FLO_2023-4_listovacka

časopis obsahuje recenzované články

aktuálně

Anděl mezi zdravotníky –

finalisté čtvrtého ročníku

téma

Transplantace slinivky, ledvin nebo

Langerhansových ostrůvků očima

sestry v Transplantační ambulanci

Centra diabetologie

téma

Příčiny malnutrice u pacientů

s kardiovaskulárním

onemocněním

recenzovaný článek

Laktační

poradenství v komunitní péči porodní asistentky

téma

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, čtvrté číslo časopisu již překlápí vydání Florence do druhé poloviny roku. Vycházíme uprostřed léta, proto jsme si říkali, že by vás mohlo zaujmout povídání o cestování s lékařem Juliem Lukešem. Jeho dobrodružné výpravy se dokonce staly námětem knihy a třeba vás ještě inspirují k tomu, vyrazit koncem roku někam do dálek a odpočinout si od denních starostí.

Na začátku léta proběhlo soustředění finalistů soutěže Anděl mezi zdravotníky. Finalisty již čtvrtého ročníku vám ještě přehledně představujeme na dalších stánkách. Volba vítěze ceny Sympatie Florence je stále na vás.

Za jednu z hlavních kategorií jsme tentokrát zvolili diabetologii, kde jsme se vám rozhodli představit práci sestry na transplantační ambulanci v IKEM, podívat se na léčbu diabetu na prahu 3. tisíciletí, diabetický stres nebo problematiku diabetické nohy. Na přípravě sekce s tématem diabetologie se podílela Bc. Kateřina Čechová, vrchní sestra Kliniky diabetologie IKEM, které patří za pomoc velký dík.

Druhou kategorii – kardiologii – jsme zvolili v souvislosti s rapidně se zvyšujícím počtem srdečních selhání v České republice. Česká kardiologická společnost přirovnává situaci k epidemii a snaží se na tuto problematiku upozorňovat, mimo jiné vznikl i Národní kardiovaskulární plán. My jsme se podívali do historie s PaeDr. Jakubem Doleželem, Ph.D., na vývoj pracovní skupiny kardiologických sester nebo na příčiny malnutrice u kardiologických pacientů.

Nemohu také neupozornit na článek Mgr. Magdalény Vojtěchové, MBA, o mezigeneračních vztazích. Pohled na situaci na pracovišti, kde se setkávají v dnešní době již čtyři generace s odlišnými zvyklostmi a jiným způsobem jednání je velmi cenný a věřím, že může pomoci dodat vhled do problematiky někdy vyhrocených vztahů. Jistá dávka nadhledu, respektu a kvalitní komunikace jsou nezbytným vybavením pro práci v kolektivu.

Chtěla bych vám popřát příjemné čtení a také připomenout, že na našich webových stránkách již naleznete videopodcasty – CareCast Medical, jež se věnují lidskému zdraví, procesům v našem těle a zajímavostem ze světa medicíny a ošetřovatelství.

S přáním inspirativního čtení

aktuálně

Anděl mezi zdravotníky –finalisté čtvrtého ročníku

Zdravotnické linky krizové podpory

rozhovor

Toulavé boty Julia Lukeše

diabetologie

Transplantace slinivky, ledvin nebo Langerhansových

ostrůvků očima sestry v Transplantační ambulanci

Centra diabetologie

Léčba diabetu na prahu

3. tisíciletí

Diabetický distres

Péče o dolní končetiny u diabetiků v podiatrické

recenzované články

Copingové stratégie na elimináciu stresu u pacientov s diabetes mellitus

Laktační poradenství v komunitní péči porodní asistentky

Kvalita života v starobe

věda a výzkum

Mezigenerační vztahy na pracovišti

Vnímání účinnosti, restriktiva a dodržování opatření proti šíření pandemie covidu-19 –mezinárodní srovnávací studie

historie

Pohled zpět aneb zrcadlení historie v oboru ošetřovatelství

Nezapomeňte, že časopis Florence nelze koupit na stáncích, lze objednat pouze na webu www.florence.cz/o-nas/predplatne/.

www.florence.cz

Ročník XIX, číslo 4, červenec–srpen 2023

Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 7. 2023

Foto na titulní straně: David Liška

Titulní strana: Bc. Fadila Mehič a Mgr. Petra Kůtová, Centrum diabetologie IKEM, Praha

Staňte se naším fanouškem na Facebooku a Instagramu www.facebook.com/Florencecasopis casopis_florence

ambulanci

Dietní léčba diabetes mellitus

2. typu

kardiologie

Historie pracovní skupiny kardiologických sester a spřízněných profesí

Příčiny malnutrice u pacientů s kardiovaskulárním

onemocněním

Participativní přístupy v péči o zdraví – využití výstupů

projektu ERASMUS plus INORP

K203-CAC1B7D2

konference a odborné semináře

Závislosti a riziko vzniku onkologických onemocnění

angličtina

Mgr. Markéta Zbranková šéfredaktorka

Anděl mezi zdravotníky –finalisté čtvrtého ročníku

Pro koho hlasovat v soutěži Anděl mezi zdravotníky?

Už máte svého favorita? Pokud ne, pojďme si všechny finalisty ještě jednou připomenout. Videorozhovory naleznete na www.florence.cz.

Jana Hladíková

50 let, Nemocnice Třebíč, zdravotní sestra společné interní a neurologické JIP;

Nemocnice v Mostišti, oddělení následné intenzivní péče

V Andělovi mezi zdravotníky vidí poctu zdravotníkům, jejichž prestiž povolání bohužel klesá. Je hrdá na to, že pomáhá těžce nemocným lidem, především v nemocnici

Třebíč, kde se stará o osoby, jimž musí být nahrazeny životní funkce pomocí přístrojů. Ve zdravotnictví by změnila systém vzdělávání a studia sester, které je velmi dlouhé, a obává se, že délka studia mladé studenty může odrazovat. Profese je pro ni zároveň koníčkem a v práci je vlastně nejšťastnější.

A pokud není v práci, dělá sestru hokejistům Velkého Meziříčí, kde má na starosti děti od 4 let přes dorost až po třídu A. Má čtyři vlastní děti, a ještě se stará o syna zemřelé kamarádky, celkem jí tedy fandí 84 dětí.

48 let, Nemocnice Pardubického kraje a. s., všeobecná sestra na oddělení klinické a radiační onkologie

Do ČR přišla roku 2000 z Ukrajiny. Účasti v soutěži si velmi váží a hodnotí ji jako velký životní zážitek. Svoji práci má moc ráda, za nejdůležitější považuje s pacienty hovořit, podporovat je a být s nimi i v případě terminálního stadia. Velmi ji těší, když je pacient dobře kompenzovaný nebo když léčba vedla k uzdravení a pacient se přijde ukázat. Ve zdravotnictví vidí nedostatky v paliativní péči, kde by bylo potřeba, aby měli zdravotníci lepší vzdělání a přehled v oboru. Síly dobíjí na zahrádce nebo při háčkování.

31 let, Fakultní nemocnice Bulovka, klinický farmaceut

Anděl mezi zdravotníky propojuje různé zdravotnické profese, což se mu na soutěži líbí, protože v praxi se na odborné úrovni takto nesetkávají. Lukáše vždy zajímala chemie, a protože jeho matka vedla lékárnu, nabyl jeho zájem konkrétní směr. Za 4 roky působení v klinické farmacii se mu podařilo prohloubit své znalosti a aplikovat je do každodenní péče o pacienty. Ve zdravotnictví by podle něj bylo potřeba změnit nebo zlepšit komunikaci mezi jednotlivými odbornostmi, bylo by potřeba více vzájemného pochopení rolí jednotlivých zdravotnických pracovníků a v neposlední řadě by bylo potřeba zlepšit jejich platové ohodnocení. Denně relaxuje v přírodě, v týdnu v nedalekém parku, ve dnech volna na horách. Všem zdravotníkům přeje neutuchající elán v jejich dalším pracovním nasazení.

49 let, Nemocnice Jihlava, staniční porodní asistentka

Romana pracuje již 25 let jako porodní asistenta a je velmi ráda, že se v posledních 10–15 letech změnil přístup a péče o těhotné ženy. Miminek, které pomohla přivést na svět, je nespočítaně, vždy se ale snaží o co nejkvalitnější pomoc. Myslí si, že i nadále je co zlepšovat v přístupu ke klientům, uvítala by více otevřené komunikace, vzájemného respektu, a to nejen s klientkami, ale i mezi zdravotníky. Nedílnou součástí změny ve zdravotnictví je podle ní úprava platového ohodnocení. Romana odpočívá při sportu, u zajímavé knihy nebo i dobrého vína. Za důležité považuje spokojenost doma i v práci, a to přeje také čtenářům časopisu Florence.

Lyudmyla Zelenko

4. Romana Daňhelová

PharmDr. Lukáš Bauer

Mgr. Jana Trejtnarová

39 let, Královéhradecká lékárna, lékárnice v nemocniční lékárně

Soutěž vnímá jako ocenění práce lékárníků, s níž se v praxi ne vždy setkává, a je pro ni tedy velmi příjemné. Na své práci má ráda hledání řešení pro pacienty, které trápí nějaký problém, a satisfakci, když se podaří ho vyřešit. A když se pacient vrátí a potvrdí, že mu pomohla, velmi ji to naplňuje. Protože má dvě malé děti, nemůže se aktuálně věnovat návštěvám vysokých hor, kam s manželem velmi ráda jezdila, ale i nadále relaxuje sportem, v přírodě a na horách, navíc cestuje obytným autem po Evropě. Sestrám přeje vnímavé pacienty, kteří budou dodržovat jejich rady, pacientům zase odpočaté a nepřetížené sestry, které své práci díky tomu dokážou dávat maximum.

Mgr. Petr Pazour

28 let, Nemocnice Nové Město na Moravě, vrchní sestra na neurologickém oddělení a v iktovém centru

Anděl mezi zdravotníky je pro něj oceněním náročné práce zdravotníků. Je hrdý na to, že ve svém mladém věku zastává pozici vrchní sestry. Vede schopný pracovní kolektiv a těší ho, že všichni jeho kolegové vykonávají svoji práci rádi a s láskou. Ve zdravotnictví mu chybí větší zapojení rodiny do péče o pacienta. Byl by rád, kdyby rodiny neodkládaly polymorbidní pacienty do nemocnic, nebály se přímé péče a návratu pacienta do domácího prostředí.

Mgr. Pavla Örhalmi

39 let, Fakultní nemocnice Hradec Králové, staniční sestra urologické kliniky

Je velmi ráda, že soutěž Anděl mezi zdravotníky ukazuje rozmanitost zdravotnických profesí a jejich důležitost. Je hrdá na to, že si zachovala radost a touhu pomáhat lidem, být jim nablízku a dělat pro ně maximum i po 20 letech praxe. Navíc se jí společně s kolegyněmi podařilo založit pracovní skupinu stomických sester při fakultní nemocnici, a ještě lépe tak pečovat o stomické pacienty. Ve zdravotnictví by uvítala digitalizaci a zefektivnění systému zdravotnické dokumentace, které by pomohly odlehčit administrativní zátěži zdravotníků, a ti by ušetřený čas mohli věnovat pacientům. Od náročné profese si ráda odpočine doma s rodinou a svými syny nebo při cestování a poznávání cizích zemí.

Romana Veltruská

49 let, ambulance praktického lékaře, Slaný, všeobecná sestra

Romana chtěla být sestrou od dětství. Původně vystudovala obor dětská sestra, ale vždy pracovala ve všeobecných ambulancích, nějaký čas i na oddělení urgentní medicíny v Praze. Nejvíce hrdá je na všechny vyléčené pacienty a takové by přála všem zdravotníkům. Co se práce v oboru týče, byla by ráda, kdyby všichni zdravotníci i lékaři byli milí a laskaví. Přiznává se, že odpočívat moc neumí, ráda jezdí na kole a v poslední době se věnuje svému půlročnímu zlatému retrívrovi.

MUDr. Milada Krejčová

62 let, Zdravotnická záchranná služba Pardubického kraje, vedoucí lékařka

V soutěži Anděl mezi zdravotníky vidí nejen ocenění práce zdravotníků, ale také možnost vystoupení z koloběhu práce, setkání se zajímavými novými lidmi, možnost dva dny relaxovat a také si užít vzácné společnosti syna, se kterým na soustředění přijela. Velmi ji těší, že patří mezi vybrané „anděly“. Ráda by, aby byl ve zdravotnictví dostatek zdravotníků, a díky tomu i více času na pacienty, pro relaxaci, regeneraci a odpočinek. Odpočívá aktivně na procházkách a ráda si zacvičí. O své práci na záchrance, která ji naplňuje, hovoří s láskou.

