Florence č. 6

6/19

rozhovor

ODBORN Ý Č ASOPIS PRO NEL ÉK A ŘSK É ZDR AVOT NIC K É PR ACOV NÍK Y

florence

Lukáš Slejška: Je nutné být psychicky odolný vůči tomu, co se na člověka z armádního prostředí valí

téma

listopad–prosinec 2019 / ročník XV 60 Kč / 3,50 € / www.florence.cz

odborný článek

téma

Paměť je scenáristou naší osobní navigace aneb změny paměti v průběhu dospělosti

Při cévní mozkové příhodě platí, že „čas je mozek“

Intenzivní péče a hojení ran

44

editorial Vážené čtenářky, vážení čtenáři, poslední letošní číslo Florence bude věnované tématům spojeným s intenzivní medicínou a ošetřovatelstvím. Najdete v něm článek o historicky prvním převozu bijícího srdce v Čechách, který byl proveden v IKEM. Paní Mgr. Jindra Hašková, Dis., vrchní sestra 1. oddělení následné péče v Nemocnici České Budějovice, přispěla článkem o vlivu komplikací ICHDK na kvalitu života seniora.

Za přečtení stojí určitě i kazuistika dokumentující rehabilitaci pacientů s cévní mozkovou příhodou léčenou trombolýzou od paní Michaely Schusterové z Rehabilitačního oddělení A FN Brno.

Nabídneme vám také souhrn konference sester Setkávání generací, která se letos zaměřila především na porozumění mezi generacemi a vztahy na pracovišti i mimo něj. Konference proběhla pod záštitou ČAS a prezidentky této asociace a předsedkyně redakční rady Florence PhDr. Martiny Šochmanové, MBA. Odborný článek o změnách paměti v průběhu dospělosti pak publikovala paní PhDr. Martina Muknšnáblová, která vyučuje na Vyšší odborné škole MILLS v Čelákovicích. Pro rozhovor jsme získali Lukáše Slejšku, jenž působí jako sestra u Armády ČR a byl už na misích v ­Afghánistánu a na Balkáně. Povyprávěl o svých zkušenostech z terénu i dennodenním životě vojáka-ošetřovatele.

Dále jsme pro vás připravili seznam tematických zaměření jednotlivých čísel časopisu na ­příští rok. První číslo po novém roce se bude věnovat gynekologii, porodnictví a IVF. Další pak primární péči, rehabilitační medicíně, gastroenterologii a výživě, kardiologii a intenzivní péči a poslední číslo roku 2020 se zaměří na vakcinologii a imunologii. Podrobnější seznam s daty naleznete uvnitř časopisu.

Florence pro vás tedy bude i v dalším roce připravovat zajímavá témata, publikovat vaše články a na sociálních sítích pořádat soutěže o atraktivní ceny.

Přejeme vám veselé Vánoce a hodně pracovních, ale i osobních úspěchů v novém roce.

S přáním inspirativního čtení redakce Florence

obsah

12

Při cévní mozkové příhodě platí, že „čas je mozek“

rozhovor 2 Je nutné být psychicky odolný vůči tomu, co se na člověka z armádního prostředí valí

aktuality 5 Na doporučení GINA se mění schéma léčby astmatu 7 Batist Nej sestřička 2019 má vítězku

téma

intenzivní péče a hojení ran 8 IKEM: poprvé v ČR transport bijícího srdce 10 Vliv komplikací ICHDK na kvalitu života seniora 12 Při cévní mozkové příhodě platí, že „čas je mozek“

praxe

www.florence.cz Ročník XV, číslo 6, listopad–prosinec 2019 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 11. 2019 Foto na titulní straně: Profimedia Staňte se naším fanouškem na Facebooku www.facebook.com/Florencecasopis

florence 6/19

14 Determinanty ovlivňující psychickou a fyzickou zátěž všeobecných sester na ortopedické klinice 16 Aplikace léčebného botulotoxinu

odborný článek 18 Paměť je scenáristou naší osobní navigace aneb změny paměti v průběhu dospělosti

kazuistika 22 Rehabilitace pacientů s cévní mozkovou příhodou léčenou trombolýzou

pro školy 24 Úspešná reprezentácia FZO PU doma i v zahraničí 26 Střední zdravotnická škola v Turnově už tradičně poskytuje vzdělání studentům z rozvojových zemí

konference

28 Eutanazie jako špička ledovce celkové spirituální krize světa 30 „Karcinom mammy a my“ 31 Očkování, aplikace Záchranka nebo porovnání se zahraničními partnery, to byla témata letošní Konference ZZMV 2019 34 Podzimní konference prezídia ČAS se letos věnovala hlavně porozumění mezi generacemi

právo 36 Kdo je zodpovědný za pád pacienta

historie 38 Malomocenství – nemoc, kterou trpěl i jeruzalémský král 40 angličtina

rozhovor

florence 6/19

Je nutné být psychicky odolný vůči tomu, co se na člověka z armádního prostředí valí Práce zdravotníka je náročná a nepostradatelná už v běžných podmínkách, ale v extrémních situacích, jako jsou například zahraniční vojenské operace, jsou zdravotníci životně důležití.

Jeden z armádních zdravotníků, Lukáš Slejška, odpověděl naší redakci na několik otázek týkající se tohoto náročného zaměstnání, objasnil, co vlastně reálně obnáší, a také promluvil o svých zkušenostech z terénu. Na toto téma také spolu se svým kolegou přednášel na Konferenci válečné medicíny 2019.

Šárka Spáčilová, Adam Folta, redakce Florence Jak se k práci zdravotníka u Armády ČR člověk dostane?

Musí splňovat zákonné podmínky.

Musí vystudovat minimálně vyšší odbornou školu se zaměřením na ošetřovatelství nebo vysokou školu v obdobném oboru. A pokud vystuduje obor všeobecná sestra, může sloužit i jako záchranář.

Jaká byla vaše cesta k armádě?

Nastoupil jsem z civilu poté, co jsem pracoval šest let v Psychiatrické nemocnici Brno. Rozhodl jsem se, že chci změnu, a zkusil jsem ­armádu.

Profese zdravotníka je náročná i ve standardních podmínkách v nemocnici, v podmínkách válečného konfliktu se náročnost určitě násobí – co vlastně vede člověka k tomu, že se rozhodne jet na misi do Afghánistánu, Iráku nebo na Balkán?

V prvé řadě jde o jakousi prestiž a fakt, že člověk získá unikátní zkušenosti, které by v civilním sektoru v České republice jinak neměl šanci získat. Co se týče srovnání podmínek v polní nemocnici někde v Afghánistánu s nemocnicí v České republice: pokud je člověk dobře připravený, práce v nemocnicích na misích bývá mnohdy komfortnější než práce na směnný provoz v našich nemocnicích. V českých nemocnicích se člověk zpravidla od rána do večera nezastaví.

Takže práce v nemocnici na misi je obecně klidnější než v ČR? Jsou tam velké výkyvy, někdy se vůbec nic neděje, jindy je zas „boom“ a pracujete nepřetržitě.

2

Jaké musí mít zdravotník ve válečné zóně psychologické předpoklady?

Nejsou kladeny žádné zvláštní nároky, člověk musí projít jen psychotesty podobnými, jaké jsou například u policie. Myslím, že je důležité, aby zdravotník byl kamarádský typ, protože vojáci se k němu chovají jinak než například k veliteli, který má vyšší hodnost, ač mají zdravotníci rovněž vyšší hodnost než většina řadových vojáků. Vojáci se nám hodně svěřují, řeší s námi problémy, které by třeba s lékařem nebo se svým nadřízeným neřešili. I z toho důvodu je vztah mezi zdravotníky a vojáky spíše přátelský než profesní.

Jsou nějaké vlastnosti – například „pevné nervy“ –, bez kterých by to nešlo?

Pevné nervy jsou určitě výhodou, ale rozhodujícím měřítkem je úspěšné složení psychologických testů. Takže na misi může jet i člověk, který takovýmto psychickým vybavením nedisponuje.

Jaké vlastnosti člověk naopak mít nesmí? Napadá mě, že by asi neměl být konfliktní?

To máte pravdu. Neměl by být nervák a měl by dobře zvládat krizové situace, důležité je také to, aby dobře vycházel s kolektivem.

Stěžejní je rovněž profesionalita

rozhovor

a odpovídající vzdělání. Měl by se například sám dovzdělávat a být proaktivní.

Co práce zdravotníka na misi obnáší? Lidé mohou mít zkreslené představy…

My zdravotníci zabezpečujeme především bojující jednotky, to znamená, že pokud si vedení myslí, že je nějaká rizikovější operace či patrola

Co vás v další práci motivuje?

Prošel jste si nějakou krizí?

Asi každý zdravotník si během života nějakou krizí projde a krize se nevyhýbají ani zdravotníkům působícím při armádě. Je nutné být psychicky odolný vůči tomu, co se na člověka z armádního prostředí valí. Mě osobně v práci motivují stejně motivovaní kolegové, kteří se rádi zlepšují a vzdělávají. Také, ač

Asi každý zdravotník si během života nějakou krizí projde a krize se nevyhýbají ani zdravotníkům působícím při armádě. Je nutné být psychicky odolný vůči tomu, co se na člověka z armádního prostředí valí.

foto: archiv Bc. Lukáše Slejšky

a mohlo by se něco stát, je k jednotce přičleněn zdravotník. Vyjíždíme tedy jako součást bojové sestavy, pracujeme s vojáky, chodíme s nimi na patroly. Naše primární funkce je bojová – nejdřív bojujeme, až potom ošetřujeme. Mimo tyto bojové aktivity zajišťujeme spolu s lékařem chod ROLE 1, což je nejnižší zdravotnická etapa, která je nejblíže našim jednotkám. ROLE 1 je něco jako ambulance praktického lékaře. Ve válečných podmínkách se k vám ale také může dostat pacient, který vyžaduje život zachraňující chirurgický zákrok.

Profesionální voják se na svou praxi v boji připravuje několik let. V Čechách existuje fakulta v Hradci Králové, kde jsou do jisté míry připravováni lékaři. Jaký výcvik podstupuje zdravotník, který studoval všeobecné lékařství?

Všichni vojáci, kteří vyjíždějí do zahraničních operací, se účastní intenzivního výcviku, který trvá asi půl roku. Jako zdravotník jsem navíc absolvoval několik kurzů v rámci své odbornosti. Šlo například o kurz urgentní péče v poli nebo zacházení s omamnými látkami. Druhý jmenovaný kurz jsme absolvovali kvůli tomu, že jsme pracovali s opiáty.

Vzhledem ke zdravotnické aprobaci musíme mít také kurz „Nebezpečné nákazy v zahraničí“.

Co je pro vás na této práci nejobtížnější?

Nejnáročnější je asi práce s lidmi, která dovede být v mnohých případech vyčerpávající. Potom také příslušná administrativa.

to může znít banálně, mě motivuje nakupování nového a lepšího vybavení a jeho následné t­ estování.

Proč jste se rozhodl pro kariéru vojenského zdravotníka?

Co byl prvotní impuls?

Zdravotníkem jsem byl už před nástupem k armádě. Asi jsem se pro tuto cestu rozhodl především kvůli tomu, že jsem chtěl zažít nějaké dobrodružství. Prvně jsem se hlásil k aktivním zálohám, ale na krajském velitelství mi nabídli práci profesionálního vojáka. Nabídka mě oslovila, chvíli jsem o ní uvažoval a nakonec jsem nastoupil do služby v Bučovicích. A nelituju toho.

Jak vypadá takový normální den zdravotníka na misi?

Těžká otázka. Práce bývá hodně stereotypní, ale také záleží na nepříteli, jak moc je aktivní, jak často na vás posílá rakety. Někdy za den přiletí čtyři, někdy žádná. Podle toho se vše odvíjí. Chodíme do posilovny, společně jíme, máme volný čas.

Na druhou stranu jezdíme na patroly, cvičíme zdravotnickou přípravu. Jsme také součástí ROLE 1, kde jsme po ruce lékaři, natáčíme EKG, odebíráme krev atd.

Máte obavy, když jdete s jednotkou?

Obavy mám vždycky. Nikdy nevíte, co se stane.

