Florence 2/2019

2/19

Odbor n ý č asopis pro nel ék a řsk é zdr avot nic k é pr acov ník y

březen–duben 2019 / ročník XV

florence 60 Kč / 3,50 € / www.florence.cz

rozhovor

Opora v blízkém člověku zvyšuje šance na uzdravení odborné téma

Průlomová bolest – znalosti pro běžnou praxi odborné téma

Výživa onkologicky nemocných pacientů časopis obsahuje recenzované články

odborné téma

Onkologie, paliativní péče

OBLÍBENÉ KALHOTY S ÚPLETEM V PASE NYNÍ TAKÉ V 3/4 DÉLCE

VEGA

LUKIDA

DOPRAVNÉ OD 1000 Kč ZDARMA

40

editorial Vážené čtenářky, vážení čtenáři, letošní druhé vydání časopisu Florence je věnová­ no problematice onkologie a palativní péče. Při jeho přípravě nebylo naší ambicí mapovat obrovské po­ kroky v terapii onkologických onemocnění, od toho jsou jiné zdroje. Rozhodli jsme se zaměřit na aspek­ ty, které jsou sestře velmi blízko a jejichž základy se s dobou příliš nemění – můžete si tak přečíst velký rozhovor se zkušeným psychoonkologem M. Pospí­ chalem nebo prakticky pojaté odborné články o léčbě průlomové bolesti a výživě onkologických pacientů.

Za přečtení rozhodně stojí i rozhovor s ředitelem pra­ chatického hospicu R. Hunešem.

Prostor editorialu bych ráda využila ještě k jiné zprávě. Jak asi víte, 11. března se v Praze konaly vol­ by prezidentky České asociace sester (ČAS), členek prezidia ČAS a revizní a disciplinární komise. Moc si vážím toho, že jsem byla na tuto událost za časopis Florence osobně pozvána paní Veronikou Di Cara.

Jména zvolených najdete například na Facebooku ČAS, který mimochodem nyní hodně žije. Na tomto místě bych chtěla především pogratulovat PhDr. Mar­ tině Šochmanové, MBA, k obhájení postu prezidentky a popřát jí hodně úspěchů do příštích čtyř let funkční­ ho období. Ve své předvolební řeči paní prezidentka zmínila několik zajímavých a zásadních věcí. V prvé řadě poděkovala členkám ČAS za jejich pracovní en­ tuziasmus, který jí dodává optimismus a sílu věci nevzdávat. Zdůraznila hlavní a nejdůležitější úkol, kterým je transformace ČAS v Komoru sester. Je již připraven zákon o komoře a argumentačně silná dů­ vodová zpráva, v současnosti prezidentka sbírá po­ litickou podporu. Ustanovení Komory sester je po­ dle ní logickým krokem k zrovnoprávnění profesí ve zdravotnictví (komoru mají lékaři i farmaceuti), navíc by povinná registrace či členství umožnily vést po­ třebnou evidenci sester činných ve zdravotnickém systému ČR. M. Šochmanová kolegyně také ujistila, že chce i nadále jednat o navýšení platů sester a posi­ lovat dobré jméno profese a respekt k ní. Podle jejích slov je podstatné místo pouhého stěžování si na po­ měry říkat, jak je profese sestry krásná a smysluplná, protože taková je.

S přáním inspirativního čtení

obsah

10

Průlomová bolest – znalosti pro běžnou praxi

rozhovor 2 Opora v blízkém člověku zvyšuje šance na uzdravení

anketa 7 Od neviditelných žen k Hlasu onkologických pacientů

odborné téma

onkologie, paliativní péče

Kristýna Čillíková, šéfredaktorka kristyna.cillikova@ambitmedia.cz

www.florence.cz Ročník XV., číslo 2, březen–duben 2019 redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 3. 2019 Foto na titulní straně: profimedia Staňte se naším fanouškem na Facebooku www.facebook.com/Florencecasopis

10 průlomová bolest – znalosti pro běžnou praxi 13 Výživa onkologicky nemocných pacientů 16 práce podpůrného a paliativního týmu z Fn královské Vinohrady v praze 19 představujeme onkologickou sekci české asociace sester (čas)

praxe

florence 2/19

22 Jak komunikovat s pacientem v intenzivní péči

aktuálně 28 Výstava „Hospic v obrazoch“ 29 personální inzerce

rozhovor 30 Hospic je dnes synonymem pro něco dobrého a správného

z konferencí

32 až 66 % dětí po onkologické léčbě čelí pozdním následkům 32 s mnohočetným myelomem lze žít kvalitní život

právo 34 agresivita pacientů není normální, mluvme o jejím řešení 36 angličtina

rozhovor PhDr. Ing. Martin Pospíchal

florence 2/19

Mgr. Kristýna Čillíková, redakce Florence

Opora v blízkém člověku zvyšuje šance na uzdravení Psychoonkolog PhDr. Ing. Martin Pospíchal slovy jednoho ze svých klientů říká, že „onkologické onemocnění někdy funguje jako granát hozený do harmonogramu našeho života“. Blízcí lidé pak mohou při opětovném splétání pomyslné sítě života výrazně pomoci. Po dobu onemocnění se blízkým člověkem pacienta často dočasně stává i sestra. Díky její podpoře je větší šance, že nemocný dosáhne přijetí onemocnění, kvalitnějšího prožívání života a lepší spolupráce při léčbě.

2

Člověk, který se dozví závažnou diagnózu, prochází určitými fázemi jejího přijímání, které jsou v odborné psychologické literatuře dobře popsány. Ne každý je však schopen projít všemi fázemi, tedy od šoku a popření až k přijetí, a ne každý to třeba stihne. Je to něco, co se pak projevuje na práci zdravotníka či psychologa s klientem, na vzájemné komunikaci?

Myslím že ano. Vypíchl bych asi tři ze všech fází vyrovnávání se s ne­ mocí. První bývá fáze šoku a popře­ ní. Typické pro ni je, že se u lidí, bez ohledu na inteligenci, po sdělení dia­ gnózy zhoubného nádoru psychika tak trochu „uzavře“. Je to poměrně typická stresová reakce a lze ji při­ podobnit ke stavu, kdy na vás někdo míří zbraní. V takovou chvíli se vše ve vás koncentruje na namířenou zbraň – diagnózu rakoviny – a vy nic

foto: archiv PhDr. Ing. Martina Pospíchala

Jak vůbec vypadá vaše práce s onkologickými pacienty? Liší se od postupů, které se uplatňují u nemocných s jinými diagnózami?

Mám zkušenosti s různými klien­ ty. Historicky jsem pracoval s lidmi v manažerských profesích, kteří si dobrovolně hodně „nakládali“. Mno­ zí z nich byli dlouhodobě ve stresu.

Postupně jsem začal potkávat ta­ kové, u kterých se velmi pravděpo­ dobně pod vlivem dlouhodobé psy­ chické zátěže rozvinula nejrůznější onemocnění, a to i v mladém věku.

V současné době je k dispozici čím dál více vědeckých studií poukazu­ jících na možnou souvislost stre­ su a progresí různých onemocnění včetně onkologických. To je i součást mé vědecké práce, které se paralel­ ně věnuji na univerzitě. Může to znít jako otřepaná fráze, ale mě práce s onkologickými pacienty naplňu­ je a především baví. Je trochu jiná než práce s pacienty dejme tomu se specifickými duševními onemocně­ ními. Lidé s onkologickou diagnózou jsou velmi vděčnými klienty. Vážím si jejich času a setkávat se s nimi je pro mě cenné. Před nemocí většina z nich fungovala poměrně bez pro­ blémů, byli zdraví a závažnější potí­ že ve vztazích a prožívání se u nich začaly projevovat převážně až v sou­ vislosti s velkou zátěží způsobenou nemocí. Sami si často kladou otáz­ ku, zda vůbec potřebují psychologa, když jsou vlastně „normální“.

rozhovor

jiného nevnímáte. Je tedy důležité počítat s tím, že tehdy pacient nevní­ má žádné další informace, „odpojí se“ a zpracovává tento „náraz“. Ně­ kteří jej zpracovávají popřením, tedy pomyslně oddálí realitu a dělají, jako by se nic nestalo. Je proto dobré být tolerantní a chápat, že pacient si ze schůzky mnoho informací vůbec ne­ pamatuje, dokonce třeba ani to, kdy má přijít příště. Někdy může násle­ dovat fáze hněvu, kdy je pacient na­ štvaný na osud, klade si otázku, proč zrovna on.

Co je dobré o této fázi vědět?

To, že lidé, byť je to plně neomlouvá, mohou reagovat různě – výbuchy hněvu, zlostí na personál, lékaře, svůj život, své blízké… Nemyslím si, že by si sestry měly nechat všechno líbit, na druhou stranu by měly být vybaveny informací, že toto většinou není normální reakce konkrétního člověka, ale že jde o reakci typickou pro velmi těžkou a neobvyklou ži­ votní situaci. Další fází, kterou bych chtěl zmínit, je konečná fáze přijetí.

Máte pravdu, že ne každý k ní dospě­ je, ne každý to bohužel stihne. Ně­ kdo se může zastavit ve fázi časnější, například ve fázi depresivního proží­ vání. Takoví lidé začnou být uzavření, jen sedí nebo leží, nic se jim nechce.

Typické jsou příznaky ztráty ener­ gie, zájmu o cokoli, poruchy spánku, nechutenství, stále se opakující ne­ gativní myšlenky a další, v literatu­ ře dobře popsané symptomy. Tento stav je nebezpečný hned ve dvou věcech: komplikuje spolupráci při léčbě a dále, jak dnes už víme, dlou­ hodobá deprese komplikuje do urči­ té míry i uzdravování. Deprese může ovlivnit mnohé biologické pochody v našem těle a dle některých studií i progresi onkologického onemoc­ nění. Podrobnosti k tomuto tématu můžete nalézt na webu České onko­ logické společnosti www.linkos.cz.

S depresí u onkologického pacienta je tedy třeba něco dělat, povolat psy­ chologa nebo psychiatra.

Jaké je u onkologických pacientů riziko sebevražedného chování, pokud se nacházejí v depresivní fázi?

Z vlastní praxe vím, že ve chvíli, kdy je vyřčena terminální diagnóza a na­ vržena paliativní léčba, se u pacientů objevují sebevražedné myšlenky. Ty však většinou nepřicházejí proto, že by se člověk bál konce a smrti jako ta­ kové, ale bojí se spíš bolesti, bezmoci, toho, že bude sám, na obtíž ostatním.

To jsou často věci, se kterými lékař

nebo sestra mohou něco udělat. Bo­ lest se dá tišit a je dobré vysvětlit pacientům, že léky proti bolesti jim mohou pomoci, protože někteří kli­ enti se například podávání léků proti bolesti bojí. Jak kvůli možnému vzni­ ku závislosti, tak i kvůli obavě, že už nebudou mít silnější lék, až jim bude hůře. Rozhovorem se dají zpracovat i obavy z bezmoci a toho, že pacient bude druhým na obtíž. Pacienti tedy většinou chtějí odejít ze života dříve

tedy o pacienta. Pokud se to povede, pacient může sdílet se zdravotní se­ strou své potřeby. V takto nastave­ ném bezpečném prostředí pak zaží­ vá něco, čemu říkáme „pocit opory“.

Nastavený vztah, rodící se skrze po­ cit bezpečí a opory, následně může účinně předcházet tomu, aby člověk podléhal černým myšlenkám, de­ presi, a zvyšuje šanci na přijetí ne­ moci a spolupráci při léčbě. Dnes existuje řada vědeckých studií, které

Čím lépe pacient zpracuje situaci a své pocity z ní hned na začátku, tím méně práce a psychologické podpory je potřeba následně. kvůli strachu z bolestivého a osamo­ ceného umírání a důvodem nebývá diagnóza jako taková. S tím se v mno­ ha případech dá pracovat.

Není tedy úplně namístě situaci řešit antidepresivy?

Podávání antidepresiv je spíše otáz­ kou pro psychiatra. Stává se, že ně­ kterým pacientům jsou podávána antidepresiva, aniž by to třeba vě­ děli. Domnívám se, že tuto léčbu je dobré s nimi napřed probrat. Velkou sílu antidepresiv vidím v tom, že po­ máhají pacienta otevřít a je možné s ním potom snáze psychologicky pracovat. Jinými slovy, antidepresi­ va jsou dobrý nástroj, ale měla by jít ruku v ruce s psychologickým pří­ stupem. Cílem nemá být jen podávat pilulky a dále s člověkem nic nedělat.

Lze s odbornou psychologickou pomocí dojít až do fáze přijetí nemoci v případech, kdy tam pacient nemůže dospět spontánně, sám?

To je klíčová otázka, která se týká lékařů, sester i psychologů. Přijetí souvisí s něčím, čemu říkáme post­ traumatický růst. Tedy stav, kdy se cítím po zvládnutí nemoci silnějším než před nemocí samotnou. Pokud chceme, aby trauma, tedy vážná ne­ moc, nezpůsobilo tak velký zásah do psychiky nemocného, je velmi důležité, jak probíhá fáze, kdy je sdě­ lována diagnóza. To platí u traumat obecně. Čím lépe pacient zpracuje situaci a své pocity z ní hned na za­ čátku, tím méně práce a psycholo­ gické podpory je potřeba následně.

Důležité je, aby se například sestře podařilo s nemocným navázat dobrý kontakt. Vztah jakýchkoli lidí se rodí především skrze zájem o druhého,

poukazují na to, že pokud máte opo­ ru v blízkém člověku – kterým se na přechodnou dobu stává i lékař nebo sestra –, zvyšuje se vaše šance na uzdravení. Podobně důležité může být podporovat u pacientů „pocit zvládnutelnosti“. To hodně souvisí s nadějí. To ovšem neznamená na­ sazovat nemocnému růžové brýle.

