Florence 3/4 2020

3–4/20

ODBORN Ý Č ASOPIS PRO NEL ÉK A ŘSK É ZDR AVOT NIC K É PR ACOV NÍK Y

červenec–srpen 2020 / ročník XVI

florence 70 Kč / 3,50 € / www.florence.cz

rozhovor

David Vrbický: Vždy bychom měli mít na paměti, že naším cílem je pacientovi pomoci najít cestu k úlevě praxe

Zdravotnický záchranář pro urgentní medicínu v praxi pro školy

On-line výuka je velká výzva, říká Hana Svobodová z 3. LF UK v Praze

téma

Rehabilitační medicína Výživa a metabolická onemocnění

editorial Vážené čtenářky, vážení čtenáři, ani časopisu Florence se bohužel nevyhnuly následky pandemie COVID-19. Z organizačních a technických důvodů jsme byli bohužel nuceni posunout jeho letošní třetí vydání, a tak vám nyní přinášíme dvojčíslo (3/4). Doufám, že vás naše články a rozhovory zaujmou, přinesou vám nové informace a třeba také pobaví.

S fyzioterapeutem Mgr. Davidem Vrbickým jsme si povídali o vývoji i současné situaci jeho oboru. Nechybí ani rozhovor s PhDr. Hanou Svobodovou, Ph.D., o jejích praktických zkušenostech s on-line výukou za doby karantény i tipech pro příští studijní období, mj. jak v době nouzového stavu zachovat úroveň vzdělávání u praktických předmětů i celkově. Dále si představíme spe­ cializační vzdělávání zdravotnických záchranářů a přinášíme vám také zpravodajství z letošních konferencí a kongresů, kde zazněly mnohé zajímavé informace (nejen) pro nelékařské zdravotnické pracovníky.

Doufám, že nám zachováte svou přízeň!

obsah

4

ci Role ergoterapie v rám mu u pacienta multidisciplinárního tý etiny po amputaci horní konč

rozhovor Ing. Šárka Spáčilová, šéfredaktorka

2 Vždy bychom měli mít na paměti, že naším cílem je pacientovi pomoci najít cestu k úlevě

téma

rehabilitační medicína / výživa a metabolická onemocnění 4 Role ergoterapie v rámci multidisciplinárního týmu u pacienta po amputaci horní končetiny 8 Špecifiká ošetrovateľského prístupu k pacientom s obezitou 11 Jedna z věcí, které nás velmi trápí, je vnímání naší profese, zní z úst předsedkyně sekce nutričních terapeutů ČAS Věry Andráškové

praxe

www.florence.cz Ročník XVI, číslo 3–4, červenec–srpen 2020 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 8. 2020 Foto na titulní straně: David Liška Děkujeme Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici Praha za umožnění fotografování na jejím oddělení.

Staňte se naším fanouškem na Facebooku www.facebook.com/Florencecasopis

florence 3–4/20

14 Zdravotnický záchranář pro urgentní medicínu v praxi 18 Identifikace rizikových pacientů sníží počet krátkodobých hospitalizací a náklady nemocnice 20 Péče o dutinu ústní u pacientů s nemocí motýlích křídel

22

konference

Základem úspěšné terapie je prevence komplikací a edukace pacienta 24 Obraz nezničitelných superhrdinů může zdravotníkům přinést vyhoření a zdravotní potíže 26 Perioperační sestra jako kreativní umělkyně

pro školy 28 On-line výuka je velká výzva, říká Hana Svobodová z 3. LF UK v Praze

rozhovor 30 Každá maličkost, která dětem udělá radost, je darem, říká Edita Mrkousová z projektu Patron dětí

zdravý životní styl 32 Péče o pečující: Tipy, jak se starat o své tělo, z pohledu zdravotnického personálu

historie 34 Jak poštovní známka prodávala dětský zásyp

právní poradna 35 Nařízení práce navíc v době koronaviru 36 angličtina

rozhovor

florence 3–4/20

Vždy bychom měli mít na paměti, že naším cílem je pacientovi pomoci najít cestu k úlevě

Šárka Spáčilová, redakce Florence Proč jste se rozhodl právě pro obor fyzioterapie? Čím vás zaujal?

Od mládí jsem sportoval a fyzioterapie mne zaujala svým komplexním pohledem na pohybový aparát.

V tomto oboru je velmi zajímavé přicházet na různé zdánlivě nesouvisející symptomy a z nich tvořit diagnózu a následně terapii.

Došlo k nějakému posunu ve fyzioterapii od doby vašich začátků? Změnilo se vůbec něco?

Fyzioterapie je velmi dynamický obor, který se neustále vyvíjí. Ať už jde o zapojování moderních informačních technologií, vývoj přístrojů, začleňování nových eviden-

2

ce-based postupů či v neposlední řadě aplikaci již známých, zaběhnutých metodik a postupů. Mění se rovněž spektrum pacientů. Když jsem začínal, což je 13 let, pacienty s vertebrogenními problémy byli obvykle lidé ve věku čtyřicet plus.

V současnosti již není zvláštností, jsou-li pacienti s těmito obtížemi mladší dvaceti let.

Je podle vás systém vzdělávání fyzioterapeutů dostatečný, nebo by se mělo něco změnit?

Pokud jde o problematiku vzdělávání fyzioterapeutů, to je téma na dlouhou debatu napříč spektrem pregraduálního i postgraduálního vzdělávání. Jsem zastáncem reformy celého systému. Bohužel tato debata v odborné veřejnosti chy-

bí. Je to mimo jiné způsobeno roztříštěností a nejednotností v rámci profesních organizací. Když jsem psal diplomovou práci na téma Problematika vzdělávání nelékařských zdravotnických oborů, zjistil jsem, že se to týká všech oborů nelékařských zdravotnických profesí. Mys­ lím, že pokud celý vzdělávací systém nelékařských zdravotnických profesí neprojde reformou, jednoho dne se můžeme dostat do problémů, pokud jde o stanovení odborných kompetencí a rovněž odliv nových pracovníků.

Kam by měl obor nadále směřovat?

Náš obor by měl vzhledem k dynamice svého rozvoje a šíři záběru ­dospět k tomu, že se budeme specializovat na určitou ­problematiku.

fota: archiv Davida Vrbického

Na otázky redakce týkající se toho, jak se vyvíjel obor fyzioterapie, jaký je jeho aktuální stav a jak je to dnes se vzděláváním ve fyzioterapii, jak se v ní dá využít telemedicína a také jak ji změnil COVID-19, odpovídal vedoucí fyzioterapeut ­ÚVN-VFN Praha Mgr. David Vrbický.

florence 3–4/20

rehabilitační medicína / výživa a metabolická onemocnění téma

Role ergoterapie v rámci multidisciplinárního týmu u pacienta po amputaci horní končetiny

Horní končetina Horní končetina je v podstatě komunikační orgán, který nám umožňuje spojení s okolím i s vlastním tělem (Dylevský, 2009). Společně s mozkem a okem je to nejdůležitější nástroj, pomocí kterého člověk vstupuje do interakce s okolím. Hlavní funkcí ruky je úchop a manipulace s předměty, proto je ruka součástí téměř všech běžných denních aktivit. Kromě schopnosti úchopu a manipulace s předměty je též důležitým senzorickým orgánem (Hadraba, 2006).

Ruce nám umožňují styk s okolím a pomáhají udržovat sociální kontakt.

Amputace Amputaci definujeme jako odstranění periferní části těla včetně krytu měkkých tkání s přerušením skeletu, jež vede k funkční anebo kosmetické

4

změně s možností dalšího protetického ošetření (Dungl, 2014). Amputace je jedním z nejstarších historicky doložených výkonů, které se používaly za účelem léčebným, rituálním i trestním, a vždy představuje velice závažné funkční omezení pacienta.

