Manažerská review

01 mr

16

manažerská review

číslo 1/2016 27. června 2016 příloha AM Review 13/2016 www.ambitmedia.cz

STRANA 4

STRANA 11

STRANA 12

STRANA 15

Role managementu zdravotnického zařízení v akreditačním procesu

V budování eHealth má hlavní roli stát – v ČR se to zatím nepovedlo

Ochrana osobních údajů v EU od května 2018 nově – změny se týkají i zdravotnictví

Banky považují lékaře za korektní klienty a nabízejí unikátní bonusy

Úspěšná bilance projektu Kvalita očima pacientů RNDr. Tomáš Raiter, řešitel projektu Kvalita očima pacientů Tlak uživatele je nejefektivnější nástroj zvyšování kvality. To platí v jakémkoli oboru a zdravotnictví není výjimkou.

Nepoučení, nesebevědomí a nenároční pacienti budou jen stěží motivovat zdravotníky k lepším výkonům a tlačit zdravotnictví k vyšší kvalitě. Chceme-li tedy mít kvalitní zdravotnictví, musíme aktivovat pacienty, zvyšovat jejich sebevědomí a dát jim do rukou nástroje pro uplatnění svobodné volby zdravotnického zařízení. O vše ostatní už se pak postarají sami tím, že nekvalitní služby přestanou využívat. To je v zájmu veřejnosti, zdravotních pojišťoven a v konečném důsledku i zdravotnických zařízení (ZZ).

U kolébky projektu stáli v roce 2001 PhDr. Miroslav Bílek z Centra řízení kvality ve Fakultní nemocnici Plzeň, MUDr. Pavel Březovský, ředitel odboru zdravotní péče na MZ ČR, a RNDr. Tomáš Raiter, autor tohoto článku, výzkumník a zakladatel společnosti STEM/MARK, která se orientovala mj. na empirické výzkumy ve zdravotnictví. Všechny tři ingredience – Bílkovo nadšení a znalost nemocničního prostředí, Březovského schopnost rozpoznat potřebnost projektu a posunout jej na národní úroveň a zkušenosti s kvalitní metodologií výzkumné společnosti STEM/MARK – pomohly vytvořit produkt, který později zaujal i v zahraničí, když jej v roce 2010 Zdravotní výbor OECD ve své publikaci „Improving Value in Health Care“, věnované měřením kvality, uvedl jako příklad dobré praxe z ČR. Projekt samotný však nevznikal od nuly, ale byl inspirován zkušenostmi Pickerova institutu v Bostonu a využil jeho filozofii osmi dimenzí kvality zdravotní péče.

O kvalitě projektu KOP svědčí i fakt, že je dodnes jediným výzkumem splňujícím odborná kritéria empirických šetření, který se v této oblasti u nás široce používá.

První byla vojenská nemocnice Projekt KOP má za sebou takřka jedenáct let ostrého provozu. Paradoxně nebyla první nemocnicí, která prošla kompletním výzkumným šetřením na všech svých odděleních, žádná z přímo řízených organizací MZ ČR, ale Ústřední vojenská nemocnice (nyní ÚVN-VoFN Praha, jejímž zřizovatelem je ministerstvo obrany. Bylo to v roce 2005 v souvislosti s její tehdejší vůbec první akreditací JCI v ČR. Laťka se tak hned při prvním šetření dostala hodně vysoko a dlouho čekala na další přemožitele. Souhrnná spokojenost tehdy v ÚVN dosáhla 84,0 %, což byl významně nadstandardní výsledek. Za standard dobré péče je u těchto šetření považován výsledek na úrovni 80 %. Každá desetina procentního bodu nad touto hranicí stojí krev, pot a slzy.

Letos uplynulo patnáct let od okamžiku, kdy se začal rodit projekt Kvalita očima pacientů (KOP) – manažerský nástroj pro monitoring a řízení kvality služeb ve zdravotnických zařízeních. Dalším milníkem byl 1. leden 2006, kdy se projekt stal součástí bonusového řádu Ministerstva zdravotnictví ČR (MZ ČR) a začal přinášet standardní výsledky. Jeho základní myšlenkou je poznatek, že o kvalitě služby v konečném důsledku vždy rozhoduje její uživatel.

RNDr. Tomáš Raiter

Mezi nejúspěšnější pronásledovatele výsledku ÚVN z řad fakultních nemocnic se o rok později zařadily ostravská a plzeňská fakultní nemocnice. Ostatní „fakultky“ a přímo řízené organizace napoprvé nedokázaly splnit metodické minimum 50% návratnosti dotazníků.