50 let, Domov U Anežky, Benátky nad Jizerou, pečovatelka

Marie pracuje celý život jako pečovatelka, značnou část právě v Domově U Anežky, kde se jí podařilo společně s kolegy prosadit změny, které vedly k větší spokojenosti zaměstnanců i klientů. Svoji účast na soutěži vidí jako ocenění všech zdravotníků, především ze svého okolí. Práce je pro ni zároveň koníčkem a velmi ji baví. Problém ve zdravotnictví vidí v nedostatku lékařů a sester, péče o pacienty pak nemůže být stoprocentní. Personál by byl potřeba i v sociální sféře, v oblasti péče o seniory, kde Marie pracuje. Moc by zdravotníkům přála, aby se v práci „neudřeli“. Dvakrát do roka si dopřeje dovolenou, ze které se vrací plná sil pro další práci.

MUDr. Eidi Hakimi

56 let, Nemocnice Rumburk –Krajská zdravotní a. s., primář chirurgie

Pochází z Afghánistánu. Do tehdejšího Československa přišel v 18 letech jako vyslanec afghánské vlády studovat medicínu. Po ukončení studia roky pracoval na Slovensku, z ekonomických důvodů nakonec přesídlil do ČR. Do soutěže byl nominován vedením Krajské zdravotní a. s., což vnímá jako poctu. Je hrdý na to, že dosáhl postu primáře na chirurgické klinice, a svoji práci má velmi rád. Ve zdravotnictví je podle něj potřeba změnit systém vzdělávání tak, aby byl funkční z dlouhodobého hlediska. Je škoda, že mladí lékaři odcházejí do zahraničí. Dříve se hodně věnoval bojovému umění, na Slovensku založil skupinu bojového sportu, nyní má ale na tyto aktivity velmi málo času.

Andrea Stejskalová

48 let, Fakultní nemocnice Brno, staniční sestra na neonatologické jednotce JIP

Andrea pracuje na jednotce intenzivní a resuscitační péče pro novorozence již 30. rokem, z toho 9 let na pozici staniční sestry. Do soutěže ji nominovali kolegové, které považuje také za „anděly“, protože dělají svoji práci srdcem. Je velmi ráda, že se obor neonatologie posunul nejen v oblasti lékařské, ale také v ošetřovatelství, a že nedílnou součástí péče o takzvané „křehké bojovníky“ se stali rodiče. Je to koncept, který se podařilo prosadit díky vrchní sestře a panu primáři a funguje velmi dobře. Přítomnost blízké osoby považuje pro novorozence za zásadní – i dospělí, pokud mají problém, jsou rádi, když je jim někdo nablízku, je jim teplo a příjemně, což vede k uzdravení. Není to o penězích, ale o změně přístupu. Ve zdravotnictví by bylo potřeba více personálu, protože pacienti potřebují nejen technické a přístrojové vybavení, ale i osoby pečující, které by na ně měly více času. Ráda si odpočine v přírodě, začala běhat, nebo posedí s přáteli u sklenky vína. Sestřičkám vzkazuje, aby nezapomínaly pečovat také o sebe samé, protože potom mohou svoji lásku předávat dál.

Marie Zeyvalová

Bc.

Zdravotnické linky krizové podpory

Telefonní linky slouží pracovníkům ve zdravotnictví i osobám blízkým pacientů již 3 roky.

PhDr. Mgr. Michaela

Hofštetrová Knotková, NCO NZO Brno

PhDr. Lukáš Humpl, garant SPIS

Telefonická krizová podpora je moderní a v České republice rozšířený a osvědčený způsob poskytování krizové pomoci. Dvě takové linky přitom poskytuje Systém psychosociální intervenční služby, a to v rámci rezortu zdravotnictví. Účelem linek je poskytnout krizovou podporu pracovníkům ve zdravotnictví a blízkým pozůstalým pacientů. Linka kolegiální podpory a krizová linka pomoci pro blízké pacientů vznikly na jaře roku 2020.

Bezprostředním podnětem pro jejich zřízení, za podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Národního centra ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oboru Brno, byla epidemie covidu-19. Obtížná situace, enormní zátěž pracovníků, omezení mezilidských kontaktů i četné ztráty na životech, to vše vyvolalo potřebu rychlého vzniku nové služby. Linky byly připraveny a zprovozněny během necelých 2 týdnů.

Také nyní, po skončení pandemické situace, jsou nadále k dispozici zdravotnickým pracovníkům a osobám blízkým pacientů. Jejich služeb využily během doby, po kterou jsou k dispozici, již tisíce volajících. Současný provoz obou linek je denně v čase 8–20 hod. Linky samozřejmě zaručují naprostou anonymitu, čísla nejsou zobrazována. Provoz služby zabezpečují členové Systému psychosociální intervenční služby, kteří kromě základních výcviků v dovednosti kolegiální a první psychické pomoci prošli navíc také výcvikem telefonické krizové intervence.

Linka krizové podpory pro zdravotníky

Linka je rezortní službou. Číslo mohou využívat zdravotničtí nebo jiní pracovníci z oboru stejně jako studenti zdravotnických programů všech úrovní, na něž doléhá aktuální krizová situace nebo dlouhodobá zátěž. Jde přitom nejen o ty, kteří jsou zapojeni do přímé péče o pacienty, ale také o vedoucí pracovníky, operátorky tísňových linek či farmaceuty. Mohou být konfrontováni s duševně nadlimitními událostmi při samotném výkonu své práce, jako je napadení, úmrtí dětských pacientů, zvýšené riziko vlastní nákazy, práce přesčas, mobbing, vysoká míra odpovědnosti a mnoho dalších. Velkou výhodou telefonické formy poskytované služby je její okamžitá dostupnost, a to i v době, kdy je zdravotnický pracovník právě na svém pracovišti a má jen krátký časový prostor s někým v klidu hovořit.

Příklad z práce

linky

Na linku kolegiální podpory zavolala z víkendové služby všeobecná sestra pracující v oblasti urgentní medicíny. Na oddělení došlo k úmrtí mladé pacientky, kterou o několik hodin dříve přivezla posádka Zdravotnické záchranné služby v bezvědomí nejasné etiologie. Po dalším zhoršení stavu a selhání krevního oběhu se nepodařilo obnovit činnost jejího srdce.

Krátce poté byla s lékařem volána na ambulanci dětského oddělení, kde se podílela na resuscitaci 2letého dítěte. Dívenka zkolabovala krátce po příchodu v rukou maminky. Ani v tomto případě nebylo možné život zachránit… Sestra popisuje pocity zmaru a bezmoci, v telefonu pláče a pochybuje o své kompetenci. Dokonce sděluje, že asi přitahuje neštěstí a smrt. Popisuje

příznaky stresového prožívání, které jsou u ní pozorovatelné. Nechce se nyní vrátit na pracoviště a obává se další akutní situace i své reakce na ni. Pracovnice linky, která také pracuje ve zdravotnictví, se v problematice dokáže velmi dobře zorientovat i volající přiblížit a během 25minutového hovoru převážně aktivně naslouchá, podporuje ventilaci emocí, přijímá obtížnost situace. Postupně dochází ke zlidnění emocí sestry a racionálnější práci s myšlenkami a potřebami. Sestra požádá o přestávku v práci, odchází chvíli mimo oddělení, na čerstvý vzduch, něco malého sní, doplní tekutiny. Popisuje úlevu svého napětí a zoufalství, dostává nabídku dalšího volání na linku během směny nebo večer po službě. V nemocnici také může využít podporu jejich peer týmu.

Krizová linka pomoci pro osoby blízké pacientů

Není-li v blízkosti akutně zasažené blízké, příbuzné osoby k dispozici zdravotnický či krizový intervent nebo jiná vhodná podpora, lze jednoduše využít služeb této linky. Má za cíl podpořit osoby blízké pacientů a zemřelých, kteří se v této situaci – bezprostředně po sdělení nepříznivé zprávy a v následujících hodinách – cítí ztraceni a potřebují více informací. Mohou na sobě cítit velký dopad aktuálních událostí nebo ztráty, být sami se svou bolestí a cítit potřebu hovořit o tom, co dál, stejně jako chtít sdílet své emoce. Pracovník linky pomáhá provést volajícího náročnou situací. Je mu oporou v situaci ztráty života blízké osoby či během kritického stavu blízkého. Někdy bývá předmětem hovoru také nemoc, její těžký průběh a možné následky.

Závěr

Pandemická situace jasně ukázala potřebu podpůrné linky pro zdravotníky. Její dostupnost zůstává důležitá i nadále, protože rezort zdravotnictví musí čelit dalším výzvám a problémům. Žádná jiná krizová linka v ČR nenabízí podpůrný rozhovor kolegy s kolegou. Zkušenost ze zdravotnictví je přitom mnohdy nepřenositelná.

Rovněž krizová linka se zaměřením na poskytování akutní podpory blízkým pacientů, v jejímž rámci jsou volajícím k dispozici speciálně vyškolení zdravotničtí pracovníci, je unikátní. Její úzké zaměření znamená cílenou pomoc lidem, kteří se náhle ocitli v krizové situaci v souvislosti se ztrátou nebo vážným ohrožením života blízké osoby.

Toulavé boty Julia Lukeše

Lékař, vědec, cestovatel – nejznámější přízviska MUDr. Julia Lukeše, Ph.D. Na cestovatelském kontě má již 105 navštívených zemí. Žil v Nizozemí, Německu, USA, již jako dítě navštívil Mexiko nebo Čínu spolu s otcem, parazitologem Juliem Lukešem st. O své cestovatelské zážitky se rozhodl podělit i se čtenáři Florence.

Redakce Florence

Co by o Vás měli čtenáři vědět?

Pracuji jako oční lékař ve FN Motol. Několik let jsem se zabýval vědou, genetikou dětských leukemií, ale asi před 2 lety jsem „přeskočil“ k léčbě pacientů a jsem za to velmi rád. Jsem také cestovatel a táta, baví mě v životě zkoušet nové věci, ať je to právě cestování, nebo i změna kariéry. Nebojím se vyzkoušet více možností a potom si vybrat, co mi vyhovuje, nevadí mi změnit to, co právě dělám, a zkusit něco jiného.

Jste více cestovatel nebo

lékař? Jde to vůbec kombinovat dohromady?

Dříve jsem byl více cestovatel, nyní jsem více lékař. Cestování a věda se dají kombinovat lépe. Flexibilita zde byla větší, mohl jsem si čas i experimenty plánovat podle sebe, po dokončení práce jsem mohl odjet nebo případně cestu zkombinovat s pracovní cestou a podobně. Nyní je

to – v provozu nemocnice a služeb –samozřejmě komplikovanější. Nelze odjet, kdykoli se mi to hodí nebo na tak dlouho, například letos v Mexiku jsme zvládli projet asi 5 000 km za 9 dní, abychom stihli vidět co nejvíce.

V neposlední řadě mi do cestování zasáhlo také to, že jsem se stal tátou a chci nyní cestovat s dětmi. Než však budou větší, nechci s nimi cestovat do nebezpečných krajů. Kdyby se jim něco stalo, je potřeba být v blízkosti dobré zdravotní péče. Zatím se tedy s nimi mimoevropským destinacím spíše vyhýbám, ale časem je tam určitě začnu brát.

Kdy jste začal cestovat a kdy

začala Vaše láska k cestování? Nebo se s ní člověk narodí? Měl jsem to štěstí, že jsem od dětství cestoval s rodiči. Můj táta, který je vědec-parazitolog, měl mnoho příležitostí k cestování – ať již jezdil sbírat vzorky, nebo se účastnil konferencí – a často mě bral s sebou. Možná proto jsem si zamiloval vědu, protože jsem si říkal, že budu moci cestovat.

Později jsem zjistil, že ne každá věda je na cestování natolik bohatá. Díky tátovi jsem každý rok minimálně na měsíc a půl opustil školu a vydával se s ním a mamkou po celém světě. Tehdy jsem se do cestování zamiloval.

Když mi bylo 7 let, přestěhovali jsme se do Ameriky. Hodně jsme cestovali po USA, velmi „low-costovým“ způsobem, spávali jsme pod stanem nebo pod širákem. Rádi a často jsme jezdili do Mexika, které pro mě bylo syrové a divoké, jako dítěti se mi to nesmírně líbilo. Později jsme vyrazili do Číny, Koreje a na další takové větší výlety, což mě bavilo.

Kam a kdy jste se vydal na svou první cestu sám?

Vyrazil jsem v 17 letech do Číny. Chtěl jsem jet s tátou, který tam jel na konferenci, ale protože by na mě neměl čas, vyrazil jsem asi o 10 dní dříve sám. Procestoval jsem si to tam a potom jsme se spolu sešli. Čína je bezpečná země, takže jsem se příliš nebál. Nyní, když mám vlastní dítě, zpětně rodiče obdivuji, že mě byli ochotní pustit.

Severní Vietnam

Transplantace slinivky, ledvin nebo Langerhansových ostrůvků očima sestry v Transplantační

ambulanci

Centra diabetologie

Bez náležitého vzdělání, lásky k práci všeobecné sestry, šikovnosti, všestrannosti a samostatnosti by zřejmě nešlo v ambulanci pro transplantované pacienty pracovat. O náročné profesi jsme si povídali s Bc. Fadilou Mehič a Mgr. Petrou Kůtovou z Centra diabetologie IKEM.