Ergoterapeut jako důležitý člen týmu u pacienta po amputaci končetiny Hlavním úkolem ergoterapeuta i celého multidisciplinárního týmu je pomoci pacientům a jejich rodinným příslušníkům zvládnout problémy a možné životní komplikace spojené se ztrátou končetiny. Ergoterapeut se jako člen týmu uplatňuje v péči o pacienty po amputacích dolních i horních končetin (obr. 1). U pacientů po amputacích dolních končetin úzce spolupracuje s fyzioterapeutem při nácviku přesunů (např. na vozík) i při nácviku chůze. Ve spolupráci s dalšími členy týmu, jako jsou zdravotní sestry a ošetřovatelé, se zaměřuje na nácvik běžných denních aktivit,

doporučuje úpravy prostředí a kompenzační pomůcky, a to zejména u pacientů se stupněm aktivity jedna a dvě (viz https://mojeproteza.cz/ cerstva-amputace/stupne-aktivity/).

U pacientů po amputacích horních končetin je jeho role dokonce větší než role fyzioterapeuta (Hanspal, 2003). Po amputaci, v období před i po získání protézy pro horní končetinu, by vždy měla následovat ergoterapie, tak jak je to uvedeno v britských i amerických guidelines.

Ergoterapeutický proces u pacienta po amputaci horní končetiny Ergoterapii indikuje lékař. Ergoterapeut odebere podrobnou anamnézu, provede vyšetření zahrnující kineziologický rozbor, testy soběstačnosti, testování zbytkového funkčního potenciálu horní končetiny, zhodnocení pahýlu (kůže, svalů, jizev), fantomových a jiných bolestí i zhodnocení fantomových pocitů a další vyšetření včetně evaluace domácího prostředí

fota: David Liška, archiv autorky

Bc. Barbora Vlasáková, DiS., ergoterapeut, Ústřední vojenská nemocnice Praha

téma výživa a metabolická onemocnění

florence 3–4/20

Špecifiká ošetrovateľského prístupu k pacientom s obezitou Obezita patrí k závažným celosvetovým problémom a je rizikovým faktorom vzniku viacerých ochorení. Zároveň zvyšuje morbiditu a mortalitu pacientov. Alarmujúcim je predovšetkým výskyt obezity nielen u dospelej, ale aj detskej populácie. Svetová zdravotnícka organizácia udáva, že výskyt obezity sa vo svete od roku 1980 zdvojnásobil (Phillips, 2013).

PhDr. Tatiana Hudáková 1,2, doc. PhDr. Mária Popovičová, PhD.3, Renáta Sotáková 2 1 externý doktorand VŠZaSP sv. Alžbety v Bratislave 2 OAMIS, NsP Trebišov a.s., Svet zdravia 3 VŠZaSP sv. Alžbety v Bratislave, detašované pracovisko bl. D.M. Trčku Michalovce

O

bezita nie je len medicínskym, ale tiež estetickým a psychologickým problémom. Obézni ľudia sú vystavovaní rôznym charakteristikám a spoločnosť má voči nim predsudky. Tie častokrát ovplyvňujú aj prístup zdravotníkov k obéznym pacientom. Zdravotník si za obéznym pacientom hneď predstaví problémy pri poskytovaní ošetrovateľskej starostlivosti, problémy s manipuláciou, transportom, hygienou, vyprázdňovaním, vyšetrením, dlhšiu dobu hospitalizácie a zároveň aj zvýšenie finančných nákladov na starostlivosť (Brown, 2006).

Thomas, Lee-Fong (2011, s. 20–25) uvádzajú, že „problémom vo vzťahu medzi zdravotníkom a obéznym pacientom môžu byť práve predsudky, ktoré zdravotnícki pracovníci voči nim majú. Ak pa­ cient vníma tieto predsudky, proces budovania vzťahu sa naruší. Pri­ tom niekedy stačí len maličkosť – netaktné hodnotenie váhy.“ Na druhej strane sú zdravotnícki pracovníci tí, ktorí pacientovi môžu pomôcť. Aj keď nie sú odborníkmi na výživu, môžu pacienta smerovať a motivovať k pozitívnej zmene.

Charakteristika obezity Obezita je charakterizovaná ako nad­merné množstvo tukového tkaniva v tele v dôsledku zvýšeného delenia a ukladania tukových

8

buniek. Tento stav je spojený s výskytom mnohých chronických ochorení. (Lukáš, 2014).

Najčastejšie ide o diabetes mellitus, hypertenziu a ochorenia postihujúce pohybový aparát Obezita nie je ochorením modernej doby, zmien­ky o nej možno nájsť už v prehistorických dobách (Kunešová, 2016).

Lukáš (2014, s. 444) definuje obezitu ako „chronické ochorenie, ktorého podkladom je zmnože­ nie tukového tkaniva v organizme v dôsledku dlhodobej pozitívnej energetickej bilancie so súčasným vzostupom telesnej hmotnosti nad normálne rozmedzie.“

bových aktivít a vyžadujú si pomoc zdravotníckeho personálu (Nunes et al., 2011).

Pred každou manipuláciou s obéznym pacientom musia byť zhodnotené faktory, ktoré ovplyvňujú bezpečnosť pacienta. Ide najmä o schopnosť spolupráce pacienta, pridružené ochorenia, zhoršené respiračné funkcie, znížená svalová sila a dostupné pomôcky (Thomas, Lee-Fong, 2011).

U pacientov s BMI vyšším ako 35 je zvýšené riziko najmä pádov.

V USA sa bezpečnosť pacienta stala významnou prioritou a indikátorom kvality poskytovanej starostlivosti.

Vedú sa tam presné štatistiky pá-

Problémom vo vzťahu medzi zdravotníkom a obéznym pacientom môžu byť predsudky, ktoré zdravotnícki pracovníci voči nim majú. Ak pacient vníma tieto predsudky, proces budovania vzťahu sa naruší.

Vznik obezity súvisí s mnohými vnútornými a vonkajšími faktormi a významnú rolu hraje aj genetická predispozícia. Najvýznamnejší vonkajší faktor je výsledkom vyspelej spoločnosti – prebytok potravy a úbytok fyzického pohybu. Obezita je tak nevhodná adaptácia na prostredie s dostatkom potravy (Kunešová, 2016).

Manipulácia s obéznym pacientom, riziko pádu Obézny pacient je v zdravotníckom zariadení vystavený rizikám, ktoré vznikajú v súvislosti s jeho dopravou, manipuláciou a polohovaním.

Obézny pacient má zvyčajne obmedzenú schopnosť pohybu a zníženú pľúcnu kapacitu, čo zhoršuje zapojenie týchto pacientov do pohy-

dov pacientov, evidujú sa aj mechanizmy vzniku nežiaducej udalosti.

Ako jeden z najrizikovejších momentov sestry uvádzajú situácie, kedy je pacient prekladaný z vozíka alebo nosítka na lôžko. Ďalšími rizikovými faktormi sú aj samotné lôžka pacientov, ktoré nie sú prispôsobené konštitúcii pacienta, nemajú bočnice, sú úzke a nedostatočne priestranné (Rose et al., 2010).

Komplikovaná je v súvislosti s obezitou aj manipulácia so zomrelým a transport mŕtveho tela.

Prevoz tela aj jeho uloženie je vzhľadom k rozmerov a hmotnosti náročné (Nunes et al., 2011).

Vyšetrenie obézneho pacienta Pri vyšetrovaní obéznych pacientov sa môžeme stretnúť s ďalšími

téma výživa a metabolická onemocnění

Jedna z věcí, které nás velmi trápí, je vnímání naší profese, zní z úst předsedkyně sekce nutričních terapeutů ČAS Věry Andráškové Kdo je nutriční terapeut, kde ho můžeme potkat a co je náplní jeho práce, nám v rozhovoru prozradila Mgr. Věra Andrášková, členka výboru Pracovní skupiny nutriční péče v onkologii při České onkologické společnosti ČLS JEP a předsedkyně sekce nutričních terapeutů České asociace sester.

foto: archiv Věry Andráškové

Šárka Spáčilová, redakce Florence Co je vlastně činností nutričního terapeuta a kde se s ním můžeme v praxi potkat?

Na začátek si dovolím trochu strohé legislativy, která je současně nezbytná pro provádění správné praxe. Nutriční terapeut se řadí mezi regulovaná zdravotnická povolání podle zákona č. 96/2004 Sb. a jeho činnost vychází z kompetencí daných vyhláškou č. 55/2011 Sb. V praxi má pak nutriční terapeut široké pole působnosti, „od rohlíku k exaktním dávkám aminokyselin“. Nutriční terapeut se pohybuje v prostředí stravovacích provozů, kde zpracovává jejich požadavky formou podkladů pro správnou přípravu pokrmů. Tato činnost v sobě zahrnuje tvorbu jídelních lístků, propočet ekonomické náročnosti a nutričních hodnot jídelníčků, převedení počtu diet na dané množství surovin, tak aby kuchyně mohla naplnit všechny požadavky a následně stravu v pořádku vyexpedovat.

