Florence 4/2019

4/19

rozhovor

ODBORN Ý Č ASOPIS PRO NEL ÉK A ŘSK É ZDR AVOT NIC K É PR ACOV NÍK Y

florence

Cyril Höschl: Povolání sestry stojí na umění komunikace s pacientem

odborné téma

červenec–srpen 2019 / ročník XV 60 Kč / 3,50 € / www.florence.cz

odborné téma

praxe

Pacient s demencí: důležité je rozpoznání a respektování jeho individuálních potřeb a důstojnosti

Periferní paréza lícního nervu – pomáháme k úsměvu

Psychiatrie

www.ESHOP.ALTREVA.cz DOPRAVNÉ OD 1000 Kč ZDARMA

PROFESNÍ ODĚVY NEJEN PRO ZDRAVOTNICTÍ 40

editorial Vážené čtenářky, vážení čtenáři, v pořadí čtvrtém letošním čísle časopisu Florence došlo k jedné zásadní změně. Šéfredaktorka Kristýna Čillíková opustila naši redakci a rozhodla se pro novou pracovní výzvu v redakci jiné. Tímto bych jí chtěl poděkovat za skvěle odvedenou práci a popřát jí štěstí v dalším profesním i osobním životě.

U příležitosti této personální změny jsem se rozhodl provést změny i v časopise samotném.

V prvé řadě jsme se rozhodli pro nové grafické zpracování obálky, kterou pro nás bude ilustrovat slečna Terézia Melišková. Přiklonili jsme se k jednoduché schematické originální ilustraci. Dále plánujeme představit nové grafické zpracování časopisu a stabilní koncept rubrik.

Také bych byl velmi rád, kdyby mezi čtenáři a redakcí vznikla symbióza, více jsme komunikovali a vyměňovali si názory. Časopis najdete i na Facebooku – právě tam s vámi chceme být v kontaktu a získávat od vás podněty ke článkům, rozhovorům atd., protože si myslím, že časopis není jen o redakci, ale především o vás, čtenářkách a čtenářích. Hlavně vám má sloužit a přinášet nové poznatky, zkušenosti a celkově vás obohacovat. Takže pište!

Toto číslo je věnováno psychiatrii. Naleznete v něm mimo jiné dva rozhovory: první s profesorem Cyrilem Höschlem o reformě psychiatrické péče, o které se v českém zdravotnictví mluví už 30 let a v současnosti začíná dostávat reálnou podobu, a druhý s profesorem Michalem Miovským o adiktologii a problematice konzumace alkoholu v Česku. V rubrice historie si přečtete o změnách pohledu na psychiatrického pacienta v průběhu dějin a odborným článkem o demenci, nejen Alzheimerově, nám přispěla doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D. S přáním inspirativního čtení

obsah

7

florence 4/19

Spíše než stres ovlivňuje naši imunitu pocit bezmoci

rozhovor 2 Povolání sestry stojí na umění komunikace s pacientem

odborné téma

pro školy 24 Za odbornými zkušenostmi na sever Evropy 25 „Zdravík dárcem krve“ – hromadné darování krve žáků SZŠ a VOŠZ Plzeň

psychiatrie

7 Spíše než stres ovlivňuje naši imunitu pocit bezmoci 9 Pacient s demencí: důležité je rozpoznání a respektování jeho individuálních potřeb a důstojnosti Adam Folta, odpovědný redaktor adam.folta@ambitmedia.cz

praxe

14 Periferní paréza lícního nervu – pomáháme k úsměvu 16 Pády pacientů ve zdravotnických zařízeních

rozhovor www.florence.cz Ročník XV, číslo 4, červenec–srpen 2019 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 7. 2019 Ilustrace na titulní straně: Terézia Melišková Staňte se naším fanouškem na Facebooku www.facebook.com/Florencecasopis

18 Zdravotník by neměl doporučovat žádné množství alkoholu

z konferencí

27 VIII. kongres perioperačních sester s mezinárodní účastí pod záštitou FN Ostrava 28 právo Smí rodiče s dítětem třeba i na operační sál?

30 historie Od čarodějnických procesů po psychiatrické léčebny 34 nové knihy 35 angličtina

rozhovor

florence 4/19

Povolání sestry stojí na umění komunikace s pacientem Letní číslo časopisu Florence je věnováno psychiatrii, proto se nemůžeme nedotknout tak zásadního jevu, jakým je spuštění reformy psychiatrické péče v České republice. Její start, průběh a cíle hodnotí prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych. – jím vedený Národní ústav duševního zdraví je příkladem moderního pracoviště, kde se propojuje klinika s vědeckým výzkumem.

Povídali jsme si ale i o tom, jaká je role sester v psychiatrii nebo jak se bránit syndromu vyhoření.

Reforma psychiatrie, centra duševního zdraví Reforma psychiatrie začala naostro loni, po dlouhých letech příprav. Bylo vybráno pět center, v lednu tohoto roku pak dalších patnáct. Jaký je váš názor na koncept reformy psychiatrie a na její průběh?

Reforma se skutečně zviditelnila až v posledním roce, kdy politická garnitura začala implementovat její myšlenky, ale jinak ono podhoubí k reformě zraje už od samého počátku devadesátých let minulého století. To je právě jeden z důvodů,

další nové entity, které je do systému potřeba zabudovat. Navíc argumenty ve prospěch reformy musejí začít těžit z jiných domén než stále pouze z toho, že reforma ušetří.

Těch cílů, kterých má dosáhnout, je mnohem více a nejsou zdaleka jenom ekonomické. V prvé řadě je zapotřebí reformu vybudovat na základě dat, na základě evidence, která nebyla nikdy v tomto směru kompletní. To se teď může začít dařit díky tomu, že do reformy byl vtažen ÚZIS, a hlavně díky tomu, že v Národním ústavu duševního zdraví v Klecanech funguje rozsáhlá skupina sociální psychiatrie, která je metodicky, a řekl bych i personálně, dobře vybavena k tomu, aby ono odborné podhoubí reformy vytvořila. Je nutné, aby se to, co se bude

Dostupnost zdravotní péče pro duševně nemocné je mnohem nižší než pro zbytek zdravé populace.

To je mimochodem jedna z diskriminací, se kterou se psychiatričtí pacienti reálně setkávají. proč jsem byl k reformě skeptický, protože když se o něčem téměř třicet let mluví, a nic se nestane, tak tomu dříve nebo později přestanete věřit. Teprve v poslední době začínám mít pocit, že jsem se ve své skepsi skutečně možná mýlil. Nově vzniklá centra duševního zdraví jsou dokladem toho, že první vlaštovky už byly opravdu vypuštěny. Reforma ovšem nese mnoho problémů, pro které nemohla být uskutečněna dříve – například nedostatek kvalifikovaného personálu do nově vytvořených útvarů nebo nedostatek systémových opatření v celé soustavě úhrad nasmlouvaných s pojišťovnami. Objevují se

2

dělat, zakládalo na skutečných datech. Tedy například jaká je zapotřebí péče, jak je strukturovaná, jak vypadá a co se stane, až se bude proměňovat, kam se bude posouvat, budou-li skutečně potřeby naplněny a tak dále.

Jde tedy o jakousi kvalifikovanou analýzu potřeb české psychiatrie?

Jde o to, aby se nedělalo něco, po čem není reálná poptávka. Budu konkrétní. Problém vidím v tom, že pokud začnete živelně budovat centra duševního zdraví, tak se dočkáte toho, že vzniknou tam, kde ve své podstatě moc nechybí. To zna-

mená v lokalitách, kde je dostatek psychiatrů a ostatních pracovníků, kteří jsou schopni centra vybudovat a následně v nich pracovat. Tam, kde chybí, ani posléze nebudou, protože tam není dostatek personálu, který by do nich šel pracovat.

Všechno, co jsem zmínil, úzce souvisí s mapováním terénu. Mapování terénu dále znamená skutečný popis situace ve velkých léčebnách, jejich vnitřní struktury, toho, do jaké míry se v nich například maskují pod zdravotnickými vlajkami sociální lůžka. Tedy do jaké míry jsou tam lidé, kteří by správně měli být opečováváni v jiném zařízení, ba dokonce resortu.

Jste celkově optimista, co se realizace reformy týče?

Celý proces reformy skutečně probíhá, a pokud se nic nestane, tím myslím například ekonomickou krizi nebo razantní obměnu politické garnitury, skutečně se docílí změn a posuneme se vpřed.

A existují už skutečná data a plány, kde by centra duševního zdraví měla být?

Ano, mapa léčeben, potažmo center duševního zdraví už skutečně vznikla. Požadavky, možnosti a rezervy léčeben jsou konzultovány přímo s řediteli oněch institucí. Mám dobrý dojem, že nejde o jakési „o nás bez nás“.

Patnáct plánovaných center se nachází na místech, kde budou užitečná a jejich rozvoj bude dávat smysl?