Jaká je role sestry na transplantační ambulanci?

Sestra v transplantační ambulanci vykonává administrativní, odbornou a někdy i psychologickou činnost. Rozhodně se nejedná o rutinní, ale o velice rozmanitou a zajímavou práci, která staví sestru jednou do role edukátora, podruhé koordinátora, jindy psychologa nebo řešitele či alespoň krotitele domácích i nemocničních trablí.

Pacientům věnuje individuální, odbornou ošetřovatelskou péči, přihlíží

k jejich aktuálnímu zdravotnímu stavu a potřebám, snaží se předcházet zhoršení zdravotního stavu. Poskytování správné ošetřovatelské péče po transplantaci vyžaduje dobré odborné znalosti a v neposlední řadě zkušenosti.

Naši pacienti podstupují řadu vyšetření a zákroků, musejí se sami rozhodovat, spoustu věcí by měli dodržovat a jiným se zase vyhýbat, musejí umět zacházet se svými léky, které jim nikdy nesmějí chybět, chodit včas a připraveni na ambulantní kontroly a také potřebují bezprostředně sdílet svoji radost či zklamání, když

něco jde anebo nejde tak, jak by mělo. Nejblíž po ruce pak bývá právě sestra na ambulanci.

V čem jsou pacienti specifičtí?

Jedná se o pacienty po transplantacích ledviny, pankreatu, po kombinovaných transplantacích ledvin a pankreatu nebo „jen“ po transplantaci Langerhansových ostrůvků. Hrozí u nich infekční komplikace (mezi nejčastější patří bakteriální, virové a kvasinkové infekce), jejichž výskyt souvisí především s podávanou imunosupresí, nebo rejekce (odhojování) štěpu v důsledku inkompatibility mezi příjemcem

Redakce Florence

Léčba diabetu na prahu 3. tisíciletí

Rozhovor na téma moderních způsobů léčby diabetu ve 21. století s profesorem MUDr. Martinem Prázným CSc., Ph.D., předsedou České diabetologické společnosti, a s psycholožkou Mgr. Juditou Konečnou.

Redakce Florence ve spolupráci s Lenkou Hájkovou www.addicts.cz

VČeské republice se v roce 2022 s diabetem léčil přibližně milion obyvatel a jejich počet se neustále zvyšuje. Světová zdravotnická organizace (WHO) dokonce předpovídá, že v roce 2045 bude celosvětově přibližně 630 milionů osob s diabetem. Diabetes ovšem lze dlouhodobě držet pod kontrolou, čemuž napomáhá řada léků i moderních technologií. Pojďme se na tuto problematiku podívat podrobněji.

Jakým způsobem se dnes

diabetes mellitus léčí?

Diabetes mellitus (DM) je metabolické onemocnění, které vyžaduje komplexní léčbu. Ve 21. století se objevilo několik moderních způsobů farmakologické léčby DM založených na nových principech, ale je třeba stále myslet i na související nezbytné změny životního stylu. Dva významné farmakoterapeutické přístupy zahrnují glifoziny a agonisty receptoru pro GLP-1 – dvě moderní lékové skupiny používané k léčbě DM.

Glifoziny jsou léky, které snižují hladinu glukózy v krvi tím, že zvyšují vylučování glukózy močí. Působí přímo na ledviny, kde zablokují zpětné vstřebávání glukózy, a ta je z těla vyloučena, zároveň se trochu zvyšuje i diuréza. Kromě toho vedou také k mírnému poklesu tělesné hmotnosti. Glifoziny jsou často používány u pacientů s diabetes mellitus 2. typu (DM2), kteří mají nedostatečnou odpověď na perorální antidiabetika, nebo jsou léčeni inzulinem, dají se výborně kombinovat se všemi ostatními léky na DM.

Agonisté receptoru GLP-1 (GLP-1 RA) jsou léky fungující na inkretinovém principu, které napodobují účinky inkretinového hormonu GLP-1 (glukagonu podobného peptidu-1) v těle.

GLP-1 je hormon produkovaný ve střevě po jídle a stimuluje uvolňování inzulinu, potlačuje uvolňování glukagonu a zpomaluje žaludeční vyprazdňování. Agonisté receptoru GLP-1 zvyšují produkci inzulinu z pankreatu,

snižují hladinu glukagonu a zpomalují žaludeční vyprazdňování, což pomáhá udržovat hladinu glukózy v krvi pod kontrolou. Zároveň snižují i chuť k jídlu, patrně na úrovni centrálního nervového systému. Tyto léky jsou obvykle používány u pacientů s DM2. Velmi zajímavý je pokles hmotnosti, který je při léčbě GLP-1 RA pozorován.

Je důležité si uvědomit, že konkrétní léčba DM vždy závisí na individuálních potřebách a charakteristikách pacienta.

Jaká je role inzulinu v léčbě diabetes mellitus 1. a 2. typu? Role inzulinu v léčbě diabetes mellitus 1. typu (DM1) a DM2 se liší v závislosti na příčinách a charakteristikách těchto onemocnění. DM1 je autoimunitní onemocnění, při kterém dochází k zániku buněk, které v pankreatu produkují inzulin. Pacienti s DM1 mají při rozvinutém onemocnění naprostý nedostatek inzulinu a jsou zcela závislí na jeho externím přísunu. Léčba DM1 zahrnuje substituční terapii inzulinem, která slouží k nahrazení jeho nedostatku v těle. Inzulin se podává buď injekčně, nebo pomocí inzulinové pumpy. Kontinuální monitorace glukózy pomocí podkožních senzorů je dnes pro pacienty s DM1 velmi dobře dostupná i v ČR a pomáhá jim zlepšovat kompenzaci diabetu i kvalitu

života, protože jim nejen trvale ukazuje aktuální hodnoty glukózy, ale i naznačuje trend, kterým směrem se hladina glukózy pohybuje. Diabetes je tedy pro ně lépe předvídatelný. Nejnovější inzulinové pumpy dokáží částečně automaticky dávkovat rychle působící inzulin (obvykle rychle nebo ultrarychle působící inzulinový analog) ve spojení s glukózovými senzory a vedou k výraznému zlepšení kompenzace diabetu. Pacienti s DM1, kteří nejsou léčeni nejmodernějšími inzulinovými pumpami, si musí stále pečlivě monitorovat hladinu glukózy v krvi a dávky inzulinu přizpůsobovat podle potřeby, například před jídlem nebo při zvýšené fyzické aktivitě. Tito pacienti si aplikují dva typy inzulinu, před každým jídlem nejlépe rychle nebo ultrarychle působící inzulinový analog (použití nejrychleji působícího inzulinu umožňuje pacientům jíst bezprostředně po aplikaci inzulinu, jinak je obvykle nezbytné 10–30 minut s jídlem čekat) a pak jednou denně dlouhodobě působící inzulinový analog (bazální inzulin), nejlépe druhé generace. Tyto nejmodernější inzuliny snižují riziko hypoglykemie, umožňují větší flexibilitu v dávkování inzulinu a lepší předvídatelnost jeho účinku. V pokročilém vývoji jsou již i bazální inzuliny určené k aplikaci 1× týdně, v ČR však ještě nejsou dostupné.

prof. MUDr. Martin Prázný, CSc., Ph.D.

Péče o dolní končetiny u diabetiků v podiatrické ambulanci

Diabetes mellitus je chronické metabolické onemocnění. V České republice je více než milion diabetiků a jejich počet se v posledních letech zvyšuje.

Diabetes ovlivňuje životní styl, proto je řazen mezi civilizační choroby.

Způsobuje množství komplikací, mezi něž patří onemocnění dolních končetin. Léčbou a péčí o ně se zabývá podiatrie.

Diabetes mellitus (DM) může mít akutní a chronické komplikace. Mezi akutní komplikace řadíme hyperglykemii a hypoglykemii. Chronické komplikace se projeví po delší době trvání onemocnění, pokud není dostatečně kompenzováno (nedodržování doporučení od lékařů, vyšší hladina cukru v krvi po delší dobu a jiné). Mezi chronické komplikace patří poškození cév (angiopatie), poškození ledvin (nefropatie) a poškození nervů (neuropatie).

Podiatrie je podoborem diabetologie. U českých diabetologů je vnímána jako medicínský obor zabývající se studiem, diagnostikou, léčbou a prevencí nemocí nohou u diabetiků.

Hlavní doménou je syndrom diabetické nohy (SDN), který je definován

čímž je snížena citlivost vnímání tlaku, tepla a bolesti. Pro poruchu nervů mohou svědčit i pocity mravenčení, brnění, pálení či řezavé až pálivé bolesti vyskytující se typicky v klidu a v noci. Neuropatie je také hlavní příčinou takzvané Charcotovy neuropatické osteoarthropatie (viz níže). Dalším faktorem, který se podílí na vzniku diabetických ulcerací, je postižení cév. Diabetická makroangiopatie vzniká na podkladě aterosklerózy a vede k ucpávání velkých cév, typicky v oblasti stehenních, a hlavně bércových tepen. Důsledkem cévního poškození je ischemie (nedokrvení) dolních končetin. U diabetiků mohou chybět typické klaudikační bolesti dolních končetin spojené s ischemickou chorobou dolních končetin. Ulcerace jsou často kombinované etiologie (neuropatie + ischemie), navíc komplikované infekcí, která zhoršuje prognózu. Důležité je vědět, že i při závažné infekci mohou u diabetiků chybět typické celkové příznaky (horečky, třesavky). Charcotova neuropatická osteoarthropatie (Charcotova noha) je neinfekční destruktivní onemocnění kostí a kloubů nohy, které vzniká na podkladě neuropatie. Příznaky tohoto

Prevence vzniku syndromu diabetické nohy

1. Dodržujte hygienu a denně prohlížejte nohy, včetně meziprstních prostor. Odstraňujte opatrně zatvrdlou kůži vhodnými nástroji (pemza) a promazávejte nohy hydratačním krémem nebo pěnou (ne mezi prsty). Navštěvujte pravidelně odbornou pedikúru určenou i pro diabetiky, seznam poskytovatelů naleznete na webových stránkách www.podiatrie.cz Pokud nemůžete navštěvovat odbornou pedikúru, dbejte na to, že nehty se mají zastřihávat rovně a opatrně obrušovat vhodným pilníkem. Pozor na zranění ostrými předměty.

2. Myslete na to, že máte nohy méně citlivé na teplo, tlak a bolest, a chraňte se před poraněním. Nechoďte nikdy bez bot ani bez ponožek.

3. Obouvejte boty, které vás neotlačí ani neodřou, jsou dostatečně široké a ve špičce i dostatečně vysoké, s tužší podrážkou a polopružnou plochou vložkou, bez vyššího podpatku, s šířkou upravitelnou šněrováním nebo suchým zipem, z prodyšných materiálů. Nové boty vždy noste krátce a zkontrolujte nohy, zda nejsou někde otlačené či odřené. Noste bavlněné či vlněné ponožky bez švů a stahujících lemů.

jako postižení měkkých tkání i kostěných struktur distálně od kotníku způsobené diabetickou neuropatií, různým stupněm ischemie a infekce. Podiatrická ambulance se specializuje na péči o pacienty se SDN a na osoby s rizikem SDN (seznam podiatrických ambulancí najdete na www.diab.cz). SDN je jednou z nejobávanějších pozdních komplikací diabetu. Hlavní příčinou vzniku SDN je neuropatie, tedy postižení nervů dolních končetin,

onemocnění jsou v akutní fázi otok, zarudnutí, zvýšená kožní teplota, někdy je přítomna bolest. Důsledkem může být vznik fraktur a těžkých deformit (typická je takzvaná kolébkovitá noha).

SDN a jeho závažným komplikacím lze ve většině případů předcházet jednoduchými opatřeními. Součástí prevence je dobrá kompenzace diabetu, úprava hladin krevních tuků, léčba vysokého krevního tlaku i dalších přidružených onemocnění.

4. Nechte si nohy u svého diabetologa pravidelně jednou ročně vyšetřit na riziko diabetické nohy. Pokud vám zjistí lékař vysoké riziko diabetické nohy, měl by vám doporučit sledování v podiatrické ambulanci.

5. Vždy navštivte odborníky, máte-li otok jedné nebo obou dolních končetin nebo nově vzniklou deformitu na noze, změnu barvy kůže, zatvrdlou kůži na nohou, puchýře, praskliny, poranění nebo vředy, případně pozorujete-li nově vzniklou bolest v nohou.

Jitka Danielová, DiS., Hana Tibenská, Markéta Kopecká, Bc. Markéta Ondřejová, Bc. Jan Durin, DiS., MUDr. Vladimíra Fejfarová, Ph.D., MUDr. Veronika Wosková, Klinika diabetologie IKEM, podiatrická ambulance

Sydromu diabetické nohy a jeho závažným komplikacím lze ve většině případů předcházet jednoduchými opatřeními.

