Florence 7-8-16 by Care Comm s.r.o.

7–8/16

Odbor n ý č asopis pro nel ék a řsk é zdr avot nic k é pr acov ník y

červenec–srpen 2016 / ročník XII

florence 60 Kč, 3,50 € / www.florence.cz

rozhovor

Mlčení bolí, když svědci domácího násilí neudělají nic pro to, aby pomohli zajímavost

Výživa kosmonautů recenzované články

Uspokojování spirituálních potřeb z pohledu pacienta praxe

Čich a chuť Odborné téma

Výživa

časopis obsahuje recenzované články

www.florence.cz

editorial

Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny

obsah

florence 7–8/16

(Buddha)

lad naučil lidi vymýšlet nové pokrmy, prohlásil kdysi římský filozof, přírodovědec, básník a politik Lucius Annaeus Seneca. Jeho slova platí stále, a to nejen na Zemi. Vymyslet nová jídla, ale především způsob jejich skladování a distribuce museli i vědci v souvislosti s tím, jak člověk začal pronikat do vesmíru. Před otázkou, jak a čím krmit kosmonauty, stáli vědci už několik let před tím, než se vůbec první člověk do vesmíru podíval. A ani poté výzkumy neustaly. Dnes se na vesmírných mezinárodních stanicích spotřebují ročně zhruba dvě tuny potravin, které se sice svým tvarem příliš nepodobají jídlům na Zemi, ale chuťově se jim vyrovnají. Američtí astronauti se tak mohou živit například vegetariánskou polévkou, kuřecími prsíčky v barbecue omáčce nebo kosmickou zmrzlinou, kterou lze zakoupit i u nás. O tom, čím se živil první člověk ve vesmíru Jurij Gagarin a jak se vyvíjela výživa kosmonautů, se dočtete v tomto letním dvojčísle časopisu Florence, které jsme věnovali výživě. V odborném tématu se dočtete například, které potraviny přispívají k prevenci nádorových onemocnění, jak má vypadat výživa pacientů s kolorektálním karcinomem nebo jak se v Thomayerově nemocnici vypořádali s výživou vietnamského pacienta, který špatně komunikoval a odmítal běžnou stravu. V článcích z praxe se mj. dozvíte, jak vypadá edukace pacienta léčeného warfarinem, a zamyslíme se i nad otázkou, zda je nárůst nemocných trpících mentální anorexií podmíněn společensky. Nechybějí samozřejmě ani ostatní naše pravidelné rubriky, jako je seriál nebo zprávy z konferencí. V rubrice věnované zdraví sestry se dozvíte, jak předcházet syndromu vyhoření, a v rozhovoru s Mgr. Martinou Vojtíškovou si popovídáme o domácím násilí a o kampani Mlčení bolí, která byla oceněna Prima zlatou peckou 2015. A i když začíná léto a doba dovolených, nezapomeňte odpovědět na naši soutěžní otázku. Na každý letní měsíc jsme pro vás připravili jednu soutěž o pěkné ceny. Soutěžní otázky najdete uvnitř tohoto čísla a na www.florence.cz/soutez. Přeji vám hezké čtení a krásné a pohodové léto.

Výživové faktory chránící před rakovinou

o čem se mluví 2 nový registr nelékařských zdravotnických pracovníků 3 dopisy čtenářů co je chirurgický kouř? 4 rozhovor Mlčení bolí, když svědci domácího násilí neudělají nic pro to, aby pomohli 8 seriál laterární náklon jako malý zázrak moderního zdravotnictví 10 perličky

odborné téma výživa

11 asijská strava aneb v Thomayerově nemocnici se jí i hůlkami 14 výživové faktory chránící před rakovinou 17 výživa u pacientů s kolorektálním karcinomem

recenzované články

Magda Hettnerová, šéfredaktorka magda.hettnerova@ambitmedia.cz

22 Uspokojování spirituálních potřeb z pohledu pacienta

praxe

www.florence.cz Ročník XII., číslo 7–8, červenec–srpen 2016 redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 6. 2016 Foto na titulní straně: profimedia Staňte se naším fanouškem na Facebooku www.facebook.com/Florencecasopis

26 Je nárůst nemocných trpících mentální anorexií podmíněn společensky? 28 edukácia pacienta liečeného warfarínom 30 čich a chuť

zprávy našich partnerů / z konferencí

32 Fakulta architektury čvUt hostila nefrologickou společnost 34 Harrachov hostil jubilejní XX. Harrachovské chirurgické dny 35 prestižní akreditace pro nephrocare 36 čkpa nově pod názvem česká komora porodních asistentek 36 ii. jarní konference Fakultní nemocnice královské vinohrady a 3. lF Uk 37 peritoneální dialýzu u nás využíváme málo. proč? 40 XiX. konference pneumologické sekce čas 41 O pediatrickém ošetřovatelství v praxi se diskutovalo na půdě 3. lF Uk

zajímavost 42 výživa kosmonautů

zdraví sestry 44 Jak rozpoznat syndrom vyhoření a jak mu předcházet?

zkušenosti ze zahraničí 46 zdravotní laborantky navštívily lotyšsko 47 personální inzerce 47 angličtina

Soutěže na straně

rozhovor

florence 7–8/16

Mlčení bolí, když svědci domácího násilí neudělají nic pro to, aby pomohli Jen za první půlrok 2015 bylo v České republice vykázáno ze svých domovů více než šest set násilníků. Domácí násilí je problém, který podle průzkumů zažívá každá pátá rodina a v 80 procentech těchto rodin žijí nezletilé děti. Vyplývá to z čísel, které má k dispozici Asociace pracovníků intervenčních center ČR, o. s. (APIC). Právě intervenční centra poskytují pomoc osobám ohroženým domácím násilím a byla to právě APIC, která začátkem loňského roku spustila projekt s názvem Zlepšení praxe při prevenci, identifikaci a potírání domácího násilí prostřednictvím specializace. Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů. Součástí projektu je i kampaň Mlčení bolí, o které jsme si povídaly s předsedkyní APIC Mgr. Martinou Vojtíškovou.

Magda Hettnerová, redakce Florence Co je cílem kampaně Mlčení bolí? Jejím prostřednictvím chceme rozbourat mýty a prolomit tabu kolem domácího násilí. Naším cílem je informovat laickou veřejnost o poslání intervenčních center a zároveň rozpoutat mezioborovou diskuzi na téma zkvalitnění pomoci lidem ohroženým domácím násilím v ČR.

S oběťmi domácího násilí se často setkávají i zdravotníci, neboť tyto oběti často končí v péči lékařů. Jak mohou pomoci oni? Věstník Ministerstva zdravotnictví ČR z roku 2008 stanovuje postup lékařů při poskytování zdravotní péče osobám ohroženým domácím násilím, a to i v případě pouhého podezření na domácí násilí. Upozorňuje je mimo jiné i na to, jaká zranění jsou podezřelá a mohou ukazovat na oběť domácího násilí.

Mgr. Martina Vojtíšková při přebírání ceny Prima zlatá pecka 2015, kterou získala kampaň Mlčení bolí

Jaká to jsou například? Jedná se zejména o vícečetná poranění hlavy, obličeje a krku, jakákoli poranění ženy během těhotenství, například zranění břicha, prsou, dále četná obranná poranění nebo případy, kdy uplyne delší časový úsek mezi poraněním a vyhledáním péče. Může to být i neuspokojivé vysvětlení vzniku poranění a další. Věstník také uvádí, jaký má být postup lékaře při poskytování péče v případech domácího násilí, hovoří i o způsobu zaznamenávání do zdravotnické dokumentace a uvádí řadu dalších postupů. Jak by měli zdravotníci mluvit s osobou, u níž mají podezření, že je obětí týrání? Především by s ní neměli o domácím násilí hovořit v přítomnosti jiných osob, a zejména ne v přítom-

nosti partnera. Měli by se dotazovat cíleně, taková oběť sama o problému hovořit nezačne. Dotazy by měly být konkrétní a měly by vést ke zjištění, kdy, kdo a jak často dotyčnému ubližuje. Dotazy by také měly vést k vyloučení dalších násilných incidentů a zdravotníci by měli předat dotyčnému kontakt na místa pomoci, tedy na intervenční centra. Kde tyto kontakty najdou? Intervenčních center funguje v současné době osmnáct po celé republice a kontakty na ně včetně všech potřebných informací naleznou lidé na www.domaci-nasili.cz. Co všechno intervenční centra nabízejí? Intervenční centra pro osoby ohrožené domácím násilím nabízejí pomoc a podporu osobám, které za-

foto: archiv Mgr. M. Vojtíškové

V rámci zmíněné kampaně se nechali známí herci, sportovci a další osobnosti vyfotografovat s ústy přelepenými páskou. Jak konkrétně tedy mlčení bolí? Slogan vypovídá o tom, s čím se v poradnách intervenčních center setkáváme. Tedy, že mlčení bolí, když oběť domácího násilí neřekne agresi NE! Mlčení také bolí, když soused nebo známý o násilí ví – slyší křik a pláč – a nepomůže, ačkoli tuší, co se za zavřenými dveřmi sousedů děje, a mlčení bolí i tehdy, když ten, kdo má umět pomoci – tedy profesionál, ať už policista, či sociální pracovník –, nepomáhá kompetentně.

rozhovor

žívají násilí ve vztahu, a to nejen ze strany partnera, partnerky či zletilého i nezletilého dítěte či vnuka, ale i ze strany osoby, s níž sdílejí společné obydlí. Intervenční centrum jim zdarma nabízí bezpečný prostor pro sdělení potíží, morální a emocio nální podporu i pomoc při hledání řešení složité životní situace a problémů. Poskytuje také asistenci při vypracování písemných právních podání, rady při řešení majetkoprávních záležitostí a na požádání klienta i podporu při kontaktu s Policií ČR či přestupkovou komisí. Nabízejí také pomoc při zajištění krizového, azylového nebo utajeného bydlení, zprostředkování a případně další pomoc s navazujícími službami. Kdo se na ně může obrátit? Kdokoli, kdo se cítí být ohrožen ze strany blízké osoby. O pomoc intervenčního centra může požádat nejen osoba, v jejíž rodině došlo k vykázání násilné osoby ze strany Policie ČR, ale i osoba, která z různých důvodů nedokáže sama čelit fyzickému nebo psychickému násilí a zatím nenašla odvahu kontaktovat policii. Domácí násilí může být v některých případech trestným činem, a proto je pomoc a ochrana oběti důležitá. Jak vypadá práce s takovým člověkem, který se obrátí na intervenční centrum? Při první návštěvě zůstává klient často v anonymitě. Přichází, aby se zeptal, zda to, co ve vztahu prožívá, je násilí. Často jde o první známky psychického násilí – urážky, vyhrožování, nadávky… Při tomto kontaktu především mapujeme, jaké násilí a v jakých intervalech se odehrává. Hodnotíme, jak veliké je riziko ohrožení a kdo všechno může být násilníkem ohrožován. Probíráme s klientem kroky, které už na svou ochranu učinil a které zatím z různých důvodů k jeho bezpečí nepřispěly. Připravujeme i jiná řešení a v případě potřeby oslovujeme instituce, které mohou k jeho bezpečí přispět. Které to jsou? Je například možné bezplatně a ve zkrácené lhůtě požádat soud o zajištění ochrany s návrhem na předběžné opatření nebo požádat policii, aby zajistila bezpečí osobám, které jsou týrané nebo zanedbávané. Řešit násilí v rodině není pro zúčastněné vůbec jednoduché, spolu s bezpečím a ochranou živo-

Jak mluvit s obětí domácího násilí? Je dobré ji podporovat ve vyhledání pomoci – předat jí adresu, telefon na intervenční centrum a podpořit ji větami typu:

Je dobře, že o tom mluvíte. Je to pro vás citlivé téma, ale váš příběh není ojedinělý, zažívá ho mnoho žen a mužů…

Chybou by bylo skrývat to.

