciálních kurzů i morfin. Velmi rozšířenou profesí je zde tzv. Clinical officer. Zjednodušeně lze říci, že se jedná o tříleté studium medicíny. Po absolvování tohoto studia můžete pracovat ve vlastní ordinaci a předepisovat léky.

fota: archiv autora

Paliativní medicína v Africe praxe

Studium medicíny je totiž v Ugandě drahé a její absolventi jsou většinou chirurgové.

Shalom for Uganda MUDr. Veronika Jakubčiaková, má dlouholetá kamarádka, procestovala několik afrických zemí, než zůstala v Ugandě. Paliativní medicína je zde na velmi dobré úrovni, v regionu Ntungamo však úplně chybí. V Ugandě funguje organizace HAU (Hospice Africa Uganda), kterou v roce 1993 založila Dr. Anne Merriman z Irska. Veronika si uvědomovala, že problematice paliativní péče je potřeba se věnovat systematicky, dlouhodobě a zajistit návaznost péče. Spolu s dalšími dobrovolníky z ČR i z Ugandy proto založila organizaci Shalom for Uganda. Jedním z cílů této organizace je poskytování paliativní medicíny systémem domácích návštěv. Pokračování a návaznost péče je zajištěna také spoluprací a podporou místních studentů zdravotnických oborů, kteří v době prázdnin organizaci pomáhají. Organizace se snaží působit v rámci místní komunity. Poskytuje komplexní péči zahrnující léčebně-preventivní péči, psychickou i finanční pomoc. Nedílnou součástí je také působení na místní základní a střední škole, jelikož vzdělání je velmi efektivním nástrojem pro zdravotníky. V loňském roce jsme pořádali setkání a přednášky po okolních vesnicích na téma prevence nemocí i hygiena. Zorganizovali jsme i workshopy

zaměřené na výživu. Mnoho dětí trpí podvýživou, ačkoli suroviny tu mají. Učili jsme je maximálně využít místní zdroje. V rámci spolupráce se základní školou pořádáme různé aktivity, snažíme se při nich podpořit v dětech logické myšlení. Prací v menších skupinách se učí spolupráci. Na místní základní škole studuje přes 700 dětí a učí je pouze dvanáct učitelů, což je málo. Děti se učí jiným způsobem, než na jaký jsme zvyklí u nás v Evropě. Látku se učí zpaměti, během vyučovací hodiny hodně píšou do sešitu. Nejchudším lidem se snažíme poskytovat také určitou materiální pomoc. Nelze jim ale dát jenom peníze, naší snahou je rozvíjet v nich soběstačnost, aby nebyli závislí na příjmu peněz z Evropy. Naším největším projektem je nyní výstavba Shalom medical centre. Jedná se o budovu s ordinacemi, zázemím pro domácí hospicovou péči a ubytovnou pro dobrovolníky. Zatím máme ordinaci na místní faře a ve vedlejších místnostech vaříme a spíme.

V Africe se umírá jinak Začátky působení naší organizace, u kterých jsem měl loni na podzim možnost být, byly těžké. Potýkali jsme se s řadou problémů, jiná kultura, jiná mentalita místních lidí. Měli jsme problémy i s místní byrokracií. V úplných začátcích jsme neměli dostatek jídla, leckdy ani vody a elektřiny. Postupně se malými krůčky naše situace

Foto vlevo: Velkou část pacientů na klinice tvoří děti. Je tu mnoho případů malárie i pneumonie. Spousta dětí viděla bělocha poprvé v životě Foto vpravo: MUDr. Tereza Truhlářová a MUDr. Veronika Jakubčiaková při návštěvě pacientky Vanese

33

zpravodaj

ČAS

florence 10/13

Dřív jsme byly pro lékaře parťáky Jako směnová sestra u lůžka pracuje šestačtyřicetiletá Jana Bačkovská už sedmadvacet let. Celý svůj sesterský život pracuje na chirurgii a jejích zkušeností a vlastností si její kolegyně váží. Působí jako mentorka a kolegyně v ní, díky jejím zkušenostem, nacházejí oporu. Za svou mnohaletou práci byla letos na jaře oceněna Cenou Florence Nightingale 2013. Jaký to byl pocit, získat takovéto ocenění? Velmi příjemný, ale také zavazující. A ty pochybnosti, co mi běhaly hlavou! Proč zrovna já? ­Určitě je v republice více dobrých, ne-li lepších sester. Podle svých kolegyň jste „ukázkovým příkladem“ sestry. Proč jste se rozhodla pro tohle povolání? Jako malá jsem chtěla být veterinářkou. „Léčila“ jsem dědovi všechna zvířata. Pak jsem chtěla být dětská sestra a nakonec jsem vystudovala zdravotní sestru. Vždycky jsem litovala nemocné a slabší a zajímalo mě, jak bych jim mohla pomoci. Nelituji svého rozhodnutí.