Jezdí zdravotník na každou patrolu, která se vypraví do terénu?

Není to nutností, je přítomný pouze na vyžádání velitele.

Zažil jste nějakou krizovou situaci?

Ano. Bylo to hned na mé druhé patrole, případ byl i medializován. Do naší patroly najel sebevražedný atentátník, který měl auto naplněné raketami a odpálil se. Byli tam tři ranění čeští vojáci, z nich dva lehce a jeden těžce. Ošetřovali jsme také raněné civilisty.

U patroly jste jako zdravotník sám?

Ano, tradičně tam bývá pouze jeden zdravotník, který mívá po ruce „combat lifesavery“, tedy vojáky s 14denním kurzem první pomoci v boji.

Jak proběhlo následné ošetřování po útoku? Byl na místě chaos a věděl jste, co máte dělat? Přece jen šlo o první takový zážitek…

Myslím, že celá akce byla velmi dobře zorganizovaná. Samotné ošetřování jsem si řídil sám, přičemž jsem měl po ruce jednoho „combat lifesavera“, který byl také raněný, a jednoho amerického ­medika.

Kolik váží výbava zdravotníka a co s sebou vždy musíte mít, bez čeho se neobejdete?

Zdravotník musí mít stejné vybavení jako běžný voják, když tedy neberu v potaz třeba kulometčíky nebo spojaře. Jde o balistickou vestu, helmu, kolenní chrániče, dlouhou zbraň, krátkou zbraň, náboje, přístroje nočního vidění plus jídlo a vodu na 24 hodin a zdravotnický batoh. Ve finále nesete okolo 50 ­kilogramů.

Zdravotník by měl být z bezpečnostních důvodů od ostatních vojáků k nerozeznání, protože právě na zdravotníky se přednostně zaměřují nepřátelští odstřelovači. Jak to děláte?

Zdravotnické batohy jsou maskované. Je to ale těžké, protože do batohu se nevejde úplně všechno, občas je vidět třeba část krčního límce.

Nebo na batohu mohou být turnikety, což nepřítel snadno rozezná.

Naštěstí mě ale žádný odstřelovač zatím netrefil.

Jaké problémy nejčastěji řešíte a jaké lékařské vybavení nejvíce používáte?

Asi pinzetu na klíšťata a ibuprofen. Ne, to je legrace. Nejčastěji jde o běžnější ošetření typu odřenin

3

intenzivní péče a hojení ran

téma

IKEM: poprvé v ČR transport bijícího srdce

redakce Florence

N

ová technologie umožňuje zásadní zkrácení doby studené ischemie (od vyjmutí orgánu do obnovení oběhu), ex vivo resuscitaci a rekondici dárcovského srdce při syndromu mozkové smrti a ex vivo metabolické posouzení návratu funkce dárcovského orgánu. Při studené ischemii je možná doba transportu maximálně 3–4 hodiny, dojde ke zpomalení metabolických procesů a není možné transplantát monitorovat a zjišťovat jeho aktuální kvalitu.

Kontrolovaný transport k pacientovi dovoluje napojení srdce na teplý roztok krve s O2 a zajiště-

8

ní průtoku v bijícím srdci. Lze neustále monitorovat životní funkce (krevní tlak, tepovou frekvenci, průtoky srdcem a věnčitými tepnami, laktát, teplotou a hematokrit), ex vivo kontrolovat parametry a kvalitu ­srdce před transplantací pacientovi.

Na začátku října čekalo v České republice na nové srdce 83 lidí.

V IKEM se jich ročně transplantuje přes 40, v celé republice pak přes 70.

Srdce začne opět tepat – přístroj simuluje fyziologické prostředí člověka Jeden z pacientů se transplantace dočkal, přestože jeho nové srdce by za normálních okolností bylo pro transplantaci odmítnuto. V jedné

z nemocnic Ústeckého kraje lékaři indikovali mladého dárce, jeho srdce ale nebylo metabolicky zcela ideální a bylo za hranicí standardních medicínských kritérií. To byl důvod, proč se odborníci v IKEM rozhodli poprvé použít novou metodu fyziologického transportu. „Především je nutné poděkovat kolegům z Krajské zdravotní, že jsme právě u nich a s jejich pomocí mohli průlomovou metodu vyzkoušet. Je pro nás významná zejména tím, že se odebrané srdce napojí na přístroj, který simuluje fyziologické prostředí člověka.

Srdce začne znovu tepat a my jsme schopni ho dostat do metabolicky optimální kondice a exaktně posoudit jeho použitelnost,“ popsal přednosta Kliniky kardiovaskulár-

fota: Profimedia, IKEM

Institut klinické a expe­rimentální medicíny (IKEM), Praha, jako první v České republice použil postup, který umožní transport bijícího srdce ve fyziologických podmínkách od zemřelého dárce k příjemci. Podle zkušeností ze zahraničí lékaři předpokládají, že by se počet transplantací tohoto orgánu mohl v České republice zvýšit až o 20 %.

téma intenzivní péče a hojení ran

Během tiskové konference konané 21. října v IKEM předstoupili před novináře (zprava) prof. Ivan Netuka, prof. Jan Pirk, Ing. Michal Stiborek, Vendula Pizingerová (patronka Nadačního fondu Kapka naděje) a Pavel Los (ředitel společnosti Shell Czech Republic).

ní chirurgie IKEM prof. MUDr. Ivan Netuka, Ph.D. Ideální podmínky srdce natolik stimulují, že předchozí nevhodné parametry vymizejí a orgán se stává kvalitním. Tak tomu bylo i v tomto případě: za téměř čtyři hodiny, po něž byl orgán napojen na přístroj a převážen do IKEM, se natolik ­„zotavil“, že mohl být transplantován. „Pacient, který toto srdce dostal, je ve velmi dobré kondici. Probíhá u něj standardní rekonvalescence a v blízké době bude propuštěn z IKEM domů,“ doplnil prof. Netuka.

Nová metoda pomůže i dětským pacientům Větší naději by mohli dostat nejen dospělí pacienti, ale i děti. „Za posledních dest let bylo v IKEM transplantováno šest dětí mladších 18 let a pěti dětem byla implantována dlouhodobá srdeční podpora. A právě i takovým pacientům by nová metoda odběru mohla být velmi prospěšná, protože by se nového srdíčka dočkali dřív. I když v institutu nemáme dětský program transplantací srdce, úzce spolupracujeme s Dětským kardiocentrem FN v Motole, Praha, vedeme čekací listinu a operujeme některé pa­ cienty z řad teenagerů,“ uvedl prof.

MUDr. Jan Pirk, DrSc., přednosta Kardiocentra IKEM.

Pojišťovna bude hradit až deset odběrů ročně VZP slíbila uhradit osm až deset těchto odběrů ročně. „Pacienti, kteří čekají na transplantaci srdce, získají díky této nové metodě větší šanci,

Ideální podmínky srdce natolik stimulují, že předchozí nevhodné parametry vymizejí a orgán se stává kvalitním.

že se pro ně srdce najde. Připravili jsme úhradový mechanismus, který umožní, aby tato metoda byla hrazená a dostupná pro transplantační týmy a české pacienty. Proto doufám, že se v ČR podaří metodu natolik rozvinout, že se doba na čekací listině na transplantaci srdce výrazně zkrátí,“ dodal Ing. David Šmehlík, MHA, náměstek ředitele VZP pro zdravotní péči.

K zavedení nové metody v IKEM přispěl i neveřejný sektor. „Velké poděkování patří Nadačnímu fondu

Kapka naděje a společnosti Shell, které nám přístroj pro transport bijícího srdce pořídily. A pak také Všeobecné zdravotní pojišťovně, se kterou je domluveno, že tuto metodu bude podporovat. Doufáme, že se podobná dohoda podaří i s ostatními pojišťovnami,“ říká Ing. Michal Stiborek, MBA, ředitel IKEM.

Článek byl převzat z časopisu Terapie.

9

téma intenzivní péče a hojení ran

florence 6/19

Při cévní mozkové příhodě platí, že „čas je mozek“ Specializovaná centra pro péči o pacienty s CMP mají zásadní význam pro včasné zahájení léčby. Při cévní mozkové příhodě neboli iktu hraje enormně důležitou roli rychlost poskytnutí odborné péče, neboť na ní významně závisí prognóza pacienta.

V praxi se však mnohdy zbytečně ztrácí čas chybným dopravením pacienta s příznaky iktu na jakékoli neurologické oddělení.

Věra Kuchyňková, všeobecná sestra, neurologická ambulance ON Jičín MUDr. Jiří Kuchyňka, lékař, Neurologická klinika LF UK a FN Hradec Králové

J

e známo, že cévní mozková příhoda (CMP) vyžaduje rychlé poskytnutí první pomoci a co nejčasnější odbornou péči lékařů, jelikož nervové buňky odumírají přibližně čtyři minuty od vzniku náhlé příhody. Proto byla ministerstvem zdravotnictví před několika lety zřízena síť center

vysoce specializované péče o pacienty s iktem a jim nadřazených center vysoce specializované cerebrovaskulární péče (dále jen iktových a cerebrovaskulárních center) v rámci některých nemocnic napříč ČR (viz tabulku).

Je tudíž vždy důležité volat rychlou zdravotnickou pomoc (RZP), a to i z ordinace praktického či odborného lékaře. Posádka RZP kontaktuje spádové cerebrovaskulární centrum a konzultuje s neurologem daný individuální případ konkrétního člověka. Na příjezd je tedy připraven případně i intervenční radiolog či neurochirurg. Po dia-

gnostice je možná okamžitá pomoc.

Pacient by neměl být dopravován na jakékoli neurologické oddělení, s čímž se v praxi bohužel setkáváme. Pokud je přivezen na pracoviště, které nemá iktové centrum, prodlužuje se doba do zahájení specializované léčby CMP. V řadě nemocnic není potřebné vybavení a personální obsazení.

Z důvodu maximálně osmihodinového terapeutického okna pro léčbu CMP je nutný co nejčasnější příjezd pacienta do iktového centra od začátku příznaků. Bohužel malá informovanost populace o příznacích CMP je častým důvodem pozdního vyhledání zdravotní péče.

Neuškodí připomenout, že příznaky CMP jsou závislé na lokalitě a rozsahu poškození mozkové tkáně (viz Pro připomenutí) a vznikají náhle. Mohou však vymizet a znovu se objevit, proto je třeba dovézt i člověka s odeznělými potížemi (nejlépe do specializovaného centra).

Terapie CMP se odvíjí od příčiny a času Po příjezdu RZP do cerebrovaskulárního centra je samozřejmě nutné Centra vysoce specializované cerebrovaskulární péče Nemocnice České Budějovice Fakultní nemocnice Brno Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Fakultní nemocnice Plzeň Fakultní nemocnice Hradec Králové Fakultní nemocnice v Motole, Praha Fakultní nemocnice Olomouc Fakultní nemocnice Ostrava Krajská nemocnice Liberec Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem Nemocnice Na Homolce, Praha Ústřední vojenská nemocnice Praha Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha

12

Centra vysoce specializované péče o pacienty s iktem Nemocnice Blansko Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa Nemocnice Chomutov Nemocnice Karlovy Vary Karvinská hornická nemocnice Sdružené zdravotnické zařízení Krnov Městská nemocnice v Litoměřicích Oblastní nemocnice Mladá Boleslav Nemocnice Nové Město na Moravě Oblastní nemocnice Příbram Nemocnice Sokolov Thomayerova nemocnice, Praha Oblastní nemocnice Trutnov Uherskohradišťská nemocnice Všeobecná fakultní nemocnice v Praze Krajská nemocnice T. Bati ve Zlíně

Nemocnice Břeclav Nemocnice Děčín Nemocnice Jihlava Oblastní nemocnice Kladno Oblastní nemocnice Kolín Litomyšlská nemocnice Oblastní nemocnice Náchod Městská nemocnice Ostrava Pardubická nemocnice Nemocnice Písek Nemocnice Teplice Nemocnice Třinec Vítkovická nemocnice, Ostrava-Vítkovice Nemocnice Vyškov Nemocnice Znojmo Nemocnice Prostějov

foto: Profimedia

Tabulka Seznam iktových center

téma intenzivní péče a hojení ran

Fyzioterapie u hemiplegického pacienta po cévní mozkové příhodě

vyšetření k potvrzení diagnózy a rozlišení typu CMP (viz Typy CMP).