Obávám se o vaše bezpečí. Obávám se o bezpečnost vašich dětí…

Je to vážné a mohlo by se to zhoršovat.

Existuje pomoc.

Zasloužíte si lepší život.

ta řešíme rovněž pomoc a podporu se zajištěním financí, například mimořádnými dávkami, a řešíme i náhradní ubytování. To vše se děje ve spolupráci s úřadem práce a subjekty, které mají k dispozici krizová lůžka a azylové ubytování. Koho může policie vykázat z domu? Až do roku 2006 odcházela z obydlí ohrožená osoba. Zásadní převrat přišel se zákonem na ochranu před domácím násilím č. 135/2006 Sb., který vešel v účinnost od 1. ledna 2007. Od té doby může Policie ČR násilnou osobu vykázat z bytu nebo z domu bez ohledu na její práva k nemovitosti, trvalý pobyt a právo nájmu. Úřední záznam o vykázání následně policie posílá do intervenčního centra, na místně příslušný soud a na odbor sociálně-právní ochrany dětí, pokud v rodině žije nezletilé dítě. Intervenční centrum pak těmto obětem domácího násilí aktivně nabízí sociálně-právní podporu a služby, o kterých jsem se již zmínila. Kdo se nejčastěji stává obětí domácího násilí? V devadesáti procentech vyhledávají pomoc intervenčních center ženy, nejčastěji ve věku 30 až 45 let. Muži zpravidla řeší nedobrý vztah odchodem nebo rozvodem. Zdá se, že mají jednodušší „start“ – mají možnost začít žít jinde a jinak,

zpravidla sami. Žena je „svázána“ starostí o děti, které většinou zůstávají v její péči, je finančně závislá na partnerovi a odchod proto dlouho zvažuje a často se k němu, nejčastěji z finančních důvodů, ani neodhodlá. Ne všechny osoby ohrožené domácím násilím chtějí po prvních incidentech opustit své partnery. Naopak. Přejí si řešit konflikt dohodou a změnou partnerova chování. Týrání v rodině začíná pozvolna a nenápadně. Řadu let se střídají dva vzorce chování násilníka – něžná láska a vyvolání strachu. Teprve v momentě, kdy se útoky stanou brutálnějšími a intervaly mezi nimi se zkracují, požádá žena o pomoc policii, soudy, obrátí se na krizová centra, psychology a další. Pro domácí násilí je totiž typické, že osoba, která je ohrožena, ztrácí díky manipulaci ze strany partnera schopnost vidět sebe i vztah objektivně. Domnívá se, že je na vině ona. Tento pocit je umocněn tím, že většina agresivních partnerů vystupuje na veřejnosti jako vzorný pracovník, manžel a rodič. Proto je pro mnohé oběti těžké svěřit se někomu ve svém okolí a požádat o pomoc. To je také důvod, proč osoba, která zažívá domácí násilí, zůstává se svým problémem sama. Nikdo z přátel a mnohdy ani širší rodina jí zpočátku nevěří. Ztrácí tak naději, že jí někdo pomůže. I pomoc poraden pro osoby ohrožené domácím násilím vyhledávají oběti i po deseti, ale třeba i šestnácti letech soužití s agresivním partnerem. Oběťmi domácího násilí se však často stávají i senioři. Ano, a musíme si uvědomit, že senioři málokdy vyhledají pomoc sami, na základě vlastního rozhodnutí. Při řešení případů seniorů ohrožených domácím násilím je proto významná pomoc ze strany blízkých příbuzných, pracovníků zdravotnických zařízení, nemocnic, sociálních odborů či místní samosprávy, kteří mohou na problém upozornit. Řešení může být mnohdy velmi náročné s ohledem na čas, nutné úkony a organizaci, a vzhledem ke specifikům seniorského věku je pro seniora velmi těžko zvládnutelné. Praxe ukazuje, že převážná část týraných seniorů je vystavena týrání ze strany svých blízkých, tedy v rámci mezigeneračního soužití. Často se jedná o jejich děti nebo vnoučata, které se dostaly do nepříznivé životní situace a u seniora hledají zázemí. V případě, že

seriál

florence 7–8/16

část 2. Na šikmé ploše

Polohování při prevenci proleženin a respiračních komplikací, stlaní lůžka, hygiena pacienta a péče o pokožku, pooperační drenáže – všechny tyto úkony vyžadují přetočení pacienta na bok či jeho polohování. Moderní lůžka vybavená funkcí laterálního náklonu přinášejí úsporu času a sil jak pro pacienty, tak pro personál.

Kateřina Jansová, clinical coach LINET

anipulace s pacientem tradičním způsobem znamená pro zdravotnický personál vysokou fyzickou námahu a s ní spojené i riziko úrazu. Moderní lůžka dnes mohou být vybavena funkcí tzv. laterálního náklonu, elektricky ovládaného náklonu ložné plochy, který přetáčení pacienta a jeho polohování značně usnadní. Podívejme se blíže na šest výhod laterálního náklonu a jeho využití.

1. Prevence respiračních onemocnění Nedostatek pohybu ohrožuje pacienty na jednotkách intenzivní péče řadou zdravotních komplikací. Respiračním onemocněním jsou vystaveni kriticky nemocní a dlouhodobě imobilní pacienti. Předcházet takovým komplikacím můžeme také polohováním pacienta, což nám značně usnadní laterální náklon. Ta nejmodernější lůžka nabízejí funkci automatické laterální terapie (ALT), která udržuje lůžko a pacienta v něm v trvalém cyklu naprogramovaných laterálních náklonů.

ALT je předepisována na žádost lékaře. Pomáhá k mobilizaci hlenu pacienta a jeho drenáži, která je bez použití náklonu velmi obtížná. Při náklonu větším než 15 ° je třeba zafixovat pacienta polohovacími polštáři. Lůžko je možné naklonit až do 30 °.

Při přemisťování pacienta lze lůžko naklonit a usnadnit tak přesun pacienta

2. Zefektivnění prevence dekubitů K tvorbě a rozvoji dekubitů dochází působením dlouhodobého tlaku na pokožku. Laterální náklon je jedním ze způsobů, kterým lze proti tvorbě proleženin bojovat a eliminovat jejich rozsah. Pouhým stlačením jednoho tlačítka lze lůžko naklonit, čímž dochází k uvolnění jedné strany těla nemocného. Mění se rozložení tlaku, který na pokožku působí, dochází k lepšímu prokrvení tkáně a k úlevě pacienta. Tento způsob se nazývá „mikroshifting“.

3. Zlepšení mobilizace pacienta Polohování napomáhá k udržování vaskulárního systému pacienta v kondici. I pouhým drobným nakláněním ho postupně připravujeme na posazování a samotnou mobilizaci. Nemocný následně netrpí pos turální hypotenzí. Laterálním náklonem můžeme pacientům pomoci i při vstávání

fota: LINET

Laterární náklon jako malý zázrak moderního zdravotnictví

seriál

30 10 20 10krát větší úspora sil síla potřebná na přetočení pacienta na lůžku s laterálním náklonem je 10krát nižší v porovnání s běžným lůžkem.

Úspora času o 20 % čas potřebný např. na přestlání lůžka s laterálním náklonem se sníží až o 20 % v porovnání s běžným lůžkem.

Úspora energie o 30 % energetický výdej spojený s přetočením pacienta na bok a vykonáním souvisejících ošetřovatelských činností je až o 30 % nižší v porovnání s běžným lůžkem.

Sloupová konstrukce lůžka umožňuje laterální náklon

z lůžka. Ta jsou většinou vyšší než klasická postel a pacient tak při posazení na kraji postele nedosáhne nohama na zem. Sestra pak musí nemocného posouvat po lůžku, čímž dochází k nepříjemnému tření a zvýšení tlaku v oblasti hýždí. Aktivace laterálního náklonu pomůže pacientovi přiblížit se k podlaze a eliminuje tlak na pokožku. Celé těžiště nemocného se přesune dopředu a usnadní mu tak pohodlné vstávání z lůžka.

4. Snížení fyzické zátěže sester a pomoc při péči o pacienta Při manipulaci s pacientem musí zdravotnický personál vynaložit často velké úsilí. Samotné otáčení nemocného je fyzicky velmi náročné, především u zcela imobilních pacientů. Lůžka s laterálním náklonem mohou sestry i pacienti snadno polohovat pomocí jednoduchých ovladačů. Díky náklonu lůžka do strany tak personál vynaloží až desetkrát méně síly než při stejném úkonu na běžném lůžku. Manipulaci s pacientem, např. při převlékání, hygieně či přestýlání lůžka, zastane jedna sestra místo dvou, což významně pomůže i oddělením či pečovatelským domům s malým personálním obsazením.

Lůžka je navíc možné ovládat nejen ručním ovladačem či z integrovaného displeje, ale i pomocí nožního ovladače. Sestra má pak obě ruce volné a může se plně soustředit na pacienta.

5. Usnadnění přesunu pacienta z jednoho lůžka na druhé Při přemisťování pacienta např. na stretcher lze lůžko naklonit a usnadnit tak přesun pacienta. Pro ještě snazší manipulaci lze využít slide sheetů (informovali jsme o nich v minulém díle) a eliminovat tak tření, které při přesunech vzniká. Při přesunu pacienta je třeba mít postranice lůžek sundané tak, aby mohla být obě lůžka v bezprostřední blízkosti. Ta nejmodernější lůžka jsou vybavena bezpečnostním systémem, který zamezí náklonu lůžka na stranu, kde je postranice sundaná. Současně však lze jedním tlačítkem aktivovat funkci, kterou lůžku dáme najevo, že o sundané postranici víme, a můžeme ho naklonit.

6. Zvýšení kvality života dlouhodobě nebo trvale imobilních pacientů Lůžka s laterálním náklonem poskytují významnou pomoc nemocným,

kteří jsou dlouhodobě či trvale připoutáni k lůžku. Kvadruplegici, paraplegici, ale i např. pacienti, kteří prodělali mozkovou příhodu a jsou ochrnuti na polovinu těla, mají omezenou či dokonce žádnou schopnost mobilizace. Svalová slabost všeobecně tyto pacienty ohrožuje a může vést k respiračním onemocněním a vzniku dekubitů. Důležitou roli hraje i pocit větší soběstačnosti pacientů, kteří s laterálním náklonem zvládnou lépe spolupracovat s personálem, což má značný a nezanedbatelný dopad na jejich psychický stav. Moderní lůžka s funkcí laterálního náklonu se vyskytují nejen na jednotkách kritické a intenzivní péče v řadě nemocnic, ale dnes už je možné si tato lůžka zapůjčit i do domácí péče. Usnadní tak život nejen pacientům, ale i lidem, kteří o ně pečují.