Sestra Jana Bačkovská pracuje celý svůj profesní život na chirurgii

Působíte i jako mentorka. Co svým novým kolegyním vštěpujete? Že trpělivostí se s pacientem pořídí nejvíc. A aby byly poctivé k práci, kterou si dobrovolně vybraly, i když není optimálně ohodnocená. Jste specialistka v intenzivní péči a pracujete v přímé lůžkové péči. Nechtěla jste si někdy vyzkoušet něco jiného? Jako směnová sestra u lůžka pracuji už dvacet sedm let. Dvacet let pracuji na JIP. Někdy mě přepadnou pochybnosti, jak dlouho ještě zvládnu práci na směny. Není to jednoduché po fyzické ani po psychické stránce a celý život za prací dojíždím. Ale chirurgii mám ráda a neumím si představit, že bych pracovala někde jinde, takže proč to zkoušet? Navíc neumím světový jazyk, což cítím jako velký handicap, a jsem ještě „ne-

Měla jste nějaký svůj vzor? Vzorem je mi má staniční sestra Dana. Pracujeme spolu už dvacet let. Dana je perfekcionalistka a vyžaduje dobře odvedenou práci. A já se ji snažím vykonávat dobře. Co vás na vašem povolání baví? Aby to nevyznělo jako klišé, ale práce s lidmi. Přivezeme si ze sálu pacienta, který je bolavý, nemočí a špatně dýchá. Druhý den sedí, třetí den chodí a za čtyři nebo pět dní jej překládáme stabilizovaného a samostatného na standardní oddělení. To mě baví. A také práce v týmu. Nové kolegyně, než se zapracují, nevědí spoustu věcí a postupně se z nich stávají zkušené vzdělané ­jipové sestry. Netvrdím ale, že je to ­jednoduché. Co vás na vaší práci těší? Že mám možnost být profesionální oporou pa­ cientovi v jeho těžkém období nemoci. To, že vidím pokrok v uzdravování, a pokud je konec nevyhnutelný, že mohu do jisté míry ovlivnit, aby netrpěl.

foto: archiv Jany Bačkovské

40

zpravodaj čas

počítačová“ generace, takže na počítači umím jen základní úkony. Co je podle vás na sesterském povolání nejtěžší? Oddělit povolání a rodinu. Já už mám děti dospělé, ale když byly malé, tak např. Vánoce nesly těžce. Dnes to vidím u svých mladších kolegyň. Když jdou na noční nebo když slouží přes víkend, musejí obstarat rodinu, jedna volá domů, jak děti zvládly s tátou úkoly, druhá jim dává dobrou noc, další si posteskne, že není s rodinou na výletě… Nejhůře nesou nemoci dětí, když po telefonu kontrolují, jestli jim doma nezapomněli dát antibiotika nebo jak zvládají horečku. A mezitím běží pro transfuzi, polohují pacienta nebo mu podávají mísu. Vím, že jsme si toto povolání vybraly samy a dobrovolně, a i proto si vážím Ceny Florence Nightingale, protože vidím, že si nás, sester u lůžka, ČAS váží. Kdy jste se rozhodla vstoupit do ČAS a proč? Bylo to v roce 2006. Jsem v sekci ARIP a jsem pasivní členka. Měla jsem potřebu být v sesterské organizaci. Chtěla jsem mít informace o aktuálním dění, a když začal projekt registrace sester a jejich celoživotního vzdělávání, byla většina seminářů organizována ČAS. Byla jsem tedy blíž k informacím. Změnila se tato organizace nějak? Z mého okolí z ní, bohužel, hodně sester vystoupilo a nové do ní tolik nevstupují. Zvýšil se roční poplatek a pokud si sama aktivně nevyhledáte informace, moc se o činnosti ČAS nedozvíte. Hlavně my, mimopražské. Registrace sester vytvořená ČAS měla určitě význam a za sebe mohu říci, že díky seminářům a konferencím jsem potkala mnoho zajímavých kolegyň a kolegů a dozvěděla se spoustu nových informací z různých oborů. V našem povolání je vzdělávání nutností, stále je něco nového. Momentálně se rozhoduje o budoucnosti ČAS a všech nelékařských oborů, má vzniknout ČKZP, tak jsem zvědavá, jak všechna jednání dopadnou. Jak se změnila práce sester od doby, kdy jste s ní začínala? To by bylo na dlouho. Maturovala jsem v roce 1986. Zažila jsem ještě skleněné injekční stříkačky a transfuze ve skleněných lahvích. Noční jsme na 32 lůžek sloužily v jedné a denní do 14.30 hod. posílila staniční sestra a ošetřovatelka. Po sametové revoluci přišla revoluce i ve zdravotnictví. Vznikaly pojišťovny, soukromé ordinace i celé kliniky. Postupně byly dostupné jednorázové pomůcky a spousta materiálu na