Zatím jsou všechna centra zakládána s rozmyslem, ale je pravda, že ta první vznikla tam, kde bylo nejvíce příležitostí a byl entuziasmus zdola k jejich založení, například v Přerově. Čím dál tím víc však bude sílit tlak na vytváření center tam, kde by být měla.

foto: Kateřina Sýsová

Kristýna Čillíková, redakce Florence

Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc.

Jak toho podle vás půjde docílit?

Stát bude vytvářet určitý systém pobídek?

Určitě to tak musí být. V přípravné „artilerii“ bude potřeba zajišťovat jak personální zdroje, tak vzdělávání, které zatím není úplně vyřešeno, byť je v každém projektu obsaženo. Hlavní projekt vzdělávání se zatím dolaďuje a není spuštěn. Centra duševního zdraví tady zahrnují i profese, které jsou zatím personálně nezajištěny nebo poddimenzovány. Celé to totiž není jenom o doktorech a o sestrách, i když těch je také málo – co se týče počtu psychiatrů na počet obyvatel, patříme spíš do horní poloviny pomyslného žebříčku. Cesta rozhodně nevede přes pouhé navyšování personálního stavu, ale přes pobídky a přeskupování personálu tam, kde bude nejvíce zapotřebí.

Práce v centru duševního zdraví vyžaduje očividně další vzdělání. Vystačí si pro začátek psychiatrická sestra se svým klasickým vzděláním a aprobací, nebo se musí dále vzdělávat?

Psychiatrická sestra jako taková si vystačí s tím, co umí, i když práce v centru duševního zdraví je vcelku jiná než u lůžka v psychiatrické léčebně. Je totiž bližší spíš práci na ambulanci. Na druhou stranu je zapotřebí si uvědomit, že by tato centra měla zahrnovat i asertivní týmy, výjezdy do komunit, tudíž je její aprobace někde na půli cesty mezi akutním zařízením a ambulancí. Je to trochu odlišný typ péče, než na jaký jsou sestry zvyklé. V tom ­ovšem problém nespočívá. Problém spočívá spíše v dalším druhu péče, například péči sociální, case mana­

gementu a celkovém zajištění služeb, které má centrum poskytovat.

Mluví se i o tom, že by mohlo dojít k propojení s praktickými lékaři a internisty, kteří také mohou předepisovat svým pacientům antidepresiva. Myslíte, že by takový systém do budoucna mohl fungovat?

Tato snaha se týká jedné podstatné otázky, která se řeší nejen u nás, ale na celoevropské úrovni a je viditelná na prohlášeních zdravotnických organizací – tedy že péče o tělesné zdraví je u duševně nemocných v porovnání s ostatní populací výrazně poddimenzována a zanedbávána.

Jinými slovy, nejste-li psychiatrický pacient a bolí vás zub, jste ošetřeni mnohem dříve a kvalitněji, než když vás bolí tentýž zub a jste psychiat-

3

rozhovor

Syndrom vyhoření, vlastnosti sestry Na sestry jsou kladeny čím dál tím vyšší nároky, což může nezřídka vést i k syndromu vyhoření. Měl byste jako psychiatr nějakou praktickou radu nebo postřeh, jak se vyhoření vyvarovat?

Existuje velké množství ­návodů, které nejsou knížecími radami a jsou v prvé řadě praktické. Je to takové desatero, dvacatero, které je do určité míry v rukou každého, až na některé výjimky. Například v oborech, jako je popáleninová medicína nebo traumatologie, kde jsou značné emocionální nároky na personál a pracovní vypětí je vysoké, je vhodné pořádat Balintovské skupiny, tedy psychoterapii personálu. Velmi častým jevem však je, že se deprese maskuje jako vyhoření v práci. Kvůli tomu se špatně léčí, dojde k prodlení v nasazení antidepresiv a tak dále. Někdy zase dochází k pravému opaku, tedy že se šmahem nasazují antidepresiva, a přitom by třeba stačila jen rozmluva s psychoterapeutem. Jinými slovy, když je někomu hodně špatně, tak by měl určitě kontaktovat psychiatra, a pokud mu je špatně jen trochu, lze to řešit vlastní duševní hygienou (viz Hlavní zásady předcházení negativním důsledkům pracovní zátěže a vyhoření).

Deprese se ale občas maskuje tělesnými příznaky…

Ano, není výjimkou, že hubnoucí pacient nejprve absolvuje návštěvu u onkologa a gastroenterologa, než ho pošlou na psychiatrii. Ale drtivá většina pacientů s depresí se cestou přes praktického lékaře dostane přímo k psychiatrické péči a nestává se, že by nám tu hordy depresivních pacientů pluly zdravotním systémem.

Jak pacienti vnímají nasazení antidepresiv? Nemohou to brát jako svou osobní prohru?

Nelze generalizovat, dost záleží na osobnostním nastavení pacienta.

Jsou pacienti, takoví ti farmakofobové, kteří zásadově odmítají „chemii“ – přitom všechno, co jíme, je chemického původu – a dožadují se různých přírodních prostředků. Psychoterapie je pro některé trochu náročná, protože vyžaduje vlastní angažmá. Je rozdíl být léčen, to znamená dostat pilulku a počkat, jestli pomůže, a něco jiného je léčit se, to znamená docházet do skupin, věnovat tomu čas, věnovat tomu své emoční nasazení.

6

florence 4/19

To je pracné.

Vlastní angažmá je hodně pracné a vyžaduje i jistou disciplínu. Psychoterapie má iniciační bariéry nejenom ze strany personálu, tj. že je ho nedostatek, ale i ze strany pacientů, jimž se do ní nechce investovat. Na jedné straně tu máme pacienty, kteří kategoricky odmítají léky a tvrdí, že jsou to jedy, na druhé zase pacienty, kteří tabletky milují a jedí jich denně hrsti. Ochotně polknou cokoli a často se nechají podvést kdejakým podomním obchodníkem s doplňky stravy. Zbývající populace se pohybuje někde mezi a dost záleží na tom, jak se jim léčba vysvětlí a podá. Je dobré vysvětlovat mechanismus působení léků, alespoň v kostce, a určitě obeznámit s možnými vedlejšími účinky. Pacient se pak sám může rozhodnout a zvážit, jestli léčbu chce podstoupit. Edukaci a motivaci pacientů vidím jako zásadní. Nikoli direktivní a pedantský přístup.

Ty časy už dávno pominuly, dnes je lékař mnohem více konzultant než vládce.

Chtěl byste závěrem sestrám něco sdělit?

Snad možná to, že gró role sestry spočívá v umění komunikace s pa­ cientem, o kterou by se povolání sestry mělo opírat především. Píchání injekcí, práce instrumentářky a řemeslné dovednosti jsou obdivuhodné, ale ty dokáže nacvičit leckdo.

Povahové vlastnosti se nacvičují velmi těžko, jestli to vůbec lze, a je třeba je nejdřív znát, aby je člověk v profesním kontaktu dokázal korigovat. Jako nejdůležitější vidím to, že sestra musí mít určitý náhled na sebe samotnou a využívat jej vůči psychopatologii pacientů, a to nejen těch psychiatrických. V praxi často dochází k přenosům, známým už z Freudova učení, tedy že si například starý pacient oblíbí mladou sestřičku, starší pacientka vidí v mladém lékaři svého syna nebo se mladá pacientka zamiluje do dominantního lékaře. Profesionalita znamená, že přenosy nebereme osobně, nevidíme v nich skutečnou lásku, skutečnou nenávist nebo skutečné přátelství. Musíme v těchto vztazích umět číst.

Hlavní zásady předcházení negativním důsledkům pracovní zátěže a vyhoření

1 2

Buď sám k sobě mírný, vlídný a laskavý.

Tvým úkolem je pomáhat změnám, nikoli měnit druhé lidi. Můžeš k nim změnit vztah, nikoli je.

3

Najdi si své útočiště – místo, kam můžeš uniknout do klidu a samoty, když potřebuješ.

4

Kolegům, podřízeným i vedení buď oporou, povzbuď je a pochval, když to zaslouží. Stejné se nauč přijímat od nich.

5

Tváří v tvář utrpení, kterého jsi svědkem, je přirozené, že se někdy cítíš bezbranný a bezmocný.

Někdy však stačí být jen nablízku.

6 7

Zkus to, co děláš, dělat jinak, ­obměňovat, vylepšovat.

Rozpoznávej mezi dvěma typy naříkání – tím, co situaci zhoršuje, a tím, co situaci tiší a hojí.

8 9

Když jdeš z práce, mysli na to, co se ti povedlo.

Povzbuzuj a posiluj se sám. Tvoř místo stereotypu, načerpáš energii jako umělec.

10

Čerpej z přátelství v kolektivu co nejvíc a podporuj ho. Těš se z radosti druhých.

11 12

O přestávkách nemluv o práci, „vypni“, problémy nech stranou.