Dietní léčba diabetes mellitus 2. typu

Souhrn:

Dodržování dietních opatření v léčbě diabetes mellitus 2. typu je důležitou součástí a jednou z hlavních možností, jak ovlivnit nástup nebo kompenzaci již vzniklého onemocnění. Jelikož počet diabetiků narůstá obrovskou rychlostí, je velice důležité na toto onemocnění neustále upozorňovat a snažit se co nejvíce informovat obyvatelstvo o možnostech preventivního chování. Na vzniku diabetu se podílí mimo genetické predispozice také životní styl a přítomnost obezity. Komplikace provázející diabetes zásadním způsobem zasahují do kvality života nemocných a zvyšují jejich úmrtnost. Velkou roli v prevenci hraje právě vyvážená strava a dostatek pohybu. Bez správně nastaveného dietního režimu nelze u pacienta s diabetem docílit uspokojivé kompenzace ani při použití nejmodernější farmakologické léčby. V současnosti je odborníky nejvíce doporučována klasická racionální diabetická strava s omezením především nezdravých tuků a s přesně stanoveným množstvím sacharidů na den. Část odborníků se ale začíná přiklánět k nízkosacharidové stravě, která povoluje vyšší příjem tuků a oproti klasické diabetické dietě obsahuje méně sacharidů.

Klíčová slova:

Summary:

diabetes mellitus, dieta, léčba, racionální strava, nízkosacharidová strava

Dietary treatment of type 2 diabetes mellitus

Keywords:

Adherence to dietary measures in the treatment of type 2 diabetes mellitus (T2DM) is an important component and one of the main ways to influence the onset or compensation of an already established disease. As the number of diabetics is increasing at a tremendous rate, it is very important to constantly draw attention to this disease and to try to inform the population as much as possible about the possibilities of preventive behaviour. In addition to genetic predisposition, lifestyle and obesity are also involved in the development of DM. e complications that accompany DM significantly affect the quality of life of patients and increase their mortality. A balanced diet and sufficient exercise play a major role in prevention. Without a properly adjusted dietary regime, a patient with diabetes will not achieve satisfactory compensation even with the use of the most modern pharmacological treatment. At present, most experts recommend a classical rational diabetic diet with a restriction mainly of unhealthy fats with a precisely defined amount of carbohydrates per day. However, some are beginning to lean more towards a low-carbohydrate diet, which allows a higher intake of fats and fewer carbohydrates compared to the classical diabetic diet. diabetes mellitus, diet, treatment, rational diet, low-carbohydrate diet

Mgr. Jana Křivánková, Oddělení léčebné výživy Fakultní nemocnice Olomouc

Statistika

V roce 2001 se počet diabetiků ve světě pohyboval kolem 177 milionů. V roce 2021 číslo vzrostlo na 537 milionů nemocných. V roce 2000 bylo v České republice 654 164 diabetiků, dnes se toto číslo blíží k jednomu milionu. Nemocní s diabetem 1. typu tvoří méně než 10 % z celkového počtu nemocných. Náklady na léčbu diabetiků jsou enormní. V roce 2020 to bylo v ČR 48 miliard korun. Odhaduje se, že v roce 2030 tímto onemocněním u nás bude trpět asi 1,3 milionu obyvatel a náklady na léčbu budou převyšovat 69 miliard Kč ročně.

Rizikové faktory

Mezi nejrizikovější faktory vzniku diabetes mellitus 2. typu (DM2) jsou považovány nadváha a obezita společně s nízkou fyzickou aktivitou. Významný vliv má také genetická predispozice, kouření, nadměrné užívání alkoholu, hyperlipidemie, zvýšený obvod pasu, hypertenze a u žen předchozí diabetes v těhotenství. Obezita je definována jako nahromadění tukové

tkáně u mužů > 25 % a u žen > 30 %. Celkem 80−90 % osob s nadváhou

nebo obezitou trpí DM2. Obezita se významně podílí na vzniku kardiovaskulárních a metabolických komplikací.

Prevence

Dle Světové zdravotnické organizace lze až v 50 % případů DM2 předejít zdravým životním stylem. Téměř 80 % lidí neví, že trpí prediabetem. U poloviny z nich se pravděpodobně v následujících 4 letech diabetes rozvine. U obézních je kladen důraz především na snížení tělesné hmotnosti vhodným stravováním a zařazením pohybové aktivity. Velkým problémem v prevenci je malá ochota jednotlivců jakkoli změnit svůj denní režim, ačkoli se jedná o nejlevnější možnost prevence. Mírným snížením tělesné hmotnosti klesá riziko diabetu až o polovinu. Mezi další pozitivní vlivy redukce hmotnosti se řadí snížení výskytu nádorových onemocnění a nižší úmrtnost.

Tabulka 1 Snížení rizik po redukci hmotnosti podle Williamsona

Pokles rizik při redukci hmotnosti do 10 % diabetes mellitus 2. typu– 43 % všechny nádory– 39 % nádory související s obezitou– 50 % celková úmrtnost– 20 %

Dietní léčba diabetes mellitus

2. typu

Energetický příjem

U pacientů s normální hmotností (body mass index (BMI) do 25 kg/m2) je ideální racionální strava s omezením nezdravých tuků a jednoduchých sacharidů (do 50 g/den). U pacientů s nadváhou nebo obezitou (BMI > 25 kg/m2) je doporučován redukční jídelníček se sníženým příjmem energie. Za optimální váhový úbytek se považuje 0,5–1 kg za týden. Snížení energetického příjmu by mělo být o 500–1 000 kcal/den oproti dosavadnímu příjmu.

V ČR se výše uvedené dietní doporučení pro osoby s diabetem řídí Českou diabetologickou společností. Tradičně tvoří celkový energetický příjem z 35 % tuky, 45–60 % zastupují sacharidy a 10–20 % bílkoviny.

Existují však i nové názory na poměr základních živin, například v podobě nízkosacharidové stravy. Vliv této stravy je velice diskutován a předpokládá se, že za nárůst hmotnosti mohou především sacharidy namísto tuků. Termín nízkosacharidová strava zahrnuje několik různých přístupů s rozdílným omezením sacharidů a navýšením především poměru tuků. Mírnější forma nízkosacharidové stravy povoluje za den 50–130 g sacharidů. U přísné formy, takzvané ketogenní, tvoří příjem sacharidů za

Historie pracovní skupiny kardiologických sester a spřízněných profesí

Pracovní skupina Kardiologických sester a spřízněných profesí je odborně-vědeckou organizací při České kardiologické společnosti, jejímž cílem je sdružovat nelékařské zdravotnické profese, které se podílejí na diagnostice, léčbě, prevenci a výzkumu v oblasti péče o pacienty s kardiovaskulárním onemocněním.

PaedDr. Jakub Doležel, Ph.D., Fakultní nemocnice Ostrava Lékařská fakulta Ostravské univerzity

Posláním Pracovní skupiny Kardiologických sester a spřízněných profesí (PS KSSP) je vytvoření odborné a vědecké platformy pro předávání a sdílení poznatků z oblasti specifické ošetřovatelské péče u pacientů s kardiovaskulárním onemocněním.

Vzniku PS KSSP předcházely iniciativy na úrovni Evropské kardiologické společnosti (ESC – European Society of Cardiology). V roce 1980 doporučil člen výboru ESC prof. Paul Hugenholtz začlenění kardiologických sester do organizačních struktur ESC na základě jednání se zdravotními sestrami Ann Townsed (Velká

Británie) a Attie Imink (Holandsko). V roce 1988 získala výše zmíněná Attie Imink podporu členů Výkonného vědeckého výboru (Executive Scientific Committe) ESC a na základě toho byla v roce 1991 ustanovena Pracovní skupina kardiovaskulárního ošetřovatelství (WG24). O 10 let později, v roce 2001, vychází první číslo impaktovaného časopisu určeného primárně pro kardiologické sestry, který nese název Journal of Cardiovascular Nursing a je vydáván ESC. Dalším mezníkem je rok 2006, kdy na kongresu ESC v Barceloně došlo v rámci organizačních změn k ustanovení Rady kardiovaskulárního ošetřovatelství a spřízněných profesí (Council on Cardiovascular Nursing and Allied Professions) ESC a současně uzavření dohody o vzájemné výměně zkušeností sester z USA.

Změny ve strukturách ESC se následně promítly také do České kardiologické společnosti (ČKS). V roce 2006 byla po přípravné fázi dr. Jiřím Lesem a prof. Petrem Niederlem vytvořena pracovní skupina Ošetřovatelství ČKS, a to díky pochopení prof. Michaela Aschermanna, tehdejšího předsedy ČKS. Za zahájení činnosti pracovní skupiny je považován 23. listopad 2006, kdy se poprvé sešli zvolení členové výboru v Nemocnici na Homolce u příležitosti Českých kardiologických dnů. V souladu se stanovami ČKS byla tehdy zahájena činnost pracovní skupiny s názvem Ošetřovatelství. Hlavními důvody pro vznik této pracovní skupiny byla snaha o zlepšení kvality života české populace snížením dopadu kardiovaskulárních onemocnění. Výbor nově vytvořené pracovní skupiny se usnesl na programu činnosti,

Příčiny malnutrice u pacientů

s kardiovaskulárním onemocněním

Souhrn:

Klíčová slova:

Summary:

Keywords:

Malnutrice u kardiologických pacientů je kromě základního kardiologického onemocnění zapříčiněna také dalšími faktory. Stav výživy ovlivňuje prognózu a mortalitu pacientů. Nezbytné je aktivní vyhledávání rizikových pacientů pomocí nutričního screeningu a včasná a individualizovaná nutriční podpora.

malnutrice, ischemická choroba srdeční, srdeční selhání, kardiální kachexie, nutriční screening

Causes of malnutrition in patients with cardiovascular disease

Malnutrition in cardiac patients is caused by other factors besides the basic cardiac disease. Nutritional status affects patient’s prognosis and mortality. Active search for at-risk patients using nutritional screening and timely and individualized nutritional support is essential.

malnutrition, ischemic heart disease, heart failure, cardiac cachexia, nutritional screening

Nezbytné je přizpůsobení nutriční péče individuálním potřebám pacienta s cílem udržení nebo zlepšení nutričního stavu

Úvod

Z pohledu výživy se u kardiologických pacientů často setkáváme s malnutricí. Bohužel nemáme dostatek informací z odborné literatury a klinické praxe, přesto by nutriční péče o kardiologického pacienta měla být nedílnou součástí terapeutického procesu.

Stav výživy se odvíjí od mnoha proměnných. Riziko malnutrice koreluje

s typem kardiologického onemocnění. Dle výzkumu v krajské nemocnici zahrnovali nejvyšší procento v riziku malnutrice pacienti s akutní progresí chronického srdečního selhání a druhé nejvyšší zastoupení bylo u pacientů s poruchami srdečního rytmu. U diagnóz, jako je endokarditida či stavy po kardiochirurgickém výkonu, lze také předpokládat vyšší nutriční riziko (Kohout et al., 2016).

V závislosti na metodě hodnocení je prevalence malnutrice u pacientů se srdečním selháním 15–90 %. Pokud je přítomna, je spojena s více

než dvojnásobným rizikem mortality. V metaanalýze zahrnující 12 537 pacientů, v níž byla podvýživa diagnostikována různými klasifikačními kritérii, malnutrice více než zdvojnásobila riziko mortality u pacientů se srdečním selháním.