ošetřování chronických ran. Při operacích vznikly nové postupy a metody, přišly nové trendy v anestezii, resuscitaci, neonatologii, vlastně ve všech oborech. Přibylo i personálu, ale protože všechno stojí peníze, jsou v poslední době v rámci šetření opět snižovány stavy personálu ve zdravotnických zařízeních, mzdy klesají, šetří se na lécích i materiálech. Chápu, že v dnešní době škrtů je to částečně nutnost, ale nesmí se tak dít na úkor pacienta. Jak se změnili pacienti? Část populace se stará o své zdraví, dodržuje zdravou životosprávu a je vzdělanější v pohledu na zdraví. Ale stále zůstává velkým problémem obezita, kouření, drogy a jejich následná léčba. Přibývá i agresivních pacientů nebo jejich rodinných příslušníků a stoupá i počet soudních řízení s nemocnicemi. Co vás na současném ošetřovatelství nejvíc mrzí? Jak přibývá dokumentace. Chápu, že zčásti je to nutné, ale když jsem při příjmu s pacientem 15 minut a pak nejméně hodinu vyplňuji a zakládám různé formuláře do dekurzu, je to šílené. Také mám pocit, že ještě tak před deseti lety jsme byli tým. Pro lékaře jsme byly parťáky. Dnešní trend je, že sestry si za své odpovídají samy a lékaři taky. Spolupráce je někdy svízelná, ale jde nám přeci o společný cíl: uzdravení pacienta. Co by se mělo podle vás změnit? Všechno je to o penězích. V rámci úspor se snižuje počet sester i pomocného personálu ve zdravotnických zařízeních, ale úroveň ošetřovatelství je nastavená mnohem vyšší než třeba před patnácti lety, ale pro jasně daný počet personálu! To jsme zase tam, jako když jsem začínala, kdy nebyl na pacienty čas a za dvanáct hodin jste neměla čas se ani najíst, napít nebo si dojít na toaletu. Nevím, zda byl obor zdravotnický asistent správně načasovaný, protože diplomovaných sester je ještě málo, všeobecné sestry stárnou a z nemocnic odcházejí a na zdravotnického asistenta nemá kdo dohlížet. Čeho byste si ještě přála ve své profesi dosáhnout? Nemám žádné vysoké cíle. Jsem jeden článek v řetězu ošetřovatelství a doufám, že jsem prospěšná tam, kde jsem. Snad mi bude ještě chvíli sloužit zdraví, abych pomohla pacientům, kteří jsou u nás hospitalizovaní. Magda Hettnerová, redakce Florence

k věci

→ Kdo je Jana Bačkovská Pracuje v Českolipské nemocnici na multi­ oborové chirurgické JIP již dvacet let. Chirurgii věnovala celý život. Po škole nastoupila na septickou chirurgii, odkud odešla po dvou letech na mateřskou dovolenou, a od roku 1993 pracuje na chirurgické JIP. V roce 1997 absolvovala ARIP a od roku 2006 je členkou sekce ARIP České asociace sester. Letos v červnu ji ČAS ocenila Cenou Florence Nightingale 2013 za její mnohaletou skvělou práci. Jejím prostřednictvím tak ocenila všechny sestry v přímé lůžkové péči, které po celé ČR každý den bez přestávky a anonymně činí pobyt pacientů v nemocnici příjemnějším, snesitelnějším a jejich léčbu efektivnější, kvalitnější a kontinuálnější. Jana Bačkovská je vdaná a má dvě dospělé děti, syna a dceru.

Dnešní trend je, že ­sestry si za své odpovídají samy a lékaři také. Spolupráce je někdy svízelná, ale jde nám přeci o společný cíl: uzdravení pacienta.

