Listovacka_FLO_2-2022

2/22

ODBORN Ý Č ASOPIS PRO NEL ÉK A ŘSK É ZDR AVOT NIC K É PR ACOV NÍK Y

florence

téma

Infektologie a gynekologie rozhovor

Rozhovor s Romanem Svobodou o zkušenostech paramedika speciální jednotky rozhovor

Plány nové ředitelky PhDr. Mgr. Michaely Hofštetrové Knotkové na rozvoj NCO NZO recenzovaný článek

Péče o pacienty s hrudní drenáží téma

MUDr. Jana Racková: Antikoncepce ve 21. století seriál

Jak se žije zdravotní sestře v zahraničí?

Příběh ze Saúdské Arábie

časopis obsahuje recenzované články

březen–duben 2022 / ročník XVIII 75 Kč / 4,50 € / www.florence.cz

editorial Vážené čtenářky, vážení čtenáři, jsme velmi rádi, že vám můžeme na našich stánkách jako první přinést rozhovor s novou ředitelkou Národního centra ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů PhDr. Mgr. Michaelou Hofštetrovou Knotkovou, která nastoupila v lednu na tuto pro všechny nelékařské zdravotníky důležitou pozici. Její vizi na pozvednutí a další podporu postavení sester a vzdělání nelékařů vám představíme v úvodním rozhovoru.

Tématy nové Florence jsou infektologie a gynekologie.

Infekční choroby provázejí lidstvo od samého počátku jeho dějin. Velmi zajímavé informace právě o historii jejich zkoumání naleznete v článku MUDr. Petra Vyšehradského.

Na aktuální témata a o virech a imunitě obecně jsme hovořili s primářkou Kliniky infekčních nemocí FN Bulovka MUDr. Hanou Roháčovou, jejíž slova o tom, že nelze žít bez virů, bychom měli mít na paměti.

V gynekologii jsme se zaměřili na antikoncepci ve 21. století ve spolupráci s MUDr. Janou Rackovou.

Prof. MUDr. Antonín Pařízek, CSc., nám ukázal pojetí autonomie porodních asistentek v porodnici U Apolináře a představil nám unikátní projekt pomoci v péči o matku a dítě v Kambodži, jehož cílem je snížit úmrtnost dětí i rodiček.

Pokračujeme také v seriálu o prevenci M&P& v oblasti gastroenterologie, hlavním poli působnosti Bc. Petry Absolonové, MBA. Je velmi příznivé a souzní s vizí Florence, že jeho forma je vstřícná, uklidňující a vysvětlující, v duchu pozitivní motivace nejen pro vás, ale i vaše pacienty.

V neposlední řadě si představíme život zdravotní sestry v zahraničí – tentokrát ve stále tajuplné Saúdské Arábii – a zkušenosti paramedika z elitní jednotky francouzské cizinecké legie. Je neuvěřitelné, jak moc je toto téma bohužel nyní aktuální.

Vyberte si z našich témat, snad se vám budou líbit.

Napište nám o oblastech, které vás zajímají, zkusíme pro vás vypátrat poutavé informace. A pokud je ve vašem pracovním okolí někdo, kdo působí jako anděl na Zemi, neváhejte ho nominovat do Anděla mezi zdravotníky.

Nezapomeňte na stále probíhající soutěž o nejlepší původní práci nebo kazuistiku časopisu Florence.

Podrobnosti najdete na www.florence.cz.

obsah

22

florence 2/22

Klíšťová encefalitida – plně preventabilní onemocnění recenzovaný článek

aktuálně 2 Ředitelkou Národního centra ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů se v lednu 2022 stala PhDr. Mgr. Michaela Hofštetrová Knotková. Jaké jsou její plány na další rozvoj?

34 Péče o pacienty s hrudní drenáží

aktuálně 36 Projekt ZdraveLedviny.cz vede Čechy k zájmu o prevenci

praxe osobnost 5 Zkušenosti paramedika Romana Svobody ze speciální parašutistické jednotky francouzské cizinecké legie

sestřičky v akci

38 Kultura chyb

sestřičky v akci 42 Jak se žije zdravotní sestře v zahraničí? Příběh ze Saúdské Arábie, kam se za zkušenostmi vydala zdravotní sestra Eva

8 Jít, či nejít na koloskopii?

nekrolog gynekologie Mgr. Markéta Zbranková šéfredaktorka Florence

www.florence.cz Ročník XVIII, číslo 2, březen–duben 2022 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 3. 2022 Foto na titulní straně: archiv Romana Svobody Staňte se naším fanouškem na Facebooku a Instagramu www.facebook.com/Florencecasopis casopis_florence

10 Endometrióza z pohledu nutričního terapeuta 13 O autonomii porodních asistentek jen nemluvíme, ale skutečně ji děláme 16 Antikoncepce ve 21. století

infektologie 22 Klíšťová encefalitida – plně preventabilní onemocnění 24 Dejiny teórie infekčnosti 30 Je nezbytné se denně setkávat s viry a budovat si imunitu

44 Opustil nás doc. MUDr. Jiří Neuwirth, CSc.

patron dětí 46 Karolínka s Downovým syndromem chodí do běžné školy, lyžuje a tancuje

právní poradna 47 Dovolená z pohledu zákona 48 angličtina

1

aktuálně

florence 2/22

Ředitelkou Národního centra ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů se v lednu 2022 stala PhDr. Mgr. Michaela Hofštetrová Knotková. Jaké jsou její plány na další rozvoj?

Během své profesní dráhy se PhDr. Mgr. Michaela Hofštetrová Knotková věnovala vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků, formování, vedení a budování pracovních týmů, úspěšným zaváděním nových odborných agend (registrace, autorizace a jiných) a v současné době je její prioritou spolupráce na implementaci národních koncepcí. Jako ředitelka hodlá dostát globální výzvě Nursing Now Challenge: „21. století nezvládneme bez sester. Je na čase dát sestrám uznání, které si zaslouží, vysokou prestiž této profesi a zásadně do nich investovat.“

Redakce Florence

Jaká je Vaše vize optimálně vzdělaných sester ve zdravotnictví v ČR 21. století?

Musíme si uvědomit, že sestra v dnešní době již není sestrou, která pracuje na základě indikace lékaře, ale pracuje vysoce samostatně, je zodpovědná za provádění kvalitní a bezpečné ošetřovatelské péče. Ošetřovatelství ruku v ruce s medicínou pokročilo

2

PhDr. Mgr. Michaela Hofštetrová Knotková byla jmenována ředitelkou NCO NZO 24. ledna 2022 ministrem zdravotnictví

a vyžaduje sestru vzdělanou a připravenou čelit nárokům praxe, a to nejen v oblasti praktické, ale hlavně v oblasti spojení vědomostí, dovedností a postojů v jeden celek. Studium zejména na vysoké škole propojuje znalosti v oborech medicínských, ošetřovatelských i humanitních, které jsou předpokladem pochopení změn v době nemoci a základem pro to, aby sestra dokázala stavům rozumět. Sestra musí předvídat reakce a změny dříve, než je lékař na dosah. Nestačí znalosti získané kvalifikačním studiem, ale je nezbytné další průběžné

vzdělávání – celoživotní. Sestra musí zůstat ve sféře terciárního vzdělání.

Je vhodné nastavit systém průběžné aktualizace vzdělávacích programů – kvalifikačních i specializačních.

V současné době je prováděna revize programů specializačního vzdělávání.

Cílem je, aby úpravy byly založeny na evidence based medicine/nursing a také je důležité najít možnosti efektivní prostupnosti vzdělávání nejen ve specializačním vzdělávání, ale i napříč všemi povoláními v rámci ošetřovatelského týmu, aby se se studiem nemuselo vždy začínat od začátku.

foto: archiv PhDr. Mgr. Michaely Hofštetrové Knotkové

Jaké jsou Vaše plány a představy o dalším směru NCO NZO? Výše zmiňovaný citát je v souladu se současně vytýčeným směřováním NCO NZO (dále jen Národního centra). Ministerstvu zdravotnictví (MZ ČR) předkládám konkrétní představy v podobě „Koncepce odborného rozvoje NCO NZO“, která vychází z tradice vykonávaných činností Národního centra a z Koncepce ošetřovatelství. Mým záměrem je vytvářet vhodné prostředí pro efektivní sdílení, rozvoj a využívání znalostí nejen v rozhodovacích a řídicích procesech v Národním centru, ale i při plnění definovaných cílů, zadaných úkolů MZ ČR a při realizaci vzdělávání.

Ráda bych zúročila své zkušenosti, které jsem získala za svůj profesní život ve zdravotnictví. Předloženými návrhy se snažím navázat na nadšení a erudici sester, které před 60 lety tuto instituci zakládaly a vytvořily jedinečnou organizaci nejen pro sestry, ale v současné době i pro další nelékařská zdravotnická povolání.

osobnost

Zkušenosti paramedika Romana Svobody ze speciální parašutistické jednotky francouzské cizinecké legie

SERIÁL

Již více než 17 let působí ve francouzské cizinecké legii. Za tu dobu realizoval přes 13 misí a jako medik se podílel na záchraně životů v bojových podmínkách.

Jeho obrovské zkušenosti z něj udělaly jednoho z nejzkušenějších vojáků v legii a velitele. O své práci hovoří jako o poslání.

Redakce Florence

R

oman Svoboda se narodil v Brně. Od roku 2005 slouží v jednotce francouzských ozbrojených sil – ve francouzské cizinecké legii u 2. výsadkového pluku. Z toho 12,5 roku u speciální jednotky GCP (Groupement des Commandos Parachutisties – skupina speciálního komanda parašutistické výsadkové jednotky). Komando je malá skupina asi 10 vojáků a velitele, ve které má každý svou specializaci. Roman Svoboda se stal medikem a od roku 2016 velitelem skupiny. Ať již práce vlastního medika, nebo velení ho velmi baví a dělá ji na 200 %.

Po dobu služby realizoval více než 13 misí, z nichž každá trvala 4–6 měsíců. Pro představu je to za dobu služby téměř 7 let v bojové zóně. Několikrát byl v Afghánistánu, na severu bojové zóny v Mali, Nigeru, Burkině Faso, byl v Africe během občanské války na Pobřeží slonoviny, v roce 2006 při pokusu o převrat v Čadu i během změn režimu a konfliktu proti islámistům Seleka ve Středoafrické republice.

Z mnoha let v bojových zónách v různých koutech světa si odnesl nespočet zkušeností a pragmatizmus, se kterým přistupuje k životu.

V roce 2015 byl pověřen školením speciální jednotky v Kataru pro konflikt s Jemenem. Měl na starosti zdravotnickou sekci a výcvik jednotek v oblasti medicíny.