Můžeme uznat, že je nemoc nároč­ ná, ale zároveň říci, že společně uděláme maximum pro to, abychom vše co nejlépe zvládli. Pocit, že na to člověk není sám, je důležitý. Pokud sestra s pacientem naváže vztah, má šanci zjistit, jaké jsou jeho zdroje pro zvládání náročné situace. Tedy co by si přál, co potřebuje a co ho v živo­ tě těší. Jaké jsou důvody k napnutí energie do zvládnutí nemoci.

Jak bylo řečeno v úvodu, pro­ puknutí onkologického onemocnění někdy doslova rozbourá naše život­ ní plány – chtěl bych mít ještě děti, pracovat, sportovat… Blízcí lidé pak mohou při opětovném splétání po­ myslné sítě života výrazně pomoci.

Po dobu onkologického nemocnění se dočasně blízkým člověkem pa­ cienta často stává sestra. Je tedy někým, kdo mu může pomoci, aby nesklouzl hlouběji do deprese, a díky podpoře z její strany je větší šance, že dosáhne přijetí onemoc­ nění, kvalitnějšího prožívání života a lepší spolupráce při léčbě.

Je třeba také uvažovat v kontextu toho, zda je nemoc léčitelná, či niko­ li. V případě neléčitelné nemoci se aktivní spolupráce na vyléčení mění v určitou formu provázení člověka v terminální fázi života.

Moji klienti ve většině přípa­ dů mluví o sestrách velice hezky a s uznáním, je tedy zřejmé, že ses­ try s nemocnými pracují velmi dob­

3

rozhovor

florence 2/19

a nesdělovat zásadní informace ve spěchu, v několika málo minutách.

Na webu České onkologické spo­ lečnosti je interaktivní mapa psy­ choonkologické péče, která zobra­ zuje komplexní onkologická centra, v nichž je přítomen psychoonkolog.

Dále na webu www.linkos.cz najdete anonymní on­line poradnu, kam mo­ hou psát dotazy jak pacienti (kterými je hojně využívána), tak i zdravotníci.

Jsou nějaké psychologické postupy a metody, které se u onkologických pacientů jeví jako účinnější?

Já sám používám kombinaci růz­ ných postupů, záleží na tom, jaký typ člověka před vámi sedí a v jaké fázi se nachází. Při léčbě nebo krátce po ní se lidé se často bojí, co bude dál, protože nemají informace. Důleži­ té je tedy vysvětlovat jim, že to, čím procházejí, je v jejich situaci do ur­ čité míry normální. Hodně pomáhá probrat s nimi jejich obavy. Uplatnit lze systemický přístup, imaginativní techniky, techniky krizové interven­ ce a mnoho dalších. Také taneční terapeutické techniky, které se velmi osvědčují třeba u žen po ablaci prsu majících potíže s kontaktem s vlast­ ním tělem, ale i relaxace a meditace.

Je to velmi individuální, jsme vlast­ ně takovými průvodci v nemoci a na cestě dál, po onemocnění.

6

Jak u toho všeho psychologové myslí na sebe?

Pravidelně se scházíme ve skupině a poskytujeme si oporu navzájem, to považuji za hodně důležité. Mno­ ho lidí se mě ptá, zda je práce s on­ kologickými pacienty náročná. Mě tato práce baví a setkávání se s lid­ mi po prodělaném onemocnění mi přijde mnohdy obohacující. Na dru­ hou stranu se snažím také věnovat aktivitám, které s mou prací vůbec nesouvisejí. A to je myslím dobré doporučení i pro lékaře a sestry.

Druhému člověku (ať už doma nebo v práci) můžete být oporou jen teh­ dy, pokud máte dost energie a času na sebe. Není dobré spouštět sebe­ obětující mód chování, kdy myslím jen na ostatní a nenechávám si žád­ ný prostor pro vlastní potřeby. Není to sobectví, je to nutnost. Onkolo­ gické onemocnění je běh na dlou­ hou trať, léčba i rekonvalescence trvají dlouho. Jako blízcí tedy mu­ síme myslet i na sebe – pravidelný pohyb, aktivity spojené s radostí a odpočinkem. V případě, že jsem někomu blízkému oporou, je důle­ žité mít také svoji vlastní oporu – kamarádku, supervizi a podobně.

Pokud začneme fungovat strojově a bez emocí, tak to může ukazovat na vyhoření, což je téma na samo­ statný rozhovor. Pokud je zdravot­ ník vyhořelý, není možné nic z toho, co jsme dosud řekli – projevit zá­ jem, napojit se na nemocného a být mu oporou.

Rady, které pomáhají k rychlejšímu návratu psychických sil a kde lze doložit na výzkumných studiích pozitivní vliv na zdraví:

→ → → → → → → → → → → → →

nauč se odpouštět sobě i druhým. poslouchej hudbu, která ti dělá radost.

Hýbej se pravidelně půl hodiny denně. buď v přírodě, kterou máš rád.

Udělej si čas na ty, na kterých ti záleží. poplač si, když potřebuješ, ale nesmutni celý den. najdi si čas na rozhovor s přáteli. pokud chceš, nauč se zklidnit svou mysl. sdílej s blízkými to dobré i to špatné. tancuj a zpívej si pro radost. směj se a ber vše, co jen jde, s nadhledem. dopřej tělu pravidelný spánek. z ničeho zde uvedeného si nedělej další povinnost, ale spíše další radost.

Užitečné kontakty: https://www.linkos.cz/pacient-a-rodina/ mysliprotirakovine/ www.aplikovanapsychologie.cz

Kdo je PhDr. Ing. Martin Pospíchal psycholog, věnuje se možným vlivům naší psychiky na imunitní systém a zdraví. dlouhodobě se zaměřuje především na oblast zvládání psychické zátěže a stresu, převážně u klientů po prodělaném onkologickém onemocnění. Je lektorem výuky psychologie na Univerzitě karlově v praze, členem mezinárodní psychoneuroimmunology research society a členem výboru psychoonkologické sekce při čls Jep.

foto: profimedia

Je psychoonkolog zapotřebí vždy?

Vždy ne, dobrou oporou pacientům může být i zkušený psycholog nebo sestra, která je pacientovi nablízku.

Psychoonkologů jsou v Česku řádově pouhé desítky, zatímco osob po pro­ dělaném onkologickém onemocnění je zhruba půl milionu a každoročně jich mnoho desítek tisíc přibude. Psy­ chologickou podporu navíc potřebuje i rodina pacienta, což jsou další tisíce osob. Právě pro ně chystáme knihu, která vyjde v druhé polovině roku 2019. Jmenuje se Rakovina v rodině a dává odpovědi na typické otázky pacientů, s nimiž se psychoonkologo­ vé potkávají. Kniha bude velmi dob­ rým zdrojem informací i pro profesio­ nální zdravotnický personál.

Nejde o to, nahnat všechny ne­ mocné k psychologům k dlouhodo­ bé léčbě, ale spíše jim vracet kom­ petence a odpovědnost za jejich zdraví. To je i cílem zmíněného pro­ jektu MysliProtiRakovině: ukazovat jim, co pro sebe mohou udělat sami.

Velká část pacientů totiž nevyžadu­ je dlouhodobou terapii, spíše oporu v těžkých okamžicích a nastavení směru do budoucna.

anketa

Od Neviditelných žen k Hlasu onkologických pacientů Pacientské organizace pochopily, že síla je v jednotě. Aby prosadily kroky zlepšující léčbu a kvalitu života nemocných, spojily se do jedné platformy. Jejich cíle jsou ambiciózní, ale mnohé se jim již podařilo.

Mgr. Kristýna Čillíková, redakce Florence

O

pacientech, kteří trpí ra­ kovinou, je čím dál více slyšet. A není to jen proto, že se v médiích objevují příběhy nešťastníků, jimž zdravotní pojišťovny odmítly proplatit náklad­ nou léčbu. Anebo proto, že bohu­ žel počty nemocných každoročně rostou.

Pacienti, resp. pacientské organi­ zace, na jejichž bedrech je mnohdy sisyfovská práce, si uvědomily, že v jednotě je síla. A díky progresiv­ ním šéfkám organizací letos vznikla platforma Hlas onkologických paci­ entů, k němuž se dosud přihlásilo pět neziskových společností.

Cílem Hlasu je nastavit s klíčo­ vými organizacemi (zejména Stát­ ní ústav pro kontrolu léčiv – SÚKL, Všeobecná zdravotní pojišťovna – VZP a Svaz pojišťoven ČR a dále poskytovatelé zdravotních a sociál­ ních služeb) procesy tak, aby se pa­ cienti účinně zapojili všude, kde se o nich rozhoduje. Iniciativa rovněž usiluje o naplnění jejich zdravotních a sociálních potřeb, dostupnost moderních léků i sociální podpory a edukuje pacienty, aby byli schopní účinně spolurozhodovat o léčbě.

Neviditelné ženy na startu Hlas onkologických pacientů není ovšem nováčkem, nýbrž zatím představuje vrchol aktivit pacient­ ských organizací. Ty odstartoval roku 2013 projekt Neviditelné ženy, jenž vznikl z potřeby zviditelnit ženy s pokročilým karcinomem prsu, získat jim pozornost odborné i laic­ ké veřejnosti, připomenout jejich problémy a pomoci zkvalitnit jejich ­život.

Projekt zaštiťuje Aliance žen s ra­ kovinou prsu (národní organizace zastřešující 47 místních pacient­ ských organizací v celé ČR) a její ředitelka Eva Knappová. Snaží se

pomáhat pacientkám zvládat těžké životní období spojené s pokroči­ lou nemocí a dlouhodobou léčbou, podpořit je při překonávaní pocitu osamělosti a strachu z budoucnos­ ti, poskytovat informace o nemo­ ci formou publikací i na webových stránkách, zviditelnit jejich situaci, získat jim podporu nejširší veřej­ nosti a zvýšit kvalitu jejich života prostřednictvím osobních setkání i různých aktivit.

Pacientky zvedly hlas Toto úsilí vyústilo v květnu roku 2017 v založení platformy Hlas pa­ cientek s metastatickým nádorem prsu, která formulovala společné memorandum s celkem sedmi po­ žadavky. Podepsaly jej organizace: Aliance žen s rakovinou prsu, Onko

hodobou remisi onemocnění, či je lze dokonce považovat za vyléčené.

Statistiky nám ale ukazují, že skoro 30 % žen se rakovina prsu vrátí, bo­ hužel již v metastatickém (čtvrtém) stadiu. V roce 2017 bude podle kvalifikovaných odhadů Národního onkologického registru žít v ČR ko­ lem 3370 žen s metastatickým one­ mocněním prsu. Přestože se jedná o onemocnění nevyléčitelné, do­ chází díky novým možnostem léčby k prodlužování přežití těchto žen, a na významu tedy nabývá i potřeba zajistit kvalitní život těchto pacien­ tek,“ uváděly členky v memorandu.

Hlasu pacientek se dosud poda­ řilo propojit pacientské organizace v této diagnostické oblasti, posilovat jejich know-how a kompetenci v ob­ lasti obhajování práv pacientů.

Pohled a zkušenosti zástupců pacientů mohou být přínosem například v oblasti organizace péče o onkologické pacienty, včetně managementu péče, při tvorbě nové koncepce prevence či při zavádění nových výkonů a diagnostiky.

Unie, která se věnuje zviditelňování informací o nemoci a léčbě, Dialog Jessenius, jež se soustředí na edu­ kaci pacientek i veřejnosti a klade důraz na prevenci, a Amelie, která poskytuje sociální a psychologic­ ké poradenství pacientům a jejich ­blízkým.

Společně chtěly a stále chtějí jed­ nat se zástupci státní správy, politic­ ké scény, zdravotních pojišťoven i se zástupci odborné lékařské společ­ nosti a upozornit je na ak­tuální pro­ blémy žen s nevyléčitelnou nemocí. „Současné možnosti moderní onkologické léčby, šíření povědo­ mí o prevenci i včasná diagnosti­ ka přispěly k tomu, že mnoho žen s diagnostikovanou rakovinou prsu v raném stadiu dosáhne na dlou­

Navázal rovněž úzkou spolupráci s Českou onkologickou společností ČLS JEP (ČOS). Definuje komplexní potřeby pacientek s metastatickou rakovinou prsu a seznamuje s tě­ mito potřebami laickou i odbornou veřejnost, státní správu, politiky i regulační orgány.

Obhajuje zájmy pacientek tam, kde jejich potřeby nejsou naplňovány, a pokouší se o nastartování změn.

Platforma dosud uspořádala dva kulaté stoly na ministerstvu zdra­ votnictví a jeden v senátu, za účasti všech významných partnerů. Při­ pomínkuje novely zdravotnických zákonů či vyhlášky, aktivně se vy­ jadřuje do spisů v rámci správního řízení vedoucího ke stanovení ceny a úhrady léku na Státním ústavu

7

anketa

pro kontrolu léčiv. Seznamuje s po­ třebami žen s metastatickým kar­ cinomem prsu širokou veřejnost prostřednictvím médií, jedná se zástupci parlamentu, pojišťoven a s dalšími odborníky. Pořádá vzdě­ lávací semináře pro jiné pacientské organizace, publikuje edukační bro­ žury (Léky pod regulací, Nenech­ me se zlomit, Bariéry v dostupnos­ ti léčby či Metastatický karcinom prsu). Vznikly také webové stránky http://www.hlaspacientek.cz. Členky platformy rovněž pracu­ jí v Pacientské radě a v pracovních komisích ministerstva.

florence 2/19

Anketa 1. Na co přesně se vaše organizace soustředí, resp. co u vás pacienti, případně jejich blízcí mohou najít za pomoc?