41

46

florence 10/13

historie text: Jana Přecechtělová, redakce Florence, fota: Profimedia a archiv

Jak vznikl zubní kartáček? Z kosti se štětinami

Neodmyslitelnou součástí naší každodenní hygieny je i zubní kartáček. Víte však, kdy tato pomůcka vznikla? Kdy se začala vyrábět pasta s fluorem či proč si staří Mayové vsazovali do zubů drahokamy? Že ne? Pak se s námi vydejte proti proudu času do dávné historie.

P

rvní záznam o tom, že člověk o své zuby cíleně pečoval, je starý 3 500 let. Zanechali nám jej staří Babylóňané, kteří prý k očistě svého chrupu používali cosi jako „žvýkací klacíky.“ Staří Mayové si do zubů vsazovali drahokamy a vzácné kovy, neboť to byl znak silného jedince, ­který ­znamenal, že zplodí silné ­potomstvo. Zubní kartáček dodnes neznají některé arabské a africké státy a místo něj používají k čištění zubů

rostlinu Meswak. Dokonce i v Koránu jsou o ní zmínky jako o ideálním nástroji ústní hygieny. Meswak má totiž vynikající čisticí a lešticí účinky a navíc obsahuje antiseptika, kvůli čemuž je dodnes velice ceněnou přísadou některých kosmetických přípravků a bělicích zubních past.

Klacky místo kartáčků

Nejstarší pomůcka k čištění zubů (na jednom konci roztřepená větvička) je

podle archeologických nálezů stará přes čtyři tisíce let. Naši pravěcí předkové tyto tyčinky velikosti tužky žvýkali za účelem očisty chrupu, až jeden jejich konec změkl, roztřepil se a posloužil tak jako primitivní kartáček. Druhý konec špičatého tvaru sloužil jako párátko k vyškrabávání jídla z mezizubních prostor. Způsoby, jak pečovat o své zuby, hledali lidé po staletí. Během nich používa-

47

li k čištění všechno možné, např. štětiny, žíně, větvičky, husí brky, sůl i saze. První štětinový zubní kartáček vynalezli v 15. století n. l. Číňané. Vzali štětiny divokého sibiřského kance a vložili je do bambusové nebo kostěné rukojeti. Štětinaté „udělátko“ však Evropany příliš nenadchlo. Ve středověku si totiž na starém kontinentě čistil zuby jen málokdo. Otcem evropského zubního kartáčku se stal v roce 1780 anglický obchodník William Addis, který na svůj vynález přišel ve vězení, v němž seděl za výtržnosti. Nudil se, a protože čištění zubů hadrem se solí a sazemi se mu zdálo neefektivní (nehledě na chuť), inspirován koštětem požádal dozorce o štětiny ze sibiřského kance, které připevnil ke kůstce, jež mu zbyla z jídla. Po propuštění z vězení vyrobil několik takovýchto kartáčků a zprvu je nabízel svým klientům mezi knihkupci. Pomůcka si velice rychle získala své příznivce a Addis si založil firmu, která o pár let později, když už ji vedl Addisův syn William, měla 60 zaměstnanců a vyráběla čtyři modely kartáčků. První ručně vyráběné kartáčky měly rukojeti z kostí (převážně volských) a štětiny z prasat se do nich upevňovaly do vyvrtaných dírek pomocí tenkých drátků. Koncem 19. století se již rozběhla masová výroba zubních kartáčků, a to nejdříve ve Francii a poté v celé Evropě. Prvním Američanem, který si nechal kartáček patentovat, byl H. N. Wads­ worth v roce 1850. Štětiny z prasat se používaly až do první poloviny 20. století, kdy byl vynalezen nylon. První nylonový kartáček, zvaný Zázračný kartáček doktora Westa, měl tu nevýhodu, že jeho štětiny byly příliš tvrdé a poškozovaly dásně. To napravili producenti zubních kartáčků až v roce 1950, kdy tvrdé štětiny nahradili měkčími. Vynález plastů vedl ve 20. století také k náhradě kostí v rukojetích kartáčků za celuloid.

Je libo pastu z pepře?