Týmy lékařů cerebrovaskulárních center volí nejvhodnější léčbu dle příčiny, lokality, časového odstupu od začátku projevů a ostatních diagnóz pacienta.

Při ischemické CMP je cílem akutní léčby zprůchodnění uzavřené tepny (revaskularizace). V případě jasných příznaků CMP a vyloučení krvácení pomocí metody CT či MR je indikována aplikace látky rozpouštějící krevní tromby, tzv. intravenózní trombolýza tkáňovým aktivátorem plazminogenu. Léčbu je třeba zahájit nejpozději do 4,5 hodiny od vzniku obtíží. Mezi hlavní kontraindikace patří porucha krevní srážlivosti včetně účinné antikoagulační léčby, nedávný větší operační výkon či úraz. Pokud se prokáže uzávěr velké tepny, lze ji zprůchodnit endovaskulární extrakcí trombu či embolu. Při uzávěru karotické tepny v krčním úseku se indikuje akutní chirurgická endarterektomie.

Obě tyto metody mohou navazovat na intravenózní trombolýzu a provádějí se maximálně do osmi hodin od vzniku příznaků. Revaskularizační léčbu z důvodu rizika vzniku rozsáhlého krvácení nezahajujeme, pokud jsme zobrazovací metodou zjistili již v úvodu příliš velkou dokonanou mozkovou ischemii.

Hemoragická CMP představuje méně častý typ CMP, který je však většinou spojen s horší prognó-

zou. Hlavním cílem léčby je zastavit krvácení nebo snížit riziko jeho opakování. Nutná je brzká korekce arteriální hypertenze, u pacientů léčených antikoagulací se podávají, pokud je možnost, léky snižující jejich účinek. U warfarinu se jedná např. o kanavit, plazmu či koncentrát protrombinového komplexu.

Dle konzultace s neurochirurgem se ve vybraných případech provádí eva­kuace hematomu, hlavně v případech mozečkového krvácení či u pacientů s postupným zhoršováním stavu. Pokud je zdrojem krvácení tepenná výduť, lze ji ošetřit endovaskulárně pomocí spirál či zaklipovat cestou otevřené operace. Indikace a načasování těchto výkonů závisí na celkovém stavu pacienta a případné progresi příznaků.

U obou typů CMP je nutná monitorace vitálních funkcí a pravidelné kontroly neurologického nálezu.

Z tohoto důvodu je doporučována hospitalizace pacientů s CMP ve specializovaných iktových centrech minimálně první tři dny.

Až v případě, že není prokázána CMP a stav nevyžaduje terapii na těchto pracovištích, by měli být pacienti překládáni do nemocnic poblíž svého bydliště či odcházet domů.

Pro připomenutí Příznaky CMP jsou závislé na lokalitě a rozsahu poškození mozkové tkáně.

Patří mezi ně: – Bezvědomí, které může být spojeno s poruchou srdečního rytmu – Porucha hybnosti, slabost, brnění, necitlivost poloviny těla, jedné končetiny, poloviny obličeje – spadlý koutek úst, ztráta svalového napětí s pádem – Zrakové potíže – Problém s verbální komunikací – porozumění nebo výbavnost – Vertigo, bolest hlavy, dezorientace – Epileptický záchvat

Typy CMP Ischemická – způsobená uzávěrem tepny trombem, embolem Hemoragická – krvácení do mozkového parenchymu, komor či mezi mozkové obaly

Zdroje 1. http://www.mzcr.cz/Legislativa/ dokumenty/vestnik-c11/ 2015_10551_3242_11.html 2. https://nemocniceprostejov. agel.cz/pracoviste/oddeleni/ neurologicke-oddeleni.html 3. https://www.fnkv.cz/neurologicka-klinika-o-klinice.php

13

praxe

florence 6/19

Determinanty ovlivňující psychickou a fyzickou zátěž všeobecných sester na ortopedické klinice V článku založeném na bakalářské práci sleduji, jaké je zatížení všeobecných sester, a to například pokud jde o dobu strávenou v práci o víkendech či o denní a noční směně na ortopedicko-traumatologických odděleních (Loskotová, 2015, s. 10).

O

bzvláště v poslední době, kdy je znatelný nedostatek zdravotnického personálu, je potřeba se zaměřit na možné nebezpečí nadměrné zátěže, jejímž vlivem může snadno dojít k přetížení a později k rozvoji syndromu vyhoření či odchodu sestry z profese.

Metodika výzkumu V článku se zaměřuji na determinanty, které ovlivňují psychickou a fyzickou zátěž všeobecných sester na ortopedických odděleních. Před každým výzkumem byly zajištěny potřebné souhlasy; výzkum probíhal ve více zdravotnických zařízeních ve středních a jižních Čechách.

Hlavnímu výzkumu předcházela pilotní studie, při níž jsem využila dotazníkového šetření. Pro zjištění psychické zátěže byl vybrán standardizovaný Meisterův dotazník ve volně přístupné verzi z roku 1987.

Pro zjištění fyzické zátěže byl sestaven na podkladě údajů z odborné literatury dotazník vlastní, strukturou podobný Meisterově dotazníku.

V hlavním výzkumu byly dotazníky distribuovány všeobecným sestrám pracujícím na ortopedických odděleních. Celkem bylo rozdáno 140 dotazníků s návratností 106 ks.

Výsledky Cílem práce bylo objasnit determinanty zatížení všeobecných sester na ortopedickém oddělení. Na tomto základě byly stanoveny dílčí cíle.

Prvním dílčím cílem bylo zhodnoce-

14

Tabulka Kvalifikace psychické zátěže Jestliže je součet: 7–19 20–24 25–35

Stupeň zátěže 1 2 3

Zátěžová tendence

Zdroj: Hladký, 1999, s. 43

ní psychické zátěže u všeobecných sester na ortopedickém oddělení dle Meisterova dotazníku. Pro zařazení do skupiny dle stupně zátěže byly sečteny mediány pro jednotlivé faktory. Výsledná hodnota byla 17, tedy psychická zátěž stupně 1 (viz tabulku).

Druhým dílčím cílem bylo stanovení fyzického zatížení všeobecných sester na témže oddělení. Byly stanoveny čtyři kategorie faktorů, které mohou z fyzického hlediska všeobecnou sestru nejvíce zatěžovat. Z dotazníku vyplynulo, že nejméně všeobecné sestry zatěžují běžné odborné výkony (jako hygienická péče o pacienta, polohování pacienta, přemísťování pacienta, úprava lůžka apod.) společně s podmínkami pracovního prostředí

k přetížení k přetížení

(teplota, osvětlení, vzduch, hluk, dezinfekční prostředky, prostorové uspořádání), kdy průměrná hodnota zátěže na škále 1–5 byla 2,4.

O něco více zatěžujícím faktorem je organizace práce (nedostatek pomůcek pro manipulaci s pacientem, spokojenost s organizací, pracovní doba, směnnost, počet zaměstnanců, počet pacientů na jednu sestru atd.) s průměrnou hodnotou 2,9.

Nejvíce všeobecné sestry zatěžuje péče o určitý typ pacienta, a sice pacienta polymorbidního, zemřelého, obézního, dětského, agresivního či zmateného – průměrná hodnota zátěže 3.

Třetím dílčím cílem bylo stanovení rizika odchodu sestry z pracovního místa v souvislosti se zatížením. Kvůli psychické zátěži uvažuje 16,98 % všeobecných sester o změně profese, o možnosti změny směnnosti pak 37,74 % sester. O změně zaměstnavatele uvažuje 18,86 % a změně oboru 17,92 % dotázaných sester. Kvůli fyzickému zatížení uvažuje o změně profese 15,09 % a o možnosti změny směnnosti 34,91 % dotazovaných. Úvahy o změně zaměstnavatele připustilo 7,54 % a úvahy o změně oboru 16,98 % dotázaných všeobecných sester.

Diskuse Z uvedených výsledků vyplývá, že většina všeobecných sester dosahuje 1. stupně psychické zátěže.

Obdobné výsledky přinesl i výzkum Obročníkové, který probíhal na neurologickém oddělení a oddělení anesteziologie a intenzivní péče.

V případě 1. stupně psychické zátěže, kterého v tomto výzkumu všeobecné sestry dosahovaly, by nemělo docházet k ovlivnění zdraví.

Statisticky významně se lišící od všech ostatních položek v Meisterově standardizovaném dotazníku je položka časové tísně. Na tento problém poukazuje i Nevařilová,

foto: Profimedia

Bc. Lucie Veverková, studentka Fakulty zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni PhDr. Petra Bejvančická (vedoucí DP), odborná asistentka na Katedře ošetřovatelství a porodní asistence Fakulty zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni

praxe

která potvrzuje, že všeobecné sestry se snaží uspořádat si práci tak, aby nedošlo k opomenutí důležitých aspektů, avšak bohužel vzhledem k častému vzniku mimořádných událostí, které nelze předvídat, se přesto mohou dostávat do časové tísně. Právě v těchto situacích je na ně vyvíjen velký tlak a situace se snadno vyhrotí. Časová tíseň může ovšem na odděleních vznikat i z nedostatku personálního zajištění, což je ve většině zdravotnických zařízení aktuální problém.

V souvislosti s psychickou zátěží se objevuje tendence všeobecných sester přemýšlet o změně v pracovním životě. Dle Heczkové je nedostatek personálu zapříčiněn velkým množstvím důvodů, a přestože je v posledních letech znát snaha managementu o změnu na všech úrovních, řešení stále chybí a masivní odliv personálu je řešen nedostatečně.

Vinu na tom má zřejmě i nedostatečný zájem o obor a jeho malá podpora. Odhady naznačují, že v roce 2020 bude v Evropě chybět přibližně 970 000 zdravotníků, z toho až 590 000 všeobecných sester.

Výzkum potvrdil, že jedinci s vyšším skóre v oblasti fyzické zátěže rovněž často uvažují o změně v pracovním životě. Podle Heczkové potvrdilo úvahy o změně 20–50 % všeobecných sester, z toho 9 % uvažovalo nad změnou profese z důvodu nespokojenosti s pracovním prostředím. V našem výzkumu se pracovní prostředí jako hlavní důvod k úvaze o této změně nepotvrdilo. Ostatní tři uvedené kategorie (typ pacienta, organizace práce, běžné úkony) rovněž zvyšovaly fyzickou zátěž a byly faktorem ovlivňujícím úvahy o změně v pracovním životě. Jedním z opravdu velkých zatížení pro všeobecnou sestru je v tomto směru počet pacientů, což je problém až pro 40 % dotázaných. Podle japonského výzkumu, který zkoumal dopad snížení počtu pacientů na jednu všeobecnou sestru z deseti na sedm, bylo sice prokázáno snížení fyzické zátěže, ovšem snížení psychického zatížení prokázáno nebylo.

Závěr Vzhledem k aktuální situaci českého zdravotnictví jsou psychické i fyzic-

ké nároky kladené na všeobecnou sestru poměrně vysoké. Všeobecné sestry by neměly odcházet ze své profese z důvodu nadměrného psychického či fyzického zatížení. Je potřeba prohloubit výzkum a dále se aktivně věnovat této problematice. Musí dojít k motivaci absolventů, ať už středních nebo vysokých škol, k výkonu tohoto povolání. Nestačí je motivovat pouze finančně, ale i po stránce zvýšení prestiže profese, atraktivity pracovní pozice, benefitů a péče ze strany zaměstnavatele.