Lůžka je možné ovládat nejen ručním ovladačem či z integrovaného displeje, ale i pomocí nožního ovladače

perličky

florence 7–8/16

anekdota

pozvánka 6. září 2016 Metropol, České Budějovice

krátce FNKV vyškolí děti v první pomoci Pilotní projekt výuky první pomoci pro žáky základních škol spustila 14. června 2016 Fakultní nemocnice Královské Vinohrady (FNKV) ve spolupráci s městskou částí Praha 10. Projekt je součástí preventivního programu Desatero zdraví, jehož cílem je informování veřejnosti o zásadách zdravého životního stylu, prevenci úrazů a nemocí a prohloubení základních znalostí přednemocniční neodkladné péče. Výuku realizují zdravotníci z Kliniky ARO FNKV. (tz)

výročí Letní akademie jako prevence proti syndromu vyhoření

Efektivní hojení ran – volba krytí podle spodiny rány

Organizace Gaudia proti rakovině pořádá letní akademii na téma prevence syndromu vyhoření. Týdenní pobyt u moře spojený s odborným programem, nácvikem užitečných dovedností pro prevenci syndromu vyhoření a diskuzemi nad společnými tématy se koná od 26. 8. do 4. 9. v Aregelés sur Mer. Více informací na www.gaudiaprotirakovine.cz. (tz)

nové knihy

výroky slavných

Letos uplynulo sto let od narození slavného neurologa prof. Karla Lewita (25. 4. 1916–2. 10. 2014), který je považován za zakladatele manipulační léčby v ČR, při níž se opakováním jemných pohybů uvolňuje napětí svalů a podporuje kloubní pohyblivost. (ČTK)

Až bude pokácen poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst. Indiáni kmene Cree

náš

tip

Jan Januš, Kristián Léko, Grada Publishing, a. s., 256 s., 289 Kč Kniha vychází z úspěšného seriálu LN a jejich pravidelné přílohy Právo a justice. Ve třiceti lekcích nabízí právní vodítka ke každodenním situacím. Pomůže při řešení dopravních přestupků i vztahů se sousedy, poradí, jak na stavební úřad nebo špatně pracující řemeslníky. Využívá zkušeností právníků a vychází i z praktického pohledu na věc.

Autogenní trénink a autogenní terapie Relaxace, která pomáhá Ošetřovatelská péče 2. díl Pro obor Ošetřovatel Patrik Burda, Lenka Šolcová, Grada Publishing, a. s., 234 s., 279 Kč Učebnice stěžejního předmětu oboru Ošetřovatel. Navazuje na základy ošetřovatelské péče v 1. dílu a seznamuje žáky s problematikou péče o nemocné při různých onemocněních.

Veronika Víchová, Portál, s. r. o., 184 s., 315 Kč Autogenní trénink (AT) představuje tradiční a nejrozšířenější evropskou relaxační metodu. Tato publikace se zabývá její historií, osobností jejího tvůrce J. H. Schultze a jeho následovníky, indikacemi a kontraindikacemi, formami nácviku, praktickým popisem jednotlivých stupňů AT, vhodnými pozicemi pro nácvik a řadou dalších témat.

R. J. Strub, M. Kern, Ch. J. Türp, S. Witkowski, G. Heyedecke, S. Wolfart, Grada Publishing, a. s., 384 s., 999 Kč Komplexní učebnice v oboru, která na našem trhu chybí několik desítek let. Jde o překlad již 4. vydání úspěšné knihy, kterou v německém originále vydalo nakladatelství QUINTESSENZ. Kniha ve třech dílech je určena jak studentům medicíny a lékařům stomatologům, tak zubním technikům a protetikům.

fota: Profimedia, archiv; autor anekdoty: Filip Škoda

Kurz právní sebeobrany

Protetika II 4., přepracované a rozšířené vydání

výživa odborné téma

Asijská strava aneb v Thomayerově nemocnici se jí i hůlkami U pacientů jiné národnosti se nutriční terapeuti mnohdy potýkají s nejrůznějšími problémy. Leckdy je to jazyková bariéra a také odmítání stravy z důvodů jiných stravovacích zvyklostí jiných národností. Tento problém může být u pacientů vyřešen nenáročnou úpravou jídelníčku či zajištěním specifické stravy rodinou pacienta. Ale co když je pacient „bezprizorní“, má diametrálně odlišné stravovací návyky a odmítá konzumovat naši běžnou stravu? Na tuto otázku se pokusím odpovědět v následující kazuistice.

Bc. Nela Höschlová, Thomayerova nemocnice

ětašedesátiletý pacient vietnamského původu (pan L.) žije v České republice již dvacet let. Jeho rodina – manželka a děti – bydlí ve Vietnamu a s pacientem není v kontaktu. Pan L. byl hospitalizován v Thomayerově nemocnici v Praze na neurologii s diagnózou intracerebrální hemoragie v levé mozečkové hemisféře s provalením do komor a stav po evakuaci hematomu. Následně byl přeložen na oddělení geriatrie. Pacient vy-

kazoval známky psychomotorického neklidu kombinovaného s apatií. Lékařem mu byla indikována anxiolytika. Komunikace s ním byla velmi obtížná pro afázii, pacient se nejvíc vyjadřoval ve svém rodném jazyce a česky téměř nemluvil. Pokud promluvil česky, pak jen jednoslovně, a to výrazy, které neodpovídaly danému tématu, nebo slovně potvrzoval, co před chvílí sám vyvrátil. Zpočátku nebyl schopen žádné fyzické aktivity a byl upoután na lůžko.

Nutriční údaje při přijetí Váha: 53 kg Výška: 165 cm

BMI: 19, což je u vietnamské populace optimální (WHO, 2006) Albumin: 31,3 g/l Celková bílkovina: 65 Minimální doporučený denní příjem (bez fyzických aktivit): 1400 kcal/5858 kJ, 60 g B.

Vývoj případu Na neurologickém oddělení měl pacient problémy s příjmem per os. Z tohoto důvodu mu byla zavedena nazogastrická sonda, kterou si pacient odstranil. Následně mu byla indikována kašovitá dieta z důvodu podezření na dysfagii. Tato dieta se však neosvědčila. Pan L. odmítal konzumovat stravu nebo snědl jen

odborné téma výživa

florence 7–8/16

Výživové faktory chránící před rakovinou Nádorová onemocnění jsou na druhém místě příčin všech úmrtí. Některé faktory vedoucí ke vzniku nádorových onemocnění jsou dané a těžko je ovlivníme. Mezi neovlivnitelné rizikové faktory patří věk, pohlaví a genetická dispozice. Dalšími, částečně ovlivnitelnými faktory jsou chemické látky v životním a pracovním prostředí. Jsou ale i taková rizika, která známe a kterým se můžeme relativně snadno vyhnout. Mezi ně patří především kouření, nevhodná strava a nedostatek pohybu (5, 7).

roce 2005 bylo do Národního onkologického registru ČR nově přihlášeno celkem 71 446 případů zhoubných novotvarů (ZN), z toho 36 823 u mužů a 34 626 u žen. Věkově standardizovaná incidence u mužů tak pokračuje v dlouhodobě stoupajícím trendu.

Zhoubná nádorová onemocnění patří mezi preventabilní onemocnění, to znamená, že kromě určité míry geneticky přenosné individuální vnímavosti ovlivňuje jejich výskyt a průběh řada vnějších faktorů. Moderně pojatá výchova ke zdraví se nemusí spokojit jen s předáváním informací o riziku a jeho následcích, ale musí usilovat i o ovlivnění postojů a chování populace. Mezi vnější rizikové faktory onkologických onemocnění patří strava s vysokým obsahem živočišných tuků a červeného masa, nízký obsah vlákniny ve stravě, nadváha, konzumace alko-

Zhoubná nádorová onemocnění patří mezi preventabilní onemocnění, to znamená, že kromě určité míry geneticky přenosné individuální vnímavosti ovlivňuje jejich výskyt a průběh řada vnějších faktorů. V roce 2004 byla hodnota standardizované incidence 671,9 případu na 100 tis. mužů a v roce 2005 připadalo 689,4 případu ZN na 100 tis. mužů. U žen došlo k zastavení rostoucího trendu. Zatímco incidence novotvarů v České republice v dlouhodobém pohledu roste, úmrtnost na zhoubné nádory vykazuje trendy opačné (11). Přesto je příčinou vysoké úmrtnosti především to, že většina nádorů je diagnostikována až v pokročilém stadiu. Výrazné zlepšení lze očekávat od metod primární a sekundární prevence (13).

holu, nedostatečný příjem protektivních látek, například vitaminu C a kyseliny listové. Indikátorem úrovně primární prevence je vývoj incidence zhoubných nádorů (13).

znamená odstranění co možná největšího počtu rizikových faktorů ze životního stylu a naopak změnu života k aktivnímu posilování zdraví. Primární prevence onkologických onemocnění závisí především na vhodných stravovacích zvyklostech a na ovlivnění zevních faktorů spolupůsobících při vzniku onkologických onemocnění (5, 10). Vhodné je preferovat rostlinné tuky, jako je slunečnicový a olivový olej, snížit spotřebu smaženého, grilovaného a pečeného červeného masa, nejvíce omezit spotřebu uzenin. Nevhodná je též zvýšená konzumace alkoholu. Vhodné je maso drůbeží a rybí. Důležitý je zvýšený příjem vlákniny v ovoci, zelenině a celozrnných výrobcích. Dostatek ovoce a zeleniny obsahuje vitaminy, u kterých byl prokázán ochranný účinek, tj. vitamin A, vitamin C a vitamin E. Dalším prvkem s prokázaným ochranným účinkem je vápník a selen. Mezi rizikové faktory patří nadváha a nikotinismus (6, 8).

Primární prevence onkologických onemocnění závisí také na vhodných stravovacích zvyklostech

Hlavními a prevencí ovlivnitelnými rizikovými faktory jsou: nikotinismus, nevhodná výživa, nedostatek pohybu, obezita, alkohol, sluneční záření, ionizační záření, chemické látky a psychická zátěž (4).

Primární prevence Primární prevence zahrnuje postupy, jednání a chování směřující k zamezení vzniku nemoci. Nespecifická prevence je zaměřena na celkový zdravotní stav a může postihovat více nemocí a poruch. Její hlavní aktivitou je zdravotní výchova (4). Prevence, která je nejúčinnější formou ochrany před vznikem onemocnění,

Dietní opatření k prevenci nádorových onemocnění a související faktory: Nutričně adekvátní a pestrá strava, založená převážně na potravinách rostlinného původu. Strava bohatá na různé druhy zeleniny a ovoce, luštěniny a minimálně zpracované škrobové potraviny (5).

fota: Profimedia, archiv

Mgr. Helena Michálková, Ph.D., Ústav ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče, ZSF, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

odborné téma výživa Dostatek zeleniny

Pestrá strava Vhodnou skladbou stravy zajistíme organismu dostatečný přívod všech potřebných živin, vitaminů, minerálů a dalších látek (4).