Plánuj. Co můžeš udělat hned, neodkládej. Naplánuj si však předem i chvíle klidu nebo pohody a opravdu si je užij.

13

Říkej raději „chci, nechci, rozhodl jsem se…“ než „měl bych, musím, nemohu…“.

14 15

Nauč se říkat jasně ano, ale také ne – buď svůj.

Netečnost, lhostejnost a ironie ve vztazích jsou daleko nebezpečnější než připuštění si, že více se dělat nedá.

16 17

Raduj se a směj – často a rád – a hraj si!

Dodržuj správnou životosprávu, věnuj pozornost tomu, jak jíš a jak spíš!

18

Každý den hýbni kostrou – cvič, plav, hraj tenis… nebo se alespoň projdi.

rozhovor

psychiatrie

odborné téma

Spíše než stres ovlivňuje naši imunitu pocit bezmoci Na to, jestli snáze onemocníme, a to nejen civilizační chorobou, má mnohdy vliv pracovní zařazení, tedy jak velký vliv máme na chod událostí v pracovním procesu. Jinými slovy nejvíce nemocemi trpí střední management, který má velkou zodpovědnost, ale malý vliv na celkový výsledek práce.

Lenka Kadeřávková, externí redaktorka Florence

foto: Profimedia

Z

řejmě notoricky známá je Yerkes-Dodsonova křivka lidské výkonnosti a nabuzení, pomocí níž autoři Yerkes a Dodson již před více než 100 lety zakreslili, že pro optimální lidský výkon je potřeba optimální dávka stresu. Naopak jeho nedostatek vede k nudě a z ní vyplývajícím nešvarům a jeho přemíra zase k únavě, vyčerpání, narušenému zdraví a vyhoření. Ovšem pozdější poznatky mluví o tom, že spíše než působení zátěže ovlivňuje naši imunitu nedostatek vlivu na události, tedy určitá bezmocnost. Anisman et al. v té souvislosti prováděli v roce 1980 experimenty u zvířat, konkrétně myší.

Hlodavce tým rozdělil do tří skupin, z nichž jedna nebyla vystavována elektrickým šokům, druhá sice ano, ale měla možnost tomuto působení uniknout, u třetí skupiny varianta úniku před stresory zcela chyběla.

Testování ukázalo, že zatímco u prvních dvou skupin byla průměrná koncentrace noradrenalinu, tedy hormonu odpo­vědného za pozitivní připravenost organismu k výkonu, na poměrně podobné úrovni, třetí měla koncentraci noradrenalinu ve tkáních výrazně nižší. Odborníci tento stav označují za tzv. naučenou bezmocnost.

Imunosupresivní účinky kortizolu Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., ředitel Národního ústavu duševního zdraví, Praha, který mj. o těchto jevech mluvil na své přednášce

pro veřejnost v rámci březnového Týdne mozku Akademie věd ČR, zmínil paralelu tohoto experimentu u lidí. Konkrétně u zaměstnanců mladoboleslavské firmy ­ŠKODA AUTO a.s., které lze pomyslně rozdělit také do tří skupin. V první skupině jsou dělníci, řadoví pracovníci, kteří sice musejí odvádět kvalitní práci, ovšem bez přílišné odpovědnosti. Do druhé skupiny patří střední manažeři, mistři, kteří mají značnou odpovědnost, ale zároveň nemají vliv na události dějící se ve firmě. Konečně třetí skupinu tvoří vrcholní manažeři firmy, kteří sice žijí v neustálém stresu, ovšem zároveň mají značné rozhodovací pravomoci. Z informací závodních praktických lékařek vyplývá, že se v ambulanci málokdy setkají s řadovými pracovníky či s vrcholnými mana-

7

praxe

florence 4/19

Periferní paréza lícního nervu – pomáháme k úsměvu Tvář svou mimikou dává člověku možnost vyjadřovat neverbálně vnitřní postoje a pocity.

Je to to první, na co se díváme při komunikaci s člověkem. Právě tvář odráží nejrůznější emoce a vnitřní děje. Člověk si nejvíce uvědomí, jak důležitý je výraz obličeje, právě ve chvíli, kdy ztratí schopnost jej ovládat – od nepatrného omezení hybnosti některých mimických svalů až po úplnou obrnu celé poloviny obličeje.

P

racuji na Rehabilitačním oddělení FN Brno-Bohunice již dvacátým třetím rokem a s pacienty, které postihne paréza nervus facialis, se tu setkáváme stále častěji. Onemocnění není jen kosmetický, ale i psychický problém. Parézou postižení lidé se mnohdy dostávají do situace, kdy pro ně ostatní nemají porozumění. Důvodem je často fakt, že mezi veřejností toto onemocnění není moc známé a chování lidí vyplývá pouze z jejich nevědomosti nebo předsudků.

K nejběžnějším typům paréz lícního nervu patří periferní paréza. Periferní obrna lícního nervu je poměrně častým neurologickým onemocněním postihujícím sedmý hlavový nerv neboli nervus facialis, který zajišťuje především nervové zásobení mimických svalů. Obrna postihuje všechny věkové skupiny a její manifestace bývá individuální.

Projevuje se řadou klinických příznaků, které se vzájemně kombinují.

Rozlišujeme primární a sekundární parézu. Nejčastější primární paré-

1 14

zou je Bellova obrna, která obvykle vzniká po prochlazení. Prochlazení nebo serózní zánět nervu způsobí otok a následnou kompresi ve Fallopově kanálku, což vede k ischemii nervu. Periferní léze lícního nervu je dobře rozpoznatelná pro svůj typický klinický průběh, obraz a anamnézu. Mívá rychlý nástup příznaků, na druhou stranu se poměrně dobře a rychle léčí.

Sekundární periferní paréza vzniká v důsledku zánětlivého postižení nervů a mozku. Z virových onemocnění je nejčastějším herpes simplex a herpes zoster. Při zjištění neuroinfektu je dle etiologie důležitá léčba antibiotiky nebo antivirotiky a protiedematózní léčba (kortikoidy). Mezi bakteriální infekce patří především lymeská borelióza, která je velmi rozšířená v důsledku zvýšeného výskytu infikovaných klíšťat.

Kromě klíšťat se mohou na přenosu podílet i některé druhy hmyzu, který saje krev, například komáři, blechy nebo muchničky. Příčin může být celá řada a je potřeba je nejdříve důkladně diagnostikovat, aby mohla být správně nastavena léčba. Pacientovi s příznaky tohoto onemocnění je vždy nutné odebrat anamnézu, vyšetřit ho neurologem,

2

zajistit oční vyšetření, ORL, provést základní biochemické odběry a při podezření na neuroinfekt provést lumbální punkci k vyšetření mozkomíšního moku.

Příznaky periferní obrny nervus facialis se promítají na celé polovině tváře a podstatně mění její výraz a mimiku (obr. 1). Většinou se objevují velmi náhle, nejčastěji během noci. Postižení omezuje funkčně svaly, může ztížit příjem tekutin a stravy, artikulaci nebo dovírání očních víček a může dojít až k poškození zraku, sluchu i k poruchám chuti. Mezi projevy patří například vyhlazení vrásek, pokles obočí, koutku a celé tváře a vytracená nosoretní rýha. Zdravá strana přetahuje nemocnou stranu obličeje. To se zvýrazňuje při pokusu o úsměv, výsledkem jsou pak grimasy. Ty vznikají i při mluvení, pokusu o špulení a pískání. Řeč se stává méně srozumitelnou, někdy nemocnému samovolně vytékají sliny z úst. Oční víčka zůstávají nedovřená i přes snahu o jejich zavření. U části nemocných je navíc porušena tvorba slz. U další části, podle místa postižení lícního nervu, je slzení zachováno, ale vzhledem k nedovření víčka slzy volně vytékají, a oko tedy

fota: autorka

Olga Prudíková, Rehabilitační oddělení A FN Brno

praxe

3

4

Ukázka aplikace tapingu

může vysychat. To je spojeno s pocity řezání a překrvením spojivky.

Komplikace s nemocí spojené omezují pacienta v normálním životě a je zapotřebí mu hned na začátku vysvětlit povahu a prognózu jeho onemocnění, vhodně jej motivovat k aktivní spolupráci a dodržování doporučených zásad.

Od začátku spolupráce s pacien­ tem musíme dbát na omezování činností, které by stav parézy mohly zhoršit, proto jej ihned při příjmu na naše oddělení poučíme, jaké zásady by měl dodržovat. Měl by se vyvarovat náhlých změn teplot, chránit si postiženou tvář před chladem a průvanem, chránit oko před vysycháním a příliš ostrým slunečním svitem nošením slunečních brýlí.

Měl by dále omezit mimiku na minimum, dlouho se nedívat na televizi, nepracovat na počítači, dlouho nečíst, netelefonovat a v případě mluvení si fixovat ústní koutek zdravé strany dvěma prsty.