Směsí solí, pepře, mátových listů a květů kosatce si zuby čistili Egypťané již ve 4. století př. n. l. Římané používali pastu, jejíž hlavní složkou byla moč. Ta totiž obsahuje amoniak, který dokáže zuby krásně vybělit. Staří Řekové ji vylepšili o abraziva, když do ní drtili kosti či mušle. Používání zubní pasty nebo

k věci

→ Možná nevíte V dějinách stomatologie se často setkáváme s představou, že zubní kaz a následné bolesti zubů způsobuje zubní červ. Tato představa o červu v zubu patří k nejstarším a nejdéle tradovaným. Zubní červ byl poprvé písemně doložen v lékařských textech starověké Mezopotámie asi kolem roku 1800 př. n. l. a tato mylná představa přetrvala až do 18. století. Lidé se bolesti zubu snažili

zbavit zaříkáváním červa nebo ho různými prostředky vyháněli. Díry v zubech byly utěsňovány vložkami a zuby se vypalovaly zubním drátem nebo byly vykuřovány. První kartáček na elektrický pohon s názvem Braxodent vymysleli Švýcaři již v roce 1939. Tento kartáček prý snaživě napodoboval pohyby při klasickém ručním čištění – jeho hlavička kmitala v jedné rovině dopředu a dozadu. Tím mělo být dosaženo většího čisticího efektu, ale

z dnešního pohledu se tento kartáček hodil více na čištění obuvi než na čištění zubů. V roce 1987 přišel na svět elektrokartáček-revolucionář, který sice na první pohled vypadal podobně jako klasický manuální kartáček, avšak každý snopek jeho štětin rotoval v opačném směru než snopek sousední. Na rozdíl od svých předchůdců, které dělaly jen směšné pohyby, přišel tento kartáček s názvem Interplak s rotační technikou, která se v různých obdobách stala základním rysem moderní generace zubních kartáčků.

Zubní kartáček z počátku dvacátého století

prášku se rozšířilo až v 19. století. Do té doby se používal kartáček jen s vodou. Zubní prášky se vyráběly podomácku nejčastěji z křídy, rozdrcených cihel, skořápek a soli. Až kolem roku 1900 se začala zubní pasta vyrábět z peroxidu vodíku a sody a v roce 1914 se do ní začal přidávat fluorid. Zubní pasta byla původně dodávána ve skleničkách. Až syn amerického dentisty, který studoval v Paříži malířství, se inspiroval balením barev v tubách a navrhl otci, že pasta v tubě by byla praktičtější. Výrobci zubních past se nápadu ujali, a proto máme pastu v tomto praktickém obalu i dnes.

Literatura 1. Gordon R. Podivuhodné dějiny lékařství, Melantrich Praha, 1995. ISBN 80-7023-208-0. 2. Schreiber V. Medicína na přelomu tisíciletí, Academia, 2000. ISBN 80200-0822-5. 3. Nuland SB. Lékařství v průběhu staletí, Knižní klub, Praha, 2000. 4. Porter R. Největší dobrodiní lidstva - historie medicíny od starověku po současnost, Knižní klub, Praha 2001. 5.http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ relax/6597-proc-si-necistime-zuby-ptacimi-kridly-zacal-se-vyrabet-nylon/. 6. http://www.czech-health.com/cs/ zdravi/201307/148131.html. 7. http://www.czech-health.com/cs/ zdravi/201307/148131.html.

48

florence 10/13

personĂĄlnĂ­ inzerce VrchnĂ­ sestra FakultnĂ­ nemocnice Olomouc vyhlaĹĄuje vĂ˝bÄ›rovĂŠ řízenĂ­ na obsazenĂ­ vedoucĂ­ho pracovnĂ­ho mĂ­sta vrchnĂ­ sestry OrtopedickĂŠ kliniky PoĹžadavky: VĹ vzdÄ›lĂĄnĂ­ oĹĄetĹ™ovatelskĂŠho smÄ›ru (bakalĂĄĹ™skĂĄ nebo magisterskĂĄ forma), specializaÄ?nĂ­ vzdÄ›lĂĄnĂ­ v oboru oĹĄetĹ™ovatelskĂĄ pĂŠÄ?e v chirurgickĂ˝ch oborech, osvÄ›dÄ?enĂ­ k vĂ˝konu zdravotnickĂŠho povolĂĄnĂ­ bez odbornĂŠho dohledu podle zĂĄkona Ä?. 96/2004 Sb., nejmĂŠnÄ› 5 let odbornĂŠ praxe, praxe v Ĺ™Ă­dĂ­cĂ­ funkci vĂ­tĂĄna, dobrĂŠ řídĂ­cĂ­, organizaÄ?nĂ­ a komunikaÄ?nĂ­ schopnosti, zdravotnĂ­ zpĹŻsobilost a bezĂşhonnost podle zĂĄkona Ä?. 96/2004 Sb. v platnĂŠm znÄ›nĂ­, znalost prĂĄce s PC. JmenovĂĄnĂ­ do funkce po uzavĹ™enĂ­ vĂ˝bÄ›rovĂŠho řízenĂ­. PlatovĂŠ podmĂ­nky v souladu s platovĂ˝mi pĹ™edpisy pro stĂĄtnĂ­ příspÄ›vkovĂŠ organizace. NabĂ­zĂ­me: profesnĂ­ rĹŻst, moĹžnost ubytovĂĄnĂ­, příspÄ›vek na stravovĂĄnĂ­. K pĂ­semnĂŠ Şådosti je tĹ™eba doloĹžit: fotokopie dokladĹŻ o dosaĹženĂŠ kvalifikaci, profesnĂ­ Ĺživotopis, fotokopii vĂ˝pisu z rejstříku trestĹŻ, pĂ­semnou koncepci svĂŠ prĂĄce v uvedenĂŠ funkci.