Kromě misí spolupracoval v roce 2016 s GSPR na několika akcích na ochranu francouzského prezidenta Francoise Holanda v afrických zónách.

Pětkrát byl vyznamenán válečným křížem za zásluhy v boji, z toho dvakrát stříbrnou hvězdou, je držitelem amerického vyznamenání CIB*.

Jeho obrovské zkušenost z „řemesla“, jak o své práci sám hovoří, si

Roman Svoboda po dobu služby realizoval více než 13 misí, z nichž každá trvala 4–6 měsíců

představíme v seriálu Florence. Zkušenosti z medicíny bez zázemí a vybavení nemocnice, v náročných podmínkách, kdy musíte spoléhat jen na vybavení, které si nesete na zádech, a vlastní zkušenosti a dovednosti. „Člověk se narodí s určitými dispozicemi. Mne přivedly k „řemeslu“ vojenského medika, které mi přineslo to, po čem jsem toužil. Dobrodružství, cestování a zkušenost, ať již dobrou, nebo špatnou, i neustálý technický posun, což je pro mne důležité. První mise u komanda (Afghánistán) pro mne byla, jako bych jel na Olympiádu, neměl jsem z ničeho strach. I když to byla i velmi tvrdá zkušenost, kdy na této misi padl můj nejbližší člověk z jednotky a polovina jednotky byla zraněná. Hodinu po zranění byl ještě při vědomí. Člověk si říkal „pokud i já, tak hlavně rychle, ať netrpím“.

Větší následky to ale nemělo. Nakonec člověk narazí na vlastní limity, tím hlavním je určitě rodina. V době posledních misí jsem již měl ženu a děti, a proto pro mne byly mnohem obtížnější.“ Roman Svoboda na podzim u legie končí a bude se vracet do České republiky. Své bohaté zkušenosti by chtěl předávat dál na různých školeních, kurzech, věnovat se i nadále parašutizmu.

Pro čtenáře Florence jsme s Romanem Svobodou připravili seriál, kde se zaměříme na možnosti ošetření zraněného v nestandardních podmínkách, na práci v extrémních podmínkách a v enormních stresových situacích, na rozdíly mezi teorií a praxí a také na možnosti zvládání stresu.

Nejprve si ale povíme, jak to všechno začalo.

5

sestřičky v akci

florence 2/22

Jít, či nejít na koloskopii?

Koloskopie je metoda vyšetření tlustého střeva optickým přístrojem – endoskopem, kterým lze diagnostikovat záněty, polypy nebo nádory střeva nebo odebírat vzorky tkání pro histologické vyšetření. Lze provádět i menší léčebné zákroky. Pojďme si o ní povědět více.

Jak v současné době probíhá diagnostika tlustého střeva?

Primárně je důležité nezapomínat na potřebu kvalitního sběru informací, a to informací týkajících se osobní i rodinné anamnézy. Zdánlivě to nevypadá důležitě. Musíme ale brát v úvahu, že pokud pacientovi budeme dávat test na okultní krvácení, který sice bude negativní, ale my nebudeme vědět, že například jeho nebo její otec měl nádor střeva, necháme se ukojit falešným klidem, pacient ztrácí motivaci koloskopii postoupit a může být ohrožena diagnostika.

Osobní anamnézou získáváme také informace o rizikových faktorech (kouření, stravovací návyky, příjem vlákniny), které mají podíl na rozvoji kolorektálního karcinomu. Vyšší incidence je ve vyspělých zemích s nižší kvalitou stravování.

Zmínily jsme test na okultní krvácení, dáváte ho i vy vašim pacientům?

V Centru prevence se tento test, takzvaný TOKS, pacientům dává, pro screening je využíván nejčastěji. My víme, že detekuje spíše levostranné nádory, které jsou prognosticky příznivější než ty na pravé straně.

Zde je potřeba zdůraznit velké pozor! Už ze samotného názvu plyne (test na přítomnost krvácení), že detekuje krev. My víme, že jsou riskantní léze ve střevě, které známky krvácení nenesou a tímto testem nejsou prokazatelné. Na velikosti polypu navíc nezáleží. I velmi malá léze může mít maligní potenciál a test na okultní krvácení nemá šanci ji odhalit. Pokud bychom nesly rozhodovací právo, bylo by jasně ve prospěch koloskopie, ne testu na okultní krvácení.

Koloskopie není jen metodou diagnostickou (odběr histologie, objektivizace nálezu), ale je to také metoda terapeutická, jejíž možností je odstranění drobných i větších lézí ve střevě, a tím výrazné snížení rizika

8

kolorektálního karcinomu. Pacient není zatížen operací, která s sebou nese větší zátěž pro samotný organizmus. V současné době bychom endoskopii rozsahem svých možností řadily spíše mezi chirurgické obory.

Ví se, na jakém podkladě kolorektální karcinom vzniká?

Kolorektální karcinom vzniká transformací benigních (nezhoubných) polypů a adenomů přes jejich formy dysplazie. Jako negativní faktor se na vzniku tohoto typu nádoru podílí: vyšší věk, pozitivní rodinná anamnéza, nevhodná strava, zánětlivé formy jako Crohnova choroba či ulcerózní kolitida. Příčinu lze tedy označit spíše jako multifaktoriální.

Je riziko kolorektálního karcinomu ovlivněno věkem?

1. Dle současných poznatků začíná výskyt kolorektálního karcinomu stoupat po 50. roce věku, právě proto je screening nastaven od 50. roku života. To ale hovoříme „pouze“ o screeningové koloskopii, což znamená, že na vyšetření přichází pacient, který je bez příznaků.

„Koloskopie není nudná, ale je nutná.“

2. Pokud máme pacienta s hereditárním syndromem, k němuž patří například familiární adenomatózní polypóza, má takový pacient v zažívacím traktu stovky až tisíce polypů a riziko kolorektálního karcinomu je téměř 100 %, a to už od 40. roku věku a níže.

3. Dalším rizikem je rodinná anamnéza. Rády bychom zmínily příběh, který může být nositelem šťastného konce a upozorněním pro každého.

Na našem pracovišti máme sestřičku, u její maminky byl diagnostikován karcinom tlustého střeva v oblasti konečníku v 60 letech. Z tohoto důvodu podstoupila koloskopii ve 40 letech.

Výsledkem byl nález tubulovilózního adenomového polypu (mikroskopická klasifikace) v konečníku, který jí byl odstraněn. Syn sestřičky měl ve 29 letech krev na papíře po stolici. Výsledek koloskopie byl také adenom. Pokud by došlo k běžnému scénáři, tedy že by šel na koloskopii až v 50 letech, bez ohledu na rodinnou anamnézu, pravděpodobně by se jednalo o závěr se smutným koncem.

Obecně z toho plyne doporučení, je-li pozitivní rodinná anamnéza, platí pravidlo 10 let. Co to znamená? V případě, že má přímý příbuzný karcinom v 50 letech, měli bychom jít na koloskopii ve 40. roce věku. Avšak pozor, toto pravidlo se týká jedinců, kteří

foto: M&P&

SERIÁL

Bc. Petra Absolonová, MBA, Bc. Michaela Přikrylová, Masarykův onkologický ústav, Brno

gynekologie téma

Endometrióza z pohledu nutričního terapeuta Souhrn:

Klíčová slova:

Endometrióza patří mezi nejčastější gynekologická onemocnění žen v reprodukčním věku. V současné době není možné endometriózu zcela vyléčit, využívají se však různé metody léčby, které pomáhají ulevit od příznaků a případně zachovat plodnost. Z nutričního hlediska lze některé příznaky zmírnit nastavením vhodného jídelníčku a celkovou změnou životního stylu. Role výživy je důležitá také v případě chirurgické léčby endometriózy, a to jak v perioperační, tak i pooperační době. endometrióza, výživa

Endometriosis from nutritional therapists’ point of view

Keywords:

Endometriosis is among the most common gynaecological diseases of women of reproductive age. Currently, it is not possible to completely cure endometriosis, but various methods of treatment are used to help relieve symptoms and preserve fertility. From a nutritional point of view, some symptoms can be alleviated by setting an appropriate diet and making a general lifestyle change. The role of nutrition is also important in the case of surgical treatment of endometriosis, both in the perioperative and postoperative period. endometriosis, nutrition

Lenka Křížanová, Oddělení nutričních terapeutů, Gynekologicko-porodnická klinika, Apolinářská 18, Praha, nutriční terapeutka

se sterilitou. Etiopatogeneze endometriózy není dosud objasněna. Symptomatologie endometriózy zahrnuje chronickou pánevní bolest či bolest lokalizovanou do jiných částí břicha.

Některé pacientky s endometriózou mohou být i asymptomatické.

Úvod Endometrióza je přítomnost buněk endometria mimo dutinu děložní indukující v místě implantace chronickou zánětlivou reakci. Prevalence endometriózy se pohybuje mezi 5 a 15 % žen ve fertilním věku. Vyskytuje se u 50–60 % žen či dívek s pánevní bolestí a až u poloviny pacientek

10

Nutriční doporučení v rámci konzervativní léčby endometriózy Endometrióza je onemocnění, které v současné době není možné zcela vyléčit. Konzervativní léčba spočívá v tlumení bolesti a redukci ložisek endometriózy prostřednictvím

podávání hormonálních přípravků a analgetik. Z nutričního hlediska lze však některé příznaky zmírnit také nastavením vhodného jídelníčku a celkovou změnou životního stylu. Často si pacientky ve stravě samy bez konzultace s lékařem či nutričním terapeutem omezí nebo zcela vyloučí lepek a laktózu. To ale není z dlouhodobého hlediska správné řešení. Následně totiž může docházet k obtížím při konzumaci těchto složek stravy v budoucnu. Při vyřazení potravin s obsahem laktózy rovněž hrozí deficit vápníku a vitaminu D, což vede k řadě zdravotních problémů.

foto: Shutterstock

Summary:

téma gynekologie

O autonomii porodních asistentek jen nemluvíme, ale skutečně ji děláme Prof. MUDr. Antonín Pařízek, CSc., vedoucí lékař Perinatologického centra Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze (porodnice U Apolináře) hovoří o nových trendech v porodnictví a o kompetencích porodních asistentek.

Navíc nám představil unikátní projekt v péči o matku a dítě v Kambodži.

foto: archiv prof. MUDr. Antonína Pařízka, CSc.

Redakce Florence Jste zakladatelem Nadačního fondu Vita et Futura. Co se na tomto poli za léta jeho existence podařilo změnit?