2. Co nejdůležitějšího vaše organizace dosud dokázala?

3. Co se podle vás Hlasu pacientek dosud povedlo?

4. Co si slibujete od zapojení do Hlasu pacientů?

Členky původní platformy Hlas pacientek

Letos se Hlas pacientek rozhodl, že svůj záběr rozšíří, resp. nebude jej omezovat jen na ženy s karci­ nomem prsu. Do projektu, nyní již s názvem Hlas onkologických paci­ entů, chce přizvat také další paci­ entské organizace zastupující zájmy onkologických a hematoonkolo­ gických pacientů, jako je například České Ilco, Klub mnohočetný my­ elom, Lymfom Help, Nadační fond dětské onkologie Krtek a další. „Půjde­li o smysluplnou spolu­ práci s ministerstvem zdravotnic­ tví, plátci a odbornou společností, nesmírně takovou iniciativu vítám, protože jedině komunikací lze do­ spět k racionálnímu závěru. Podob­ ně jako se to podařilo nyní, kdy jsme s VZP dohodli, že pacientkám s ra­ kovinou prsu, jež odpovídají přes­ ně daným kritériím, zpřístupní dva přípravky palbociklib a ribociklib, i když zatím nejsou v Česku hraze­ ny. To je veliký posun,“ zdůraznila předsedkyně České onkologické společnosti ČLS JEP doc. MUDr. Jana Prausová, Ph.D., MBA. Pohled a zkušenosti zástupců pacientů mohou být přínosem na­ příklad v oblasti organizace péče o onkologické pacienty, včetně ma­ nagementu péče, při tvorbě nové koncepce prevence či při zavádění nových výkonů a diagnostiky.

Cílem posílené platformy je na­ příklad vytvořit pilotní projekt k za­ pojení organizovaného pacienta do konzultačních a rozhodovacích procesů v oblasti onkologie, a to ve spolupráci s dalšími pacientskými organizacemi. Ve spolupráci s ČOS se chce zapojit do pilotního mode­ lu změny organizace onkologické péče a současně zmírňovat obavy pacientů ze zavádění dispenzariza­ ce onkologicky nemocných u prak­ tických lékařů. Usiluje také o změny v sociální podpoře.

8

Eva Knappová, ředitelka aliance žen s rakovinou prsu, o.p.s.

Mgr. Petra Adámková, ředitelka Onko Unie, o. p. s.

1. aliance žen je celorepublikovou organizací zastřešující téměř 45 pacientských organizací žen, které procházejí nebo prošly léčbou rakoviny prsu, projektu bellis pro mladé pacientky do 45 let věku a projektu neviditelné ženy pro pacientky s metastatickou rakovinou prsu. podporuje aktivity svých lokálních organizací, obhajuje práva pacientek a jejich blízkých vůči státním a veřejným institucím (také v pacientské radě ministra zdravotnictví) a zastupuje české pacientky v mezinárodních strukturách.

2. zviditelnění problémů pacientek s rakovinou prsu a jejich blízkých v českém prostoru včetně úspěchů na poli prevence v boji proti rakovině prsu – systematické vzdělávání mladých žen a studentek na středních školách (projekt nejde jen o prsa) a kampaně pro veřejnost (odborný partner aVOn pochodu, kampaň Ostře sledovaná prsa, kterou organizujeme postupně ve všech zemích Visegrádu).

3. na základě dobré spolupráce několika subjektů s různým pohledem a aktivitami na stejné téma nastavit partnerské pozice pro spolupráci především s odbornou veřejností, potažmo možnost vstupování do legislativních procesů a jejich ovlivňování.

4. díky zpětným vazbám od pacientů napříč onkologickými onemocněními v problematice, která je společná všem, zesílení snahy o dosažení kvality péče o onkologicky nemocné a jejich blízké.

1. Onko Unie se zaměřuje především na osvětové a edukační kampaně, které jsou určeny nejen pacientkám, ale také široké veřejnosti. podle mne je velmi důležité, aby téma onkologických onemocnění znělo otevřeně napříč společností, lidé byli informováni a problematika nebyla tabu. V současné době se – bohužel – s onkologickým onemocněním setká každý třetí obyvatel čr.

2. Onko Unie se snaží propojovat lékaře, pacienty, odborníky ve zdravotnictví (stakeholdery) i novináře a spolupracovat se všemi pacientskými organizacemi. společným cílem všech je totiž zlepšení kvality života onkologicky nemocných žen. Od roku 2016 se zaměřujeme na edukaci a osvětu o metastatické rakovině prsu s kampaní nejsem na odpis. Jsem ráda, že se nám společně s ostatními podařilo přispět k tomu, že se tato problematika veřejně diskutuje v médiích i v celé společnosti a metastatické stadium rakoviny již není automaticky považováno za „předpokoj krematoria”.

3. Ukázat, že společnými silami lze dokázat víc, než když každý stojí sám za sebe. každý člověk i každá organizace jsou v něčem jedineční a jen ve společném týmu lze využít potenciálu každého a všech ku prospěchu pacientů. každý z nás se totiž může stát pacientem ze dne na den a je důležité nejen vědět, že se máte kam obrátit pro pomoc, ale také vědomí, že bez ohledu na konkrétní diagnózu bude cesta pacienta systémem kvalitní zdravotní péče efektivní a půjde správným směrem bez zbytečných slepých uliček.

4. společné řešení zastřešujících problémů, a tím pádem zlepšení kvality života pacientů. Větší efektivitu vynaložených sil a synergii všech zúčastněných.

fota: archiv

Hlas pacientů sílí

anketa

Členky původní platformy Hlas pacientek

Nová členka Hlasu onkologických pacientů

Michaela Tůmová, ředitelka dialog Jessenius o.p.s.

Šárka Slavíková, projektová manažerka amelie, z.s.

Marie Ředinová, předsedkyně české ilcO, z.s.

1. dialog Jessenius se zaměřuje na relevantní odborné informace o nemoci, léčbě, vyšetřovacích metodách, nežádoucích účincích léčby a snaží se usnadnit pacientovi a jeho blízkým náročnou cestu onkologickým onemocněním.

2. Jsme hrdí na centrum informací onkologického pacienta, které je jasným pokračováním průvodců onemocněním (pět informačních filmů o onkologických nemocech), a na preventivní projekt ruce na prsa, zaměřený na edukaci týkající se samovyšetření prsu.

3. Všechno! Již propojení pěti společností je velký úspěch, který vnímá i odborná veřejnost. díky spolupráci jsme slyšet na nejvyšší úrovni, můžeme ovlivňovat a také ovlivňujeme legislativní procesy.

4. Možnost ovlivnit kvalitu péče o onkologicky nemocné. spolupráci s dalšími organizacemi stejně zaměřenými a spolupráci s odbornou společností.

1. pro pacienty, a to nejen ty s onkologickým onemocněním, a jejich blízké zajišťujeme psychosociální pomoc a poradenství – chceme přispět k tomu, aby i s nemocí mohli lidé žít relativně kvalitní život s jistými omezeními. pomáháme jim orientovat se v systému sociálních dávek, výhod a důchodů, v rodinném a zdravotním právu a v systému sociálních a zdravotních služeb. toto odborné sociální poradenství (na které máme také registraci) poskytujeme nejen v praze, ale také v liberci a Olomouci v našich centrech amelie. psycholog pak pacienty doprovází v nejtěžších obdobích procesu léčby, jimiž jsou zejména zjištění diagnózy, návrat do pracovního procesu či paliativní péče.

2. Je to zejména průběžná osvěta, kterou děláme, když připomínáme široké veřejnosti, že lidé s onkologickým onemocněním čelí mnoha výzvám. kromě léčby potřebují právě psychologickou a sociální podporu – a to nejen od svých blízkých, ale nás všech – potřebují laskavost, porozumění a oporu. každý rok právě v březnu pořádáme za tímto účelem tulipánový měsíc, ve kterém se odehrávají různé akce pro veřejnost v nemocnicích, školách, obchodních centrech, na ulicích, v kavárnách i v samotných centrech amelie.

3. V sociální oblasti jsme byli přizvaní do pracovní skupiny české onkologické společnosti čls Jep k vytvoření doporučení pro posuzování dlouhodobé pracovní neschopnosti a invalidity, připomínkujeme legislativní novely, jednak přes pacientskou radu na Mz, ale také přes sociální výbor v poslanecké sněmovně, kde úzce spolupracujeme s paní poslankyní r. Maxovou.

4. Že hlas požadující naplnění potřeb onkologických pacientů bude více slyšet. Již dnes nám naslouchají ministři, poslanci a senátoři – tedy ti, co mohou změnit legislativu tak, aby některé dosud nenaplněné potřeby pacientů mohly být naplněny. V amelii jsme připraveni zapojit se do práce zejména v sociální legislativě, v nápravě systému při posuzování invalidity, nemocenských dávek nebo v případě dlouhodobého ošetřovného.

1. spolek české ilcO už 27 let pomáhá lidem se stomií, tedy s umělým vývodem ze střev nebo močových cest, hájí jejich oprávněné zájmy, informuje veřejnost o tom, jak se žije se stomií, s cílem zbavit lidi strachu z tohoto postižení. propagujeme i prevenci onemocnění. V posledních letech jsme zváni na kongresy lékařů a sester, kde mluvíme o tom, co stomici potřebují. speciálně školení dobrovolníci navštěvují na základě smlouvy se dvěma nemocnicemi nové pacienty-stomiky, pokud si to přejí, přímo u jejich lůžka po operaci, a tak se stávají součástí komplexní léčby. Ve 20 regionálních spolcích, které české ilcO zastřešuje, i v našem informačním centru pro stomiky a lidi s onemocněním střev najdou stomici a jejich blízcí vždy ochotné, zkušené, empatické dobrovolníky, kteří jim ukážou, že i se stomií lze žít kvalitně a vrátit se k běžnému životu, do zaměstnání, ke koníčkům. stomie není žádná tragédie, je to jen nový začátek se změněným způsobem vyměšování.

2. dokázali jsme toho opravdu mnoho. O stomicích a stomiích se více mluví, spolupracujeme s odbornou veřejností. Školíme dobrovolníky-stomiky pro práci s novými stomiky. nejvýznamnější je v posledních měsících naše vítězství v celosvětové soutěži coloplast Merit award 2018. získali jsme první místo v regionu evropa, afrika a střední východ za soustavnou práci v šíření osvěty o životě se stomií a nové projekty: video zdraví v pohybu, projekt plaveme, Moje stomická sestra. skvěle byla hodnocena i cykloakce překonej své hranice, během které absolvovali cyklisté-stomici jízdu napříč čr, z Hranic u chebu přes Hranice na Moravě do nového Jičína. na konci každé etapy besedovali s veřejností. Mezinárodní komise, která nám udělila cenu, napsala, že jsme odvedli fantastickou práci a že naše úsilí je příkladem pro jiné organizace. to nás velmi potěšilo.

Významná je i naše spolupráce s Mz čr. zastupuji stomiky a pacienty s onemocněním střev v pacientské radě a vedu pracovní skupinu pro zdravotnické prostředky. práce, kterou tato skupina odvedla v minulém roce, je opravdu mimořádná. novele zákona č. 48/1997 sb. jsme věnovali stovky hodin. povedlo se získat pro pacienty maximum možného. na dalších úpravách tohoto zákona průběžně pracujeme.

4. sledovala jsem od začátku projekt Hlas pacientek s rakovinou prsu. potřeby onkologických pacientů jsou podobné. Vítám nápad rozšířit projekt na Hlas pacientů. V jednotě je síla. spojit se, využívat potenciál více lidí bude jistě prospěšné. Memorandum Hlasu pacientek bylo sepsáno před dvěma lety. těší mě, že některé body se již naplňují. zejména se zlepšila spolupráce s Mz čr díky vzniku oddělení podpory pacientů a pacientské rady ministra zdravotnictví. Věřím, že díky spolupráci všech se podaří zlepšit tolik potřebnou psychologickou a sociální podporu i další oblasti, které pomohou onkologickým pacientům.

9

florence 2/19

onkologie, paliativní péče odborné téma

Průlomová bolest – znalosti pro běžnou praxi Chronická nádorová bolest mnohdy devastuje pacienty psychicky i fyzicky a její základní léčbu by měli zvládnout všichni zdravotníci.

N

edílnou součástí kom­ plexního pohledu na paci­ enta je řešení průlomové bolesti. Pokud chceme předcházet opakovaným obtížím, je vhodné pacienta vybavit i tak­ zvanou záchrannou nebo SOS me­ dikací. Nicméně ani tento postup nemusí vést k dobrému efektu, pro­ tože velmi podstatná je komunikace s pacienty. Pokud srozumitelně vy­ světlíme záměr léčby a očekávané nežádoucí účinky, pak je pravděpo­ dobné, že získáme důvěru pacienta.

Mnozí pacienti se více než na lékaře obracejí na sestry, jednak aby jim zopakovaly informace, jednak aby daly praktické rady ­ohledně me­ dikace. V případě, že pacient není dobře poučen, pak ani sebelep­

10

ší medikace nemusí být efektivní.

Shrňme zde základní principy léčby průlomové ­bolesti se ­zaměřením na běžnou praxi.

Bolest a obavy Z publikovaných dat víme, že až 90 % onkologických pacientů trpí v pokročilých stadiích onemocně­ ní bolestí (1). Bolesti jsou v dnešní době mnohdy součástí běžného ži­ vota, a proto je onkologičtí pacienti nemusejí vnímat jako podstatný pro­ blém. S postupujícím rozvojem tech­ nologií, ale i farmakoterapie je však možné zvládnout bolest takřka u kaž­ dého. Kvůli hluboce zakořeněným předsudkům je potřeba po bolesti aktivně pátrat. Dalším problémem je, že i když je zavedena medikace na chronickou bolest, nadále zůstává až 40 % pacientů s nesprávně nastave­ nou dlouhodobou terapií (2). Jedním z důvodů je odmítání léčby kvůli ne­ podloženým obavám.