Další činností nutričního terapeuta, a v současné době si troufám říci, že hlavní, je přímá práce s pacienty. Může se jednat o sféru ambulantní i hospitalizační. Zde nutriční terapeut hodnotí stav výživy, potíže s příjmem stravy a specifické nároky pacientů na základě jejich zdravotního stavu. Součástí této práce je hodnocení laboratorních výsledků, antropometrická měření, pomocná fyzikální vyšetření a v neposlední řadě i řádné provedení nutriční anamnézy. Výstupem z vyšetření je nastavení nutričního plánu, jinak řečeno doporučení k výživě. Na toto navazuje edukace pacienta o vhodném stravování nebo třeba o aplikaci enterální výživy. Tato činnost, někdy vnímaná jako „povídání si s pacientem“, je náročná. Jedná se o formu řízeného

rozhovoru, který vyžaduje skutečně hluboké znalosti výživy včetně složení potravin, enterální a parenterální výživy, digesce, absorpce a metabolismu živin a schopnosti předávat informace v podobě srozumitelné pacientovi. Potkat nutričního terapeuta tedy můžete ve stravovacích provozech, na nemocničních odděleních i v ambulancích. Bohužel jej nemůžete potkat moc často, protože náš počet v nemocnicích je zpravidla podhodnocen.

Kdy vás poprvé napadlo stát se nutriční terapeutkou a co vás k tomu motivovalo?

Volba mého povolání byla ovlivněna rodinou. Moje babička pracovala jako porodní bába, jak se sama s láskou titulovala, a poté jako dětská sestra ve Fakultní nemocnici

u sv. Anny v Brně. Matka pracovala původně jako sálová sestra, poté jako nutriční terapeutka se zaměřením na diabetiky. Prostředí nemocnice a zdravotnictví je mi blízké od dětství. Přímo obor nutriční terapeut byl pro mne spojen zejména s komunikací s různými zdravotnickými profesemi a pacienty a dobrou znalostí složení potravin a jejich účinků v organismu.

Byla cesta za tímto povoláním náročná?

Cesta za tímto povoláním je stejně náročná jako každá jiná, která vede k tomu, abychom mohli pracovat jako zdravotníci. Původně jsem vystudovala již dnes neexistující obor dietní sestra ukončený maturitní zkouškou. Poté jsem absolvovala specializační vzdělávání Poruchy

11

praxe

florence 3–4/20

Zdravotnický záchranář pro urgentní medicínu v praxi Souhrn:

Klíčová slova: Summary:

Keywords:

Specializační vzdělávání NLZP v oboru urgentní medicíny zvyšuje kompetence a odbornost zdravotnických záchranářů. Poskytuje jednotlivým zdravotnickým záchranným službám možnost reagovat na probíhající změny, zvyšující se nároky systému či úbytek lékařů. Absolventů specializačního vzdělávání v současnosti není mnoho, a tak možnosti zařadit specialisty do zvláštních výjezdových skupin dosud využila jen Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy, která jim svěřila specifické činnosti a úkoly. zdravotnický záchranář, specializační vzdělávání, urgentní medicína, zdravotnická záchranná služba The specialised education aimed at paramedical health professionals in the Emergency Medicine study programme increases the competences and expertise of paramedical staff. It provides individual emergency medical service providers with the opportunity to react to ongoing changes, increasing demands in the field and a shortage of doctors.

The number of graduates of this specialised education is currently low so the only group that decided to use these specialists and add them to their rescue teams was Prague Emergency Medical Service, which has entrusted them with specific tasks and activities. paramedic, specialised education, emergency medicine, emergency medical service

Mgr. Radomír Vlk, DiS., Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy, Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb ČR Mgr. Vladimír Jarušek, MBA, Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje, Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb ČR

Úvod Poskytování zdravotních služeb v přednemocniční neodkladné péči (PNP) je specifické. Zdravotničtí záchranáři (ZZ) v ČR řeší přibližně 78 % výjezdů samostatně, bez přítomnosti lékaře (celkový počet výjezdů v ČR byl v loňském roce 1 137 701). Samostatně zasahují u stavů s nižší prioritou, ale musejí si umět poradit i se zásahy u stavů s vyšší prioritou v případech, kdy není možno vyslat výjezdovou sku-

pinu s lékařem či je její dojezdový čas dlouhý. ZZ se musí orientovat v akutních stavech zahrnujících všechny možné medicínské obory – traumatologii, chirurgii, urologii, otorinolaryngologii, gynekologii a porodnictví, internu, kardiologii, pediatrii, neurologii, psychiatrii, musí se orientovat v léčbě bolesti apod. Nezbytné jsou také znalosti z oborů psychologie, sociologie, ale třeba i domácí nebo paliativní péče, práce se sociálně slabými spoluobčany a občany bez domova. Nutné jsou i technické dovednosti a znalosti, například práce s prostředky ke zvládnutí mimořádných událostí s hromadným postižením osob, práce se spojovými prostředky, navigace v terénu, ovládání prostředků telemedicíny, u některých ZZ je to i řízení vozidel s právem přednosti v jízdě apod. Naprostou samozřejmostí je dnes komunikace v někte-

rém světovém jazyce. Požadavky na nelékařské zdravotnické pracovníky zdravotnických záchranných služeb (ZZS) postupně narůstají.

Obdobně jako v ostatních zdravotnických oborech i v PNP dochází ke změnám a vývoji. Práci v terénu ovlivňuje technický pokrok (přístrojová technika, telemedicína), odborný pokrok (přibývá množství doporučených postupů, léčebných metod), situace na pracovním trhu (např. nedostatek lékařů, řidičů vozidel ZZS a počínající nedostatek ZZ), demografie (např. stárnoucí populace), globální politická a ekonomická situace (např. riziko terorismu, epidemie, růst násilí) apod. Ne každý má chuť, možnosti, dostatečnou inteligenci nebo motivaci se dále vzdělávat a přijímat vyšší odpovědnost.

Není reálné systematicky a stejně kvalitně zvyšovat erudici u všech nelékařských zdravotnických pracovníků (NLZP) na ZZS. Efektivnější a udržitelné je zvyšovat ji pouze u vybrané a motivované části ZZ.

Nejvýznamnější možností, jak se přizpůsobovat těmto chtěným i nechtěným výzvám, je prohlubování vzdělání formou specializačního vzdělávání ZZ v oboru urgentní medicíny, jehož absolventem je pak zdravotnický záchranář pro urgentní medicínu (ZZUM). Práce na novém oboru, který prohlubuje znalosti a dovednosti zdravotnických záchranářů, začaly v roce 2007. V roce 2010 byl nový obor ustanoven nařízením vlády. Přípravou této specializace se zabýva-

14

foto: archiv ZZS hl. m. Prahy

Zdravotnický záchranář pro urgentní medicínu

Objednejte si předplatné časopisu Florence Podpořte jediný odborný časopis, který „pro vás o vás“ na českém trhu vychází.

Jak si předplatné objednat?

Standardní roční předplatné

395

Kč

Oproti nákupu jednotlivých čísel ušetříte 50 Kč. Časopis vám navíc doručíme přímo na zaslanou adresu, poštovné hradíme my.

Témata Florence v roce 2020: ŘÍJEN 5/20 Kardiologie a intenzivní péče PROSINEC 6/20 Vakcinologie a imunologie

Napište nám na e-mailovou adresu predplatne@carecomm.cz.

Do e-mailu uveďte své jméno a adresu.

O vše ostatní už se postaráme.

Bližší informace o předplatném najdete na: https://www.florence.cz/o-nas/predplatne/ 17

praxe

florence 3–4/20

Identifikace rizikových pacientů sníží počet krátkodobých hospitalizací a náklady nemocnice V Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici (ÚVN-VFN) Praha ve Střešovicích aktuálně využívají preventivní program záchytu rizikových pacientů.