Mezi potřebná opatření patří dále úprava kompetencí jednotlivých pracovních pozic. Navyšování kompetencí všeobecných sester musí být vedeno konstruktivně, tak aby zároveň nebyly přetěžovány, musí být doplněno o delegování a navyšování kompetencí nižšího zdravotnického personálu. Závěrem uveďme přání 56 % všeobecných sester mít méně stresující a fyzicky náročnou práci. V současné době, kdy se problém jejich přetěžování začíná řešit, lze věřit, že již brzy dojde ke zlepšení (Heczková, 2018, s. 98; Vévoda, 2013, s. 20).

florence v roce

2020

1/2020 gynekologie, porodnictví a IVF 2/2020 primární péče (včetně pediatrie a geriatrie) 3/2020 rehabilitační medicína 4/2020 gastroenterologie a výživa 5/2020 kardiologie a intenzivní péče 6/2020 vakcinologie a imunologie

Objednávejte na www.centram.cz 15

odborný článek

florence 6/19

Paměť je scenáristou naší osobní navigace aneb změny paměti v průběhu dospělosti Souhrn:

Klíčová slova: Summary:

Key words:

Paměť je složitý, dynamický systém, nejde jen o oddělenou činnost mnoha částí nervové soustavy, struktury mozku musejí pracovat v interakci. V současné době je paměť označována za soustavu neurokognitivních sítí obrovského rozsahu obnovovanou pomocí plasticity na neuronových spojích. Paměť není vrozená, její kvalita a kvantita se v průběhu života neustále utváří a mění. Věk, kdy nastávají negativní změny, je individuální, velký vliv má mimo jiné proces používání paměti v průběhu dosavadního života. paměť, zapomínání, změny mozkových činností, kognitivní trénink Memory is a complex, dynamic system, that can’t be seen/explained as a plain sum of activities of numerous parts of the nervous system; all brain structures have to interact with each other. At present, memory is viewed as a set of large-scale neurocognitive networks, restored via plasticity on neural connections. Memory is not an inborn characteristic; its quality and quantity are constantly changing throughout life. Age when negative memory changes occur is an individual/particular significantly influenced among others by the way memory has been used in past life periods. memory, forgetting, changes of brain activities, cognitive training

PhDr. Martina Muknšnáblová, Vyšší odborná škola MILLS, Čelákovice

Úvod Paměť jako jedna z kognitivních funkcí je souhrn několika konkrétních funkcí organismu odrážející se do naší psychiky a ovlivňující jednání. Jde o ukládání informací a následné záměrné využívání těchto získaných poznatků nebo nevědomé vybavení zachovaných představ v našem vědomí. Aktivované struktury jsou tzv. paměťové systémy. Paměť umožňuje pracovat s minulostí a vytvářet budoucnost lidstva. Je nezbytná v zásadě pro každou lidskou aktivitu, konkrétně pro naše cílevědomé procesy vedoucí k zachování zdraví a života, a to prostřednictvím pamatování si důležitých (nebezpečných) situací. V dětství dochází vlivem získávání prvních poznatků k častému zapojování paměti, ale ani v dospělosti ji nelze vynechávat. Nutnost učit se a přizpůsobovat novým podmínkám jsou součástí života. Ani v pozdní dospělosti nelze paměť používat jen k vybavování předchozího, ale je třeba k neustálému zpracovávání dalších poznatků. Lidský mozek je schopen i ve stáří uchovat potřebné informace a vstřebávat nové. Trénovaný mozek pracuje ve vysokém věku mnohdy lépe než mozek mladého člověka, hranice vštípivosti je dle současné vědy posunuta až k věku devadesáti let, s přihlédnutím k aktuálnímu zdravotnímu stavu komplexně.

Historický vývoj chápání paměti Paměť zajímala badatele již ve starověku, což je patrné v mnohých filo-

18

zofických koncepcích. První písemné zmínky z období 3 ­ 000–2500 let př. n. l. obsahují záznamy o poškození spánkové části mozku a současně poruchách paměti. Ve středověku byla paměť středem zájmu filozofů, přírodovědců a v novověku pak též neurologů či psychologů. V antickém Řecku se analýzou paměti začal zabývat Sokrates, jenž považoval vědomosti za vrozené. Platon či Aristoteles přibližovali proces zapamatování k otiskování obrazu do vosku. V 19. století byly významné výzkumy Ebbinghausovy (omezení krátkodobé paměti na sedm položek, Ebbinghausova křivka zapomínání strmá zejména v prvních dvou hodinách po vštěpování, paměť bez uvědomování), Pavlovovy (podmíněné reflexy na základě paměti) a dalších. Německý psycholog Hermann Ebbinghaus je považován za průkopníka ve výzkumu paměti. Zaznamenal svými experimenty rozsah i trvanlivost paměťové stopy, prokázal důležitost opakování pro její upevňování. Miller, Pilzekr či James pracovali na odlišení krátkodobé (několik vteřin) a dlouhodobé paměti (až mnoho let). Penfield a Lashley popsali význam mozkové kůry pro tvorbu paměťové sítě pro zpracování vnímaných informací (paměťových dat). Dnešní kognitivní psychologie vidí jistou podobnost lidského mozku a počítačového systému, oba mají obrovskou kapacitu a chyba může být způsobena ne toliko mozkem (počítačem), jako chybným zadáním úkolu uživatelem, zejména s narůstajícím věkem a snížením aktivity mozkových neuronů. Pokud si soubor neuložíme na správné místo nebo jej následně hledáme tam, kde není, nelze se podi-

vovat, že jej nemůžeme najít. Možná byl mezitím přepsán něčím (z našeho pohledu) důležitějším. Toto pochopení paměti z přelomu 20. a 21. století je podpořeno sledováním amnestického amerického pacienta H. M. (Henry Molaison), kterému byly roku 1953 kvůli indikaci chirurgické léčby poúrazové epilepsie odňaty vnitřní části spánkových temporálních laloků včetně amygdaly a hipokampální oblasti. Pacient pak již netrpěl závažnými záchvaty, ale ztratil informace z paměti (došlo k anterográdní amnézii – poruše paměti, neschopnosti ukládat nové informace do dlouhodobé paměti). Je otázkou, zda opravdu ztratil informace, nebo jen možnost si je vybavit. Každý den četl stejné články z časopisu, ovšem nic si nepamatoval. Nedokázal si zapamatovat nové faktické informace, ale dovedl paměť používat k naučení se novým (i velmi obtížným) dovednostem (např. se naučil číst pozpátku, ale nepamatoval si následně, že se to naučil, nicméně dovednost mu zůstala). Tento lékařský chirurgický přešlap inicioval novou éru výzkumu paměti.

Poruchy paměti souvisejí i s civilizačními nemocemi Kvalitu a kvantitu paměti ovlivňuje proces tvorby paměťové stopy v neuronu a horizontální propojení s neurony s podobnými stopami.

Vybavovaná informace může následně proběhnout několika drahami současně a vyvodit ucelený přehled o určitém objektu. Prakticky tedy platí, že čím více vjemů (z různých smyslů) do mozku přijde, tím více paměťových drah se vytvoří. Objekt se pak vybaví řetězově a je také

odborný článek

pevněji ukotven v paměti. Vzhledem k častému omezení používání smyslů od střední dospělosti mohou přicházet i poruchy vštípivosti nebo omezený limit přijímání informací.

Celkový zdravotní stav souvisí s kondicí mozkových činností (např. ateroskleróza, obezita, hypertenze, hypercholesterolemie, hyperglykemie atd. způsobují nejen koronární či metabolický syndrom, ale též zvyšují incidenci mozkových změn). S nástupem těchto civilizačních chorob přicházejí i poruchy paměti. Věk, kdy se objevují, však nelze úžeji určit, záleží na životním stylu, kvalitě zdravotní péče a genetických činitelích, tudíž jde o procesy individuální.

S pokročilým věkem a zhoršujícím se zdravotním stavem schopnost používat paměť ubývá, omezení se odehrává na úrovni zpomalení rychlosti reakcí (vedení impulzu, zpracování i výbavnost). Příčinou je postupný úbytek funkčních nervových buněk.

Stálou výzkumnou otázkou je, zda primárním fyziologickým důvodem snížené funkce mozkové aktivity je úbytek buněk (až desetitisíce denně z celkového počtu několika miliard u zdravého mladého mozku), nebo jejich neschopnost uvolňovat nepotřebné informace pro možnost využití kapacity pro nové informace (při nesnižujícím se celkovém počtu).

Psychologickým důvodem ubývající paměti od střední dospělosti je také únava, přepracovanost, distres.

Morfologicky je v pokročilém věku prokázaný úbytek objemu mozkové tkáně v poměru k mozkomíšnímu moku. Úbytek paměti ale může starší člověk dobře kompenzovat ve svém projevu použitím větší slovní zásoby a kvantitativně většího množství informací než mladší lidé. V období pozdní dospělosti má člověk až čtyřikrát větší množství znalostí a třikrát větší slovní zásobu než v rané dospělosti. Tímto jsou počátky změn paměti mnohdy maskovány. Vyšší vzdělání v některých kognitivních testech falešně zlepšuje výsledek, jelikož jedinec si pomáhá inteligencí a širokými faktickými znalostmi nabytými v minulosti.

foto: Profimedia

Paměťový proces ovlivňuje řada faktorů Kvalitu paměti lze posuzovat na základě rychlosti vštípivosti, intenzity podnětu nutného k zahájení paměťového procesu, přesnosti ukládaného či následně interpretované informace i pohotovosti jejího použití. Kvantita paměti se odvíjí od rozsahu a trvalosti uchování zapama-

tovaného. Každý jedinec má individuální odlišnosti v kvalitě a kvantitě paměti, jednotlivých fázích (vštípení, uchování či vybavení), a tedy i vlastnostech paměťového procesu.

To, jakou bude přicházející informace mít preferenci uložení, je dáno nejen nalezenou asociací, ale také intenzitou impulzu, počtem smyslů, jimiž informace vstupuje, volně vyhodnoceným upřednostněním, emocionálním doprovodem (negativním či pozitivním, prakticky větší neobvyklá vychýlení), přítomností rušivých, ale pro zachování života podstatných vlivů (zdravotní stav).

S věkem je tedy nezbytné zajistit dostatečnou míru impulzu pro zapojení více smyslů a současně velký emoční prožitek, aby došlo k trvalé konsolidaci s paměťovými stopami a nebylo vždy nutné mnohonásobné opakování. V dospělosti je též nezbytné

se pro ni nějaký související smysl.

Vytvoření nových drah je snazší, pokud je mozek zvyklý tyto dráhy vytvářet, což se často po ukončení školní docházky neděje. S narůstajícím věkem může dojít k tzv. asociované poruše paměti, omezenému nalézání všech podstatných souvislostí.

Trvalejší uložení v paměti vyžaduje odpovídající úsilí. Individuální je zaměření paměti na slova či písmena nebo obrazy. Vizuální podoba objektu či numerická četnost daného jevu jsou většinou kódovány bez soustavného úsilí. Problém ale vytvářejí zejména slova, zvláště v dospělosti a vyšším věku, kdy se objevuje pomalejší reakční potenciál v rámci všech fází paměti. Výhodu mají jedinci, kteří si díky předchozím různorodým poznatkům uchovaným v paměti umějí rychle najít souvislosti a logicky si pojem zařadit.

S věkem se paměť mění z převážně mechanické na logickou. Starší lidé se hůře učí faktické informace bez logických souvislostí.

Dostačující trvalost si zachovává logicko-smyslový poznatek. spojovat nové poznatky s předchozími. Čím bude asociační struktura bohatší (košatější), ponese více poznatků, nové informace se snáze včlení.

Výzkumy prokázaly též vliv vzdělání na nástup poruch paměti. Vysokoškolské vzdělání posunuje vznik poruch o několik let. A nejen vzdělání, ale obecně kognitivní trénink v průběhu života, který absolvujeme třeba v zaměstnání, pokud charakter pracovní činnosti vyžaduje pravidelné kognitivní uplatnění, nebo při kognitivně zaměřených volnočasových aktivitách (např. používaní cizího jazyka, nutnost učit se práci s novými technologiemi aj.).

Mozek neukládá všechny přicházející informace stejným způsobem.

Pokud nervová soustava nenajde k nové informaci odpovídající asociační vazbu, je tato informace volní složkou označena jako nedůležitá a většinou krátce poté zapomenuta.