Dostatečná konzumace vlákniny z ovoce, zeleniny a celozrnných obilovin se pokládá za důležitý ochranný nutriční faktor před vznikem nádoru. Zelenina by měla být součástí každého jídla, celoroční konzumace rozmanitých druhů zeleniny a ovoce poskytující min. 7 % celkového přijmu energie 400–800 g denně (5–10 porcí) – nejsou zde započítány brambory a luštěniny (13). Doporučené jsou syrové zeleninové saláty s olejovou zálivkou. Nakládaná zelenina vhodná není. Z hlediska obsahu ochranných látek jsou nejvhodnějšími druhy brokolice, růžičková kapusta, hlávková kapusta, zelí, kedlubny, špenát, květák, mrkev, hlávkový salát, česnek, cibule, pažitka a kopr (9). Během týdne bychom měli sníst alespoň 0,5 kg luštěnin (vhodné jsou sója, čočka, hrách, fazole, boby) (10).

Ryby a rybí výrobky Ryby a výrobky z nich bychom měli zařazovat do jídelníčku 2–3krát týdně. Maso z ryb připravujeme za použití relativně nízké teploty. Upřednostňovat vaření a dušení (5, 7).

Přiměřená tělesná hmotnost Obezita nebo nadváha jsou rizikovými faktory některých nádorových onemocnění. Jablonská (2000) uvádí, že přítomnost obezity, resp. fyzické aktivity dokazuje, že riziko karcinomu se přímo zvyšuje s nadváhou a obezitou viscerálního typu. Vhodné je omezení množství jídla přiměřeně k energetické spotřebě. Důležitý je pravidelný pohyb. BMI u dospělých jedinců v rozmezí 18,5–25, hmotnostní přírůstek za dospělosti méně než 5 kg (4, 6, 13).

Dostatek ovoce

Mléčné výrobky

Ovoce, stejně jako zelenina, by mělo být každodenní součástí jídelníčku. Týdenní dávka ovoce by měla přesáhnout 1,5 kg. Ovoce a zelenina jsou nejdůležitějším protektivním účinkem, který výrazně snižuje riziko kolorektálního karcinomu (3, 5).

Týdně bychom měli přijmout nejméně 4 l mléka, a to buď ve formě nízkotučného nápoje, zejména zakysaného, nebo ve formě nízkotučných jogurtů, tvarohů a sýrů (5). Mléčné výrobky jsou zdroji vápníku a vitaminu D, u kterého byl prokázán antikarcinogenní efekt. Opakovaně byla klinicky stanovena negativní korelace mezi přívodem vitaminu D ze stravy a velikostí rizika vzniku karcinomu tlustého střeva. Adekvátní příjem vitaminu D ze stravy skýtá důležitý předpoklad protektivního působení a lze jej využít především v primární prevenci populace, u které v současné době dochází k vzestupu prevalence karcinomu tlustého střeva (1).

Maso

Nízký obsah tuku Vhodná je omezená konzumace tučných potravin, zejména živočišného původu. Tuky by měly zastupovat jen jednu čtvrtinu celkově přijímané energie. Nevhodné jsou uzeniny, tučná masa a máslové moučníky (2). Zvýšený příjem tuku je jedním z nejvážnějších rizikových faktorů např. kolorektálního karcinomu. Jde především o živočišné tuky s vysokým obsahem saturovaných mastných kyselin (3, 8).

Častá konzumace červeného masa výrazně zvyšuje riziko karcinomu, proto je vhodné limitovat konzumaci červeného masa na méně než 80 g/den (červené maso – vepřové, hovězí, jehněčí a produkty z těchto mas) (13). Doporučené je maso libové, jako je kuřecí, krůtí a králičí, které riziko snižuje. Tučné maso není vhodné vůbec. Důležitý je i způsob, jakým maso připravujeme. Vhodné jsou zejména vaření, dušení i úprava masa v mikrovlnné troubě. Riziko karcinomu stoupá při úpravě masa při vysokých teplotách, jako je smažení a grilování. Nejméně vhodnou formou masitého pokrmu jsou uzeniny. Nejíst spálené maso a přepálené šťávy z mas. Maso grilované a rožněné konzumovat jen výjimečně (2, 3, 12).

Sůl a solení Příjem soli ze všech zdrojů by měl být u dospělého méně než 6 g/den. Nevhodná je konzumace slaných potravin a použití soli při vaření a dosolování na stole (4, 13).

recenzované články

Uspokojování spirituálních potřeb z pohledu pacienta Souhrn:

Kľíčová slova:

Spirituální potřeby jsou v holistickém ošetřovatelství stále opomíjenou dimenzí; z pohledu většiny ošetřujících a pacientů jsou ne zcela správně ztotožňovány s potřebami náboženskými, tzn. religiózními. V průzkumném šetření jsme řešili problém spirituálních potřeb z pohledu pacientů. Výsledky průzkumu ukázaly, že pacienti své spirituální potřeby verbalizují, byť je to mnohdy podmiňováno osobou sestry, které jsou ochotni se svěřit. Náš předpoklad, že k uspokojení spirituálních potřeb pacientů jsou nutné osobnostní předpoklady sestry, která svým přístupem umožní pacientovi jeho potřeby verbalizovat a následně přispěje k jejich uspokojení, se potvrdil. spirituální potřeby – komunikace – spirituální péče – sestra – holistická péče.

Satisfying spiritual needs from the patient’s perspective

Keywords:

Spiritual needs are in holistic nursing still neglected dimension from the perspective of most healthcare professionals and patients and they are not quite correctly identified with religious needs, ie. by religious. In an exploratory investigation, we solved the problem of non-religious and religious spiritual needs from the patient’s point of view. The survey results showed that patients are verbally describing their spiritual needs, even though it is often conditioned by the presence of nurses who are willing to confide. This confirms our assumption that it requires a certain personality skills of nurses in order to satisfy the spiritual needs of patients. spiritual needs – communication – spiritual care – nursing – holistic care.

Mgr. Věra Kvasničková, Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislave, Ústav sv. Jana Nepomuka Neumanna, Příbram

Úvod Tématu spirituálních potřeb bylo věnováno již mnoho prací a publikací. I my bychom chtěli svým sdělením přispět k informovanosti ošetřujících v oblasti této dimenze pacientova bytí a ukázat, že spirituální potřeby nejsou pouze potřebou „věřících“ pacientů, ale že tyto potřeby máme všichni, bez ohledu na to, zda jsme, či nejsme religiózně zaměřeni. Cílem tohoto příspěvku je rozšířit povědomí ošetřujících o tématu spirituálních potřeb viděných zejména z pohledu pacienta, neboť neznalost tématu je stěžejním problémem v poskytované péči. Rádi bychom přispěli k pochopení faktu, že uspokojení některých

spirituálních potřeb, alespoň těch základních, je v našich silách. Největší důraz na spirituální potřeby pacientů je kladen v zařízeních hospicových či sociálních. Ale i pacienti hospitalizovaní na akutních lůžkách potřebují své spirituální potřeby uspokojovat.

Spiritualita jako obsah komplexní ošetřovatelské péče Slovo spiritualita pochází z latinského slova spiritus – duch. Spiritualita znamená poznávání smyslu života, poznávání čehosi nadosobního, poznávání svého nitra a životní orientace. Spiritualita je založena na postoji k rodině, k životu, ke svému nitru, k domovu, ale i k něčemu nevysvětlitelnému, k tzv. transcendenci (Opatrná, 2006). Spiritualita je často identifikována s náboženstvím. Mohou se propojit či překrývat, ale nikdy neznamenají totéž. Člověk je spirituální, ale nemusí být nutně

spojen s konkrétním náboženstvím. Svou spiritualitu vyjadřujeme např. skrze svou rodinu, komunitu, hudbu či jiné zájmy (Sartori, 2010). Spiritualitu můžeme rozlišit podle tvaru kříže, který je symbolem víry, na vertikální, která zobrazuje vztah k životu, k Bohu nebo k jiné vyšší moci, a na horizontální, která představuje vztah k člověku a prostředí (Jankovský, 2003). V kompetenci a moci ošetřujících je péče o horizontální spiritualitu pacienta, kam patří např. péče o důstojnost pa cienta, jeho sebeúctu, respektování jeho individuality, smíření s nastalou situací, potřeba bilancování, potřeba lásky a smíření s blízkými apod. Poněvadž tak, jako se somatické potíže projevují somatickou bolestí, spirituální deficity se projevují bolestí spirituální, kterou je také nutné léčit. Každý člověk se snaží přijmout roli pacienta a najít smysl v nové

fota: Profimedia, zdroj grafů: autorka

Summary:

recenzované články výzkumné sdělení

situaci, jelikož tato role je pro mnohé naše pacienty nová, neznámá. Ocitají se v novém prostředí, kde ztrácejí intimitu, potkávají nové lidi, vztahy s rodinou jsou mnohdy přerušeny, dějí se jim věci, kterým nerozumějí, dosud aktivní nyní ztrácejí soběstačnost a jsou závislí na sestrách, se kterými ještě nemají vytvořen hodnotný vztah. Jsme toho názoru, že stojí uprostřed mostu, na jehož jednom konci je návrat ke zdraví a na druhém smrt a pomyslný konec. A někde mezi tím je strach o sebe, o své blízké, které opustili, a osamělost. V tomto období bychom jim měli být my, ošetřující, nápomocni, měli bychom jim poskytnout pomyslnou berličku, ve které naleznou jistotu a oporu, a doprovodit je při chůzi tímto těžkým obdobím. Uvědomění si svých spirituálních potřeb a jejich řešení ulehčí lidem ve většině případů smíření s nastalou situací a pomůže jim srovnat si život v nejbližší budoucnosti.

Uspokojování spirituálních potřeb ošetřujícími Základem každého vztahu je komunikace. A proto je i v uspokojování spirituálních potřeb podstatná komunikace mezi ošetřujícím a pacientem. Ani kvalitně prováděné zdravotnické výkony či nejmodernější vybavení nikdy nenahradí vřelý vztah postavený na komunikaci. Ke komunikačním dovednostem ošetřujících patří schopnost empatie a naslouchání, při kterých hraje velmi důležitou roli osobnost ošetřujícího. Pacienti od nás očekávají, že u nás naleznou porozumění v období, kdy mají potřebu svěřit se se svými obavami a trápením. Aniž bychom si to uvědomovali, naslouchání nás doprovází každý den, ať v péči o pacienta, či v běžném životě. Pacient, který se s námi může podělit o své pocity, nám bývá vděčný za to, že jsme jej vyslechli, nehodnotili a neodsuzovali. Svou empatií jej získáváme k aktivní spolupráci. „Empatia je jednou z pod mienok ľudského prístupu k pacien tovi.“ (Kristová, 2004, s. 105). Základní nástroje spirituální péče jsou rozhovor, umění naslouchat, umění sdílet a důvěra. Nejzákladnějším nástrojem je i prostá přítomnost ošetřujícího u pacienta a sdílení jeho mlčení. Poněvadž i ten, kdo nemluví, komunikuje. To vše jsou ošetřující schopni svému pacientovi poskytnout. V situacích, kdy tyto schopnosti ošetřujícího

nestačí, je na řadě péče pastorační, kterou poskytuje pastorační pracovník či kněz, kteří mohou pomoci v oblasti duchovního rozhovoru, náboženských otázek a rituálů. Během našich rozhovorů zjistíme, komu stačí rozhovor „pouze“ s ošetřujícím nebo kdo je indikován pro duchovní službu poskytnutou pastoračním pracovníkem. Slovíčko „pouze“ jsme dali do uvozovek záměrně, jelikož v tomto případě znamená mnoho. Mnoho pro pacienta a jeho potřeby. Záleží na každém z nás, jaký postoj k této problematice zaujme, zda tyto pacientovy potřeby uzná. Ale i v případě, že tyto potřeby někteří ošetřující neuznávají, by měli dovolovat pacientům je projevit. Cílem spiri tuální péče je poskytnout pacientovi, ale i jeho rodině možnost popovídat si o věcech, které zaměstnávají jeho duši.