Další projekty Za patnáct let se projekt rozrostl z původního jednoho produktu o další tři projekty, které využívají podobnou filozofii a metodiku sociologického empirického výzkumu. Vedle měření spokojenosti hospitalizovaných pacientů (KOP-H) je dnes k dispozici také projekt pro ambulantní pacienty (KOP-A), projekt zaměřený na zaměstnance Kvalita pracovního života (KPŽ) a v posledních třech letech vznikla zajímavá kombinace hodnocení měkkých dat o spokojenosti a tvrdých dat o výkonech v projektu Přirozený porod v porodnici (PPP).

V případě KOP-A (výsledky spokojenosti pacientů z ambulantní péče) jsou vzhledem k charakteru služby metodika i jednotlivé hodnocené indikátory trochu odlišné, ale filozofie zůstává stejná.

Projekt KPŽ reaguje na povinnost ZZ vyplývající ze zákona o zdravotních službách, podle kterého musí zařízení měřit nejen spokojenost pacientů, ale také spokojenost zaměstnanců. Metodika tohoto projektu byla poprvé pilotována ve FN Plzeň již v roce 2007, takže v době, kdy byla tato povinnost uzákoněna, již měl pět let života za sebou.

Projekt PPP se poprvé pouští do kombinace měkkých dat (spokojenost rodiček) s tvrdými daty (frekvence použití vybraných výkonů v průběhu porodu).

Jedná se o pět výkonů, které bývají někdy nadužívány, a proto je porovnání těchto výkonů v různých porodnicích podnětem k zamyšlení, zda není výkon někde aplikován rutinně. Těmito výkony jsou:

1. podíl císařských řezů na celkovém počtu porodů, 2. podíl epiziotomií na celkovém počtu vaginálních porodů, 3. podíl indukovaných porodů na celkovém počtu vaginálních porodů, 4. podíl epidurálních analgezií na celkovém počtu vaginálních porodů, 5. podíl porodů vedených porodní asistentkou na celkovém počtu vaginálních porodů.

Porovnání výsledků dostávají porodnice po skončení každého čtvrtletí.

KOP podporuje aktivitu i spokojenost Projekt KOP podporuje aktivitu pacientů tím, že jim poskytuje informace o zdravotnických zařízeních a nutí je tím k aktivní volbě. Nejlepší alibi pro pasivitu je nedostatek informací. Zároveň KOP poskytuje zpětnou vazbu od pacientů zdravotnickým zařízením, a tím podporuje zvyšování kvality služeb a v důsledku toho i zvyšování spokojenosti pacientů (graf 2).

Spokojenost roste Zajímavější než historie projektu jsou jeho výsledky a zkušenosti z patnáctiletého rozvoje. Nabízíme poznatky řešitele zhuštěné do stručných bodů.

Vybrané poznatky a výsledky projektu KOP Co to je spokojenost Spokojenost pacienta měřená touto metodou vyjadřuje rozdíl mezi zkušeností, kterou pacient získá pobytem ve zdravotnickém zařízení, a jeho očekáváním. Je jen málo pacientů, kterým je poskytnuta nekvalitní služba. Většina nespokojených pacientů nedostala od poskytovatele péče dostatek relevantních informací, takže měli nereálná očekávání. To však neznamená, že neexistuje problém. Nespokojenost pacientů se negativně promítá do efektivity zdravotního systému.

Aktivní pacient je levnější Aktivní a spokojený pacient dostává kvalitnější péči a je pro zdravotní systém levnější. Aktivní (informovaný, poučený, asertivní) pacient dokáže částečně eliminovat nedostatky a chyby, které vznikají při čerpání služby (graf 1), a spokojený pacient zase čerpá méně služeb ze zdravotního systému. V důsledku toho jsou aktivní a spokojení pacienti výrazně levnější než pacienti pasivní a nespokojení.

Spokojenost pacientů ve zdravotnických zařízeních, které se projektu dlouhodobě věnují, systematicky roste.

Spokojenost pacientů versus spokojenost zaměstnanců Spokojenost pacientů a kvalita pracovního života (spokojenost zaměstnanců ve zdravotnictví) jsou spojité nádoby.

Obtížně si lze představit, že by byli spokojeni pacienti tam, kde nejsou spokojeni zaměstnanci. Zlepšováním kvality pracovního života zaměstnanců ve zdravotnictví se nepřímo zvyšuje i spokojenost pacientů.