Pokud nová informace nemá žádnou asociační spojitost s předchozími, a přesto je předmětem záměrného učení, je jí vytvořena taková dráha, aby mohla být konsolidována a našel

Důležitý je celoživotní trénink S věkem se paměť postupně mění z převážně mechanické na logickou. Starší lidé se hůře učí faktické informace bez logických souvislostí. Dostačující trvalost si zachovává logicko-smyslový poznatek. S úbytkem výkonnosti nervové soustavy, a tedy i zbylých kognitivních funkcí postupně slábne symbolicko-smyslová paměť, ale oproti mechanické je stále na dobré úrovni až do vysokého věku.

S věkem se snižuje plasticita mozkové tkáně. Morfologicky to potvrdil Reed (2011) nekroptickým vyšetřením 652 mozků pacientů, u nichž předtím provedl testování paměti a MRI (magnetickou rezonanci). Největší progresi pravidelnou a dlouhodobou stimulací paměti ve středním věku zaznamenal u paměti sémantické. Další výzkumy zjistily, že vliv kognitivního zapojení při volnočasových aktivitách je spojen s pozitivními emocemi při těchto činnostech.

Grand (2015) prokázal, že nedostatečné využívání kognitivních funkcí v dětství či rané dospělosti má u star-

19

konference

florence 6/19

Eutanazie jako špička ledovce celkové spirituální krize světa

Gabriela Suchlová, DiS., ordinace praktického lékaře, EUC Klinika Praha 5

Z

aznělo mnoho kvalitních příspěvků, účast však byla minimální – akce se podle průzkumu zúčastnili pouze tři poslanci. Tento počet zahrnuje též poslankyni Pavlu Golasowskou (KDU-ČSL), která konferenci svolala a zaštítila.

Vedle našich českých odborníků byli mezi přednášejícími také dva zástupci zemí, kde je eutanazie legální, a to prof. Dr. Theo Boer, nizozemský profesor zdravotnické etiky, bývalý zastánce eutanazie a také bývalý člen výboru pro eutanazii, který nyní varuje země, kde se o jejím uzákonění diskutuje, a dále Dr. Frank Jacob, lucemburský lékař a specialista na paliativní péči. Úvodem parafrázujme myšlenku výše zmíněného prof. Dr. Theo Boera: „Můžeme považovat společnost za kulturní a kultivovanou, pokud místo odstranění problému řeší situaci odstraněním člověka?“

Příčiny diskusí o uzákonění eutanazie jsou řešitelné První odborné přednášky se ujala MUDr. Marie Svatošová, zakladatel-

ka hospicového hnutí v ČR. Příčiny diskusí o uzákonění eutanazie klasifikuje v rovině medicínské a v rovině společenské a vztahové: V rovině medicínské se jedná o: a) zmatky v pojmech (povědomí lidí o tom, co je, a co není eutanazie), b) hrubé chyby v ošetřovatel­ské/medicínské péči, resp. syndrom vyhoření, c) strach ze smrti, resp. dystanazie.

Všechny tyto příčiny jsou řešitelné.

Zejména edukací veřejnosti, a to i zdravotnické, dodržováním zákona o zdravotních službách, kvalitní výukou na školách atp.

V rovině společenské a vztahové dělí příčiny volání po eutanazii na: a) přání seniorů „nebýt (dětem) na obtíž“, b) absenci smyslu života při zhoršeném stavu, c) celospolečenský problém pohrdání hodnotami a „otrávenost životem“.

Tyto příčiny jsou řešitelné obtížně, dlouhodobě, nelze je vtěsnat do paragrafů. Často vycházejí ze špatných výchovných modelů, komplikovaných rodinných vztahů a jiných společenských abnormalit. Jak také řekl Mgr. et Mgr. Marek Orko Vácha, Ph.D., katolický kněz, biolog a předKonference v Poslanecké sněmovně PČR „Kvalitní paliativní péče jako prevence eutanazie“

28

nosta Ústavu etiky na 3. LF UK v Praze: „Eutanazie je špičkou ledovce celkové spirituální krize světa.“ Podle Dr. Svatošové je také třeba mít se na pozoru před emotivními manipulativními srdceryvnými příběhy v médiích, jako například nedávno médii proběhnuvší italskou kauzou „DJ Fabo“. Ústavní soudci posuzovali případ Marca Cappata, politického aktivisty a činitele Radikální strany, jež je historicky nakloněna potratům a eutanazii. Ten v roce 2017 pomohl ve Švýcarsku se sebevraždou Fabianovi Antonianimu, známému jako DJ Fabo, který zůstal po autonehodě slepý a nemohl pohnout žádnou z končetin. Italský ústavní soud nakonec rozhodl, že asistovaná sebevražda nemusí být vždy nezákonná. Z mimořádných případů však nelze vyvozovat obecné soudy, natož zákony, mimořádné případy je nutno řešit individuálně.

Argument nesnesitelné fyzické bolesti rovněž není v 21. století relevantní. Pokud pacient trpí nesnesitelnou bolestí, je špatně léčen. Řešením problematiky je rozvoj a podpora paliativní a hospicové péče, která doprovází umírajícího člověka k důstojné smrti ve všech oblastech jeho života, tj. v bio-psycho-socio-spirituální rovině. Kromě toho už ze studie van der Wala z roku 1991 vyplývá, že „minimum pacientů žádá o eutanazii z důvodu nesnesitelné bolesti“.

Na tyto myšlenky navázal ve svém příspěvku PhDr. Mgr. ­Robert Huneš, MBA, ředitel Hospice sv. Jana Nepomuka Neumanna a prezident Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče. Kromě zajímavých poukázání na paradoxy „zákona o zabíjení pacientů“ a historických paralel kladl důraz na humanizaci zdravotnictví i pečovatelských služeb, lepší přípravu budoucích lékařů a sester na problematiku umírání, zmírnění nežádoucího pocitu osamělosti, obav a smutku nemocných lidí. Za zmínku a zamyšlení stojí citace filozofa Martina Heideggera:

fota: autorka

V souvislosti s blížícím se termínem předložení návrhu zákona o eutanazii se 4. 10. 2019 v Poslanecké sněmovně PČR konala konference s názvem Kvalitní paliativní péče jako prevence eutanazie. Odborné konference na půdě sněmovny mají našim zákonodárcům sloužit především k orientaci v problematice, o které budou hlasovat.

konference

„Technika překonala všechny vzdálenosti, nevytvořila však žádnou blízkost.“

Zákony jedné země nelze jen tak aplikovat v jiné Důležitou informaci přítomným předala také náměstkyně ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, který se z plánované účasti večer předem z pracovních důvodů omluvil.

Na otázku ohledně postoje ministerstva zdravotnictví k připravovanému zákonu explicitně uvedla, že ministerstvo zdravotnictví je proti uzákonění eutanazie.

Z přednášky Dr. Franka Jakoba pak vyplynulo, že nízký počet provedených eutanazií v Lucembursku může být dán tím, že lékaři nejsou ochotni eutanazii vykonávat. Například v nemocnici, kde je zaměstnán, pracuje asi 160 lékařů a nikdo z nich není údajně ochoten eutanazii provést. Dále je v zemi dobrá ekonomická situace a paliativní péče na velmi vysoké úrovni, takže pacienti nemají potřebu o eutanazii žádat. Dr. Jakob upozornil také na to, že není možné aplikovat zákony jiných zemí tam, kde je úplně jiná sociální, ekonomická, kulturní aj. situace. Proto bychom se měli mít velmi na pozoru před

MUDr. Marie Svatošová, zakladatelka hospicového hnutí v ČR, přebírá kytici od poslankyně Mgr. et Bc. Pavly Golasowské, DiS., za celoživotní dílo

seniory „unavené životem“ proběhly nedávno i našimi médii.

Dalším zajímavým a varovným faktem, na který ve své přednášce upozornil prof. Boer, byly souvislosti a data týkající se problematiky sebevražd v Nizozemsku. Před uzákoněním eutanazie se totiž předpokládalo, že po její legalizaci počet sebevražd klesne, ale opak je pravdou. Legalizace eutanazie totiž dala společnosti signál, že řešit problémy smrtí je normální. Za posledních deset let stoupl počet vykonaných eutanazií o 150 % a počet sebevražd o 35 %, zatímco v okolních zemích naopak jejich počet klesá. Problé-

Legalizace eutanazie může dostat vulnerabilní pacienty/klienty (např. neproduktivní seniory či rodiče s postiženým dítětem, kteří se cítí být na obtíž) pod psychologický tlak, kdy se od práva zemřít posouvají k „povinnosti“ zemřít. zavádějící rétorikou paní poslankyně Věry Procházkové z hnutí ANO, která se svým týmem připravuje zákon o eutanazii, když nám namlouvá, že si berou za příklad právě lucemburský model zákona.

Proti uzákonění eutanazie také stojí jasné zkušenosti z jiných států, zejména z Nizozemska: v první řadě tzv. fenomén „kluzkého svahu“, o němž informoval Marek Orko Vácha již na květnové konferenci ČLK. Tento fenomén zahrnuje nejen rapidní nárůst počtu případů provedení eutanazie za posledních 15 let, ale i postupné rozvolňování kritérií a rozšiřování její aplikace na pacienty s demencí, stařeckými syndromy, psychiatrickými a mentálními onemocněními. Otřesné návrhy liberální strany D66 na úpravu zákona pro

mem je i tlak na svědomí a větší náchylnost lékařů k depresím a sebevražedným sklonům, o čemž informuje již publikace Eutanazie – pro a proti, vydaná u příležitosti květnové konference ČLK. Ze statistických údajů pak stojí za zmínku fakt, že počet lékařů, kteří eutanazii zásadně odmítají, stoupl z původních 10 % na současných 20 %.

Legalizace eutanazie může rovněž dostat vulnerabilní pacienty/klienty (např. neproduktivní seniory či rodiče s postiženým dítětem, kteří ekonomicky zatěžují systém nebo se prostě jen cítí být na obtíž) pod psychologický tlak, kdy se od práva zemřít posouvají k „povinnosti“ zemřít. Obzvláště v naší společnosti, kde vyhřezávají neřešené problémy s domácím násilím nejen vůči ženám, dětem, případ-

ně i mužům, ale v nemalé míře též vůči seniorům, není toto žádná fabulace, ale reálné nebezpečí.

Je třeba domýšlet všechny aspekty eutanazie jako případné zdravotní služby Na konferenci nechyběl ani pohled právníka. Závěrečný příspěvek JUDr. Jakuba Kříže, Ph.D., nejenže znovu akcentoval výše zmíněné obavy z „kluzkého svahu“, legislativního rozvolňování a zneužitelnosti problematiky eutanazie, ale poukázal také na nebezpečí změny mentality, pokud eutanazie začne být považována za jednu ze zdravotních služeb.

Bude se zkrátka jednat o způsob, jakým bude lékař lege artis „zmírňovat bolest a respektovat názory a potřeby nemocného“. Dále zmínil ekonomické konotace, problematiku vymahatelnosti a výhrady svědomí.

Upozornil také na to, že v mezinárodním právu je eutanazie opakovaně odmítána a považována za neetickou a Světová lékařská asociace vyzývá lékaře, aby se jí neúčastnili.

V tomto článku se jistě nepodařilo v krátkosti sumarizovat všechny myšlenky hutných, kvalitních a erudovaných přednášek, natož osobní svědectví zaměstnanců i klientů hospicové péče. Pro základní informovanost o problematice je ale snad tento výčet dostačující.

Shrňme si stručně na závěr z konference: řešením utrpení pacientů není jejich zabíjení, resp. napomáhání k sebevraždě, ale politická i profesní podpora kvalitní paliativní a hospicové péče, vytrvalý důraz na humanizaci zdravotnictví a pečovatelských služeb, kvalitní příprava studentů medicíny a nelékařských zdravotnických a sociálních pracovníků, ale také podpora kvalitních rodinných vztahů a vazeb (začít můžeme každý u sebe) a v nemenší míře edukace jednotlivců i společnosti nejen o problematice e ­ utanazie.

29

právo

Kdo je zodpovědný za pád pacienta Nežádoucí události provázejí podle údajů WHO léčbu zhruba 10 % pacientů. Celkové náklady na chyby při poskytování péče dosahují celosvětově až 42 miliard dolarů ročně. Podle mezinárodních statistik představují v některých zemích OECD ekonomickou zátěž podobnou nákladům na léčbu chronických onemocnění, jakým je roztroušená skleróza a některé typy onkologických onemocnění. Česká republika je jednou ze zemí, která vede povinnou registraci nežádoucích událostí (SHNU). Jejím cílem je tzv. sdílené učení se.