Metodika průzkumu Průzkum jsme realizovali metodou strukturovaného rozhovoru zaměřeného na verbalizaci spirituálních potřeb pacientů a na jejich názor na uspokojování jejich spirituálních potřeb ze strany sester. Problém průzkumu byl: Jaký je názor pacientů na posuzování jejich spirituálních potřeb sestrami. Cílem průzkumného šetření bylo zjistit, zda pacienti verbalizují své spirituální potřeby a které metody jsou praktikovány k jejich uspokojení. Cílovou skupinou byli pacienti se společným znakem – hospitalizace trvající déle než jeden měsíc. Skupinu tvořilo 40 % respondentů (R) věřících v Boha, 40 % R, kteří se považují za nevěřící, 13 % R věřících v transcendentno a 7 % R věřících pouze v sebe sama. Ohledně pohlaví byla skupina tvořena z 60 % ženami a ze 40 % muži. Realizovali jsme 15 rozhovorů, které byly nahrávány a poté analyzovány. Získané výsledky jsme zpracovali v počítačovém programu MS Excel a archivovali v PC. Průzkumné šetření proběhlo v Nemocnici Volyně s. r. o. v období listopad 2013 až leden 2014.

Výsledky Své spirituální potřeby verbalizovalo 37,5 % R, 25 % R svou kladnou odpověď podmiňovalo tím, že o svých potřebách hovoří „jen s některou sestřičkou“. Celkem 37,5 % R své spirituální potřeby neverbalizovalo. U religiózních a nereli giózních pacientů byly společné verbalizované potřeby – potřeba lásky a potřeba smíření (graf 1).

procent sester se snaží naslouchat spirituálním potřebám svých pacientů

V oblasti uspokojování spirituálních potřeb vyplynulo, že nejčastěji je užívána metoda rozhovoru, která je ale ovlivňována některými faktory, jakými jsou osobnost ošetřujících a časový faktor. Další metodou je metoda naslouchání, kde také hrají důležitou roli výše zmíněné faktory. Celkem 60 % R odpovědělo, že sestry jejich spirituální potřeby nasloucháním uspokojují, „když mají čas“, 26 % R uvedlo, že sestry naslouchají vždy, 7 % R odpovědělo, že naslouchají „pouze některé sestry“, a 7 % R odpovědělo, že sestry nenaslouchají (graf 2). Jako další metody v uspokojování spirituálních potřeb respondenti uvedli empatii, neverbální projevy sestry – nejčastěji úsměv, úpravu prostředí – barevný pokoj, osobní předměty, dále vytvořené podmínky k praktikování religiózních potřeb pacienta a podmínky pro udržování kontaktů s rodinou a vnějším prostředím (graf 3).

Diskuze Výsledky tohoto průzkumu jsou odlišné od ostatních zejména tím, že jsme dimenzi tohoto problému zkoumali z pohledu pacientů.

Graf 1 Složení průzkumného vzorku věřících R podle schopnosti komunikovat o této potřebě se sestrou ano ne jen s některou 37,5 % 37,5 %

25,0 %

% 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

Graf 2 Jak sestry uspokojují spirituální potřeby pacientů nasloucháním naslouchají, když mají čas naslouchají vždy pouze některé ne 60 %

26 % 7%

% 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

florence 7–8/16

praxe

Edukácia pacienta liečeného warfarínom Na ambulanciu praktického lekára pre dospelých prichádzajú pacienti po ukončení hospitalizácie s prepúšťacou správou a doporučenou zmenenou alebo novou perorálnou liečbou. Mnohí pacienti vnímajú nasadenie liečby warfarínom len ako nový liek, avšak pre sestru na ambulancii je signálom k začatiu edukácie o warfaríne, stravovaní a jeho vplyve na samotný účinok lieku.

Zuzana Piliarová, Zdravotné stredisko Rosina

arfarín je perorálne antikoagulancium, teda zabraňuje tvorbe krvných zrazenín, redukuje syntézu koagulačných faktorov v pečeni. Je ordinovaný lekárom (kardiológom, internistom), zväčša po 5–10 dňoch podávania heparínu počas hospitalizácie. Heparín sa nevysadzuje z liečby hneď, až po 2 dňoch súbežného podávania s warfarínom. Účinok sa dostavuje o 2–3 dni, teda sa nepoužíva na liečbu akútnych stavov spojených s tvorbou krvných zrazenín. Účinok warfarínu je: → liečebný: hlboká trombóza žíl dolných končatín, pľúcna embólia, IM → preventívny: po trombózach žíl, embóliách, po operáciách srdca, náhradách srdcových chlopní, vrodených defektoch antitrombínu.

Pacientom liečeným warfarínom stanovuje lekár individuálny plán užívania na základe jeho antikoagulačného účinku. Účinok sa zisťuje laboratórnym vyšetrením krvnej vzorky, tzv. vyšetrením QUICK. Uvedené hemokoagulačné vyšetrenie má dve zložky: PT-ratio – u pacientov bez liečby kumarínovými preparátmi (warfarín), kde je referenčná hodnota 0,18–1,20, a PT INR – u pacientov liečených kumarínovými preparátmi (warfarín), „kde je cieľová terapeutická hodnota 2,00–3,00. U časti pacientov je alternatívou podávanie aspirínu v dennej dávke 80–325 mg denne. Výber medzi warfarínom a aspirínom je závislý od prítomnosti rizikových faktorov“ (P. Mitro, Via practica, 2007, str. 503). U niektorých ochorení a pacientov môže byť požadovaná hladina až do 4,00 INR. „Kombinácia antiagregačných látok aspirínu a klopidogrelu sa ukázala byť menej účinná ako terapia

Pacient liečený warfarínom musí prísne dodržiavať predpísané dávkovanie a pravidelne jedenkrát mesačne chodiť na laboratórnu kontrolu

warfarínom“ (P. Mitro, Via practica, 2007, str. 503). Pacient musí prísne dodržiavať predpísané dávkovanie a pravidelne jedenkrát mesačne chodiť na laboratórnu kontrolu. Nakoľko účinná hladina warfarínu kolíše v závislosti od stravovania pacienta, ostatnej farmakologickej liečby a akútneho ochorenia, je dôležitá edukácia pacienta, aby nebol ohrozený buď nízkou hladinou INR (a teda rizikom vzniku krvných zrazenín), alebo naopak vysokou hladinou INR (a teda známkami krvácania z nadmerne zriedenej krvi). Pri nadmernom vzostupe PT INR môže warfarinizovaný pacient sledovať na sebe známky krvácania: nadmerná tvorba modrín bez predchádzajúceho úderu, spontánne krvácanie z ďasien, nosa, stopy krvi v moči, stolici, predĺžená menštruácia u žien, prítomnosť krvi pri vomite. Pacient liečený warfarínom prechádza v prípade predoperačnej prípravy podľa ordinácie lekára na injekčný nízkomolekulárny heparín (Fraxiparin, Clexane).

Vplyv stravy na antikoagulačný účinok warfarínu

Vplyv ostatných liekov na warfarín Lekár informuje pacienta o vplyve nesteroidných antireumatík a an-

fota: Profimedia

Vysoký príjem vitamínu K znižuje účinok warfarínu. Je obsiahnutý v zelenej a listovej zelenine – brokolica, kapusta, pažítka, hlávkový šalát, petržlen, hrach, špenát, zeler, ale aj olivový olej a sója. Rovnako nadmerný príjem citrusov znižuje účinok warfarínu (kiwi, grep, pomaranče). Naopak brusnice účinok warfarínu zvyšujú. Pacient je počas hospitalizácie na príslušnej diéte nastavený na určité dávkovanie warfarínu. V domácom prostredí sa ale jeho stravovanie zväčša mení a tomu treba prispôsobiť aj dávkovanie lieku. Následne by stravovanie pacienta už malo byť čo najstabilnejšie.

praxe

Molekulárný model liekov Warfarin (C19H16O4). Farebný kód atómov: uhlík (šedivý), vodík (biely), kyslík (červený)

tipyretik bežne používaných bez lekárskeho predpisu pri febríliach a bolestiach. Obe uvedené skupiny zvyšujú účinok warfarínu a riedia krv. Antikoagulačný efekt warfarínu je zvýšený aj pri antibiotikách, vakcinácii proti chrípke, perorálnych antidiabetikách. Antikoagulačný efekt warfarínu je znížený pri antacidách, vitamínu K, estrogénoch, antikonceptívach atď. Hoci lekár informuje pacienta o liečbe, rizikách atď. a pacient svojim podpisom potvrdzuje informovanosť, často je vplyvom novovzniknutej situácie, ochorením a liečbou pod psychickým tlakom a u sestry si opakovane overuje informácie, dopĺňa a overuje správnosť pochopenia.

→ sestra zdôrazní pacientovi nevhodnosť dávkovania warfarínu do dávkovačov liekov dopredu, nakoľko jeho dávkovanie sa aktuálne mení a môže sa líšiť každý mesiac → sestra poskytne pacientovi zoznam potravín, ktorých nadmerný príjem ovplyvňuje antikoagulačný účinok → sestra poučí pacienta o prejavoch krvácania → sestra vyhodnotí vedomosti pacienta, množstvo a ich uplatňovanie v praxi; ukazovateľom úspešnosti edukácie je aj hladina PT INR od 2,00 do 3,00 pri pravidelnom mesačnom laboratórnom odbere

Intervencie sestry

Ciele

→ sestra otázkami overí informovanosť pacienta o dávkovaní warfarínu, vplyve stravovania, liekov, sledovaní krvácavých stavov → sestra plánuje a realizuje laboratórne kontroly vyšetrenia QUICK → sestra stanoví sesterskú dg v oblasti deficitu informácií → sestra stanoví plán edukácie podľa potrieb pacienta → sestra realizuje edukáciu pacienta, príp. príbuzných → sestra písomne vypracuje pacientovi rozpis užívania warfarínu (3 mg, 5 mg) podľa ordinácie lekára

→ pacient si udržuje hladinu PT INR od 2,00 do 3,00 → pacient vie popísať potraviny a lieky vplývajúce na účinok warfarínu → pacient nepozoruje na sebe príznaky krvácania, no vie ich vymenovať Na základe vzájomnej dobrej spolupráce lekára, sestry a pacienta dochádza k úspešnému zaradeniu nového lieku do liečby pacienta a v konečnom dôsledku prispieva aj k psychickej pohode pacienta.