Nejčastěji zmiňované důvody od­ mítání medikace: → snaha nezatěžovat žaludek a ját­ ra další medikací, → snaha, aby nedošlo ke změně psychiky a vnímání, → snaha vyhnout se ztrátě řidičské­ ho průkazu, → doměnka, že morfin a podobné léky jsou jen pro ty nejhorší přípa­ dy, a navíc zkracují délku života.

Zásadní je pečlivé a trpělivé, v ně­ kterých případech i opakované vy­ světlení, že výše uvedené důvody jsou pouze pověrami, a naopak ve­ dou k dřívějšímu zhoršování stavu a ztrátě kondice. Paradoxně tak bo­ lesti mohou vést k horší toleranci protinádorové terapie.

Průlomová bolest Průlomová bolest je definována jako přechodné zhoršení intenzity bolestí, které přicházejí spontánně

foto: Profimedia

MUDr. Lukáš Pochop, Klinika komplexní onkologické péče, Masarykův onkologický ústav, Brno

odborné téma onkologie, paliativní péče

nebo jsou vyvolané předvídatel­ ným či nepředvídatelným faktorem u pacienta, který má většinu dne dobře zmírněnu bolest analgetic­ kou medikací (3). Dle různých kri­ térií se vyskytuje průlomová bolest u 40–70 % pacientů a její ataky jsou nejčastěji 2–3krát za den, s délkou trvání od několika sekund do ně­ kolika hodin (4). Je potřeba se za­ myslet, co to znamená pro běžnou praxi – neznamená to, že by každá náhlá bolest byla průlomová. V běž­ ném životě pacienty ovlivňují mno­ hé okolnosti, jako je strach, obavy, úzkost a frustrace, a tyto ovlivňují i chování, a tudíž vnímání boles­ ti. V případě úzkostného pacienta, který není smířený s onkologic­ kým onemocněním, může docházet k častým epizodám bolesti i přes vhodně zavedenou medikaci. V ta­ kovém případě není namístě navy­ šování dávky analgetik, nýbrž pát­ rání po tom, zda se nejedná právě o úzkost či frustraci projevující se bolestí. V rámci diagnostiky zjišťu­ jeme, zda je vyjádřena tzv. psychic­ ká nástavba – vhodnou formou je hovor právě při bolestivé atace. Při psychické nástavbě totiž dochází při rozhovoru k odeznění bolestí do několika minut a není třeba podání záchranné medikace. Toto lze pro­ vést zejména u hospitalizovaných pacientů a je to cenná informa­ ce pro lékaře ve službě, který k ní může přihlédnout při úpravě léčby.

V takovéto situaci je z dlouhodobé­ ho pohledu vhodné zařadit do pra­ videlné medikace antidepresiva.

Zhodnocení průlomové bolesti Stěžejní pro naše rozhodování o dalším postupu jsou informace o struktuře jednotlivé epizody. Po­ kud neznáme odpovědi na následu­ jící otázky, není možné správně me­ dikaci nastavit.

Informace o charakteru bolesti: → Jak rychlý je nástup bolesti? (sekundy × minuty × hodiny) → Jak dlouhá epizoda bývá? (sekundy × minuty × hodiny) → Jaká je intenzita ataky? (mírná × střední × silná × nesnesitelná) → Kolik epizod v průběhu dne ob­ vykle proběhne a jak jsou rozlo­ ženy v čase? (den × noc) → Je bolest předvídatelná, resp. je spojena s nějakou činností? ­(klidová × pohyb) → Užíváte nějakou medikaci na prů­ lomovou bolest? Pokud ano, tak s jakým efektem?

Neméně důležitá je i další část ­otázek, které směřují k určení typu ­bolesti.

Informace o typu bolesti: → nociceptivní (základní medikace: analgetika) – somatická – charakter: bolest je lokalizovaná v místě poškození – viscerální – charakter: bolest je neostře lokalizovaná, někdy může být přenesená → neuropatická (základní ­medikace: antikonvulziva, antidepresiva) – charakter: vystřelování do konče­ tin, pálení, brnění Všechny tyto informace je třeba vložit do určitého kontextu, zohlednit fakto­ ry, jako je deprese, frustrace a úzkost, abychom se mohli rozhodnout o další léčbě. V rámci rozhodování se snaží­ me o léčbu šitou na míru, jinými slo­ vy medikaci volíme podle informací, které jsme od pacienta získali. Pokud nejsou odpovědi jednoznačné nebo panují pochybnosti o typu bolesti, pak nemusí zvolená léčba fungovat.

V takovém případě je vhodné upo­ zornit pacienta, že je možná změna či úprava medikace – ne vždy se podaří zmírnit bolesti na první pokus.

Co používáme v běžné praxi V případě pravidelné terapie střed­ ně silnými opioidy (tramadol, dihyd­ rokodein) by měl mít pacient k dis­ pozici záchrannou medikaci. Ta by měla mít co nejrychlejší nástup účin­ ku a zároveň příznivý profil nežádou­ cích účinků a dostatečný analgetic­ ký efekt. Tuto charakteristiku velmi dobře splňují transmukózní formy fentanylu nebo intranazální sprej fentanylu, které po vstřebání ne­ procházejí přes jaterní parenchym.

Rychlost nástupu se udává mezi 5–15 minutami a délka efektu mezi 1–4 hodinami. Je třeba si uvědo­ mit, že není korelace mezi celodenní dávkou silných opioidů a velikostí jednotlivé záchranné dávky. Velikost jednotlivé záchranné dávky je třeba titrovat od nejnižší možné dávky. Po­ kud nedojde do 10–20 minut k úle­ vě, je možné dávku zopakovat. Při další epizodě průlomové bolesti se užívá předchozí účinná dávka s při­ hlédnutím ke specifikům při vyšších dávkách (vhodné odeslat pacienta na ambulanci léčby bolesti nebo do paliativní ambulance).

V případě perorální formy sil­ ných opioidů s rychlým uvolňo­ váním (IR morfin) se udává jako záchranná dávka 5–15 % z celo­ denní dávky. Je však třeba počítat s delším nástupem účinku, kdy jeho začátek je mezi 20–40 minutami s dosažením maxima cca po jedné hodině. Jako záchranná medikace za hospitalizace se využívá morfin s. c., výhodou je zde rychlý nástup analgetika v závislosti na aplikační formě, od 3 do 15 minut. V případě dimise je pacient často převeden na perorální formu medikace a v pří­ padě opioidů s rychlým uvolňová­ ním je třeba provést ekvianalgetický přepočet. Při zohlednění intenzity a délky nástupu průlomové bolesti je možné některé epizody zvládnout

Tabulka Ekvianalgetické dávky opioidů Tabulka porovnává ekvianalgetické denní dávky opioidů. Celkovou denní dávku je třeba přepočítat na jednotlivou dávku s ohledem na lékovou formu a její poločas účinku (např. 60 mg morfinu/24 h kontinuálně s. c. odpovídá hydromorfonu p. o./24 h, tj. hydromorfon SR 12 mg à 12 h).

Morfin* s. c. (i. m., i. v.) d Morfin mg p. o.

Fentanyl TTS μg/h Oxykodon mg p. o.

Buprenorfin TDS μg/h Hydromorfon mg p. o.

Tapentadol p. o.

Petidin mg i. m.

Piritramid mg i. m.

10 20–30 12 20 17,5 4 100 100 (75) 15

20 40–60 25 40 35 8 152–200

30 90 60 52,5 12 300

30

45

40 120 50 80 70 16 400

50 150 100 87,5 20

60 180 75 120 105 24

80 240 100 160 140 32

100 300 125 200

200 600 250 400

40

80

* U morfinu při převodu z parenterálního na perorální podání vycházíme z poměru 1 : 3, tj. 10 mg morfinu s. c. odpovídá 20–30 mg morfinu p. o. s rychlým uvolňováním.

11

odborné téma onkologie, paliativní péče

florence 2/19

Práce Podpůrného a paliativního týmu z FN Královské Vinohrady v Praze „Nezáleží na tom, kolik dní ještě budu žít, ale na tom, jaké ty dny budou…“ Podtitulek tohoto článku je citací pacienta naší kliniky, který profitoval z péče Podpůrného a paliativního týmu. Shrnuje ve své podstatě vše a postupně se stal naším mottem.

Mgr. Jana Bodláková, I. interní klinika 3. LF UK a FNKV v Praze

M

otivací pro změnu v péči o nevyléčitelně nemoc­ né pacienty v naší ne­ mocnici bylo více fakto­ rů. Prvním z nich bylo utrpení – vě­ děli jsme, že je v nemocnicích příliš časté a ne vždy je dostatečně ošet­ řené. Dalším faktorem bylo umírání v nemocnici, kdy v nás jednoznačně převládal pocit, že je příliš neosobní a často nedůstojné. Posledním as­ pektem, který nás velmi tížil, byl způ­ sob sdělování závažných zpráv paci­ entovi a jeho příbuzným. Tyto zprávy bývají sdělovány ve spěchu, často bez následné adekvátní práce s pa­ cientem a jeho blízkými.

Naše klinika, tedy I. interní klinika 3. LF UK a Fakultní nemocnice Krá­ lovské Vinohrady (FNKV) v Praze, je svým zaměřením primárně inter­ ní a nefrologická. Přednosta prof.

MUDr. Ivan Rychlík, CSc., FASN, FERA, je přední český nefrolog, kte­ rý dosáhl svou prací evropského věhlasu spojeného s funkcí vědecké­ ho sekretáře Evropské nefrologické společnosti (ERA-EDTA). Rovněž primář kliniky MUDr. Martin Havrda je internista a nefrolog. Dalšími spe­ cializacemi vnitřního lékařství pěsto­

vanými na naší klinice jsou hepato­ logie, revmatologie a urgentní medi­ cína spojená s provozováním Cent­ rálního příjmu interních klinik FNKV. Jsou tu často léčeni pacienti ve vel­ mi vážném stavu a ke každodenní práci patří také péče o nevyléčitelně nemocné. Nejen nemocní kmeno­ vých oborů naší kliniky, ale i nemoc­ ní spadající do jiných odborností, se v konečné fázi své nemoci často oci­ tají na interních pracovištích.

Velký třesk – Nadační fond Avast Cesta za začleněním postupů palia­ tivní péče do dobré klinické praxe nejprve na naší klinice a postupně v celé nemocnici začala z impulzu primáře kliniky MUDr. Martina Ha­ vrdy. Prvním krůčkem byl výzkum­ ný projekt pořádaný ve spolupráci s Centrem paliativní péče. Jednalo se o šetření vedoucí k zavedení po­ stupů paliativní péče. Zdravotnic­ kým pracovníkům, kteří byli jako první v kontaktu s pacientem při­ cházejícím do naší nemocnice, byl položen dotaz, zda by byli překva­ peni, kdyby tento pacient v určitém časovém úseku od přijetí zemřel. Šetření se dostalo velmi rozporu­ plného přijetí, kdy se zdálo, že i pro zdravotníky samotné je téma smr­ ti v nemocnici tabu. Příslovečným velkým třeskem byl v našem přípa­ dě projekt Nadačního fondu Avast,

který v roce 2016 vyhlásil granto­ vou výzvu Spolu až do konce s ma­ ximální dotační částkou dva miliony korun pro jednotlivé žadatele. Náš projekt byl Nadačním fondem Avast podpořen plnou částkou a stal se zásadním impulzem k etablování paliativní péče u nás.

Projekt Nadačního fondu Avast byl nejenom zásadním impulzem a prvním z celé řady „zázraků“, jak jsme si zvykli říkat, provázejících u nás rozvoj paliativní péče, ale i metodickým návodem, finanční in­ jekcí, možností navázat komunikaci s dalšími podpořenými týmy a v ne­ poslední řadě i bičem, díky němuž jsme byli vázáni splnit své sliby v daných termínech. Jako specifika tohoto projektu se dají zdůraznit ze­ jména aspekt skutečného partner­ ství s Nadačním fondem Avast, fle­ xibilita a cílevědomost, tah na bran­ ku, jasně definované cíle a principy potřebné k jeho realizaci.

Jako cíle projektu jsme si sta­ novili zlepšení podmínek při umí­ rání v nemocnici a zlepšení práce s nemocnými, kteří jsou kandidáty podpůrné a paliativní péče. Naším navrhovaným a posléze i realizova­ ným řešením bylo vytvořit paliativ­ ním tým a začít měnit péči o nevy­ léčitelně nemocné v rámci kliniky a po nabytí zkušeností a zapracová­ ní se i na další kliniky v nemocnici.

Jedna z prvních fotografií PaP týmu (zleva MUDr. Martin Havrda, Bc. Blanka Radjenovičová, MUDr. Adam Houska, v té době jako host, Mgr. Kateřina Ledererová, MUDr. Jaromír Matějek, Ph.D., Th.D., Mgr. Jana Heřmanová, Ph.D., Mgr. Kamil Vrzal, Mgr. Jana Bodláková, MUDr. Tomáš Šimonek)

16

Dalšího „zázraku“ jsme se dočkali při budování Podpůrného a paliativ­ ního týmu FNKV, jak zní plný oficiál­ ní název zavedený původní partou nadšenců. Objevil se nám před oči­ ma v podobě naší první paliativní sestry Mgr. Kateřiny Ledererové.

Naše cesta byla hodně inspirová­ na belgickým způsobem práce, kdy v centru týmu stojí právě sestry, ony jsou koordinátorky celého sys­ tému paliativní péče a ostatní členy si přivolávají podle vlastního uvá­ žení. Mgr. Ledererová si svou osob­

foto: archiv autorky

Inspirace z Belgie – sestra v centru týmu

odborné téma onkologie, paliativní péče

Představujeme onkologickou sekci České asociace sester (ČAS) Problematika onkologických onemocnění a onkologické léčby patří k palčivým otázkám nejen ve zdravotnictví. Společnost se vyrovnává s faktem, že každoročně přibývá onkologicky nemocných a strmě rostou finanční nároky na léčbu těchto chorob.