JUDr. Jana Palečková a Jana Hovorková, Kancelář Ombudsmana pro zdraví

D

ekubity, pády, chování lidí, nehody a neočekávaná zranění – to je pět nejčastějších tzv. nežádoucích událostí, tj. událostí, které jsou jakousi informací o kvalitě a bezpečnosti komplexní péče o pacienta a jejichž důsledkem je poškození pacienta. To nemusí být vždy tělesné, nezřídka jde i o následky psychické či socioekonomické. Vždy však jde o situace, jimž by se dalo vyhnout, kdyby…

V životě – soukromém i pracovním – stále existuje nějaké to „kdyby“. „Kdyby bylo více personálu,

36

měli bychom více času nejen na péči, ale i na edukaci pacientů a jejich příbuzných a nemuselo by docházet k vzniku dekubitů.“ „Kdyby pacienti poslouchali a nevstávali, když nemají, pak by se předešlo úrazům…“

Pacient spadl ve sprše „Pacient šel sám do sprchy, spadl a způsobil si poranění. Podobné situace zažíváme často,“ psali jste nám a žádali o článek, který by na tuto otázku odpověděl. Kdo je za to zodpovědný?

Sotva se asi bude kdokoli z vás prát s pacientem, který tvrdí, že na to, aby ušel pár metrů, pomoc nepotřebuje. Když pak upadne, víte, že přecenil své možnosti, a víte i to, že jste mu to neměli dovolit. Jen-

že otázka zní, kdo je pak za takovou událost zodpovědný?

Pádům lze určitě do značné míry předejít zavedením a dodržováním režimových opatření. Nikoli však úplně, protože všichni jsme prostě jen lidé – zdravotníci i pacienti.

Loni v létě byla paní K. hospitalizována s vážným krevním onemocněním. Po deseti dnech na JIP byla přeložena na lůžkové oddělení. Hodně se jí točila hlava, ale po dlouhých dnech na lůžku už cvičila chůzi za doprovodu rehabilitační pracovnice nebo někoho jiného z personálu. Ten večer přišel sanitář jako každý den a zeptal se paní K., zda půjde do sprchy. Velmi ráda souhlasila a čekala, že jí tam sanitář donese plastovou židličku a pomůže jí tam dojít. To se však nestalo. Sanitář usoudil, že paní K. má už dost sil, aby se o sebe postarala. Žena do sprchy došla a vstoje na sebe pustila vodu. Když sáhla po sprchovém gelu, zatočila se jí hlava a upadla. Sanitář musel přijít a nahou pacientku zvednout, pomoci jí osušit se a doprovodit ji do postele.

Možná je pravda, že paní K. věděla, jak se subjektivně cítí, a měla říct, že sama a bez židličky prostě do sprchy nepůjde. Ale na pacientčině posteli visela cedulka, na které byla jasně na pětistupňové škále rizika pádu vyznačena čtyřka. Kdyby se paní K. něco stalo, byl by na vině jednoznačně sanitář.

Pády jsou jednou z nejčastějších nežádoucích událostí u hospitalizovaných pacientů a cílem každé nemocnice by mělo být minimalizovat jejich počet. V rámci vstupního vyšetření by u všech hospitalizovaných pacientů mělo být prováděno

fota: Profimedia, Kancelář Ombudsmana pro zdraví

florence 6/19

právo

hodnocení rizika pádu. Pacienti se zjištěným rizikem pádu by měli být poučeni o bezpečném pohybovém režimu a prevenci pádu.

Součástí preventivních opatření ke snížení rizika pádů pacientů jednoznačně patří: → systematická edukace veškerého personálu, který se o hospitalizované pacienty stará; → přehledný a jednoznačný systém označování pacientů, u kterých pád hrozí; → edukace samotných pacientů o tom, že u nich riziko pádu existuje, a o přijatých preventivních opatřeních, mezi něž patří například i zablokování koleček postele, ověření dosažitelnosti signalizace a osobních potřeb pacienta; → poučení příbuzných, kteří za pacientem docházejí.

Pokud již k pádu dojde, pak je nutné jej zaznamenat a vyhodnotit jeho příčiny kvůli předcházení podobným událostem v budoucnu.

Kdo je za to zodpovědný? „Moje maminka byla hospitalizována na chirurgii a sestra jí při přemisťování zlomila ruku! Nikdo mě o tom neinformoval. Když jsem přišel, divil jsem se, proč má ruku v sádře.“ „Babička byla po bezproblémové operaci hlavy kvůli krvácení do mozku převezena do nemocnice ve městě, kde bydlí. Tady byla upoutána na lůžko. Ráno se však z úvazů dostala, otevřela okno a vyskočila. Po pádu má zlomená žebra, obratle a kyčel. Vrátilo se i krvácení do mozku. Jak je možné, že se pacient v tomto stavu a s hmotností mojí babičky dostane z úvazu a je absolutně bez dozoru po tak dlouhou dobu, aby se mu to podařilo?“ „V nemocnici mi vyoperovali nesprávný vaječník. Přišla jsem na to, když potíže stále přetrvávaly. Následné vyšetření omyl potvrdilo.“ Tři případy za všechny. Přáli jste si odpověď na to, kdo nese v takových situacích odpovědnost.

Zpravidla je na vině lidský faktor – člověk, který se neřídil předpisy a obecně platnými doporučeními.

Důvodů, proč to neudělal, však opět může být celá řada – laxnost, nedostatečná edukace, únava nebo opravdu jen prostý omyl. Ale také třeba neočekávané chování pacienta. Kvalita a bezpečí pacienta jsou

Rizikům je třeba předcházet Česká republika se připojila k prvnímu Světovému dni bezpečí pacientů, který se uskutečnil letos 17. září. Tisková zpráva Ministerstva zdravotnictví ČR v této souvislosti uvádí mj. slova ministra Adama Vojtěcha: „Světový den bezpečí pacientů je dobrou příležitostí, jak přivést pozornost na opatření, která slouží k předcházení rizikům při poskytování zdravotní péče. Ministerstvo zdravotnictví podporuje dialog mezi nemocnicemi, dobré příklady z praxe, snažíme se všestranně budovat důvěru v poskytování zdravotních služeb a zvyšovat informovanost o bezpečí pacientů. Zdravotnické zařízení je místem, kam se lidé s různými zdravotními obtížemi chodí uzdravit či zlepšit své zdraví.

Zdravotnická zařízení musejí přijmout taková opatření, která zajistí plné bezpečí pacientů. Ať už se jedná o systém identifikace, hygienická opatření či o prevenci pádů a úrazů.“ Mezi nežádoucí události patří i neočekávané zhoršení klinického stavu pacienta s důsledkem trvalého poškození zdraví či smrti. Zde není možné stoprocentně říci, že by se jim za určitých okolností dalo vyhnout, protože nevznikají v důsledku diagnosticko-terapeutického procesu.

Přesto i v těchto případech existují doporučení k prevenci a snížení rizika, a to zejména u pacientů s těžkým onemocněním srdce či u pacientů, kteří prodělali náročné operace.

tématem zhruba dvou procent podnětů, které Kancelář Ombudsmana pro zdraví vyřídila za poslední tři roky.

Pokud dojde k takové „nežádoucí události“, určitě by neměla být před příbuznými zamlčována, dokud na ni sami nepřijdou. Tím, kdo by měl rodinu (nebo osoby, které pacient pro informování určil) informovat, je ošetřující lékař, nikoli sestra.

Co se týká odpovědnosti, je třeba každý jednotlivý případ vyšetřit – zjistit, jak k němu došlo a jaké determinanty v něm hrály rozhodující úlohu. To má, pokud pacient sám nebo jeho blízcí podají stížnost, za úkol zjistit pracovník, který má u konkrétního poskytovatele zdravotních služeb v pracovní náplni řešení stížnostní agendy, popřípadě pak orgán, který vydal tomuto poskytovateli povolení poskytovat zdravotní služby. A také v některých případech Česká lékařská komora, konkrétní zdravotní pojišťovna, či dokonce Ministerstvo zdravotnictví ČR. Poskytovatel zdravotních služeb odpovídá za každou škodu, kterou pacientovi způsobil. Zbavit se odpovědnosti za náhradu škody může pouze v případě, že prokáže, že škoda byla způsobena zaviněním či spoluzaviněním pacienta a že jí nemohl nikterak předejít ani zabránit.

Vraťme se ale k té sprše… Kdyby se paní K. svévolně rozhodla jít se vysprchovat, přestože byla upozorněna, že bez pomoci zdravotnického personálu nemá vůbec vstávat, pak by si za případný úraz mohla sama. Tak tomu ovšem nebylo, a proto v našem příběhu nesl zodpovědnost sanitář. Naštěstí se nic nestalo.

Omyly při medikaci Celosvětově je považován za velmi rizikový i samotný proces medikace, a to nejen ve vztahu k chybám při předepisování, vydávání a podávání léků, ale i z hlediska nežádoucích reakcí. Podle dostupných zdrojů vykazuje pochybení zdravotnických pracovníků v souvislosti s medikací přibližně pět procent hospitalizovaných pacientů. Přehled medikačních pochybení v ČR jsme však nenašli.

Doporučení WHO Problematikou bezpečí pacientů při poskytování zdravotnických služeb se Světová zdravotnická organizace zabývá již od roku 2004, kdy v jejím rámci vznikla Světová aliance pro bezpečí pacientů. Jejím hlavním úkolem je rozšiřovat informace o možnostech prevence poškození pacientů v důsledku poskytované zdravotní péče. Pravidelně zveřejňuje tzv. Řešení bezpečí péče o pacienty – odborná doporučení, která zpracovávají skupiny mezinárodních expertů. Jedním z prvních „řešení“ byla identifikace pacienta. Omyly při podávání léků, transfuzi, testování a provádění výkonu jiné osobě či na jiném místě pacientova těla sem tam otřásají i českými médii.

Potřebujete si ověřit, zda jsou vaše postupy správné, nebo se na něco zeptat?

Jak podat podnět Kanceláři Ombudsmana pro zdraví: 1. prostřednictvím formuláře na www.ombudsmanprozdravi.cz; 2. e-mailem na ochrance@ombudsmanprozdravi.cz; 3. osobně na adrese Kancelář Ombudsmana pro zdraví, Národní 9, 110 00 Praha 1, ve středu od 9.00 do 11.30 a od 13.00 do 17.00; 4. klasickou poštou na výše uvedenou adresu s vytištěným a podepsaným formulářem; 5. telefonicky na čísle 222 075 103; 6. prostřednictvím soukromé zprávy na Facebooku.

Facebook: @OmbudsmanProZdravi Twitter: @OmbudsmanZdravi.cz

37

historie

Malomocenství – nemoc, kterou trpěl i jeruzalémský král Malomocenství neboli lepra je infekční onemocnění způsobené bakterií Mycobacterium leprae. Lepra je též nazývána Hansenova choroba, podle objevitele bakterie Gerharda Henrika Armauera Hanbena, norského lékaře a mikrobiologa.

H

ansen vyvrátil teorii, že lepra je dědičná. V době objevu nebyl ještě znám princip přenosu infekce.

Roku 1873 se Hansenovi podařilo izolovat a identifikovat bakterii Mycobacterium leprae, jeho výzkum nebyl tehdy kladně přijat odbornou ani laickou veřejností. V roce 2008 vědci objevili druhou bakterii, která je schopna vyvolat lepru, a to Mycobacterium lepromatosis.

Lepra je málo nakažlivé onemocnění (jen 1 % osob, které přijde s agens do kontaktu, se nakazí) postihující hlavně kůži a sliznice, protože bakterie Mycobacterium leprae se množí za nižších teplot, než je průměrná teplota těla, a to při 30–33 ˚C. Proto je také problém s vývojem vakcíny, neboť bakterie se obtížně kultivuje. Lepra postihuje více než dva miliony lidí na celém světě.