Literatúra: 1. archivus medicus 2002/2003. 1. vydanie. bratislava: tpeQ, 2002, s. 1942. isbn 80-968766-2-7 2. Martínková J, Mičuda s, cermanová J. vybrané kapitoly z klinické farmakologie pro bakalarské studium. kumarínová antikoagulancia. [online] 2005. dostupné na: http://www.lfhk.cuni. cz/farmakol/predn/kapitoly/krev/ kumarinbak.doc 3. lincova d; Farghali H. základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydanie. praha: Galén, 2007, s. 672. isbn 97880-7262-373-0 4. Mitro p. liečba arytmii a možnosti farmakoterapie. via practica. 2007;4(11):502–505. [online]. dostupné na: http://www.solen.sk/ via practica 11/2007

Více o autorce: Zuzana Piliarová 1996–1999: szŠ a vOŠz M. r. Štefánika, Martin – diplomovaná všeobecná sestra; 2003–2004: Fnsp Žillina, ortopedické lôžkové oddelenie; od 2004: zdravotné stredisko, rosina, ambulancia všeobecného lekára pre dospelých

zprávy našich partnerů / z konferencí

florence 7–8/16

navštívili jsme Praha 6.–8. června 2016

36. kongres české nefrologické společnosti Harrachov 16.–17. června 2016

XX. Harrachovské chirurgické dny Brno 21. května 2016

celostátní kongres porodních asistentek Praha 12. května 2016

ii. jarní konference Fnkv

O transplantaci ledvin v roce 2015 hovořil na 36. kongresu České nefrologické společnosti prof. MUDr. Miloš Adamec, CSc.

Praha 9. června 2016

pediatrické ošetřovatelství v praxi

Fakulta architektury ČVUT hostila nefrologickou společnost

nenechte si ujít Praha 13. července 2016

tradiční letní kurz první pomoci Luhačovice 12.–14. srpna 2016

Jak odbourat bariéry minulosti a zůstat sám sebou Argelés sur Mer, Francie 26. srpna – 4. září 2016

letní akademie prevence proti syndromu vyhoření Bližší informace o akcích naleznete na www.florence.cz v rubrice Kalendář

Kongres hostila Fakulta architektury Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze

Jindra Pavlicová, místopředsedkyně nefrologické sekce čas

rogram byl členěn do mnoha sekcí a jednu z nich tvořilo i samostatné odborné setkání nelékařských zdravotnických pracovníků pracujících v nefrologii. Tuto část, která se letos konala v Gočárově sálu, připravuje již tradičně nefrologická sekce České asociace sester (ČAS). Po slavnostním zahájení přednesla předsedkyně nefrologické sekce ČAS Mgr. J. Kracíková informace o činnosti této sekce a seznámila posluchače i s tím, co sekci ještě v letošním roce čeká. Kromě přípravy Multidisciplinárního kongresu v Brně to budou i volby nového předsednictva. Poté následoval odborný program, který se zaměřil na všechny aspekty ošetřovatelské péče v nefrologii. Zazněla sdělení věnovaná prevenci, hemodialýze, peritoneální dialýze, transplantaci ledvin i nutrici pacientů a řada kazuistik.

Pro prevenci má velký význam Světový den ledvin, který letos připadl na 10. březen a v jehož rámci si mohou lidé každoročně nechat zdarma preventivně vyšetřit ledviny. Jde o příspěvek ke koncepci primární prevence v ochraně veřejného zdraví. Tomuto tématu se ve své přednášce věnovaly J. Pospíšilová a B. Dobešová z FN Brno-Bohunice. M. Bílá a O. Lásková z dialyzačního střediska v Kežmaroku (DIALCORP) se ve svém sdělení zaměřily na historii a činnost tohoto střediska. Jak se žije pacientům s dialýzou po třicetileté léčbě, pohovořily Z. Švarcová a L. Melkusová z B. Braun Avitum a z Nemocnice Na Homolce. Hemodialýza je život zachraňující léčba, ale pro pacienta je velmi náročná. Pacienti mají obvykle různé komorbidity, ale obrovská je i psychická zátěž. Proto je snahou sester,

ale i ostatních členů týmu tyto obtíže pacientů alespoň zmírnit. Velmi emotivní byla kazuistika, kterou přednesla F. Diallo a kol. z hemodialyzačního oddělení na Strahově Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (VFN). Z kazuistiky vyplynulo, že při hemodialýze je nutné získat ke spolupráci nejen pacienta, ale i jeho rodinu. V tomto případě šlo o manžela pacientky, který velmi negativně ovlivňoval nejen svou ženu, ale vůbec celkový průběh léčby. Taková negativa mohou mít někdy i špatný konec. O přehledu komplikací pacientů v peritoneální dialýze a o desetiletých zkušenostech dialyzačního střediska hovořila Š. Albrechtová a kol. z dialyzačního střediska FMC-DC ve FN Královské Vinohrady v Praze. Léčba peritoneální dialýzou je při selhání ledvin léčbou rovnocennou hemodialýze a kompli-

kace se vyskytují u každé z nich. Autoři tohoto sdělení se zaměřili zejména na komplikace typu peritonitis, neinfekční komplikace typu pupeční hernie a další. Od komplikací jsme se následně přesunuli k nutričním režimům u pacientů s onemocněním ledvin a diabetem mellitem. O. Mengerová se zaměřila na konkrétní režimy a na jejich realizaci, což demonstrovala na kazuistice. Další kazuistika E. Gubkové a I. Hlavačkové z B. Braun Avitum Bánovce nad Bebravou představila pacienta s kombinovanou transplantací ledviny a pankreatu. Vhodnost této kombinované transplantace je nutné dobře posoudit. Autorky sdělení nás seznámily s celou škálou ošetřovatelských činností po kombinované transplantaci. S indikátorem kvality hemodialyzačního střediska ve FN Hradec Králové nás seznámila

fota: www.kongrescns2016.cz

Již 36. kongres České nefrologické společnosti s mezinárodní účastí se konal ve dnech 6.–8. června 2016 na Fakultě architektury Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze. Hlavním tématem letošního ročníku byl pacient s diabetem mellitem a chronickým onemocněním ledvin.

zprávy našich partnerů / z konferencí

Poslední blok prvního dne byl věnován cévní chirurgii a měl na programu celkem pět přednášek. U mikrofonu se postupně vystřídali MUDr. Miloslav Pirkl a MUDr. Michaela Krejbichová, kteří hovořili o aneurysmatu, MUDr. Alexandr Škaryd, který zmínil, jaký je život s cévní příslužbou, MUDr. Miloš Černý prezentoval chirurgická řešení cévních poranění v běžné praxi a MUDr. Pavel Janata představil kazuistiku poměrně vzácné arteriovenózní píštěle po traumatu na končetinách. Po vyčerpávajícím dni plném nových poznatků byl pro účastníky konference připraven společenský večer s bohatým kulturním programem, během kterého mohli návštěvníci v příjemné a přátelské atmosféře diskutovat s kolegy z oboru.

Odborná setkání lékařů a sester jsou pro praxi důležitá Druhý den byla sesterská sekce rozdělena do dvou bloků. V prvním prezentovaly sestry z chirurgie například ošetřovatelský pro-

Zpestřením obou sekcí byly workshopy týkající se i. v. vstupů a trenažéru Simbionix

ces u pacienta s tumorem stehna a sestry z JIP hovořily o život ohrožujícím stavu – aspiraci do plic, s níž se můžeme setkat nejen v nemocnici, ale i mimo ni. Třetí přednáška se zaměřila na to, v jakých situacích lze využít podtlakovou terapii v chirurgii a jaké jsou její klinické benefity. Kazuistiky pacientů s kolorektálním karcinomem pak zmapovaly dva pohledy na ošetřovatelskou péči. Druhý přednáškový blok představil např. možnosti využití stříbra obsaženého v materiálech

na vlhké hojení ran nebo ukázal, jak správně vybrat vhodnou pomůcku a jak dostatečnou informovaností předejít komplikacím a zvýšit kvalitu života stomiků. Poslední prezentace pak cílila na péči o zdravotníky, jejich duševní hygienu a snížení rizika vzniku a rozvoje syndromu vyhoření. Lékaři měli druhý den na programu varia a přednášky, které zazněly, se týkaly například nových orálních antikoagulancií, vývojových trendů v oblasti polního zdravotnického materiálu

Prestižní akreditace pro NephroCare

Jen celostní pohled na pacienta může přinést požadovanou kvalitu a tu pacient samozřejmě velmi citlivě vnímá a oceňuje

Vzdělávací program pro začínající zdravotní sestry, který nabízí NephroCare, největší síť dialyzačních středisek na světě, provozovaná společností Fresenius Medical Care, získal prestižní akreditaci EDTNA/ERCA (European Dialysis and Transplant Nurses Association/European Renal Care Association).

lavním posláním Evropské asociace dialyzační a transplantační ošetřovatelské péče je dosažení co nejvyššího standardu péče a podpory pacientů s onemocněním ledvin a jejich rodin. Asociace se také zaměřuje na podporu dalšího vzdělávání sester a tvorbu a průběžnou aktualizaci standardů a doporučení pro ošetřovatelskou nefrologickou péči. Získání akreditace pro základní vzdělávací program pro nastupující zdravotní sestry od této jedné z nejuznávanějších multidisciplinárních asociací nefrologické péče na světě je pro společnost

Fresenius Medical Care velkým úspěchem. Akreditace potvrdila, že vzdělávací program je pro začínající sestry skutečně přínosný. Každá sestra má v rámci tříměsíčního vzdělávacího procesu přidělenu svou edukátorku a program jí zajišťuje vysoce odborné zapracování a zvládnutí všech praktických i administrativních dovedností. „Program byl vytvořen díky dlouhodobé práci týmu odborníků NephroCare a před akreditací byl navíc pečlivě testován. Nyní získal tříletou akreditaci, během které bude postupně zaváděn v jednotlivých evropských zemích v rámci naší

určeného pro první pomoc nebo komplikací, které mohou nastat při gastroskopii, možností léčby chronických ran a dalších. Bohatý program a diskuze v závěru jednotlivých bloků opět ukázaly, jak významné je pro odbornou veřejnost pořádání těchto odborných setkání, při kterých si mohou lékaři i sestry sdělovat své poznatky, vyměňovat si své zkušenosti, vzájemně se obohacovat a rozvíjet tak nejen obor ošetřovatelství, ale i multidisciplinární spolupráci celých týmů.

sítě dialyzačních středisek,“ informovala Mgr. Ivana Lupoměská, hlavní sestra dialyzačních středisek NephroCare v České republice. Splnění náročných akreditačních podmínek vnímá ředitel české pobočky Fresenius Medical Care Ing. David Prokeš jako významný milník a uznání kvality péče v síti středisek NephroCare. „Nejde jen o uznání práce našich ošetřovatelských týmů; za mnohem důležitější považuji, že akreditace dává pacientům záruku, že v našich dialyzačních střediscích naleznou vysoce edukovaný ošetřovatelský tým, který je základní podmín-

kou kvalitní nefrologické péče,“ uvedl D. Prokeš. „Vždy se snažíme dát pacientům vynikající péči a ještě něco navíc. Naše střediska jsou prototypem holistické péče. Nikdy se nestaráme o ‚případ‘, ale o konkrétního člověka s jeho specifickými zdravotními, sociálními a psychologickými potřebami. Teprve celostní pohled na pacienta může přinést požadovanou kvalitu a tu pacient samozřejmě velmi citlivě vnímá a oceňuje. Akreditace EDTNA/ERCA je pro nás závazek a byli bychom rádi, aby se nám každodenně dařilo jejím náročným požadavkům dostát,“ doplnila I. Lupoměská. tz

XIX. konference pneumologické sekce ČAS Jarní pneumologicko-alergologická směs Eva Kašáková, předsedkyně Pneumologické sekce ČAS