Mgr. Kristýna Čillíková, redakce Florence

Vznik a zaměření sekce Specifická ošetřovatelská proble­ matika v onkologii vedla už v roce 1986 k uspořádání první konfe­ rence středních zdravotnických pracovníků v onkologii v rámci Brněnských onkologických dnů.

Do programu konference byla za­ řazena přednáška o podílu České společnosti sester (ČSS) na řešení odborných otázek ošetřovatelské péče. V návaznosti na konferenci byl výborem ČSS schválen návrh na ustavení sekce onkologie. Historic­ ky první předsedkyní se stala Hil­ da Vorlíčková. V roce 2000 se ČSS spojila s Českou asociací sester (ČAS) a Hilda Vorlíčková se stala na dvě volební období prezidentkou.

Pro onkologickou sekci to znamena­ lo spoustu úkolů a výzev, ale taktéž první kontakty se zahraničím.

V současné době má onkologic­ ká sekce téměř 110 členů a jsou v ní zastoupeny sestry různých speciali­ zací nejen z komplexních onkologic­ kých center (KOC), ale taktéž z men­ ších oddělení, která stojí v první linii kontaktu s onkologickým pacientem.

V loňském roce prošla onkologická sekce organizační změnou z důvodu zániku paliativní sekce, její členové byli přeřazeni do sekce onkologické.

Onkologická sekce se soustředí na několik základních cílů: → pořádání odborných akcí na ak­ tuální témata onkologické praxe; → rozvíjení ošetřovatelského výzku­ mu a realizování výsledků výzku­ mu v praxi; → rozvíjení spolupráce v rámci ČAS i s dalšími subjekty; → rozvíjení mezinárodní spolupráce; → spolupráce s pacientskými orga­ nizacemi; → spolupráce v oblasti paliativní a hospicové péče; → účast na projektech podporují­ cích standardizaci onkologické ošetřovatelské péče;

→ zapojení do legislativních připo­ mínkových jednání, účast nebo spoluúčast na národních a mezi­ národních projektech.

EONS „CARE“ STRATEGIE má čtyři pracovní skupiny

Aktivity sekce a mezinárodní spolupráce

Communication = komunikace Advocacy = prosazování zájmů sester Research = výzkum Education = edukace

Sekce se snaží o naplnění stanove­ ných cílů každoročním podílením se na organizaci pracovních dnů, kon­ ferencí, sjezdů a seminářů pořáda­ ných jednak výborem sekce, jednak na pracovištích v různých koutech republiky (Olomouc, Ostrava, Plzeň, Praha, Liberec, Brno).

Mezi největší akce se řadí tyto konference: → Brněnské onkologické dny v Brně → Olomoucké hematologické dny v Olomouci → Pařízkovy dny – sekce sesterská a zdravotních laborantů v Ostravě → Sesterský seminář EDIPO: ve spolupráci s hematoonkologic­ kou klinikou FN Plzeň → Prague ONCO v Praze Členové sekce aktivně vystupují i na mezinárodních akcích v rámci Evropské onkologické společnosti sester (EONS) se svými prezenta­ cemi, postery, účastní se odborných kurzů nebo vědeckých výborů. Od roku 2009 je sekce členem EONS a od roku 2016 i členem Mezinárod­ ní společnosti onkologických sester (ICCN). Každá sestra, která je člen­ kou onkologické sekce ČAS, se tak automaticky stává členkou EONS i ICCN a má právo na zvýhodněnou nebo bezplatnou registraci na mnoha akcích pořádaných EONS nebo ICCN. Díky aktivnímu členství v EONS, která nabízí možnost mezinárodní spolupráce na vzdělávacích aktivi­ tách, tu byla v loňském roce našim členkám nabídnuta účast.

Mgr. Andrea Nečasová z Onkolo­ gické kliniky FN Hradec Králové se v květnu zúčastnila důležitého dne v kalendáři onkologických sester, a to Evropského dne onkologických sester v Bruselu. Ten se zaměřuje

C = komunikace Náplň: → komunikace s členy evropských zemí a ostatními profesními skupinami → sdílení informací, průhlednost, odpovědnost a vedení organizace Jak:

→ přes webové stránky → duálním překládáním informací (z angličtiny do jiného evropského jazyka)

→ tištěnými informačními materiály, které jsou k dispozici členům na vyžádání A = prosazování zájmů sester Náplň:

→ uznání onkologických sester (oficiální cestou), tzv. „EONS Position Statements“ neboli oficiální prohlášení EONS (má-li kdokoli nápad či je silně přesvědčen o nutnosti určitého ­vyjádření formou oficiálního prohlášení) → v současné době zaměření na roli sestry v onkologické péči a realizace celoplošného průzkumu členů EONS týkajícího se role sestry-specialistky v onkologické péči R = výzkum Náplň:

→ skupina provázaná s EJON (European Journal of Oncology Nursing), což je výzva pro členy a členské organizace EONS publikovat v tomto časopise → nabízí tzv. výzkumné a klinické cestovní granty, kdy má jedninec možnost vybrat si zahraničního mentora ve výzkumu (2 granty/rok) nebo získat stipendium pro distanční formu studia PhD., tzv. studentship E = edukace Náplň: motto: „Něco se nauč a pak jdi a ­používej to.“

19

praxe

florence 2/19

Jak komunikovat s pacientem v intenzivní péči Komunikací jsme schopni vyjadřovat své pocity, radost, smutek, jsme schopni si s ostatními předávat informace. Komunikace je pro nás v běžném životě velmi důležitá. Zejména při povolání všeobecné sestry je nepostradatelnou součástí práce. Jakým jiným způsobem se s pacienty dorozumívat o tom, co je bolí nebo trápí?

K

omunikaci s pacientem v intenzivní péči jsem si zvolila již jako téma diplo­ mové práce na magister­ ském studiu. Zaměřila jsem se na problematiku komunikace s paci­ entem na umělé plicní ventilaci.

Během svého působení na aneste­ ziologicko-resuscitačním oddělení jsem si začala klást otázku, jak se cítí pacient, který se s námi může dorozumívat pouze kýváním hlavy,

možné hledat v soudních sporech, které se zdravotníky vedou jejich pacienti, nebo ve stížnostech, jež jsou zasílány managementu nemoc­ nic. V 80 % případů má komunikaci s pacientem ve svých rukou právě zdravotnický personál. Sestra musí umět efektivně komunikovat, proto­ že to umožňuje partnerskou spolu­ práci s pacientem na léčbě (Linhar­ tová, 2007).

Rozhovor je způsob verbální ko­ munikace s jednou nebo více oso­ bami. Jedná se o nejrozšířenější druh komunikace, který má ve zdra­ votnictví nenahraditelnou úlohu.

Všechny důležité okolnosti a sku­ tečnosti zjištěné rozhovorem s ne­

→

→

→

Nedostatek informací vede mnohdy k neefektivnímu dodržování léčby a nižší spokojenosti pacienta, ale může vést také k celkově nižší úspěšnosti léčby. psaním nebo za použití komunikač­ ní tabulky, ale bez užití slov. Co se honí hlavou takovému člověku, když se vzbudí z umělého spánku a my ho zasypeme spoustou otázek, na které nám možná v dané chvíli ani není schopen odpovědět?

Komunikace a její význam Komunikace patří k základním ži­ votním potřebám lidí a zvířat. Je to silný nástroj umožňující přežít, být úspěšný, prosadit se, porozumět a pomáhat jiným. Jde o nejčastější aktivitu člověka. Komunikace je zá­ kladním nástrojem interakční akti­ vity, podle nějž si děláme představu o sobě samém i jiných (Mikuláštík, 2010). Zdravotničtí pracovníci by měli brát v úvahu pocity pacienta a umožnit mu, aby se mohl dosta­ tečně vyjádřit. Komunikace pravdě­ podobně představuje jedno z nej­ slabších míst celého našeho zdra­ votnictví. Důkazy pro toto tvrzení je

22

mocným by měly být zaznamenané v ošetřovatelské dokumentaci a vy­ užity při poskytování ošetřovatelské péče.

Podle toho, s kým hovoříme, co chceme zjistit, kam chceme v rozho­ voru dospět, jaké formy a techniky volíme, rozlišujeme: → Standardizovaný rozhovor – má přesně předepsanou formula­ ci otázek, ale také jejich pořadí; předností je možnost srovnává­ ní získaných dat a menší výskyt chyb ve formulaci otázek. → Nestandardizovaný rozhovor – určuje pouze závazné cíle sledo­ vání, někdy i okruh informací, pří­ padně některá hlediska, z nichž má být veden; v tomto rozhovoru můžeme pořadí otázek i jejich formulaci přizpůsobovat podle potřeby (např. osobnosti dota­ zovaného), k jeho výhodám patří větší přirozenost a možnost na­ vázání hlubšího kontaktu mezi

→

→

zkoumanou osobou a tazatelem; nedostatkem je nemožnost srov­ návání výsledků.

Volný rozhovor – sleduje kon­ krétní cíle, prostředky však ne­ jsou předem stanoveny; tazatel nechá zkoumanou osobu hovořit a zasahuje jen nenásilně, pružně reaguje na změnu směru rozho­ voru a témat, která se v průběhu objevují.

Individuální rozhovor – je vhod­ ný k získání především sou­ kromých údajů a informací z osobního života; negativem se může stát špatná interpretace sdělení.

Skupinový rozhovor – může být vedený jako skupinová diskuse; je nepostradatelný pro poznání atmosféry v určité sociální skupi­ ně; nedostatky spočívají v oblas­ ti sociální interpretace, jejíž vliv může rozhovor rušit; umožňuje odhalit takové informace, ke kte­ rým bychom se za jiných podmí­ nek nedostali.

Diagnostický rozhovor – shro­ mažďuje fakta, která se týkají zkoumané osoby a její činnos­ ti, je jedním z velmi častých typů rozhovoru využívaných ve ­zdravotnictví.

Terapeutický rozhovor – je uplat­ ňován v lékařské psychologické i psychoterapeutické praxi; bývá zaměřen na zklidnění, nalezení optimálního řešení nějaké pro­ blémové situace (Šrámková, 2008).

Při neverbální komunikaci něco sdělujeme výrazem obličeje, oddá­ lením či přiblížením, dotykem, po­ stojem, gesty, pohledy, tónem řeči nebo úpravou zevnějšku. Mimoslov­ ně můžeme vyjadřovat emoce, poci­ ty, nálady, afekty, naznačovat zájem, vytváříme dojem o tom, kdo jsme, můžeme ovlivnit postoj komunikač­ ního partnera. Nejlépe jsou čitelné projevy v oblasti mimiky. Nejčastěj­

foto: Profimedia

Mgr. Lenka Švecová, Dis, Klinika anesteziologicko-resuscitační intenzivní medicíny, Fakultní nemocnice Brno-Bohunice

praxe

každý je jedinečná, neopakovatelná a originální bytost. Pacienti se na­ vzájem liší svým věkem, zdravotním stavem, vírou a náboženským pře­ svědčením, osobností, charakterem, kulturou, rodinnou situací, sociální oporou, předchozími zkušenostmi s nemocí a životní situací. Všechny tyto okolnosti mohou nějakým způ­ sobem ovlivňovat průběh procesu komunikace a vztah mezi sestrou a pacientem (Peplau, 1991).

Komunikace s pacientem na jednotce intenzivní péče

ším projevem zájmu, touhy po sblí­ žení je vedle výrazu obličeje i dotek, přiblížení, pootočení a naklonění se k sobě a také gestikulace. Neverbál­ ním chováním ovlivňujeme chování druhého (Janáčková, Weiss, 2008).

Důležitou součástí komunikač­ ního chování je aktivní naslouchání a empatické naslouchání. Aktivní naslouchání je definováno jako stav, kdy aktivně posloucháme druhou osobu, snažíme se porozumět tomu, co nám sděluje. Abychom se stali aktivními posluchači, je zapotřebí občas odložit vlastní úhel pohledu a dokázat brát ohled na úhel pohle­ du druhé osoby. Musíme také umět důvěřovat druhým, být samostatní a vyvíjet se. Získat dovednosti aktiv­ ního naslouchání není jednoduché, přestože potencionální schopnost je dána každému. Abychom moh­ li efektivně naslouchat, musíme mít zájem o osobu mluvčího (Mot­ schnig, Nykl, 2011). Dobrým po­ sluchačem se může stát každý, kdo dovede pozorně vnímat (Mikuláštík, 2010).

Empatické naslouchání je nejlep­ ší způsob jak naslouchat pocitům, porozumět druhému člověku, dá­ vat zpětnou vazbu a také reagovat.

Posluchač musí odložit vlastní po­ city a vcítit se do pocitů druhého.

Je to poslouchání nejen ušima, ale také očima a srdcem. Empatie vede k vnitřní očistě, zvyšuje sebevědo­ mí. Pochopení by mělo být přesné a úplné. Schopnost empatie závi­ sí především na charakterových a temperamentových vlastnostech lidí (Mikuláštík, 2010).

Komunikace v ošetřovatelské praxi V ošetřovatelské praxi se nesetká­ váme jen s nemocí, ale zejména s nemocným člověkem. I proto je důležité přistupovat k pacientovi s respektem a s ohledem na jeho individualitu. Komunikace v ošetřo­ vatelství je stále pokračující a dyna­ mický proces, který slouží k výmě­ ně informací týkajících se nemoci, zdraví a ošetřovatelské péče mezi sestrou a pacientem. Předávání in­ formací může mít různou formu.