V roce 1991 jsem se podílel na založení Nadačního fondu pro humanizaci gynekologie a porodnictví Vita et Futura. Nadační fond vykazuje svou činnost bez přestávky dodnes a je nejstarším nadačním fondem pro oblast gynekologie a porodnictví v naší zemi. Podporuje projekty pro rozvoj oboru a v mnoha aspektech se s jeho pomocí podařilo poměrně rychle docílit nejvyšší možné odborné úrovně v naší zemi. Fond byl založen krátce po roce 1989 s cílem pomoci co nejdříve dohnat ztráty oboru gynekologie a porodnictví, které vznikly vinou izolace bývalého režimu. Zpočátku velmi významně pomohl s rozvojem porodnické analgezie a anestezie nebo gynekologické laparoskopie. Postupem doby se rozrostl vedle původní perinatologie o další větve pro potřeby jiných subspecializací. V současné době má sekci neonatologie, onkogynekologie, mammologie a asistované reprodukce. Jedním z hlavních úkolů nadačního fondu je vzdělávání lékařů a porodních asistentek v České a Slovenské republice. Za 30 let prošlo našimi vzdělávacími kurzy, workshopy, sympozii a kongresy více než 12 000 lékařů, porodních asistentek, zdravotních sester a záchranářů.

Kromě edukace je jeho dalším významným posláním obstarávání materiálně-technického vybavení pro léčebně-preventivní provozy gynekologicko-porodnických zařízení.

Za dobu existence fondu se podařilo pro každodenní léčebně-preventivní péči zejména o matku a dítě v rámci celé ČR pořídit prostředky za více než 50 milionů Kč. Poslední velkou akcí byl nákup nejmodernějšího simulátoru pro obor gynekologie a porodnictví Victoria, jehož pořizovací cena byla přes 2 miliony Kč. Simulátor byl

Prof. MUDr. Antonín Pařízek, CSc.

věnován 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, ale svoje znalosti a dovednosti na něm rozšiřují také porodní asistentky a lékaři Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) v Praze.

a přátelská atmosféra. Sociálně psychosomatická pohoda je v dnešním porodnictví jedním z významných parametrů a indikátorů kvality poskytované péče o matku a dítě v naší zemi.

Co mohou porodnice a kliniky 21. století nabídnout jako protiváhu „humanizace“ v podobě domácích porodů, respektive porodů mimo nemocnice?

Porodnická zařízení v naší zemi v dnešní době nabízejí zejména nejvyšší možnou jistotu bezpečí pro matku a dítě. Česká republika patří mezi nejbezpečnější země na světě pro porod člověka. Vedle toho se staráme i o spokojenost žen. Chceme, aby na místě, kde naše ženy přivádějí na svět své potomky, vládla příjemná

Jak se v uplynulých 30 letech vyvíjel pohled na roli porodní asistentky, potažmo ostatních ošetřovatelských profesí v porodnickém týmu? Jak tomu bylo a je na Vašem pracovišti?

Jak vnímáte diskuze a spory o kompetence porodních asistentek?

Porodní asistentka hrála, hraje a vždy bude hrát klíčovou roli v péči o matku a dítě. A to jak v antenatálním, peripartálním, tak i v poporodním období. Vůbec si nedovedu představit

13

téma gynekologie

florence 2/22

Antikoncepce ve 21. století V Evropě je bohužel stále odhadováno až 5 milionů žen v riziku nechtěného těhotenství.

V České republice bylo v roce 2020 provedeno necelých 17 tisíc umělých přerušení těhotenství, velká část připadá tradičně na nejchudší české kraje. Každý druh antikoncepce má svoje výhody i nevýhody, za nejspolehlivější jsou považovány hormonální a dlouhodobé reverzibilní metody antikoncepce. Jaká byla historie regulace plodnosti a jaké jsou možnosti včetně rizik použití dané metody dnes?

Úvod Lidé se odpradávna snažili regulovat svoji plodnost různými metodami jako vkládání speciálních tamponů nebo krokodýlího či sloního trusu. Coitus interruptus (přerušovaná soulož) je popsán již před 2 500 lety v židovské tóře. Staré řecké i římské civilizace preferovaly malé rodiny. Pro zabránění početí nejspíše využívaly různé pesary, amulety a přerušovanou soulož. Příchod křesťanství nedovolil jakoukoli regulaci reprodukce kromě abstinence. Prostřednictvím společenských tradic a výchovy byly ženy tlačeny do mateřských rolí, dlouho nemohly ve společnosti vyslovit to, co samy chtějí. V 19. století došlo k takzvané demografické revoluci, protože do té doby byl prakticky celý reprodukční život ženy založen na těhotenství, porodu, šestinedělí a kojení; stejný počet lidí se rodil i umíral a nedocházelo k přelidnění. Na manželský pár vycházelo přibližně 4–6 dětí, nebylo vzácností ale i 15 dětí. Mezitím žena jistě prodělala i časné potraty nebo narození mrtvého dítěte, ji samotnou těhotenství ohrožovala na životě. Řádění epidemií (zejména moru) a hladomorů samozřejmě populaci regulovalo a snižovalo i míru porodnosti. Poslední hladomor v18. století kvůli neúrodě snížil populace obyvatel na českých územích skoro o půl milionu obyvatel (Český statistický úřad, 1978).

V době agrární a průmyslové revoluce došlo ke zlepšení výživy obyvatelstva, hygienických i ekonomických podmínek. Zkvalitněním lékařské vědy došlo ke snížení úmrtnosti a prodloužení průměrné délky života. Díky očkování došlo ke snížení epidemií pravých neštovic, mor byl vymýcen.

Pandemiím zabránily výzkumy Kocha, Pasteura i Flemminga. Díky omezení

16

dětské úmrtnosti se dožilo reprodukčního věku více dívek, které byly schopny rodit další děti. Lidé se dožívali průměrně necelých 50 let, což je dvakrát více než v předchozích stoletích. Mezi lety 1800 a 1900 se populace Evropy zdvojnásobila na 400 milionů obyvatel. Na počátku 20. století již lidé aktivně používají některé metody regulace porodnosti – zbraněmi omezení porodnosti se stal coitus interuptus, sexuální abstinence a nelegální potrat (Kárníková, 1965).

ovlivnit svůj život; největší hrozbou je nechtěné nebo neočekávané těhotenství. Kontrola porodnosti chrání zdraví ženy, její vztah s manželem, péči o existující potomky, dává možnost pracovat, užívat si sexuality a dokonce udržet zdravý rozum. Hořká zkušenost naučí zotročenou matku, že nechtěné děti jsou potrestáním za její účast v několika málo euforických momentech fyzického prožitku, který žena ani nemusí opětovat… po několika nechtěných těhotenstvích je pro

Alarmující je, že asi 200 milionů dívek a žen by se chtělo vyhnout nechtěnému těhotenství, ale nemají k dispozici žádnou kontracepční metodu.

V meziválečném a poválečném období bylo společenskou nutností, aby ženy zastávaly mužské práce, emancipace postupně vedla k volebnímu právu a vyššímu vzdělávání žen.

Omezení porodnosti tak bylo podmínkou k fungování západní společnosti. Velkou bojovnicí za práva žen a za nutnost dostupné antikoncepce byla kontroverzní aktivistka Margaret Sangerová (1879–1966). Její matka byla 18× těhotná, porodila 11 dětí, zemřela ve 40 letech na karcinom děložního čípku a tuberkulózu, zatímco její otec se dožil vysokého věku.

Neblahá matčina životní zkušenost ji velmi ovlivnila. Margaret vystudovala obor všeobecná zdravotní sestra v New Yorku. Často pracovala v chudinských čtvrtích s lidmi na okraji společnosti. O regulaci porodnosti se sama aktivně začala zajímat také po zkušenosti, kdy pečovala o těhotnou ženu v septickém šoku, které lékař po porodu sdělil, že při dalším těhotenství zemře. Po roce přišla opět těhotná a lékařovo proroctví se neúprosně vyplnilo. Podobné osudy čekaly mnoho žen po tehdy běžných ilegálních potratech. „Ženy potřebují mít kontrolu nad vlastním tělem, aby mohly

ženu jakýkoli intimní manželský život utrpením…,“ napsala Sanderová. Zapsala se do dějin antikoncepce, dnes jsou však některé její názory považovány za nepřípustné.

Díky obrovským pokrokům v chemickém výzkumu objevil profesor Adolf Butenandt estradiol, androsteron a progesteron. V roce 1939 byl spolu s Leopoldem Ružičkou oceněn Nobelovou cenou. Zanedlouho poté v roce 1942 Gregory Pincus a John Rock dokázali zablokovat ovulaci vysokými dávkami progestinu. Sexuální revoluce je považována za zásadní historický předěl v normách sexuálního chování a v 60. letech přinesla další protesty žen za právo ke spolehlivé antikoncepci. Sexualita a její vnímání neustále utváří západní společnost.

První estrogen-progesteronová pilulka se dostala trh v USA v roce 1960 – je tedy v různých obměnách na trhu 62 let!

Ve 21. století čelíme jednak hrozbě přelidnění planety a z toho plynoucích humanitárních katastrof, ale na druhou stranu paradoxně ekonomicky nejvyspělejší země jsou ohroženy vymíráním populace. V zemích Evropské unie byla v roce 2017 míra porodnosti

fota: www.buzzfeednews.com

MUDr. Jana Racková, Gynem s.r.o., Praha Gynekologicko-porodnická klinika, FN Bulovka, Praha

infektologie téma

Klíšťová encefalitida – plně preventabilní onemocnění Klíšťová encefalitida je onemocnění vyvolané virem klíšťové encefalitidy, který patří mezi arboviry (viry, přenášené členovci). Samotné onemocnění může mít velmi variabilní průběh – od abortivního či bezpříznakového až po typický dvoufázový průběh s meningitidou (zánětem mozkových blan), meningoencefalitidou (zánětem mozkových blan a mozku), až po nejtěžší formy s postižením mozkového kmene.

Epidemiologie Přirozeným rezervoárem viru jsou hlodavci. Přenos se děje pomocí „vektoru“, kterým je v tomto případě nejčastěji klíště obecné (Ixodes ricinus).

Virus přežívá ve slinných žlázách klíštěte a po jeho přisátí stačí velmi krátká doba k nákaze hostitele (na rozdíl od lymeské borreliózy, kde od přisátí do nákazy musí uplynout 24 hodin i déle).

Promořenost klíšťat virem klíšťové encefalitidy je v našich podmínkách cca 1 %. Jsou však lokality, kde může být promořenost i výrazně vyšší. Nákazu jsou schopni přenášet nejen dospělci klíštěte, ale i nymfy, které jsou značně

22

menší, často si jich na kůži nemusíme všimnout.