Začali ho zavádět v roce 2012 na oddělení emergency. Program vznikl jako reakce na nárůst počtu pacientů, kteří byli opakovaně na tomto urgentním pracovišti vyšetřováni a v krátkých časových intervalech hospitalizováni na akutním lůžku.

Šárka Spáčilová, redakce Florence

O

poru pro zavedení programu nalezli v § 46 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a to v ustanovení týkajícím se povinnosti poskytovatele podat informace o dalších zdravotních a sociálních službách formou sociálně-zdravotní intervence.

Opakující se hospitalizace zatěžují rozpočet nemocnic Převážnou část hospitalizovaných pacientů tvoří lidé starší 65 let. Neřešená zdravotně-sociální situace má za následek nejen opakující se hospitalizace, ale i prodloužení pobytu v nemocnici a v neposlední řadě významný negativní dopad na psychiku pacienta a ztížený návrat do přirozeného prostředí. Náklady spojené s opakovanou hospitalizací a jejím prodlužováním nemalou měrou zatěžují rozpočet nemocnic a celé společnosti.

Poskytovaná podpora, pomoc a poradenství při zabezpečení pa­ cienta mohou napomoci snížit počet opakovaných hospitalizací. Preventivní program v ÚVN-VFN Praha zvyšuje bezpečí ošetřeného pacien­ ta a snižuje riziko jeho sociálního vyloučení.

Rizikový pacient bývá člověk v tíživé životní situaci O programu identifikace rizikových pacientů promluvila začátkem ledna při příležitosti otevírání nových prostor pro válečné veterány zdravotně-sociální pracovnice Mgr. Monika Chábová z oddělení humanitní služby: „Systém zdravotně-sociální práce funguje v celé nemocnici.

S kolegy máme na oddělení huma-

18

nitní služby na starosti pacienty, u kterých je vyhodnoceno zdravotně-sociální riziko. Přicházejí jak z lůžek akutní péče, tak z lůžek následné ošetřovatelské péče a následné rehabilitační péče. Mezi našimi klienty jsou i pacienti z ambulancí a hodně spolupracujeme s ambulancí paliativní medicíny.“ Následně zdůraznila: „Nahlížíme na pacienta jako na celostní osobnost a uvědomujeme si, že sociální oblast je se zdravotní oblastí neoddělitelně propojena.“ Dále uvedla: „Sociální práce ve zdravotnictví je specifická.

Pracujeme s člověkem v tíživé životní situaci, která nastala v důsledku zdravotního stavu nebo věku. Pracujeme s lidmi, kteří buď nemají rodinu vůbec, nebo se o ně rodina nechce, nemůže či neumí postarat sama.“

I menší zdravotní problém může omezit soběstačnost pacientů Opakované příjmy rizikových pa­ cientů do nemocničních zařízení vznikají obvykle souhrou mnoha faktorů, například dlouhodobého nebo akutního onemocnění, vyso-

Rozpoznání rizik je velmi závislé na profesionálním přístupu zdravotníků a na jejich schopnosti tato rizika posoudit, s přihlédnutím k individuálním potřebám jednotlivce.

Základem je správné zhodnocení všech možností, které by mohly zlepšit kvalitu poskytované péče o pacienta, s důrazem na jeho důstojnost a soukromí.

K vyhodnocení zdravotně-sociálního rizika napomáhá screening Vyhodnocování zdravotně-sociálního rizika se v ÚVN-VFN Praha odehrává na několika úrovních: při přijetí k hospitalizaci, v rámci hospitalizace, při ošetření na emergency nebo v rámci ambulantního vyšetření. Důraz je kladen na individuální přístup k pacientům, cílené plánování pomoci, týmovou spolupráci a výběr vhodné následné péče.

V rámci vstupního vyšetření je situace pacienta posouzena podle následujících kritérií: stáří 75–89 let, dlouhověkost – věk nad 90 let, příznaky demence, polymorbidita,

I menší zdravotní problém (převážně u pacienta staršího věku) omezí soběstačnost natolik, že způsobí zhoršení celkového zdravotního stavu a vyžádá si nutnost opakované hospitalizace. kého věku, špatného sociálního zázemí, bariérového bydlení, omezené spolupráce blízkých. Šetřením bylo zjištěno, že i menší zdravotní problém (převážně u pacienta staršího věku) omezí soběstačnost natolik, že způsobí zhoršení celkového zdravotního stavu a vyžádá si nutnost opakované hospitalizace.

omezená mobilita, nedostatečná nebo žádná spolupráce pacienta, nevhodné sociální a bytové zázemí.

Dalším zdrojem informací je zdravotně-sociální screening. Ten probíhá v těchto oblastech: neschopnost výkonu aktivit každodenního života a sebepéče (pohyb, stravování, hygiena, oblékání), chro-

praxe

florence 3–4/20

Péče o dutinu ústní u pacientů s nemocí motýlích křídel Nemoc motýlích křídel neboli epidermolysis bullosa congenita (EB) vzbuzuje mnoho otázek.

Jak takový pacient vlastně vypadá? Bude schopný návštěvy zubního lékaře a dentální hygienistky, a pokud ano, má to vůbec smysl? Co mohou udělat rodiče pro své dítě a co stomatologický odborník pro rodiče nebo nemocné dítě?

Mgr. Petra Křížová, DiS., odborná asistentka Stomatologické kliniky 3. LF UK a FN KV v Praze

Pacientům s EB nefungují přirozené bariéry v kůži

Péče o dutinu ústní je u EB základem prevence bolestivých stavů Zajímá nás především postižení sliznic a kůže v orofaciální oblasti.

Kůže a sliznice jsou křehké, snadno dojde k podráždění a vzniku erozí.

Mezi nejčastější projevy EB v dutině ústní patří ankyloglosie, obliterace retního vestibula, atrofie papil jazyka a mikrostomie. Výjimkou nejsou

20

ani ortodontické anomálie související s celkovou růstovou retardací, která má nejčastěji za následek zmenšený zubní oblouk a rozvoj stěsnání. Během prohlídky v zubní ordinaci je důležité myslet také na zvýšené riziko vzniku spinocelulárního karcinomu v souvislosti s chronickým jizvením.

Vzhledem k výše uvedeným potížím se pacient potýká s bolestivými stavy, takže se velmi často uchýlí ke kašovité stravě. Zubní kaz vzniká působením sacharidů a bakterií na vnímavý povrch zubu za časovou jednotku. Kašovitá strava často obsahuje vysoký obsah sacharidů, který má nahradit deficit základních nutrientů.

Rizikové je i popíjení nejrůznějších ovocných šťáv a slazených nápojů, opět ve snaze zlepšit výživové poměry. U nemocných EB je rozvoj kazu navíc výrazně akcelerován ztíženými podmínkami, které brání efektivnímu provádění domácí ústní hygieny.

Dentální hygiena je u pacientů možná, a co víc, má smysl Informovanost pacientů s EB o dentální hygieně a nabídce produktů

je obecně nízká. Platí, že pomůcky musejí být vybírány individuálně tak, aby zohledňovaly pacientův stav a schopnost provádět hygienu.

Ideál­ní je vyzkoušet jejich používání přímo v ústech, protože pouze správně edukovaný a motivovaný pacient dokáže provádět orální péči efektivně. Dentální hygienistka je důležitým článkem v prevenci zubního kazu. Pacienty a jejich rodiče či ošetřovatele edukuje o úzkém vztahu zubního kazu a výživy, dává jim informace o trhu s pomůckami a sleduje změny v dutině ústní.

Vzhledem k finančnímu zatížení rodin je prevence účinným způsobem, jak vynaložit menší částky na zubní péči. Je nutné zdůraznit, že právě včasná návštěva zubní ordinace pomůže předejít mnohem bolestivějším stavům, než je preventivní prohlídka, ošetření zubního kazu či návštěva dentální hygienistky.

V zubní ordinaci je nutné dodržovat několik zásad Pro pacienta s EB může být už samotná návštěva ordinace zubního lékaře či dentální hygienistky

fota: archiv autorky

EB je dědičné vrozené onemocnění postihující kůži a sliznice. Příčinou je chyba v kódování genetické informace, která způsobí, že pacientům vznikají po celém těle spontánně či v reakci na sebemenší tlak puchýře. Rány jsou bolestivé a špatně se hojí. Kůže pacientů tak naprosto selhává ve vytvoření ochranné ba­riéry vůči vnějšímu prostředí. Organismus pacientů je tak permanentně oslaben hojením lézí, které se často infikují.