Může mít podobu verbální a ne­ verbální komunikace. Komunikace mezi sestrou a pacientem by měla vést k rovnocennému vztahu dvou lidí, i když z profesního hlediska je sestra pro pacienta autoritou. Ko­ munikaci lze rozdělit na specifickou, která působí edukačně a podporu­ je nemocného v léčbě – problémy se můžou objevit u pacientů, kte­ ří špatně komunikují nebo špatně chápou sdělené informace –, a dále terapeutickou, znamenající poskyt­ nutí opory nemocnému ve chvílích, kdy čelí přijetí závažné informace o svém zdravotním stavu a velice často se musí adaptovat na změnu v životě nebo učinit závažné roz­ hodnutí. Úkolem terapeutické ko­ munikace je podpora pacientových dovedností (Tomanová, Křivková, 2016).

Komunikace sestry s pacien­ tem je značně různorodá a v mno­ ha ohledech i specifická, jinak se komunikuje se seniorem, pacien­ tem s postižením nebo s jedincem v akutní krizi. Každý pacient je jiný,

I když pacient nemůže mluvit, předpokládejme, že nás vnímá.

Velmi důležitá je neverbální komunikace, jako je výraz obličeje nebo dotyky.

Jestliže je pacient přijatý na jednot­ ku intenzivní péče, může to pro něj být velmi stresující. Má velmi čas­ to obavy ze závažnosti svého one­ mocnění nebo zranění. Jednotky intenzivní péče jsou přizpůsobeny tomu, aby pomáhaly udržet při ži­ votě vážně nemocné. Všechny ty přístroje, nejrůznější hadičky, cizí zvuky a umělé osvětlení mohou být pro pacienty děsivé a rozhod­ ně nevytvářejí vhodné prostředí ke komunikaci. Kromě toho může mít pacient velké bolesti, může být zaintubovaný, pod medikací nebo v bezvědomí. Komunikace může být také ovlivněna tím, že pacient ne­ rozumí vážnosti situace, cítí nedo­ statek kontroly nad tím, co se děje, nezná důvod nejrůznějších ošetřo­ vatelských intervencí, pomalu ztrácí kontakt s okolním světem, včetně pojmu o čase.

Jakmile je stabilizovaný, je vhod­ né pacientovi pomoci získat náhled na jeho onemocnění a na poskyto­ vanou léčbu. K základním zásadám komunikace patří stručnost, jasnost a především srozumitelnost. Měli bychom být připraveni na to, že svá sdělení budeme muset opakovat.

Důležité je uvědomit si, že nelze ne­ komunikovat. I když pacient nemů­ že mluvit, předpokládejme, že nás vnímá. Velmi důležitá je neverbální komunikace, jako je výraz obličeje nebo dotyky (Špatenková, Králová, 2009).

Problémy v komunikaci s pacien­ ty na oddělení intenzivní péče jsou velmi časté. Nejde pouze o to, zda s pacientem komunikujeme, ale také o to, jakým způsobem. Nedo­ statek informací vede mnohdy k ne­ efektivnímu dodržování léčby a niž­ ší spokojenosti pacienta, ale může vést také k celkově nižší úspěšnosti léčby. Proto je důležité konfliktům v komunikaci předcházet. Mezi čas­ té problémy patří nedostatečné po­ rozumění sdělenému anebo to, že si pacient připadá nezahrnutý do

23

rozhovor

florence 2/19

Hospic je dnes synonymem pro něco dobrého a správného S PhDr. Robertem Hunešem, ředitelem Hospice sv. Jana N. Neumanna, o.p.s., v Prachaticích a prezidentem Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče jsme hovořili o tom, jak dnes u nás fungují hospice a jaké praktické a etické výzvy jsou spojeny s koncem lidského života.

Mgr. Kristýna Čillíková, redakce Florence Jak postupuje šíření povědomí o hospicích a jejich službách v české veřejnosti? Proměňuje se pohled společnosti na umírání a konec života? Daří se umírání detabuizovat?

Když hospice vznikaly, panovala ve společnosti spousta mýtů a před­ sudků. To se postupně měnilo. Je­ jich poctivou prací a kvalitní péčí se časem termín „hospic“ stal synony­ mem pro něco dobrého, správné­ ho, kvalitního, chcete-li bohulibého.

Přineslo to s sebou ovšem i jeden nepříjemný jev. Tímto termínem se začali zaštiťovat a ohánět ti, kteří hospicovou péči ve skutečnosti ne­ poskytují. V horším případě zisku­ chtiví podnikavci, kteří na této myš­ lence parazitují s cílem získat pení­ ze od dárců...

V čem spočívá umění doprovázet?

V chápání slabého, umírajícího, „bezperspektivního“ člověka jako neopakovatelné lidské bytosti, kte­ rá má svou důstojnost až do při­ rozené smrti. To ostatní je pak dů­ sledkem tohoto vidění člověka. Na­ příklad v podobě slibů, jež pacien­ tovi dáváme – nebude trpět nesne­ sitelnou bolestí, v posledních chví­ lích nezůstane osamocen. V praxi to znamená zajistit skrze medicínu bezbolestnost, skrze ošetřování hygienu a bezpečí, skrze servisní nabídku péče o duši i tělo „podstro­ jování“ pacientovi a plnění přání – chuťových, zážitkových, vztaho­ vých, duchovních...

Jak personál hospiců chrání sám sebe před vysokou emocionální zátěží spojenou s charakterem jeho práce?

Jednou se ptali novináři Matky Te­ rezy, jak bojuje se syndromem vy­ hoření. Odpověděla: „Co to je? Ne­ vím, já se každý den modlím.“

30

Jací nemocní a v jakém věku jsou nejčastěji klienty hospiců?

Velkou většinu pacientů hospiců tvoří onkologicky nemocní ve finál­ ních stadiích onemocnění. Z ostat­ ních diagnóz pak závěrečné sta­ vy těžkého srdečního selhávání, CHOPN, ALS, popř. další. Převažují pacienti seniorského věku, ale zce­ la běžně jsou tu i lidé věku střední­ ho a rovněž děti. Aktuálně máme v péči našich domácích hospiců v Českých Budějovicích a Strakoni­ cích pěti- a šestiletá děvčátka.

Jaké máte zkušenosti s komunikací mezi zdravotnickými zařízeními a hospici? Doporučují zdravotníci vaše služby tam, kde již nejsou kurativní možnosti?

Co by mohly udělat sestry z onkologických, interních, geriatrických a dalších oddělení pro to, aby více pacientů (a dříve) mohlo využít služeb hospiců?

Nebo dělají dost?

Přestože se situace zlepšila, k ideá­ lu je daleko. Otevřené lži pacientovi jsou již spíše výjimkou. Ovšem ne­ dostatečná či zavádějící komunikace lékařů v nemocnicích zejména o pro­ gnóze onemocnění je stále běžnou praxí. Umírající tak bývá okraden o zbývající čas. V tom smyslu, že by si jej zařídil a prožil jinak, pokud by věděl, co jej čeká, kolik mu zbývá ve skutečnosti času... Běžně jsou do hospiců překládáni pacienti, kteří jsou v nemocnici do poslední chví­ le „léčeni“ a vyšetřováni ve falešné naději, že se uzdraví či jim bude pro­ dloužen zbývající život, který mají ve skutečnosti velmi krátký.

Naprostá většina lidí si přeje umírat doma, ve svém prostředí a mezi blízkými. V realitě však většina umírá v nemocnicích či zařízeních typu LDN. Kde v těchto představách o „dobrém umírání“ stojí hospic?

Nejlepší volbou pro umírajícího je domov, při obtížích pak s pomocí

péče domácího hospice. Tam, kde rodina ani za pomoci pravidelně do­ jíždějících hospicových odborníků péči nezvládá, eventuálně žádná ro­ dina není, tam je pro pacienta vhod­ nou volbou hospic lůžkový. Ruce milující rodiny jsou nejměkčí postelí pro umírajícího. Proto jsou v hospi­ cích k dispozici lůžka pro doprová­ zející rodinné příslušníky. Mohou zde pobývat nonstop.

Snažíte se budovat hospice jako místa, kde lze využít naplno zbývající čas. Jaké aktivity, služby nebo projekty jsou mezi klienty a jejich rodinami oblíbené a proč?

Někdy je velkou radostí pro pacien­ ta to, co si my, zdraví, vůbec nemu­ síme uvědomit. Příklad: do hospice byla přeložena pacientka z bariéro­ vého zařízení, kde strávila několik let na jednom pokoji. Po překladu do hospice jsme ji i s lůžkem vyvezli ven. Rozplakala se. Radostí. Z toho, že po několika letech uviděla mod­ ré nebe.

rozhovor

Kolik hospiců je aktuálně v ČR? Je to dostatečný počet, eventuálně kolik by jich bylo ještě třeba? Jaká je průměrná „čekací doba“ na hospic a podle jakých kritérií se řídíte?

Podmínky k přijetí jsou tři – nemoc ohrožuje pacienta na životě, kura­ tivní medicína vyčerpala všechny možnosti vedoucí k vyléčení a není možná péče doma. V ČR je aktuál­ ně 17 lůžkových hospiců. Kromě kraje Vysočina jsou v každém kraji.

S touto jednou výjimkou je tedy ten­ to druh péče plošně dostupný prak­ ticky všude. Čekací doby jsou mini­ mální či žádné. Nová zařízení není důvod stavět. Jinak je to s hospici domácími. Je-li efektivní dojezdová vzdálenost cca 25 km, pak by jich v ČR bylo potřeba asi 90–100. Pro­ zatím jich funguje kolem 30.

Zdravotní a ošetřovatelskou péči hospiců hradí pojišťovny.

Zbytek prostředků pochází z darů či grantů? Kolik zhruba doplácí nemocný?

Výše úhrad lůžkovým hospicům je obdobná jako u LDN. Pojišťov­ ny a jejich pojištěnci za to dostá­

vají několikanásobek péče perso­ nálu a vysokou kvalitu hmotného zázemí. To je důvodem, proč tyto úhrady tvoří asi jen polovinu sku­ tečných nákladů na zdravotní péči.

Proto pacient doplácí, obvykle mezi 200 a 500 korunami za den.

Každý hospic to má trochu jinak, v podstatě je to však podobné.

V ostatním nás zachraňují dárci, nadace. Tam, kde by případná ne­ solventnost pacienta byla jedinou překážkou k přijetí, hospice spo­ luúčast snižují či promíjejí zcela.

Však také již dochovaly spous­ tu ­bezdomovců. Ještě obtížněj­ ší financování je pak u domácích ­hospiců.

Jaké problémy a výzvy v souvislosti s hospicovou péčí vidíte jako palčivé? Co je třeba řešit na politicko-společenské úrovni? Co byste si přál?

Problémem je kulhající legislativa a nepochopení zdravotních pojišťo­ ven i části odborné veřejnosti. Přál bych hospicům především erudova­ ný personál s velkým srdcem a nad­ šením pro úctu k člověku. To ostatní pak, s boží pomocí, přijde samo.

V květnu pořádá Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče v Praze konferenci Hospic – dobrá tečka za životem.

Co je cílem této konference?

V programu je významným tématem, které stále rozděluje českou společnost, eutanazie.

Jaký je váš názor, i ve světle vašich profesních zkušeností?

Cílem konference je demytizace, detabuizace, pozitivní příklad. Euta­ nazie není potřeba. Je-li člověk dob­ ře opečován, nemá důvod po ní vo­ lat. V hospicích to dobře víme.

Nejlepší volbou pro umírajícího je domov, při obtížích pak s pomocí péče domácího hospice.

foto: Hospic sv. Jana N. Neumanna, o.p.s.

INZERCE

31

právo

florence 2/19

kde chybí peníze třeba na pořádné odměny sestřičkám, by se to krutě nevyplatilo.

Agresivita pacientů není normální, mluvme o jejím řešení JUDr. Jana Palečková a Jana Hovorková, kancelář Ombudsmana pro zdraví

A

gresivních pacientů stá­ le přibývá. A nemáme tím na mysli jen odděle­ ní psychiatrické péče či ochranné léčby, detoxifikační jed­ notky, záchytné stanice a záchranné služby. S projevy násilí se setkává­ me i na jiných pracovištích, kde je jejich zvládání složitější právě proto, že nejsou tak očekávané, personál jimi bývá zaskočen a chybí mu zku­ šenosti s jejich řešením.

Tohle jste asi od své práce nečekali!

Nejčastějším terčem násilí v ošet­ řovatelství jsou všeobecné sestry, které tvoří nárazník mezi pacienty a lékaři a jsou často vystaveny ná­ sledkům přenášené agrese. Právě ony jsou oběťmi v 70 % incidentů.

Největší podíl má slovní násilí, ale fyzická napadení rovněž nejsou vý­ jimkou.

Pravděpodobně znáte případ, kdy zdravotní sestřičku v Nemocnici Na Bulovce v Praze udeřil před ordinací muž, který doprovázel na vyšetření nezletilého pacienta. Nejprve jí dal ránu do tváře a pak ještě do spánku.

Nemocnice podala samozřejmě na agresora trestní oznámení.

34

Na oddělení hematologie v praž­ ské nemocnici na Vinohradech se počátkem března střílelo. Hospita­ lizovaný muž postřelil další dva pa­ cienty, poté ho zpacifikovaly sestry.

Jeden ze zraněných později zemřel.

V této souvislosti se nabízí hned několik otázek: Může vůbec posky­ tovatel zdravotní péče udělat něco pro to, aby střelbě zabránil? Jak je možné, že měl hospitalizovaný pa­ cient svou legálně drženou zbraň v nemocnici? Neměli by být pacien­ ti při nástupu do nemocnice podro­ beni zevrubné kontrole?

