Florence 3-16

3/16

ODBOR N Ý Č ASOPIS PRO NEL ÉK A ŘSK É ZDR AVOT NIC K É PR ACOV NÍK Y

březen 2016 / ročník XII

florence 60 Kč, 3,50 € / www.florence.cz

rozhovor

Módní trendy v plastické chirurgii? Ženy chtějí stále větší poprsí praxe

Úloha sestry v starostlivosti o migrantov odborné téma

Jak vypadá v současnosti práce na Oddělení plastické a estetické chirurgie ve FN Olomouc historie

Historie nozokomiálních nákaz časopis obsahuje recenzované články

odborné téma

Plastická chirurgie a popáleninová medicína 51

cyklus seminářů

Efektivní hojení ran volba krytí podle spodiny rány

Program:

14.00–14.15 Registrace účastníků 14.15–14.20 Úvodní slovo 14.25–15.25 Patofyziologie chronických ran

15.25–15.40 15.40–16.40

16.40–16.55 16.55–18.25

18.25–18.30

– dekubity – bércové vředy – ischemické defekty + diabetická noha Přestávka Režimová opatření nutná k úspěšné léčbě – komprese u žilní nedostatečnosti, lymfedému – rozdíl v technice Přestávka Wound healing continuum – fáze hojení, výběr materiálů dle spodiny rány dle generických skupin, antiseptika, požadavky na krytí v jednotlivých fázích hojení Předávání certifikátů

Přednášející:

Bc. Jana Dvořáková, lektor certifikovaného kursu hojení ran, NCO NZO, Brno

Termíny a místa konání:

19. 4.

19. 5.

8. 6.

6. 9.

5. 10.

Clarion Congress Hotel

Výukové centrum LF Fakultní nemocnice HK

Hotel Continental

Metropol

Barceló Praha Five

Ostrava

Hradec Králové Brno

České Budějovice

Praha

Konference je určena pro všeobecné sestry, zdravotnické záchranáře a farmaceutické asistenty. Pro nelékařské zdravotnické pracovníky je konference zařazena do kreditního systému dle vyhlášky č. 4/2010 Sb. a účastníkům akce náležejí 4 kredity.

Registrujte se na www.florence.cz/vzdelavani/akce. Registrační poplatek 100 Kč. Změna programu vyhrazena. partner

52

pořadatel

pod záštitou

editorial

Krása tkví v oku pozorovatele

obsah

florence 3/16

(William Shakespeare)

J

ídlo, krása, pilulky a benzín, to jsou čtyři slou­ py, na kterých dnes spočívá život. Jsou to čtyři apokalyptičtí jezdci druhé poloviny 20. stole­ tí, prohlásil kdysi britský novinář a spisova­ tel Malcolm Muggeridge. Pravdu měl bezpochyby.

Vzhled a krása jsou dnes pro mnohé lidi podmínkou úspěchu, a tak není divu, že se nechtějí smířit s tím, co jim příroda nadělila, a její dílo se snaží neustále vylep­ šovat a opravovat. Plastická chirurgie je jedním z pro­ středků, které k tomu využívají.

Není to však žádná novinka. Nahrazovat části těl, o něž lidé přišli, nebo těla upravovat se snažili už lékaři ve starověku. Zatímco staří Egypťané prováděli chirur­ gické úpravy především na mrtvých, v Indii už v 7. sto­ letí před naším letopočtem dokázali mistrovsky rekon­ struovat nos. K operaci se používala kůže odříznutá z čela nebo tváří a do nosních dírek se vkládaly dře­ věné trubičky, aby se udržela průchodnost dýchacích cest. Metoda, kterou ve svém díle Sushruta Samhita popsal Sushruta, se používala až do 18. století. Kromě nosu dokázali Indové nahradit i uši. U starých Římanů zase byly popsány operace, které obnovovaly předkož­ ku. Ale přestože lékaři uměli plastické operace prová­ dět, příliš často to nedělali, neboť operace bez aneste­ zie a antibiotik představovaly velké riziko infekce a byly pro pacienty nesmírně bolestivé. Teprve 19. století při­ neslo společně s objevy anestezie a dezinfekce i velký rozvoj chirurgie a po první světové válce, která si vyžá­ dala tisíce raněných, i plastické chirurgie.

Jaké jsou moderní trendy v tomto oboru dnes, se můžete dočíst v tomto čísle časopisu Florence v rozho­ voru s primářem z pražského Ústavu estetické medicí­ ny MUDr. Dušanem Zárubou. Právě plastické chirurgii a popáleninové medicíně jsme totiž věnovali odborné téma tohoto březnového vydání. Kromě toho se napří­ klad v rubrice Praxe dočtete, jak vypadá práce sester v uprchlickém táboře, nebo v rubrice Z konferencí se mj. dozvíte, jak probíhal 7. reprezentační ples sester, který se konal v Národním domě na Vinohradech. Ne­ chybějí samozřejmě ani další naše pravidelné rubriky jako recenzované články, pro školy, historie aj., které jsou nabité spoustou dalších zajímavých informací.

Přeji vám hezké čtení.

20

Edukace rodiček o epidurální analgezii

o čem se mluví 2 Reforma psychiatrické péče v ČR chytá druhý dech 4 dopisy čtenářů 5 perličky 6 seriál Péče o kulturu zdravotnického pracoviště v kontextu práce sester – manažerek 8 rozhovor Módní trendy v plastické chirurgii? Ženy chtějí stále větší poprsí

odborné téma

11 plastická chirurgie Jak vypadá v současnosti práce na Oddělení plastické a estetické chirurgie FN Olomouc 16 popáleninová medicína Popáleninové trauma u dětí

recenzované články

Magda Hettnerová, šéfredaktorka magda.hettnerova@ambitmedia.cz

www.florence.cz Ročník XII., číslo 3, březen 2016 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 2. 2016 Foto na titulní straně: Profimedia Staňte se naším fanouškem na Facebooku www.facebook.com/Florencecasopis

pro školy 34 Druhý projektový den na plzeňské „zdrávce“ nadchl žáky i učitele

20 Edukace rodiček o epidurální analgezii 24 Riziko postabortívneho syndrómu u žien po umelom prerušení tehotenstva 28 Koncept chybějící péče

praxe

zprávy našich partnerů / z konferencí

36 Lékaři a sestry společně proti zhoubným nádorům již posedmé v Praze 38 Sestry se učily navzájem s fyzioterapeuty, ergoterapeuty a ostatními NLZP 39 Akutní stavy byly hlavním tématem XI. ročníku Ústeckého dne ošetřovatelství 39 Přípravky z afrických surovin rehabilitační pracovníky nadchly 40 Ostrava hostila mezinárodní konferenci Colours of Sepsis 2016 41 Sestrou sympatie 2015 se stala sestřička z Nemocnice Kyjov 42 hojení ran Kombinace medových materiálů při léčbě bércových vředů 44 historie Historie nozokomiálních nákaz 46 personální inzerce 47 angličtina

32 Úloha sestry v starostlivosti o migrantov

1

o čem se mluví Reforma psychiatrické péče v ČR chytá druhý dech Mgr. Tomáš Petr, Ph.D., předseda psychiatrické sekce ČAS

Práce na přípravě a implementaci reformy psychiatrické péče v uplynulém roce 2015 spíše stagnovaly. Jednotlivé implementační skupiny se až na výjimky nesetkávaly a k odborné veřejnosti se dostávalo jen velmi málo informací o tom, co se plánuje. Na podzim 2015 byly aktivity týkající se reformních snah zintenzivněny.

N

a Ministerstvu zdravot­ nictví ČR (MZČR) se za­ čal pravidelně scházet řídící výbor k reformě psychiat­ rické péče a zástupci minister­ stva zorganizovali kulatý stůl, je­ hož cílem bylo nejen informovat všechny zainteresované strany o tom, jakým směrem se refor­ ma ubírá a co vše už bylo během příprav uskutečněno, ale přede­ vším představit další kroky, kte­ ré by měly vést ke konkrétním výstupům.

Zvýšená aktivita všech za­ interesovaných stran pokraču­ je i počátkem roku 2016. Byla obnovena činnost všech im­ plementačních skupin (většina z nich se sešla v průběhu ledna k úvodním schůzkám), byli jme­ nováni garanti reformy MUDr. M. Hollý a doc. MUDr. M. Anders, i ostatní zájmové skupiny (pro­ fesní organizace včetně ČAS, pa­ cientská sdružení aj.) se zapojily do diskuze o plánovaných změ­ nách v systému psychiatrické péče. V roce 2016 by měla být odstartována první etapa hma­ tatelných projektů, které položí základ celé nové struktuře péče o duševní zdraví.

Síť psychiatrických služeb Strategie reformy psychiatrické péče počítá se čtyřmi pilíři, na kterých bude celý systém vysta­ věn – psychiatrické nemocnice/ léčebny, psychiatrická oddělení všeobecných nemocnic, psychia­ trické ambulance a centra dušev­ ního zdraví. Zatímco tři z uvede­ ných pilířů ve stávajícím systé­ mu již existují, centra duševního zdraví jsou prvkem novým a jeho fungování, financování a spolu­ práce s ostatními poskytovateli psychiatrických služeb se bude teprve formovat. Určité změny se však pravděpodobně dotknou všech typů služeb.

2

Ve vztahu k psychiatrickým nemocnicím, které dnes hrají klí­ čovou roli při poskytování lůžko­ vé psychiatrické péče, se aktuál­ ně hovoří o tzv. transformačních plánech. Jednotlivé nemocnice budou muset vytvořit plán své transformace s ohledem na oče­ kávané změny v systému služeb v daném regionu v následujícím období. Změny by měly být po­ stupné, aby byla zajištěna odpo­ vídající zdravotní péče do doby vzniku nových služeb.

V rámci reformních kroků dojde k podpoře vzniku psy­ chiatrických oddělení v rámci všeobecných nemocnic. Jejich počet je v současné době nedo­ statečný a akutní péče tak musí být poskytována v psychiatric­ kých nemocnicích, přestože všeobecná nemocnice má k po­ skytování akutní péče mnohem lepší předpoklady (dostupnost komplementu, konziliárních slu­ žeb apod.). V oblasti ambulantní péče se plánuje vznik tzv. rozší­ řených psychiatrických ambu­ lancí, kde by kromě služeb psy­ chiatra mohly být poskytovány i další služby, např. služby psy­ chiatrických sester s možností poskytování terénních služeb, služby adiktologické, psychote­ rapeutické, služby pro specifické skupiny nemocných (pedopsy­ chiatrie, gerontopsychiatrie), so­ ciální poradenství a další.

V souvislosti s reformou jsou pak nejvíce skloňována centra duševního zdraví (CDZ), kte­ rá by měla vznikat regionálně (1 CDZ na 100 000 obyvatel) a starat se zejména o pacienty s vážným duševním onemocně­ ním, kteří potřebují vyšší míru podpory v domácím prostředí.

CDZ by mělo být místem, ve kte­ rém bude docházet k propojení zdravotních a sociálních služeb, a většina jeho služeb by se měla

florence 3/16

odehrávat v přirozeném prostře­ dí pacientů.

Způsob fungování jednotli­ vých pilířů služeb, včetně poža­ davků na personální a materiál­ ní vybavení, popisují vytvořené standardy služeb (k dispozici na www.psychiatrickesekcecas. estranky.cz).

Oblast vzdělávání Přestože garanty reformy a no­ siteli změny jsou zejména představitelé odborné psychi­ atrické společnosti, nesmíme opomenout, že kromě psychi­ atrů budou ke změně potřeba i další profesio­nálové, zejména psychia­trické sestry, ale také sociální pracovníci, kliničtí psy­ chologové a další nelékařská po­ volání. Úvahy o personálním za­ jištění reformovaného systému péče pak nemohou být zúženy pouze na čísla. Bude nutné pro­ vést i změny v odborné přípravě profesionálů, zohledňující jejich roli v novém systému služeb.

V roce 2016 by měla být odstartována první etapa hmatatelných projektů, které položí základ celé nové struktuře péče o duševní zdraví.

MZČR nyní analyzuje stávající vzdělávací programy s ohledem na personální požadavky plá­ novaných nových typů služeb.

Ve vztahu k sestrám pracujícím v oblasti psychiatrie bude pře­ devším nezbytné navýšit počet sester se specializací (psychia­ trických sester). Ty v současné době tvoří pouze cca 35 % ze všech sester pracujících v psy­ chiatrii. Nové služby, jak CDZ, tak rozšířené psychiatrické am­ bulance i nově vznikající psychia­ trická oddělení, nebudou moci fungovat bez dostatečného po­ čtu sester s odpovídajícím vzdě­ láním. Nové typy služeb, přede­ vším služby komunitního cha­ rakteru, pak kladou zcela nové nároky na odborné kompetence sester, např. na psychiatrickou rehabilitaci, krizovou interven­ ci, spolupráci s rodinou, lékový management aj. Z toho důvodu bude důležité vytvořit specifické vzdělávání (nejlépe certifikovaný

kurz) určené pro sestry, které bu­ dou pracovat převážně v přiroze­ ném prostředí pacientů.

V souvislosti s přípravou re­ formy psychiatrické péče se také otevřela diskuze nad tím, jaké kompetence by do budoucna mohly mít psychiatrické sestry v oblasti psychoterapie. Psychia­ trické sestry mohou nabídnout potenciál v oblasti poskytování určitých, jasně vymezených ak­ tivit v komplexní psychoterapeu­ tické péči. Nejedná se o poskyto­ vání systematické psychotera­ pie, jejímiž nositeli jsou kliničtí psychologové a psychiatři s pří­ slušnou kvalifikací a sazebník vý­ konů ji rozeznává pod odbornos­ tí 910. Psychiatrické sestry však mohou poskytovat rozmanité spektrum činností využívajících psychoterapeutický přístup, kte­ ré obvykle žádná skupina pro­ fesionálů nenabízí a které jsou zacíleny na skupinu pacientů s omezenou funkční kapacitou (např. vážně duševně nemocní, chroničtí pacienti aj.).

K terapeutickým činnostem poskytovaným psychiatrickými sestrami patří zejména: → činnosti při krizové intervenci, → psychická aktivizace, → podpůrná psychoterapie, → edukační a podpůrná práce s pacientem a jeho rodinou, → relaxační techniky, → aktivizace kognitivních funkcí, → činnosti koterapeuta, → další činnosti v návaznosti na specifickou odbornou přípra­ vu (např. KBT strategie aj.).

Aktuální systém vzdělávání nezajišťuje odpovídající přípra­ vu pro výkon výše uvedených činností. V rámci specializační přípravy (Ošetřovatelství v psy­ chiatrii) není dostatečný prostor pro získání potřebných psycho­ terapeutických znalostí a doved­ ností. Proto se domníváme, že je buď nutné rozšířit nabídku certi­ fikovaných kurzů zaměřených na poskytování psychoterapie pro psychiatrické sestry, nebo roz­ šířit stávající specializační pro­ gram pro psychiatrické sestry.

Nedílnou součástí odborné pří­ pravy by se měl stát také sebe­ zkušenostní výcvik, který by měl být uzpůsoben potřebám sester.

Další důležitou oblastí ve vzdělávání sester je příprava sester pracujících v dětské a do­

perličky anekdota

pozvánka 31. 3.–2. 4. 2016 Špindlerův mlýn

krátce (R)evoluce v akutní dialýze: OMNI systém Nový přístroj na akutní dialýzu OMNI byl představen české lékařské veřejnosti na kongresu Colours of Sepsis v Ostravě. Mezi hlavní přednosti nového systému patří především možnost změny léčby bez jejího přerušení, automatická regulace hladin všech expanzních komůrek, podpora léčby jiných závažných onemocnění aj. Jeho cena se bude pohybovat kolem 20 000 eur. (tz)

krátce Odbory i zaměstnavatelé chtějí zrychlit růst platů v nemocnicích Odbory se na jednání zdravotnické tripartity shodly se zaměstnavateli na skokovém růstu platů v nemocnicích.

Liší se ale v názoru, jak navýšení provést. Zdravotnické a lékařské odbory chtějí jednotné platové tarify pro státní i soukromé nemocnice.