Další možnou cestou přenosu je „alimentární nákaza“ – konzumací nepasterizovaného mléka nakažených koz a ovcí. Velmi vzácnou formou přenosu je pak laboratorní nákaza – vdechnutím infekčního aerosolu při zpracování laboratorních vzorků.

Klinický obraz Typický je dvoufázový průběh klíšťové encefalitidy.

První fáze Po uplynutí inkubační doby, která je v průměru 7–14 dnů (krajní doby cca 3–28 dnů), se objevují chřipkovité příznaky prvního stadia. Jsou podmíněny množením viru v organizmu s příznaky typickými pro „virózu“ – únava, slabost,

pobolívání hlavy, kloubů a svalů, teploty. Tato první fáze trvá cca 3–7 dnů, poté příznaky odeznívají a nastává bezpříznakové období trvající 1–20 dnů, zpravidla přibližně týden. Tato první fáze onemocnění není kliniky ani laboratorně odlišitelná od „běžné virózy“.

Druhá fáze → Inaparentní a abortivní forma klíšťové encefalitidy – s velkou pravděpodobností nejčastější forma průběhu. Po nákaze nedojde k dalšímu rozvoji příznaků druhého stadia, následuje plné uzdravení a o proběhlé klíšťové encefalitidě svědčí pouze pozitivní protilátky imunoglobulinu (Ig) G v séru (člověk neví o proběhlé klíšťové encefalitidě a nebyl v minulosti očkován).

fota: Rawpixel

MUDr. Ivo Hiemer, Infekční oddělení, Slezská nemocnice v Opavě, p.o.

téma infektologie

Dejiny teórie infekčnosti Súhrn:

Kľúčové slová:

Autori prezentujú prehľad poznatkov o dejinách skúmania samotného javu infekčnosti. Zamerali sa na najvýznamnejšie míľniky v histórii poznania prenosnosti chorôb. Vychádzajú pritom z rešerše relevantných a dostupných domácich a zahraničných zdrojov. Prvé jasne formulované hypotézy o prenosnosti chorôb identifikovali v antických zdrojoch. Hoci vtedajšie chápanie infekčnosti (miasmatická teória) bolo späté s mysticizmom a môže dnes pôsobiť naivne, predstavovalo zrejme prvý ucelený koncept infekčnosti a obsahuje racionálne a v zásade správne úvahy. Táto teória prevládala v chápaní infekčnosti až do novoveku. Až epidemiologické zistenia Johna Snowa, či Ignaza Semmelweisa o antisepse jasne napovedali o väčšej komplexnosti problematiky infekčnosti, než akú predstavovala miasmatická teória. Následne boli podporené identifikáciou mikrobiálnych patogénov Louisom Pasteurom a Robertom Kochom. Uvádzajú tiež nedávne výzvy v skúmaní infekčnosti, akými bola identifikácia vírusov a priónových proteínov. infekcia, miasma, contagium, Fracastoro, Semmelweis, Pasteur, Koch

History of infectivity theory Summary:

Keywords:

The authors present an overview of the history of the study of infectivity phenomenon. They focus on the most important milestones in the history of knowledge about disease transmission. The overview based on a search of relevant and available domestic and foreign sources. The first clearly formulated hypotheses about disease transmission were identified in ancient sources. Although the understanding of infectivity at the time (miasmatic theory) was linked to mysticism and may seem naive today, it was probably the first comprehensive concept of infectivity and contains rational and basically correct considerations. This theory prevailed in the understanding of infectivity until the modern age. It was not until the epidemiological findings of John Snow or Ignaz Semmelweis about asepsis when it was recognised that the issue of infectivity is more complex than assumed by the miasmatic theory. These findings were subsequently supported by the identification of microbial pathogens by Louis Pasteur and Robert Koch. The authors also cite recent challenges in infectivity studies, such as the identification of viruses and prion proteins. infection, miasma, contagium, Fracastoro, Semmelweis, Pasteur, Koch

MUDr. Peter Vyšehradský, prof. MUDr. Henrieta Hudečková, PhD., Ústav verejného zdravotníctva, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Univerzita Komenského v Bratislave, Slovenská republika

N

ákazlivé choroby trápili ľudstvo odjakživa, od úsvitu z archeologických nálezov a písomných prameňov známej histórie. Jedným z najstarších dôkazov prejavov infekcií je nález K. Pfaffa z roku 1904, objavený pri nemeckom Heidelbergu. Kostra z eneolitu (v strednej Európe cca 6 000–2 000 pr. n. l.), obsahuje patologické zmeny spôsobené spondylitis tuberculosa, najmä v oblasti 4. a 5. stavca hrudnej chrbtice (Rozborilová et al., 2009). Väčšina infekčných chorôb sa však neprejavuje zmenami, ktoré by bolo možné zistiť z kostrových pozostatkov, preto aj neskôr, napríklad v rámci antiky sme odkázaní viacmenej len na písomné pramene a zmienky o nákazlivých chorobách v nich, ktoré sú často dosť neisté, keďže bez potrebnej modernej technológie jednoducho pôvodcov ochorení a ich kontagiozitu nebolo možné dokázať. Najstarším dokladom o pôsobení infekcií na predkov dnešných Slovákov sú zrejme kostrové nálezy z veľkomoravského pohrebiska v Mikulčiciach, na rieke

24

Morave. Dnes sa nálezisko nachádza na českej strane Moravy, kedysi však stálo na ostrove uprostred rozvetveného, ešte neupraveného koryta rieky. Mnohí zo 182 identifikovaných pochovaných Veľkomoravanov mali kosti poškodené tuberkulózou (Dvořák, 2013).

V dobách antiky, z ktorej máme jedny z prvých písomných správ o infekčných chorobách, ľudia i lekári zo začiatku všeobecne verili, že mnohé z nákaz spôsobuje miazma. Tento termín označoval kontaminovaný vzduch pochádzajúci predovšetkým z rozkladu organického materiálu, dopadajúci na celé oblasti. Tým si vysvetľovali epidemický výskyt infekčných chorôb. Miazme boli často prisudzované aj nadprirodzené, či magické vlastnosti. Otec medicíny, Hippokrates (460–370 pr. n. l.) ako progresívny vedec od tohoto konceptu upustil.

Popísal mnohé príznaky infekčných chorôb, všeobecné – napríklad horúčku, či opuch, ale aj niektoré špecifické pri konkrétnych ochoreniach – meningitíde, parotitíde, či už spomínanej tuberkulóze. Nie je však úplne jasné, nakoľko bol Hippokratovi zrejmý koncept nákazlivosti. Bol zástancom humoristickej koncepcie o štyroch telesných tekutinách, ktorých nerovnováha následne podľa neho spôsobuje zdravotné problémy. Vo svojom diele O vzduchu vodách a miestach, ktoré je považované za prvý odborný text

v rámci cestovnej medicíny, popisuje ako dôvod vzniku mnohých nákaz zlú kvalitu vzduchu a vody, čím sa mierne približuje modernej koncepcii kontagiozity. V spomínanej knihe hygienu považuje za sumár vplyvov vzduchu, vody a pôdy na ľudské zdravie a pôvod chorôb hľadá v externých príčinách.

Tým sa istým spôsobom rozchádza s humoristickou koncepciou, ktorú dovtedy zastával (Pappas et al., 2008).

Hippokrates však ako prvý do medicíny uviedol pomenovania endemické a epidemické ochorenie.

Endemickými označil choroby, ktoré sú vždy prítomné v istej regionálnej populácii, zatiaľ čo epidemické sa objavujú len občas, za to však masovo (Nelson et al., 2014).

V dobách Hippokratovej mladosti, okolo roku 430 pr. n .l., antické Grécko, konkrétne hlavne Atény, zdevastovala (okrem prebiehajúcej Peloponézskej vojny) pandémia s vysokou úmrtnosťou, označovaná ako Aténsky mor.

Trvala 3 roky a podľahla jej približne štvrtina aténskych občanov (Littman, 2009). Dobový obraz nám poskytujú zápisky historika Thukydida. Historici na základe jeho záznamov predpokladajú, že mohlo ísť o variolu alebo týfus (Cunha, 2004). Niekedy je do víru udalostí Aténskeho moru umiestňovaný aj Hippokrates, je to však skôr nepravdepodobné pre jeho vtedy relatívne nízky vek. Každopádne si dnes nemôžeme byť istí ani skutočným pôvodcom

téma infektologie

florence 2/22

Je nezbytné se denně setkávat s viry a budovat si imunitu Jaká je současná situace v oblasti infekčních nemocí, zda a případně jak silnou očekávat další vlnu covidu-19 a na možnosti prevence infekčních onemocnění jsme se zeptali primářky Kliniky infekčních nemocí FN Bulovka MUDr. Hany Roháčové, Ph.D.

Redakce Florence Mgr. Markéta Zbranková Jaká jsou aktuální témata, co se právě řeší? Je to přetrvávající epidemie covidu-19?

Infektologie je jeden z velmi proměnlivých oborů, je často plný nečekaných překvapení, tak jako to nyní ukázala pandemie covidu-19. Očekávali jsme epidemii chřipky a místo ní přišla pandemie covidu-19. Někdy se objeví zvraty a novinky, jako byla například nedávno epidemie eboly.

Velmi tomu přispívá globalizace světa, kdy se infekce může dostat z jedné strany světa na druhou během pár dní, což jsme pozorovali již například u epidemie SARS-CoV v letech 2002–2004, kdy se z Číny dostal na druhou stranu světa během jednoho letu letadlem. Infektologie je v tomto velmi dramatická. Máme také klidová období, kdy řešíme především infekce v rámci České republiky a případně importované nákazy.

30

MUDr. Hana Roháčová, Ph.D., primářka Kliniky infekčních nemocí FN Bulovka a 1., 2. a 3. LF UK Praha, náměstkyně pro léčebně preventivní péči

Infekční onemocnění se monitorují v rámci informačního portálu Státního zdravotního ústavu (kde se eviduje, kolik infekcí bylo hlášeno v rámci ČR v daném roce). Není to úplně shodné s tím, kolik jich opravdu proběhlo.

Tím, že lidé cestují, si navíc mohou dovézt infekční choroby ze zahraničí.

Ale cestovali vždy a vždy asi budou, takže riziko zde bude pořád.

Jedním z typických „našich“ onemocnění je klíšťová encefalitida. Je preventabilní očkováním, jak je na tom ČR? Jsme dostatečně chráněni?

Je to právě jedno z onemocnění, o kterém prakticky všichni vědí, ale je proočkováno asi jen 33 % obyvatel, i když je to již o něco více než v předchozích letech. Navíc je od 1. ledna

2022 pro osoby nad 50 let hrazeno zdravotní pojišťovnou, doufám tedy, že se zájem o očkování ještě zvýší.