U léčby je důležitá diagnostika přesné příčiny parézy, lokalizace léze, rozsah a stupeň postižení. Základem je rehabilitace doplněná farmakoterapií. Medikamentózní léčba je nejúčinnější, je-li zahájena do tří dnů od začátku klinických příznaků. V současné době je považována za efektivní léčba kortikosteroidy.

Obvykle jsou používány vyšší dávky prednisonu s postupným vysazováním v průběhu sedmi až deseti dnů. Na rehabilitační oddělení se překládají pacienti zpravidla z kliniky infekčních chorob již se sníženou hladinou kortikosteroidů. Důležitou součástí léčby je péče o oko, aby nedocházelo k vysychání rohovky.

Z tohoto důvodu je nutná aplikace

očních kapek a mastí. Nejčastěji jsou indikovány oční kapky a masti s účinnými látkami carbomenum nebo hypromellosum a acidum boricum. Na noc se doporučuje ochránit oko oční mastí a postižené oko zalepit očním obvazem. Na našem oddělení používáme speciální lepení na oko, které je vhodné i pro ­alergiky (obr. 2).

U těžkých případů parézy je nutné využít metody tarzorafie, tedy operačního sešití očních víček.

V neposlední řadě je vhodná také podpůrná léčba vitaminy, jež mají vliv na metabolismus a regeneraci tkání, jako jsou přípravky B-komplex, Milgamma, vitamin C. Fyzioterapie je nedílnou součástí léčby parézy nervus facialis, jejímž cílem je obnovení funkcí mimických svalů. Délka rehabilitace záleží na stupni poškození. Komplexní rehabilitace zahrnuje především edukaci pacienta o režimových opatřeních, masáže, aktivní cvičení svalové síly, tepelné procedury, akupunkturu, elektrostimulaci a aktivní pohyb. Moderní metoda používaná i ve fyzioterapii je kineziotaping. Hlavním principem je lepení pásky (tejpu) na postiženou tvář (obr. 3 a 4). Páska má podobné vlastnosti jako kůže, je prodyšná a voděodolná. Cílem správné aplikace je vyvolání reflexní odpovědi organismu na patologické změny, čímž se pohybový aparát opět dostane do plně funkčního stavu. Kineziotaping je vhodné kombinovat s jinou fyzioterapeutickou metodou k podpoření efektu terapie. Pacienta je nutné poučit o maximální délce aplikace (čtyři dny) a o nutnosti odpočinku od tejpu (24 hodin) kvůli regeneraci kůže. Během období bez tejpu je dobré tvář masírovat a promazávat.

U většiny pacientů se za dobu hospitalizace na našem oddělení paréza zcela neupraví a je důležité pokračovat nadále v ambulantní rehabilitaci pro docvičení mimických svalů do normy. Během hospitalizace dochází ke zlepšení symetrie tváře, zlepšení svalového tonu a síly mimických svalů. Zlepší se úkony obživy i verbální projev. Při aktivním přístupu dochází během terapie ke zlepšení psychického stavu a kvality života pacienta. Při propuštění ho poučíme o důležitosti následného dodržování zásad správné životosprávy. Důležitá je také prevence recidivy onemocnění, tedy neprochladnout, vyvarovat se průvanu, chránit tvář před chladem a oko brýlemi.

Prognóza bývá většinou dobrá, u 90 % nemocných se paréza upravuje bez větších následků. Důležité je včasné zahájení terapie a nastolení režimových opatření pro snížení rizika možného zhoršování stavu.

Literatura: 1. Ambler Z.: Základy neurologie 6, 2006.

2. Ambler Z.: Periferní paréza nervus facialis. Interní medicína pro praxi, roč. 12, č. 9, 2010.

3. Bojar M.: Obrna lícního nervu. Česká a slovenská neurologie a neoruchirurgie, roč. 70, č. 6, 2007.

4. Skálová V.: Rehabilitace po obrně lícního nervu, 1987.

15

rozhovor

florence 4/19

Zdravotník by neměl doporučovat žádné množství alkoholu Přijímá český stát dostatečná opatření pro snížení konzumace alkoholu, a tím nepřímo i pro snížení výskytu onemocnění způsobených alkoholem? Konzumace alkoholu má spojitost se vznikem řady onemocnění – onkologických, hepatologických, metabolických i psychiatrických... Česká republika je tradičně známá svou vysokou spotřebou alkoholu, především pak piva. Cena alkoholických nápojů je ve srovnání se západní Evropou nízká, protože stát alkohol tolik nedaní. Je tato politika správná? A co je pravdy na tom, že v malém množství alkohol neškodí, či snad dokonce prospívá zdraví? A co to vlastně znamená, mít problém s alkoholem? Na to všechno nám odpovídal prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D., přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze.

Dlouho se jako dávka alkoholu, která lidskému organismu neškodí, doporučovaly tři jednotky alkoholu pro muže a dvě pro ženu, tedy tři, resp. dvě piva. Na nedávné konferenci jsem se setkal s tím, že se udávané množství snížilo na 20, resp. 10 g, tedy dvě, resp. jedno malé pivo. Čím to, že se ono množství stále snižuje?

Asi vás zklamu, je to ještě mnohem horší, než by běžný člověk čekal: momentální konsenzuální stanovisko lékařů a adiktologů je žádné doporučování „snesitelné“ dávky.

Jinými slovy konsenzus mezi obory je takový, že by žádný zdravotník neměl doporučovat jakékoli množství alkoholu, především kvůli tomu, že neexistuje žádná dostupná datová evidence, aby tak mohl činit.

Neexistuje totiž nic jako bezpečná dávka, žádnou takovou není možné garantovat. Každá „sranda“ v jedné oblasti je vyvážená poněkud menší „srandou“ v oblasti jiné. U alkoholu, pokud si pomůžeme slovy účetnictví, jsou větší ztráty než zisky.

A co všechny zprávy a studie, jejichž titulky začínají slovy „vědci přišli na to, že jedna sklenka červeného vína je pro zdraví lepší, než kdyby člověk plně abstinoval“?

Existují dílčí výsledky v dílčích oblastech, které jsou vnímány jako dostatečný důkaz toho, že alkohol v nízkých dávkách může mít pro onu dílčí oblast nebo orgán pozitivní vliv. Je to právě například vámi zmiňované červené víno obsahující různé látky, například antioxidan-

18

ty, flavonoidy, které mají pozitivní vliv na kardiovaskulární systém. Na druhou stranu srdce a cévy nejsou jedinou částí těla a alkohol prochází i mnoha jinými orgány, kde může mít vliv naopak negativní. Stejná dávka může pro různé jedince reprezentovat různé riziko.

V poslední době se mnohem více zpřesňuje měření množství alkoholu, které je pro tělo prospěšné, a závěr je takový, že se jedná o velice, velice malé dávky. Pohybujeme se dokonce v řádech gramů. A proto i ono možné doporučování jednoho piva denně ztrácí pevnou půdu pod nohama.

Myslím si, že já ani mí kolegové nejsme nějací zapálení radikálové, a netvrdíme, že pokud si dáte jedno pivo, tak umřete. Na druhou stranu se každý z nás musí individuálně rozhodnout a zvážit možná rizika konzumace alkoholu, byť jsou téměř zanedbatelná. Přítomná ale jsou.

I z toho důvodu si zdravotník nemůže dovolit doporučovat žádnou dávku. V současnosti se snažíme o osvětu mezi veřejností a odstartovali jsme program „Alkohol pod kontrolou“, web provozovaný naším veřejnozdravotním centrem zaměřený na alkohol, dlouhodobě provozujeme stránky www.alkoholpodkontrolou.cz, lidem se také snažíme zpřístupňovat nové informace, výzkumy a data, na které se v této oblasti přišlo. Minulý rok jsme se například věnovali souvislostem mezi alkoholem a rakovinou, nyní se zabýváme právě tou „bezpečnou“ dávkou alkoholu. Nicméně proti všemu snažení stojí velká alkoholová lobby a peníze alkoholového průmyslu.

Naše země je tradičně stavěna na první příčky v konzumaci alkoholu, převážně pak piva.

Čím si to vysvětlujete, že jsme v pití tak zběhlí? Je to podmíněno například historicky?

Druh drog, alkohol nevyjímaje, který se spotřebovává, je do jisté míry dán regionálně. Němci a Rakušané jsou s námi na čelních pozicích ve spotřebě piva, což je dáno tradicí. Musíme si uvědomit, že posledních tři sta let a předtím celý středověk byly české země kulturně, nábožensky i mocensky úzce spojeny s německy hovořícími zeměmi právě se silnou tradicí pití piva. Ale konzumace alkoholu má mnohem hlubší kořeny, sahají dokonce až k prvním Slovanům, kteří se pití alkoholu věnovali rádi. Před nimi alkohol tolik užívaný nebyl. Národy jako Keltové, kteří na našem území žili před Slovany, upřednostňovaly halucinogeny, byť například pivo také znaly. Na druhou stranu jsme původně nebyli typickou alkoholovou kulturou jako Řecko nebo Řím, kde měl alkohol tisíciletou tradici.