EB se vyskytuje ve čtyřech základních formách, které se již po celý život nemění. Rozlišujeme formu simplexní, junkční, dominantně či recesivně dystrofickou a syndrom Kindlerové. Každý typ má dalších 30 podtypů. Klinické projevy jsou tím pádem velice různorodé.

Péče o takového pacienta představuje zátěž pro celou rodinu po psychické, fyzické i finanční stránce. „Motýlím rodinám“ pomáhá občanské sdružení Debra ČR, které se zaměřuje na charitativní a osvětové akce a sbírky. Po stránce lékařské je to EB centrum při FN Brno, které jako jediné v ČR umožnuje kompletní genetické poradenství, diagnostiku a symptomatickou léčbu EB. Symptomatická je proto, že navzdory obrovskému pokroku v diagnostice EB není možné pacienty trvale vyléčit.

konference

florence 3–4/20

Základem úspěšné terapie je prevence komplikací a edukace pacienta Sesterská sekce 11. pražského mezioborového onkologického kolokvia se konala ve dnech 29.–31. ledna v hotelu Clarion Congress Hotel Prague. V jednotlivých blocích zazněla témata týkající se kontaminace pracovního prostředí cytostatiky, provázení dětských pacientů se závažnou diagnózou, stomiků ve veřejných bazénech či hojení chronických onkologických ran.

Šárka Spáčilová, redakce Florence

P

rvní blok sesterské sekce PragueOnco 2020 zahájila PhDr. Mgr. Dagmar Škochová, MBA, z 1. LF UK v Praze připomenutím, že Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila rok 2020 Rokem sester a porodních asistentek, a to na počest 200. výročí narození Florence Nightingaleové. Florence Nightingaleová byla zakladatelkou moderního ošetřovatelství. Svou pevnou vůlí, profesionálním přístupem a postojem ke vzdělávání zdravotníků změnila přístup společnosti ke zdravotním sestrám a pozvedla ošetřovatelství na respektované povolání.

PhDr. Škochová uvedla, že sestry a porodní asistentky v současnosti tvoří v mnoha zemích více než 50 % všech zdravotnických pracovníků a z více než 50 % jde o celosvětově nedostatkovou pracovní sílu.

Kontaminace cytostatiky je aktuálním problémem týkajícím se zdravotníků i pacientů PharmDr. Irena Štenglová Netíková, Ph.D., z oddělení klinické farmakologie a farmacie Onkologické kliniky VFN v Praze přiblížila přítomným význam důkladné dekontaminace cytostatik z pracovního prostředí.

Podle přednášející je boom v oblasti

farmakoterapie, například právě cytostatik, cílené nebo biologické léčby včetně imunoterapie, odpovědí na zvyšující se incidenci malignit.

Cytostatika jsou jednou z modalit farmakoterapie nádorů, mají však závažné nežádoucí účinky a patří mezi karcinogenní a mutagenní látky. Efektivní dekontaminace pracovního prostředí ve zdravotnických zařízeních, ale i dekontaminace životního prostředí aj. je velmi důležitá. Přítomnost cytostatik ve zdravotnických zařízeních je podle PharmDr. Štenglové Netíkové závažným problémem, protože expozice cytotoxickým látkám je pro zdravotnické pracovníky stále každodenním chlebem, ač existuje řada zpráv o rizicích spojených s jejich používáním. „Vymýcení kontaminace z pracovišť se zdá být nedosažitelné. Je třeba zdůraznit, že úklid a antimikrobiální dekontaminace není totéž, co dekontaminace chemických látek,“ zdůraznila přednášející.

Ke kontaminaci podle PharmDr. Štenglové Netíkové nejčastěji dochází v místě přípravy cytostatik (např. lednice, poličky ve skladu cytostatik, izolátor). Zdůraznila proto nutnost povrchové dekontaminace vaků před jejich odesláním na oddělení.

Jako další výrazně kontaminovaná místa jmenovala plochy pod infuzním stojanem, infuzní sety pro podávání cytostatik a toalety pacientů.

Základem je prevence a monitoring prostředí PharmDr. Štenglová Netíková také zdůraznila nutnost dodržování zásad pro manipulaci s cytostatiky, podtrhla aseptickou přípravu za použití bariérových opatření, ochranu i. v. produktu a ochranu personálu.

Dále připomněla, že zdravotnická zařízení mají podle nařízení vlády č. 361/2007 Sb. povinnost kontrolovat míru kontaminace prostředí.

Dalším tématem, které představila, pak bylo využití nanočástic při dekontaminaci cytostatik z pracovního prostředí. Závěrem uvedla, že roztoky NaOH a chlornanu sodného degradují cytostatika na více či méně aktivní produkty a nanočástice oxidu titaničitého jsou schopné adsorbovat a aktivně degradovat většinu cytostatik na svém povrchu.

Jako účinná opatření pro odstranění rizik PharmDr. Štenglová Netíková jmenovala poučení personálu, monitoring prostředí a zdravotního stavu zaměstnanců, získávání nových poznatků, nepodléhání rutině a minimalizaci stresu.

Provázení ulehčuje život zdravotníkům i pacientům S tím, jak funguje provázení pacientů se závažnou diagnózou a jejich rodin, seznámila přítomné Mgr. Petra Tomalová, Ph.D., z Centra provázení.

Přiblížila, že provázení se týká dětí se

fota: Šárka Spáčilová

Konferenci zahájila PhDr. Dagmar Škochová (vlevo).

Na fotografii vpravo hovoří Mgr. Jaroslava Dlouhá.

22

konference

florence 3–4/20

Obraz nezničitelných superhrdinů může zdravotníkům přinést vyhoření a zdravotní potíže V prostorách 3. lékařské fakulty Karlovy univerzity v Praze se 5. března 2020 konala První pražská konference systému psychosociální intervenční služby.

Z

abývala se praktickým fungováním systému a dotkla se i závažné problematiky: případů napadení zdravotníků. Konferenci pořádala 3. LF UK v Praze ve spolupráci se Zdravotnickou záchrannou službou hlavního města Prahy (ZZS HMP) a záštitu jí poskytl ministr zdravotnictví Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch, MHA, který ji také zahájil. „Podle mého názoru je to velmi důležité téma,“ uvedl. „Věnovali jsme se mu na ministerstvu zdravotnictví několik posledních měsíců a máme stanovenu pracovní skupinu pro personální stabilizaci ve zdravotnictví. Z ní mimo jiné vyšla potřeba podpory zdravotníků, kteří poměrně často čelí stresovým situacím jak v rámci zdravotnické záchranné služby, tak v rámci oddělení ARO a dalších. Jsou v první linii a přicházejí do kontaktu se závažnými případy, zachraňují životy pacientů. Někdy to třeba nedopad-

24

ne dobře a zdravotník je tím bezesporu zasažen. Je nutné, abychom zdravotníkům poskytli podporu, aby měli možnost si o tom s někým popovídat a měli interventy a peery nablízku,“ upřesnil ministr.

Rizikem pro psychické zdraví zdravotníků je kumulovaný stres Zdravotníky v první linii častokrát ohrožují rozšířené mýty, že musejí být vždy silní, emoce jsou slabost, nechat si pomoci znamená selhat a na trauma se musí rychle zapomenout. Reálným rizikem je v důsledku toho kumulovaný stres, faktor bezmoci a vlastní ohrožení.

Hrozí zde vyhoření, zvyšuje se riziko profesního selhání, objevují se nejrůznější závislosti, posttraumatické jevy a psychosomatické obtíže.

SPIS pomáhá obnovit normální fungování po prožití krizových situací Systém psychosociální intervenč­ ní služby (SPIS) se orientuje na podporu všech zdravotníků a ­pracovníků ve zdravotnictví, lé-

kařů i nelékařů, operátorů a technických pracovníků, kteří musejí překonávat profesně náročné a v některých případech i nadlimitní zátěžové situace. To mohou být například hromadné nehody, zraněné, vážně nemocné nebo zesnulé dítě, napadení, smrt nebo zranění kolegy, profesní pochybení a podobně. SPIS jim poskytuje mimo jiné intervenční služby, tedy individuální či skupinovou péči po traumatické události, ale nabízí i preventivní opatření, například edukaci o vhodných strategiích zvládání stresu. Jako příklad uplatnění SPIS byl zmíněn loňský incident v ­Ostravě s ­následnou péčí o ­přítomné ­zdravotníky.