Velikost zdravotnického zařízení Spokojenost pacientů nezávisí na velikosti zdravotnického zařízení, ale na ochotě a schopnosti managementu připustit si, že názor pacienta je pro zdravotnické zařízení důležitý, a přesvědčit o tom významnou část zaměstnanců.

Co je pro pacienta důležité?

Nejpřísněji pacienti obvykle hodnotí to, co je pro ně důležité a kde tudíž mají největší očekávání. To je patrné ze srovnání výsledků spokojenosti s jednotlivými indikátory kvality v různých typech zdravotnických zařízení.

POKRAČOVÁNÍ NA STRANĚ 2

Manažerská Review | červen 2016 | příloha AM Review 13/2016 | redakční uzávěrka: 20. 6. 2016 | www.amreview.cz, www.facebook.com/AMReview.cz, http://twitter.com/AMReview_ambit | vydavatel: Ambit Media, a. s., www.ambitmedia.cz | ředitel společnosti: RNDr. Martin Slavík | adresa: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5 | šéfredaktor: Jan Kulhavý | obchodní ředitel: Martin Kula, martin.kula@ambitmedia.cz | marketing: Mgr. Julie Langerová, DiS., julie.langerova@ambitmedia.cz | redakce přílohy: Mgr. Tomáš Polák, tomas.polak@ambitmedia.cz, PhDr. Jaroslav Houštecký | grafická úprava: Karel Zahradník | jazyková redakce: Mgr. Martin Tarant | ilustrace na titulní straně: Profimedia | tisk: AHOMI, s. r. o. | samostatně neprodejné.

02

ŘÍZENÍ KVALITY

Úspěšná bilance projektu Kvalita očima pacientů POKRAČOVÁNÍ ZE STRANY 1

Zatímco v akutní lůžkové péči (nemocnicích) jsou dlouhodobě a s velkým odstupem nejhůře hodnoceny dimenze „citová opora a zmírnění strachu pacienta“ a „tělesné pohodlí pacienta“, kam patří většina tzv. hotelových služeb nemocnic, tak v následné péči (psychiatrické i rehabilitační) evidujeme největší deficit v dimenzi „informace a komunikace s pacientem“.

Souvisí to zřejmě s charakterem onemocnění, které je pro psychiatrické i rehabilitační pacienty hůře předvídatelné z hlediska další prognózy, a tudíž očekávají výrazně více informací od lékaře. Nejmarkantněji to vidíme na indikátoru „frekvence hovorů s lékařem“. Tento ukazatel patří v nemocnicích k nejlépe hodnoceným s hodnotami vysoko přes 90 procent spokojenosti.

V psychiatrických léčebnách/nemocnicích se hodnocení spokojenosti s tím, jak často má pacient možnost hovořit s lékařem, pohybuje na hodnotě těsně nad 40 procenty a v rehabilitačních ústavech je to dokonce kolem 30 procent.

Analogie v rehabilitaci Z podobného důvodu jsou také v rehabilitačních ústavech hodnoceni přísněji fyzioterapeuti než sestry a lékaři. Očekávání pacientů je od nich nejvyšší.

Graf 1. Čím je pacient aktivnější, tím lepší péči dostává a tím je péče o něj levnější (zdroj: Patient Survey) Aktivní pacient

Pasivní pacient

index spokojenosti

12,8 %

28 %

87

Při léčbě došlo k chybě

19,2 %

35,8 %

Špatná koordinace mezi poskytovateli zdravotní péče

12,6 %

41,8 %

Zdravotní problémy v důsledku špatné komunikace poskytovatelů

13,2 %

48,6 %

Ztráta důvěry ve zdravotní systém

15,1 %

59,8 %

Znovupřijetí do nemocnice do 30 dnů po propuštění

86

Důvěra v lékaře Jedním z největších a přetrvávajících problémů českého zdravotnictví je nízká důvěra pacientů v ošetřující lékaře. Analýzou dílčích indikátorů kvality jsme zjistili, že nízká důvěra je takřka vždy způsobena souběhem nízkých hodnocení těchto tří indikátorů: 1) „znalost ošetřujícího lékaře“, 2) „srozumitelnost odpovědí lékaře“ a 3) „potřeba většího zapojení do rozhodování o vlastní léčbě“.

Ad 1) Tradice představení se pacientovi podáním ruky, která má spíše význam pro navázání vztahu důvěry mezi pacientem a lékařem než pro zapamatování jména lékaře, u nás neexistuje a její nesmělé zavádění v posledních letech není dostatečné. Často pacient při odchodu ze zařízení vůbec neví, kdo byl jeho ošetřujícím lékařem.