Zaměstnavatelé varují, že tarify nic neřeší, pokud nemocnice nedostanou od pojišťoven dost peněz. (ČTK)

Počet ambulantně léčených pacientů s glaukomem v ČR roste. Dle údajů ÚZIS jím v roce 2013 v ČR trpělo 342 802 pacientů, což je o 2574 pacientů více než v roce 2012. (tz) Letos uplyne 135 let od narození britského biologa Alexandera Fleminga (6. 8. 1881–11. 3. 1955), objevitele penicilinu.

Fleming toto antibiotikum objevil v roce 1928 v plísni Penicillium chrysogenum (též P. notatum), když si všiml, že v Petriho misce s bakteriemi roste plíseň, která zabíjí okolní bakterie.

I. kongres Společnosti pro orgánové transplantace výroky slavných Thomas Mann (1875–1955) Německý prozaik a esejista, držitel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1929.

Ta dáma vděčí za svůj dobrý vzhled svému otci.

Je plastickým chirurgem.

nové knihy

náš

tip Jídlo jako lék podle čínské medicíny Praktické postupy v anestezii 2. přeprac. a dopl. vydání

fota: archiv; autor anekdoty: Filip Škoda

Základy klinického výskumu Tibor Hlavatý, Grada Publishing, a. s., 2016, 240 s., 357 Kč Slovenská publikace je ur­ čená lékařům, sestrám, far­ maceutům provádějícím kli­ nický výzkum. Mottem kni­ hy je: … diplomovou práci musí napsat každý absolvent fakulty.

Barbora Jindrová, Martin Stříteský, Jan Kunstýř a kol., Grada Publishing, a. s., 2016, 200 s., 345 Kč Anesteziologické postupy u základních chirurgických výkonů a při dalších důle­ žitých klinických stavech a okolnostech – stručně a přehledně. Jde o vydání aktualizované a doplněné po pěti letech.

Renáta Lien Čepelková, Nakladatelství Bondy s. r. o., 2015, 200 s., 249 Kč Chcete se vyhnout riziku např. rakoviny, infarktu, cukrovky nebo je významně snížit? Pak stačí otevřít tuto knihu. Autor­ ka v ní spojila principy vztahu lidského zdraví podle tradiční čínské medicíny s možností stravování doma. Nepotřebu­ jete žádné zázračné kořeny, potravinové doplňky nebo die­ ty, neboť podstata filozofie, že jídlo může být lékem, spočívá v tom, že víme, kdy, co a jakým způsobem konzumovat.

Kurz dobré nálady Lépe zvládejte emoční propady a výkyvy Michaela Peterková, Portál, s. r. o., 2016, 128 s., 249 Kč Mizerná nálada, „depka“, de­ prese. Snad každý ví, o čem je řeč. Trvá­li pokles nálady, ne­ zájem o cokoli, únava a skles­ lost příliš dlouho nebo k nim dochází pravidelně a ve větší intenzitě, je na čase s tím něco dělat. Pomoci může i tato kni­ ha. 14denní knižní kurz dobré nálady je pokračováním sé­ rie tréninků duševního zdraví a zaměřuje se tentokrát na de­ presivní pocity a skleslost.

5

seriál

florence 3/16

Péče o kulturu zdravotnického pracoviště v kontextu práce

sester – manažerek Kultura pracoviště je obtížně uchopitelný termín, pod kterým si každý představuje něco jiného. Zjednodušeně lze říci, že kultura pracoviště je souborem společných hodnot, zvyků, postojů a chování jeho členů. K tomu ještě můžeme přidat atmosféru pracoviště, v níž se kultura jednoznačně odráží. Proč je ale tak důležité o této kultuře mluvit, proč konkrétně ve zdravotnictví a kdo je za kulturu zdravotnického pracoviště zodpovědný?

Kde se projevuje, jaký to má dopad na práci sester – manažerek a jakou v ní hrají roli?

Proč je důležité, aby byla kultura pracoviště v pořádku?

Zuzana Hekelová, lektorka, publicistka a konzultantka www.vase-lektorka.cz

O

dpověď je tato: je-li kul­ tura pracoviště bez pro­ blémů, je to znát zejména v následujících oblastech: → Týmová spolupráce – atmosfé­ ra v týmu, komunikace mezi jeho členy, motivace členů k práci a tím také kvalitní pracovní vý­ sledky týmu. → Angažovanost manažerů – tedy jejich systematická práce na kva­ litě kultury pracoviště, které ve­ dou. V případě týmu sester jde o to, aby sestry – manažerky vě­ domě vytvářely, udržovaly a v pří­ padě potřeby také pozitivně mě­ nily všechno, co do oblasti kultury na jimi řízeném pracovišti spadá.

Ve kterých oblastech se projevuje kultura zdravotnického pracoviště tvořeného sestrami? Jsou to: 1. celková atmosféra, 2. komunikace mezi členy týmu, 3. styl řízení týmu sester, 4. vztahy s pacienty (a je­ jich doprovodem).

6

1. Celková atmosféra v týmu sester Projevuje se ve vztazích mezi členy týmu včetně komunikace a může vypadat různě: → Profesionální, provázená jistou formálností a přísností: může dobře fungovat, někdy v ní však chybí lidský rozměr.

→ Neformální až rodinná: je příjem­ ná, také dobře funguje, ale může se posunout k nadměrné nefor­ málnosti. Hůře se při ní zajišťuje disciplína členů a uplatňuje auto­ rita vedoucího. → Nepřátelská, konfrontační, napja­ tá: vytváří „dusno“, nepříjemně se dotýká i pacientů, protože ti ji citlivě vnímají. Má nepříznivý vliv na výkon týmu. → Chaotická, zmatená: při ní je ri­ ziko nedorozumění pramenící z nedostatku řádu – a to včetně ­chaotické komunikace a chyb.

Také snadno vznikají konflikty.

část 2. manažerské dovednosti sester

seriál

2. Komunikace mezi členy týmu sester

foto: Profimedia

Odráží atmosféru v týmu a je-li v pořádku, projevuje se následovně: → Jednoznačnost a otevřenost: ta­ ková komunikace zabraňuje zby­ tečným nedorozuměním, konflik­ tům i stresu. → Vhodná forma komunikace: ne­ vhodná forma (arogantní, kon­ frontační, přezíravá, necitlivá) může poškodit i velmi kvalitní obsah. → Vyvážená míra oficiality: někde si členové týmu od první chvíle ty­ kají, jinde tomu tak není. Správný návod neexistuje, je třeba najít tu správnou míru a zvyklostem na pracovišti se přizpůsobit. Každý extrém je špatný. → Příznivý vliv na komunikaci s ­klienty, tedy pacienty a jejich doprovodem – a ti jsou středo­ bodem činnosti zdravotnického týmu.

Příklad z praxe: Na interním od­ dělení jedné nemocnice dostáva­ la vrchní sestra signály o tom, že jedna ze sester má potíže s komu­ nikací – byla popudlivá, na kolegy se často utrhovala, nesnesla ani vhodně podanou oprávněnou kriti­ ku, s pacienty komunikovala úseč­ ně a vytvářela dojem, jako by ji ob­ těžovali. Vrchní sestra situaci zpo­ čátku neřešila a doufala, že to ně­ jak přejde. To se nestalo a až když měla zmíněná sestra větší konflikt s rodinou jednoho z pacientů, roz­ hodla se vrchní sestra konečně si­ tuaci řešit. Udělala to velmi emo­ tivně, protože jí už došla trpělivost, a se sestrou – hříšnicí se pohá­ dala. Ta odmítla připustit, že dělá něco špatně. Konflikt se tím nejen nevyřešil, ale dokonce eskaloval.

Si­tuace negativně ovlivnila atmo­ sféru (kulturu) v týmu sester, kde se stala. Časem se sice vše vyřeši­ lo, ale vrchní sestru to stálo hodně času a energie. Kdyby přistoupila k řešení profesionálně, a přede­ vším daleko dříve – v podstatě kdy­ koliv to bylo třeba, měla dát podří­ zené signál, že není něco v pořád­ ku – nemuselo k ovlivnění atmosfé­ ry na pracovišti dojít. Stejně tak ne­ bylo vhodné řešit situaci emotivně, hádkou. Mnohem efektivnější by bylo připravit si na jednání s podří­ zenou několik konkrétních příkladů jejího nevhodného jednání, klidně (ale rázně) jí předložit fakta a bez emocí (prostě se nenechat „vyto­ čit“) jí vysvětlit, jaké jednání je od ní napříště požadováno.

3. Styl řízení týmu sester Styl řízení týmu sester se v každo­ denní praxi odráží v následujících oblastech: → Způsob, kterým sestra – manažerka řídí své podřízené: může uplatňovat spíše formální, nebo spíše neformální autoritu, jiný­ mi slovy – svůj tým vede buď direktivním, nebo tzv. partner­ ským způsobem. Ideální podo­ ba řídícího stylu je v praxi někde uprostřed mezi oběma těmito možnostmi. Každý extrém je ne­ žádoucí. → Péče o členy zdravotnického týmu: je třeba, aby vedoucí se­ stra věnovala pozornost i ob­ lastem, které nejsou na první pohled tolik vidět, ale absence

4. Vztahy s pacienty a jejich doprovodem V této klíčové oblasti je třeba zmínit tyto aspekty: → Konkrétní forma vztahu: stej­ ně jako s kolegy lze i s pacienty jednat autoritativně nebo part­ nersky. V současnosti vše jedno­ značně směřuje k partnerskému vztahu mezi zdravotníky a jejich klienty – takový typ vztahu lépe zaručí ochotu pacienta dodržo­ vat léčebný režim a tím usnadní léčebný proces. → Komunikace: je nutno zajistit, aby pacienti i jejich blízcí měli dosta­ tek informací od zdravotníků, aby tyto informace byly poskytová­ ny na úrovni, jakou jsou k ­ lienti schopni pochopit, a aby byly

Kultura národa je vizitkou jeho vyspělosti, kultura pracoviště je vizitkou vyspělosti tohoto pracoviště. péče o ně může významně zhor­ šit atmosféru na zdravotnickém pracovišti i pracovní výkon jeho členů. Jedná se o vzdělávání a rozvoj sester, péči o talenty v týmu, optimální využití jejich potenciálu a také pomoc v kon­ textu stresu nebo syndromu vy­ hoření. → Řízení změn: změny jsou často náročné, stresující a ne vždy víta­ né. Způsob, jakým vedoucí sest­ ra pomáhá svým podřízeným se se změnami vyrovnat, významně ovlivňuje její vlastní manažer­ skou úspěšnost i úspěch celého týmu. Nejdůležitější je v tomto kontextu vhodná komunikace ve­ doucí s jejími podřízenými – pře­ devším dostatek informací pro členy týmu o účelu změny a plá­ nu na její realizaci.

Postřeh z praxe: Vedoucí sestra by měla bedlivě sledovat u svých pod­ řízených eventuální signály stresu nebo syndromu vyhoření. Zodpo­ vědnost sestry – manažerky v tom­ to kontextu je veliká, ideálně by měla zachytit každou významnější změnu nálady, energie a motivace u svých sester a pokusit se předejít zbytečnému prohloubení problému citlivým rozhovorem nebo nabídkou pomoci. Pokud to neudělá, risku­ je nežádoucí „kontaminaci“ vztahů v týmu, zhoršení jeho výkonu, včet­ ně přenosu negativního vlivu i na pacienty.

poskytovány včas a především vhodnou formou. Nejdůležitější jsou aspekty, které sestry nestojí žádný čas navíc – úsměv, vlídný tón a ochota pomoci.

Každá sestra – manažerka by si měla být vědoma své role v kontex­ tu kultury jí svěřeného zdravotnic­ kého pracoviště a případné odchyl­ ky od přijatelné podoby této kultury by měla neprodleně korigovat. Po­ kud to nedělá, vždy se jí to vymstí – tým demotivovaných a rozháda­ ných sester se totiž neřídí dobře a navíc zcela jistě nepracuje tak, jak by měl.

Literatura: 1. Ivanová K. Základy etiky a organizační kultury v managementu zdravotnictví.

Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2006 2. Lukášová R. Organizační kultura a její změna. Praha: Grada Publishing, 2010 3. Dytrt Z, Brodský M, Stříteská M, Kornfeldová M. Podniková kultura. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2006 4. Barták J. Skryté bohatství firmy. Praha: Alfa Publishing, 2006

7

rozhovor

florence 3/16

Módní trendy v plastické chirurgii?

Ženy chtějí stále větší poprsí

O výsledcích práce plastických chirurgů slýcháme nejčastěji z médií v případě, že některá ze známých tváří promluví o zákrocích, které podstoupila, nebo když se lékařům podaří senzační operace typu totální plastiky obličeje. Plastická chirurgie (a vůbec celá estestická medicína) však nabízejí mnohem víc a zájem o tyto služby neustále roste, jak potvrzuje i primář oddělení plastické chirurgie Ústavu estetické medicíny v Praze MUDr. Dušan Záruba.

Čím to je, že lidé stále častěji vyhledávají služby plastických chirurgů?

Jedním z důvodů je podle mého názoru fakt, že roste informovanost lidí. Zájem o plastickou chirurgii jde napříč celou veřejností, což si my­ slím, že je dané i určitým tlakem, který ve společnosti je a který stá­ le více zohledňuje, jak kdo vypadá.

Je to samozřejmě vždycky věcí po­ citu toho člověka, ale tlak společ­ nosti v tom hraje významnou roli.

Například když si vezmeme, jaký je současný trend, že budeme chodit do důchodu v čím dál pozdějším věku, tak když někdo ve svých še­ desáti, sedmdesáti letech pracuje s třicetiletými kolegy, má pocit, že je proti nim starý, a to v něm vzbuzu­ je přesvědčení, že by se sebou měl něco dělat, aby to stárnutí nešlo tak rychle. Stejné to je i tehdy, když má někdo třeba malá prsa a podobně.

Tím, že společnost vytváří určité tla­ ky, plynou z toho i určité požadavky.

A když lidé zjistí, že se jejich pro­ blém dá řešit, tak ho chtějí řešit.

A co cena?

To je další věc. Tím, že držíme ceny v rozumných relacích, není cena zákroků pro lidi limitující. Plastická operace není něco, co by si průměr­ ně vydělávající člověk nemohl do­ volit. Neříkám dělat neustále nějaké estetické zákroky, ale pokud má člo­ věk pocit, že má nějaký problém, tak jedna nebo dvě estetické operace

8

za život nejsou z finančního hledis­ ka velký problém.

Kteří klienti vyhledávají vaše služby nejčastěji?

Jak už jsem říkal, zájem je napříč celým věkovým spektrem. Převažují ženy, ale i mužů chodí dost. Ten po­ měr je dle typu operace asi 90 : 10 až 70 : 30.

Jaké zákroky v Ústavu estetické medicíny provádíte?

V podstatě všechny, které estetická medicína zahrnuje. Jsou to veške­ ré operace, které zahrnují stárnutí

ně. Co se týče plastické chirurgie, ta se nijak překotně nemění. Stále pře­ važují klasické operace, které mají své pevné místo, nechirurgické me­ tody jim pouze pomáhají a leccos doplňují. I v estetické chirurgii je, stejně jako obecně v medicíně, tren­ dem, že se snažíme, aby operace, respektive pooperační péče trvala co nejkratší dobu a pacient se mohl co nejdříve vrátit k běžným činnostem.

Ale ne vše se dá uspěchat, přírodu nepřepereme. Všechno chce svůj čas a musíme si uvědomit, že i este­ tické operace jsou operace jako kaž­ dé jiné a organismus potřebuje čas,

V každé zemi jsou představy o kráse trochu jiné a požadavky na estetickou medicínu se v každé zemi a v každé době trochu liší. obličeje, víček apod., zákroky mo­ delující postavu jako liposukce, mo­ delace prsou, zvětšení, zmenšení prsou, operace povolené kůže kon­ četin, abdominoplastiku – plastiku břicha, operace vrozených odchylek od normálu, jako jsou operace nosu, uší, labioplastiku – operaci styd­ kých pysků, zkrátka celou škálu es­ tetické chirurgie.

Jaké jsou současné trendy v estetické medicíně, resp. v plastické chirurgii?

V estetické medicíně přibylo mnoho méně invazivních metod, jako jsou lasery, výplňové materiály a podob­

aby se s nimi vypořádal. V tom nám pomáhá i technika, která se neustá­ le rozvíjí. Je to stejné jako v klasické chirurgii, to znamená endoskopické přístroje, které znamenají menší roz­ sah jizev, lepší šicí materiály, které jsou vstřebatelné, takže se nemusejí vyndávat stehy, a podobně. Jsou to takové drobnosti, které nám však po­ máhají v hojení a v tom, že se lidé ne­ musejí tolik věnovat pooperační péči.