Její název pochází z řeckého slova označujícího prašivinu. Český termín malomocenství pravděpodobně vychází z toho, že lepra způsobuje poškození hmatu. Přenos je možný přímým a dlouhodobým kontaktem s nemocným a onemocní pouze lidé se slabou imunitou. Pro většinu populace je riziko nákazy velmi nízké až nulové. Pouze vředová mokvavá forma je vysoce nakažlivá.

Nemoc probíhá dlouho skrytě, inkubace může být dlouhá jeden rok až 15 let. Lepra není smrtelné onemocnění, pacienti umírají na jiné komplikace. Protože leprou onemocní člověk se slabým imunitním systémem, neví se, zda pacienti umírají na komplikace související přímo s leprou, nebo na komplikace související se špatným imunitním systémem.

Malomocenství jako cejch a „trest boží“ Jedna z prvních zmínek o malomocenství se nachází v textu zvaném Mannův zákoník, kde je tato choro-

38

ba pojmenována jako „rozežírající“.

Kolem roku 600 př. n. l. hindský lékař Sušruta popsal lepru včetně léčby pomocí chaulmoogrového oleje, 400 let př. n. l. popsal malomocenství čínský lékař Nei Jing. Díky vojsku Alexandra Velikého, vracejícího se z tažení do Indie mezi lety 327–326 př. n. l., byl zaznamenán výskyt lepry v oblasti Středomoří. Kostní transformace jako důsledek lepry byly prokázány u mumie nalezené v Egyptě. Z Egypta se díky příslušníkům pompejské armády lepra rozšířila do Itálie. První případ byl diagnostikován řeckým lékařem Areteem roku 150 n. l.

Lidé věřili, že lepra je trest boží.

Malomocní byli označeni jako prašiví a nečistí. Ve středověku byli církevním zákonem vyčleněni ze společnosti. Malomocný neměl

právo se ženit a musel žít odděleně. Dekret Lateránského koncilu z roku 1179 požadoval spálení těla malomocného.

Společnost byla přesvědčena o tom, že nemoc je velmi nakažlivá a že ji může vyvolat i rozhovor, podání ruky s malomocným nebo pouhé přebývání poblíž nemocných. Aby se zabránilo dalšímu šíření nemoci, byla zřizována leprosária – zařízení k izolování nemocných. Posledním evropským leprosáriem je vesnice Tichilesti na jihovýchodě Rumunska, jejíž existence byla dlouho utajována. Toto onemocnění je téměř výlučně lidské, nakazit leprou se může jen pásovec.

Vznik řádu svatého Lazara je spojen s křížovými výpravami na konci 11. století. Na rytíře číhala řada nebezpečí, z nichž jedním z nejobávanějších byla lepra. Tou dokonce v mládí onemocněl šestý jeruzalémský král Balduin IV., který ve Svaté zemi vládl v letech 1174–1185. Ač byl podle dobových pramenů velmi prozíravý, ambiciózní a vzdělaný, svůj potenciál vlivem nemoci nikdy plně nerozvinul a zemřel v nedožitých 25 letech. Vilém z Tyru, jeruzalémský arcibiskup, kronikář a historik, o Balduinovi napsal: „Malomocenství ho tak oslabilo, že mu už tělo nemohlo sloužit. Přestal vidět, jeho ruce a nohy se začaly rozpadat.

Nemohl vládnout svému království a věnovat se jeho potřebám...“

Účinná léčba přišla až v roce 1981 Vzal jsem misku, napil jsem se a položil jsem si ji na koleno. V tu chvíli jsem si všiml, že je k ní zespodu přilepen prst. Právě mi to začíná docházet, když vtom Blecha říká: „A hele, už zase jsem ztratil prst! Kam ksakru spadl?“ „Je tady,“ říkám a ukazuju na misku.

Odlepil ho, hodil ho do ohně, vrátil mi misku a říká: „Můžeš pít, já mám suchou lepru.

Odcházím tím, že mi odpadávají kousky těla, ale nehniju, nejsem nakažlivej.“ Zavanul ke mně pach škvířícího se masa.

Myslím si: „To bude ten prst.“ (Henri Charriére – Motýlek)

Protože se jednalo o nakažlivou a tehdy nevyléčitelnou chorobu, byli nemocní izolováni ve zvláštních špitálech řízených duchovními řády, které se nacházely až za hradbami měst. Malomocní byli vyloučeni ze společnosti, ale mohli žít ještě řadu let. A protože choroba postihovala všechny bez rozdílu postavení, přišli rytíři s myšlenkou vytvořit duchovní řád s rytířskou složkou. Jeho členy byli původně jen nemocní leprou, ti v počátečních stadiích nemoci ošetřovali nemocné v pokročilejších stadiích choroby bez obav z nakažení.

fota: Profimedia

Adam Folta, redakce Florence

historie

Tak malomocní ošetřovatelé věděli, že i jim bude poskytnuta péče, až se jejich stav zhorší. Pro srovnání: je to jako by HIV pozitivní pacient pečoval o někoho s AIDS. Lepra se v Evropě běžně vyskytovala až do 17. století. Ještě na začátku 20.století byla jedinou formou boje proti ní karanténa. Malomocní byli násilně izolováni v leprosáriích.

Vládly v nich hrůzné životní podmínky, což strach společnosti z nákazy leprou ještě zvyšovalo.

V polovině 70. let minulého století byl počet nemocných odhadován na 12 milionů. Teprve v roce 1981 zavedla Světová zdravotnická organizace skutečně účinnou, kombinovanou terapii. Díky léčbě klesl počet nemocných pod dva miliony. Lepra je v povědomí lidstva synonymem strašlivého božího trestu a neodvratného, pomalého zániku. V mnoha zemích světa, kde se vyskytuje, je dosud onemocnění sociálním stigmatem, které nemocného zcela vylučuje ze společnosti.

Současnost

Základní formy lepry

V Indii je diagnóza lepry důvodem pro rozvod. Nemocní nesmějí cestovat veřejnou dopravou, ačkoli se od nich zdraví lidé nemohou nakazit. V Indii žije milion lidí s leprou. Dodnes je zde velký problém se stigmatizací těchto nemocných.

V Africe se slovo označující lepru nevyslovuje z obavy, že jeho vyslovení může mít za následek nakažení. Lidé věří, že lepra je způsobena přírodními silami, dědičností nebo jedy. Malomocný je izolován daleko od města a není mu dovoleno objevovat se na veřejnosti, pokud již nastalo ráno, protože je tu rozšířená pověra, že pokud zdravý člověk jako první spatří malomocného, onemocní. Vládne zde takový strach, že v některých městech probíhají pravidelné kontroly všech obyvatel. Ženich se uchází o nevěstu oblečen pouze do bederní roušky, aby ujistil rodinu o tom, že není nakažen leprou. V některých oblastech Afriky je vražda malomocného považována za jediný způsob, jak mu pomoci. Malomocný nesmí zemřít ve městě. Před smrtí je odtamtud vyveden a je dohlédnuto, aby se nevrátil. V jiných případech je vykopán hrob někde daleko od jeho domu a malomocný je do něj uložen ještě živý. Jakmile zemře, je hrob zasypán, dům nemocného zbourán a na hrobě je zapálena hranice.

Forma tuberkuloidní (Lepra tuberculoides) Nemocní mívají bílé a červené skvrny na kůži, které jsou necitlivé. Vznik těchto zánětlivých míst umocňuje poškození nervů, ale zároveň zabraňuje dalšímu šíření infekce. Postupně dochází ke vzniku hlubokých vředů, které mají za následek úplné odumření nervů, čímž dochází k atrofii svalů. Tato forma se považuje za stabilní, nejedná se o bezprostřední infekční riziko, protože mykobakterie jsou uzavřeny v postižených nervech, a tak nedochází k jejich šíření do okolí.

Prevence

Léčba

Přestože je pravděpodobnost nákazy prakticky nulová nebo velmi malá, jako prevence se doporučuje nejezdit do endemických oblastí. Onemocnět mohou jen lidé s oslabenou imunitou patřící mezi 5 % těch, kdo nemají proti lepře přirozenou imunitu. Nemoc je možno přenést jen při přímém a dlouhodobém kontaktu s nemocným a jen na osoby s velmi slabou imunitou, jak zde již bylo řečeno.

Terapie lepry spočívá v kombinaci velice silných antibiotik: rifampicinu, chlofamizinu a dapsonu (tzv. multidrug therapy, MDT). Při lepromatózní formě se léky užívají dvanáct měsíců a při tuberkulózní šest. Kombinace antibiotik zabraňuje rozvoji rezistence. Pacienta je pak nutné dlouhodobě sledovat. Svalové kontraktury a atrofie svalstva se odstraňují pohybovou terapií. Při rekonstrukci obličeje je nejzásadnější obnovení mrkacího reflexu bránící oslepnutí.

Forma lepromatózní (Lepra lepromatosa) Tato forma postihuje nejčastěji osoby s velmi oslabenou imunitou. Nemocnému se objevují na povrchu kůže symetricky uspořádané uzly a skvrny, které se mohou vstřebat anebo přecházejí ve vředy a hojí se s jizvami. Nemocnému se také objevují lepromy, což jsou ostře ohraničené nebolestivé kožní uzlíky. Lepromy bývají zanořeny pod kůží, ale stejně tak mohou vystupovat jako hrbolovité shluky, což vede k deformaci kůže a tkáně.

Charakteristické je zasažení obličeje, přičemž vzniklé znetvoření se označuje jako „lví obličej“ (facies leontina). Vředy se postupně utvářejí v nosní a ústní sliznici, vypadávají řasy a obočí, dochází ke ztrátě mrkacího reflexu. Postiženým se dále propadá nos, vysychá rohovka, což má za následek slepotu, a dochází ke zduření ušních lalůčků. Tato forma je vysoce nakažlivá.

personální inzerce VOLNÁ MÍSTA ZDRAVOTNÍ LABORANT/ LABORANTKA Fakultní nemocnice Brno, Oddělení klinické hematologie, Jihlavská 20, 625 00 Brno, přijme zdravotního laboranta/ku.

Požadavky: odborná způsobilost – ukončené zdravotnické vzdělání v souladu s ustanovením § 9 zákona č. 96/2004 Sb., v platném znění, občanská a morální bezúhonnost.

Nabízíme: práci v perspektivním kolektivu, možnost ubytování pro mimobrněnské zaměstnance, benefity.

Nástup: dohodou Kontaktní osoba: profesní životopisy zasílejte na

adresu vedoucí laborantky Libuše Králíčkové, e-mail: Kralickova.Libuse@fnbrno.cz VÝBĚROVÁ ŘÍZENÍ VRCHNÍ SESTRA ANESTEZIOLOGICKO-REUSUSCITAČNÍHO ODDĚLENÍ Oblastní nemocnice Příbram, a.s., vyhlašuje výběrové řízení na obsazení vedoucí pozice – vrchní sestra anesteziologicko-resuscitačního oddělení.

Požadujeme: VŠ, VOŠ nebo SŠ vzdělání v oboru všeobecná sestra dle zákona č. 96/2004 Sb., v platném znění, specializaci v oboru intenzivní péče (ARIP) výhodou, nejméně 5 let praxe

ve zdravotnictví, organizační, komunikační a řídicí schopnosti, zdravotní způsobilost a bezúhonnost.

Nabízíme: práci na moderně vybudovaném oddělení, smluvní mzdové podmínky, náborový příspěvek 40 000 Kč, zaměstnanecké benefity.

Uzávěrka přihlášek: 15. 12. 2019.

Více informací na www.nemocnicepribram.cz v sekci Kariéra/Výběrová řízení.

CHYBÍ VÁM LIDI?

Pro zasílání své personální inzerce využijte naši e-mailovou adresu: radkova.inzerce@ambitmedia.cz INZERCE

VÁŠ ZDRAVÝ PARTNER PRO MEDICÍNSKÉ PŘEKLADY • Odborné překlady • Tlumočení • Multimediální a grafické služby

+420 384 361 300 info@traductera.com +420 777 333 637 www.traductera.cz

39

Nenechte si ujít šanci na Váš profesní Nenechte si ujít šanci na Váš profesní Nenechte si ujít šanci na Váš profesní růst v Německu! růst růst vv Německu!