U nás je alkohol hluboce zakořeněn a je zřejmé, že s jeho postavením nebude nikdy lehké hýbat. Vůbec už ne v krátkém časovém horizontu.

Pokud člověk trochu cestuje, zjistí, že se pije poměrně dost všude. Jak vypadá srovnání s ostatními kulturami?

Ono se dost pije především v západním světě, právě ten je charakteristický vysokou spotřebou alkoholu.

Ve zbytku světa je jeho spotřeba dána ekonomicky a kulturně. Například v islámském světě historicky původně převládalo užívání opia a konopí. Konopí obecně představuje jednu z nejužívanějších drog vůbec. V dalších částech světa dominovaly původně především přírodní halucinogeny, ať už to bylo u přírodních národů v Africe, Americe nebo

foto: archiv prof. PhDr. Michala Miovského, Ph.D.

Adam Folta, redakce Florence

rozhovor

ší zlo než ten vysoce koncentrovaný.

Některé pivovary dnes vyrábějí desítky nealkoholických piv. Před dvaceti lety by se tomu všichni smáli, takže určitý posun vidět je.

Austrálii. Ovšem současná univerzalizace západní kultury bezohledně prosazuje alkohol jako dominantní drogu. Způsob, jakým to dělá např. v zemích třetího světa, včetně uplácení politických elit, daňové politiky atd., je naprosto strašidelný.

Alkohol a tabák reprezentují v současném světě dvě stále závažnější témata…

Napadla mě v této souvislosti reklama na cigarety z devadesátých let minulého století, v níž si kovboj vyjel do pouště a zapálil někde daleko od onoho stísněného světa metropole. Reklama skrze viditelně zdraví škodlivé kouření měla symbolizovat svobodu a volnost. Takové reklamy si dnes tabákový průmysl dovolit nemůže, ovšem u alkoholu jsou zcela běžné: „zapaříte“ s jelenem a všichni jsou šťastní.

Kovboj později umřel na rakovinu.

Tabákový průmysl je dnes v tom, co může skrze reklamu zobrazovat a komunikovat, omezován, podob-

ný scénář snad čeká trh s alkoholem. Problémem jsou chiméry, které vznikají jeho spojováním se zdravím nebo svobodou. Spotřebováváte prokazatelně něco, co vám zásadně poškozuje zdraví, ale reklama na to „něco“ zobrazuje pravý opak, například zdravé trávení volného času atd.

Tabákový průmysl ovšem nezaspal a pochopil, že se musí změnit, proto se na trhu objevily třeba elektronické cigarety. Tato vlna je v současnosti nezadržitelná a bude znamenat fundamentální proměnu tabákového trhu.

A jak se přizpůsobí alkohol?

V trhu s alkoholem se zatím žádné zásadní zvraty nedějí.

Spousta velkých firem, které vyrábějí alkoholické nápoje, například vyrábí ovocná piva s malým procentem alkoholu nebo jiné nápoje, které obsahují pod dvě procenta alkoholu…

To jsou však zatím malé ústupky, i když míchaný alkohol je jistě men-

Prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D., klinický psycholog a psychoterapeut

Jaký má pití alkoholu obraz v Čechách oproti západní Evropě nebo USA? Je zlehčováno, démonizováno atd.?

Naprosto jednoznačně je pití alkoholu v České republice zlehčováno.

Opačný jev, tedy jeho démonizace, je minoritním proudem a těžko hovořit o protiváze. To, co chybí nejvíce, je vyváženost. Odpověď je tedy bohužel jednoduchá: pití je obrovsky zlehčováno. A v čem se liší pohled západního světa na alkohol?

Západní svět je citlivější na hranice pití, ať už na úrovni politiků a toho, co si můžete dovolit ve veřejném prostoru, tak i na úrovni toho, co si můžete dovolit například na firemním teambuildingu. Téma alkoholu je tam velmi citlivé a spousta lidí na něj reaguje ostře. V Čechách si asi většina lidí nedovede představit firemní večírek bez alkoholu, ale na západě hodně přemýšlejí nad tím, jestli si například šéf vůbec může dát na večírku skleničku, když by měl spíš jít příkladem. Nejde tu o žádnou hysterii, ale o zodpovědné chování jedinců, kterým záleží na jejich zdraví.

Celý bývalý východní blok, Českou republiku nevyjímaje, se vyznačuje tím, že po změně politického systému sdílí zhoubný obraz toho, že demokracie znamená právo na všechno a zodpovědnost za nic.

U nás je charakteristický postoj jako za socialistického zdravotnictví, kde máte nárok na všechno zadarmo, nemáte žádný důvod ani motivaci, abyste řešili své zdraví, protože vám to může být úplně jedno – dostane se vám beztak stejných výhod jako člověku, který nikdy nekouřil, téměř nepije, váží si svého zdraví a stará se o něj.

Problém je, že pokud nemáte zodpovědnost za své zdraví, všechno je zadarmo a nejste ničím motivováni žít zdravě, systém se řítí do propasti. Medvědí službu odvádějí i někteří politici, včetně těch pravicových. Konzervativní hodnoty, které souvisejí se zodpovědností za vlastní majetek, souvisejí také se zodpovědností za vlastní zdraví. Přijde mi zvrácené, že některé elity de facto vysílají lidem vzkaz „dělejte si co chcete, chovejte se nezodpovědně, vždyť máme socialistické zdravotnictví, nakonec vás stejně budou léčit a stát to zaplatí“.

19

právo

florence 4/19

Nemocnice se při řešení zdravotních problémů často stávají součástí našich životů, a někdy dokonce i životů našich dětí. Hospitalizace dítěte je pro rodiče i zdravotníky extrémně citlivou a choulostivou situací.

Kdy mají rodiče doopravdy právo být s dítětem v nemocnici a mohou třeba čekat na operačním sále, než začne působit anestezie? Podívejte se s Kanceláří Ombudsmana pro zdraví, jak je to doopravdy.

JUDr. Jana Palečková a Jana Hovorková, Kancelář Ombudsmana pro zdraví

aby jim byly kompetentní osobou (zpravidla lékařem, nikoli zdravotní sestrou) sdělovány informace o zdravotním stavu dítěte.

Na preventivní prohlídky a vyšetření bez obav

V nemocnici aneb rodič není přece pacient

Začneme od toho nejjednoduššího, co všemu předchází, a to jsou preventivní prohlídky u obvodního lékaře, případně vyšetření nebo ošetření v nemocničních ambulancích.

Zde je pochopitelně očekáván doprovod nezletilého dítěte rodičem, přesněji řečeno zákonným zástupcem. Rodič má právo na veškeré srozumitelné informace o zdraví dítěte a v případě nálezu nebo nutnosti dalšího řešení zdravotního problému i na výstižný popis a návrh léčby. Na preventivní prohlídky a vyšetření však může dítěti dělat doprovod i tzv. osoba blízká – například starší zletilý sourozenec, prarodiče nebo teta. I oni mají v takovém případě podle zákona právo na to,

O poznání komplikovanější situace nastává při pobytu dítěte v nemocnici. Obecně se má za to, že s dítětem do šesti let věku má rodič automaticky nárok být hospitalizován. To však lze považovat za jeden z velmi rozšířených mýtů, který koluje mezi lidmi. Pravda je totiž takzvaně na půli cesty. Rozhoduje o tom totiž ošetřující lékař. „Obecně platí, že důvodem pro hospitalizaci zákonného zástupce dítěte je situace, kdy ji vyžaduje zdravotní stav nezletilého. Pokud ošetřující lékař dítěte dojde k závěru, že ano, je pobyt dospělého v nemocnici včetně stravy hrazen pojišťovnou.

Navíc má nárok na vystavení potvrzení o pracovní neschopnosti,“ říká

28

JUDr. Jana Palečková, právní poradkyně Kanceláře Ombudsmana pro zdraví.

Pokud však lékař rozhodne, že doprovod není nezbytný, má zákonný zástupce možnost si po domluvě s nemocnicí pobyt zaplatit ze svého.

Podmínkou však je, že nemocnice pro něj volné lůžko má – je přitom jedno, zda přímo na pokoji s dítětem, v jiném pokoji v rámci nemocnice, či dokonce někde na ubytovně. Co však rodiči nemůže být upřeno, je právo na nepřetržitou přítomnost u jeho dítěte. To nesmí být zpochybněno, ale je třeba si uvědomit, že přítomností není myšleno ubytování a strava.

Ani pokud lékař rozhodne, že rodič je pro dítě v nemocnici nezbytný, nutně to neznamená, že s ním bude bydlet na pokoji. Není výjimkou, že je dospělý ubytován v jiném pokoji, případně v jiné části nemocnice, někdy dokonce v přilehlé ubytovně. Jednoduše se vychází z toho, že rodič není pacient.