Myšlenka na vznik SPIS existuje od roku 2002 První přednášku pod názvem Vývoj a současnost systému psychosociální intervenční služby přednesla přítomným Mgr. Vendula Kolářová, psycholožka ZZS a krajská koordinátorka SPIS Libereckého kraje. Představila důležité historické momenty, od začátku myšlenky na založení SPIS v roce 2002 přes pilotní projekt Ministerstva zdravotnictví ČR v roce 2008 a jmenování krajských koordinátorů, peerů a garantů v roce 2009 až po schválení metodických doporučení zahrnujících zdravotnickou záchrannou službu (ZZS) i nemocnice v roce 2019.

Mgr. Kolářová uvedla, že systém psychosociální intervenční služby poskytuje v resortu zdravotnictví dva druhy podpory, prvním je kolegiální (peer) podpora, druhým primární psychická pomoc zdravotnického interventa. Práce v rámci systému vychází z principů critical incident stress management (CISM).

Podle přednášející bylo mezi lety 2010 a 2019 uskutečněno 789 intervencí a ošetřeno 1025 zdravotníků.

foto: Šárka Spáčilová

Šárka Spáčilová, redakce Florence

pro školy

florence 3–4/20

On-line výuka je velká výzva, říká Hana Svobodová z 3. LF UK v Praze O tom, jak náročná byla a je výuka zdravotnických oborů v době pandemie COVID-19 a jak ji studenti i učitelé zvládají, povídala v našem rozhovoru PhDr. Hana Svobodová, Ph.D., přednostka Ústavu ošetřovatelství 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Bylo náročné náhle přejít na on-line výuku? Jak jste to zvládli?

Zpočátku to jednoduché nebylo. Najednou učit studenty bez toho, abyste je viděli, byli s nimi v interakci, sledovali, jak vás vnímají a reagují na to, co říkáte, to je pro pedagoga velká změna. Pro některé kolegy to byla bariéra a chvíli trvalo, než si na „komunikaci s obrazovkou“ zvykli.

On-line výuka není totiž jen přeposlaná powerpointová prezentace a několik odkazů na prostudování literatury, což bylo na začátku, při nejasné délce karantény, považováno za dostačující. Ale právě absence kontaktu se studenty vedla k tomu, že i ti zarputilejší odpůrci počítačové technologie ve výuce prošli školením v práci s MEET, ZOOM nebo MOODLE a postupně tomuto způsobu výuky přišli na chuť. Jedním z popudů byli právě studenti, kteří sami cítili potřebu kontaktu s učiteli, potřebovali jakési vnitřní ujištění, že škola pokračuje a že i v této situaci budou schopni splnit požadavky zápočtů a zkoušek. To byl pro nás motor a za sebe mohu říci, že setkávání se studenty nebyla jenom o tématu přednášky nebo semináře, ale také o tom, jak se jim daří, co prožívají, jak zvládají neobvyklou situaci a podobně. Někdy měli i sami studenti technické problémy – s připojením, s nastavením kamer či mikrofonů…

Tím vším bylo potřeba projít společně.

Co byl pro vás největší oříšek?

Největší úskalí byla dvě: mluvit do obrazovky počítače bez fyzického kontaktu není přirozená věc a bylo potřeba si na to zvyknout a také se naučit technické postupy ovládání různých platforem, které nám byly nabídnuty. V tom nám bylo obrovskou podporou naše IT oddělení, za což mu patří velký dík.

28

Co je třeba k tomu, aby si vyučující udržel pozornost studentů?

Udržet pozornost studentů je v ­on-line výuce také oříšek. Jsou to kontrolní otázky v průběhu přednášky, dotazování se konkrétního studenta, vkládání krátkých videí či zadávání úkolů přímo ve výukové jednotce, co pomáhá pozornost udržet. Důležité je dát studentům jasný cíl hodiny, tedy určit, co se mají naučit, proč to mají a musejí vědět, a samozřejmě i sdělit, zda se téma výuky promítne do zápočtu či zkoušky.

Jak jste se při on-line přednáškách cítila? Je to hodně odlišné, když to porovnáte s prezenční výukou?

Samozřejmě je to odlišné. Mluvení do obrazovky bez kontaktu není zrovna příjemné, já mám ráda kontakt se studenty. Vnímám jejich reakce na to, co říkám, dávám otázky apod. Takhle to bylo složitější. I když ZOOM nebo MS TEAM umožňují přímý kontakt s tvářemi studentů, to bylo příjemné. Na konci karantény už se člověk cítil adaptovaný a spíše přemýšlel, jak zařadit do výuky i jiné prvky – krátký kvíz, test, videa apod.

Jak vypadala výuka praktických předmětů?

Praktická výuka a výuka u lůžka nemocného on-line je vlastně nerealizovatelná v té podobě, jak jsme zvyklí. Jde o nácvik praktických dovedností, procvičování a okamžité opravování chybného postupu. My jsme pro tento způsob zvolili alternativu, a to natočení krátkých instruktážních videí s komentářem, k tomu krátký doprovodný text a na konci semestru prověřovací test.

Vše jsme nahráli do MOODLE, kde si to studenti mohli v klidu nastudovat. Samozřejmě tím nelze nahradit klasický nácvik v odborné učebně nebo u lůžka pacienta, ale studentům to pomůže lépe si dovednost osvojit, až budou mít později možnost vyzkoušet si ji v reálné praxi.

Ukázalo se, že taková videa pomohou i v době mimo karanténu. Přišli za mnou studenti medicíny, že by si před praxí v nemocnici chtěli některé výkony vyzkoušet v učebně na modelu. A protože zrovna nebyl žádný vyučující volný, aby se jim mohl věnovat, přinesli si notebook, otevřeli si MOODLE a výkony, které si hodlali vyzkoušet, prováděli podle instruktáže na výukových modelech sami. Když jsem se za nimi do učebny vypravila, byli „v akci“ a chtěli po

fota: archiv redakce

Šárka Spáčilová, redakce Florence

rozhovor

florence 3–4/20

Každá maličkost, která dětem udělá radost, je darem, říká Edita Mrkousová z projektu Patron dětí „Naše organizace je tu pro děti, které mají méně štěstí, než by si zasloužily.

Snažíme se, aby i ony měly na období, které nás formuje pro celý dospělý život, jednou hezké vzpomínky,“ říká na úvod našeho rozhovoru Edita Mrkousová, výkonná ředitelka projektu Patron dětí.

Projekt Patron dětí založila Nadace Sirius. Začněme tedy nejprve jí. Co je jejím smyslem?

Zcela jednoduše: pomáhat dětem, které neměly v životě štěstí. Nadace Sirius vznikla v roce 2008 a hned na začátku před námi vyvstala otázka, jak zlepšit život dětí se zdravotním postižením nebo dětí, které jsou ohroženy sociálním prostředím.

Okamžitě jsme proto začali hledat takové cesty, aby nešlo o jednorázový „výstřel do tmy“, ale aby naopak šlo o systematickou pomoc s dlouhodobou vizí. Nadace pravidelně vyhlašuje grantová řízení zaměřená na aktuální problémy v oblasti ohrožených dětí. Dále realizuje vlastní projekty, které se věnují řešení problematiky rodin s dětmi v náhradní

30

rodinné péči. A pak je tu ještě samostatný projekt Chodící lidé. Ten se snaží změnit pohled veřejnosti na lidi se zdravotním postižením.

Jak vznikl nápad založit projekt Patron dětí?

Všichni zúčastnění se shodli, že by měla pomoc sociálně a zdravotně znevýhodněným dětem a jejich rodinám probíhat na denní bázi. Šlo o to, jak propojit ty, kteří chtějí pomáhat, s těmi, kteří to nejvíce potřebují. Nadace Sirius nakonec zvolila formu on-line projektu Patron dětí, jehož základními principy jsou transparentnost, zodpovědnost, adresnost a rychlost. Všichni okamžitě vidí výsledky a čísla.

Jak konkrétně pomáháte?