SouÄ?ĂĄstĂ­ vĂ˝bÄ›rovĂŠho řízenĂ­ je absolvovĂĄnĂ­ psychologickĂ˝ch testĹŻ. PĂ­semnĂŠ pĹ™ihlĂĄĹĄky do vĂ˝bÄ›rovĂŠho řízenĂ­ je tĹ™eba doruÄ?it na PersonĂĄlnĂ­ Ăşsek FNOL – Bc. Andrea LysoĹˆkovĂĄ, I. P. Pavlova 6, 775 20 Olomouc nebo e-mail: andrea.lysonkova@fnol.cz nejpozdÄ›ji do 20. října 2013. VĹĄeobecnĂĄ sestra ĂšstĹ™ednĂ­ vojenskĂĄ nemocnice – VojenskĂĄ fakultnĂ­ nemocnice Praha pĹ™ijme do pracovnĂ­ho pomÄ›ru pro KardiologickĂŠ oddÄ›lenĂ­ InternĂ­ kliniky 1. LF UK a ĂšVN vĹĄeobecnou sestru do smÄ›nnĂŠho provozu. PoĹžadavky: odbornĂĄ zpĹŻsobilost odpovĂ­dajĂ­cĂ­ zĂĄkonu Ä?. 96/2004 Sb., praxe na podobnĂŠm pracoviĹĄti vĂ­tĂĄna, schopnost tĂ˝movĂŠ spoluprĂĄce, obÄ?anskĂĄ bezĂşhonnost. NabĂ­zĂ­me: odpovĂ­dajĂ­cĂ­ platovĂŠ podmĂ­nky, moĹžnost dalĹĄĂ­ho vzdÄ›lĂĄvĂĄnĂ­, moĹžnost ubytovĂĄnĂ­ pro mimopraĹžskĂŠ, zĂĄvodnĂ­ stravovĂĄnĂ­, jinĂŠ zamÄ›stnaneckĂŠ vĂ˝hody. NĂĄstup od 1. 10. 2013 nebo po dohodÄ›. Kontakt: vrchnĂ­ sestra Mgr. VĂĄclava OtcovĂĄ, tel.: 973 203 066, e-mail: vaclava.otcova@uvn.cz

VĹĄeobecnĂĄ sestra KrajskĂĄ nemocnice Liberec, a. s., pĹ™ijme na svĂĄ oddÄ›lenĂ­ vĹĄeobecnĂŠ sestry PoĹžadujeme: odbornou zpĹŻsobilost v oboru, pĹ™edchozĂ­ praxe a platnĂĄ registrace vĂ˝hodou (ne podmĂ­nkou), ochotu pracovat ve smÄ›nnĂŠm provozu. NabĂ­zĂ­me: moĹžnost vĂ˝bÄ›ru z nÄ›kolika oddÄ›lenĂ­, stabilnĂ­ zamÄ›stnĂĄnĂ­ s podporou odbornĂŠho rĹŻstu, moĹžnost ubytovĂĄnĂ­, zamÄ›stnaneckĂŠ benefity. Kontakty: Ing. Miroslava StrĂĄnskĂĄ, ved. personĂĄlnĂ­ho oddÄ›lenĂ­, e-mail: miroslava.stranska@nemlib.cz, www.nemlib.cz, tel.: 485 312 781. VĂ­ce pozic Domov sv. Karla BoromejskĂŠho v Praze pĹ™ijme: • registrovanou zdravotnĂ­ sestru do nepĹ™etrĹžitĂŠho provozu • oĹĄetĹ™ovatelku do smÄ›nnĂŠho provozu PoĹžadujeme vzdÄ›lĂĄnĂ­ pouze pro zdravotnictvĂ­. UpozorĹˆujeme zĂĄjemce, Ĺže kurz PSP je nedostaÄ?ujĂ­cĂ­. NĂĄstup moĹžnĂ˝ ihned. Pro Ĺženy moĹžnost ubytovĂĄnĂ­. Kontakt: tel.: 774 401 334, e-mail: vlasta.kremeckova@domovrepy.cz