Ad 2) Za posledních 10 let se zvýšila frekvence hovorů lékařů s pacienty, ale pacienti si často stěžují na nesrozumitelnost a příliš mnoho cizích slov v odpovědích lékařů.

Ad 3) Snaha lékařů zapojovat pacienty do rozhodování o vlastní léčbě se zřetelně zlepšuje. Tady někdy naopak naráží lékaři na nezájem pacientů, zejména u starších ročníků a těch s nižším vzděláním.

85 84 83 82 81 80

Graf 2. Aktivní a spokojený pacient je pro zdravotní systém efektivnější

79

do 30 let 31–50 let

emocionální složka

51–70 let nad 70 let muž

aktivní pacient

spokojený pacient

žena základní bez vyučení

informovaný pacient

citlivý (responsiveness) poskytovatel péče

vyučení bez maturity maturita VŠ

indikátory kvality pro pacienty

2007

2008

2009

2010

indikátory kvality pro odborníky

akutní přijetí plánovaná přijetí

měření zkušeností pacientů (spokojenost, zkušenost, responsiveness)

byl(a) jsem převezen(a) odjinud nevím samostatně s pomocí

2015 (n = 176) 2014 (n = 239) 2015 (n = 427) 2014 (n = 571) 2015 (n = 1004) 2014 (n = 1080) 2015 (n = 558) 2014 (n = 580) 2015 (n = 1083) 2014 (n = 1300) 2015 (n = 1139) 2014 (n = 1259) 2015 (n = 236) 2014 (n = 256) 2015 (n = 842) 2014 (n = 1026) 2015 (n = 857) 2014 (n = 901) 2015 (n = 266) 2014 (n = 345) 2015 (n = 751) 2014 (n = 906) 2015 (n = 1343) 2014 (n = 1470) 2015 (n = 89) 2014 (n = 90) 2015 (n = 106) 2014 (n = 142) 2015 (n = 2010) 2014 (n = 2320) 2015 (n = 78) 2014 (n = 130)

Intenzivní nebo kontinuální sběr?

Praxe nejen u nás, ale i v zahraničí potvrdila, že krátkodobý intenzivní sběr v řádu několika týdnů vede k přesnějším výsledkům. Při sběrech, které trvají více než tři měsíce, je většinou velmi obtížné dosáhnout dostatečné návratnosti dotazníků a reprezentativity vzorku pacientů.

Spokojenost a sociodemografie Zajímavý je také vliv sociodemografických nebo „casemixových“ charakteristik na spokojenost pacientů (tab. 1). Dlouhodobě se ukazuje, že trochu kritičtější jsou při hodnocení spokojenosti ženy než muži. Pokud existují výjimky, pak spíše potvrzují pravidlo. Jednoznačně nejkritičtější skupinou jsou mladí pacienti ve věkové kohortě do 30 let. Jsou to pacienti, kteří vyrostli již v novém politicko-společenském prostředí, nejčastěji ze všech věkových skupin vědí, co chtějí, a umějí si řadu informací najít i na internetu nebo umějí porovnat své zkušenosti s těmi zahraničními.

Výhodou nemocnic je, že tato cílová skupina zatím většinou zdravotní péči ještě nepotřebuje. Jak bude postupně stárnout a dostávat se do věku větší spotřeby zdravotních služeb, poroste očekávání pacientů a tím i tlak na kvalitu. Pro zachování alespoň stejné spokojenosti bude nezbytné při vyšším očekávání pacientů poskytovat přiměřeně vyšší kvalitu služby.

Návratnost minimálně 50 %!

Dynamika indikátorů kvality

Akutní případy snižují spokojenost

Při opakovaných šetřeních se obvykle nejvíce zlepšují ty indikátory, které byly v předchozím šetření hodnoceny nejhůře. To znamená, že pokud víme, kde je problém, obvykle s ním už něco dokážeme udělat. Proto je výhodou tohoto projektu, že poskytuje výsledky nikoliv jen za celé zdravotnické zaříze-

Při podrobnější analýze výsledků některých nemocnic se ukázalo, že nezanedbatelný vliv na souhrnnou spokojenost má poměr mezi plánovanými a akutními hospitalizacemi (tab. 1).

Pacienti přijatí neplánovaně vykazují systematicky nižší spokojenost než pacienti hospitalizovaní plánovaně.

Které skupiny pacientů vyřadit z hodnocení?