Od roku 2017 sdílíme příběhy ­so­ciálně a zdravotně znevýhod-

něných dětí a jejich rodin z celé České republiky na stránkách www.patrondeti.cz. Sem přivádíme dárce, kteří si sami zvolí konkrétní dítě, jemuž chtějí pomoci. Částka, kterou přispějí, jde ze sta procent na vybraný dětský příběh, protože chod projektu je zcela financován Nadací Sirius. Rodiny s dětmi mohou požádat jak o drobnou, tak o finančně náročnou pomoc typu rehabilitace či nákupu zdravotní pomůcky.

Co je myšleno tou drobnou pomocí?

Drobnou pomocí myslíme zaplacení kroužků, školních obědů, družin, táborů a podobně.

Jak máte ošetřeno, že vybrané prostředky nebudou zneužity?

Každý jednotlivý příběh má svého patrona. Tedy osobu, která je

fota: archiv Edity Markousové

Šárka Spáčilová, redakce Florence

rozhovor

garantem nutnosti pomoci. Zároveň každý příběh velmi důkladně prověřujeme. A to jak žadatele, tak patrony i samotné dodavatele pomoci. Toto prověřování je základem naší práce. Jedině tak si mohou být dárci jisti, že ani koruna z jejich daru nejde na špatný účel. Žadatelé mohou být klidní, že se dostane na všechny, kteří pomoc opravdu potřebují.

Kdo může být patronem a jaká jsou omezení?

Patronem může být kdokoli, kdo rodinu velmi dobře zná, vyjma rodinných příslušníků. Patrony se nejčastěji stávají sociální pracovníci, lékaři, učitelé či rodinní známí.

Co všechno role patrona obnáší?

Je časově náročná?

Role patrona je velmi jednoduchá: patron musí potvrdit, že je pomoc pro konkrétní dítě opravdu potřebná. Každá žádost o pomoc má dvě části. Jedna je určena patronovi a druhou část vyplňuje žadatel, zákonný zástupce dítěte. I s vyplňováním může patron žadateli pomoci. Nejde o nic komplikova-

ného. Vyplnit žádost a doložit veškeré dokumenty nezabere více než 30 minut.

děti, které čekají na pomoc, velmi důležité! Jde o prioritu, zejména v této nelehké době.

Co je konkrétně pro vás největším úspěchem, radostí a motivací do další práce?

Jednoznačně zpětná vazba. Dostávat obrázky a číst dopisy od dětí, které jsou šťastné, že mohly jet na školní výlet. Že mohou chodit na vysněný kroužek, že se mohou díky spraveným zoubkům konečně naplno chechtat. Pro mámu tří dětí, jako jsem já, je každá maličkost, která udělá dětem radost, někam je posune či jim přinese nějakou cennou životní zkušenost, obrovským darem a zároveň důkazem, že moje role má smysl.

Je něco, co byste ráda vzkázala čtenářům časopisu Florence?

Všem bych ráda předem poděkovala za to, že jim příběhy dětí, které neměly v životě štěstí a nacházejí se v jejich okolí, nezůstanou lhostejné.

Pomoci může každý z nás. Už jen tím, že řekne potřebným rodinám o naší činnosti. Více než 3100 splněných dětských příběhů od roku 2017 je důkazem toho, že pomoci umíme a děláme to rádi.

Co by činnost vaší organizace nejvíc podpořilo?

Cílem organizace je pomoci co nejvíce sociálně a zdravotně znevýhodněným dětem v celé republice. Zjišťujeme bohužel, že spousta těch, kteří pomoc potřebují, neví, že naše organizace existuje. Sdílení informací o tom, co a jak děláme, je pro nás, ale hlavně pro všechny

→ Rok založení projektu Patron dětí: 2017 → Společně s dárci jsme podpořili → → → →

3120 příběhů.

Celkem bylo vybráno 38 milionů korun.

Celkem přispělo 20 096 lidí.

Pracuje pro nás 11 zaměstnanců.

Pomáháme dětem z celé České republiky a jejich rodinám.

pozvánka

Putovní výstava v Plzni představuje roli sestry Ing. Bc. Andrea Mašínová, Ph.D., DBA, LL.M., náměstkyně pro ošetřovatelskou péči, Fakultní nemocnice Plzeň Mgr. Nina Müllerová, manažerka kvality, Centrum řízení kvality, Fakultní nemocnice Plzeň Mgr. Gabriela Levorová, tisková mluvčí, Oddělení pro komunikaci s veřejností, Fakultní nemocnice Plzeň

F

akultní nemocnice Plzeň se jako jedna z mnoha nemocnic připojila k projektu Nursing now řadou akcí. Nejviditelnější z nich je putovní výstava „V hlavní roli sestra FN Plzeň“, mapující historii ošetřovatelství, vzdělávání, vývoj kompetencí a role ses-

ter v přímé péči, ve výuce a v mana­ gementu v průběhu let.

Její součástí je devět oboustranných panelů plných krásných historických i soudobých fotografií, které provázejí návštěvníky historií ošetřovatelství a představují profesi a poslání sestry. Tematicky se zaměřují na činnost dětských sester a porodních asistentek, sester v ambulantní či standardní lůžkové péči, na operačních sálech a na jednotkách intenzivní péče. Součástí je i představení světového projektu Nursing now, včetně představení Florence Nightingaleové a rovněž osobností českého ošetřovatelství i významných sester FN Plzeň. Poslední panel byl nazván „Sestra a její neustále se měnící role“ a je věnován situaci v době pandemie COVID-19.

Na fotografii zleva: prof. MUDr. Ondřej Topolčan, CSc., Mgr. Nina Müllerová, doc. PaedDr. Ilona Mauritzová, Ph.D., Ing. Bc. Andrea Mašínová, Ph.D., DBA, LL.M., MUDr. Václav Šimánek, MBA, Mgr. Světluše Chabrová

Výstava byla zahájena ve FN Plzeň 28. května 2020 a poté putovala do mázhauzu plzeňské radnice, kde je přístupná veřejnosti. Další místa, kde bude k vidění, jsou: → DEPO2015 Plzeň (1.–16. 8. 2020) → SZŠ a VOŠ Plzeň (1.–23. 9. 2020) → Měšťanská beseda během Finále Plzeň (25.–30. 9. 2020)

→ ZČU, budova v Husově ulici (1.–30. 10. 2020)

31

zdravý životní styl

florence 3–4/20

Péče o pečující: Tipy, jak se starat o své tělo, z pohledu zdravotnického personálu Práce zdravotní sestry je velice namáhavá, a to jak z psychického, tak z fyzického hlediska.

Zaměstnanci zdravotnických zařízení by proto neměli zapomínat sami na sebe a měli by věnovat dostatek času regeneraci těla i mysli. Pozornost si zaslouží zejména nejvíce zatěžované části těla: dolní končetiny a záda. Významnou roli hraje také psychika. Po práci je nezbytné naučit se odpočívat a odreagovat se. O své postřehy a rady, jak na to, se s námi podělily kolegyně z Rehabilitační kliniky Malvazinky v Praze.