Virus klíšťové encefalitidy je ale nebezpečný pro jakýkoli věk, máme zde mladé pacienty, kteří po prodělání nemoci skončí na invalidním vozíku, ochrnutí. Lidé se často bojí spíše lymeské borreliózy, ale na tu máme alespoň antibiotika a léky, kdežto na encefalitidu bohužel ne. Právě zde je očkování to, co bychom rádi rozšířili do všech věkových skupin.

Jaké jsou počty tohoto onemocnění v ČR? Hlášeny jsou stovky za rok, incidence je stoupající. Většinou je hlášeno přibližně 600–800 případů ročně.

Loni všechna infekční onemocnění poklesla. Lidé se samozřejmě chovali jinak – nevyhledávali společnosti,

fota: FN Bulovka, Wikipedia

Jaká jsou rizika v České republice? Česká republika se řadí mezi země s nízkým rizikem infekčních onemocnění – pásmo zahrnující Evropu a některé státy Ameriky. Středně rizikový pás zemí je například severní Afrika, Turecko, země s vysokým rizikem jsou jižní a střední Afrika, Jižní Amerika, země Asie a tak dále.

Infekcí v Česku je poměrně velké množství. Musím dodat, že na infekčních nemocích je zajímavé i to, že kolísají v průběhu roku. V zimních měsících máme onemocnění především respirační, od zápalů plic po pneumokoková onemocnění, naopak k letnímu období patří například klíšťový zánět mozku a mozkových blan, pro který jsme endemickou oblastí, dále průjmová onemocnění (salmonelózy, kampylobacteriózy – z potravin podléhající zkáze – a celá řada dalších nemocí), horečnaté stavy, infekční endokarditidy, sepse, hepatitidy, HIV, infekční mononukleóza, lymeská borrelióza, chlamydiózy a další.

recenzovaný článek

florence 2/22

Péče o pacienty s hrudní drenáží Souhrn:

Klíčová slova:

Ošetřovatelská péče o pacienty se zavedenou hrudní drenáží je specifická, důraz je kladen na zajištění komfortu pacienta po stránce fyzické i po stránce psychické. Pacienti, kteří mají zavedený drén z důvodu terapeutického bez operačního výkonu anebo po operačním výkonu, jsou hospitalizováni zejména na odděleních hrudní chirurgie. Podle dostupných dat statistického úřadu bylo v České republice s onemocněním vyžadujícím hrudní drenáž v roce 2018 hospitalizováno 691 pacientů, z toho ve věku 65 let a více bylo 336 pacientů. Průměrný počet dnů hospitalizace dle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR byl 6,2 dnů. Velkou skupinu pacientů tvoří pacienti s nádorovým onemocněním.

Práce byla zaměřena na zjištění a popis specifických oblastí ošetřovatelské péče u pacientů se zavedeným hrudním drénem. Sběr dat byl proveden pomocí anamnestického rozhovoru podle M. Gordona a z dokumentace, následně byla data zpracována do deseti kazuistik. Součástí práce je zpracování doporučení pro sestry a vytvoření seznamu ošetřovatelských diagnóz souvisejících s tímto ošetřovatelským problémem, což je péče o hrudní drén. hrudní drenáž, komfort, péče, ošetřovatelský problém

Caring for patients with chest drainage Summary:

Keywords:

Recenzovaný článek

Nursing care provided to patients with chest drainage is specific, the emphasis is on ensuring the patient's physical and psychological comfort. Patients who have had a drain inserted for therapeutic reasons without surgery or after surgery are mainly hospitalized in thoracic surgery departments. According to the available data from the Statistical Office, in the Czech Republic 691 patients were hospitalized with a disease requiring thoracic drainage in 2018, and 336 patients were aged 65 years and older. The average number of days of hospitalization was 6.2 days (Institute of Health Information and Statistics of the Czech republic). A large group of patients are cancer patients. This work was aimed at identifying and describing specific areas of nursing care in patients with an inserted chest drain. Data was collected through anamnestic interview according to M. Gordon and from the documentation, and then the data was processed into ten case reports. The work included the development of recommendations for nurses and the creation of a list of nursing diagnoses related to this nursing problem, namely the chest drain care. chest drainage, comfort, care, nursing problem

PhDr. Iva Marková1, Mgr. Petra Růžičková1,2, Bc. Tereza Vamberská3, 1 Katedra ošetřovatelství, FZS, Univerzita Pardubice 2 Dětská klinika FN Hradec Králové 3 Nemocnice Pardubického kraje a.s. – Pardubická nemocnice

musí být pevně fixován ke kůži kožním stehem, který po extrakci drénu uzavírá ránu po zavedeném drénu.

Sestra pravidelně kontroluje stav pacienta a pečuje o pacienta se zaměřením na péči o hrudní drén a případně operační ránu. Velmi důležitá je péče o dýchací cesty, management bolesti a rehabilitace (Luckerová et al., 2014; Vytejčková et al., 2015).

Úvod Ošetřovatelská péče o pacienta, který trpí onemocněním hrudníku se zavedeným hrudním drénem, je specifická a v určitých aspektech se může odlišovat. Proto je velmi důležité, aby ošetřující sestry měly dostatečné teoretické znalosti a praktické dovednosti v oblasti péče o hrudní drén. Indikací pro zavedení hrudní drenáže je několik, především je to pneumotorax, hemotorax a fluidotorax, které mohou být projevem nádorového onemocnění, velmi častým stavem je také poranění hrudníku (Ferko et al. 2015; Janíková et al., 2013; Hanke et al., 2013). Hrudní drenáže patří mezi invazivní výkony a drén je cizím materiálem v těle, je zde riziko vzniku infekce a krvácení.

Důsledná ošetřovatelská péče je základem a také prevencí komplikací spojených se zavedením. Součástí zavedené drenáže je vždy sběrná nádoba, která musí být zajištěna proti nechtěnému pohybu. Hrudní drén

34

Cíl Hlavním cílem práce bylo zjistit a popsat specifické aspekty ošetřovatelské péče u pacientů se zavedenou hrudní drenáží.

Metodika práce Design Zpracování 10 kazuistik u pacientů se zavedeným hrudním drénem.

Sběr dat a vzorek Do průzkumného šetření se zapojilo 10 pacientů, kteří souhlasili s šetřením a byla jim vysvětlena možnost z průzkumu kdykoli odstoupit. Po získání jejich ústního souhlasu a souhlasu zdravotnického zařízení byla data sbírána v období od září 2020 do března 2021. Pro sběr dat byla použita standardizovaná fakultní ošetřovatelská dokumentace vycházející z modelu M. Gordona. Další data byla zjišťována ze zdravotní dokumentace pacienta a v průběhu ošetřování

pacientů. V rámci zpracování kazuistik byli pacienti sledováni v průběhu 4–5 dnů, posouzení stavu a ošetřovatelská diagnostika byla provedena u všech respondentů 2. pooperační den. Ve stejný den byl u všech respondentů proveden základní screening sestrou, hodnoceny byly všechny oblasti. Dále byly použity vybrané hodnoticí škály a testy související s ošetřovatelskou péčí o pacienty se zavedeným hrudním drénem a po operačním výkonu.

Analýza výsledků Z celkového počtu 10 pacientů bylo 6 mužů a 4 ženy, nejmladšímu pacientovi bylo 51 let a nejstaršímu 80 let, nádorovým onemocněním trpělo 8 pacientů a 2 pacienti měli zavedený hrudní drén z důvodů spontánního pneumotoraxu. Stav 6 pacientů byl bez komplikací, ve 2 případech šlo o neúplné rozvinutí plíce a ve 2 dalších došlo k vytvoření podkožního empfyzému.

Příklad – souhrn ze zpracované kazuistiky Muž, 66 let, přijat pro tumor levého plicního laloku k plánovanému výkonu – levostranné lobektomii.

Pacient by při příjmu orientovaný, soběstačný, bez bolesti a výrazných dechových obtíží. Po operaci byl převezen na jednotku intenzivní péče

aktuálně

florence 2/22

Projekt ZdraveLedviny.cz vede Čechy k zájmu o prevenci Současná doba poskytuje mnoho možností pro projekty v oblasti osvěty o zdravotní prevenci.

Aby bylo možné dostat důležité informace k co největšímu počtu lidí, je třeba volit pestrou kombinaci komunikačních kanálů a aktivit. O to se snaží projekt ZdraveLedviny.cz, který již druhým rokem vzdělává veřejnost v péči o ledviny jakožto jeden z nejdůležitějších orgánů.

Michal Večeřa, Komunikační agentura Addicts

Reálné příběhy Základním rozcestníkem je webová stránka www.zdraveledviny.cz. Návštěvníci stránky zde najdou nejen přehledný a laicky srozumitelný souhrn všech důležitých informací o prevenci, ale také o moderních možnostech léčby. I když jde medicína neustále kupředu, pro pacienty, jejichž ledviny selhávají, je nejlepší léčebnou modalitou transplantace ledviny od žijícího dárce. Jedná se o chirurgický výkon prováděný ve stále rostoucím

36

Až ve dvou třetinách případů je příčinou onemocnění ledvin vysoký krevní tlak a diabetes

měřítku, mezi laickou veřejností však bohužel pořád opředený různými mýty o snížené kvalitě života dárce po odebrání ledviny. Ty mohou potenciální dárce odrazovat od rozhodnutí poskytnout svoji zdravou ledvinu.

V roce 2021 bylo v ČR provedeno 456 transplantací ledvin, z nichž pouze u 32 případů (7 %) byla realizována transplantace ledviny od žijícího dárce. Může za to nízká informovanost o této možnosti a kvalitě života dárce po odběru orgánu. „Ledviny darované od žijícího dárce fungují déle, protože jsou kvalitnější než ledviny odebrané od zemřelého dárce. Přesto je častější scénář využití ledviny od zemřelého dárce. Z celkového počtu 306 transplantací, které jsme v IKEM provedli v roce 2021, byla ledvina od žijícího dárce transplantována pouze 32 (10,5 %) pacientům. Je tedy skvělé, když se mezi blízkými pacienta, který potřebuje transplantaci, najde vhodný dárce a rozhodne se pro tento dar života,“ vysvětluje prof. MUDr. Ondřej Viklický, CSc., přednosta Transplantcentra a Kliniky nefrologie a vedoucí Transplantační laboratoře IKEM. Aby bylo možné ukázat, že dárce žije po odebrání ledviny plnohodnotně a bez omezení, vznikla pacientská videa. Zobrazují reálné příběhy lidí, u kterých se vážné onemocnění ledvin vedoucí až k nutnosti dialýzy a transplantace rozvinulo v různém věku a z různých důvodů. Příběhy pak byly uveřejněny nejen na webu

ZdraveLedviny.cz, ale byly také představeny široké veřejnosti prostřednictvím médií.