Rodič u všech zákroků s dítětem?

Rodiče mají často pocit, že v případě, kdy jsou přijati do nemocnice jako trvalý doprovod dítěte, mohou být u všech zákroků, které jejich potomek absolvuje. Tedy nejen v případě drobných chirurgických zákroků, ale i v okamžiku podávání anestezie před operací nebo i v jejím průběhu. Zdravotníci si to však v mnoha případech nemyslí a vznikají spory provázené nezřídka agresivitou jedné či druhé strany. Je ovšem zcela zbytečná a zbytečně stresuje lékaře, sestry i samotné rodiče, kteří mají přirozeně o své dítě obavy. Zákon se totiž na tuto problematiku dívá jasně.

foto: Profimedia

Smí rodiče s dítětem třeba i na operační sál?

„Přítomnost rodiče nesmí narušovat poskytnutí zdravotní péče a musí být v souladu s vnitřním řádem nemocnice. Ale vnitřní řád nesmí zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nezbytně nutná pro řádný chod zdravotnického zařízení a respektování práv ostatních pacientů. Je tedy například legitimní požádat rodiče o dočasné opuštění místnosti, kde se zrovna probírá zdravotní stav jiného pacienta. Také je možné vykázat rodiče, který narušuje poskytnutí neodkladné zachraňující péče. Ale není zákonné bez konkrétního závažného důvodu ve větším rozsahu právo na kontakt omezovat, například vykázat rodiče z důvodu nočních hodin,“ upřesňuje dále JUDr. Palečková.

Rodič navíc uděluje svobodný a informovaný souhlas, proto je v poskytování zdravotní péče dítěti důležitý. Zdravotníci totiž nemohou provádět ošetření bez jeho souhlasu, s výjimkou neodkladné a nutné péče k záchraně života.

Problém však může nastat v případě, že je dítě umístěno na oddělení, jako jsou JIP či ARO. Ty mají specifické podmínky a požadavky nejen na přítomnost rodiče, ale i na vlastní fungování. „Na oddělení JIP a ARO jsou umísťovány děti se závažným zdravotním stavem, a to je právě důvodem k určitým omezením.

Pokud ale rodič odmítne odejít, zdravotníci nemají prostředek, jak jej přinutit k odchodu, jelikož jde o jeho právo a právo dítěte. Tvrzení, že přítomnost rodiče není možná, by muselo být odůvodněno pouze objektivními medicínskými důvody. Mezi ně patří například závažná infekční onemocnění a nutnost karantény nebo zdravotní úkony, jejichž provedení by přítomnost rodiče vážně narušovala či znemožňovala,“ vysvětluje JUDr. Palečková.

Poskytovatele zdravotních služeb si rodiče mohou svobodně zvolit, mohou si tedy dopředu zjistit podmínky pobytu rodičů a vybrat si podle svých představ. Běžné praktiky dané vnitřním řádem poskytovatele zdravotních služeb jsou pro zákonné zástupce velmi cennou informací. Měli by s nimi být seznámeni nebo alespoň vědět, kde mohou požadované informace zjistit.

MEZINÁRODNÍ ZKUŠENOST PRO ZDRAVOTNÍ SESTRY A FYZIOTERAPEUTY

MOŽNOST ZAPOJIT SE DO MEZINÁRODNÍHO PROGRAMU VAMED

Potřebujete si ověřit, zda jsou vaše postupy správné, nebo se na něco zeptat?

ZVYŠTE SVOU KVALIFIKACI MEZINÁRODNÍ PRACOVNÍ ZKUŠENOSTÍ V NADNÁRODNÍ SKUPINĚ.

Facebook: @OmbudsmanProZdravi Twitter:@OmbudsmanZdravi.cz

INZERCE

Jak podat podnět Kanceláři Ombudsmana pro zdraví: 1. prostřednictvím formuláře na www.ombudsmanprozdravi.cz; 2. e-mailem na ochrance@ombudsmanprozdravi.cz; 3. osobně na adrese Kancelář Ombudsmana pro zdraví, Národní 9, 110 00 Praha 1, ve středu od 9.00 do 11.30 a od 13.00 do 17.00; 4. klasickou poštou na výše uvedenou adresu s vytištěným a podepsaným formulářem; 5. telefonicky na tel. 222 075 103; 6. prostřednictvím soukromé zprávy na Facebooku.

Primární zaměstnání v české nemocnici, bezplatné kurzy němčiny, následně příležitost pracovat v rámci zdravotnických zařízení mezinárodní skupiny VAMED (Německo, Rakousko, atd.) perfektně nastartovaná kariéra a šance na lepší uplatnění po návratu. www.supersestra.cz

29

historie

florence 4/19

Od čarodějnických procesů po psychiatrické léčebny

Adam Folta, redakce Florence

S

termínem psychiatrie poprvé přišel v roce 1811 německý lékař a psycholog Johann Reil, který jej složil ze dvou řeckých slov: duše (psyché) a lékař (iatrós). Psychiatrie je tedy „léčení duše“. V budoucích psychia­trech a ústavních opatrovatelích viděl Reil statečné muže, kteří podle jeho slov „vykročí k boji proti jedné z největších morových ran na povrchu zemském, tedy šílenství, a vymýtí ho“. Jako první označil „psychické metody léčení“, které se tehdy omezovaly především na různé masáže, bičování, mrskání nebo podávání opia, za součást lékařských a chirurgických postupů.

30

Od Ebersova papyru k Hippokratovi Počátky péče o duševně choré ­ovšem můžeme najít už o více než dva tisíce let dříve, tedy ve starověkém světě, který projevy duševních chorob vesměs připisoval zlým duchům, démonům nebo působení kouzel a temných sil. Léčbu měli často na starosti kněží, kteří se za nemocné modlili. Texty takových modliteb obsahuje například ­Ebersův papyrus ze starověkého Egypta, podle nějž kněží uvedli člověka ovládaného démony do tzv. chrámového spánku a odříkávali nad ním náboženské formule. K léčbě se užívalo také hudby, tance, obveselování ­nemocných, tělesného pohybu a procházek po zahradách. Staro­ egyptské chrámy tak do jisté míry zastávaly funkci psychia­trických zařízení staletí před naším letopočtem.

Staroindičtí lékaři například připisovali neklid a vzrušenost démonu Gandharvovi, démon Pišaka zase podle nich způsoboval ztrátu paměti a zanedbávání hygieny. Diagnostikovali epilepsii a nespecifikované šílenství, které dávali za vinu nevhodné stravě, špatnému mísení tělních tekutin a nezvládnuté vášni či otravě jedy. Pacientům předepisovali klid na lůžku, diety, cvičení a kontrolu sebeovládání. Jako první s pacienty rozmlouvali a pochopili význam a účinek terapie slovem.

Starozákonní Židé si vysvětlovali duševní nemoc jako hněv Boží.

V Deuteronomiu je popsáno šílenství krále Saula, který trpěl chmurnými stavy, pocity marnosti a melancholií.

Podle slov pisatelů Starého zákona nemoc nezasáhla jenom jeho tělo, ale hlavně duši. Od jeho depresivních stavů mu pomáhalo, když mu jinoch

fota: Wikipedie

Na jednom medicínském kongresu – a vlastně nejen tam – jsem slyšel slovní spojení, „zavřít někoho na psychiatrii“. Je snad psychiatrie vězení? Odkud se vlastně slang z kriminologie dostal do úst psychiatrům a proč si, mj. třeba vlivem Formanova Přeletu nad kukaččím hnízdem, představujeme psychiatrické oddělení jako budovu s mřížemi v oknech obehnanou vysokým plotem? Abychom pochopili, proč tomu tak je, vraťme se v čase o několik století zpátky, do doby kdy moderní věda procházela teprve batolecími roky a rozum zatemňovaly pověry a nevědecká vysvětlení.

historie

David, budoucí král Izraelitů, hrál na harfu. Optikou dneška bychom v Davidovi mohli vidět muzikoterapeuta.

Průlom v pohledu starověkého světa na duševní choroby přišel s Hip­pokratem, zakladatelem vědeckého přístupu v lékařství. Ten považoval mozek za centrum lidské psychiky a myšlení. Lidskou psychiku podle jeho výkladu ovládají čtyři základní tělesné šťávy: žlutá žluč, černá žluč, krev a hlen. J ­ sou-li tyto tekutiny v rovnováze, člověk se těší dobrému zdraví, je-li některé naopak nadbytek, člověk onemocní. Hippokrates například usuzoval, že má-li v mozku převahu černá žluč, vzniká melancholie, projevující se zádumčivostí a smutkem, mánii projevující se neklidem a vznětlivostí zase způsobuje nadbytek žluté žluči. Jako léčebné metody užíval pouštění žilou, dávidel a projímadel, uspávacích a močopudných účinků rostlin i nerostných látek. ­Hippokratovy názory a lékařské postupy, později shrnuté do spisu Corpus Hippocraticum, ovlivnily podobu lékařství v následujících staletích.