Pneumologická sekce České asociace sester (ČAS) slaví v tomto roce 10 let od svého založení. Důstojnou oslavou tohoto výročí byla XIX. konference, kterou jsme pod názvem Jarní pneumologicko-alergologická směs uspořádaly ve spolupráci se sesterskou sekcí ČSAKI dne 21. května 2016 v kinosále FN Motol v Praze. Do posledního místa jsme zaplnily přednáškový sál, protože konference se zúčastnilo 95 převážně pneumologických a alergologických sester.

dbornou část konference zahájil MUDr. Vladimír Koblížek z Plicní kliniky FN Hradec Králové, který nás seznámil se syndromem akutní dechové tísně dospělých (ARDS), který vzniká náhle, je doprovázen tachypnoí, těžkou hypoxémií, oboustrannými plicními opacitami a špatnou compliance plic. ARDS vzniká z mnoha různých příčin. Nejčastěji vede k ARDS trauma, resp. polytrauma s hemoragickým šokem s nutností krevních převodů, sepse, aspirace žaludečního obsahu, ale ARDS může vzniknout i po inhalaci škodlivin, např. při požáru, při popáleninách, tukové embolii, akutní pankreatitidě, akutním jaterním selhání nebo po tonutí. Léčba spočívá v eliminaci základního onemocnění nebo stavu, podpoře vitálních funkcí, pacienti jsou napojeni na ventilační podporu, která zlepší výměnu plynů a koriguje hypoxémii. Na tuto přednášku navázala Mgr. Barbora Duchoňová z téhož pracoviště, která si připravila sdělení ARDS z pohledu sestry. Seznámila nás s úlohou sestry při ventilační terapii, která spočívá především v péči o průchodnost dýchacích cest, sledování vitálních funkcí, klinických projevů a ventilačních parametrů. Sestra také aplikuje analgosedaci a medikaci podle ordinace lékaře. Prezentace pak doplnila Romana Hniková ze stejného pracoviště kazuistikou 80leté pa cientky, u které byla pneumonie příčinou vzniku ARDS.

Dalším tématem konference bylo stárnutí populace a prodlužování lidského věku. Přednáškou Stárnutí populace – stárnutí plic otevřel toto téma prim. MUDr. Viktor Kašák z Lerymed Praha, který byl již tradičně odborným garantem konference. Uvedl, že v Česku žije 17 % seniorů nad 65 let (1,7 mil. osob) a je předpoklad, že v roce 2050 se počet seniorů zvýší na 3 milió ny. Zvyšuje se také doba dožití (průměrná délka života lidí, kteří se v daném roce narodí), která byla v roce 2013 v Česku u mužů 75,2 roku a u žen 81,1 roku. Upozornil, že stárnutí není nemoc, ale proces, který vede ke zvýšené prevalenci chronických nemocí. Z plicních nemocí se jedná především o chronickou obstrukční

florence 7–8/16

plicní nemoc (CHOPN), intersti ciální plicní procesy (IPP) a bronchogenní karcinom (BRCA). Kazuistiku 86letého pacienta s astmatem si připravila Monika Macháčková také z Lerymed Praha. Tento pacient je přes svůj vysoký věk stále velice aktivní, jak fyzicky, tak psychicky, dodržuje léčebný režim, ke své léčbě používá lék z inhalačního systému Turbuhaler, má správnou inhalační techniku a astma má pod kontrolou, takže ho vůbec neomezuje v životním stylu. Druhý pól astmatu u seniorů představila další kazuistika, kterou si připravila Eva Kašáková z téhož pracoviště. Jedna-

Syndrom akutní dechové tísně dospělých vzniká náhle a je doprovázen tachypnoí, těžkou hypoxémií, oboustrannými plicními opacitami a špatnou compliance plic. lo se o 87letou pacientku s Alzheimerovou nemocí (AN), která je klientkou Alzheimer centra (AC), je zcela nesoběstačná a odkázaná na pomoc pečujících osob. Z obou prezentovaných kazuistik vyplývá, že kvůli prodlužování lidského věku se budeme stále častěji setkávat

XIX. konference pneumologické sekce ČAS se konala v kinosále FN Motol

nejen se seniory, ale také s pacienty s Alzheimerovou nemocí. Pro tyto pacienty je třeba vybrat nejen vhodný lék pro léčbu astmatu, ale také vhodný inhalační systém a ve správné inhalační technice teoreticky i prakticky zaškolit pečující osoby. V případě pacientky s AN to byli všichni zaměstnanci AC. Na otázku, jak udržet pacien ty s chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN) aktivní, se pokusil odpovědět MUDr. Koblížek. Upozornil, že pacienti s CHOPN jsou velmi brzy velmi málo fyzicky aktivní, snižuje se jim tolerance fyzické zátěže, což vede ke změně životního stylu, k dekondici a k únavě. Aktivní pohyb a efektivní rehabilitace jsou u pacientů s CHOPN vedle farmakologické léčby, zanechání kouření, léčení komorbidit a očkování součástí paušální léčby CHOPN. Vzestup fyzické aktivity pacientů s CHOPN zlepšuje prognózu nemoci a významně snižuje mortalitu. Dopolední blok zakončila Tamara Popovičová z GSK, která nás seznámila s kampaní s názvem Vyběhněte s astmatem.

Podmínkou správné léčby HVS je správná diagnóza Ve druhé části odborného programu se k mikrofonu vrátil primář Kašák, aby nás seznámil s hyperventilačním syndromem (HVS). HVS je definován jako náhle vzniklá dušnost při neadekvátní hyperventilaci spojené a většinou i vyvolané strachem, úzkostí nebo stresem při absenci jiných patofyziologických abnormalit. Podmínkou správné léčby je správná diagnóza, při níž je vždy nutné vyloučit postupně se rozvíjející plicní onemocnění. Pacient vnímá HVS jako život ohrožující onemocnění, proto je nutný empatický přístup zdravotníků. Pokud se jedná o samotný HVS bez patologické příčiny, základem léčby je zpětné dýchání do papírového nebo polyetylenového sáčku a k úpravě stavu dojde za 5–10 minut. Následovalo sdělení MUDr. Martiny Šterclové z Pneumologické kliniky Thomayerovy nemocnice v Praze, která si pro nás připravila prezentaci o intersti

fota: Profimedia, autorka

zprávy našich partnerů / z konferencí

ciálních plicních procesech (IPP). Uvedla, že IPP jsou heterogenní skupinou chorob charakteristických různou měrou zánětlivého a/nebo fibrotického postižení plicního parenchymu a intersticia. Nejčastějšími příznaky jsou námahová dušnost, kašel, snadná unavitelnost a hemoptýza. Pacienti s podezřením na některý IPP by měli být odesláni ke stanovení diagnózy a ev. léčbě do center pro IPP. Možnosti farmakologické i nefarmakologické léčby i prognóza onemocnění se odvíjejí od přesného stanovení typu IPP. S tím, jak se žije s IPP, nás seznámil přímo pacient, kterého s sebou přivedla MUDr. Šterclová. Odpověděl nám na všechny

naše otázky a velmi nás potěšil svým aktivním a optimistickým přístupem ke své nemoci. Odbornou část věnovanou IPP pak doplnila kazuistika 80letého pacienta s intersticiální plicní fibrózou, kterou přednesla Mgr. Jana Kollarová z Plicní kliniky FN Hradec Králové. O bronchopulmonální dysplazii (BPD) hovořila Jana Chrudimská z Dětské kliniky Nemocnice Na Bulovce. BPD je chronické onemocnění plic nedonošených dětí s nízkou porodní hmotností, pro něž je charakteristická redukce růstu alveolů a snížená vaskularizace s typickým RTG obrazem plic. Ošetřovatelská péče o děti s BPD spočívá v zajištění průchodnosti

dýchacích cest pomocí odsávání, polohování, vibračních masáží a inhalací. O tyto děti je třeba pečovat šetrně a předcházet komplikacím. Velmi zajímavá přednáška byla doplněna kazuistikami předčasně narozených dvojčat, u kterých byla diagnostikována BPD. Poměrně závažnému medicínsko-eticko-multikulturnímu problému se ve své přednášce s názvem Na co vše má pacient právo? věnovala Mgr. Jana Zelenková z Pneumologické kliniky FN Motol. Odborný program konference pak uzavřela Jaroslava Šimoníčková ze Synlab Praha svou přednáškou s názvem PRICK testy – stále zlatý standard diagnostiky

alergií? Posluchače informovala, že kvůli ukončení výroby některých diagnostických alergenů nejsou prick testy v současné době v Česku dostupné a musejí být nahrazeny jinými diagnostickými metodami nebo se musí požádat SÚKL o jejich mimořádný dovoz. Věřím, že naše Jarní pneumologicko-alergologická směs svým programem účastníky konference zaujala i odborně obohatila, a už nyní se těším na viděnou v Brně, kde se 5. listopadu 2016 uskuteční výroční XX. konference pneumologické sekce ČAS, na kterou srdečně zvu všechny kolegyně, p ředevším ty z moravského regionu.

Velmi přínosná byla prezentace kazuistik JUDr. Petra Šustka, Ph.D., z Centra zdravotnického práva Právnické fakulty UK z oblasti právní odpovědnosti sestry, kterou ocenily především sestřičky z praxe.

tématem jejich vystoupení byla prezentace komplexního týmového přístupu v léčbě diabetu 1. typu. Bc. Darina Bendová hovořila o pozitivním novorozeneckém screeningu a Mgr. Michaela Chmelařová představila projekt s názvem „Život v kufříku“. Celou konferenci pak zakončila staniční sestra Dětského a dorostového detoxikačního centra Michaela Tylová se svým příspěvkem, který vyvolal velkou diskuzi především mezi studenty. Protože konference byla příznivě přijata studenty i odbornou veřejností, rádi bychom ji v příštím roce zorganizovali znovu a doufáme, že studenty zdravotnických škol na ní přivítáme nejen v rolích organizátorů, ale i mezi přednášejícími.

O pediatrickém ošetřovatelství v praxi se diskutovalo na půdě 3. LF UK Mgr. Michaela Chmelařová, vrchní sestra KDD FNKV

Ve čtvrtek 9. června 2016 proběhla na půdě 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (3. LF UK) konference s názvem „Moderní trendy v pediatrickém ošetřovatelství“, kterou organizovala Klinika dětí a dorostu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady (FNKV) pod záštitou náměstkyně pro ošetřovatelskou péči FNKV PhDr. Libuše Gavlasové, MBA.

kce byla zahájena velmi originálním způsobem – klauny z organizace Doktor Klaun, se nimiž Klinika dětí a dorostu FNKV (KDD) dlouhodobě spolupracuje. Po nich přivítali posluchače náměstkyně pro ošetřovatelskou péči FNKV PhDr. Libuše Gavlasová, MBA, doc. MUDr. Felix Votava, Ph.D., přednosta Kliniky dětí a dorostu FNKV, a přednostka Ústavu ošetřovatelství 3. LF UK PhDr. Hana Svobodová, Ph.D., která přítomné seznámila mj. i s tím, že v návrhu novely zákona č. 96/2004 Sb. je znovu zakotveno pregraduální vzdělávání v oboru dětská sestra. Cílem konference bylo navázat spolupráci se studenty, kteří se též aktivně zapojili do její organizace. Studenti měli možnost

setkat se se sestřičkami z praxe a diskutovat s nimi o zajímavých tématech. Sestry zase mohly například na základě přednášky Mgr. Petry Sedlářové lépe pochopit problematiku vzdělávání všeobecných sester v oblasti pediatrie. V dopoledním bloku zazněla mj. již tradičně skvělá prezentace Mgr. Marka Váchy, přednosty Ústavu etiky 3. LF UK, na téma Etické problémy zdravotní péče u zranitelné populace. Velmi přínosná byla i prezentace kazuistik JUDr. Petra Šustka, Ph.D., z Centra zdravotnického práva Právnické fakulty UK z oblasti právní odpovědnosti sestry, kterou ocenily především sestřičky z praxe. Odpolední blok byl v režii lékařů a sester KDD FNKV. Hlavním

zajímavost

florence 7–8/16

Výživa kosmonautů

Mgr. Helena Michálková, Ph.D., Ústav ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče, zsF, Jihočeská univerzita v českých budějovicích

ako první člověk se do vesmíru podíval Jurij Gagarin. V kosmické lodi Vostok 1 odstartoval z kosmodromu Bajkonur dne 12. dubna 1961 v 9 hodin a 7 minut moskevského času. V té době mu bylo 27 let. V kosmu strávil 1 hodinu a 48 minut a během letu pozoroval hvězdy, východ slunce a v kosmické lodi i posvačil. Vzhledem ke krátké době trvání letu nebyla potřeba komplexní strava.