Návratnost dotazníků, tedy podíl počtu vrácených dotazníků z celkového počtu relevantních pacientů hospitalizovaných v době šetření, má výrazný vliv na kvalitu primárních dat a spolehlivost získaných výsledků. Výzkum KOP obvykle dosahuje návratnosti nad 65 %. Pokud je návratnost nižší než 50 %, což se stalo za deset let realizace asi dvakrát, označujeme výsledek pouze za orientační a nespolehlivý a zdravotnickému zařízení nepřidělujeme rating. Některé ankety, které se objevují v médiích, mají s tímto parametrem zásadní problém. Jako příklad může posloužit anketa Nejlepší nemocnice (sdružení HealthCare Institute), která sice návratnost dotazníků nezveřejňuje, ale z uvedených informací o počtu nemocnic a pacientů lze dopočítat, že průměrná návratnost dotazníků činí cca 8 %. To je samozřejmě zcela nedostatečné a neumožňuje to provést spolehlivé vyhodnocení výsledků.

Pokud chceme korektně porovnávat spokojenost pacientů v různých zdravotnických zařízeních, je nezbytné vyloučit z hodnocení některé skupiny pacientů, které způsobují systematické chyby ve výsledcích a mohly by některá zdravotnická zařízení znevýhodňovat. Například

2012

2013

2014

2015

78,3 79,0 83,0 82,8 85,1 85,4 86,0 84,8 85,1 84,5 83,3 83,3 85,8 84,3 84,6 85,3 83,5 83,1 83,6 81,4 82,9 83,2 84,8 84,4 82,4 81,5 83,7 83,1 84,0 83,7 82,1 80,7 70

ní, ale za jednotlivá pracoviště. Každá jednotlivá stanice zapojená do výzkumu obdrží asi 50 dílčích indikátorů, ve kterých se může porovnat s ostatními pracovišti, nebo si vyhodnotit dynamiku hodnocení v časové řadě. To usnadňuje zacílení intervence managementu při zvyšování kvality služeb.

2011

index spokojenosti

(zdroj: RNDr. Tomáš RAITER, Kvalita Očima Pacientů – FN Plzeň, 2015)

efektivní zdravotnictví

racionální složka

2006

Tab. 1. Vliv sociodemografického třídění na souhrnnou spokojenost pacientů

Hodnocení lékařů a sester V akutní péči (v nemocnicích) není systematický rozdíl mezi spokojeností pacientů s lékaři a se sestrami. V některých nemocnicích je vyšší spokojenost s lékaři, v jiných zase se sestrami.

V psychiatrické péči však platí pravidlo, že hodnocení sester je přísnější než hodnocení lékařů. Zdá se, že v tomto typu zdravotnických zařízení se setry stávají hromosvodem nespokojenosti pacientů mnohem častěji než lékaři, nebo než sestry v nemocnicích. Formanův slavný film Přelet nad kukaččím hnízdem zřejmě vycházel ze znalosti problematiky – největším strůjcem všeho neštěstí v očích pacientů byla právě vrchní sestra. Tuto hypotézu potvrzuje i výrazný rozdíl v hodnocení sester na otevřených a uzavřených odděleních. Sestry jsou velmi často považovány za příčinu různých příkoří, která pacienti ať už oprávněně nebo neoprávněně v psychiatrických nemocnicích pociťují.

Graf 3. FN Ostrava – časová řada spokojenosti pacientů

systematickou odchylku směrem k nižší spokojenosti způsobují respondentky porodnic a šestinedělí. Jedná se chybu popsanou v odborné literatuře způsobenou specifickým stavem některých rodiček bezprostředně po porodu (tzv. postpartální deprese). Proto se výsledky těchto oddělení nezahrnují do celkového indexu spokojenosti za danou nemocnici. Týká se to i některých dalších specifických skupin pacientů.

Pokud není tento postup zohledněn, mohou být výsledky značně nespolehlivé. Z etických důvodů se do výzkumu nezařazují pacienti, kteří jsou v době dotazové situace indisponováni.

Zkušenosti s přístupem k projektu Při patnáctiletém bilancování stojí za to zmínit se alespoň stručně o zkušenostech s přístupem účastníků zdravotnického trhu k projektu. Trh je tvořen třemi hlavními subjekty: pacientem/spotřebitelem, poskytovatelem zdravotní služby/zdravotnickým zařízením a plátcem/pojišťovnou.

Pravidla fungování trhu významně ovlivňuje ministerstvo zdravotnictví.

Zřetelně největší pasivitu v přístupu k projektu, který má podporovat kvalitu zdravotních služeb, vykazují zdravotní pojišťovny (ZP). Přitom mají hned několik důvodů, proč se na podobných projektech podílet: Jsou to právě ZP, které by pro své pojištěnce měly hledat všechny dostupné způsoby, jak zvýšit kvalitu služeb.