Kardiální kachexie

Kardiální kachexie neboli neúmyslná ztráta > 5 % tělesné hmotnosti během 6–12 měsíců, je spojena s obzvláště špatnou prognózou. Sarkopenická obezita je spojena s horší funkční třídou, chronickou respirační

Aneta Kvasnicová, DiS., Oddělení léčebné výživy Fakultní nemocnice Brno

foto: Freepik

Participativní přístupy v péči o zdraví –využití výstupů projektu ERASMUS plus INORP K203-CAC1B7D2

Souhrn:

Klíčová slova:

Text tematizuje možnosti využití participativních přístupů ze strany zdravotnických profesionálů, ale také ze strany laiků v medicíně a ošetřovatelství, tedy pacientů a jejich blízkých. Odkazuje na zásadní poznatky a výstupy projektu Erasmus plus INORP K203-CAC1B7D2 (INOvace v poskytování služeb skrze Reflexivitu a Participaci), realizovaný Fakultou humanitních studií Univerzity Karlovy ve spolupráci s partnerskými univerzitami z Belgie, Finska, Portugalska a Irska. Výstupy projektu nabízejí přehled úskalí a benefitů procesů zplnomocnění a posílení kompetencí pacientů v procesu budování vlastního zdraví, prevence onemocnění a zařazení prvků participativních přístupů do managementu ošetřovatelské péče v oblastech, ve kterých sestry získávají a v budoucnu budou ještě rozšiřovat své profesní portfolio: primární a komunitní péče, ambulance srdečního selhání při kardiocentrech. Inspirativním pro prostředí poskytování zdravotní péče v České republice může být jeden z výstupů projektu, tedy Praktická příručka participativních přístupů a možností jejich využití v sociální a zdravotní péči. participace uživatelů služeb, zdravotní gramotnost, odpovědnost za vlastní zdraví

Participatory approaches in health care – using of the outputs of the ERASMUS project plus INORP K203-CAC1B7D2

Summary:

Keywords:

e manuscript discusses the possibilities of using participatory approaches on the part of healthcare professionals, but also on the part of lay people in medicine and nursing, i.e. patients and their relatives. e text refers to the essential findings and outputs of the Erasmus plus INORP K203-CAC1B7D2 project (INOvation in the provision of services through Reflexivity and Participation), implemented by the Faculty of Humanities of Charles University in cooperation with partner universities from Belgium, Finland, Portugal and Ireland. e outputs of the project offer an overview of the challenges and benefits of the processes of empowering and strengthening the competences of patients in the process of building their own health, disease prevention and the inclusion of the elements of participatory approaches in the management of nursing care in the areas in which nurses acquire and, in the future, will expand their professional portfolio: primary and community care, heart failure ambulances at cardiac centers. One of the outputs of the project can be inspiring for the environment of health care provision in the Czech Republic: A practical guide to participatory approaches and the possibilities of their use in social and health care. participation of service users, health literacy, responsibility for one’s own health

Mgr. Pavla Povolná, Ph.D., Katedra aplikovaných sociálních věd, Fakulta humanitních studií, Univerzita Karlova, Praha, odborná asistentka; Katedra ošetřovatelství, Fakulta zdravotnických studií, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem

Co znamená participace a jaká zlepšení mohou přinést participativní přístupy do praxe poskytování zdravotní péče?

Participace ve zdravotnictví, tedy spolupodílení se pacientů na zachování či zlepšení vlastního zdraví, získává v posledních desetiletích prostor v denní praxi poskytované a přijímané péče o zdraví. V medicíně i ošetřovatelství je patrný odklon od čistě paternalistického přístupu směrem k partnerství a participativním přístupům k uživatelům služeb (pacientům a jejich blízkým). Partnerský model postupně doplnil spektrum možností efektivní interakce zdravotníků s pacienty i jejich blízkými

a zahrnul do procesu poskytování péče možnost aktivizace pocitu odpovědnosti za vlastní zdraví. Mnozí zdravotníci využívají ku prospěchu svých pacientů a výsledků péče možností participativních přístupů efektivně již roky, aniž by je tak explicitně pojmenovávali. Participace uživatelů služeb může mít v praxi různé podoby, od společného vytváření plánu péče po informované rozhodnutí se

pacienta v péči nepokračovat, například pomocí institutu Předem vyjádřeného přání (zákon o zdravotních službách, 2011). Málo zdůrazňovaným faktem zůstává, že podmínkou partnerství, tak jako v běžném životě, je vzájemný respekt a rovnost v přístupu ke zdrojům, z nichž nejvýznamnějším jsou informace.

Naše zdravotnictví, které je na vysoké úrovni v kvalitě poskytované

péče, má ovšem při všech svých kvalitách stále rezervy, více či méně vnímané poskytovateli i uživateli služeb a popisované například ve studiích evropského srovnání úrovně poskytované péče o zdraví (Euro Health Consumer Index, 2018). Do studiemi hodnocených oblastí, k jejichž zlepšení v rámci svých profesionálních kompetencí přispívají i všeobecné sestry (dále v textu jen sestry), patří prevence, respekt k právům pacientů a k přístupu k informacím, tedy široká oblast zdravotní gramotnosti. Konkrétní studie dokládají příklady dobré praxe například snížením počtu opakovaných hospitalizací díky spolupráci sester s pacienty v následném ambulantním sledování po hospitalizaci pro srdeční selhání (Hany et al., 2021; Lloyd-Williams et al., 2005) i snížení úzkosti v období před operačním

Pojem participace lze popsat jako situaci, kdy jsou všichni lidé „slyšet“.

článek

Copingové stratégie na elimináciu stresu u pacientov s diabetes mellitus

Súhrn:

Žijeme v 21. storočí a stres je neoddeliteľnou súčasťou nášho života. Zrýchlil sa náš životný štýl, dostali sa k nám rôzne nezdravé potraviny, zvýšili sa nároky v zamestnaní. Bez ohľadu na to, či človek chce alebo nechce, každodenne sa stretáva so stresom a stresovými situáciami, prichádza do kontaktu s rôznymi spúšťačmi stresových reakcií. Reakcie ľudí sú rôzne a často sú na hranici so zdravím. Každý deň sa dostávame do situácií, ktoré v nás zanechávajú určité stopy nepríjemného napätia, únavy, podráždenosti, rozladenosti, a to samozrejme vedie k zníženiu duševnej a telesnej výkonnosti. V dnešnej dobe je takmer nemožné sa takýmto situáciám vyhnúť, preto je dôležité stresové situácie eliminovať. Každý človek by to mal spraviť v záujme zlepšenia kvality svojho života.

Kľúčové slová:

Summary:

stres, copingové stratégie, diabetes mellitus

Coping strategies to eliminate stress in patients with diabetes mellitus

Keywords:

We live in 21st century and stress is inseparable part of our life. Our lifestyle has been going faster, unhealthy food has been getting to us, our claims has been rising too. No matter of whether we want or do not want it, we meet with stress or stressful situations every day or we come into contact with various triggers of stressful situations. Reactions of people to stress are different and they are often on the edge of health. Every day we get into situations that somehow leave certain traces of unpleasant stress, fatigue, irritability, and discomfort in us, and this of course leads to a decrease in our mental and psychical performance. Nowadays it is almost impossible to avoid such situations . However, everyone should do it in the interest of improving the quality of our lives. stress, coping strategies, diabetes mellitus

Úvod

V súčasnosti výrazne narastá počet chronických ochorení. Moderné zdravotníctvo zvyšuje šancu prežitia vďaka tomu, že choroba je kontrolovaná a efektívne liečená. Generálna riaditeľka Svetové zdravotnícke organizácie (WHO) Margaret Chan uviedla pre BBC, že nárast chronických neprenosných chorôb predstavuje obrovskú výzvu. V prípade niektorých krajín nejde o preháňanie, ak situáciu označíme za nastupujúcu katastrofu; katastrofu pre zdravie, pre spoločnosť, a predovšetkým pre národné hospodárstva. V Slovenskej republike je najvyššia úmrtnosť a chorobnosť zapríčinená najmä chronickými ochoreniami. V príčinách úmrtnosti chronické neinfekčné ochorenia tvoria viac ako 95 %. Medzi najčastejšie sa vyskytujúce chronické neinfekčné ochorenia patria kardiovaskulárne ochorenia, diabetes mellitus (DM), nádorové ochorenia, chronická obštrukčná choroba pľúc, asthma bronchiale a neustále sa zvyšujúci počet psychiatrických ochorení.

Incidencia DM celosvetovo narastá. V súčasnej dobe trpí v Európskej únií týmto ochorením približne 10 % obyvateľov s predpokladom nárastu na 16,6 % do roku 2030.

Na Slovensku evidujeme takmer 400 000 pacientov s týmto ochorením (Tkáčová et al., 2020). Pacienti s DM musia počas svojho života absolvovať farmakologickú aj nefarmakologickú liečbu, aby sa predišlo komplikáciám a kontrolovala sa stabilita hladín cukru v krvi.

Stres Terapia môže spôsobiť určitý fyzický aj psychický vplyv. Jedným z psychologických dopadov, ktoré môžu pacienti s DM pociťovať, je stres (Livana et al., 2018). Všeobecne možno stres definovať ako reakciu organizmu na akúkoľvek nadmernú záťaž, ktorá je organizmom vnímaná ako nadlimitná. Stres prežívame vtedy, keď sme vystavení psychofyzickej záťaži, ktorá prevyšuje naše momentálne individuálne možnosti zvládnuť túto záťaž alebo sa jej prispôsobiť (Nôtová, 2010). Odolnosť organizmu voči stresu je závislá na vrodených vlastnostiach organizmu, životných skúsenostiach, veku, aktuálnom stave organizmu, intelektu, spoločenských okolnostiach a v neposlednom rade na pracovnej činnosti (Opálková et al., 2012).

Z histórie sa o stres ako prvý začal zaujímať Seyle, ktorý sa zameral na humorálne a klinické prístupy. Ukázalo sa, že pri riešení rôznych situácií nastáva vysoký stupeň emočného napätia, preto sa tento pojem od 50. rokov stal predmetom psychologického výskumu. Na základe toho

v monografickej práci o strese Appley a Trumbull (Daniel et al., 2005) stres delia na:

→ systémový stres – vzniká ako dôsledok pôsobenia extrémnych fyzikálnych podmienok stimulácie, motivácie a vysokých ašpirácií;

→ psychologický stres – je predovšetkým dôsledkom neprimeranej intenzívnej stimulácie, motivácie a vysokých ašpirácií.

Podľa Venglářovej et al. (2011) rozlišujeme dva druhy stresu:

→ eustres – je stres príjemný, ktorý na nás pôsobí priaznivo a dodáva nám energiu. Je viazaný na pozitívne ladené emočné procesy. Môže pri ňom dôjsť tiež k preťaženiu človeka, ale v kladnom slova zmysle. Príkladom je situácia, kedy sa snažíme zvládnuť niečo, čo nám prináša radosť, avšak vyžaduje to určitú námahu (narodenie dieťaťa, svadba);

→ distres – je stres nepríjemný, ktorý pôsobí škodlivo a vyvoláva preťaženie organizmu človeka a v danej situácií prevyšuje jeho možnosti. Je spojený s negatívne ladenými prežívanými emočnými procesmi (sklamanie, strach).

Podnety, ktoré môžu navodiť stres, nazývame stresory. Stresory sú negatívne životné faktory. Stresormi je spôsobený pocit ohrozenia, strach, že sa niečo stane, pocit, že strácame nad sebou kontrolu (Cungi, 2005).

PhDr. Katarína Lancošová, MPH, Psychiatrická nemocnica Michalovce, n. o., Slovenská republika

Laktační poradenství v komunitní péči porodní asistentky

Souhrn:

Klíčová slova:

Summary:

Úvod: Porodní asistentka může poskytovat laktační poradenství v ambulantním, nemocničním i komunitním prostředí, což spadá do jejích odborných kompetencí i kompetencí v oblasti edukace v porodní asistenci. Podpora kojení je nesmírně důležitá jak z hlediska vytváření pouta mezi matkou a novorozencem v rámci utváření nové role matky, tak i ze zdravotního hlediska pro matku i dítě. Cíl: Posouzení efektivity laktačního poradenství v komunitním prostředí. Metodika: Kvantitativní dotazníkové šetření. Nástroj byl sestaven pomocí kombinace standardizované (BSES-SF – e Breastfeeding Self-Efficacy Scale-Short Form) a nestandardizované části dotazníku. Kritérium pro zapojení respondentek do dotazníkového šetření bylo: primipary s využitím služby komunitní porodní asistentky v komparaci s respondentkami bez využití této služby (n = 120). Dotazníkové šetření bylo provedeno od října do prosince roku 2021. Data byla vyhodnocena deskriptivní statistickou analýzou. Výsledky: Výsledné sebehodnocení ve standardizovaném dotazníku BSES-SF ukázalo, že průměrné bodové hodnocení skupiny respondentek s využitím služby komunitní porodní asistentky bylo 54,3 bodů. V průměru sebehodnocení v této skupině žen odpovídá vyšší sebejistotě při kojení. U žen, které nevyužily službu komunitní porodní asistentky, bylo průměrné bodové hodnocení 52,9 bodů. Rozdíl průměrného počtu získaných bodů v obou skupinách potvrdil, že využití komunitní porodní asistentky je efektivnější o 1,4 bodu. Závěr: Výsledky práce poukázaly, že podpora komunitní porodní asistentky v oblasti kojení je nesmírně důležitá. Proto by bylo vhodné podpořit komunitní a domácí péči porodních asistentek jak v časném, tak v pozdním šestinedělí. Vhodné intervence mohou pomoci odstranit překážky v oblasti kojení a eliminovat nedostatky při uspokojování potřeb kojících žen. domácí prostředí, komunitní péče, laktační poradenství, porodní asistentka

Lactation consultancy in the community care of a midwife

Keywords:

Introduction: A midwife can provide lactation consultancy in outpatient, hospital and community environment, which is included in her professional competences as well as competences of education in midwifery. Breastfeeding support is extremely important, both from the point of view of creating a bond between mother and newborn as part of the formation of the mother’s new role, and also from a health point of view for both mother and child. Aim: Assessment of the effectiveness of lactation consultancy in a community setting. Methodology: Quantitative questionnaire survey. e tool was compiled using a combination of standardized (BSES-SF – e Breastfeeding Self-Efficacy Scale-Short Form) and non-standardized parts of the questionnaire. e criterion for the inclusion of respondents in the questionnaire survey was: primipara women using the service of a community midwife in comparison with respondents without the use of this service (N = 120). e questionnaire survey was carried out from October to December 2021. e data were evaluated by descriptive statistical analysis. Results: e results of self-assessment in the standardized BSES-SF questionnaire showed that the average score of the group of female respondents using the community midwife service was 54.3 points. On average, self-assessment in this group of women corresponds to higher self-confidence in breastfeeding. For women who did not use the service of a community midwife, the average score was 52.9 points. e difference in the average number of points obtained in both groups confirmed that the use of a community midwife is more effective by 1.4 points. Conclusion: e results showed that the support of the community midwife in the area of breastfeeding is extremely important. erefore, it is appropriate to support community and home care of midwives both in early and late postpartum. Appropriate interventions can help remove barriers to breastfeeding and eliminate gaps in meeting the needs of breastfeeding women. home environment, community care, lactation consultancy, midwife

Mgr. Eva Puhlová, Ph.D., Zástupce vedoucího katedry porodní asistence a specifických disciplín

Fakulta zdravotnických studií

Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem

Úvod

Kojení je hlavním právem dítěte i právem ženy (Mydlilová, 2007).