Estetické chirurgii se věnujete už od roku 1988. Změnila se od té doby nějak výrazně?

Myslím, že k nějakému zásadnímu skoku v ní nedošlo. Kdybychom srov­

foto: archiv MUDr. ­D ušana Záruby

Magda Hettnerová, redakce Florence

rozhovor

Překvapil vás někdy nějaký požadavek klienta nebo klientky?

Nevím, jestli mě může ještě něco překvapit, ale je fakt, že někdy jsou ty požadavky opravdu zvláštní. Já to ale neodsuzuji. Když někdo přijde a řekne, mám ten a ten požadavek a problém, člověk by si řekl: no to je blázen, když chce třeba v sedm­ desáti letech tohle dělat. Snažím se ale vždy s pacientem mluvit a zjistit, co ho k tomu vede. A když má ten požadavek nějakou posloupnost, ten dotyčný k němu nějak došel a má to rozumný základ, tak mu to nevymlouvám. Řeknu mu, jaké mož­ nosti z medicínského i z technic­ kého hlediska jsou, co je a co není možné, a pak už to nechám na něm, jak se rozhodne. Protože s výjimkou několika operací, které jsou opravdu funkční, jako je například operace víček, kdy pokleslá víčka prokazatel­ ně vadí očím, jsou estetické operace spíš jen o pocitu toho daného člově­ ka, co chce pro sebe udělat.

nali například dobu před 2. světovou válkou, kdy nebyla známá antibioti­ ka, a dnešní dobu, to bychom mohli označit za zásadní pokrok, protože změna toho, co si mohli dovolit lékaři tehdy a dnes, je obrovská. Také v ob­ lasti plastické chirurgie to byl pro­ blém, protože tam je vysoké riziko infekce, takže všechny vlasy, chlupy, obočí se vyholovaly, protože to byli nepřátelé, kteří riziko infekce zvyšo­ vali. A to bylo zase těžké pro pacien­ ty, protože chvíli trvalo, než jim opět dorostly. Dnes si to už ani neumíme představit. Také kvalita a účinnost dezinfekčních prostředků je diame­ trálně jiná. Od té doby však k takto zásadnímu posunu v tom, co si lékař může dovolit, nedošlo. Samozřejmě, neustále se zlepšuje technické vyba­ vení, objevují se nové operační tech­ niky, farmaka, která například zrychlí vstřebávání modřin, sníží riziko in­ fekce a podobně, ale ten vývoj je spíš postupný než skokový.

Projevují se i v estetické medicíně módní trendy?

Samozřejmě. Když si například vezmeme zvětšování prsou. Dří­ ve s tímto požadavkem přicházely ženy, které měly malá, málo vyvi­ nutá prsa. Dnes chodí i ženy s řek­ něme průměrnou velikostí prsou, které je chtějí zvětšit. Tento trend velkých prsou se objevil před mno­ ha lety v USA a tím, jak je euro­ americká kultura propojená, se po­

stupně dostává i k nám do Evropy.

Postupně jej zaznamenali v Anglii i v západní Evropě a teď už dorazil i k nám. Vždy ale záleží na kultu­ ře té dané země. U nás se zvětšují prsa, ale například v Jižní Americe zase chtějí ženy zvětšovat pozadí.

V každé zemi jsou zkrátka předsta­ vy o kráse trochu jiné a požadavky na estetickou medicínu se v každé zemi a v každé době trochu liší.

Je kromě zvětšování prsou nějaká „horká novinka“ v plastické chirurgii, kterou lidé požadují?

Stále převažují standardní operace.

Není nic, co by se během poslední­ ho roku, dvou začalo nově operovat.

Spíše se stále vylepšují a zdokona­ lují stávající operace. U čeho však zaznamenáváme mnohonásobně vyšší nárůst, je labioplastika – ope­ race stydkých pysků. U mnoha žen dochází, ať už proto, že to mají vro­ zené, nebo po porodu, k výraznému zvětšení malých stydkých pysků oproti velkým nebo i k asymetriím, což jim pak způsobuje problémy.

A zatímco dříve se s tím nějak po­ praly, dnes tím, jak mezi sebou více komunikují a jsou více informované, vědí, že se to dá operovat, a přichá­ zejí k nám. Opět je to tedy dáno vět­ ší informovaností. Ale tyto operace se prováděly už dříve, není to něco, co bychom začali nově operovat, jen se výrazně zvýšila poptávka po těchto zákrocích.

Primář oddělení plastické chirurgie Ústavu estetické medicíny v Praze MUDr. ­Dušan Záruba

Jsou u plastických operací nějaké věkové limity?

Limitem je vždy hlavně zdravotní stav klienta, u některých estetických operací musíme zvážit i rozsah ope­ race vzhledem ke schopnosti hojení tkání v daném věku. Pokud je člo­ věk třeba v těch sedmdesáti letech zdravý, může podstoupit jakoukoli operaci, tedy i plastickou. Pokud je však jeho zdravotní stav nějakým způsobem omezující, pak omezuje i rozsah plastické operace. Česká republika patří mezi oblíbené cíle zdravotní turistiky.

Pozorujete to i v Ústavu estetické medicíny?

Ano, pozorujeme. Důvody jsou stej­ né, jako jsem uváděl na začátku.

Lepší komunikace, informovanost a v tomto případě i ekonomická stránka věci. Ve srovnání například s Německem, odkud k nám jezdí nejvíce klientů, jsou ceny našich operací pořád o několik desítek pro­ cent nižší. A v neposlední řadě si myslím, že tím důvodem je i fakt, že ne všichni chtějí, aby jejich okolí vědělo, že zákrok podstoupili. Pro­ to lidé jezdí na dovolenou spojenou s operací třeba do Thajska a podob­ ně. Raději někam odjedou a vrátí se už „upravení“, než aby zákrok a ho­ jení podstoupili doma.

Jak probíhají jednání s takovými klienty?

Obrovskou výhodou jsou v tomto případě moderní komunikační pro­

9

rozhovor

středky. Není problém, když nám klient pošle e-mailem fotku, napí­ še, co by si představoval, my mu k tomu sdělíme své stanovisko, po­ kud s ním souhlasí, domluvíme se na všem potřebném na dálku a on pak už jen přijede na konzultaci a na ni navazující samotný zákrok.

Jak vypadá příprava na plastickou operaci?

To záleží na typu zákroku. Pokud při­ jde pán nebo paní, kteří mají v pade­ sáti letech přepadlá oční víčka, která jim způsobují problémy, tak není moc co řešit. Stačí jedna konzultace, při které se domluvíme, co a jakým způ­ sobem budeme provádět. Následuje předoperační vyšetření, samotný zá­ krok a následná péče. Pokud však jde o nějaký složitější problém a klient má nějakou určitou představu, jak by ho chtěl řešit, tak se sejdeme, já mu vysvětlím, co je a co není možné udě­

florence 3/16

dvou týdnů. Ne všechny stehy jsou totiž vstřebatelné, některé se mu­ sejí vyndávat, je třeba zkontrolovat, jak se rána hojí, může se také udělat větší modřina, která se musí vstře­ bat, nebo může dojít k nějaké infekci, kterou nemůže pacient sám vyřešit, i když díky antibiotikům máme na­ štěstí takovýchto infekcí minimum.

Je proto důležité, aby pacient včas přišel a mohlo se to včas řešit.

Jak to tedy s pacienty, kteří nebydlí v Praze nebo jejím okolí, řešíte?

Pokud ke mně přijde pacient, kte­ rý je třeba z Ostravy a chce nějaký zákrok, klidně se s ním domluvím, jestli by nechtěl jít raději k nějaké­ mu kolegovi v Ostravě, Třinci nebo Olomouci nebo někde jinde, kam to má z Ostravy blíž. Protože v přípa­ dě, že bude mít nějaký problém, tak jezdit dvakrát týdně Praha–Ostrava

V současné době funguje předávání si zkušeností s výsledky operací mezi lidmi, například přes internet, na sociálních sítích a podobně. lat, povídáme si o tom a pak mu ne­ chám čas, aby se rozmyslel a rozho­ dl. To nelze rozhodnout během dese­ ti minut, vyžaduje to více konzultací.

Vždycky se snažím, aby ten člověk neměl pocit, že se musí rozhodnout hned. Předám mu všechny informa­ ce a nechám mu čas, aby je zpraco­ val, případně se přišel zeptat znova, pokud něčemu nerozuměl, ale nikdy ho netlačím k žádnému rozhodnutí.

To by vedlo jen k problémům. Zvláš­ tě pokud mu nabízím jiné řešení, než on si představoval, musí se nakonec rozhodnout sám. Takže je to velmi in­ dividuální a záleží vždy na typu ope­ race i klienta.

Jak probíhá samotný zákrok a následná péče?

Samotný zákrok probíhá jako každá jiná operace, obvykle v celkové anes­ tezii nebo v tzv. analgosedaci. Po ní je pacient převezen na naše lůžkové oddělení, kde může jeden nebo dva dny ležet, což pro takové běžné ho­ jení stačí. Co je však problém přede­ vším u těch zahraničních, ale i u do­ mácích pacientů, kteří jsou z daleka, je následná péče. Po operaci je totiž nutné, aby byli v dosahu, protože po takovém standardním zákroku jsou potřeba v průměru dvě až tři kontro­ ly během následujícího jednoho až

10

pro něj asi nebude úplně optimální.

Pokud nechce a rozhodne se zákrok podstoupit u nás, domluvíme se s ním už předem, jak bude mít zajiš­ těnou pooperační péči. Vždycky je lepší, když má v Praze nějaké záze­ mí, kde by mohl v případě potíží být.

Jak dlouho hojení trvá?

To je opět velmi individuální a záleží na typu operace. Když se například operují oční víčka, zahojí se přibližně za týden. Jizvička může třeba trochu zlobit, ale to se dá všechno vyřešit pooperační péčí. U operace nosu je to trochu jiné. Nos se také hojí cel­ kem dobře, ale právě ta pooperační fáze nám to může trochu zkompliko­ vat, takže u něj trvá tři měsíce i déle, než se vše stabilizuje. U operace prsů trvá hojení také přibližně jeden až dva týdny, ale může nastat nějaká reakce žlázy nebo šicího materiálu a můžeme s tím bojovat třeba i mě­ síc. Je to tedy velmi různé. Každý jsme jiný, každá tkáň reaguje jinak a ta reakce se nedá předvídat.

Co by měli lidé, případně zdravotníci o estetických operacích vědět?

Občas se setkávám s tím, že když s klientem řešíme nějakou operaci, řekne mi: Já pak nechci jít ke svému

praktikovi, protože on je proti tomu. Říká mi, že si mám raději hlídat krev­ ní tlak nebo cukrovku a neřešit ne­ smysly. Nebo naopak: Lékař mi řekl, že mám na operaci jít, protože ta můj problém určitě vyřeší. Což také nemusí být pravda. Takže bych jim doporučil, aby pacientům jejich zá­ měr jít na estetickou operaci nevy­ mlouvali, ale ani jim nedávali falešné naděje. Spíš aby je poslali na praco­ viště, které operace dělá a má s nimi zkušenosti, protože tam pa­cientovi sdělí nejvíc informací a řeknou mu, co je a co není možné. Ne všechny požadavky klientů lze totiž splnit.

Když už se člověk rozhodne jít na plastickou operaci, podle čeho si má vybrat pracoviště, kde operaci podstoupí?

Měl by si vybrat takové pracoviště, které už nějakou dobu funguje, proto­ že se dá předpokládat, že jsou v něm lékaři, kteří mají zkušenosti. Nejde jen o samotnou operaci, to je zákrok jako každý jiný, ale jde o komplikace, které dříve či později mohou nastat.

Na pracovišti, které už nějakou dobu funguje, s nimi mají většinou zkuše­ nosti a vědí, jak je řešit. V současné době také hodně funguje předávání zkušeností s výsledky operací mezi lidmi, například přes internet, na so­ ciálních sítích a podobně. Neříkám, že je to stoprocentní, ale také to o ně­ čem vypovídá. To jsou takové dva ukazatele, podle kterých se dá orien­ tovat. Záleží také na tom, jak k tomu ten který člověk přistupuje. Někteří si o tom ani nechtějí moc povídat, chtějí podstoupit zákrok, nic moc o něm ne­ vědět a jít pryč. Takoví si pak mohou vybrat v podstatě kterékoli zavedené pracoviště. Pokud však chtějí řešit nějaký problém, který je trápí, a chtě­ jí citlivý individuální přístup, měli by si najít takové pracoviště, kde najdou s lékařem společnou řeč a budou mu věřit. Nemá cenu řešit svůj problém s někým, u koho máte pocit, že vás nepochopil.

Kdo je MUDr. Dušan Záruba Primář oddělení plastické chirurgie Ústavu estetické medicíny v Praze. Na problematiku estetické chirurgie se specializuje od roku 1988. Díky dlouholeté praxi, poznatkům z řady pracovišť nejen v ČR, ale i v zahraničí a desítkám tisíc provedených operací se řadí k nejzkušenějším plastickým chirurgům v oboru estetické chirurgie u nás. Od roku 1986 pracoval jako chirurg na oddělení plastické chirurgie Ústavu lékařské kosmetiky a v roce 1994 se stal primářem plastické chirurgie tohoto ústavu. Absolvoval několik zahraničních stáží v USA a ve Francii a je autorem řady odborných článků i spoluautorem několika publikací.

plastická chirurgie odborné téma

Jak vypadá v současnosti práce na Oddělení plastické a estetické chirurgie FN Olomouc Oddělení plastické a estetické chirurgie Fakultní nemocnice Olomouc (FNOL) funguje od roku 2012 jako sdružený lůžkový fond s I. chirurgickou klinikou FNOL. Jedná se o specializované pracoviště, kam jezdí pacienti z celé České republiky i ze zahraničí.

K dispozici je tu deset lůžek. Jedinečnost oddělení spočívá ve vysoce profesionálním týmu odborníků pod vedením primáře MUDr. Bohumila Zálešáka, Ph.D., a v organizaci práce.

Bc. Iveta Hatalová, vrchní sestra Oddělení plastické a estetické chirurgie FN Olomouc

foto: Profimedia

J

ako jediné oddělení ve FNOL má vytvořenou funkci koordinátorky, která objed­ nává, případně přeobjed­ nává pacienty, zajišťuje komunikaci s nimi, je zodpovědná za vytíže­ nost operačního sálu a zákrokové­ ho sálku, sleduje absence lékařů, které eviduje v elektronickém diáři PCHIR, edukuje a zajišťuje komu­ nikaci mezi zaměstnanci, pokud je zapotřebí multioborová péče. Za­

jišťuje i elektronickou komunikaci s pacienty z externích ambulancí.

Ošetřovatelský personál je na tomto oddělení plně zastupitelný. Všechny sestry umějí nejen svou práci, ale i práci administrativní, ambulantní, práci instrumentářky a koordinátor­ ky. Na tomto oddělení byla posílena i ambulantní péče a režim one day surgery.

Někteří pacienti podstupují desítky operací ročně Na Oddělení plastické a estetic­ ké chirurgie ve Fakultní nemocni­ ci Olomouc pracuji od roku 2007.

Z mého pohledu je to nejkreativ­

nější obor medicíny, o čemž jsem se přesvědčila hned v prvních mě­ sících své práce na tomto odděle­ ní. Poznala jsem tu tehdy tříletou slečnu s kongenitálním gigantickým ochlupeným névem, který zasaho­ val celou levou polovinu čela, spá­ nek, oko a tvář a šířil se přes kořen nosu až do pravého vnitřního kout­ ku oka. Za pomoci metody tkáňo­ vé expanze se u ní vytvářela nová tkáň. Dočasně plnitelný silikonový expandér se vkládal do chirurgic­ ky performované dutiny v celkové anestezii a expandovaná tkáň se následně využívala ke krytí defektů, které vznikly po odstranění ochlu­

11

florence 3/16

popáleninová medicína odborné téma

Popáleninové trauma u dětí V Evropské unii zemře každý týden sto dětí na následky nějakého úrazu (1, 2). V ČR jsou úrazy dětí třetí nejčastější příčinou úmrtí z celkové populace a u dětí a mladších dospělých (do 40. roku věku) dokonce na místě prvním. Nejčastější jsou dětské úrazy způsobené dopravními nehodami, druhou největší skupinu tvoří úrazy způsobené působením nepřirozených tepelných vlivů na dětské tělo, utonutí, otravy a pády.