Středověké tmářství Temným obdobím pro lidi postižené psychickými nemocemi se stal středověk a začátek novověku. Celá evropská společnost byla prosycená křesťanskou vírou smísenou s lokálními pověrami a lidé, kteří se lišili od ostatních, byli nazýváni kouzelníky nebo čarodějnicemi. Z rukou lékařů se nemocní často dostávali pod dohled církve, která v nich viděla potomky ďáblovy nebo posedlé démony a krutě se s nimi vypořádávala. S nemocnými se nakládalo podle církevních kodexů či příruček – mezi nejznámější patřily Theodosiův kodex z roku 438 a Malleus maleficarum neboli Kladivo na čarodějnice z roku 1486, které napsali dominikánští kněží Heinrich Kramer a Jakob Sprenger. Spousta mladých žen, které slyšely hlasy nebo se odlišovaly divokým chováním, skončila na hranici nebo na nich katolická církev prováděla ordály vodou: osobu obviněnou z čarodějnictví topila s kameny u nohou, a pokud obviněný vyplaval na hladinu, byl nevinný.

Ve středověku neexistoval pojem duševní choroba. Duševně nemocnými se nikdo nezaobíral, nesměli například chodit do kostela a běžné bylo i jejich vyobcování z města. Obvykle byli odklizeni někam do ústraní, kde nebyli na očích a nemohli rušit život a řád obce. K těmto účelům se zřizovala různá místa, například se stavěly tzv. bláznovské věže, zři-

zovaly speciální kolonie, šílenci se umisťovali do klášterů a později do specializovaných léčebných zařízení, kde jim často byly nasazovány svěrací kazajky nebo pouta.

Francouzský historik Michel Foucault ve svém díle Dějiny šílenství popisuje tzv. lodě bláznů, které mají reálnou předlohu v historii, takto: „Svěřit blázna námořníkům znamenalo jistotu, že už nebude donekonečna bloumat kolem městských hradeb, že zmizí někam daleko, odkud se nebude moci vrátit.“ Tyto

valy zbytky natrávené potravy, a že je tudíž žena nemohla nikdy mít v žaludku. Pravda pak vyšla rychle najevo: domnělá čarodějnice se přiznala, že si hadříky sama vkládala do úst.

Osvícenské reformy v Habsburské monarchii V českých zemích a celé habsburské monarchii Marie Terezie oficiálně ruší zákon o čarodějnictví v roce 1755.

Osvícenští lékaři duševně chorých zřizovali první nemocnice a ústavy, zkoumali pravé příčiny nemocí a sna-

Temným obdobím pro lidi postižené psychickými nemocemi se stal středověk a začátek novověku. Lidé, kteří se lišili od ostatních, byli nazýváni kouzelníky nebo čarodějnicemi. lodě tak efektivně zbavovaly města zodpovědnosti za duševně choré.

Situace se nezlepšila ani v patnáctém a šestnáctém století, kdy církev odpověděla na reformaci protireformací a svěřila moc do rukou svaté inkvizice, která čarodějnické procesy a procesy s kacíři ještě zintenzivnila a „zefektivnila“. Podle odhadů tak během jejího působení přišlo o život přes deset tisíc nevinných obětí, ale přesná čísla neexistují, protože většina dobových dokumentů byla zničena během španělské války za nezávislost proti Napoleonovi. Čarodějnické procesy v Evropě probíhaly ve velké míře až do osmnáctého století, kdy se díky osvícenství začal šířit vědecký pohled na svět, který vyvracel mýty o nadpřirozenu a v psychicky nemocných znovu viděl pacienty, nikoli posedlé démony. Je nutné zmínit, že proti inkvizici a čarodějnickým procesům vystupovali jednotlivci, jako například holandský lékař Johann ­Weyer, kteří statečně obhajovali práva psychicky chorých. Weyer ve svém díle De praestigiis daemonum, tedy O šalbách démonů, otevřeně kritizoval spis Kladivo na čarodějnice.

V jedné kazuistice popisuje případ hysterické ženy obviněné z čarodějnických úkladů. Dokázal, že jde o obyčejnou lhářku. K údivu přísných dominikánských inkvizitorů tato žena, obžalovaná z čarodějnictví, denně zvracela cáry látky, které jí do útrob údajně vkládal sličný vyslanec pekel, aby ji přiměl k fantastické sexuální povolnosti. Přivolaný profesor Weyer nejdříve přesvědčil tribunál, že kusy látky nikdy neobsaho-

žili se hledat efektivní léčbu. Téměř po tisíci letech se duševně nemocní zbavili nálepky zplozenců ďábla či krvežíznivých čarodějnic a péči o ně zase převzali lékaři. Byly pro ně zřizovány speciální ústavy, často situované za městem nebo v bývalých věznicích či osamělých věžích. V českých zemích založil první ústav pro choromyslné Josef II., který reformoval státní instituce. Otevření „blázince“ neboli Tollhausu v areálu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze v roce 1790 se syn Marie Terezie však nedožil. Během následujícího století pak vzniklo velké množství ústavů, v Čechách například v Kosmonosech, Brně-Černovicích, Českém Šternberku a dalších městech.

Z okovů na lůžka Za iniciátora reforem péče o duševně nemocné je považován francouzský lékař Philippe Pinel, který s reformami započal v pařížských ústavech Bicêtre a Salpétrière v roce 1793, po vítězství francouzské revoluce. Uvádí se, že Pinel deklaroval lidská práva pro duševně nemocné, zdůrazňoval, že i v nemoci jsou si všichni lidé rovni, a požadoval, aby duševně nemocní byli vyvedeni z podzemních nehygienických sklepení a uloženi na nemocniční lůžka jako tělesně nemocní a aby se péče o ně stala součástí státní zdravotní správy. Pinelovy reformy vzbudily velký ohlas nejen mezi lékaři, ale i u široké veřejnosti, jak o tom svědčí symbolické snímání řetězů duševně nemocným zobrazované dobovými malíři. Tento převrat je později označován jako první revoluce v psychiatrii.

31

nové knihy

florence 4/19

Ošetřovatelství v nefrologii

Ošetřovatelství v chirurgii I

Edukace v porodní asistenci

Autorský kolektiv: PhDr. Jana Haluzíková, Ph.D., Mgr. Bohdana Břegová, Ph.D., MBA, a kol.

Autorský kolektiv: Mgr. Lenka Slezáková, Ph.D., Mgr. Hana Čoupková, MUDr. Pavel Marcián, Ph.D., Mgr. Vladislava Marciánová, Ph.D., Mgr. Lucie Přikrylová, Mgr. Ludmila Rážková

Autorský kolektiv: PhDr. Bohdana Dušová, Ph.D., PhDr. Martina Hermannová, Mgr. Eva Janíková, Mgr. Radka Saloňová

C

K

K

ílem publikace je poskytnout komplexní vhled do problematiky ošetřování v nefrologii, poskytnout znalosti z oblasti managementu ošetřovatelské péče o pacienty s akutním a chronickým selháním ledvin, péče o pacienty podstupující proceduru očišťování krve ve všech formách, a to u chronických i akutních stavů, dále znalosti z oblasti transplantace ledvin včetně komplexní předoperační přípravy, pooperační péče a následné dispenzární péče o nemocné po transplantaci.

Není vynechána ani edukace a specifický psychologický přístup k těmto pa­ cientům. Součástí publikace jsou i části věnované ošetřovatelské diagnostice a intervencím.

Kniha je určena všem, kteří se zabývající ošetřováním pacientů s nefrologickým onemocněním, zejména ­sestrám (i v postgraduálním studiu), nutričním terapeutům, popř. jiným nelékařským zdravotnickým profesím.

niha je určena především studentům ošetřovatelství na vyšších zdravotnických školách, popř. na vysokých školách, jimž přinese základní vhled do chirurgie z pohledu ošetřovatelství. V rámci pěti kapitol seznamuje studenty se základy chirurgie, s chirurgií krku, štítné žlázy, hrudníku a mléčné žlázy, traumatologií, kardiochirurgií a chirurgií gastrointestinálního traktu. Kniha je doplněna kontrolními otázkami a barevnými fotografiemi v příloze. Student získá základní přehled o obecné a speciální chirurgii (anatomie, fyziologie, diagnosticko-terapeutický proces a ošetřovatelský proces u vybraných onemocnění).

Jak sami autoři uvádějí, uvedený přehled onemocnění je pouze rámcový a měl by posloužit jako podnět k dalšímu studiu dané problematiky, stejně tak ošetřovatelské diagnózy slouží jako vodítko k dalšímu studiu dané ošetřovatelské problematiky.

niha vznikla na základě požadavků pedagogické i klinické praxe.