Podpora kojení je v dnešní době na prvním místě. Dostává se jí i od mnoha národních a světových organizací, jakými jsou Světová zdravotnická organizace (WHO) nebo Dětský fond Organizace spojených národů (UNICEF), World Alliance for Breastfeeding Action (WABA), Liga la Leche (LLLI) a v České republice například

nezisková organizace Laktační liga (LALI). Přikládat dítě k prsu od prvních minut jeho života je velmi důležité pro vytvoření toho nejbližšího kontaktu s matkou a navázání citového pouta. V zemích, které mají správně rozvinutou návštěvní službu po porodu, se zkracuje pobyt v porodnici po porodu na 24–48 hodin. Krátká hospitalizace má pozitivní účinky.

V ČR doporučuje Česká neonatologická společnost ČLS JEP propuštění novorozence pediatrem nejdříve za 72 hodin po porodu. Při propuštění se zohledňuje také zdraví matky. Jelikož chybí kvalitní dostupná poporodní péče v komunitním prostředí, nedochází k časnějšímu propuštění žen příliš často.

Po propuštění z porodnice do domácí péče může ženě pomoci v podpoře s kojením porodní asistentka pracující v ambulanci obvodního gynekologa, dětská sestra v ordinaci pediatra, komunitní porodní asistentka nebo certifikovaná laktační poradkyně. Avšak ne vždy je zdravotnický personál v této oblasti péče o matku a dítě dostatečně vzdělaný. Bohužel v ČR se komunitní péči v porodní asistenci prozatím od státu nedostává takové podpory jako ve světě. Terénní služby porodních asistentek v našich podmínkách využívá méně než 10 % těhotných i šestinedělek. Hrazení následné péče o kojící matku je takřka minimální (Jarošová, 2007). Přitom komunitní péče poskytovaná

Súhrn:

Kľúčové slová:

Summary:

Keywords:

Kvalita života v starobe

Hlavným cieľom prieskumu bolo popísať problematiku seniorov a zistiť subjektívne vnímanie kvality života v oblastiach fyzickej aktivity, v socializácii a v zdraví. staroba, starnutie, kvalita života, fyzická aktivita, socializácia, zdravie

Quality of life in the old age

e main aim of the survey was to describe the problems of the elderly and to find out the subjective perception of the quality of life in the areas of physical activity, socialization and health. old age, aging, quality of life, physical activity, socialization, health

PhDr. Silvia Danková, PhD., dipl. s., Ústav ošetrovateľstva, LF UPJŠ v Košiciach, Slovenská republika

Úvod

Proces starnutia je i napriek významným vedeckým pokrokom v oblasti medicíny a biológie človeka nezvratným, prirodzeným a zákonitým procesom, ktorý ovplyvňuje život občana bez ohľadu na jeho pohlavie, vzdelanie, spoločenské postavenie, či svetonázorovú hodnotovú profiláciu. Konečnou podobou procesu starnutia je staroba (Bočáková et al., 2021). Aj keď je starnutie obyvateľstva univerzálny proces, ktorý sa týka respektíve bude týkať všetkých krajín sveta, zatiaľ existujú veľké rozdiely medzi starnutím

zdravia osoby. Subjektívna kvalita života súvisí so subjektívnou pohodou a všeobecnou spokojnosťou jedinca so životom. Výskum subjektívnej kvality života vytvára multidisciplinárnu líniu záujmu z rôznych oblastí. Týka sa to oblastí ako duchovná oblasť, oblasť sociálna, oblasť ekonomická, oblasť psychická, oblasť fyzická. Tým, že sme individuality, aj staroba u každého bude iná, a to už po psychickej stránke, fyzickej, sociálne, ekonomickej, duchovnej. Veľmi dôležitá je oblasť zdravia, starostlivosť o zdravie počas celého života. Preto treba aj pri hodnotení seniorov a prístupu k ním voliť individuálny prístup. Mnohí ľudia v období staroby riešia svoje problémy rôznym spôsobom: niektorí navštevujú častejšie lekárov v snahe

→ Aká je ich fyzická aktivita (aké športy preferujú)?

→ Využívajú vo svojom živote na komunikáciu sociálne siete?

→ Ako trávia svoj voľný čas?

→ Aké zmeny sú ochotní spraviť vo svojom živote?

Výber vzorky

Výskumný súbor tvorilo 100 respondentov v dôchodkovom veku. Z toho 38 % tvorilo mužské pohlavie a 62 % ženské. Vek žien sa pohyboval od 63 do 91rokov a vek mužov bol v rozmedzí od 64 do 88 rokov.

Realizácia prieskumu

Prieskum sme realizovali v roku 2022 v mesiacoch január–apríl (dotazníkovou metódou) v domácom prostredí respondentov. Pred začatím realizácie prieskumu sme získali od respondentov súhlas a zároveň boli oboznámení s anonymitou a cieľom prieskumu.

Metodika a metódy prieskumu

vo vyspelých krajinách a v rozvojových krajinách (Lachytová, 2018). Starnutie a samotné obdobie staroby predstavuje významnú etapu v rámci vývinu jednotlivca a tvorí prirodzenú súčasť životného cyklu človeka. Je všeobecne známe, že vek pôsobí na každého človeka rôzne. Ovplyvňujú ho osobné a environmentálne faktory. Niektorí ľudia vekom strácajú výkonnosť a stávajú sa nevládnymi, iní sú naopak aktívni a produktívni aj v starobe. Niektorí považujú toto obdobie za veľmi smutné, iní sa naň pozerajú s optimizmom. Vzhľadom ku komplexnosti ľudského organizmu je však ťažké izolovať samotný proces starnutia od iných spolupôsobiacich faktorov. Zjednodušene možno povedať, že koncept kvality života je tvorený dvoma základnými aspektmi objektívnym a subjektívnym. Objektívna kvalita života znamená naplnenie požiadaviek, ktoré sa týkajú sociálnych a materiálnych podmienok života a fyzického

získať medikamenty, niektorí hľadajú pomoc v aktivite, v práci, v štúdiu na Univerzitách tretieho veku, v záujmových činnostiach, iní sa venujú neužitočnej forme zábavy, niektorí nepodniknú nič, rezignujú. U takých je v popredí nečinnosť a posedávanie (Benjan, 2010). To čo je dobré a vhodné pre jedného neznamená, že vyhovuje druhému. Každý má iné požiadavky na život a iné potreby. Najdôležitejším faktorom je však samotný človek a jeho životný postoj (Lachytová, 2008).

Cieľ prieskumu

Cieľom prieskumu bolo zistiť subjektívne vnímanie kvality života u seniorov v troch oblastiach – fyzickej v oblasti aktivity, socializácie a zdravia.

Prieskumné otázky

→ Akú váhu prikladajú seniori stretávaniu sa s rodinou a rovesníkmi v komunite?

Prieskum bol realizovaný formou dotazníka (obsahoval 15 položiek). Pri formulovaní otázok do dotazníka sme boli motivovaní štandardizovaným dotazníkom SQUALA, avšak pre potreby daného prieskumu boli jednotlivé položky vzhľadom k vymedzeným cieľom upravené. Použili sme otázky otvorené, polootvorené, zatvorené s ponukou výberu odpovede z uvedených možností, ktorá najviac vystihovala ich názor a skúsenosť a možnosť s voľnou tvorbou odpovede. Dotazník sme rozdali dôchodcom na východnom Slovensku. Bol doručený osobne, alebo sprostredkovaný inou osobou. Zo 123 dotazníkov bola návratnosť v počte 100.

Analýza a interpretácia výsledkov prieskumu

Získané údaje sme kvalitatívne a kvantitatívne analyzovali a vyhodnotili. Použili sme aritmetický priemer, vyjadrený v percentách a absolútnych

Subjektívna kvalita života súvisí so subjektívnou pohodou a všeobecnou spokojnosťou jedinca so životom.

Mezigenerační vztahy na pracovišti

Diskuze na téma ambivalentních vztahů mezi generacemi je stará jako lidstvo samo.

Každý z nás slyšel okřídlené věty: „To za našich mladých let nebylo, za nás to bylo lepší, my jsme byli jiní.“ Podívejme se tedy na mezigenerační vztahy podrobněji.

Myšlenka má podtext krásné minulosti se skvělými sociálními vztahy na pracovišti i doma. To se opakuje přibližně ve dvacetiletých cyklech, kdy se ve společnosti projeví vliv nastupující mladé generace. Proto je společnost vystavena otázkám týkajícím se začlenění jednotlivých generačních skupin do pracovního kolektivu tak, aby výsledkem byla vzájemná kooperace a respekt. V rámci aktivního pracovního života se většina studií soustředí na věk mezi 15 a 65 lety, kdy jedinec plní mimo jiné i důležitou roli zaměstnance.

V současné době se nám na pracovišti setkávají čtyři generace, které jsou svým způsobem jedinečné, mají své zvyklosti, způsob jednání a komunikace, vyznávají různé hodnoty a postoje.

→ Generace narozená mezi lety 1945 a 1965, takzvaná generace baby boomers, saturuje 20 % pracovního trhu, téměř polovina z nich stále pracuje. Jedná se o týmové hráče, stabilní a loajální zaměstnance, s motivací profesního růstu a finanční kompenzace za výkon.

→ Procentuálně nejvíce zastoupenou generací na pracovním trhu (42 %) je generace X narozená mezi lety 1966 a 1979, kde na full time pracuje 9 z 10 jedinců. I tito zaměstnanci se mohou plně věnovat kariéře, protože již mají zaopatřené děti. Preferují nezávislost, vyvážený pracovní a soukromý život, dokáží být vynalézaví a věnovat čas tomu, co jim dává smysl.

→ Generace Y narozená mezi lety 1980 a 1994 tvoří více než čtvrtinu aktivních zaměstnanců. Dvě třetiny z nich pracují ať ve státním, nebo soukromém sektoru na plný úvazek, 15 % je na rodičovské dovolené. Jedná se o komunikativní, ambiciózní, sebevědomé jedince, kteří se nebrání inovacím a změně.

→ Čtvrtou generací objevující se na pracovním trhu je generace Z narozená mezi lety 1995 a 2014, takzvaní mileniálové. Téměř polovina ještě studuje, pracovně se pohybují v rovině brigády, sníženého úvazku či dohody o pracovní činnosti. Jsou vzdělanější než předchozí generace a budou žít výrazně déle než generace X, Y a baby boomers. Jsou kreativní, flexibilní, požadují více svobody a osobního času, vnímají citlivě mezilidské vztahy a společenské problémy.

Stručná charakteristika generací vystihuje jednotlivé kategorie pouze orientačně, vždy je nutné přistupovat ke každému jedinci individuálně.

Přesto může být soubor znaků použit jako vodítko pro zpracování přístupu k zaměstnancům různých věkových skupin na pracovišti. Změna postoje je důrazně podpořena predikcí vývoje věkového rozložení populace ve společnosti, přičemž v roce 2050 bude dosahovat počet pracovně aktivních jedinců pouze okolo 50 %.

dopad na schopnost pracovat a dle toho nastavit hranici odchodu do důchodu (ve Finsku aktuálně 65 let). U 6 500 osob nad 45 let pracujících ve státní sféře hodnotili sedm oblastí, zejména zdravotní stav a funkční kapacitu jedince, ale také vliv pracovního stresu a prostředí. Výsledky ukázaly vzájemnou provázanost mezi organizací práce, ergonomií pracoviště a individuálním životním stylem a nastavením jedince. Analýza byla realizována pomocí nově sestavené metody Work Ability Index (WAI –index pracovní schopnosti), která umožňuje zhodnotit soulad mezi pracovními nároky a individuálními zdroji jedince. Metoda byla úspěšně implementována ve více než 30 zemích. Napříč jednotlivými státy byly identifikovány faktory související se špatnou pracovní schopností: pokles vitální fyzické aktivity, špatná muskuloskeletální kapacita (bolesti zad, snížená funkčnost zad, krku anebo končetin), obezita, vysoké požadavky na duševní práci, nedostatek volného času, nedostatek autonomního rozhodování, špatné pracovní

V současné době se nám na pracovišti setkávají čtyři generace, které jsou svým způsobem jedinečné, mají své zvyklosti, způsob jednání a komunikace, vyznávají různé hodnoty a postoje.