Hypertenze a diabetes v příčinách vedou V mnoha případech je onemocnění ledvin zachyceno až v pokročilých stadiích vedoucích k nutnosti dialýzy a transplantace. Na vině je fakt, že nemocné ledviny mnohdy nevykazují symptomy, které by pacienty dovedly k lékaři. Velmi často se jedná o důsledky civilizačních onemocnění – až ve dvou třetinách případů je na vině vysoký krevní tlak a diabetes.

Onemocnění ledvin může vzniknout i v důsledku nezdravého životního stylu, jako je obezita, kouření, onemocnění srdce a cév, opakované a nedostatečně léčené infekce močového ústrojí i nadužívání léků, jako jsou antibiotika a volně prodejné přípravky pro tišení bolesti.

Právě z důvodu neléčené hypertenze došlo k selhání ledvin u protagonistky prvního videa, paní Lenky (69 let).

Vysokým tlakem trpěla od roku 2014 a její kondice se rapidně zhoršila v roce 2018 – začala se cítit velmi unavená a ospalá, přidaly se stavy dušnosti. Zachránila ji transplantace ledviny, kterou jí darovala kamarádka. „Cítím se nádherně, po roce a půl od transplantace už dokážu ujít i deset kilometrů,“ popisuje Lenka. „Jako první věc po transplantaci jsem chtěla vědět, zda se ledvina

fota: archiv autora

H

lavním cílem projektu je motivovat Čechy k vyšší účasti na preventivních prohlídkách u praktického lékaře, při kterých může být odhaleno zcela bezpříznakově probíhající onemocnění ledvin. Lidé vynechávají preventivní prohlídky z mnoha důvodů – nemají zdravotní obtíže, z časových důvodů, v poslední době i kvůli obavám z nákazy koronavirem ve zdravotnickém zařízení. „Součástí preventivních prohlídek je i vyšetření stavu zdraví ledvin. Vyšetření krevního tlaku, laboratorní rozbor moči a případně krve může odhalit abnormální hodnoty signalizující ledvinné onemocnění,“ vysvětluje na úvod MUDr. Silvie Rajnochová Bloudíčková, Ph.D., vedoucí Nefrologické a Transplantační ambulance IKEM. Vzhledem k tomu, že k rozvoji onemocnění ledvin může dojít na základě mnoha různých rizikových faktorů, netýká se jen jedné věkové skupiny. Naopak mohou onemocnět mladí a aktivní lidé například v důsledku prodělané infekce nebo dědičné predispozice, stejně jako osoby s rozvinutým chronickým onemocněním doprovázeným hypertenzí, jako je diabetes či obezita.

Pro oslovení co největšího množství lidí z jednotlivých věkových kategorií proto projekt kombinuje online komunikaci, mediální kampaň a fyzickou akci.

praxe

florence 2/22

Kultura chyb Souhrn:

Klíčová slova:

Co je to kultura chyb a k čemu slouží? Pojďme se s tímto pojmem seznámit. Mnoho zdravotnických zařízení tvrdí, že se žádné chyby v jejich zařízení nestávají. Pokud se zeptáme každý sám sebe, zda jsme někdy nějakou chybu udělali, přijde odpověď ano. Ke zlepšení může dojít, jen pokud zapojíme důvěru, vstřícnost a přátelství k chybám a také se budeme snažit o prevenci chyb. Nejprve je důležité chyby analyzovat – hlavním nástrojem je dotazník. V něm získáme informace, které slouží k odhalení chyb a také současně ukáží jejich příčinu. Výsledkem analýzy je takzvaný Systém hlášení chyb, tedy chybový katalog (pro chyby A a B) a dotazník. Potom může následovat minimalizace chyb a poučení z nich. Pokud společně systematicky zaznamenáváme a analyzujeme chyby, můžeme společně najít možná řešení nebo takzvaným chybám zamezit. Musí se jednat o pravidelný cyklus. Tím se vytváří motivující kultura důvěry a důležitý předpoklad pro vysokou kvalitu péče. Cílem je zlepšit postoj k chybám a odstranit zakódované stigma. Neexistují žádné systémy s nulovou chybou. Chyby zpravidla nevznikají náhle, jsou spíše řetězcem událostí a následků. Zdravá kultura chyb je pro všechny, tedy pro zaměstnance, kolegy, vedoucí pracovníky i management, ti všichni by měli být podporováni ve zdravém způsobu hlášení chyb. Za vzniklé chyby nejsou žádné sankce. kultura chyb, chyby, dimenze, systém hlášení chyb, sankce

Culture of errors Summary:

Keywords:

What is a culture of errors and what is it for? I would like to introduce you to this concept. Many medical facilities claim that no errors occur in their facilities. If we ask ourselves if we have ever made a mistake, the answer is yes. Only with trust, helpfulness, friendly approach to mistakes, error prevention and development can improvement be achieved. It is important to analyse the errors first – the main tool is a questionnaire. In it, we obtain information that is used to detect errors and identify their causes. The result of the analysis is the so-called Error Reporting System, i.e. the error catalogue (for errors A and B) and the questionnaire. This can be followed by minimizing errors and learning from them. If we systematically record and analyse errors, we can find possible solutions together or prevent so-called errors. It must be a regular cycle. This creates a motivating culture of trust and an important prerequisite for high quality care. We want to improve our attitude to errors and remove the stigma encoded in us. There are no zero error systems. Errors usually do not occur suddenly, but rather as a chain of events and consequences. A healthy error culture is for everyone, i.e. employees, colleagues, managers and management, all of whom should be supported in a healthy way of reporting errors. There are no penalties for errors. error culture, errors, dimensions, error reporting system, sanctions

Zuzana Morisková, DiS., Martina Bennner, Krankenpflegedienst, Furth im Wald, Německo

Úvod Pozorování reakcí kolegyň a kolegů na to, když někdo udělá chybu, mě přivedlo k zájmu o možné zlepšení.

Tedy snahu zjistit, jak zamezit negativnímu chování a následkům, pokud někdo udělá chybu. Ze zkušenosti vím, že ten, kdo udělá chybu, je ihned stigmatizován jako „hlupák“ a tuto nálepku je těžké odstranit. Někteří lidé chyby neustále opakují, protože nedojde ani ke zpětné vazbě. Nejčastěji slýchám: „ona zase udělala toto a tamto“ nebo „prosím neříkej, že jsem to udělala špatně“. Stává se, že člověk má osobní problémy a nemůže se dobře soustředit na svoji práci – a stane se chyba. Zajímá se v tu chvíli o vás někdo? Proč se vám to stalo? Nebo zda například zrovna dnes máte dvojitou službu či zaskakujete za nemocnou kolegyni? To vše mě donutilo zamyslet se nad tím, jak zlepšit přístup nejen vedoucích pracovníků, ale i ostatních zaměstnanců.

Velmi mě překvapila odpověď kolegyně na otázku, co by se mělo zlepšit, aby se předcházelo nebo

38

minimalizovalo chybování? Odpověď zněla, že by to chtělo „kvalitní personál“, což mě vedlo k otázce, co je vlastně ten kvalitní personál? Kdo je to a kde ho najít? Takové myšlení je samozřejmě součástí našeho života.

Dělat chyby je lidské. Chyby se vyskytují všude tam, kde jsou lidé aktivní. Až 70 % všech velkých katastrof je způsobeno lidskou chybou. Přes veškerou technologii pronikající do našeho každodenního života je stále hlavním faktorem většiny kultur chyb lidský faktor. Tato skutečnost není nová, ale chyby by neměly vést jen k negativním následkům. Z chyb bychom se měli především učit. Samozřejmě jsem si položila spoustu otázek. Jak může společnost zajistit, aby byla chyba zpracována správně? Jak můžeme zajistit, aby se tato chyba neopakovala? Nebo jak lze potenciál učení o chybách využít pro všechny? Jak je zajištěno, že při zpracování chyby je se zaměstnancem zacházeno uznale?

A poslední otázka je, zda je o chybách komunikováno interně, nebo externě.

Všechny tyto otázky mi dopomohly k vytvoření mého projektu.

Pilíře a dimenze chyb Mag. Elke M. Schüttelkopf definuje tři pilíře kultury chyb, které by měly

umožnit analýzu kultur chyb v organizacích. Jsou to hodnoty a normy, kompetence a nástroje. Hodnoty a normy znamenají základní zásady řešení chyb. V ideálním případě by měly být totožné s požadavky kladenými na společnost a zaměstnance.

Druhý pilíř se zaměřuje na mentální, emocionální, sociální a metodologické kompetence, které zaměstnanci musí mít, aby mohli implementovat hlavní principy do reality. Poslední pilíř – metody, techniky a nástroje – jsou „prostředky“, které kompetentní zaměstnanci nakonec potřebují, aby mohli implementovat hodnoty a normy do organizační struktury.

Související rozměry jsou uvedeny níže.

Dimenze důvěry Tato dimenze ukazuje nejen vzájemnou důvěru, ale také sebevědomí.

Aby se dosáhlo konstruktivního základu důvěry, měla by být vybrána systémově orientovaná chybová analýza. Ta se pokusí identifikovat zdroj chyby, nikoli viníka. V této dimenzi je důležitá otevřená komunikace a spolupráce. Pokud jsou objeveny chyby, měl by být zahájen uctivý a partnerský dialog, nemělo by docházet k urážkám ani trestům.

sestřičky v akci

florence 2/22

Jak se žije zdravotní sestře v zahraničí?

Příběh ze Saúdské Arábie, kam se za zkušenostmi vydala zdravotní sestra Eva Eva se rozhodla, po několikaleté práci v jedné pražské nemocnici, pro zcela novou pracovní zkušenost v zahraničí. Zvolila si Saúdskou Arábii, kde již dva a půl roku pracuje na jednotce intenzivní péče. Jaké jsou její zkušenosti z arabské země a jak vnímá postavení sestry v muslimské zemi?

SERIÁL

Jitka Sacriponte, zdravotní sestra v USA, Virginie, spolupracovnice Florence Jak jste se dostala k práci sestry v Saúdské Arábii?

K myšlence práce v zahraničí jsem se dostala během magisterského studia na 1. LF UK v Praze. Mnoho mých kolegyň mělo zkušenosti ze Saúdské Arábie (SA) a doporučovaly mi to.

Po studiích a první pracovní zkušenosti v nemocnici v Praze jsem se rozhodla svoji druhou zkušenost absolvovat jako všeobecná sestra v zahraničí právě v SA. Nyní pracuji na oddělení intenzivní péče v nemocnici v Dhahranu.