Souhlasíme s ministrem zdra­ votnictví Adamem Vojtěchem, že ve standardních nemocničních od­ děleních nikoli. Přestože jsou po­ dobné případy nadmíru burcující, jsou vzhledem k více než dvěma milionům hospitalizovaných paci­ entů v českých nemocnicích ročně považovány za výjimečné. Pravdě­ podobnost útoku střelnou zbraní je pak vlastně mizivá. Navíc je nemož­ né budovat účinná opatření tam, kde by je zákon považoval za zásah do osobnostních práv. Asi ani vy sami si nedovedete představit, že byste každému pacientovi kontrolo­ vali při příjmu věci, které si s sebou přinesl. Stejně tak je v naší zemi ne­ představitelné, že bude každý člo­ věk, který vchází do jakékoli nemoc­ nice, kontrolován prostřednictvím bezpečnostních rámů. V resortu,

Ministerstvo zdravotnictví v rámci dotačního programu rozdělilo zhru­ ba 32 milionů korun mezi krajské a okresní nemocnice na pokrytí ná­ kladů konkrétních projektů, jejichž cílem je zvýšit bezpečnostní úroveň.

Jedná se například o zlepšení zabez­ pečení jejich areálů. Žádosti, jež ob­ sahovaly celkem 56 projektů, si po­ dalo 24 subjektů. Možná je mezi nimi i místo, kde pracujete. Každá nemoc­ nice by měla mít proškolený perso­ nál pro případ teroristického útoku. Řeší to však něco? V našich přípa­ dech se totiž nejedná o útok zvenčí, útočí sami pacienti či návštěvníci.

Nejjednodušší je asi zpřísnění vnitřních řádů nemocnic, s nimiž by měl být každý pacient seznámen, a samozřejmě je v zájmu samotného poskytovatele zdravotních služeb, aby si to nechal písemně potvrdit.

Na druhou stranu známe všichni dobře rčení: „Pravidla jsou od toho, aby se porušovala.“ Mnoho pavilo­ nových nemocnic, které disponují pozemky například s parkovou úpra­ vou, zřídilo nebo plánuje instalaci řady bezpečnostních prvků. Jde na­ příklad o kamery, které neustále pře­ nášejí záznamy z různých míst v are­ álu bezpečnostním pracovníkům, hlídky bezpečnostní služby, redukce vjezdů i přístupů pro pěší do nemoc­ nice. Pokud byste měli pochybnosti, zda to je slučitelné s GDPR, tak ano.

Ovšem za podmínek, které nařízení, respektive zákon o ochraně osob­ ních údajů stanovují. Mezi ně patří i to, že na monitoring kamerovým systémem v areálu nemocnice musí být upozorňováno, např. vývěskami a nápisy (na dveřích, zdech, plotech, u hlavního vchodu apod.).

Každé oddělení může být vyba­ veno dveřmi, které otevírá po za­ zvonění návštěvníka zaměstnanec.

Personál by měl být pro vstup vyba­ ven například čipy.

Na bezpečnost v oblasti poskyto­ vání zdravotních služeb legislativa myslí jen prostřednictvím ustano­ vení § 47 odst. 3 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních služ­ bách, kde se mluví o interním systé­ mu hodnocení kvality a bezpečí. To je povinen mít každý poskytovatel zdravotní péče. Pro jeho naplnění vypracovalo ministerstvo zdravot­ nictví tzv. minimální požadavky. Patří mezi ně i resortní bezpečnostní cíle.

fota: profimedia

Jak na to, abyste se cítili bezpečněji

právo

Obecně závazný právní předpis ani závazný interní pokyn minister­ stva zdravotnictví, který by upravo­ val zabezpečení zaměstnanců po­ skytovatelů zdravotní péče, v sou­ časné době neexistuje.

Střelba je ojedinělá, násilí však nikoli Nemocní lidé samozřejmě mají prá­ vo být rozladění a nervózní, ovšem vyhrožování a fyzické útoky jsou už za hranou. Zdravotnický personál se nicméně musí často vyrovnávat také s agresí ze strany opilců či lidí pod vlivem drog, kteří mohou být ještě nebezpečnější než lidé stříz­ liví. Na konci minulého roku napří­ klad opilý muž pěstí napadl lékařku na chirurgii v mostecké nemocnici.

Násilník jí způsobil podle informací serveru www.e­mostecko.cz těžká zranění a zpacifikovat ho dokázala až přivolaná policejní hlídka.

Další dva případy pocházejí z portálu www.krimi­plzen.cz. Ani zde nehrála roli pistole, ale přesto šlo o závažné trestné činy či ales­ poň pokusy o ně.

Případ první: Recidivista pod vli­ vem návykové látky vnikl do areálu nemocnice, kde okradl invalidního pacienta o peněženku, mobilní te­ lefon, a dokonce glukometr. Muž mohl pouze volat o pomoc. Personál nemocnice naštěstí reagoval rych­ le a vzhledem k tomu, že pachatel zazmatkoval a utíkal po schodech nahoru, nikoli k východu, byl nale­ zen ve čtvrtém patře, kde byl zajiš­ těn dvěma sanitáři a předán policii.

U pachatele byly nalezeny i odcize­ né věci, které byly okradenému pa­ cientovi vráceny Případ druhý: Pacientka byla sexuálně obtěžována, pachatel se ji pokoušel znásilnit, přičemž jí vyhro­ žoval smrtí a škrtil ji.

V některých západních zemích disponují lékaři tlačítky tzv. tichého alarmu. Mohou je mít neustále při sobě nebo nainstalovaná v ordina­ ci. Co říkáte, třeba to není alespoň v případě ambulantní péče špatný nápad?

Za zvláštní projev násilí lze podle některých nemocnic považovat i ne­ oprávněné stížnosti pacientů a je­ jich příbuzných. Podle Kanceláře Ombudsmana pro zdraví je to však spíš projev neznalosti práv a po­ vinností pacientů na jedné straně a mnohdy i zdravotního personálu na straně druhé. Jednou z cest ke zlepšení je edukace obou stran spo­ ru, kterou v rámci své činnosti zajiš­ ťuje právní poradna.

4 → → →

Co dělat v případě násilného a agresivního pacienta? pokuste se převzít kontrolu nad situací, abyste co nejvíce minimalizovali možné následky. to lze následujícími způsoby:

1

zůstaňte v klidu, požádejte o pomoc kolegy. Udržujte přiměřenou a bezpečnou vzdálenost – vždy si zachovejte možnost úniku.

2 →

zkuste použít techniky pro deeskalaci násilí: Mluvte s pacientem velmi srozumitelně, tón hlasu musí být klidný, ale pevný, nemluvte agresivně.

Vyvarujte se prudkých pohybů. projevte empatii, poslouchejte celým tělem – udržujte oční kontakt, ruce nezvedejte a udržujte je v dolní polovině těla, otočené dlaněmi k pacientovi, což vyjadřuje přátelský postoj.

Vyvarujte se náhlých úsudků – nejdůležitější je bezpečí. zaměřte se na pacienta jako na člověka, na jeho vnímání. Vyjádřete se v tom smyslu, že slyšíte, chápete a oceňujete.

→ →

→ →

3 → → → →

→

pokud pacient křičí, snažte se snížit napětí: neodpovídejte hned, snažte se prodloužit ticho. pokuste se dýchat klidně.

Odpovídejte rozvážně a v krátkých větách, důležité věci opakujte. nenuťte pacienta k rychlým odpovědím. nechte mu čas na rozmyšlenou. snažte se, aby nepociťoval žádný nátlak. sdílejte s ním prostor k ventilování emocí.

Opakujte, co jste pochopili, vyjadřujete tak, že máte o dotyčného a jeho situaci zájem.

→ →

5 → → → → →

→

pokuste se v kritické situaci navodit pocit důvěry: Oslovujte pacienta celým jménem. podpořte ho, aby vyjádřil své obavy a příčiny hněvu. klidným a jemným tónem hlasu ho upozorněte, že vulgarita a agresivní hrozby nemohou být akceptovány (např.: „Mám z vás strach, pokud toho nenecháte, zavolám o pomoc.“). připomeňte pacientovi, že se mu snažíte pomoci. nabídněte mu kompromis. Omluvte se za možný problematický přístup svůj či kolegů. pokud to, co jste udělali, nebylo dostatečné a fyzické hrozby se stupňují, jste oprávněni: V případě, že již došlo k útoku, volit takový způsob sebeobrany, abyste se ze situace vymanili. zalarmovat bezpečnostní službu nebo policii. zavolat na pomoc kolegy. připravit se na pacifikaci pacienta proti jeho vůli – vždy ho alespoň dvakrát varujte a mějte na to svědky. provést zneškodnění. ideálně by měla působit jedna osoba na jednu končetinu a jedna, jež velí a chrání hlavu a krk. posléze využít fyzického omezení či farmakologického zklidnění.

Veškerý postup následně podrobně zapište do zdravotnické dokumentace a zkontrolujte, zda nedošlo k poškození pacienta. Fyzické a farmakologické zásahy jsou vždy poslední možností. každé napadení pacientem včetně verbálního násilí je mimořádnou událostí, která musí být bezpodmínečně hlášena a dokumentována. Je normální, že po takovém prožitku můžete potřebovat psychickou podporu (psycholog, kaplan) – nestyďte se si o ni říci.

S laskavým svolením přeloženo z Doporučení pro prevenci a management násilí a agrese na nefrologických jednotkách skupiny European Dialysis and Transplant Nurses Association / European Renal Care Association (EDTNA/ERCA). Originál je k nahlédnutí na www.edtnaerca.org.

podněty na kancelář Ombudsmana pro zdraví, z. s., podávejte e-mailem na ochrance@ombudsmanprozdravi.cz nebo telefonicky na tel.: 222 075 103.

Facebook: @Ombudsmanprozdravi twitter: @Ombudsmanzdravi.cz

35

angličtina

florence 2/19

Human Body Organ Systems Nervous system – (brain, spinal cord, nerves) control system of the body, responds to internal and external changes, activates muscles and glands.

Endocrine system – (pineal gland, pituitary gland, thyroid gland, thymus, adrenal gland, pancreas, ovary, testis) Glands from the endocrine system secrete hormones that regulate many processes like growth, metabolism, and reproduction.

Cardiovascular system – (heart, blood vessels) The heart pumps blood and blood vessels transport it. blood carries oxygen, carbon dioxide, nutrients, waste and more throughout the body.

Urinary system – (kidney, ureter, urinary bladder, urethra) eliminates nitrogenous wastes from the body. regulates acid-base, electrolyte and Water balance of blood.

Zdroj textu: Human Body Organ Systems: An Orientation: Human Body Organ Systems [online]. 17.5.2013, 1 [cit. 2019-03-28]. Dostupné z: https://anatomyandphysiologyi.com/human-body-organ-systems-an-orientation/

re and produces movement (locomotion). produces heat.

Lymphatic system – (red bone marrow, thymus, lymphatic vessels, thoracic duct, spleen, lymph nodes) Houses white blood cells (lymphocytes) involved in immunity. returns leaked fluid from blood vessels to the blood and disposes debris within the lymphatic stream.

Respiratory system – (nasal cavity, pharynx, larynx, trachea, bronchus, lung) removes carbon dioxide and continually supplies blood with oxygen. Gaseous exchanges occur in the respiratory system (lungs).

Digestive system – (oral cavity, esophagus, liver, stomach, small intestine, large intestine, rectum, anus) breaks down food to be absorbed and eliminates indigestible waste.

The human body is made up of 11 organ systems that work with one another (interdependantly). These systems include the integumentary system, skeletal system, muscular system, lymphatic system, respiratory system, digestive system, nervous system, endocrine system, cardiovascular system, urinary system, and reproductive systems.

Integumentary system – (skin, hair, nails) Forms the external body covering and protects deeper tissues from injury. Houses cutaneous receptors, sweat glands, oil glands, and synthesizes vitamin d.

Skeletal system – (bones, joints) supports and protects the body’s organs. provides a framework muscles use (movement). bones also store minerals and create blood cells.