Podporou aktivity a spokojenosti pacientů by měly zvyšovat efektivitu zdravotního systému.

Podporou edukace, informovanosti a aktivity pacientů by měly posilovat pozici pacientů, což je jeden ze způsobů, jak narovnat informační asymetrii mezi poskytovatelem a pacientem.

80

84

90

Tato asymetrie a pasivita pacientů často vede k vyšším než oprávněným požadavkům na úhrady ze strany poskytovatelů vůči pojišťovnám.

Naopak ministerstvo zdravotnictví se své role zhostilo se ctí, zejména v počáteční fázi a při podpoře myšlenky, že pacient má být zapojen do hodnocení kvality zdravotní péče.

Vytknout mu můžeme jen to, že při předání odpovědnosti za monitoring spokojenosti v souvislosti s novým zákonem o zdravotních službách v roce 2012 na jednotlivá zdravotnická zařízení nezajistilo využívání jednotné metodiky, čímž se ztratila několik let budovaná výhoda srovnatelnosti výsledků a přirozený tlak na růst kvality.

Poskytovatele služeb lze rozdělit na dvě skupiny. Na skupinu zdravotnických zařízení s osvíceným a odvážným managementem, který má ambici zlepšovat své služby a využívat k tomu i nástroje založené na monitorování zkušenosti svých klientů, a na skupinu, kde je monitoring spokojenosti považován za jakousi nepříjemnou povinnost, kterou je potřeba naplnit co nejjednodušším a pokud možno bezbolestným způsobem.

Bohužel pro zdravotnictví, ta druhá skupina je stále ještě větší.

Přístup pacientů lze vyvodit z návratnosti dotazníků, která se pohybuje v průměru mezi 65 a 70 procenty. To je v dnešní poněkud nervózní a vyhrocené atmosféře ve společnosti velmi vstřícný přístup svědčící o tom, že pacienti jsou rádi, že se zdravotnické zařízení o jejich názor zajímá, a rádi se o něj podělí. × Koho by zajímaly další zkušenosti a výsledky, které se do tohoto příspěvku nevešly, najde podrobnější informace na stránce www.hodnoceni-nemocnic.cz.

KRÁTCE

04

ŘÍZENÍ KVALITY Soud odmítl žalobu lékařských odborů

Miliardová podpora pro záchranáře

Motolské centrum patří ke světové špičce

Obvodní soud pro Prahu 2 odmítl 7. června žalobu, kterou se Lékařský odborový klub (LOK) domáhal po státu splnění memoranda o zvýšení platů lékařů, které podepsal v únoru 2011 předseda LOK MUDr. Martin Engel s ministrem doc. MUDr. Leošem Hegerem, CSc. Stanovilo, že k 1. lednu 2013 dosáhnou platy lékařů v nemocnicích 1,5- až trojnásobku průměrné mzdy v ČR. M. Engel oznámil, že LOK se proti rozhodnutí odvolá, je prý připraven absolvovat všechna následující soudní řízení a obrátit se i na Evropský soud ve Štrasburku.

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) 13. června tiskovou zprávou oznámilo, že má na podporu složek Integrovaného záchranného systému připraveno 2,09 miliardy korun, většinou z evropských fondů. Tyto prostředky by měly být použity hlavně na podporu rychlejších výjezdů při mimořádných událostech. Maximální výše příspěvků na jeden projekt je 300 miliónů korun.

O podporu lze žádat od 1. července do konce roku 2017. V případě zdravotnické záchranné služby tak mohou učinit kraje s výjimkou hlavního města Prahy.

Transplantační centrum ve Fakultní nemocnici v Motole 7. června oznámilo provedení 306. transplantace plic.

První tu vykonali v roce 1997. Z důvodu nedostatku dárců se počty dlouho držely na 20 až 30 ročně, letos po zavedení úhrady pro dárcovské nemocnice dárců přibylo, nové plíce by tak mohlo dostat 50 lidí. „Tím se Motol zařadí mezi sedm předních světových center,“ řekl přednosta 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty UK v Praze prof.

MUDr. Robert Lischke, Ph.D. Ročně se na světě provedou asi 4000 transplantací plic.