42

Setkání s úplně jinou kulturou muselo být náročné…

Informace, které se dostávají do Čech o SA, jsou hodně zkreslené. Když jsem poprvé řekla rodičům, kam jedu, tak se zhrozili, protože v ČR máme informace o válce s Jemenem, o různých útocích. Člověk si představuje, že to je tady všude, ale není.

Saudi jsou vřelí a otevření lidé.

K uvolňování poměrů dochází postupně a já jsem hodně vděčná za to, že tady během toho mohu být.

Co pro Vás byla největší výzva?

I když jsem dostala svůj byt, trvalo mi hodně dlouho se tady zabydlet a vrátit se ke zvykům, které jsem měla v ČR. Ráno mi hodně dlouho trvalo, než jsem se stihla nějak rozpohybovat. V práci jsem začínala v 7 hodin, ale budík jsem měla na 4:45 a to mám nemocnici nedaleko.

Byla jsem pořád v takovém vnitřním stresu, abych všechno stihla.

Druhou výzvou byl jazyk. Ze začátku jsem moc plynně anglicky nemluvila a i teď, když jsem třeba unavená

po noční, tak mi ta slova nenaskakují.

Všichni jsou tady ale velmi vstřícní a není to žádný problém. Trvalo mi skoro 3 měsíce, než jsem si zvykla na rozdílné akcenty.

Znamená to, že v Saúdské Arábii pracuje hodně lidí z jiných zemí?

Ano, sester je zde nejvíce Indek, Filipínek, dále jsou zde Malajky. Evropanů je velmi málo. V naší nemocnici jsem jediná Češka. Je tu jedna Slovenka, pak Srbka a Polka. Hodně sester z Filipín práci v SA bere jako mezistupeň, jak se dostat k práci v USA, Anglii nebo Austrálii.

V rámci saudizace se to postupně mění. Začínají se držet pozice pro Saudy a Saudky a časem se počet zaměstnanců ze SA pravděpodobně zvýší.

Jak to vnímají pacienti v SA, když zdravotníci nemluví arabsky?

Pacienti jsou tady zvyklí, že se o ně nestarají saúdské sestry. Jazyk tu není problém. Nikdo po mně arabštinu nevyžaduje. Všichni mluví anglicky.

fota: archiv autorky

Jak vypadaly Vaše začátky?

Byl to kulturní šok. Jsem zde 2,5 roku a SA se celkově uvolňuje. Kolegyně, která tady byla před 8 lety, si musela zahalovat vlasy. Já jsem musela nosit jen abáju. Teď, když jdu ven, musím mít zakryté ruce, dlouhý rukáv, dlouhé kalhoty. Nic by nemělo být těsné, aby nebyly vidět křivky těla, ale mohu jít ven třeba v džínách a tričku.

Ze začátku, když jsem nastoupila do vojenské nemocnice, jsem zažila hodně striktní poměry. Měly jsme povoleny vycházky. Dostaly jsme takové žluté kartičky k prokázání toho, že jsme opustily areál. V týdnu jsme musely být zpět do půlnoci a o víkendu do dvou hodin ráno. Asi před rokem kartičky zrušili. Ženy také mohou řídit. I já mám teď auto a mohu se pohybovat, jak chci. Nikdo nesleduje, kdy přijdu domů, a cítím se díky tomu mnohem svobodněji.

Ze začátku jsem s tím velmi bojovala – v České republice mne nikdo nelimitoval. Postupně se to zde ale opravdu hodně zlepšuje a je krásné vidět, jak si ženy například dělají řidičák, autoškoly jsou plné Saudek.

nekrolog

florence 2/22

Opustil nás doc. MUDr. Jiří Neuwirth, CSc. Dne 10. února 2022 zemřel ve věku nedožitých 90 let významný lékař, vědec a pedagog doc. MUDr. Jiří Neuwirth, CSc. Kromě klinické práce se podílel nejen na vzdělávání lékařů, ale i na vzdělávání sester. Za svou práci v oboru ošetřovatelství obdržel již v roce 1975 ocenění České společnosti sester.

prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph.D., proděkanka pro vědu a výzkum ředitelka Ústavu ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

V

následujících řádcích bych ráda připomněla jeho významný podíl na rozvoji oboru ošetřovatelství na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, který však měl dopad na rozvoj oboru i v celonárodním měřítku.

V roce 1998 získala Zdravotně sociální fakulta v osobě docenta Neuwirtha vynikajícího učitele obdařeného mimořádným pedagogickým talentem. Celkem 15 let se s velkým nasazením podílel na budování a rozvoji oboru ošetřovatelství na Jihočeské univerzitě. Svou profesní dráhu spojil plně s oborem ošetřovatelství v roce 1984, kdy se stal vedoucím oddělení Péče o nemocné III. interní kliniky Lékařské fakulty v Praze. Spolu s profesorem Pacovským a docentkou Staňkovou vypracovali koncepci vysokoškolského studia sester, která byla realizována na Karlově univerzitě. V době, kdy se Česká republika připravovala ke vstupu do Evropské unie, bylo nutné v rámci této přípravy transformovat vzdělávání sester podle evropských předpisů, proto i další univerzity začaly připravovat vysokoškolské studijní programy v oboru ošetřovatelství. Jednou z fakult, která aktivně zahájila přípravu nového studijního programu v roce 1998, byla i Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Zkušenosti docenta Neuwirtha přispěly k rychlé přípravě bakalářského studijního programu v oboru ošetřovatelství, a tak již v září 1999 mohlo být i na naší fakultě zahájeno vysokoškolské vzdělávání sester. Do tohoto studijního programu mohly vstupovat sestry, které si chtěly rozšířit své vědomosti a dovednosti a chtěly získat vzdělání

44

Doc. MUDr. Jiří Neuwirth, CSc.

na vysokoškolské úrovni. S našimi odborníky z oboru ošetřovatelství docent Neuwirth aktivně spolupracoval i na přípravě kvalifikačního bakalářského studia v oboru všeobecná sestra. V září 2001 bylo po úspěšné akreditaci zahájeno kvalifikační studium v prezenční formě. Pan docent se i po prosazení kvalifikačního studia sester nadále spolupodílel na dalším rozvoji ošetřovatelství na naší fakultě a výsledkem této spolupráce byla akreditace navazujícího magisterského studijního programu v tomto oboru. Byl to první navazující magisterský studijní program, který byl rozdělen na povinné a povinně volitelné moduly, ve kterých studenti mohli získat specializační vzdělávání podle vlastního výběru.

Docent Neuwirth nás svými bohatými zkušenostmi, které získal i v zahraničí, neustále motivoval k rozvoji oboru ošetřovatelství, a to nejen ve vzdělávání, ale i ve výzkumné činnosti v oboru. Položení základů a další rozvoj vědecké činnosti v oboru na naší fakultě vedly k přípravě doktorského studijního programu v oboru ošetřovatelství, na kterém se pan docent rovněž aktivně podílel, a následně byl školitelem i několika doktorandů. Další úspěch v tomto

oboru, na kterém měl pan docent také významný podíl, byla úspěšná akreditace habilitačního a profesorského řízení v oboru ošetřovatelství na Zdravotně sociální fakultě, tehdy jako jediné fakultě v České republice.

Pro obor ošetřovatelství publikoval i několik celostátních učebnic, které byly dlouhou dobou základní odbornou literaturou pro tento obor.

V osobě docenta Neuwirtha jsme ztratili vynikajícího lékaře, vědce a učitele, ale také milého a přátelského člověka, který si svým nestranným a korektním jednáním získal respekt a uznání široké odborné veřejnosti.

Sestry a další odborníci z oboru ošetřovatelství na něj budou vzpomínat s velkým vděkem, neboť bez jeho pomoci, zkušeností a cenných rad by takové výsledky na těžké cestě v prosazování a realizaci vysokoškolského vzdělávání sester nemohli dosáhnout.

Docent Neuwirth pro nás bude navždy významnou autoritou, vědeckou i lidskou, jehož odborné a lidské kvality nás budou i v budoucnu motivovat k dalšímu rozvíjení cenného dědictví jeho pracovních výsledků na naší fakultě. Čest jeho památce.

patron dětí

florence 2/22

Karolínka s Downovým syndromem chodí do běžné školy, lyžuje a tancuje Děti jsou pro rodiče vždy na prvním místě. Dvakrát tolik to platí pro maminku Hanu, která má dceru s Downovým syndromem. Dnes již 10letou Káju se jí podařilo zapojit do běžné školy a věří, že inkluze je krok správným směrem. Vyžaduje však nejen trpělivý přístup rodiny a jejího okolí, ale i soustavnost ve vzdělávání a odpovídající péči.

Zuzana Tvrdá, Patron dětí, z. ú.

H

Základem je mít ty správné možnosti už od malička Přestože Karolínce trvá učení déle než jejím vrstevníkům a je potřeba se jí více věnovat, nic není nemožné.

Je to milá holčička, která si veselým úsměvem získá každého. Umí plavat a moc ji baví lyžování. Dokáže číst a mluvit, i když bude celoživotně potřebovat logopedickou péči. Do toho

46

Maminka Hana věří, že inkluze je krok správným směrem a cestou pro samostatný život

všeho navštěvuje taneční kroužek, se kterým často pořádají vystoupení.

Podpořit vzdělávání a rozvoj dětí s Downovým syndromem, aby měly stejné šance jako Karolínka a jednou z nich mohli vyrůst maximálně samostatní lidé, můžete v mimořádné pomoci Patrona dětí, charitativního projektu Nadace Sirius, i vy. Sami nebo třeba tím, že o nic řeknete lidem ve svém okolí. Mimořádnou pomoc, která končí 15. května, najdete na www.patrondeti.cz pod názvem Pomozte dětem s Downovým syndromem žít normálně.

Karolínka chodí do běžné školy i díky podpoře okolí Rodina Karolínky je součástí skvělé komunity, která ji podporuje a fandí jí.

Rodina věří, že právě přátelé a to, že Karolínka vyrůstá v přirozeném prostředí s ostatními dětmi ze sousedství, jí v budoucnu pomůže, aby mohla vést co nejsamostatnější život. „Dceru vychováváme inkluzivně už od malička.

Všude ji bereme s sebou a neděláme rozdíly mezi ní a jejími staršími sestrami. Stejně jako ony má i Karolínka své povinnosti. Rozdíl vidím v tom, že děti s Downovým syndromem vyžadují více trpělivosti a musíme je naučit každou drobnost. Je nutné s nimi neustále pracovat a od mala je vzdělávat, aby byly práceschopné

a spolupracovaly. Musí být zvyklé sedět u stolečku, plnit úkoly a dokončit je. Pro běžné děti to nic není, ale ty naše musíme naučit úplně všechno.