T

ermický úraz lze definovat jako úmyslné či neúmy­ slné poškození organis­ mu teplem, tlakem, elek­ trickou nebo chemickou energií.

Každý úraz je ovlivněn dalšími faktory, které mají přímou souvis­ lost se vznikem poškození zdraví.

Odhalení těchto rizikových fakto­ rů vzniku úrazů je prvním a rozho­ dujícím předpokladem pro cílenou ­prevenci (4, 5).

16

Popáleniny Popáleniny (combustiones) patří k nejzávažnějším poraněním, a to obzvláště u dětí. Poškození orga­ nismu vzniká působením tepelné energie (sluneční záření, elekt­ rický proud, oheň, přímý kontakt s rozžhaveným tělesem a horkým předmětem nebo sálání tepla při přenosu tepelné energie vzdu­ chem z blízkosti horkého předmě­ tu nebo ohně) (6, 3). Popáleninový úraz v nejnižších věkových kate­ goriích je nutné hodnotit vždy jako závažný (4). Jako rozsáhlý jej hod­ notíme při překročení určité dolní hranice popálené plochy pro daný věk (tab. 1). Popálení nejhůře fy­ zicky snášejí děti do tří let, protože dětská kůže je jemnější a citlivěj­ ší (7, 8). Správné určení rozsahu

popálených ploch je u dětí obtíž­ nější než u dospělých. Přesnost je ale velice důležitá, rozhoduje totiž o dalším postupu léčby (4).

Popáleniny se rozdělují dle me­ chanismu účinku, hloubky postiže­ ní, rozsahu postižení, věku, lokaliza­ ce popálení a dle anamnézy (9).

První pomoc při popálení Laická první pomoc při popálení je zaměřena na zastavení působení tepla, protože při kratší době půso­ bení tepla vzniká menší poškození.

Při hoření oděvu musíme postižené­ ho zastavit, povalit a pokusit se pla­ men udusit nejlépe válením po zemi, vlněnou pokrývkou, kožichem nebo uhasit politím vodou (14). Nikdy ne­ používáme k udušení plamene umě­ lohmotné tkaniny. Při opaření je ne­

foto: Profimedia

Bc. Tetyana Voloshyn, Mgr. Dita Nováková, Ph.D., Ústav ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

odborné téma popáleninová medicína

Tabulka 1 Procentuální postižení dle věku (Franců, Hodová a kol., 2011) Věk do 2 let 3–10 let 11–15 let dospělý

Postižení v procentech 5% 10 % 15 % 20 %

zbytné co nejrychleji odstranit nebo zchladit oděv nasáklý horkou teku­ tinou. Při popálení horkým tělesem, které přilne na kůži, zchladíme a za­ jistíme převoz do nemocnice (14).

Po zamezení účinkům tepla je tře­ ba postiženého uložit do klidu a za­ bránit mu v dalším pohybu. Dále mu­ síme postiženému sejmout prstýn­ ky, hodinky a šperky z popálených ploch a jejich okolí z důvodu otoku tkáně (3). Při rozsáhlejších popále­ ninách nepodáváme žádné tekutiny kvůli možnému operačnímu zákroku v nemocnici. S postiženými plocha­ mi manipulujeme co nejméně, aby­ chom předešli bolesti nebo zhoršení stavu postiženého. Vhodné je přiklá­ dat na končetiny, krk a obličej stude­ né obklady namočené ve vodě (14).

Okamžité zchlazování vede ke zmír­ nění bolesti, k prevenci prohlubová­ ní popálenin a působí protišokově.

Chlazení provádíme, dokud to dítěti přináší úlevu (minimálně 10–20 mi­ nut). Studenou vodou ochlazujeme menší rozsah popálených ploch, vlažnou vodou ochlazujeme větší popálenou plochu těla. Je důležité, abychom nezpůsobili dítěti druhot­ né podchlazení. Především malé děti nezchlazujeme celé v chladné vodě (4). Dále zahajujeme ošetřová­ ní ploch sterilním krytím. U I. stupně nekryjeme, ale můžeme aplikovat např. Panthenol. U těžších stupňů poranění je zásadou puchýře nepro­ pichovat, příškvary (oděv) nestrhá­ vat, popáleniny nezasypávat práš­ kem a nemazat mastmi (15).

Při poranění očí, nosu a úst vy­ pláchneme studenou čistou vodou.

Po ošetření horní končetiny ji zne­ hybníme šátkovým závěsem. Dolní končetinu necháme po ošetření le­ žet nataženou a mírně vypodlože­ nou. Pokud dítě vypilo horkou teku­ tinu nebo vdechlo horké páry, po­ dáme mu po locích studenou vodu nebo je necháme cucat kostku ledu.

Zmírníme tak bolestivost, rozvoj otoku tkání a dušení (4).

Lékařská první pomoc se zahajuje klasifikací popálenin, kterou provádí lékař. Ten rozhodne o ambulantním ošetření nebo hospitalizaci, na jaké

Popáleninový úraz v nejnižších věkových kategoriích je nutné hodnotit vždy jako závažný. Jako rozsáhlý jej hodnotíme při překročení pětiprocentní hranice popálené plochy.

pracoviště a jakým způsobem bude transport probíhat. Prioritně je nutné poskytnout pomoc a zajištění neod­ kladných výkonů pro ty, kterým po­ může přežít. Při rozsáhlém popálení je důležité v první řadě zabezpečit životní funkce (KPR, tracheální intu­ bace), při popálení II. stupně je nutné okamžitě podat analgetika intrave­ nózně. Zavedenou kanylou do pe­ riferie podáváme infuzní léčbu ná­ hradními krystaloidy, a to Hartmann roztokem nebo Ringer laktátem. Sle­ dujeme hodinovou diurézu, která je u dětí 1 ml/kg/h. Centrální žilní katetr (CŽK) se zavádí obvykle později k za­ jištění parenterální výživy a k měření centrálního žilního tlaku (CŽT).

Hospitalizace Hospitalizace probíhá na dětské chi­ rurgii, na dětské jednotce intenzivní péče nebo na specializovaném pra­ covišti pro léčbu popálenin. Zde se hospitalizace týká dětí s rozsahem popálené plochy II. stupně více než 5 % ve věku 0–3 roky, s popálenina­ mi II. stupně na více než 10 % těles­ ného povrchu ve věku 3–15 let a po­ páleninami III. stupně 0–15 let (16).

Primární nemocniční neodklad­ ná péče u popáleninového trauma­ tu zahrnuje hodnocení stavu vědo­ mí, zajištění dýchacích cest a venti­ lační podporu, intravenózní přístup (periferní žilní vstup, intraoseální vstup nebo centrální žilní kanylace), infuzní léčbu, ošetření postižených ploch (konzervativní, chirurgické) v celkové anestezii, zavedení per­ manentního močového katetru, vý­ živu pomocí nazogastrické sondy při intubaci umělé plicní ventilace, cílenou léčbu antibiotiky a psycho­ sociální podporu (7, 10).

U pacienta zaznamenáváme krev­ ní tlak, pulz, frekvenci dechu, těles­ nou teplotu, centrální žilní tlak, satu­ raci kyslíkem, příjem a výdej tekutin, sledujeme hodinovou diurézu a prů­ chodnost dýchacích cest. Dále pro­ bíhá aplikace léků a tekutin, hepari­ nizace, očkování proti tetanu, péče o žilní vstupy, zavedení permanent­ ního močového katetru a nazogast­ rické sondy, ošetřování nezakrytých ploch, asistence při převazech, je za­ jištěno tlumení bolesti, péče o celko­ vou hygienu pacienta, o dutinu ústní, je zajištěna celková pohoda a ko­ munikace s pacientem, polohování a používání polohovacích pomůcek, výměna sterilních lůžkovin a odběr biologického materiálu na bakte­ riologické, biochemické a hemato­ logické vyšetření. Jsou provedena pomocná vyšetření jako stanovení

hematokritu nebo deficitu bází, dále EKG nebo RTG vyšetření. Katetriza­ ce plicní tepny nebo echokardiogra­ fie mají význam pouze u přítomnosti srdečního postižení (7, 10).

Podání analgosedace probíhá intravenózní cestou. Bolest, která je jedním ze základních stresových faktorů, má za následek i zhoršová­ ní šoku. U dětí lze podle mimických projevů tváře nebo podle tachykar­ die bez teplot zjistit, že pociťují bo­ lest (7, 10).

Infuzní terapie se zahajuje plným krystaloidním roztokem, Hartmann roztokem, Ringer roztokem, Ringer laktátem a fyziologickým roztokem.

Při rychlém poklesu koncentra­ ce sérových proteinů se podávají koloidní roztoky. Často se používá mražená plazma k doplnění chybě­ jících tekutin (15). Rychlost infuzní terapie je doporučována podáním poloviny množství během prvních 8 hodin od doby úrazu a druhé po­ loviny v průběhu dalších 16 hodin.

Pouze stav dítěte rozhodne o rych­ losti, množství a složení podáva­ ných roztoků. Cílem terapie je, aby došlo k hemodynamické stabilitě s diurézou 1 ml/kg/hodinu, k ustá­ lení vnitřního prostředí a k minima­ lizaci popáleninového edému (10).

Aplikace kortikoidů ani podání antibiotik preventivně se nedopo­ ručuje. Indikace k jejich použití je pouze dle bakteriologických ná­ lezů u těžkého popáleninového šoku nebo inhalačního traumatu, kdy se aplikuje metylprednisolon 10–30 mg/kg (10, 15).

Konzervativní terapie se využívá při popáleninách II. stupně. Zprvu plochy chladíme a postupně přidá­ váme mastný tyl. Pokud došlo ke znečištění popálených ploch, po­ dávají se celkově antibiotika a na plochy se aplikuje Framykoin mast nebo antimikrobiální krém Flam­ mazine nebo Dermazin se sulfadi­ zianem stříbra.

Chirurgická nekrektomie, která je indikována u závažných popálenin, zkracuje dobu hospitalizace, snižu­ je výskyt sepse, zabraňuje zvyšo­ vání tkáňového tlaku pod nekrózou a vede k rychlejšímu hojení ploch.

Po nekrektomii se štěpy překrývají autoštěpy nebo dočasnými kožními kryty odebranými z těla pacienta, které jsou buď biologické (Xederma), syntetické (Aquacel Ag, Veloderm, COM 30), nebo smíšené biosynte­ tické (15). Autotransplantát je jedi­ ným možným definitivním krytem po nefrektomii. V případech rozsáh­ lejších popálenin se odebírají kož­

17

recenzované články

Edukace rodiček o epidurální analgezii Souhrn:

Klíčová slova:

Charakteristickým rysem moderního porodnictví je aktivní a individuální přístup k managementu porodní bolesti. Výzkumná práce je zaměřena na problematiku edukace těhotných žen o epidurální analgezii jako efektivní metodě léčby porodní bolesti. Kvantitativní výzkum se uskutečnil pomocí dotazníkového šetření u těhotných žen v ordinacích gynekologů v Jihlavě. Na základě zjištěných údajů lze tvrdit, že přestože ženy udávají dostatek informací, mají i nadále zájem o další informace o epidurální analgezii, který by mohl být uspokojen vyšší mírou edukace od zdravotnických pracovníků. porodní analgezie – edukace – informovanost rodiček – porod – epidurální analgezie.

Education of pregnant women about epidural analgesia

Keywords:

A characteristic feature of modern obstetrics is active and individual approach to the management of labor pain. This research work is focusing on the awareness of pregnant women with epidural analgesia as an effective method of treatment of labor pain. It assesses the impact of acquired information on women‘s awareness about this issue. Quantitative research was carried out through a questionnaire survey among pregnant women in gynaecologists in Jihlava. Based on the data can be said that although women posses enough information, they remain interested in gaining more information about epidural analgesia, which could be satisfied by a higher level of education of health professionals. labor analgesia – education – maternal awareness – childbirth – epidural analgesia.

Mgr. Petra Kourková, VŠPJ, Katedra zdravotnických studií, Nemocnice Jihlava, příspěvková organizace Mgr. Renata Vytejčková, Ústav ošetřovatelství, 3. LF UK Praha

Úvod Okamžik, kdy žena přivede na svět své dítě, by měl být jedním z nej­ krásnějších zážitků v jejím životě.

Každý porod s však sebou přináší i bolest. Tlumení porodních bolestí je prováděno od nepaměti, a je tedy mnohem starší než vlastní porod­ nictví. Bolest při porodu byla dlou­ ho považována za neoddělitelnou součást porodu. Přestože teoretic­ ky je většina žen schopna porodit bez farmakologického útlumu, ve většině případů se analgetické me­ tody využívají (Málek, 2011). Na porodní analgezii se nahlíží jako na součást komplexní péče o rodičku.

20

V moderním porodnictví je za jednu z nejúčinnějších metod považována epidurální analgezie.

Metodologie Výzkumné šetření bylo provedeno v rámci zpracování bakalářské prá­ ce. Cílem bylo zjistit úroveň infor­ movanosti těhotných žen o epidu­ rální analgezii. Snažili jsme se zjis­ tit, z jakých zdrojů ženy především čerpaly a zda je informace ovlivnily v případě volby pro vlastní porod.

K ověření stanovených pracovních hypotéz bylo využito formy kvantita­ tivního výzkumu. Výzkumné šetře­ ní se uskutečnilo v ordinacích dvou praktických gynekologů a v gyneko­ logické ambulanci Nemocnice Jihla­ va. Sběr dat probíhal pomocí dotaz­ níkového šetření vlastní konstrukce, dotazník byl distribuován prostřed­ nictvím porodních asistentek. Vý­ zkumný soubor tvořily náhodně vy­ brané respondentky – těhotné ženy

v různém stupni těhotenství. Celkem bylo distribuováno 100 dotazníků.

Návratnost dotazníků byla 93 %, po­ čet respondentek byl 93.

Výsledky Ve výzkumné práci bylo naším zá­ měrem zmapovat úroveň infor­ movanosti o porodní epidurální analgezii mezi těhotnými ženami v Jihlavě. Jako anesteziologická se­ stra přicházím s lékařem k ženám s cílem ulehčit jim jejich bolest.

A jako ženu, která porod absolvo­ vala, mne zajímalo, jaké mají ženy o této metodě znalosti. Z výsledku výzkumu vyplývá, že respondent­ kou výzkumného souboru byla nejčastěji žena ve věku 25–34 let, středoškolsky vzdělaná, poprvé těhotná, v ­21.–30. týdnu těhoten­ ství. Z celkového počtu 93 respon­ dentek mělo 7 (8 %) z nich zkuše­ nost s epidurální porodní analgezií z předchozího porodu.

foto: Profimedia

Summary:

recenzované články výzkumné sdělení

Informovanost žen o porodní analgezii Informovanost žen o porodní anal­ gezii vyplývající z výzkumu je po­ měrně vysoká – 83 %. Ve výzkumu jsme se dotazem zaměřili na to, zda ženy vědí, co je porodní analge­ zie, a následně jsme jejich tvrzení ověřili detailní otázkou. 79 % žen je schopno správně popsat efekt epidurální analgezie (tab. 1).

Zajímavé bylo vzájemné porov­ nání vztahu délky těhotenství a zá­ jmu o bližší informace o epidurální analgezii jako metodě tlumení bo­ lesti u porodu. Informovanost mír­ ně kolísá podle délky těhotenství (graf 1). V 21.–30. týdnu těhoten­ ství je to 81 %, v 31.–36. týdnu je to 85 %, na začátku těhotenství do 20. týdne 89 % a na konci těhoten­ ství je zájem o informace ve 100 %.

Dostupnost informací Jedním z cílů práce bylo stanovit, zda se rodičky domnívají, že infor­ mace o epidurální analgezii jsou jim dostupné. Celých 72 % budoucích maminek uvádí spokojenost s do­ stupností informací o epidurální analgezii. Tato fakta zcela jistě sou­ visejí s rozmachem internetu, ke kterému má přístup 96 % respon­ dentek.