Muscular system – (skeletal muscles) Maintains postu-

Připraveno ve spolupráci s

SLOVNÍČEK nails – nehty skeletal muscles – kosterní svalstvo red bone marrow – červená kostní dřeň lymphatic vessels – lymfatické cévy spleen – slezina lymph nodes – lymfatické uzliny nasal cavity – nosní dutina pharynx – hltan larynx – hrtan trachea – průdušnice lung – plíce brain – mozek spinal cord – mícha nerves – nervy pituitary gland – hypofýza thyroid gland – štítná žláta adrenal gland – nadledvinky ovary – vaječník heart – srdce blood vessels – cévy kidney – ledviny ureter – močovod urinary bladder – močový měchýř urethra – močová trubice

WRITE THE PARTS OF THE URINARY SYSTEM 1. kidney 2. ureter 3. urinary bladder 4. urethra Urinary system

reproductive system

integumentary system

skeletal system

Human body organ systems

respiratory system

Muscular system

digestive system

lymphatic system

endocrine system

circulatory system

nervous system

www.florence.cz / adresa redakce: klicperova 604/8, 150 00 praha 5, florence.redakce@ambitmedia.cz, tel.: +420 222 352 578 / Šéfredaktorka: Mgr. kristýna čillíková, e-mail: kristyna.cillikova@ambitmedia.cz / Jazyková redakce: Mgr. ema potužníková / redakční rada: phdr. Martina Šochmanová, Mba, předsedkyně, Mgr. Hana svobodová, ph.d., Mgr. lenka Gutová, Mba, Mgr. Galina Vavrušková, bc. Vladěna Homolková, Mgr. tamara starnovská, Mgr. Helena Michálková, ph.d., rndr. romana Mrázová, ph.d., Mgr. Helena Michálková, ph.d. / Grafická úprava: Josef Gabriel, karel zahradník / Vydavatel: ambit Media, a. s., www.ambitmedia.cz / ředitelka vydavatelství: Mgr. Marta řežábková, Mba / Šéfredaktor zdravotnických titulů: Jan kulhavý, e-mail: jan.kulhavy@ambitmedia.cz / Marketing: Marta Hladíková, tel.: +420 222 352 575, Oranžová: CMYK 0-72-100-0 Oranžová: PMS 021 pavel doležal, tel.: +420 602 632 349, Šedá: CMYK 0-0-0-75 e-mail: marta.hladikova@ambitmedia.cz / Obchod: e-mail: pavel.dolezal@ambitmedia.cz, antonín přibyl, tel.: +420 603 340 384, Šedá: CMYK 0-0-0-75 PMS 7545 e-mail: antonin.pribyl@ambitmedia.czŠedá: / personální inzerce: Štěpánka korbová, tel.: + 420 737 178 313, e-mail: stepanka.korbova@ambitmedia.cz / tisk: aHOMi, s. r. o., U louže 579, 250 67 klecany / předplatné: ambit Media, a. s., tel.: +420 222 352 584, e-mail: predplatne@ambitmedia.cz, www.centram.cz / distribuce: postservis praha a Mediaprint-kapa pressegrosso, a.s. / cena výtisku: 60 kč / 3,50 eura, roční předplatné: 350 kč / 20 eur / časopis vychází 6krát ročně / registrace: Mk čr-e 16134, issn 1801-464X / přetisk a jakékoliv šíření je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. nevyžádané příspěvky se nevracejí. redakce neodpovídá za jazykovou správnost inzerátů. / copyright © ambit Media, a. s., 2019

36

Nenechte si ujít šanci na Váš profesní Nenechte si Nenechte si ujít ujít šanci šanci na na Váš Váš profesní profesní růst v Německu! růst v Německu! růst v Německu!

Hledáte zaměstnání na pozici zdravotní sestry?

Hledáte Hledáte zaměstnání zaměstnání na na pozici pozici zdravotní zdravotní sestry? sestry?

Pak zašlete Váš životopis do kliniky Bavaria Kreischa.

Pak zašlete životopis dozajímavou kliniky Bavaria Kreischa.

S námi máteVáš možnost začít pracovní změnu Pak zašlete Váš životopis dozajímavou kliniky Bavaria Kreischa.

S námi máte možnost začít pracovní změnu a profesně se začlenit v Německu.

S námi máte zajímavou pracovní změnu a profesně semožnost začlenit začít v Německu. a profesně se klinika, začlenit v Německu.

Naše moderní která se nachází nedaleko od Drážďan, Naše moderní která se nachází nedaleko od Drážďan, hlavního městaklinika, spolkové země Sasko, se může stát Vaším Naše která semístem. nachází nedaleko od Drážďan, hlavního městaklinika, spolkové země Sasko, Tato se může stát Vaším novýmmoderní atraktivním pracovním soukromá hlavního města spolkové zeměmístem.

Sasko, se může stát Vaším novým atraktivním pracovním Tato soukromá nemocnice a klinika specializovaná na rehabilitaci patří novým atraktivním místem.

Tato soukromá nemocnice a klinikapracovním na Vrehabilitaci patří k nejuznávanějším v specializovaná celém Německu. rámci speciálních nemocnice a klinika na Vrehabilitaci patří k nejuznávanějším v specializovaná celémseNěmecku. rámci speciálních terapeutických programů zaměřujeme na pacienty, k nejuznávanějším v celém Německu.

V rámci speciálních terapeutických programů se zaměřujeme namultiorganickou pacienty, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu, trpí terapeutických programů se zaměřujeme na pacienty,agresivní kteří prodělali mozkovou příhodu, trpí multiorganickou insufiencí, jsoucévní po úrazu nebo se podrobili obzvláště kteří mozkovou příhodu, trpíobzvláště multiorganickou insufiencí, jsoucévní po úrazu nebo podrobili agresivní léčběprodělali rakoviny.

Hledáme protose všeobecné zdravotní sestry insufiencí, jsou po úrazu nebo se podrobiliinterní obzvláště agresivní léčbě rakoviny.

Hledáme proto všeobecné zdravotní sestry a praktické sestry pro obory: neurologie, medicína, léčbě rakoviny.

Hledáme proto všeobecné zdravotní sestry a praktické sestryapro obory: neurologie, interní medicína, psychosomatika ortopedie. a praktické sestryapro obory: neurologie, interní medicína, psychosomatika ortopedie. psychosomatika a ortopedie.

Láká Vás spolupráce s námi?

Láká Vás spolupráce s námi?

V rámci našeho Projektu mezinárodní spolupráce Vám Láká Vás spolupráce s námi?

V rámci našeho Projektu mezinárodní Vám poskytneme veškerou nutnou podporuspolupráce pro Váš pracovní V rámci našeho Projektu mezinárodní spolupráce Vám poskytneme veškerou nutnou podporu pro Váš pracovní začátek v Německu.

Tento projekt organizovaný klinikou poskytneme veškerou nutnou podporu pro Váš pracovní začátek v Německu.

Tento projekt organizovaný klinikou funguje již přes čtyři roky a má velký úspěch. Doposud bylo začátek v Německu.

Tento projekt organizovaný klinikou funguje již přesv Německu čtyři roky a právně má velký úspěch.

Doposud s jeho pomocí uznáno vzdělání více bylo než sta funguje již přes čtyřiEvropy, roky a právně má velký úspěch.

Doposud s jeho pomocí v Německu uznáno vzdělání více než sta zdravotníků z celé kteří jsou nyní zaměstnáni nabylo různých s jeho pomocí v Německu uznáno vzdělání více sta zdravotníků z celé Evropy, právně kteří jsou nyní zaměstnáni nanež různých odděleních kliniky Bavaria. zdravotníků z celé Evropy, kteří jsou nyní zaměstnáni na různých odděleních kliniky Bavaria. odděleních kliniky Bavaria.

Co požadujeme?

Co požadujeme? » platný doklad o úspěšně absolvovaném vzdělání v příslušném Co požadujeme? » platný o úspěšně absolvovaném oboru doklad (všeobecná nebo dětská zdravotnívzdělání sestra, v příslušném » platný doklad o úspěšně absolvovaném vzdělání oboru (všeobecná nebozdravotnický dětská zdravotní sestra, v příslušném praktická sestra, resp. asistent) oboru (všeobecná nebozdravotnický dětská zdravotní sestra, praktická sestra, resp. asistent) » nadšení pro výkon tohoto povolání praktická sestra, resp. zdravotnický asistent) » nadšení pro výkon tohoto povolání » nadšení pro výkon tohoto povolání

» ochotu pracovat v třísměnném provozu a převzít » ochotu pracovat av komplexní třísměnnémpéči provozu a převzít specializovanou orientovanou » ochotu pracovat třísměnném provozu převzít péči) specializovanou av komplexní péči orientovanou na pacienta (nejen ošetřovatelskou ale i azákladní specializovanou a komplexní péči orientovanou na pacienta (nejen ošetřovatelskou ale i azákladní » motivaci k začlenění se do nové kultury novéhopéči) pracovního na pacienta (nejen ošetřovatelskou ale i základní péči) » motivaci prostředík začlenění se do nové kultury a nového pracovního » motivaci k začlenění se do nové kultury a nového pracovního prostředí » znalost německého jazyka je vítána, ale není závaznou podmínkou prostředí » znalost jazyka jepoměru vítána, ale není závaznou podmínkou přijetí doněmeckého zaměstnaneckého » znalost německého jazyka jepoměru vítána, ale není závaznou podmínkou přijetí do zaměstnaneckého » ochotu neustále zlepšovat své odborné znalosti a znalosti přijetí do zaměstnaneckého poměru » ochotu neustále zlepšovat své odborné znalosti a znalosti německého jazyka » ochotu neustále zlepšovat své odborné znalosti a znalosti německého jazyka německého jazyka Co nabízíme?

Co nabízíme? » dobře zorganizované zaučení a asistenci v českém jazyce za Co nabízíme? » dobře zorganizované zaučení a asistenci v českém jazyce za pomoci našich překladatelů » dobře zorganizované zaučení a asistenci v českém jazyce za pomoci našich překladatelů » bezplatný kurz německého jazyka až do dosažení jazykové úrovně pomoci našich překladatelů » bezplatný kurz německého jazyka až do dosažení jazykové úrovně B2 dle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky (SERR) » bezplatný kurz pro německého jazyka až do dosažení jazykové úrovně B2 dle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky (SERR) (úroveň nutná udělení povolení k výkonu zdravotnického povolání B2 dle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky (SERR) (úroveň nutná pro udělení povolení k výkonu zdravotnického povolání v Německu) (úroveň nutná pro udělení povolení k výkonu zdravotnického povolání v Německu) » adekvátní platové ohodnocení od začátku pracovního úvazku (tj. od v Německu) » adekvátní platové ohodnocení od začátku pracovního (tj. od začátku jazykového kurzu) a smlouvu na dobu určitou úvazku až do složení » adekvátní platové ohodnocení odresp. začátku pracovního úvazku (tj. od začátku a smlouvu na určitou až do složení jazykovéjazykového zkoušky B2kurzu) dle SERR, do dobu udělení povolení začátku a smlouvu na určitou až do složení jazykové zkoušky B2kurzu) dle SERR, resp. do dobu udělení povolení k výkonujazykového zdravotnického povolání v Německu jazykové zkoušky B2 dle SERR, resp. do udělení povolení k výkonu zdravotnického v Německu » vyřízení všech potřebnýchpovolání formalit (včetně převzetí všech nákladů) pro k výkonu zdravotnického povolání v Německu » vyřízení všech potřebných formalit (včetně převzetí všech nákladů) pro uznání Vaší odborné kvalifikace a pro udělení povolení k výkonu » vyřízení všech potřebných (včetně převzetí všech nákladů) pro uznání Vaší odborné kvalifikace a pro udělení povolení k výkonu zdravotnického povolání v formalit Německu uznání Vaší odborné kvalifikace a pro udělení povolení k výkonu zdravotnického povolání v Německu » po splnění těchto podmínek se pracovní smlouva automaticky zdravotnického povolání v Německu » po splnění těchto podmínek smlouva automaticky prodlužuje na dobu neurčitouses pracovní minimálním smluvním závazkem » po podmínek smlouva automaticky prodlužuje na dobu neurčitouses pracovní minimálním smluvním závazkem na splnění 2 roky těchto prodlužuje na dobu neurčitou s minimálním smluvním závazkem na 2 roky » bydlení v zařízených bytech ve stylu sdílené domácnosti na 2 roky » bydlení v zařízených za přijatelnou cenu bytech ve stylu sdílené domácnosti » bydlení v zařízených ve stylu sdílené domácnosti za přijatelnou cenu bytech » podporu při zapracování na oddělení, semináře k zapracování za přijatelnou cenu » podporu při zapracování oddělení, semináře k zapracování a školící možnosti v rámcinaoboru » podporu při zapracování oddělení, semináře k zapracování a školící možnosti v rámcinaoboru a školící možnosti v rámci oboru

Zaujala Vás naše nabídka?

Zaujala našeVáš nabídka?

Pak námVás zašlete životopis v českém, německém nebo Zaujala našeVáš anglickém jazyce (knabídka? němu připojte motivační dopis s kopií Pak námVás zašlete životopis v českém, německém nebo Pak námozašlete životopis v na českém, nebo anglickém jazyce Váš (k němu připojte motivační dopis s kopií dokladu dosaženém vzdělání) e-mail:německém anglickém jazyce (k němu připojte motivační dopis s kopií personal@klinik-bavaria.de nebona poštou na adresu: dokladu o dosaženém vzdělání) e-mail: Klinik Bavaria Kreischa,vzdělání) Personalabteilung, dokladu o dosaženém e-mail: personal@klinik-bavaria.de nebona poštou na adresu: An derBavaria Wolfsschlucht 1-2, D-01731 Kreischa. personal@klinik-bavaria.de nebo poštou na adresu: Klinik Kreischa, Personalabteilung, Rádider Vás budeme kontaktovat a zodpovíme Vaše případné Klinik Bavaria Kreischa, Personalabteilung, An Wolfsschlucht 1-2, D-01731 Kreischa. dotazy v češtině.

An der Wolfsschlucht 1-2, D-01731 Kreischa.

Rádi Vás budeme kontaktovat a zodpovíme Vaše případné Rádi Vás budeme kontaktovat a zodpovíme Vaše případné dotazy v češtině. dotazy v češtině.

KLINIK BAVARIA Kreischa | An der Wolfsschlucht 1 – 2 | 01731 Kreischa | info@klinik-bavaria.de | www.klinik-bavaria.de 41 KLINIK BAVARIA Kreischa | An der Wolfsschlucht 1 – 2 | 01731 Kreischa | info@klinik-bavaria.de | www.klinik-bavaria.de KLINIK BAVARIA Kreischa | An der Wolfsschlucht 1 – 2 | 01731 Kreischa | info@klinik-bavaria.de | www.klinik-bavaria.de

Efektivní prevence dekubitů Aktivní matrace LINET

Podle EPUAP* je možné až 95 % dekubitů předejít. Efektivní prevence zejména pomocí aktivních antidekubitních matrací a inovativních technologií společnosti LINET může přispět ke snížení rizika jejich vzniku.

VIRTUOSO®

CLINICARE 100 HF

AIR2CARE

Nová řada matrací pro intenzivní, akutní i dlouhodobou péči

Hybridní matrace poskytuje výhody aktivní a pasivní matrace

Variabilita a vysoký komfort zejména pro akutní a dlouhodobou péči

KA

NOVIN

* EPUAP – European Pressure Ulcer Advisory Panel

www.linet.cz