Stop nadbytku administrativy Lékařská komora založila Výbor pro bezpečnost pacientů

Role managementu zdravotnického zařízení v akreditačním procesu

Historie akreditací zdravotnických zařízení v Evropě sahá do poloviny osmdesátých let minulého století, kdy se v oficiálních strategických materiálech v oblasti zdravotní politiky kromě narůstající potřeby kontroly nákladů na zdravotnictví začíná objevovat jako cíl i kvalita zdravotní péče. Velmi záhy se ukázalo, že pro tak komplikovaný systém, kterým nepochybně zdravotnictví je, není jako nástroj měření kvality vhodné sebehodnocení – již v roce 1997 doporučuje Rada Evropy členským státům zavádět specializované národní systémy externí kontroly kvality ve zdravotnictví.

Spojená akreditační komise (SAK) v ČR vznikla v roce 1998 jako výstup mezinárodního projektu, jehož cílem bylo zavést v postsocialistických zemích akreditační systémy pro nemocnice.

Odborným garantem projektu (který se kromě nás udržel jen v Polsku) byla Joint Commission v USA – externí hodnocení prováděné SAK vychází tedy z akreditačních principů založených na procesním řízení kvality, řízení kvality na základě dat (indikátorů) a proaktivního řízení rizik.

Příprava jakéhokoli zdravotnického řízení k akreditaci (a to nejen v ČR, ale v podstatě kdekoli) zahrnuje obvykle velkou řadu změn na úrovni řízení jednotlivých pracovišť i instituce jako takové. Zásadním předpokladem úspěšného a uživatelsky přátelského provedení těchto změn je silné zapojení managementu, a to ve všech fázích akreditačního procesu. Tyto fáze jsou tři: iniciační koordinační udržovací

Iniciační fáze akreditačního procesu Rozhodnutí o tom, zda dané zařízení absolvuje externí hodnocení kvality a bezpečí, je logicky primárně na vrcholovém managementu. Protože dosud v ČR neexistuje povinnost tuto formu hodnocení absolvovat a není ani automatická finanční bonifikace pro akreditovaná zařízení, rozhoduje se management obvykle na základě snahy prověřit zavedené procesy z hlediska kvality péče a bezpečí pro pacienty. V některých případech je stimulem konkurenční tlak (fakt, že konkurenční zařízení již akreditována jsou) či reakce na proběhlou závažnou nežádoucí událost.

Při rozhodování o zahájení přípravy k akreditaci je vhodná široká diskuse zejména s reprezentanty klinických pracovišť – i když si i dnes ještě někteří zdravotničtí manažeři myslí, že akreditace znamená vytvoření barevně označených úhledných šanonů plných dlouhých a obtížně srozumitelných předpisů, realita je jiná. Akreditace je definována jako formální proces vedoucí k poskytování kvality a bezpečné zdravotní péče, akreditační šetření se tudíž zabývá primárně posouzením výkonu daného

ILUSTRAČNÍ FOTO: PROFIMEDIA

MUDr. David Marx, Ph.D., ředitel Spojené akreditační komise

„Přežívá zcela mylný názor, že akreditace jsou jen úhledné řady šanonů plných dlouhých a obtížně srozumitelných předpisů... “

MUDr. David Marx, Ph.D.

zařízení v praxi – jistěže v souladu s vnitřními předpisy zařízení. Je tudíž logické, že příprava k akreditačnímu šetření se významně dotýká právě klinické praxe a že ti, kteří za ni odpovídají, by měli být účastni výběru vhodného akreditačního nástroje.

Kvalitní akreditační systémy jsou obvykle poměrně náročné, zejména v oblastech týkajících se bezpečí pacientů a pracovníků nemocnice. Při svém rozhodování by tedy management měl brát v potaz i fakt, že příprava na takovou akreditaci vyžaduje určitý čas (v průměrně velké nemocnici to je například 18 až 24 měsíců).

K úkolům managementu v iniciační fázi patří vysvětlování rozhodnutí akreditovat a argumentace v jeho prospěch – cílem není získání certifikátu, ale zahájení systematického a celoinstitucionálního procesu zvyšování kvality péče a bezpečí pacienta, procesu, který – má-li být opravdu účinný – nikdy nekončí.

Občas od reprezentantů zdravotnických zařízení slýcháme, že zatím mají jiné priority (např. stabilizaci počtu sester či lékařů nebo rekonstrukční a stavební práce)), že tudíž kvalita a bezpečí přijdou na řadu až posléze.

Obávám se, že s takovým postojem nemohu souhlasit – řízení kvality je plnohodnotnou složkou managementu jakékoli instituce a ve zdravotnictví (zejména např. při nedostatku personálu vytvářejícím potenciální rizika) to platí dvojnásobně.