Mgr. Katarína Korytiaková, fyzioterapeutka lůžkového oddělení rehabilitace, instruktorka jógy a pilates Jitka Kafková, DiS., vedoucí sestra na oddělení DIOP MUDr. Eliška Kristová, lékařka z oddělení rehabilitace a fyzikální medicíny

Nejvíce trpí záda a nohy, pozor na zvedání pacientů Práce zdravotní sestry je sama o sobě nelehká, ale její náročnost může být ještě větší, pracuje-li sestra na oddělení pro imobilní pa­ cienty. Tyto pacienty je třeba několikrát denně polohovat, př­emisťovat a zvedat při stravování a osobní hygieně. Nejvíce namáhanou částí těla jsou záda, bederní a krční páteř, dolní končetiny a zápěstí. Sestry tráví podstatnou část pracovního dne v předklonu: ať už při péči o pacienta nebo vypisování zdravotní dokumentace. Během celého dne je potřeba v rámci možností dbát na správné držení těla. Pacienty je ideální zvedat či otáčet ve spolupráci s někým dalším, obzvlášť pokud není pacient z jakéhokoli důvodu nápomocný, a tím pádem je o to těžší. Jak říká Jitka Kafková: „Nebezpečné je sebevědomí, že to zvládnu sám.“ Nutné je pracovat celým tělem, v nákroku jedné dolní končetiny, aby se váha břemene rozložila a nebyl zatěžován pouze trup, navíc jednostranně. MUDr. Eliška Kristová vysvětluje správný postup manipulace s pacientem následovně: „Obecně se zvednutým břemenem nerotovat pouze v páteři, ale při přemisťování

32

se otočit celým tělem. Při pokládání nebo zvedání břemene se nepředklánět s ohnutými zády, snažit se udržet nitrobřišní tlak s aktivací hlubokých stabilizačních svalů páteře (břišních, zádových svalů, bránice a pánevního dna).“

O pauze je dobré nechat nohy odpočinout V ideálním případě by sestřičky měly mít každou hodinu alespoň pár minut pauzu, praxe ale bohu-

žel bývá odlišná. Pokud přesto nastane příležitost, doporučuje se na chvíli si sednout a dát nohy takzvaně „na stůl“, respektive asi 10 cm nad úroveň srdce. V této poloze je možné nohy lehce procvičit pomocí opakovaných pohybů v kotnících do různých směrů – kroužení od malých kroužků až do plného rozsahu, prošlapávání špička – pata.

zdravý životní styl

Dolním končetinám také pomůže střídavé zatínání a uvolňování lýtkových a stehenních svalů; to urychlí cirkulaci krve a odtok lymfy. Jako kompenzace práce v předklonu funguje podle Mgr. Kataríny Korytiakové leh na břiše s dlaněmi pod rameny s následným záklonem v bederní páteři – odtlačením trupu od podložky ve výdechu. Ideál­

Když je potřeba pracovat na počítači, platí tyto zásady: držet rovná záda, dolní končetiny v roznožení cca 60°, kolena nad kotníky a o něco níže než kyčelní klouby, plosky nohou opřené o zem. Stůl by měl být v takové výšce, abychom na něj volně položili předloktí včetně loktů, a odlehčili tak napjatým trapézům a šíjovým sva-

fota: Rehabilitační klinika Malvazinky

Pro psychiku zdravotních sester je nesmírně důležité nebrat si práci domů, pokud je to alespoň trochu možné.

Nepřenášet pracovní povinnosti do osobního života a věnovat se ve volném čase takovým aktivitám, které nás baví, ale zbytečně nezatěžují. ní je cvik opakovat desetkrát, přičemž se při každém opakování tlak v zádech snižuje. Cvik je možné modifikovat i do vertikální polohy, tedy stoje, s chodidly na šířku pánve, dlaněmi položenými na sedací svaly – s výdechem se provádí záklon v bederní páteři. Tento cvik lze provádět i doma jako prevenci proti bolesti zad po delším čase stráveném za psacím stolem nebo u pacienta.

lům. Obrazovka by měla být v úrovni očí. Důležité je nezapomínat ani na správné dýchání. Mgr. Katarína Korytiaková radí: „Velmi efektivní pomůckou je osvojit si správný stereotyp dýchání: položíme dlaně celou plochou (prsty roztažené) na spodní žebra a břicho. Dlaněmi jakoby lehce obepínáme břicho. Při nádechu směřuje dech pod dlaně, snažíme se vizualizovat a procítit, jak se dlaně pomalu zvedají a hrud-

ník se rozpíná do stran. S výdechem dlaně znovu klesnou, přiblíží se k sobě a na konci výdechu procítíme aktivaci břišních svalů. Cvik je zpočátku nejlepší natrénovat vleže na zádech se skrčenými koleny, poté jej lze praktikovat vsedě, vstoje, kdykoli během dne.“

Jóga nebo pilates pomohou se po práci odreagovat i rozcvičit Pro psychiku zdravotních sester je nesmírně důležité nebrat si práci domů, pokud je to alespoň trochu možné. Nepřenášet pracovní povinnosti do osobního života a věnovat se ve volném čase takovým aktivitám, které nás baví, ale zbytečně nezatěžují... A rozhodně platí, že každý pohyb se počítá! Ideální pohybovou aktivitou je například pilates nebo jóga, které protáhnou celé tělo a pomohou uvolnit namáhané zádové svaly. Pokud vám však vyhovuje něco dynamičtějšího, třeba běh, je dobré myslet na svou volnočasovou aktivitu už během dne a v práci tolik namáhaným nohám alespoň trošku ulevit (vybrat správnou obuv, nepřeceňovat své možnosti…).

33

právní poradna

Co je Pravniporadkyne.cz Cílem nového centra pro informace ve zdravotnickém právu a navazujících částí sociálního zabezpeční je navázat na aktivity spolku Kancelář Ombudsmana pro zdraví a kontinuálně pokračovat prostřednictvím seminářů, besed, školení, přednášek a publikační činnosti ve zvyšování povědomí pacientů i zdravotníků o jejich právech v systému českého zdravotnictví a sociální péče. www.pravniporadkyne.cz

Nařízení práce navíc v době koronaviru

Na dotazy zdravotníků odpovídá právní poradkyně JUDr. Jana Palečková.

Pracuji jako všeobecná sestra a samozřejmě jsme všichni v době, kdy vypukla pandemie koronaviru, pracovali s plným nasazením. Obecně mi nevadí práce přesčas a v takové těžké době je samozřejmostí, jde mi ale o princip. Mohl mi zaměstnavatel vzhledem ke krizové situaci nařídit pracovat na směně navíc za chybějící sanitářku a dělat její práci? A měl právo mě k tomu nutit výhružkou postihů, když jsem říkala, že bych raději vykonávala více své práce?

I v době vládou vyhlášeného nouzového stavu platí ustanovení zákoníku práce, které říká, že nařízená práce přesčas nesmí činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce.

Pokud se tedy práce, kterou jste měla navíc vykonávat, do tohoto časového úseku daného zákonem vešla, je vše v pořádku. Jestliže však jde o více než o 8 hodin v týdnu, pak na vás takovou práci za-

městnavatel nemůže požadovat bez vašeho souhlasu. Musíte se na tom tedy domluvit.

Ve zdravotnictví je možné dohodnout ještě další práci přesčas za podmínek stanovených § 93a zákoníku práce: „Další práci přečas, tedy nad zákonem stanovených 8 hodin týdně a 150 hodin v kalendářním roce, lze sjednat písemně. U zaměstnanců ve zdravotnictví nesmí tato další práce přesáhnout v průměru 8 hodin týdně, v případě zaměstnanců poskytovatele zdravotnické záchranné služby v průměru 12 hodin týdně. Maximální období, po které může taková práce přesčas trvat, je 26 po sobě jdoucích týdnů. Kolektivní smlouvou je pak možné toto období vymezit na nejvýše 52 po sobě jdoucích týdnů.

O uplatnění další dohodnuté práce přesčas je zaměstnavatel povinen písemně vyrozumět příslušný orgán inspekce práce.“ Pokud jste však s výkonem další dohodnuté práce přesčas nesouhlasila, nesměla jste k ní být nucena a kvůli svému rozhodnutí vystavena jakékoli újmě.

Píšete ještě, že směna navíc byla za chybějící sanitářku. Ohledně výkonu jiného druhu práce je rozhodující, jak je koncipována vaše pracovní náplň v pracovní smlouvě.

INZERCE

Aby vaše právo nebylo slepé www.pravniporadkyne.cz VŠE (NEJEN) O ZDRAVOTNICKÉM PRÁVU

Semináře a školení, která vás budou bavit

35

Gynekologické křeslo Graciella Žena v centru pozornosti a péče Preventivní vyšetření patří k nejčastějším úkonům v gynekologických ambulancích.

Gynekologické křeslo Graciella umožňuje ergonomickou práci lékařů s pacientkou a funkční prvky jsou uzpůsobené pro vyšší pohodlí a bezpečnost na straně pacientky.

Základní vyšetření včetně ultrazvuku na jednom místě s vysokou mírou ergonomie.

+

Elegantní design přispívá ke zvýšené důvěře před a během vyšetření.

+

+

Unikátní konstrukční prvek dvou sloupů umožňuje snadné polohování křesla a variabilitu poloh.

www.linet.cz 20_05_inzerce Graciella_210x270_ver02-PRINT.indd 1

26.05.20 16:23