angliÄ?tina inzerce

VĂĄĹĄ profesionĂĄlnĂ­ partner pro odbornĂŠ

medicĂ­nskĂŠ pĹ™eklady a tlumoÄ?enĂ­

Dementia The risk of dementia increases with age. The disease itself is thus often called senile dementia. It is a mental disorder, which brings about the degeneration of the brain area controlling memory, and weakens the cognitive abilities.

t 0ECPSOĂ? QĹźFLMBEZ t (SBmDLĂ? [QSBDPWĂˆOĂ“ QĹźFLMBEƉ t -PLBMJ[BDF TPGUXBSF B XXX TUSĂˆOFL t 5MVNPĹ˜FOĂ“ t .VMUJNFEJĂˆMOĂ“ TMVäCZ < 5 > < . > < & > JOGP!USBEVDUFSB DPN www.traductera.cz

35x80.indd 1

Nurse: Good morning, Ms Waters, come in and take a seat. Did you come with your daughter? That’s good. Good morning, Ms Fowler. Patient: Good morning. Daughter: Good morning, nurse. Nurse: So, do you have any news? Patient: Well, nothing special. I’m fine, my daughter is good, I can’t complain about anything. Well, except the knees, they keep hurting. Daughter: My mother makes me really sad. She’s become really mean lately, she keeps on complaining about my husband and I, and she makes up unbelievable stuff. It seems she wants to set everyone against us. I wanted to have a word with her in a quiet moment, to ask her why she’s doing it, to explain to her that we love her, but she reacted with more insults and false accusations. Moreover, she not only has problems with her memory, but basic procedures, such as dressing, eating and going to the toilet, have also started to become a problem.

We don’t reproach her for anything, we try to encourage her and praise her, but it’s getting worse and worse. What can we do about it? Nurse: I know how you feel, but it’s actually not your mother’s fault; she’s ill. You can talk the situation over with the doctor (psychiatrist) and she’ll probably add something to the current treatment of Selegin and Geratam therapy to help slow down the progression of your mother’s condition. Daughter: I hope that’ll help a bit. I really can’t cope with it any longer – work, family, care of my mother‌ I would never put her in an institution. But it makes me feel really terrible to see her like this. I even say to myself that I don’t want to end up like this when I’m old. Nurse: And have you tried to keep her busy with some activities such as reading books, embroidery or board games – such activities can exercise the brain a little bit and delay the progression of dementia. Daughter: But I’ve run out of ideas to keep her busy. She doesn’t like anything. She can’t sit still for very long, she says she’s tired, so she just stays in bed and stares at the ceiling. It’s not easy at all. I’m considering quitting my job so I can dedicate more time to her. When I’m not with her, I literally tremble to think what she might be up to at home.

Patient: Oh, come on, stop complaining, I’m not a child. What could I have been up to? Nurse: Well, come in and see what the doctor has to say to you. Patient & Daughter: Thank you, nurse. SLOVNĂ? ZĂ SOBA thus → a tak, tudĂ­Ĺž, tedy to bring about → zapříÄ?init, zpĹŻsobit to complain → stěŞovat si mean → zlĂ˝; lakomĂ˝ lately → poslednĂ­ dobou to make up → vymýťlet, vymýťlet si unbelievable → neuvěřitelnĂ˝ to set against → poĹĄtvat nÄ›koho proti nÄ›komu to have a word with → promluvit si insult → Ăştok, nadĂĄvka false accusation → kĹ™ivĂŠ obvinÄ›nĂ­, nepravdivĂŠ naĹ™Ä?enĂ­ to reproach → vyÄ?Ă­tat, obviĹˆovat to encourage → povzbuzovat to praise → chvĂĄlit to get worse → zhorĹĄovat se actually → vlastnÄ› fault → vina, chyba to talk something over → promluvit si o nÄ›Ä?em, probrat nÄ›co embroidery → vyĹĄĂ­vĂĄnĂ­ board games → deskovĂŠ (spoleÄ?enskĂŠ) hry to delay → posunout, opozdit, zpozdit to run out of → dojĂ­t ceiling → strop to quit → pĹ™estat, skonÄ?it; odejĂ­t (z prĂĄce), opustit literally → doslova to be up to → provĂĄdÄ›t, vyvĂĄdÄ›t; mĂ­t za lubem