Jídlo se konzumovalo před letem. Během prvních letů se testovalo, zda lze ve stavu beztíže žvýkat, polykat a konzumovat pevné nebo tekuté potraviny. První kosmonauti konzumovali potravu z hliníkových tub. Podobné se používaly na zubní pasty. Takto se podávaly zeleninové i bramborové kaše, haše, ale třeba i ruská polévka boršč. Tuby obsahovaly masové směsi (játra, rybu a další druhy mas) nebo byly sladké. Kosmonauti si je mezi sebou měnili podle svých chuťových preferencí. Protože však hliník nebyl ideální obal na potraviny, potahoval se speciálními materiály. Samotná tuba však byla těžká, proto se přešlo na plastové obaly.

První potraviny určené pro lety do vesmíru byly dehydratované, stlačené a upravené do kostek, které se vkládaly přímo do úst. Kostky se pomocí slin rehydratovaly a tuhé jídlo se dlouho žvýkalo. Drobečky by ve stavu beztíže mohly poškodit přístrojové vybavení, proto se kostky potahovaly želatinou, aby se snížilo jejich drobení. Potraviny byly vakuově baleny do jednotlivých porcí. Laminátové ochranné obaly chránily pokrm proti vlhkosti, ztrátě chuti a znehodnocení. Polotekutá strava nebyla příliš oblíbená, kosmonauti si na ni často stěžovali. Dehydratace potravin umožňovala větší pestrost jídelníčku kosmonautů ve vesmíru. K rehydrataci používali vodu z pis-

fota: profimedia

Kosmonaut či astronaut je člověk, který uskutečnil kosmický let (označení kosmonaut je ruského původu, astronaut amerického). Jako každý člověk má i kosmonaut své biologické potřeby. I ve vesmíru musí jít a pít a čím delší čas ve vesmíru tráví, tím větší pozornost se musí věnovat jeho výživě. Zajistit dostatek potravin a vhodně je uložit je důležitá součást přípravy kosmické mise.

zajímavost

tole, která se vstřikovala přes trysku do sáčku, v němž byl z druhé strany otvor, kterým si kosmonaut rehydratovaný obsah balíčku vytlačil do úst. Takovýto jídelníček se zdál být pestřejší, ale vzhledem k velikosti otvoru v sáčku byly potraviny rozmělněny na malé částečky. Po jídle vložil kosmonaut do sáčku germicidní tabletu, aby zamezil mikrobiálnímu růstu ze zbytků potravy.

Tuby nahradil příbor Lyofilizace, vakuové vymražování, je metoda sušení vlhkých předmětů, která později výrazně zlepšila jídelníček astronautů. Jídlo bylo díky ní lehké a mělo delší životnost. Dlouhé lety do kosmu však ukázaly na zdravotní rizika plynoucí z nedostatečného příjmu živin. Na začátku konzumovali kosmonauti potraviny třikrát denně a nabídka se opakovala každé čtyři dny. Každý člen posádky měl přidělených půl kilogramu potravin na den. S každým novým letem přibývaly i cenné zkušenosti pro lety budoucí. Konzistence potravin se postupně vylepšila natolik, že už nebylo nutné konzumovat všechny pokrmy z obalu přímo do úst, ale už se mohly konzumovat pomocí lžíce. Do obalu s dehydratovaným pokrmem se pomocí vodní pistole nastříkala voda a po rehydrataci se otevřel zip a pokrm se snědl lžící. Kromě těchto pokrmů v sáčcích měli už astronauti z programu Apollo s sebou i konzervované potraviny v plechovkách. Jejich nevýhodou však byla vysoká hmotnost. Výhodou naopak bylo po-

Potraviny pro Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) – balíčky obsahují například dehydratovaný listový smetanový špenát nebo cukrem potažené burské oříšky

těšení z jídla jako na Zemi. Protlaky v tubách už byly považovány spíše za zálohu než za hlavní způsob výživy. Dnes se do lehkých plastikových sáčků balí astronautům např. chleba nebo sušenky, do malých mističek se vkládají potraviny, které nepotřebují vodu, jako jsou např. ovocné dřeně nebo pudinky. V sáčku mohou být i potraviny, které nepotřebují další úpravu, jako např. oříšky, bonbony a sušené ovoce. Volně poletující potraviny jsou zakázané. Potraviny, které se mohou drobit, jako je např. pečivo, jsou zpracovávané do malých kousků – „jednohubek“, které se vkládají celé do úst, takže se riziko drobení eliminuje. Jeden malý bochánek = jedno sousto. Stoly a židle nejsou v prostorách kosmických stanic běžné, spíše se používá tác, který si s pomocí suchého zipu připevní kosmonaut na stehna, anebo tác, který se uchytí ke zdi. Také příbory jsou pomocí magnetu přichyceny k tácu. Součástí příboru jsou nůžky pro otevření balíčků s pokrmem. Jídlo se konzumuje přímo z obalů, nepřesunuje se na talíře. Potraviny v kosmu mají mdlejší chuť, což je dáno absencí gravitace, která způsobuje obtížnější vnímání vůní. Proto je nutné podpořit chuť. Sůl nemohou kosmonauti používat v podobě, v jaké ji známe na Zemi. Místo ní používají slané roztoky. Zdroj vody tvoří palivový článek, který přeměňuje směs vodíku a kyslíku na vodu. Tato voda je vhodná k přípravě pokrmů, ale není vhodná k pití. K tomu musí kosmonaut využít sáček s minerály. Pro uchovávání a konzumaci nápojů jsou v kosmu využívány adaptéry, které zamezují vytékání. Tyto adaptéry jsou podobné jako na běžných sportovních lahvích. V prostoru kosmických lodí nelze konzumovat sycené nápoje a alkohol je striktně zakázán. Rusové s sebou měli dříve malé množství alkoholu na přípitek při zvláštní události, Američané však zákaz dodržují.

Dnes si kosmonaut přihlásí jídlo do systému a ohřeje v mikrovlnce Jídlo pro kosmonauty musí obsahovat všechny potřebné složky. Pro uchovávání potravin se využívá dehydratace, zamrazování i konzervování. Ještě před odletem si kosmonauti vybírají jídla, která jim chutnají. Na základě jejich preferencí pak nutriční terapeuti připraví jídelníček, který odpovídá kaloricky i nutričně vyvážené stravě. Každý kos-

monaut tak má svůj vlastní jídelníček, který se mu opakuje nejčastěji po dvou týdnech. Dnes již mohou kosmonauti ve vesmíru konzumovat většinu pozemských pokrmů. Jídlo je převážně v dehydratované formě a je vakuově balené. Před konzumací se do něj doplní voda. Pokrm si bohužel nezachovává svou původní podobu, ale chuť i nutriční hodnota zůstávají stejné. Jídlo se konzumuje buď za studena, nebo se ohřívá pomocí horké vody nebo v mikrovlnné troubě. Jídelníček je individuální pro každého kosmonauta, který si před podáním přihlásí své jídlo do systému. Každý pokrm má svůj čárový kód, takže nutriční terapeut na Zemi má přesný přehled o tom, kolik a čeho každý kosmonaut snědl. A co konkrétně kosmonauti jedí? Existuje osm kategorií kosmických potravin: → Potraviny, které se rehydratují, protože z nich byla vymražením odstraněna voda (např. ovesné vločky). → Termostabilní potraviny v plechovkách, které mohou být skladovány při pokojové teplotě (př. ovoce, tuňák, pudink v kelímku). → Polotekuté potraviny – v nich je částečně ponechána voda, aby měla potravina měkkou strukturu (př. sušené ovoce, hovězí maso). → Přirozená forma potravin bez úpravy (př. oříšky, sušenky). → Ozářené potraviny – to jsou masné produkty (př. hovězí steak, krůtí maso), které byly uvařené a sterilizované ionizujícím zářením. Poté se mohou uchovávat při pokojové teplotě. → Zmrzlé potraviny – hluboce zamražené (př. koláč). → Čerstvé potraviny bez úprav (př. banány, jablka). → Chlazené potraviny (př. sýr, smetana). Nápoje jsou skladovány v podobě instantních směsí, které se pouze naředí vodou. Čerstvé jídlo musí být spotřebováno během prvních dvou dní letu, jinak by se zkazilo. Maso musí být upravené ionizujícím zářením, které zaručí jeho úplnou sterilizaci. Mezi jídlo, které nepotřebuje speciální úpravu, patří čokoláda, tyčinky, oříšky. Dehydrované jídlo, např. instantní polévky, je upraveno odebráním veškeré vody a konzumováno poté, co se do něj nalije horká voda. Potraviny upravené teplem tak, že jsou sterilní (např. marmeláda), se mohou konzumovat po celou dobu. Literatura u autorky

cyklus seminářů

Efektivní hojení ran volba krytí podle spodiny rány

Program:

14.00–14.15 Registrace účastníků 14.15–14.20 Úvodní slovo 14.25–15.25 Patofyziologie chronických ran

15.25–15.40 15.40–16.40

16.40–16.55 16.55–18.25

18.25–18.30

– dekubity – bércové vředy – ischemické defekty + diabetická noha Přestávka Režimová opatření nutná k úspěšné léčbě – komprese u žilní nedostatečnosti, lymfedému – rozdíl v technice Přestávka Wound healing continuum – fáze hojení – výběr materiálů dle spodiny rány dle generických skupin – antiseptika – požadavky na krytí v jednotlivých fázích hojení Předávání certiﬁkátů Přednášející:

Bc. Jana Dvořáková, lektor certiﬁkovaného kursu hojení ran, NCO NZO, Brno

Termíny a místa konání:

6. 9.

5. 10.

2. 11.

Metropol

Barceló Praha Five

Clarion Congress Hotel

České Budějovice

Praha

Ostrava

Konference je určena pro všeobecné sestry, zdravotnické záchranáře a farmaceutické asistenty. Pro nelékařské zdravotnické pracovníky je konference zařazena do kreditního systému dle vyhlášky č. 4/2010 Sb. a účastníkům akce náležejí 4 kredity. Registrujte se na www.ﬂorence.cz/vzdelavani/akce. Registrační poplatek 100 Kč. Změna programu vyhrazena. partner

pořadatel

pod záštitou