Pracovní trh musí čelit věkovým změnám ve společnosti spojeným se stárnutím populace, s odchodem do důchodu a možnostmi podpory faktorů pracovní schopnosti. V této oblasti se i v České republice prosazuje takzvaný age management, který se zabývá způsobem řízení zaměstnanců s ohledem na jejich věk. Již v 80. letech 20. století se problematikou stárnutí zaměstnanců začali zabývat ve Finsku. Profesor Juhani Ilmarinen se svým týmem pracovníků z Finského institutu pracovního zdraví (FIOH) realizoval longitudinální studii s cílem zmapovat změny ve stárnutí a jejich

prostředí a vysoká fyzická pracovní zátěž. Výsledkem bylo vypracování takzvaného domu pracovních schopností, který zohledňuje základní a související činitele, které ovlivňují výkon zaměstnance v jakémkoli věku. Pro dobrou pracovní schopnost musí být v rovnováze osobní zdroje zaměstnance, jako jsou zdraví, funkční kapacita, motivace, hodnoty, postoje, a požadavky pracovního prostředí, jako jsou forma a obsah vykonané práce, organizace práce, pracovní prostředí, sociální vztahy na pracovišti a způsob řízení. Jednotlivá patra domu jsou vzájemně propojena

Mgr. Magdaléna Vojtěchová, MBA, Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice

Vnímání účinnosti, restriktiva a dodržování opatření proti šíření pandemie covidu-19 –mezinárodní srovnávací studie

Souhrn:

Klíčová slova:

Národní vlády přijaly opatření ke zmírnění přenosu koronaviru (SARS-CoV-2) zavedením různých opatření. Provedli jsme online průzkum, který zahrnoval 44 různých omezujících opatření. Naším cílem bylo posoudit, která opatření občané vnímají jako efektivní, která opatření jsou vnímána jako porušení osobních svobod občanů, které názory a demografické faktory mají vliv na dodržování opatření a které kroky mohou zlepšit dodržování opatření občany. Průzkum byl rozšířen do 11 zemí: Velké Británie, Belgie, Nizozemska, Bulharska, České republiky, Finska, Indie, Lotyšska, Polska, Rumunska a Švédska. Získali jsme 9 543 odpovědí. Naše zjištění ukazují významné rozdíly mezi zeměmi ve vnímané efektivitě, omezování a dodržování předpisů. Vlády, které trpí nízkou úrovní důvěry, by měly více usilovat o přesvědčování občanů, zejména mužů, o účinnosti navrhovaných opatření. covid-19, koronavirus, pandemie, duševní zdraví, opatření, mezinárodní studie

Perceptions of efficacy, restrictiveness and adherence to measures against the spread of the covid-19 pandemic – an international comparative study

Summary:

Keywords:

National governments took action to delay the transmission of the coronavirus (SARS-CoV-2) by implementing different containment measures. We developed an online survey that included 44 different containment measures. We aimed to assess how effective citizens perceive these measures, which measures are perceived as violation of citizens’ personal freedoms, which opinions and demographic factors have an effect on compliance with the measures, and what governments can do to improve citizens’ compliance most effectively. e survey was disseminated in 11 countries: the UK, Belgium, the Netherlands, Bulgaria, the Czech Republic, Finland, India, Latvia, Poland, Romania, and Sweden. We acquired 9,543 unique responses. Our findings show significant differences across the countries in perceived effectiveness, restrictiveness, and compliance. Governments that suffer low levels of trust should put more effort into persuading citizens, especially men, in the effectiveness of the proposed measures. covid-19, coronavirus, pandemic, mental health, restrictiveness, international study

Mgr. Jaroslav Pekara, Ph.D.1 , Jakub Lickiewicz, MSc., Ph.D.2 , Irina Georgieva, BSc., MSc., PhD.3

1 Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., Praha

2 Faculty of Health Sciences, Jagiellonian University Medical College Krakow, Poland

3 Department of Cognitive Science and Psychology, Bulgarian University, Sofia, Bulgaria

Úvod

V lidské historii se v pravidelných intervalech vyskytují pandemie. Dne 11. března 2020 Světová zdravotnická organizace (WHO) prohlásila rychle se šířící epidemii koronaviru za pandemii. Od té doby se virus rozšířil téměř do všech zemí na světě. Vlády členských států musely přijmout okamžitá opatření ke zpoždění přenosu viru zavedením různých opatření k zabránění šíření viru (ECDC, 2020), přičemž si vybraly od relativně neškodných opatření, jako je dozor nad chorobami a hygienická opatření, k podstatně přísnějším zásahům, jako jsou cestovní omezení, karanténa a povinná izolace doma, uzavření restaurací, národních parků a škol.

Většina kontrolních opatření má obrovský ekonomický a psychologický dopad na miliardy lidských životů a vyvolává vážné etické obavy a obavy v oblasti lidských práv. Dočasné odstavení některých podniků vedlo k nezaměstnanosti a ekonomické zátěži (Nicola et al., 2020), omezující opatření měla vážný dopad na ekonomickou aktivitu zemí (Währungsfonds, 2020), kauzality domácího násilí se během pandemie zvýšily (Sánchez et al., 2020) a další opatření proti šíření covidu-19 vedla k negativním výsledkům v oblasti duševního zdraví (Rossi et al., 202). Sociální izolace, zvýšený stres a fyzická nečinnost v důsledku trvalé karantény, uzavření parků, tělocvičen a fitness center mohly ohrozit imunitní systém některých lidí (Woods et al., 2020). Míra sebevražd a míra úmrtnosti v důsledku opožděné léčby život ohrožujících stavů se po uzavření zemí zvýšila (John et al., 202; Cosentino et al., 2020) a je pravděpodobné, že se v průběhu času projeví ještě více negativních účinků.

Některé zásahy nesporně omezují osobní svobodu občanů a jejich základní lidská práva na práci, vzdělávání, setkávání s jinými lidmi a volný pohyb v zemi nebo návštěvu jiných

zemí. Právo na zdraví nebo soukromí může být ovlivněno použitím sledovacích technologií (Canestrini, 2020; Jovičić, 2021). V právu Evropské unie hraje proporcionalita zásadní roli při ochraně základních práv (Emiliou, 1996; Kälin, 2019) a používá se k posouzení, zda jsou omezení a opatření týkající se lidských práv adekvátní k oprávněným veřejným zájmům. Při uplatňování principu proporcionality na reakce národních vlád na pandemii covidu-19 by negativní finanční, psychologické a sociální důsledky těchto opatření neměly převažovat nad požadovaným výsledkem. Rozhodování o tom, jaké opatření zavést, aniž by došlo k porušení zásady proporcionality během rychle se šířícího ohniska nákazy, je velkou výzvou, zejména pokud neexistují dostatečné důkazy o tom, která opatření porušují lidská práva, a je problematické predikovat účinnost každého opatření (Brooks et al., 2020). Nedávná studie zjistila, že zavírání všech vzdělávacích institucí, omezení počtu shromáždění na 10 osob nebo méně a uzavření podniků značně snížilo přenos, zatímco další účinek nařízení, například „zůstat doma“ byl poměrně malý (Brauner et al., 2021). Objektivní odhady

Pohled zpět aneb zrcadlení historie v oboru

ošetřovatelství

Jak současná problematická témata ošetřovatelství, včetně nemocniční praxe, vzdělávání a managementu, mohla být aktuální před 100 lety a jak se s jejich problematikou daný obor vypořádal.

PhDr. Bára Svátková-Kvapilová, Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., Praha

Anotace

Článek porovnává shrnutí stavu ošetřovatelské praxe ve 30. letech 20. století v Československu, který byl zhodnocen a publikován v odborném periodiku členkou zdravotní sekce Společnosti národů, a snaží se najít shodná problematická témata současného ošetřovatelského oboru v České republice, tedy v kontextu necelých 100 let. Cílem je přivést čtenáře k zamyšlení, jak současná problematická témata ošetřovatelství, včetně nemocniční praxe, vzdělávání či managementu, mohla být aktuální i před 100 lety a jak se s jejich problematikou daný obor vypořádal. Dále popisuje, co se podařilo vyřešit, a naopak, které otázky se řeší i třeba na ministerské úrovni dosud. Je až překvapivé, s jakými těžkostmi se sestry průkopnice musely v nově vzniklé republice potýkat v pozadí politických událostí, celoevropské politiky, zdravotních komplikací v podobě španělské chřipky či následků válečného stavu a nově hrozícího předválečného konfliktu. Je zarážející, jak shodný byl a je náhled laické i odborné veřejnosti a jak totožně nahlíží na nelékařskou profesi ať už v preventivní, či nemocniční složce.

Článek nás dále přivádí k zamyšlení, jak je důležité vycházet z historie k pochopení současnosti a jak je důležité poučit se z chyb předchůdců minimálně tak, aby chybovost byla pro nás ponaučením, ale opakování téže chyby ukázkou vlastního selhání.

Je mnoho oborů, pro které je minulost základní nutností k úspěšnému rozvoji, neboť si bez ní přítomnost, a hlavně budoucnost neumějí představit. Zároveň se jedná o něco tak přirozeného, že není nutné se nad tím pozastavovat. Ale jak je to s oborem, který posuzovaný odbornou přípravou a vzděláváním má za sebou první století? Zcela jistě spekulativní otázkou zůstává, zda 100 let je hodně, či málo. Odpověď bude pravděpodobně velmi individuální.

Pokusme se podívat na danou problematiku z pohledu 20leté historie. Jsou 30. léta 20. století a ze Ženevy přijíždí do tehdejšího Československa diplomovaná sestra Hazel Avis Goff, členka zdravotní sekce Společnosti národů, s úmyslem prozkoumat ošetřovatelské poměry v jednotlivých evropských státech. Výsledkem má být konferenční zpráva zabývající se hygienickými podmínkami v dané zemi, zejména pak na vesnicích, a celkově podmínkami sester jak v přípravě, tak praxi. H. A. Goff pobyla v Československu více než 3 týdny a za tu dobu navštívila všechny ošetřovatelské

Projev Eleny M. Šoltésové při otevření první zdravotní a sociální školy na Slovensku (za účasti T. G. Masaryka a jeho dcery Alice) – 1925

a sociální školy, nemocnice, zainteresované úřady, hovořila se samotnými sestrami, ošetřovatelkami i sociálními pracovnicemi.

Jedním z jejích prvních závěrů byl fakt, že prestiž povolání sestry a vůbec názor odborné i laické veřejnosti na potřebu výchovy vzdělaných (diplomovaných) sester jsou velmi nízké. Nahrává tomu i malý počet doposud vystudovaných diplomovaných sester, které nemohou stačit nejen pokrýt akutní potřebu této profese, natož jí dát vůbec punc řádného povolání, neboť do té doby bylo a je vžito, že na tuto práci postačí nevzdělané ošetřovatelské opatrovnice. Mírně optimistická alternativa je u církevních sester, kterých je relativní dostatek a své postavení mají tradicí a historií vybudované. Daný stav komplikuje i celoevropská hospodářská krize. Hlas odborné veřejnosti, zejména lékařů a přednostů klinik, po potřebě vzdělaných sester je sice slyšet a stěžují si na naprostý nedostatek kvalifikované síly, nicméně opět jsme u levnějších církevních sester s nižšími finančními nároky a schopností a ochotou vykonávat i pomocné (neodborné) práce. Pokud si uvědomíme, že ve 30. letech má Československo necelých 15 milionů obyvatel a na tento počet připadá něco málo přes 8 tisíc zaměstnanců ve zdravotnictví, z toho pouze 1 198 diplomovaných ošetřovatelek, není to mnoho. Již v roce 1914 byl dán základ řádnému vzdělávání sester, a to díky Výnosu rakouského ministerstva vnitra, který například stanovoval minimální dobu výuky na 2 roky, včetně praxe v nemocnicích, ke kterým školy, podléhající ministerské registraci, byly v té době připojeny. Jelikož počet absolventek značně nedostačoval, bylo novým vládním nařízením z roku 1927 dokonce nařízeno, aby se takzvané „ošetřovatelky-služebné“ vzdělávaly teoreticky pouhých 6 měsíců při plném výkonu praxe v nemocnicích. Tím dochází k profesnímu tříštění. Jsou zde neškolené ošetřovatelky (takzvané praktické) v počtu přibližně 3 tisíc, dále praktické ošetřovatelky

a odborné semináře

Závislosti a riziko vzniku onkologických onemocnění

Přinášíme několik postřehů z odborného semináře pro zdravotníky pořádaného 30. května 2023 Institutem lázeňství a balneologie, v. v. i., v Lázeňském sanatoriu Savoy Westend v Karlových Varech.