Německu!

» ochotu pracovat ve směnném provozu » ochotu pracovat ve směnném provozu »»motivaci k začlenění do novéprovozu kultury a nového pracovního ochotu pracovat ve se směnném » motivaci k začlenění se do nové kultury a nového pracovního »prostředí motivaci k začlenění se do nové kultury a nového pracovního prostředí » znalost německého jazyka je vítána, ale není závaznou podmínkou prostředí » znalost jazyka jepoměru vítána, ale není závaznou podmínkou doněmeckého zaměstnaneckého »přijetí znalost jazyka je vítána, ale není závaznou podmínkou přijetí doněmeckého zaměstnaneckého poměru » ochotu neustále zlepšovat svépoměru odborné znalosti a znalosti přijetí do zaměstnaneckého » ochotu neustále zlepšovat své odborné znalosti a znalosti jazyka »německého ochotu neustále zlepšovat své odborné znalosti a znalosti německého jazyka » ochotu převzít jazyka specializovanou a komplexní péči orientovanou na německého » ochotu převzít specializovanou a komplexní péči orientovanou na (nejen ošetřovatelskou i základní péči péči,orientovanou týká se pouzena »pacienta ochotu převzít specializovanou ale a komplexní pacienta (nejen ošetřovatelskou ale i základní péči, týká se pouze zdravotních sester a zdravotnických pacienta (nejen ošetřovatelskou aleasistentů) i základní péči, týká se pouze zdravotních sester a zdravotnických asistentů) zdravotních sester a zdravotnických asistentů) Co nabízíme?

Co nabízíme? »Co dobře zorganizované zaučení a asistenci v českém jazyce za nabízíme? » dobře zorganizované zaučení a asistenci v českém jazyce za našich překladatelů » pomoci dobře zaučení a asistenci v českém jazyce za pomocizorganizované našich překladatelů » bezplatný kurz německého jazyka až do dosažení jazykové úrovně pomoci našich překladatelů » bezplatný kurz německého jazyka až do dosažení jazykové úrovně B2 dle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky (SERR) » B2 bezplatný kurz německého jazyka až do dosažení jazykové úrovně dle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky (SERR) (úroveň nutná pro udělení povoleníreferenčního k výkonu zdravotnického povolání B2 dle Společného evropského rámce pro jazyky (SERR) (úroveň nutná pro udělení povolení k výkonu zdravotnického povolání v(úroveň Německu) nutná pro udělení povolení k výkonu zdravotnického povolání v Německu) » adekvátní platové ohodnocení od začátku pracovního úvazku (tj. od v Německu) » adekvátní platové ohodnocení od začátku pracovního (tj. od začátku jazykového kurzu) a smlouvu na dobu určitou úvazku až do složení » začátku adekvátní platové ohodnocení od začátku pracovního úvazku (tj. od jazykového kurzu) a smlouvu na dobu určitou až do složení jazykové B2 kurzu) dle SERR, resp. do povolení začátku zkoušky jazykového a smlouvu naudělení dobu určitou až do složení jazykové zkoušky B2 dle SERR, resp. do udělení povolení kjazykové výkonu zdravotnického v Německu zkoušky B2 dlepovolání SERR, resp. do udělení povolení k výkonu zdravotnického povolání v Německu » vyřízení všech potřebných formalit převzetí všech nákladů) pro k výkonu zdravotnického povolání(včetně v Německu » vyřízení všech potřebných formalit (včetně převzetí všech nákladů) pro uznání Vaší odborné kvalifikace a pro udělení povolení k výkonu » uznání vyřízeníVaší všech potřebných formalit (včetně převzetí všech nákladů) pro odborné kvalifikace a pro udělení povolení k výkonu zdravotnického povolání v Německu uznání Vaší odborné kvalifikace a pro udělení povolení k výkonu zdravotnického povolání v Německu Co požadujeme? » po splnění těchtopovolání podmínek se pracovní smlouva automaticky zdravotnického v Německu Co požadujeme? » po splnění těchto podmínek ses pracovní smlouva automaticky »Co platný doklad o úspěšně absolvovaném vzdělání v příslušném požadujeme? prodlužuje na dobu neurčitou minimálním smluvním závazkem » prodlužuje po splněnína těchto podmínek se pracovní smlouva automaticky » platný doklad o úspěšně absolvovaném vzdělání v příslušném dobu neurčitou s minimálním smluvním závazkem oboru doklad (fyzio- čio ergoterapeut, zdravotní sestra, zdravotnický na 2 roky » platný úspěšně absolvovaném vzdělání v příslušném prodlužuje oboru (fyzio- či ergoterapeut, zdravotní sestra, zdravotnický na 2 roky na dobu neurčitou s minimálním smluvním závazkem asistent/praktická sestra, zdravotní laborant, radiologický asistent) oboru (fyzio- či ergoterapeut, zdravotní sestra, zdravotnický v zařízených bytech ve stylu sdílené domácnosti na 2 roky asistent/praktická sestra, zdravotní laborant, radiologický asistent) » bydlení v zařízených ve stylu sdílené domácnosti » nadšení pro výkon sestra, Vašehozdravotní povolání laborant, radiologický asistent) »»bydlení asistent/praktická za přijatelnou cenu bytech bydlení v zařízených » nadšení pro výkon Vašeho povolání za přijatelnou cenu bytech ve stylu sdílené domácnosti » nadšení pro výkon Vašeho povolání » podporu při zapracování na oddělení, semináře k zapracování za přijatelnou cenu » podporu při zapracování oddělení, semináře k zapracování školící možnosti v rámcina oboru »a podporu při zapracování oddělení, semináře k zapracování a školící možnosti v rámci na oboru a školící možnosti v rámci oboru

Zašlete Váš životopis do kliniky Bavaria Kreischa.

Zašlete Váš životopis kliniky Bavaria Kreischa.

S námi máte možnost do začít zajímavou pracovní změnu Zašlete Váš životopis do kliniky Bavaria Kreischa.

S námi máte možnost začít zajímavou pracovní změnu a profesně semožnost začlenit vzačít Německu.

S námi máte zajímavou pracovní změnu a profesně se začlenit v Německu. a profesně se začlenit v Německu.

Naše moderní klinika, která se nachází nedaleko od Drážďan, Naše moderní která se nachází nedaleko od Drážďan, hlavního městaklinika, spolkové země Sasko, se může stát Naše moderní klinika, která se nachází nedaleko od Vaším Drážďan, hlavního města spolkové země Sasko, se může stát Vaším novým atraktivním pracovním místem.

Tato soukromá hlavního města spolkové země Sasko, se může stát Vaším novým atraktivním místem.

Tato soukromá nemocnice a klinikapracovním specializovaná na rehabilitaci patří novým atraktivním pracovním místem.

Tato soukromá nemocnice a klinikav specializovaná na Vrehabilitaci patří knemocnice nejuznávanějším celém Německu. rámci speciálních a klinikav specializovaná naVrehabilitaci patří kterapeutických nejuznávanějším celémseNěmecku. rámci speciálních programů zaměřujeme na pacienty, k nejuznávanějším v celém Německu.

V rámci speciálních terapeutických programů se zaměřujeme namultiorganickou pacienty, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu, trpí terapeutických programů se zaměřujeme namultiorganickou pacienty, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu, trpí insufiencí, jsoucévní po úrazu nebo se podrobili obzvláště agresivní kteří prodělali mozkovou příhodu, trpí multiorganickou insufiencí, jsou po úrazu nebo se podrobili obzvláště agresivní léčbě rakoviny.

Hledáme proto zdravotnický personál pro obory: insufiencí, jsou po úrazu nebo se podrobili obzvláště agresivní léčbě rakoviny.

Hledáme proto zdravotnický personál pro obory: neurologie, interní medicína, psychosomatika, ortopedie, léčbě rakoviny.

Hledáme proto zdravotnický personál pro obory: neurologie, interní medicína, psychosomatika, ortopedie, oddělení diagnostiky a terapie. neurologie, interní medicína, psychosomatika, ortopedie, oddělení diagnostiky a terapie. oddělení diagnostiky a terapie.

Láká Vás spolupráce s námi?

Láká Vás spolupráce s námi?

V rámci našeho Projektu spolupráce Vám Láká Vás spolupráce s mezinárodní námi?

V rámci našeho Projektu mezinárodní spolupráce Vám poskytneme veškerou nutnou podporu pro Váš pracovní V rámci našeho Projektu mezinárodní spolupráce Vám poskytneme veškerou nutnou podporu pro Váš pracovní začátek v Německu.

Tento projekt organizovaný klinikou poskytneme veškerou nutnou podporu pro Váš pracovní začátek v Německu.

Tento projekt klinikoubylo funguje přes čtyři roky a má velkýorganizovaný úspěch. Doposud začátekjiž v Německu.

Tento projekt organizovaný klinikou funguje již přes čtyři roky a má velký úspěch.

Doposud s jeho uznáno vzdělání více bylo než fungujepomocí již přesv Německu čtyři roky aprávně má velký úspěch.

Doposud bylosta s jeho pomocí v Německu právně uznáno vzdělání více sta zdravotníků z celé Evropy, kteří jsouuznáno nyní zaměstnáni nanež různých s jeho pomocí v Německu právně vzdělání více než sta zdravotníků z celé Evropy, kteří jsou nyní zaměstnáni na různých odděleních kliniky Bavaria. zdravotníků z celé Evropy, kteří jsou nyní zaměstnáni na různých odděleních kliniky Bavaria. odděleních kliniky Bavaria.

Zaujala Vás naše nabídka?

Zaujala našeVáš nabídka?

Pak námVás zašlete životopis v českém, německém nebo Zaujala Vás naše nabídka?

Pak nám zašlete životopis v českém, německém nebo anglickém jazyce Váš (k němu připojte motivační dopis s kopií Pak nám zašlete Váš životopis v českém, německém nebo anglickém jazyce (k němu připojte motivační dopis s kopií dokladu o dosaženém vzdělání) na e-mail: anglickém jazyce (k němu připojte motivační dopis s kopií dokladu o dosaženém vzdělání) e-mail: personal@klinik-bavaria.de nebona poštou na adresu: dokladu o dosaženém vzdělání) na e-mail: personal@klinik-bavaria.de nebo poštou na adresu: Klinik Bavaria Kreischa, Personalabteilung, personal@klinik-bavaria.de nebo poštou na adresu: Klinik Kreischa, Personalabteilung, An derBavaria Wolfsschlucht 1-2, D-01731 Kreischa.

Klinik Bavaria Kreischa, An Wolfsschlucht 1-2,Personalabteilung, D-01731 Kreischa.

Rádider Vás budeme kontaktovat a zodpovíme Vaše případné An der Wolfsschlucht 1-2, D-01731 Kreischa.

Rádi Vás budeme kontaktovat a zodpovíme Vaše případné dotazy v češtině.

Rádi Vás budeme kontaktovat a zodpovíme Vaše případné dotazy v češtině. dotazy v češtině.

45 KLINIK BAVARIA Kreischa | An der Wolfsschlucht 1 – 2 | 01731 Kreischa | info@klinik-bavaria.de | www.klinik-bavaria.de KLINIK BAVARIA Kreischa | An der Wolfsschlucht 1 – 2 | 01731 Kreischa | info@klinik-bavaria.de | www.klinik-bavaria.de KLINIK BAVARIA Kreischa | An der Wolfsschlucht 1 – 2 | 01731 Kreischa | info@klinik-bavaria.de | www.klinik-bavaria.de

Efektivní prevence dekubitů Aktivní matrace LINET

Podle EPUAP* je možné až 95 % dekubitů předejít. Efektivní prevence zejména pomocí aktivních antidekubitních matrací a inovativních technologií společnosti LINET může přispět ke snížení rizika jejich vzniku.

VIRTUOSO®

CLINICARE 100 HF

AIR2CARE

Nová řada matrací pro intenzivní, akutní i dlouhodobou péči

Hybridní matrace poskytuje výhody aktivní a pasivní matrace

Variabilita a vysoký komfort zejména pro akutní a dlouhodobou péči

KA

NOVIN

* EPUAP – European Pressure Ulcer Advisory Panel

www.linet.cz