Pokud tohle zvládnou, jsou schopné fungovat v běžné škole,“ vysvětluje Hana.

Maminka s Karolínkou dělala poctivou předškolní přípravu a Karolínka následně nastoupila do běžné základní školy. „Vůbec si nedokážu představit, jak bych Karolínce vysvětlila, že nechodí do školy se svými kamarády.

Přijde nám naprosto přirozené, že se vzdělává spolu s ostatními dětmi ze sousedství a místní komunity. Skvělé je, že škola přijala Karolínku naprosto bez problémů. Možná to je i tím, že žijeme v malé obci, kde se všichni znají. Její třídní učitelka dokonce bydlí ve stejné ulici jako my a často se potkáváme. Důležité ale bylo připravit učitele, asistentku, děti i ostatní rodiče na to, že mezi nimi bude naše Karolínka,“ vypráví Hana.

V soukolí musí fungovat každé kolečko bezchybně Při inkluzi je potřeba, aby fungovaly všechny strany. Dítě musí být schopné, rodič musí být ochoten spolupracovat a často se doma s potomkem učit a je potřeba, aby vyšla vstříc i škola. Pokud škola takové dítě nechce, dítě to vycítí a velmi klesne jeho motivace se učit.

foto: archiv rodiny, Profimedia

ana patří k rodičům, kteří o diagnóze svého dítěte věděli už v těhotenství. Na ultrazvuku navíc lékaři objevili srdeční vadu. „Byl to naprostý šok, který vystřídala panika. Nevěděli jsme, jak teď bude vypadat náš život.

Budou mít naše dvě starší dcery, které se na miminko tolik těšily, vůbec příležitost prožívat z něj radost? Budeme jim všem dohromady schopni zajistit normální život? Do toho všeho mi byla diagnostikována těhotenská cukrovka, která se vším zamíchala ještě více. Paradoxně jsem ale díky ní potkala vynikající lékařku z rizikové poradny, která mě ujistila, že takové děti rodičům přináší stejnou radost jako děti zdravé,“ říká maminka Hana, která pracuje jako předsedkyně brněnského spolku Úsměvy sdružujícího rodiny dětí s Downovým syndromem.

Karolínka přišla na svět 3 týdny před termínem císařským řezem. „Neustále jsme chodili po lékařích, museli jsme cvičit Vojtovu metodu a odsávat mléko. Na druhou stranu jsme měli to nejhodnější miminko. V noci hezky spinkala, přes den ležela v kolébce, téměř neplakala a vždy reagovala dobře na sourozence,“ popisuje Hana.

V 8 měsících Karolínka podstoupila operaci srdce, která značně posunula její vývoj. Přestala pomodrávat a nebyla unavená při kojení. Konečně mohla fungovat bez léků, a tak tomu je dodnes.

angličtina

florence 2/22

INZERCE

Fixing the US Maternal Health Problem: Signs of Hope?

In the United States (US), nearly 4 million women a year prepare to give birth, looking forward to the joy to come. But for some, the dream turns tragic. About 700 women die each year either during their pregnancy or in the weeks after the birth. And another 60,000 have pregnancy-related or childbirth-related health issues.

Causes of death vary greatly, including hemorrhage during pregnancy or during delivery, heart conditions, and mental health issues such as substance abuse and suicide after the birth.

In 2019, the US maternal death rate was 20.1 per 100,000 women, according to the CDC (Centres of Disease Control and Prevention), significantly higher than the 17.4 per 100,000 recorded in 2018. For Black women, the maternal death rate was more than double the overall 44 per 100,000 in 2019.

“We have to address our horrendous maternal health care system and also need to address the inequities,” says Laurie Zephyrin, MD, vice president for advancing health equity for the Commonwealth Fund, a foundation supporting independent research on health care issues. “This is an issue that has needed national attention for a long time.”

“If we look overall, our maternal death rate is more than twice that of more than 10 other high-income countries,” she says.

As sobering as the problem is, recent developments have sparked hope that reversing the course is possible. Among them: – At the first ever White House Maternal Health Day of Action on 7th of December 2021, Vice President Kamala Harris urged a call to action to reduce maternal deaths and pregnancy-related health problems, with extension of postpartum coverage through Medicaid programs, among other actions.

– President Joe Biden’s proposed Build Back Better plan includes maternal health provisions, including $3 billion in new maternal health funding. The money will aim to grow and diversify the workforce caring for pregnant women, coordinate care better, and step up research on maternal health, among other projects.

– Ongoing efforts in Congress are aimed at fixing the wide disparities in maternal health affecting Black women. Regardless of income level or education, Black women are at a higher risk of maternal death and other health issues than are white women.

A Black woman with a college education is at 60% higher risk of maternal death than a white or Hispanic woman who didn’t graduate high school, according to the Commonwealth Fund.

SLOVNÍČEK

to spark – zažehnout; zapalovat; jiskřit to reverse the course – zvrátit běh, obrátit směr coverage – pojištění, pojistné krytí; pokrytí to aim – mířit, cílit, směřovat to diversify – diverzifikovat, zpestřit, všestranně rozvíjet workforce – pracovní síla, zaměstnanci to step up – zvýšit; upevnit disparity – nerovnost, nepoměr, rozdílnost, disparita regardless of – bez ohledu na, nehledě na, nezávisle na to graduate – vystudovat, absolvovat školu

hope – naděje; víra to look forward to – těšit se na joy – radost, štěstí, potěšení to turn – měnit (se), změnit (se) either – or – buď – (a)nebo horrendous – úděsný, strašný, příšerný inequity – nespravedlnost, nespravedlivost to advance – prosazovat, podporovat; navrhovat; postupovat, dělat pokroky high-income countries – země s vysokými příjmy sobering – působící vystřízlivění

Source: Doheny K. Fixing the Maternal Health Problem in the U.S.: Signs of Hope? WebMD. [online]. Available from: https://www.webmd.com/women/ news/20211214/fixing-maternal-health-problem-us-what-to-know.

0Õ)*-%

V·EOBECN A DàTSK SESTRY BRATRY NA *)0OV STANICE l PEDIATRICKé *)20 A NEONATOLOGICKé *)20 0OêADUJEME ć VYSOKOäKOLSKe STàEDOäKOLSKe VZDÂLcNf ć ODBORNc ZPîSOBILOST K VôKONU POVOLc Nf DLE ZcKONA ¶ 3B ć TRESTNf BEZkHONNOST A ZDRAVOTNf ZPîSOBILOST ć SPOLEHLIVOST FLEXIBILNOST ć SCHOPNOST SAMOSTATNe A TôMOVe PRcCE ć ZNALOST PRcCE NA 0# 7ORD %XCEL ć OCHOTA K DALäfMU VZDÂLcVcNf ć VôHODOU !2)0 SPECIALIZACE

+ONTAKT

+RAJSKc ZDRAVOTNf A S .EMOCNICE -OST O Z * % 0URKYNÂ -OST -5$R -ARIE 6cCHOVc 4EL % MAIL MARIE VACHOVA KZCR EU

.ABfZfME ć ZVôHODNÂNe MZDOVe PODMfNKY ć NcBOROVô PàfSPÂVEK Aê +¶ ć FLEXIBILNf kVAZEK ć MOêNOST OKAMêITeHO NcSTUPU ć ZcZEMf kSPÂäNe A STABILNf SPOLE¶NOSTI ć PODPORU A PODMfNKY PRO DALäf VZDÂLcVcNf FINANCOVANe ZAMÂSTNAVATELEM ć PODPORA DALäfHO PROFESNfHO ROZVOJE ć àADU OBORî S NEJVYääfM STUPNÂM AKREDITACE A SPECIALIZOVANc CENTRA ć MODERNf A PàfJEMNe PRACOVNf PROSTàEDf ć DOPOMOC S BYDLENfM ć ZAMÂSTNANECKe BENEFITY PàfSPÂVEK NA PENZIJNf PàIPOJIäTÂNf NADSTANDARTNf POKOJE V PàfPADÂ HOSPITALIZACE TôDNî DOVOLENe PàfSPÂVEK NA DOVOLENOU ZcVODNf STRAVOVcNf SLEVY NA SLUêBY ¶I PRODUKTY U VYBRANôCH PARTNERî

Redakční rada časopisu Florence a vydavatelství Care Comm s.r.o. vyhlašují

soutěž o nejlepší původní práci časopisu Florence 2022 Zařazeny budou všechny původní práce a kazuistiky přijaté v recenzním řízení v roce 2022.

Nejlepší práce bude vybrána redakční radou Florence a ohodnocena věcnou cenou a finanční dotací.

Práce musí splňovat podmínky dle pokynů pro autory dle www.florence.cz. Práce zasílejte na e-mail: marketa. zbrankova@carecomm.cz.

www.florence.cz / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5, e-mail: florence@carecomm.cz, tel.: +420 222 352 573 / Šéfredaktorka: Mgr. Markéta Zbranková, e-mail: marketa.zbrankova@carecomm.cz / Jazyková redakce: Mgr. Irena Kratochvílová / Grafická úprava: Karel Zahradník / Redakční rada: PhDr. Martina Šochmanová, MBA, předsedkyně, Mgr. Hana Svobodová, Ph.D., Mgr. Lenka Gutová, Mgr. Tamara Starnovská, Mgr. Helena Michálková, Ph.D., RNDr. Romana Mrázová, Ph.D., Mgr. Radomír Vlk, DiS., PaedDr. Jan Polák, CSc., PhDr. Mgr. Michaela Hofštetrová Knotková / Vydavatel: Care Comm s.r.o., www.carecomm.cz / Jednatel společnosti: Martin Koblasa / Obchod: Nikola Janková, tel.: +420 608 848 496, e-mail: niki.jankova@carecomm.cz / Personální inzerce: Nikola Janková, tel.: +420 608 848 496, e-mail: niki.jankova@carecomm.cz / Tisk: AKONTEX s.r.o., Zárybničná 2048/7, Praha 4 / Distribuce: Postservis Praha a Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a.s. / Cena výtisku: 75 Kč / 4,50 EUR, roční předplatné: 425 Kč / 21,6 EUR / Časopis vychází 6× ročně / Registrace: MK ČR-E 16134, ISSN 1801-464X / Kontakty pro předplatitele: Česká pošta, s. p., oddělení periodický tisk, postabo.prstc@cpost.cz, tel.: +420 800 300 302 /Přetisk a jakékoliv šíření je povoleno pouze se souhlasem vydavatele.

Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Redakce neodpovídá za jazykovou správnost inzerátů. / Copyright © Care Comm s.r.o., 2022

48