Zdroj informací Dalším z cílů výzkumného šetření bylo zjistit, z kterých zdrojů získaly těhotné ženy informace o porodní analgezii (tab. 2).

Průměrně ženy udávaly, že in­ formace čerpaly z více než jednoho zdroje (1,2 zdroje na osobu). Po­ měr nejfrekventovanějších odpově­ dí zohledňujících zdroje informací o epidurální analgezii, ze kterých ženy čerpaly, je víceméně vyrov­ naný. Celkem 33 % respondentek uvedlo, že zdrojem informací pro ně byly osoby v nejbližším okolí. Těs­ ně následuje internet – 30 % (při­ čemž přístup k internetu udává dle výzkumu až 96 % těhotných) a jako třetí jsou časopisy a knihy o těho­ tenství – 22 %. Zkušenost lidí z okolí (kamarádka, kolegyně, sestra) má na těhotnou největší vliv. Poměrně nízký podíl je získání prvních infor­ mací v předporodním kurzu – 6 %.

Toto zjištění souvisí pravděpodobně s tím, že v předporodním kurzu je porodní analgezii věnována mini­ mální, prakticky žádná pozornost.

Potřeba hlubší informovanosti Dalším cílem bylo zjistit, zda rodič­ ky sledované ve vybraných jihlav­

79

procent žen je schopno správně popsat efekt epidurální analgezie

ských prenatálních poradnách mají zájem zjistit více informací o epidu­ rální analgezii. Celkem 86 % nastá­ vajících maminek má jednoznačně zájem o informace týkající se porod­ ní analgezie. Pouze 12 % žen zájem nejeví.

Z deklarovaného výzkumu vyplý­ vá, že 86 % budoucích rodiček má zájem získat více informací o epidu­ rální analgezii, nejvíce žen očekává získání těchto informací od gyne­ kologa, porodníka, a to ve 43 %. Ná­ sleduje porodní asistentka (23 %) a těsně za ní anesteziolog (22 %).

Z tohoto zjištění lze usuzovat na skutečnost, že velká většina žen má důvěru ve svého gynekologa a po­ rodní asistentku v ordinaci.

Je třeba podotknout, že edukace a provedení epidurální analgezie přísluší do kompetence anestezio­ logů a anesteziologických sester.

Tudíž ani gynekologové, ani porodní asistentky nejsou ti praví erudovaní odborníci na tuto oblast. Jako zdra­

votníci jisté znalosti mít musejí, ale jejich zkušenost je zprostředkovaná.

První kontakt s anesteziologickým týmem má rodička až těsně před samotným provedením epidurální analgezie, a to na základě indika­ ce porodníka a po vzájemné doho­ dě s rodičkou. Přesto zájem hovo­ řit s anesteziologem při příchodu do porodnice by mělo poměrně vy­ soké procento žen (celkem 65 %).

Z toho rozhodně ano 33 % žen a spí­ še ano 32 % žen. Z těchto odpovědí vyplývá, že úvaha o epidurální anal­ gezii se s vidinou blížícího porodu stává naléhavější.

Na otázku, zda by si respondent­ ky přály rodit v epidurální analgezii, odpovědělo ano 35 % žen (z toho rozhodně ano 9 % žen, spíše ano 26 % žen). Poměrně vysoké procen­ to bylo žen, které nevěděly (46 %).

Posledním z cílů práce bylo zjis­ tit, z jakých důvodů by ženy volily či nevolily epidurální analgezii ke své­ mu porodu. V 45 % je důvodem re­

Tabulka 1 Co si představujete pod pojmem porodní analgezie? a – budu u porodu úplně uspaná b – způsobí znehybnění dolní poloviny těla c – úplně utlumí porodní bolesti i stahy d – utlumí porodní bolesti, ale ponechá vnímání stahů e – jiná metoda bez odpovědi

Absolutní četnost Procentuální zastoupení 0 0% 8 9% 11 12 % 74 79 % 0 0% 1 1%

Graf 1 Vztah délky těhotenství a zájmu dozvědět se více informací do 20. týdne 21.–30. týden 31.–36. týden 37.–41. týden

% 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

100 % 89 %

81 %

85 %

19 % 11 %

15 % 0%

ano

ne

Tabulka 2 Od koho jste získala svoje první informace o porodní analgezii?

a – od obvodního gynekologa nebo porodní asistentky (zdravotní sestry) b – od nejbližšího okolí – kamarádky, rodina, známí atd. c – z internetu d – z časopisu a knih o těhotenství e – z předporodního kurzu f – žádné informace nemám bez odpovědi

Absolutní četnost 8 31 28 20 6 13 3

Procentuální zastoupení 9% 33 % 30 % 22 % 6% 14 % 3%

21

recenzované články výzkumné sdělení

florence 3/16

Riziko postabortívneho syndrómu u žien po umelom prerušení tehotenstva Súhrn:

Kľúčové slová:

Dôsledky umelého prerušenia tehotenstva (UPT) sú často ignorované, avšak môžu byť pre niektoré ženy závažné. Postabortívny syndróm sa definuje ako posttraumatický stres následkom potratu. Cieľom štúdie bolo zistiť dôvody žien k UPT, zistiť ich bezprostredné a neskoršie pocity vo vzťahu k UPT, zistiť výskyt príznakov postabortívneho syndrómu, zistiť informovanosť pred UPT o prípadných možných negatívnych psychických následkoch alebo o riziku postabortívneho syndrómu. Na zber relevantných údajov bola použitá empirická metóda – dotazník. Do súboru boli zaradené ženy, ktoré boli viac ako 2 roky po UPT a boli ochotné vyplniť dotazník. Štúdie sa zúčastnilo 46 respondentiek vo veku 29,7 rokov (± 4,58). Z výsledkov štúdie sme zistili, že ženy sa pre UPT rozhodujú z viacerých dôvodov súčasne. Z výsledkov možno usúdiť, že nepriaznivé reakcie po UPT sa prejavili u žien až v neskoršom období. Bezprostredne po UPT uviedlo traumatickú reakciu 45,6 % žien a s odstupom času 69,5 % žien. Riziko postabortívneho syndrómu sa zistilo u 15,2 % žien. Informovanosť žien pred UPT o možných negatívnych psychických následkoch alebo o postabortívnom syndróme sa ukázala ako nedostatočná. Z nášho výskumu vyplýva, že UPT má nepriaznivý vplyv na psychickú stránku ženy, preto je potrebné o tom hovoriť, informovať.

V informovanosti žien, ako aj v procese uzdravovania žien môže mať dôležitú úlohu aj pôrodná asistentka. postabortívny syndróm – umelé prerušenie tehotenstva – umelý potrat – interrupcia.

The possible risk of women’s post-abortion syndrome after elective abortion Summary:

Keywords:

The consequences of forced pregnancy interruption – elective abortion (EAB) are often neglected although they can be for some women very serious. Post-abortion syndrome is defined as post-trauma stress following abortion. The aim of this thesis is to recognize women’s reasons leading to EAB, to uncover their immediate and further emotions regarding EAB, to identify occurrence of post-abortion syndrome symptoms, to investigate awareness about possible negative psychological effects prevenient to EAB or about risk of post-abortion syndrome. We used empiric method to gather relevant data – questionnaire. To survey were included women, who after more than 2 years after EAB were willing to answer the questionnaire. 46 women of age 29.7 y. (± 4.58) participated this survey. Through our thesis we have found out that women are deciding for EAB because of several reasons concurrently. It is coming out from these results that women’s unfavorable reactions after EAB have risen later afterwards. Immediate post-trauma reaction after EAB stated 45.6 % of women and later afterwards 69.5 % of women. The risk of post-abortion syndrome we recognized in 15.2 % of women. Women’s awareness about possible negative psychological consequences or about post-abortion syndrome prior to EAB has proved as insufficient. Our research results – EAB has unfavorable influence on woman’s mental state and therefore it is important to refer more about it and to forward informations. Maternity nurse can have also a great deal in process of women’s recovery. post-abortion syndrome – forced pregnancy termination – elective abortion – abortion.

Mgr. Lucia Mazúchová, PhD., PhDr. Simona Kelčíková, PhD., Bc. Angela Pištová, Ústav pôrodnej asistencie, Jesseniova lekárska fakulta Univerzity Komenského, Martin

Úvod Skúsenosti žien po umelom potra­ te, ako aj niektoré vedecké poznatky dokazujú, že umelé prerušenie te­ hotenstva (UPT) (umelý potrat, in­ terrupcia) sa hlboko dotýka identity ženy a jej materstva, neraz so sebou prináša celý rad psychických pro­ blémov a zanechá u mnohých žien trvalú stopu, u niektorých sa môže vyskytnúť postabortívny (postinter­ rupčný) syndróm.

Postabortívny syndróm – PAS (angl. postabortion syndrom) sa definuje ako posttraumatický stres alebo sa považuje za obdobu post­ traumatickej stresovej poruchy ná­ sledkom potratu (angl. PTSD – post­ -traumatic stress disorder following

24

an abortion) (Speckhard, 1997; Bowles et al., 2000; Kishida, 2001; Raboch et al., 2006). K jeho rozvoju prispieva masívne potlačenie potra­ tového zážitku, silný morálny kon­ flikt súvisiaci s vierovyznaním alebo prameniaci z osobnej hodnotovej orientácie, senzitivita ženy, okolnos­ ti vedúce k otehotneniu a potratu (interrupcii) a tiež samotný výkon interrupcie. Podľa Vodáčkovej et al. (2012) sa jedná o celý komplex patologických fyzických a psychic­ kých ťažkostí. Patrí sem pocit viny, obviňovanie druhých (projekcia), úzkosti, pocity napätia, závraty, bú­ šenie srdca, migrény, psychická otupenosť, znovuprežívanie potratu, narušenie vzťahu s deťmi, inklinova­ nie k závislostiam, poruchy príjmu potravy, syndróm výročia atď. PAS sa týka predovšetkým žien, kto­ ré podstúpili potrat, ale môžu ním byť ohrození aj ich muži a dokon­ ca aj zúčastnení lekári a pôrodné asistentky, ktoré sa o ženy starajú (Ucháčová, 2000).

Cieľom štúdie bolo zistiť dôvody žien k UPT, zistiť ich bezprostred­ né a neskoršie pocity/ reakcie vo vzťahu k UPT, zistiť výskyt príznakov PAS, zistiť informovanosť žien pred UPT o prípadných možných nega­ tívnych psychických následkoch alebo o riziku PAS po UPT.

Metodika Na zber relevantných údajov bola použitá exploratívna metóda dotaz­ níka. Dotazník vlastnej konštrukcie bol doplnený štandardizovanými meracími a hodnotiacimi nástroj­ mi, ktoré boli prevzaté z podobného výskumu (Lehotská, 2010). Dotaz­ ník sa overoval pilotnou štúdiou, ktorej sa zúčastnilo 5 responden­ tiek. Po ich pripomienkach (formu­ lácia otázky) a oprave niekoľkých chýb bola zostavená konečná verzia dotazníka. Dotazníky boli distribuo­ vané ženám v tlačenej verzii spros­ tredkovane na základe osobných kontaktov, pomocou pracovníkov projektu Ráchel, ktorí poskytujú

recenzované články výzkumné sdělení

pomoc ženám po potrate, a elek­ tronicky boli uverejnené na diskus­ ných fórach na viacerých interne­ tových stránkach prostredníctvom „link“-ového odkazu. Podarilo sa nám získať 46 dotazníkov.

Do súboru boli zaradené ženy, ktoré spĺňali vopred určené inklu­ zívne kritériá: ženy po UPT, uplynu­ tie viac ako 2 roky od UPT a ochota vyplniť dotazník.

Priemerný vek respondentiek bol 29,7 rokov (± 4,58). Priemerná doba od UPT v našom súbore responden­ tiek bola 5 rokov. Väčšine responden­ tiek (91,30 %) z nášho súboru bolo UPT realizované do 12. týždňa tehot­ nosti. Priemerný týždeň, v ktorom ženy podstúpili UPT, bol 9. týždeň.

V čase UPT 60,87 % respondentiek nemalo žiadne dieťa, viac detí malo 23,91 % žien. Pre štatistické spraco­ vanie bola po­užitá jednorozmerná deskriptívna štatistika.

Výsledky Najviac žien (36,95 %) sa rozhodlo pre UPT z iných dôvodov. Išlo o kom­ bináciu viacerých dôvodov súčasne, a to hlavne finančné problémy, mla­ dý vek, tlak rodičov k rozhodnutiu, zlý psychický stav. Druhým naj­ častejším dôvodom k UPT boli zdra­ votné indikácie (32,60 %) a tretím najčastejším dôvodom boli sociálne problémy (17,39 %) (tab. 1).

Bezprostredne po UPT 45,6 % žien uviedlo traumatickú reakciu a 54,3 % žien uviedlo neutrálnu vy­ rovnávaciu reakciu. S odstupom času, pri vyjadrovaní súčasných pocitov, traumatickú reakciu uvied­ lo 69,5 % žien a neutrálnu reakciu 30,4 % žien (tab. 2).

V položke Symptómy vyskytujú­ ce sa u žien v súvislosti s UPT bola možnosť označenia viac odpovedí, celkovo bolo označených 99 od­ povedí. Zaznamenali sme najvyšší výskyt nasledujúcich symptómov: spomienky na UPT sú aj dnes bo­ lestivé (18,81 %), reakcie na výro­ čie (14,85 %), pocit viny (10,89 %) a ­vnútorná prázdnota (6,93 %).

Viac ako tri príznaky uviedlo 7 žien (15,2 %) (tab. 3).

O prípadných možných negatív­ nych psychických následkoch a o ri­ ziku PAS pred UPT nebolo informo­ vaných 67,3 % žien (tab. 4).

Diskusia Žena sa nechceným počatím dostá­ va do ťažko riešiteľnej životnej si­ tuácie. Zaujímalo nás, z akých dôvo­ dov naše respondentky boli na UPT. Najviac respondentiek (36,96 %) šlo

32,6

17,39

procenta žien pristúpilo k UPT vďaka zdravotným indikáciám

procenta žien bolo nútených podstúpiť UPT kvôli sociálnym problémom

10,89 procenta žien v súvislosti s UPT trpí pocitom viny

Tabuľka 1 Dôvody UPT Zdravotné problémy n % 15 32,60 Kvôli kariére, zamestnaniu n % 2 4,34

Sociálne problémy n % 8 17,39 Kvôli veku n % 1 2,17

Problémy vo vzťahu n % 1 2,17 Iné n % 17 36,95

Veľa detí n % 2 4,34 Spolu n % 46 100

Tabuľka 2 Bezprostredné (hneď po strate) a súčasné pocity/ reakcie (s odstupom času) vo vzťahu k UPT Pocity po UPT Neutrálna, vyrovnávacia reakcia Traumatická reakcia Spolu

Bezprostredné 25 21 46

% 54,3 45,6 100

Súčasné (s odstupom času) 14 32 46

% 30,4 69,5 100

Tabuľka 3 Symptómy vyskytujúce sa u žien v súvislosti s UPT Symptómy Mávam pocit viny Mávam pocit hanby Som plačlivá Cítim sa depresívna Mám nízku sebaúctu Cítim vnútornú prázdnotu Cítim sa osamelá Neviem sa z ničoho tešiť Mám pocit, že nie som schopná rozhodovať sa Ťažko vychádzam s ľuďmi Cítim potrebu, aby niekto dal môj život dokopy Cítim sa vyčerpaná aj pri bežných denných činnostiach Cítim sa nerešpektovaná priateľmi a blízkymi Mám samovražedné myšlienky a sklony Cítim odcudzenie od rodiny a priateľov Mám strach, že ma Boh potrestá Mám problémy v intímnom živote Cítim zlosť Reagujem prehnane Mám problémy so spánkom, nočné mory súvisiace s UPT (počutie zvukov plačúceho dieťaťa)

n 11 1 5 4 2 7 4 2 0 0 2 2 0 1 1 2 1 0 0 3

% 10,89 0,99 4,95 3,96 1,98 6,93 3,96 1,98 0 0 1,98 1,98 0 0,99 0,99 1,98 0,99 0 0 3,96

Cítim potrebu rozprávať o potrate a dieťati Mám problémy s alkoholom a iné závislosti Mám reakcie na výročie (smútok, úzkosť, depresie na dátum UPT, plánovaný termín narodenia)

5 0 15

4,95 0 14,85

Vyhýbam sa konverzácii o bábätkách a potratoch V myšlienkach sa vraciam k potratu Tieto spomienky sú aj dnes bolestivé Mám obavy z budúcnosti Spolu

4 6 19 2 99

3,96 5,94 18,81 1,98 100

Tabuľka 4 Informovanosť žien o prípadných možných negatívnych psychických následkoch alebo o riziku postabortívneho syndrómu po UPT Áno n 15

Nie % 32,6

n 31

Spolu % 67,3

n 46

% 100

25

recenzované články výzkumné sdělení

florence 3/16

Koncept chybějící péče Souhrn:

Klíčová slova:

Význam měření kvality poskytované zdravotní péče je zřejmý a nezastupitelný. Pochybení podle Kalisch (2009) lze rozdělit do dvou velkých kategorií: 1) nežádoucí události jsou definovány jako události nebo okolnosti, které mohly vyústit nebo vyústily v tělesné poškození pacienta, kterému bylo možné se vyhnout. Tyto události jsou velmi bedlivě monitorovány; 2) neprovedené události, které se profilují do tzv. konceptu chybějící péče. Ten je nejen v českém ošetřovatelství nic neříkajícím pojmem s vysokou mírou abstraktnosti a neuchopitelnosti. A i přes toto abstraktní sousloví mnohé ze sester poskytujících přímou péči u lůžka na tento fenomén v našem zdravotnictví narážejí. Důvodů, které vedou k tomuto negativnímu jevu, je celá řada a nelze kategoricky tvrdit, že důvodem je pouze systém. Kořenová analýza tohoto negativního fenoménu může zmírnit dopady a tím zvýšit kvalitu poskytované péče. management kvality – koncept chybějící péče – ošetřovatelská péče.