Je zaměřena na specifika edukace v porodní asistenci. Poskytuje teo­ retické poznatky z edukace a moderní pedagogiky, věnuje se problematice edukačního procesu v porodní asistenci, edukace žen v těhotenství, při porodu a po porodu v období šestinedělí. Nabízí i praktické příklady (viz například úspěšná modifikace kroků edukačního procesu pro potřeby porodní asistence). Je napsána srozumitelnou a přehlednou formou. Text je doplněn nádhernými obrazovými přílohami, kresbami a přehlednými a účelnými formuláři a tabulkami.

Kniha je určena především studentům porodní asistence, využijí ji však i samotné porodní asistentky v praxi, popř. další odborníci z nelékařských zdravotnických profesí.

Rubriku připravila PhDr. Mgr. Pavla Kudlová, Ph.D., Ústav zdravotnických věd FHS UTB ve Zlíně INZERCE

VÁŠ PARTNER V PROFESNÍM ŽIVOTĚ

www.grada.cz 34

angličtina Preparation for a Job Interview

„You never get a second chance to make a first impression.“ If you have completed your RN program and acquired licensure, you might be looking for a job.

Are you wondering what are the common nursing interview questions you might face there?

With the help of these sample interview questions and answers, you can prepare yourself in advance.

Question 1: Tell us something about yourself.

It is the most common question, which gives you an open-ended opportunity to point out your strengths and skills.

Question 2: What kind of nursing education have you received so far?

If you have attended any seminar or pursued a degree for the sake of enhancing your knowledge and competency in working, mention them.

Question 3: Tell me about your past experience.

The interviewer will already have seen the answer on your application form. The key is to be concise. Say what you have done and why it will help.

Question 4: What made you choose nursing as a career?

This question gives you a chance to express your desire to help out individuals and how important human life is for you.

Question 5: Why should I hire you?

It’s the job of an interviewer to hire the best person for the position.

This question gives you a golden chance to impress the recruiter by highlighting your skills.

HOW TO PREPARE FOR A NURSE INTERVIEW You’ll want to be very familiar with the healthcare organization where you’re interviewing, and have a sense of what the interviewer will be looking for in candidates. That’ll help you give strong, targeted responses.

Do your best to take care of practical matters beforehand so that you’re not stressed on the day of the interview. Plan your interview outfit in advance, for instance, and plot out how you›ll get to the interview destination. (Leave yourself extra time in case of traffic, bad weather, or getting lost.)

QUESTIONS TO ASK THE INTERVIEWER Take advantage of the interview to ask questions that will help you know if the role is right for you. Also, it’s always a good idea to have something prepared for when interviewers turn the tables and ask, “Do you have any questions for me?”. Here are some options: 1. What is the culture like in this organization/hospital?

2. What kind of training is available? Do you have any mentorship programs?

3. Do many nurses work overtime here?

4. What are some of the big challenges nurses face in this organization?

HOW TO MAKE THE BEST IMPRESSION Be sure to dress appropriately, know your worth, and understand the requirements of the position you are interested in.

Arrive at the interview a few minutes earlier. Greet people with a smile and make eye contact during the conversation. Speak confidently, and share relevant anecdotes from your career.

Be prepared for many different types of questions. Interviewers may ask technical questions, as well as questions about how you’d interact with colleagues and patients.

SLOVNÍČEK interview – pohovor working hours – pracovní doba CV – curriculum vitae – strukturovaný životopis flexible – flexibilní full time – na plný úvazek part time – na částečný úvazek fixed – pevně stanovený opportunity – příležitost salary – plat achieve – dosáhnout references – reference succeed – uspět job description – popis práce employer – zaměstnavatel employee – zaměstnanec education – vzdělání strengths – silné stránky hire – přijmout be hired – být přijat be fired – být vyhozen sick day – den volna z důvodu nemoci paid leave – placená dovolená reliable – spolehlivý skills – schopnosti, dovednosti

Připraveno ve spolupráci s

Zdroje: Registered Nurse Interview: Nursing Interview Questions and Answers. Registered Nurse[online]. 2018 [cit. 2019-07-24].

Dostupné z: https://www.topregisterednurse. com/registered-nurse-interview-questions-and-answers/ PETERS, Alan. WORK EXPERIENCE: HOW TO TALK ABOUT IT [online]. [cit. 2019-07-24]. Dostupné z: https:// englishlive.ef.com/blog/career-english/ how-to-talk-about-work-experience/ DOYLE, Alison. Common Nursing Interview Questions and Best Answers[online].

25.6.2019 [cit. 2019-07-24]. Dostupné z: https://www.thebalancecareers.com/ nurse-interview-questions-and-advice-2061215 Obrázek: https://peptalkindia.com/wp-content/ uploads/2017/12/Strong-Words-for-a-R%C3%A9sum%C3%A9-infinity-staffing-san-jose-ca.jpg

www.florence.cz / Adresa redakce: Prusíkova 2577/16, 155 00 Praha 13, florence.redakce@ambitmedia.cz, tel.: +420 222 352 573 / Odpovědný redaktor: Bc. Adam Folta, e-mail: adam.folta@ambit­media.cz / Jazyková redakce: Mgr. Ema Potužníková / Grafická úprava: Josef Gabriel, Karel Zahradník / Šéfredaktorka zdravotnických titulů Praha: Eva Srbová / Redakční rada: PhDr. Martina Š ­ ochmanová, MBA, předsedkyně, Mgr. Hana Svobodová, Ph.D., Mgr. Lenka Gutová, MBA, Mgr. Galina Vavrušková, Bc. Vladěna Homolková, Mgr. Tamara Starnovská, Mgr. Helena Michálková, Ph.D., RNDr. ­Romana Mrázová, Ph.D., Mgr. Helena Michálková, Ph.D. / Vydavatel: Ambit Media, a. s., www.ambitmedia.cz / Ředitelka vydavatelství: Mgr. Marta Řežábková, MBA / Marketing: Marta Hladíková, tel.: +420 222 352 575, 0-72-100-0 Oranžová: 021 Šedá: CMYK 0-0-0-75 ­eOranžová: -mail: CMYK marta.hladikova@ambitmedia.cz / PMS Obchod: ­Josef Seher, tel.: +420 733 675 008, e ­ -mail: josef.seher@mhw.cz, Antonín Přibyl, tel.: +420 603 340 384, CMYK 0-0-0-75 Šedá: PMS 7545 ­eŠedá: -mail: antonin.pribyl@ambitmedia.cz / ­Personální ­inzerce: Štěpánka K ­ orbová, tel.: + 420 737 178 313, e-mail: stepanka.korbova@ambitmedia.cz / Tisk: AHOMI, s. r. o., U Louže 579, 250 67 Klecany / Předplatné: ­Ambit Media, a. s., tel.: +420 222 352 584, e-mail: predplatne@ambitmedia.cz, www.centram.cz / Distribuce: Postservis ­Praha a Mediaprint-Kapa ­Pressegrosso, a.s. / Cena výtisku: 60 Kč / 3,50 eura, roční předplatné: 350 Kč / 20 eur / Časopis vychází 6krát ročně / Registrace: MK ČR-E 16134, ISSN 1801-464X / Přetisk a jakékoliv šíření je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Redakce neodpovídá za jazykovou správnost inzerátů. / Copyright © Ambit Media, a. s., 2019

35

Eleganza 1 Extra Safe Bezpečné lůžko pro psychiatrická oddělení a nemocnice Eleganza 1 Extra Safe Pro řadu lůžek Eleganza 1 je charakteristická vysoká přidaná hodnota, založená na špičkových parametrech, výborné funkčnosti, dostupné výbavě a velmi atraktivní ceně. V bezpečné variantě Eleganza 1 Extra Safe navíc nabízí bezpečnostní jištění kompatibilní se systémem Segufix, neobsahuje žádné Pro řadu lůžek 1 je charakteristická vysoká přidaná hodnota, založená na špičkových odnímatelné dílyEleganza a je dostupné i ve variantě bez koleček pro pevné umístění.

Součástí lůžka je uzamykatelná parametrech, výborné funkčnosti, dostupné výbavě a velmi atraktivní ceně.

V bezpečné variantě Eleganza 1 schránka na přívodní kabel.

Extra Safe navíc nabízí bezpečnostní jištění kompatibilní se systémem Segufix, neobsahuje žádné odnímatelné díly a je dostupné i ve variantě bez koleček pro pevné umístění. Součástí lůžka je uzamykatelná schránka na přívodní kabel.

Bezpečné lůžko pro psychiatrická oddělení a nemocnice

Pevné díly

Ochrana kabelu

Klíč Segufix

Eleganza 1 Extra Safe

Pevné díly

Ochrana kabelu

Klíč Segufix

Eleganza 1 Extra Safe

19_07_E1_inzerce_FLORENCE_210x297-PRINT_ver04.indd 1

www.linet.cz www.linet.cz

29.07.19 12:29