Jan Kulhavý, Redakce Florence

Vúvodní přednášce se MUDr. Jana Unar Vinklerová, Ph.D., MBA, z Farmakologického ústavu Lékařská fakulty Masarykovy univerzity v Brně zabývala epidemiologií závislosti na tabáku a možnostmi snižování rizika jeho užívání. Uvedla, že podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2022 ve světě v důsledku chronických neinfekčních onemocnění, jejichž příčinou je kombinace genetických, fyziologických a environmentálních faktorů a faktorů chování, ročně zemře přes 40 milionů lidí – to jsou téměř tři čtvrtiny všech úmrtí. Nejčastějšími příčinami jsou kardiovaskulární onemocnění (17,9 milionů úmrtí ročně), zhoubné nádory (9,3 mil. úmrtí ročně), chronická respirační onemocnění (4,1 milionů úmrtí ročně) a diabetes mellitus (2 miliony úmrtí ročně). Celkem 17 milionů lidí v důsledku neinfekčních onemocnění umírá před dosažením věku 70 let – jedná se o takzvaná předčasná úmrtí.

předchozího kardiovaskulárního onemocnění výskyt kardiovaskulárních příhod o 7–47 %.

Závislost na tabáku je tedy chronické, recidivující a smrtelné onemocnění. Příčiny jsou multifaktoriální –závislost na nikotinu (psychická i fyzická, vzniká pomalu, ale je velmi silná), ale i závislost psychosociální založená na naučeném chování, zvycích a rituálech. Až 70 % kuřáků cigaret chce s kouřením přestat, ale navzdory známým rizikům nedokážou kouření cigaret zanechat.

Jako bezpečnostní pásy v autě Závislost na tabáku způsobuje nikotin, který je návykový – ale který není primární příčinou nemocí souvisejících s kouřením. Jak uvádí britský Národní institut pro zdraví a klinickou kvalitu (NICE) ve svých doporučeních po ochranu veřejného zdraví: „Jsou to především toxiny a karcinogeny v tabákovém kouři – nikoli nikotin – které způsobují onemocnění a smrt.“

Jak ve své navazující přednášce uvedla onkoložka MUDr. Petra Garnolová z Oblastní nemocnice Příbram, cigaretový kouř vznikající hořením

Jsou to především toxiny a karcinogeny v tabákovém kouři – nikoli nikotin –které způsobují onemocnění a smrt.

Mezi rizikové faktory předčasných úmrtí v důsledku nepřenosných onemocnění patří nedostatečná fyzická aktivita (830 000 úmrtí ročně), nadměrný příjem soli (1,8 milionu úmrtí ročně), užívání alkoholu (3 miliony úmrtí ročně) a především kouření tabáku (8 milionů úmrtí ročně – včetně pasivních kuřáků).

Prevalence kouření cigaret dosáhla celosvětově svého plató v roce 1990 a od té doby počet kuřáků výrazně neroste, ale ani neklesá. V roce 2020 celosvětově kouřilo cca 1,1 miliardy obyvatel planety starších 15 let (37,5 % mužů a 8 % žen). Zanechání kouření snížilo v různých studiích u osob bez

tabáku při teplotách vyšších než 400 °C obsahuje přes 6 000 identifikovaných složek – a více než 100 z nich je klasifikováno jako škodlivé nebo potenciálně škodlivé. Především se jedná o takzvané tabákově specifické N-nitrosaminy, polycyklické aromatické uhlovodíky a izotopy olova.

Koncept snižování rizika spojeného s užíváním tabáku je založen na podobném principu, podle kterého se do aut instalují bezpečnostní pásy – riskantní rychlé jízdě sice nezabrání, ale zmírní následky případné nehody. Ve zdravotnictví koncept snižování rizika reprezentují třeba výměnné programy

použitých injekčních stříkaček mezi narkomany – nelegální užívání drog nelegitimizují, ale brání přenosu virových hepatitid či HIV. Podobně tedy funguje myšlenka umožnit dospělým kuřákům, kteří navzdory lékařské intervenci nemohou, nedokážou nebo nechtějí kouření zanechat, alternativní příjem nikotinu bez kouře. Mezi takzvané bezdýmné výrobky patří vedle orálního „žvýkacího“ tabáku, nikotinových sáčků a e-cigaret (na bázi odpařování tekutiny obsahující přírodní nebo syntetický nikotin) také nahřívaný tabák, jehož výzkum probíhá již čtvrt století a disponuje daty mimo jiné i z více než 50 nezávislých (akademických) preklinických i klinických studií.

Princip spočívá v užívání náplní obsahujících přírodní tabák, který se nespaluje (nehoří), ale v elektronickém zařízení se kontrolovaně nahřívá na teplotu max. 350 °C. Při tom se uvolňuje aerosol obsahující nikotin, ale produkce škodlivých látek vznikajících hořením se redukuje až o 95 %. Proto například americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA – Food and Drug Administration) ve svých dokumentech hovoří o nahřívaném tabáku jako o „tabákovém výrobku se sníženým rizikem“. Žádnou formu alternativních forem užívání tabáku ale nelze doporučit nekuřákům, natož dětem nebo mladistvým.

Nádory závislé na hormonech

Jiný pohled na význam slova „závislost“ ve vztahu k onkologickému onemocnění nabídl doc. MUDr. Luboš Holubec, Ph.D., MBA, z oddělení klinické onkologie Nemocnice Na Homolce, Praha, který se věnoval hormonálně závislému karcinomu prsu.

Karcinom prsu je nejčastějším zhoubným nádorem žen v České republice. Jeho incidence stoupá, ale mortalita klesá – díky mammografickému screeningu je 71 % onemocnění zachyceno v časných stadiích I–II. Jedná se často o asymptomatické pacientky bez hmatné léze. Nejčastější výskyt karcinomu prsu je u žen mezi

angličtina

Diabetes prevention: how nurses can help their patients and themselves

Nurses may have a higher risk for diabetes partly due to their profession, says Carmina Bautista, MSN, NP, FNP-BC, BC-ADM, who has more than 20 years of clinical experience with diabetes management.

e occupational stress, disruptive work schedule, and long work hours many nurses endure can contribute to an unhealthy lifestyle – which may not include regular exercise, a restful sleep schedule, or healthy eating habits.

Findings from the Healthy Nurse Survey in 2021 show that the average body mass index of nurses and nursing students is 27,58, which is squarely in the overweightrange and raises their risk for diabetes.

To help you guide your patients and lower your risk of diabetes, Carmina shares five recommendations for diabetes prevention. You don’t have to train for a marathon or give up all your favorite foods to prevent diabetes. Carmina recommends setting some basic rules you can incorporate yourself — and share with your patients.

1. Keep your diet simple and sustainable

You don’t need fad diets or fancy food to eat healthier. Instead, focus on the quality of the nutrient content of your food choices. Choose complex carbohydrates and minimally processed foods such as whole wheat, oats, and grains instead of cakes, chips, soda, or sweets. Incorporate fruits and colorful leafy vegetables in your daily diet to get essential vitamins and nutrients — the fiber also helps you feel full and eat less. Replace saturated fats with healthy fats, such as olive oil and omega fish oil, to reduce cardiovascular disease risk.

2. Pay attention to portions.

It’s common to have what Carmina calls “distortions in portions.” Consider measuring and weighing your food to see how much you really eat.

If measuring isn’t your thing, follow the MyPlate Plan created by the U.S. Department of Agriculture (USDA). It provides a simple and helpful strategy to keep food portions and food choices consistent with the recommended USDA dietary guidelines.

Using a 9-inch plate, draw an imaginary line down the middle. Divide one of the sections

SLOVNÍČEK

occupational – pracovní disruptive – rušivý toendure – vydržet; snést findings – zjištění squarely – přímo; přesně overweight – nadváha range – rozmezí to incorporate – zahrnout; začlenit; přidat sustainable – udržitelný fad – módní; bláznivé fancy – luxustní; oblíbený leafy – listový

in half. Fill the largest section (half the plate) with colorful, non-starchy vegetables such as broccoli, green beans, spinach, and carrots. In a quarter of the plate, add whole grains and starchy foods such as beans, whole-wheat bread, corn, brown rice, or quinoa. In the other quarter of the plate, add your lean protein such as chicken, fish, low-fat cheese, or tofu.

3. Find a form of exercise you enjoy. Exercise helps keep your heart and muscles healthy and strong. But it can also improve your sleep, stress, and eating choices. Choose an activity you like — it will motivate you to get moving. Try to remove barriers to your exercise. If you joined a gym, but it’s inconvenient to get there, you might be better off lacing up your sneakers to walk around your neighborhood.

Or find free workouts online if your neighborhood isn’t ideal for outdoor exercise.

4. Reduce stress.

Reducing stress and managing your mental health is especially important for nurses, who often work in high-stress environments. Unmanaged stress can cause elevated blood sugar levels and make you more likely to engage in unhealthy behaviors (eating poorly, drinking alcohol, smoking).

Carmina also warns not to leave mental health issues untreated. “Mental health is a major issue in the nursing profession due to burnout and the moral injury we experienced during the pandemic and continue to experience in our profession. If you have symptoms of depression, you need to seek help.”

5. Get screened

As a nurse, it’s not always easy to practice what you preach. But getting screened for diabetes is essential for everyone, especially if you have risk factors for diabetes, including age 40 or above, family history of diabetes, hypertension, overweight or obesity, personal history of gestational diabetes, physical inactivity. “We need to be screened so that early treatment and preventive measures can happen,” Carmina says. “Many people with diabetes had prediabetes for many years, but it wasn’t diagnosed or diagnosed too late.”

saturated – nasycený distortion – zkreslení; překroucení; zkomolení consistent – důsledný; stejný; konzistentní non-starchy – bez škrobu lean – libový inconvenient – nevyhovující; nevhodný to lace up – šněrovat; zašněrovat sneakers – tenisky to engage – zapojit to treat – léčit to seek – hledat to screen – prověřit (get screened – nechat se prověřit) to preach – zvěstovat; kázat

Source: Healthy Nurse, Healthy Nation blog. Strategies for preventing diabetes and more. (editorially shortened). [online]. Available from: https://engage.healthynursehealthynation.org/blogs/4/4277.

Objednejte si předplatné časopisu Florence

Podpořte jediný odborný časopis, který „pro vás o vás“ na českém trhu vychází.

450 Kč

Standardní roční předplatné Časopis vám doručíme přímo na zaslanou adresu, poštovné hradíme my.

Bližší informace o předplatném najdete na: https://www.florence.cz/ o-nas/predplatne/

Redakční rada časopisu Florence a vydavatelství Care Comm s.r.o. vyhlašují

o nejlepší původní práci časopisu Florence 2023

Zařazeny budou všechny původní práce a kazuistiky přijaté v recenzním řízení v roce 2023.

Nejlepší práce bude vybrána redakční radou Florence a ohodnocena věcnou cenou a finanční dotací.

Práce musí splňovat podmínky dle pokynů pro autory dle www.florence.cz. Práce zasílejte na e-mail: marketa.zbrankova@carecomm.cz.

www.florence.cz/ Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5, e-mail: florence@carecomm.cz, tel.: +420 222 352 573 / Šéfredaktorka: Mgr. Markéta Zbranková, e-mail: marketa.zbrankova@carecomm.cz / Jazyková redakce: Mgr. Irena Kratochvílová, Mgr. Lucie Pokorná, Ing. Jaroslav Zámečník / Grafická úprava: Karel Zahradník / Redakční rada: PhDr. Martina Šochmanová, MBA, předsedkyně, Mgr. Hana Svobodová, Ph.D., Mgr. Lenka Gutová, Mgr. Tamara Starnovská, Mgr. Helena Michálková, Ph.D., RNDr. Romana Mrázová, Ph.D., Mgr. Radomír Vlk, DiS., PaedDr. Jan Polák, CSc., PhDr. Mgr. Michaela Hofštetrová Knotková / Vydavatel: Care Comm s.r.o., www.carecomm.cz / Jednatel společnosti: Martin Koblasa / Obchod: Simona Dorňáková, tel.: +420 731 202 341, e-mail: simona.dornakova@carecomm.cz / Personální inzerce: Nikola Janková, tel.: +420 608 848 496, e-mail: niki.jankova@carecomm.cz / Tisk: AKONTEX s.r.o., Zárybničná 2048/7, Praha 4  / Distribuce: Postservis Praha a  Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a.s. / Cena výtisku: 75 Kč / 4,50 EUR, roční předplatné: 450 Kč / 23,40 EUR / Časopis vychází 6× ročně / Registrace: MK ČR-E 16134, ISSN 1801-464X / Kontakty pro předplatitele: Česká pošta, s. p., oddělení periodický tisk, postabo.prstc@cpost.cz, tel.: +420 800 300 302 /Přetisk a jakékoliv šíření je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Redakce neodpovídá za jazykovou správnost