Missed nursing care Summary:

Keywords:

Importance of quality of health care is obvious and irreplaceable. Errors can be divided into two main categories: 1) Errors of commission (or sentinel events): are defined as those events or circumstances that may result or has resulted in physical harm to the patient, which could have been avoided. These events are very closely monitored and 2) Errors of ommision: that has shaped the so-called missed nursing care. This is not only in the Czech nursing meaningless concept with a high degree of abstractness and elusiveness. And despite of this abstract phrase many of nurses providing direct care at the bedside encounter this phenomenon in our health care. The reasons that lead to this negative phenomenon are numerous, and we cannot categorically say that the only reason is the system. Root analysis of this negative phenomenon can mitigate the impact and to improve the quality of care provided. quality management – missed nursing care – errors of ommision – nursing care.

PhDr. Hana Locihová, MPH, Nemocnice Valašské Meziříčí a. s., SZU Bratislava Žaneta Andersová, Krajská nemocnice Tomáše Bati, Zlín

Úvod S prudkým rozvojem medicíny je velmi úzce spjat i rozvoj ošetřova­ telství, které se v 80. letech 20. sto­ letí etablovalo na samostatnou vě­ deckou disciplínu. Mnohé studie, např. Aiken et al. (2002), Sochalski (2004) aj., uvádějí, že ošetřovatel­ ská péče se nezastupitelnou mě­ rou podílí na pacientově outcomu a satisfakci ve zdravotnickém za­ řízení. V současnosti jsme čím dál častěji svědky rozmáhajících se soudních sporů v oblasti zdravot­ nictví, které postihují jak lékaře, tak sestry. Mnohdy mají za následek nový fenomén doby v moderní péči o zdraví, jak se shodují autoři Mach (2010), Těšinová et al. (2011), a tím je „defenzivní medicína“. Přeneseně také můžeme mluvit i o „defenziv­ ním ošetřovatelství“. Má tedy lékař povinnost indikovat např. výkon u pacienta a sestra poskytovat ošet­ řovatelskou péči jen a pouze formou ošetřovatelského procesu, i když s konceptem není ztotožněna, poně­ vadž jinak by se také mohl(a) kvůli svému jednání zabývat myšlenkou na právníka? Obavy z vhodnosti postupu se v reálné praxi odrážejí indikací zbytečných výkonů, odbě­ rů, vyšetření a hledání všemožných

28

potřeb z důvodů obav z případné­ ho soudního sporu. Tyto defenzivní prvky se také odrážejí i ve zdravot­ nické dokumentaci, která má zcela jistě své nezastupitelné místo a po­ vinnost zdravotnického zařízení vést zdravotnickou dokumentaci je zakotvena v českém právním řádu.

Dokumentace má však účinek jak protektivní, tak i ohrožující. V rámci pojetí ošetřovatelství je v posled­ ních letech sledován velmi zajíma­ vý fenomén, který negativně odráží kvalitu ošetřovatelské péče, a tím je čas strávený sestrami nad vedením dokumentace. Je-li dokumentace vedena na úkor provádění přímých ošetřovatelských aktivit, zcela jed­ noznačně dochází k příčinné sou­ vislosti se zhoršením péče, v kraj­ ním případě k jejímu neposkytnutí.

Tuto negativní skutečnost potvrzuje ve svých výzkumech celá řada au­ torů, např. Kalisch (2011), Gugerty (2006), Bulechek et al. (2006), Hen­ drich (2008), Munuisia (2008).

Koncept chybějící péče je definován jako potřebná ošetřovatelská péče pro pacienta, která sestrou nebyla zcela nebo zčásti poskytnuta, pacient přitom péči potřeboval nebo vyžadoval (Kalisch, 2009).

V rámci operacionalizace pojmu a právních konsekvencí se nabí­ zí otázka, co se skrývá pod vágním souslovím potřebná ošetřovatelská péče? Kdo určuje tento druh péče?

Samotný pacient, sestra, nebo vzni­ ká až na základě indikace lékaře?

Potřebná ošetřovatelská péče je

taková péče, která je poskytována v souladu s nastavenými standar­ dy ošetřovatelských postupů (tedy splňuje podmínky náležité odborné úrovně) a vzniká na základě změ­ něných potřeb pacienta. V anglické literatuře bývají jako synonymum tohoto pojmu také uváděny tzv. errors of ommision (= neprovedené události). V našem právním systé­ mu však neprovedené události na­ plňují podstatu a spadají do definice nežádoucích událostí (= errors of commission). Nomenklatura vychá­ zí z platné metodiky Ministerstva zdravotnictví ČR (MZČR) Sledování nežádoucích událostí ve zdravot­ nických zařízeních lůžkové péče (2012), kde je uvedeno, že neprove­ dení výkonu je považováno za ne­ žádoucí událost. Prakticky ve všech zdravotnických zařízeních, ale i v odborné literatuře je věnována značná pozornost nežádoucím udá­ lostem (záměna pacienta, aplikace špatného léčiva, záměna transfuze aj.), zatímco akcentace na jev, kdy péče nebyla provedena, nějak pod­ statně řešena není, i když do dané problematiky také spadá. Proč tomu tak je? A proč se tyto neprovedené události nehlásí, a tedy nejsou mo­ nitorovány? Je to tím, že jsou „méně nebezpečné“ pro pacienta?

Vysvětlení a pochopení, proč tomu tak je, nenajdeme v knihách ani v odborné literatuře, ale přímo u lůžka pacienta na jednom z příkla­ dů z praxe: Jsem sestra na inten­ zivní péči, mám na starosti tři pa­

recenzované články výzkumné sdělení

cienty s různým stupněm závislosti, věkem i diagnózami. Jeden pacient se mi akutně zhoršil, podávám mu krevní deriváty a zajišťuji ordina­ ce lékaře. Kvůli tlaku na lůžka bude další z mých pacientů přeložen, aby jeho místo zaujal jiný, který to po­ třebuje více, takže řeším všechnu administrativu spojenou s překla­ dem a příjmem nového pacienta, a přitom musím být velmi ostraži­ tá a bedlivá při aplikaci krevních derivátů u prvního pacienta. Vtom s hrůzou zjišťuji, že byla doba obě­ da a můj třetí pacient ještě neoběd­ val ani jsem u něj nestihla provést dechovou rehabilitaci, kterou jsem si naplánovala a kterou by si za­ sloužil. Je velmi shovívavý a ví, že jsem se ještě ani jednou nezasta­ vila, že pořád něco vypisuji, odska­ kuji a aplikuji „těm vedle“. S velkou omluvou mu přináším znovu ohřátý oběd s příslibem, že jak budu mít chvilku, tak pocvičíme. Už ve chví­ li, kdy tato slova vypouštím z úst, nevěřím, že se to při konstelaci, jaká na intenzivní péči vládne, po­ daří, a jedinou útěchou mi je, že v pa­cientových očích čtu, že mým slovům také nevěří, ale ví, že to není mou leností nebo tím, že bych nechtěla, ale že to zkrátka a dob­ ře není v lidských silách. Správně bych měla na konci směny vytisk­ nout tiskopis a nahlásit mimořád­ nou událost: nestihla jsem nakrmit pacienta teplým jídlem, nevykonala nácvik rehabilitačního ošetřování a péče o dutinu ústní taky neby­ la provedena tolikrát, kolikrát by si pacient zasloužil (pro pacienta péče potřebná). Je to ale v praxi reali­ zovatelný postup? Zcela jistě ne.

Opravdu nemáme čas poskytovat péči (= péče je dominantní a jedno­ tící prvek ošetřovatelství) dle našich přání a potřeb pacientů? Potom se nabízí otázka, zda tedy není „vědec­ kost“ v ošetřovatelství v protikladu s uměním ošetřovat.

Cíl Článek si klade za cíl zmapovat roz­ sah konceptu chybějící péče ve zdra­ votnických zařízeních v České a Slo­ venské republice (ČR, SR). Ke zjiš­ tění stavu v kontextu ošetřovatelství ČR a SR jsme nalezli inspiraci v za­ hraniční literatuře. Bylo realizováno pilotní průzkumné šetření formou originálního dotazníku. Výstup pilot­ ního výzkumu měl dva cíle: → vytipovat přehled ošetřovatel­ ských oblastí a intervencí, kte­ ré sestry nejčastěji pravidelně­ ­neprovádějí,

→ důvody, které vedou k tomu, že dané činnosti nebyly provedeny.

Výzkumný soubor a metodika K získání odpovědí jsme aplikovali metodu kvantitativního výzkumu.

Byl konstruován originální dotaz­ ník zaměřený na personál, který byl zhotoven v elektronické formě, měl nastavený limit počtu respondentů a po dobu výzkumu byl dostupný na internetu. Výzkum byl realizován od 1. listopadu 2013 do 1. února 2014.

V ČR bylo k získání dat zaměřených na personál osloveno prezidium České asociace sester a dotazník byl umístěn na webových stránkách informačního portálu Ošetřovatel­ ství.info. Na Slovensku bylo k zís­ kání dat osloveno prezidium Slo­ venské komory sester a porodních asistentek.

Výběrový soubor byl tvořen re­ spondenty, kteří splňovali následu­ jící kritéria: → jsou nositeli regulované profese všeobecná sestra, → poskytují ošetřovatelskou péči v lůžkových zdravotnických zaří­ zeních.

65

procent zdravotních sester v ČR uvádí, že často nebo pravidelně nevykonávají s pacienty nácvik RHB ošetřovatelství

Výsledný soubor obsahoval 100 re­ spondentů z ČR a 100 respondentů ze SR. V elektronickém dotazníku byly ve dvou zkoumaných oblastech voleny otázky uzavřené (dichoto­ mické) s odpovědí Ano – Ne, otázky uzavřené (výběrové) a otázky šká­ lové, při nichž jsme využili Likerto­ vu škálu za účelem měření postojů respondentů. Návratnost dotazníků koreluje s počtem dotazníků přija­ tých na elektronickou doménu. Cel­ kem navrácených dotazníků bylo 100 % a v rámci realizace výzku­ mu byly využity odpovědi všech respondentů. Souhrnné výsledky jsme zpracovali na základě výzkum­

ného šetření v ČR a SR. Výzkum byl realizován se záměrem zjistit, zda v českém a slovenském zdravotnic­ tví dochází ke konceptu chybějící péče a které ošetřovatelské inter­ vence se nejčastěji v zařízeních ne­ provádějí a proč. Výsledky výzkumu z jednotlivých otázek byly zpracová­ ny na základě popisné statistiky po­ mocí programu Microsoft Excel.

Výsledky Povědomí zdravotníků o významu vedení zdravotnické dokumenta­ ce stoupá. Negativní postoj, který personál ke zdravotnické doku­ mentaci zaujímá, je dle výsledku našeho výzkumu zřejmý a totožný jak pro ČR, tak pro SR – shodně 88 % oslovených sester. Spokoje­ nost s dokumentací jako celkem na svém pracovišti uvádí 50 % sester v ČR a 51 % sester v SR. Sestry jsou dle našeho výzkumu přesvědčeny o svém nadměrném byrokratickém zatížení. V ČR je o tom přesvědče­ no 90 % respondentů a v SR dokon­ ce 97 %. Možná více než kdykoliv předtím platí pravidlo, že „co není psáno, není uděláno“. V našem vý­ zkumu uvádí 15 % sester z ČR, že jim dokumentace zabere méně než 25 % pracovní doby, 29 % sester za­ bere dokumentace méně než 50 % pracovní doby a 56 % responden­ tů uvedlo, že jim dokumentace za­ bere více než 51 % pracovní doby.

Na Slovensku je situace podobná.

Méně než 25 % pracovní doby za­ bere dokumentace 18 % sloven­ ských respondentů, méně než 50 % pracovní doby uvedlo 44 % sester a více než 51 % uvedlo 38 % sester.

Pokud sestra tráví tolik času nad administrativou, zcela logicky není schopna zrealizovat takový rozsah a takové spektrum péče, které si u pacienta nastavila (tab. 1).

Tabulka 1 Komparace neprovedených činností Prováděné prvky/činnosti (pozn.: součet odpovědí často/pravidelně nevykonám) Nácvik RHB ošetřovatelství Použití měřicích technik a škál v ošetřovatelství Péče o dutinu ústní Edukace pacienta Nakrmit pacienta teplým jídlem Zaznamenávání dat do zdravotnické dokumentace Polohování pacienta každé 3 hodiny Mytí rukou po výkonu Příchod na zvoneček do 5 minut Koupel pacienta Podat pacientovi medikaci dle časové ordinace Péče o invazivní vstupy Hodnocení životních funkcí

Česká republika (Pořadí a procenta)

Slovenská republika (Pořadí a procenta)

1. (65 %) 2. (30 %) 3. (28 %) 3. (28 %) 4. (24 %) 5. (17 %) 6. (15 %) 7. (14 %) 7. (14 %) 8. (12 %) 8. (12 %) 9. (10 %) 10. (8 %)

1. (63 %) 2. (40 %) 3. (29 %) 4. (26 %) 6. (21 %) 8. (15 %) 5. (25 %) 12. (2 %) 10. (9 %) 9. (11 %) 7. (18 %) 10. (9 %) 11. (4 %)

29

praxe

florence 3/16

Úloha sestry

v starostlivosti o migrantov Problematika migrácie a migrantov v súčasnosti patrí medzi najčastejšie diskutované problematiky v rámci politického a sociálneho diania. Vo veľkej miere však ovplyvňuje i oblasť zdravotníctva. Príspevok predkladá vlastnú skúsenosť sestier s poskytovaním ošetrovateľskej starostlivosti migrantom v utečeneckom tábore Dobová v Slovinsku.

Č

lovek sa obvykle cíti dob­ re medzi svojimi blízky­ mi, tam, kde sa narodil, vyrástol a kde sa cíti ako doma. Nie vždy vo svojej rodnej krajine však môže zostať. Každý rok milióny mužov, žien a detí na Zemi opúšťajú svoje domovy a prekra­ čujú hranice krajín v snahe nájsť väčší pocit istoty pre seba a svoje rodiny. Rozhodnutie odísť môže byť dobrovoľné alebo nútené. Nieke­ dy je cieľom nájsť úrodnejšiu poľ­ nohospodársku pôdu alebo lepšiu prácu. Niektorí musia opustiť svoje domovy v dôsledku prírodnej kata­ strofy a niektorí musia utekať, aby si zachránili holý život (Kuševová, 2012). Problematika utečencov predstavuje nový fenomén, ktorý si bude vyžadovať čoraz väčšiu pozor­ nosť ako zo strany sociálnych, tak zdravotníckych pracovníkov. Sestra ako dôležitá súčasť multidisciplinár­ neho tímu má v starostlivosti o tieto osoby významnú úlohu.