12/13/12 12:48 PM

www.florence.cz / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5, florence.redakce@ambitmedia.cz, tel.: +420 222 352 578 / Ĺ ĂŠfredaktorka: Magda HettnerovĂĄ, DiS.,­ e-mail: ­magda.hettnerova@ambit­media.cz / Redakce: Jana PĹ™ecechtÄ›lovĂĄ, e-mail: jana.precechtelova@ambitmedia.cz / RedakÄ?nĂ­ rada: Mgr. Dana JurĂĄskovĂĄ, Ph.D., MBA, pĹ™edsedkynÄ›, Mgr. Hana SvobodovĂĄ, Mgr. Lenka GutovĂĄ, MBA, Mgr. Galina VavruĹĄkovĂĄ, Bc. VladÄ›na HomolkovĂĄ, Bc. Tamara StarnovskĂĄ, Mgr. Ivana KirchnerovĂĄ, RNDr. Romana MrĂĄzovĂĄ, Ph.D. / GrafickĂĄ Ăşprava: Josef Gabriel, Karel ZahradnĂ­k / Vydavatel: Ambit Media, a. s., www.ambitmedia.cz / Ĺ˜editel vydavatelstvĂ­: RNDr. Martin SlavĂ­k / Ĺ ĂŠfredaktor zdravotnickĂ˝ch titulĹŻ: Jan KulhavĂ˝, e-mail: jan.kulhavy@ambitmedia.cz / Marketing: Mgr. Julie LangerovĂĄ, DiS., gsm.: +420 725 826 434, e-mail: julie.langerova@ambitmedia.cz / Obchod:Ĺ edĂĄ: Alexandra ManovĂĄ, tel.: +420 724 811 983, e-mail: alexandra.manova@ambitmedia.cz, OranĹžovĂĄ: CMYK 0-72-100-0 OranĹžovĂĄ: PMS 021 CMYK 0-0-0-75 Ĺ edĂĄ: CMYK 0-0-0-75 PMS 7545 Josef MĂźller, tel.: + 420 730 169 422, Ĺ edĂĄ: e-mail: josef.muller@ambitmedia.cz / PersonĂĄlnĂ­ inzerce: fax: +420 222 352 572, e-mail: radkova.inzerce@ambitmedia.cz / Tisk: AHOMI, s. r. o., U LouĹže 579, 250 67 Klecany / PĹ™edplatnĂŠ: ÄŒR: POSTSERVIS, oddÄ›lenĂ­ pĹ™edplatnĂŠho, PodÄ›bradskĂĄ 39, 190 00 Praha 9, fax: 284 011 847, predplatne@ambitmedia.cz, infolinka 800 300 302, www.periodik.cz; SK: Mediaprint Kapa - Pressegrosso, a.s., oddelenie inej formy predaja, VajnorskĂĄ 137, 831 04 Bratislava, tel. +421 244 458 821, fax +421 244 458 819, predplatne@abompkapa.sk / Cena vĂ˝tisku: 60 KÄ?, roÄ?nĂ­ pĹ™edplatnĂŠ: 570 KÄ? / 31,90 eur / ÄŒasopis vychĂĄzĂ­ 10krĂĄt roÄ?nÄ› (v lednu a v Ä?ervenci vychĂĄzĂ­ dvojÄ?Ă­slo) / Registrace: MK ÄŒR-E 16134, ISSN 1801-464X / PĹ™etisk a jakĂŠkoliv ĹĄĂ­Ĺ™enĂ­ je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. NevyŞådanĂŠ příspÄ›vky se nevracejĂ­. Redakce neodpovĂ­dĂĄ za jazykovou sprĂĄvnost inzerĂĄtĹŻ. / Copyright Š Ambit Media, a. s., 2013

Oficiální partner

Sonicare To nejlepší pro vaše zuby

Sonicare - zcela nový pocit čistoty v ústech. Patentovaná sonická technologie tvořená 31 000 kmity vláken za minutu dává vzniknout dynamickému proudu, který je jemně a efektivně vháněn hluboko mezi zuby a za okraj dásní. V ústech tak zanechává dosud nepoznaný pocit čistoty. L Á S K A N A P RV N Í V Y Č I Š T Ě N Í

www.philips.cz/sonicare

Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.