Analýza problematiky Ošetrovateľstvo je nielen mimoriad­ ne náročné povolanie, ale i podnet­ né a radostné poslanie, v ktorom sa spája majstrovstvo odborných výkonov s ochotou pomáhať ľuďom a pracovať v ich prospech. Prepo­ jenie odborných vedomostí a prak­ tických zručností s hlbokým altruiz­ mom prejavujúcim sa v láskavej starostlivosti o človeka je typickou črtou súčasného ošetrovateľstva.

Ošetrovateľstvo je veda, ale i ume­ nie zároveň (Novotný, 2006). Dobrá sestra dokáže plniť viaceré funk­ cie a poslania, je schopná hľadať

32

nové tvorivé prístupy pri poskyto­ vaní ošetrovateľskej starostlivosti a získavať nové skúsenosti pri vy­ konávaní svojej profesie (Wiczmán­ dyová, Tkáčová, 2010). V dňoch 25.–27. 12. 2015 a 4.–7. 2. 2016 bolo našim hlavným poslaním dob­ rovoľne pomáhať ľuďom s ťažkým osudom – utečencom, migrujúcim cez Slovinsko do Rakúska a Nemec­ ka. Pričiniť sa vlastnou rukou o túto pomoc nám bolo umožnené pro­

nadštandardné, okrem základného zdravotníckeho vybavenia a mate­ riálu (obväzový materiál, tlakomery, teplomery, oxymetre, glukomery, injekčný materiál, lieky ai.) sme mali k dispozícii i EKG prístroj, defibrilá­ tor, USG prístroj či vlastnú sanitku na prevoz ťažko chorých pacientov do nemocnice. Ako sestry dobro­ voľníčky sme pracovali v denných a nočných službách. V jednej službe sme ošetrili približne 130–150 pa­

K najčastejším lekárskym diagnózam utečencov patria zápaly horných dýchacích ciest, zápal pľúc, zápaly kože a mäkkých tkanív vrátane rán a uhryznutí hmyzu. stredníctvom Tropic Teamu Vysokej školy zdravotníctva a sociálnej prá­ ce sv. Alžbety pod vedením pána profesora Krčméryho.

Migranti prichádzali do nášho stanoviska, utečeneckého tábora v obci Dobová v Slovinsku, zo Sýrie, Afganistanu a Iraku. V obci Dobová, kde sa nachádza hlavný priechod na slovinsko-chorvátskej hranici, sa denne zaregistruje 3000–5000 mi­ grantov, odkiaľ väčšinu z nich pre­ vezú vlakom do obce Šentilj na se­ verovýchode Slovinska, pri ktorej sa nachádza hlavný železničný hra­ ničný priechod do Rakúska. Po re­ gistrácii im humanitárni pracovníci poskytujú jedlo, šatstvo a zdravotnú starostlivosť. Zdravotná pomoc je poskytovaná Tropic Teamom Vyso­ kej školy zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety a dobrovoľníkmi z radov lekárov, sestier či medikov.

Tímy dobrovoľníkov sa v tábore ob­ mieňajú v 4-dňových intervaloch.

Zdravotná starostlivosť a ošetrenie sú poskytované v špeciálnom vy­ hrievanom stane. Vybavenie stanu je na podmienky poľnej nemocnice

cientov, pričom ženské a mužské pohlavie bolo zastúpené približne rovnomerne. Veľký počet našich pacientov tvorili deti i ženy vo vy­ sokom štádiu tehotenstva. Stanoviť presné vekové rozmedzie ošetre­ ných bolo ťažké, pretože väčšina z nich nepozná svoj presný dátum narodenia.

Krčméry et al. (2015) zistili, že k najčastejším lekárskym diagnó­ zam utečencov patria zápaly hor­ ných dýchacích ciest, zápal pľúc, zá­ paly kože a mäkkých tkanív vrátane rán a uhryznutí hmyzu. Z neinfekč­ ných ochorení to bola hypertenzia, nespavosť, diabetes mellitus, cel­ kové vyčerpanie organizmu, depre­ sia a neuropsychiatrické ochorenia, súvisiace s dlhodobým stresom.

V našom prípade sme sa stretávali najmä s pacientmi so zápalmi hor­ ných dýchacích ciest, ktorými tr­ peli z veľkej časti deti, ďalej to boli pacienti s celkovou vyčerpanos­ ťou a kolapsovými stavmi, pacienti s poruchou vyprázdňovania stolice v zmysle hnačky i zápchy, pacienti s vyvrtnutými členkami či pacien­

fota: autorky

PhDr. Oľga Kabátová, PhD., PhDr. Silvia Puteková, PhD., Katedra ošetrovateľstva, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, Trnavská univerzita, Trnava

praxe

Autorky článku u pacienta

Tabuľka 1 Spektrum najčastejších sesterských diagnóz u migrantov Sesterské diagnózy podľa NANDA taxonómie Neefektívna starostlivosť o vlastné zdravie (00078)

ti s ranami na dolných končatinách spôsobenými omrzlinami či otlakmi.

Spektrum najčastejších sesterských diagnóz, s ktorými sme sa stretávali v čase nášho pôsobenia v utečenec­ kom tábore, uvádzame v tabuľke 1.

V rámci ošetrovateľskej starost­ livosti sme vykonávali meranie zá­ kladných vitálnych funkcií (krvný tlak, pulz, telesná teplota, saturá­ cia O2), meranie glykémie, ošetrova­ nie a preväzovanie rán (rezné, tržné rany, omrzliny, otlaky), hydratáciu pacientov (rehydratačné perorálne roztoky), podávanie liekov per os (analgetiká, antibiotiká, antipyreti­ ká), podávanie subkutánnych (inzu­ lín) a intramuskulárnych injekcií či podávanie infúznej terapie. Jednot­ livé ošetrovateľské intervencie boli vykonávané na základe indikácie alebo v spolupráci s lekárom.

Pri samotnom ošetrovaní bolo nutné dodržiavať zásady multikul­ túrnej starostlivosti, pretože väčši­ na pacientov bola moslimského vie­ rovyznania. Stretli sme sa s odmie­ taním moslimských žien nechať sa vyšetriť/ošetriť zdravotníkom muž­ ského pohlavia. Častým problémom bola i jazyková bariéra, pretože nie všetci migranti hovorili anglicky, čo spôsobovalo problémy pri dia­ gnostike ich zdravotných ťažkostí.

V takýchto prípadoch nám bol za­ bezpečený tlmočník. V rámci komu­ nikácie nám boli veľmi nápomocné tzv. komunikačné karty, na ktorých nám pacient mohol svoj zdravotný problém ukázať. Hoci je v súčasnos­ ti, najmä v súvislosti s medializá­ ciou a prezentovaním negatívnych skúseností s migrantmi, verejná

mienka skôr protiutečenecká, naša skúsenosť je iná. V rámci našej misie sme sa nestretli s jediným prejavom agresivity. Práve naopak.

Napriek strachu, beznádeji a bez­ mocnosti, ktoré veľakrát utečenci prežívali, boli títo ľudia vďační za každú pomoc – za každé vyšetrenie, liek, či obyčajné pohladenie a slovo podpory.

Záver Názory verejnosti na utečencov sú rôzne: utečenci stoja náš štát veľa peňazí, utečenci nám berú pracovné príležitosti, utečenci sa výrazne podieľajú na zvýšení kri­ minality, utečenci sú zdrojom cud­ zích chorôb a ochorení. Je si však potrebné uvedomiť, že nikto sa ne­ stane rád alebo si nevyberie byť utečencom. Sestra ako dôležitý článok multidisciplinárneho tímu si má ceniť pacienta s jeho nábo­ ženským presvedčením, životnou hodnotou, zvykmi a pri ošetrovaní sa má usilovať vytvárať podmienky, ktoré vyhovujú jeho individuálnym potrebám. V súčasnosti sa od se­ stier očakáva, že budú poznať rôzne kultúry, budú pripravené na komu­ nikáciu s príslušníkmi iných kultúr, ako aj hodnotiť aktuálny zdravotný stav pacienta vrátane potrieb súvi­ siacich s odlišnou kultúrou a po­ skytovať kultúrne zhodnú a vhodnú starostlivosť (Dobsonyová, Jan­ kechová, Kollárová, 2015). Okrem dobrovoľníctva a jeho osvety sa pre­ to v súvislosti s migráciou stále viac dostáva do popredia multikultúrne orientovaná ošetrovateľská starost­ livosť.

Riziko nestabilnej glykémie (00179) Znížený objem tekutín v organizme (00027) Zápcha (00011) Hnačka (00013) Nedostatok spánku (00098) Zhoršená chôdza (00088) Únava (00093) Zhoršená verbálna komunikácia (00051) Beznádej (00124) Bezmocnosť (00125) Strach (00148) Riziko infekcie (00004) Narušená integrita kože (00046) Narušená integrita tkanív (00042) Hypertermia (00007) Akútna bolesť (00123) Nauzea (00134)

Literatúra: 1. Dobsonyová A, Jankechová M, Kollárová L. Manažment ošetrovateľskej starostlivosti o pacienta s inou kultúrou.

In Hulková V (ed.) Ošetrovateľstvo naprieč kultúrami. Zborník. Piešťany: Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, 2015, s. 54–60 2. Krcmery V et al. Respiratory infections after camping in free nature are the current diseases in Migrants to Austria and Germany via Hungary in September 2015: Experience from Röszke and Vámoszabadi. Clinical Social Work. 2015;2(5):39–41 3. Kriglerová EG a kol. Migranti – nový pohľad na staré problémy: Multikulturalizmus a kultúrna integrácia migrantov na Slovensku. Bratislava: Centrum pre výskum etnicity a kultúry, 2009 4. Kuševová S. Úloha sestry v záchytnom tábore. In Wiczmándyová D, Tkáčová Ľ (eds.) Multikultúrny dialóg v pomáhajúcich profesiách. Zborník.

Michalovce: Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, 2012 5. Novotný J. Nursing as humanitarian science. Ošetřovatelství. 2006;8:1–200 6. Wiczmándyová D, Tkáčová Ľ. Sociálno-ekonomický aspekt migrácie sestier.

Vzdelávanie v nelekárskych odboroch – zborník príspevkov zo 4. medzinárodnej vedeckej konferencie.

Bratislava: SZU, 2010

33

zprávy našich partnerů / z konferencí

florence 3/16

nenechte si ujít

navštívili jsme Praha 27.–29. ledna 2016

7. pražské mezioborové onkologické kolokvium PragueONCO 2016 Praha 11. února 2016

Praha 12. března 2016

INSPO 2016 Praha 22. března 2016

Učíme se navzájem II

Metody léčebné rehabilitace

Ústí nad Labem 26. ledna 2016

XI. Ústecký den ošetřovatelství Lázně Bechyně 11. února 2016

Lékaři a sestry společně proti zhoubným nádorům již posedmé v Praze PhDr. Jarmila Škubová

Vysokou zdatnost všech zdravotníků v boji proti zhoubným nádorům prokázalo mezinárodní 7. pražské mezioborové onkologické kolokvium PragueONCO s podtitulem Lékaři a sestry společně proti zhoubným nádorům, které se konalo ve dnech 27.–29. ledna 2016 v pražském Clarion Congress Hotelu. Zasvěcenými vystoupeními se zde kromě lékařů prezentovaly i sestry spolu s dalšími nelékařskými zdravotnickými pracovníky.

A

kci odborně zaštítilo něko­ lik odborných společností ČLS JEP, Evropská onko­ logická společnost ESMO, některá ministerstva a další zaintereso­ vané subjekty. Sestry prezento­ vala jejich největší profesní orga­ nizace – Česká asociace sester (ČAS). Prezidentství kolokvia při­ jal přednosta Onkologické kliniky 1. LF UK, VFN a ÚVN v Praze prof.

MUDr. Luboš Petruželka, CSc., se­ sterskou sekci organizovala a ved­ la PhDr. Dagmar Škochová, MBA, předsedkyně Traumatologicko­or­ topedické sekce ČAS. Konference, která již má svou tradici, přilákala do Prahy k přednáškám, diskuzím a se­ tkáním ty nejlepší z nejlepších.

Zazněla zde sdělení zástupců onkologických pracovišť z řady evropských zemí i z Ameriky.

36

Využití přípravků Dr. Gaye v rehabilitaci Ostrava 26.–29. ledna 2016

18. Colours of Sepsis Praha 12. února 2016

7. reprezentační ples sester

seminář pro lékaře však potvr­ dil přísloví, že výjimka potvrzuje pravidlo a že problematika palia­ tivní péče zajímá lékaře stejnou měrou jako sestry.

Nejen nutriční terapeutky pl­ nily své zápisníky na přenášce MUDr. Evy Meisnerové ze IV. in­ terní kliniky 1. LF UK a VFN na­ zvané Nutriční podpora onkolo­ gických pacientů. Byly tu i sestry z domácí péče a z hospicových zařízení.

Ví se, že malnutrice zkracuje délku života pacientů, a proto je její léčba neopomenutelnou sou­ částí onkologické léčby. Hovořilo

Už pohled do programu napo­ věděl, kterými směry se dnešní onkologie rozvíjí. V popředí byla témata jako karcinom pankrea­ tu, zažívacího traktu, kolorektální karcinom, karcinom plic, maligní melanom atd. Jeden blok byl vě­ nován onkogynekologii a také on­ kologickým onemocněním těhot­ ných žen. Pro mnohé byl zajíma­ vý křest nových publikací (Neuro­ endokrinní nádory, Onkologická onemocnění během těhotenství), kvalitní posterová sekce, diskuze s mladými onkology nebo pohled z druhé strany zprostředkovaný díky pacientskému semináři.

Paliativní péče zajímá lékaře stejně jako sestry Nebývá zvykem, aby sestry na konferencích běžně navštěvo­ valy lékařské sekce. Paliativní

I. kongres Společnosti pro orgánové transplantace

Sesterskou sekci organizovala a moderovala předsedkyně Traumatologicko-ortopedické sekce ČAS PhDr. Dagmar Škochová, MBA

Bližší informace o akcích naleznete na www.florence.cz v rubrice Kalendář

se také o indikaci k parenterální výživě (PV) v onkologické péči a její realizaci v domácím pro­ středí. „Edukace příbuzných zde znamená udělat během čtrnácti dnů z laiků profesionální sestry,“ upozornila přednášející. Výsled­ ky pracoviště jsou podle jejích slov bez výjimky dobré a nutriční stav nemocných na PV se poda­ řilo udržet nebo i zlepšit. Dobré výsledky jsou pak doporučením pro tuto léčbu, kterou je třeba vyzkoušet. U pacientů je podle jejích slov nutné postupovat in­ dividuálně a s lidmi hovořit.

MUDr. Mgr. Jolana Těšinová, Ph.D., se zabývala právy zdra­ votníků. Mluvila o tom, jak by v době přibývajících stížností pacientů měla vypadat právní sebeobrana zdravotnického pra­ covníka a jaké jsou její možnosti podle platných právních norem.

Další blok semináře byl vě­ nován léčbě kožních kompli­ kací u onkologických pacientů.

U všech přednášek byl kladen důraz na využití všech možností v prevenci vzniku kožních kompli­ kací onkologických pacientů a na nutnou úzkou spolupráci odbor­ ností, především onkologických a dermatovenerologických klinik.

Sesterská sekce se zabývala hojením ran i komunikací Prvnímu bloku páteční sesterské sekce předsedaly PhDr. Dagmar Škochová, MBA, a Zdeňka Dlou­ há z VFN. Na úvod vystoupila

fota: autorka

Pořadatelky, sestry i přednášející diskutovaly na 7. pražském mezioborovém kolokviu PragueONCO 2016 i o přestávkách

Špindlerův Mlýn 31. března 2016

zprávy našich partnerů / z konferencí

Sestrou sympatie 2015 se stala sestřička z Nemocnice Kyjov Magda Hettnerová, redakce Florence

Hudba, tanec a zábava ovládly v pátek 12. února 2016 Národní dům na Vinohradech v Praze. Konal se tu již 7. reprezentační ples zdravotních sester, který pořádala agentura We Make Media ve spolupráci s Českou asociací sester (ČAS) jako poděkování všem sestrám a ostatním nelékařům za jejich péči o pacienty.

I

letos byla součástí večera volba Sestry sympatie, která se konala již pošesté. Poté, co návštěvníky plesu přivítala pre­ zidentka ČAS PhDr. Martina Šo­ chmanová, MBA, se mikrofonu ujal herec Petr Rychlý, aby pří­ tomné seznámil s přichystaným programem. Na parket pozval tanečníky z taneční školy Astra

Praha, kteří přítomným předved­ li ukázku ze standardních tanců.

Pak už taneční parket ovládly se­ stry spolu s ostatními nelékaři a jejich doprovod.

V první půli večera vystřídal v roli moderátora Petra Rychlé­ ho sportovní komentátor Vojtěch Bernatský, který je již tradičním moderátorem soutěže Sestra

sympatie. Na pódium k sobě pozval devět letošních finalistek, které čekalo několik disciplín.

Soutěžící s pořadovým číslem šest, kterou lidé poslali svými hlasy do finále, se kvůli nemoci nemohla dostavit. Všechny fina­ listky moderátor krátce předsta­ vil a na každou z nich prozradil pikantní perličku z jejího soukro­ mí. Všechny soutěžící se pak pří­ tomným představily při prome­ nádě nejen v pracovním obleče­ ní, které dodala firma d&j styl – partner soutěže, ale i v krásných večerních šatech dalšího partne­ ra soutěže – svatebního salonu Adina.

Vítězkou soutěže a nositel­ kou titulu Sestra sympatie, o níž rozhodly hlasy návštěvníků ple­ su, se stala Mgr. Petra Hašlíko­ vá, která do Prahy přijela stejně jako loňská vítězka soutěže z Ne­ mocnice Kyjov. Mgr. P. Hašlíková pracuje jako sestra se speciali­ zací elektrodiagnostika nervové­ ho systému na EEG ambulanci.

Druhé místo obsadila Martina Brzobohatá, všeobecná sest­ ra z ordinace praktické lékař­ ky v Mladé Boleslavi, a na tře­ tím místě se umístila další vše­ obecná sestra Lucie Odehnalo­ vá z kardiologické ambulance v Blansku. Vítězku soutěže vy­ hlásila MUDr. Ivana Kaderková, jednatelka společnosti We Make Media, společně s generálním ředitelem generálního partnera plesu České lékárny holding Ing. Danielem Horákem.

7. reprezentační ples sester zahájila prezidentka ČAS PhDr. Martina Šochmanová, MBA

Hlavní cenu, zapůjčení auto­ mobilu Škoda Rapid na 222 dní, předal v podobě symbolické­ ho klíče vítězce Libor Přerost, jednatel hlavního partnera ple­ su, společnosti Přerost a Švorc Auto. První tři úspěšné finalist­ ky pak dostaly řadu hodnotných cen od všech partnerů akce.

Hodnotné ceny si však od­ nesli i návštěvníci plesu. I letos totiž byla součástí večera boha­ tá tombola. Po celý večer hráli přítomným k tanci i k poslechu kapely Gurmania Band, The Par­ ty Band a DJ Radek. Půlnočním překvapením pak bylo vystou­ pení zpěváka Mekyho Žbirky.

INZERCE

balet UVÁDÍME VE STÁTNÍ OPEŘE

BALLETTISSIMO

Symfonická hudba – Proud energie – Bravura baletu

Představení: 26. 3., 22. a 28. 4., 4. a 20. 5. 2016

www.narodni-divadlo.cz

Foto M. Divíšek

fota: We Make Media

Gustav Mahler – Petr Zuska / 48nord – Jacopo Godani / Ludwig van Beethoven – Uwe Scholz

41

historie

florence 3/16

Historie

nozokomiálních nákaz

PhDr. Jana Novotná, Ph.D., Katedra sociální práce, Vysoká škola polytechnická Jihlava

N

ozokomiální nákazy jsou definovány jako infek­ ce získané v souvislosti s interakcí se zdravotní péčí, přičemž tato infekce neby­ la přítomna ani nebyla v inkubač­ ní době na začátku této interakce.

Do kategorie nozokomiálních ná­ kaz se řadí každé infekční one­ mocnění, které mohlo vzniknout z jakéhokoliv přímého kontaktu se zdravotnickým zařízením – s pro­ středím, instrumentá­riem, materiá­ lem, z ústavní stravy či z kontaktu s jinými pacienty, personálem či návštěvami. Pro stanovení tohoto typu infekce je tedy důležité místo přenosu, nikoli místo, kde je nákaza zjištěna.

Za nozokomiální infekci se tak považuje i nákaza, která se projeví teprve po opuštění zdravotnické­ ho zařízení, po propuštění do do­ mácího ošetřování či po přeložení do jiného zdravotnického zaříze­ ní. Naopak, pokud byl pacient při­ jat či ošetřen již s infekčním one­ mocněním nebo infekce propukla ve zdravotnickém zařízení v době kratší, než je minimální inkubační doba, jde o onemocnění zavleče­ né ­(Čečetková, Kancelová, Chlíbek, 2010).

44

Proti infekci bojovali lidé bylinkami i horkým železem Nozokomiální nákazy provázely zdravotní péči již od jejího zrodu a byly příčinou mortality i morbidi­ ty. S pokusy o léčbu rozmanitého spektra zdravotních problémů se můžeme setkat již v pravěku, kdy se k léčbě využívalo bylin, zaříkávání, ale prováděny byly například i re­ pozice zlomenin, trepanace lebky apod. Kosterní pozůstatky nesou jasné známky těchto výkonů a po­ tvrzují rovněž fakt, že mnohé osoby tyto výkony přežily a byly schopné dalšího života. Dalšími důkazy jsou také jeskynní malby, které některé z těchto výkonů znázorňují (Duško­ vá et al., 2009; Schott, 1994).

Ve starověku již byla medicína výrazně sofistikovanější a postupy v léčbě byly výrazně efektivnější.

Historie nozokomiálních nákaz je obecně úzce spojena s historií chi­ rurgie. První doklady o provádě­ ní chirurgických výkonů se datují okolo roku 4600 př. n. l. V této době se léčení věnovali především kně­ ží. Významným počinem této doby bylo zavedení antiseptických postu­ pů při chirurgické léčbě. Přestože se jednalo o velmi primitivní způ­ soby, měly svůj neopomenutelný význam.

K udržování nástrojů v čistotě se nejčastěji používalo jejich opa­ lování nad ohněm, krvácení z ran se zastavovalo přikládáním horké­ ho železa. Rány byly překrývány

Jednou z historicky nejvýznamnějších osobností na poli prevence nozokomiálních nákaz se stal Ignaz F. Semmelweis

Rozvoj mikrobiologie a epidemiologie, stojí na základech objevů francouzského chemika a mikrobiologa Louise Pasteura či německého zakladatele bakteriologie Roberta Kocha

cupaninou nebo lněnými tampony tak, aby mohly absorbovat výpotky, a následně byly převázány nejčas­ těji lněným plátnem. Jako antisep­ tikum se používal med, měď, odvar z listů vrby apod. Ačkoli předsta­ vy o anatomii byly velmi omezené, jsou z této doby známé výkony jako venesekce, incize hlíz, šití střev, léč­ ba kýl žhavým železem, rekonstruk­ ce chybějících částí těla apod. K ob­ luzení postiženého před operačním výkonem se používaly různé bylin­ né odvary. Tyto operační výkony byly často zatíženy vznikem zánětli­ vých komplikací.

Ve středověku se v medicíně čer­ pá z poznatků pocházejících z dob antiky. Na péči o zdraví se v této době podílelo především ducho­ venstvo. Chirurgii provozovali pou­ ze lazebníci, holiči a kati. V obdo­ bí vrcholného středověku vznikají první nemocnice, primárně určené pro nemocné, chudé a staré oso­ by. Úroveň poskytované zdravotní péče byla v tomto období velmi níz­ ká a k snadnému šíření nákaz při­ spívala rovněž velmi nízká úroveň hygieny.

V 18. století dochází k výrazné­ mu rozvoji chirurgie. Protože však nejsou využívána pravidla antisep­ se, vzniká výrazné množství kom­ plikací těchto výkonů. Zdravotnická zařízení jsou špinavá a zanedbaná, operace prováděné v nemocnicích jsou vznikem komplikací zatíženy pětkrát častěji než výkony provádě­

fota: Flickr, archiv

Nozokomiální nákazy provázejí poskytování zdravotní péče od nepaměti a dodnes představují významnou komplikaci související s poskytováním zdravotní péče. Již od počátků byly úzce spojeny s invazivními výkony na lidském těle a ani dnes se jim neumíme zcela vyhnout. Jejich výskyt je jedním z ukazatelů kvality poskytované zdravotní péče.

historie

né v soukromí pacientů. Mezi nej­ obávanější komplikace patří nemoc­ niční gangréna (Shott, 1994).

S aktivní snahou o minimaliza­ ci infekcí vznikajících ve zdravot­ nickém zařízení je možné se setkat až v 19. století. I v této době byly chirurgické výkony prováděny bez větší snahy o čistotu. Běžnými kom­ plikacemi, s nimiž bylo možné se v praxi setkat, byly i septikémie a gangrény (Schejbalová, Bencko, 2008).

Epidemii horečky omladnic zastavilo mytí rukou Jednou z historicky nejvýznam­ nějších osobností na poli preven­ ce nozokomiálních nákaz se stal Ignaz F. Semmelweis. Byl to on, kdo zavedl do praxe používání jed­ noduchých, ale velmi efektivních hygienických opatření, která rych­ le přinášela významné výsledky.

Sem­melweis zkoumal příčiny epi­ demií puerperální sepse, známé jako horečka omladnic, která v té době v Evropě vrcholila, a vyslo­ vil teorii, že nákazu přenášejí sami lékaři, když přecházejí mezi pitev­ nou a ostatními odděleními, aniž by si mezitím umyli ruce. Zavedením povinného mytí rukou zdravotníků chlorovým vápnem dosáhl drastic­ kého poklesu výskytu této infekce.

Následný rozvoj mikrobiolo­ gie a epidemiologie, zejména díky objevům francouzského chemika a mikrobiologa Louise Pasteura

(1822–1895) či německého zakla­ datele bakteriologie Roberta Kocha (1843–1910), umožnil postupně objasnit etiologii některých infekč­ ních onemocnění, pochopit mecha­ nismy a faktory, které jejich vzniku napomáhají, a následně vypracovat některá účinná preventivní opat­ ření (Schejbalová, Bencko, 2008; Bencko, Schejbalová, 2006).

Louis Pasteur byl tím, kdo přišel na myšlenku, že některé druhy mi­ kroorganismů mohou mít podobné nežádoucí účinky u lidí a zvířat. Na­ vrhl tedy tři metody, jak s patogeny bojovat: filtraci, sterilizaci vysokou teplotou nebo zničení pomocí che­ mikálií. První dva ze způsobů lik­ vidace choroboplodných zárodků nepřicházely v úvahu pro využití v terénu poraněných lidských tkání, zaměřil se proto na třetí (Staňková, 2012).

Na základě poznatků Pasteu­ ra a Kocha zavedl Joseph Lister (1827–1912) do praxe základní an­ tiseptické techniky (Duinová, 2002).

Kyselinu karbolovou povýšil na univerzální antiseptikum – myl si v ní ruce i všechny chirurgické ná­ stroje, a dokonce ji rozprašoval po operačním sále (karbolová sprcha).

Sterilizace teplem, sterilní operační oděvy, gumové rukavice nebo ope­ rační masky – nic z toho se zatím nepo­užívalo. Na chirurgických od­ děleních se šířil zápach z ran zasa­ žených snětí a všichni se domníva­ li, že na vině je „špatný“, „zkažený“ vzduch – miasma. Díky Listerovi byl nevábný odér vystřídán cha­ rakteristickou vůní kyseliny karbo­ lové. V důsledku Listerova objevu se úmrtnost po amputacích snížila z dosavadních 50 % na pouhá 2 % (Staňková, 2012).

Mezi další osobnosti, které měly podíl na rozvoji opatření omezují­ cích vznik a šíření nozokomiálních nákaz, patří také Florence Nightin­ galeová a další.

Velmi významným milníkem v historii nozokomiálních nákaz byl bezesporu objev antibiotik, který přinesl zcela nové možnosti léč­ by i prevence komplikací. V roce 1941 byl poprvé aplikován peni­ cilin nemocnému umírajícímu na septikémii.

Zavedení antibiotik a jejich širo­ ké užití do praxe léčby infekčních nemocí mělo spolu se zahájením rozsáhlých imunizačních progra­ mů a zlepšování hygienických po­ měrů za následek zásadní změnu struktury nemocnosti. V globálním měřítku došlo k významnému sní­

žení incidence nakažlivých nemocí, dramatickému zlepšení výsledků jejich léčby a zejména významné­ mu snížení úmrtnosti (Schejbalová, Bencko, 2008).

Nedodržování zásad podávání antibiotik však nakonec vedlo ke vzniku a relativně rychlému šíření rezistence. Už v roce 1945 byl zjiš­ těn první kmen Staphylococcus au­ reus produkující penicilázu, enzym zajišťující odolnost vůči penicilinu (Becko, 2007). Rezistentní kmeny zůstávají vážným problémem až do dnešních dnů.

Závěr Nozokomiální nákazy představu­ jí i dnes významnou komplikaci související s poskytováním zdra­ votní péče. V rámci poskytování současné zdravotní péče se inten­ zivně dbá na dodržování pravidel asepse a antisepse. Přes veškerou snahu však nozokomiální nákazy zůstávají rizikem spojeným s péčí ve zdravotnickém zařízení. Jejich výskyt se v porovnání s minulostí markantně snížil. Přesto se i dnes setkáváme v praxi s případy, které kvůli této nákaze končí pro pacien­ ta fatálně.

Literatura: 1. Bencko V. Odkaz I. F. S ­ emmelweise dnešku, klíčové etapy vývoje a nejzávažnější současné problémy nemocniční hygieny. Praktický lékař.

2007;87(2):68–72. ISSN 0032-6739 2. Bencko V, Schejbalová M. From Ignaz Semmeelweis to the present: crucial problems of hospital hygiene. Indoor Built. Environ. 2006;15(1):3–8 3. Bencko V, Schejbalová M. Historie, současné problémy a šance v prevenci nozokomiálních nákaz. Praktický lékař.

2008;88(5):293–295. ISSN 0032-6739 4. Čečetková B, Kancelová Z, Chlíbek R. Nozokomiální nákazy. Praktický lékař.

2010;90(3):152–156. ISSN 0032-6739 5. Duinová N. Historie medicíny: od pravěku do roku 2020. 1. vyd. Praha: Slovart, 1997. 256 s. ISBN 8085871041 6. Dušková M. Úvod do chirurgie. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 3. lékařská fakulta, Klinika plastické chirurgie 3. LF UK a FNKV, 2009. ISBN 978-80254-4656-0 7. Schott H. Kronika medicíny. 1. vyd.

Praha: Fortuna Print, 1994, 648 s.

ISBN 80-85873-16-8 8. Staňková I. Muž, který dal nemocnicím vůni. Zdravotnictví a medicína.

2012;14:30. ISSN 2336-2987

45

Předplaťte si časopis Florence a získejte knihu Jídlo jako lék podle čínské medicíny Standardní roční předplatné

570 Kč

florence 3/16

přístup do elektronického archivu na www.florence.cz

Kód nabídky

FLO16JL uvádějte při objednávce

Předplatné objednávejte na www.florence.cz Nabídka s kódem FLO16JL platí do 3. 4. 2016 nebo do vyčerpání zásob pro standardní roční předplatné pouze pro nové předplatitele.

Dárky jsou rozesílány do 5 týdnů od obdržení prvního čísla časopisu.

Změna dárku vyhrazena.

50

Chcete se vyhnout nebo významně snížit riziko rakoviny, infarktu, cukrovky nebo jiné civilizační choroby? Věřte, že k tomu nepotřebujete kilogramy léků ani zásadní změnu životního prostředí. Jen málo lidí si totiž uvědomuje, že klíčem ke zdraví, k dlouhověkosti a k aktivnímu životu je něco tak všedního jako jídlo! Chcete-li se dozvědět více, pak stačí otevřít tuto knihu, která má ambice stát se bestsellerem. Autorka v ní totiž úspěšně spojila principy vztahu lidského zdraví podle tradiční čínské medicíny s možností stravování doma.