Koordinační fáze akreditačního procesu Vlastní příprava zdravotnického zařízení vyžaduje jednotnou a jasnou koordinaci ze strany vrcholového managementu. Sjednocení procesů v obvykle konzervativním prostředí – navíc tradičně praktikujícím tzv. „silo“ management, kde jednotlivá oddělení,

Č

kliniky a ústavy mají zavedenu řadu „svých“ tradičních činností, od vedení dokumentace až po barevné kódování provedených výkonů – vyžaduje hodně trpělivosti, energie a zejména přesvědčení o účelnosti celého procesu.

I když vlastní příprava zařízení k akreditačnímu šetření je po technické stránce obvykle řízena manažerem kvality či příslušným pracovištěm, úspěšně lze proces absolvovat jen při konzistentní podpoře vrcholového managementu. Literární zdroje uvádějí, že tam, kde členové statutárních orgánů nemocnic a členové jejich vrcholového vedení mají vzdělání v oblasti kvality a bezpečí zdravotní péče a kde se vrcholový management pravidelně zabývá sledováním parametrů kvality a bezpečí poskytované péče (ideál ně jí věnuje 20–25 % času), jsou jednoznačně lepší výsledky v oblasti péče o pacienty i minimalizace rizik. Naopak, nic nepodrývá více aktivitu pracovníků zařízení, kteří se snaží požadavky akreditačních standardů naplnit, než nekonzistentní přístup managementu ve smyslu „hlavně zvládneme akreditační komisi a pak si zas můžete dělat co chcete“. Je logické, že tam, kde se např. porada vedení nemocnice věnuje otázkám kvality a bezpečí péče málo nebo vůbec, nelze očekávat lepší situaci v zařízení jako takovém.

Koordinační role v sobě zahrnuje i dohled nad kvalitou a reálnou aplikovatelností připravovaných vnitřních předpisů – jak již jsem uvedl, nelze jistě bezpečně koordinovat činnost desítek či stovek zdravotníků (i nezdravotníků) bez písemně popsaných procesů – na druhé straně zejména ty předpisy, které regulují zdravotnické činnosti, musejí být stručné a jednoznačné tak, aby neumožňovaly pružnou interpretaci. Snahu některých pracovníků nemocnice vytvářet nové

učebnice, nikoli stručné normativní materiály , musí regulovat právě koordinační rozhodování managementu.

Udržovací role managementu v akreditačním procesu Zkušenosti z ČR i ze zahraničí ukazují, že typickou reakcí na úspěch v prvém akreditačním šetření je pokles výkonnosti a míry dodržování nastavených pravidel, a to až do té míry, že celkové skóre při druhém akreditačním šetření bývá i významně horší než při tom prvním.

Zde je role managementu zařízení zásadní – vstupní akreditační řízení nastavuje parametry pro jednotlivé činnosti a definuje spektrum dat, které se samo zařízení rozhodlo sbírat, aby na měřitelných datech prokazovalo zlepšování výstupů své činnosti. Zde totiž platí Descartův výrok „Co nelze změřit, neexistuje" a je to právě management, který s indikátory kvality a bezpečí pracuje při provozních i strategických rozhodováních.

Neocenitelnou zpětnou vazbou o situaci v zařízení jsou výstupy z auditní činnosti – odpovědností managementu je zavést a udržovat pravidelné audity zaměřené na hlavní oblasti zdravotnických i nezdravotnických činností.

Jakýkoliv systém externího hodnocení kvality a bezpečí je jen nástrojem – nástrojem primárně pro management daného zařízení k naplnění jeho úkolu řídit danou nemocnici, léčebnu či odbornou ambulanci tak, aby poskytovala kvalitní a bezpečnou péči. Jakkoli osvícení budou v oblasti kvality a bezpečí jednotliví pracovníci, bez důsledně a konzistentně pracujícího managementu je vytvoření a udržení robustního systému jen iluzí.

Jsem rád, že řadu takto motivovaných manažerů znám, a je mi ctí, že s nimi mohu pracovat. ×

eská lékařská komora (ČLK) vyhlásila 7. června akci Stop zbytečné administrativě ve zdravotnictví. „Vedle nedostatku lékařů a sester je právě administrativa největší překážkou k tomu, aby pacienti dostávali kvalitní péči,“ prohlásil na tiskové konferenci prezident ČLK MUDr. Milan Kubek. Vyzval zdravotníky, aby Výboru pro bezpečnost pacientů ČLK, který komora před nedávnem ustavila, hlásili, kdy jim administrativa bere čas určený k péči o nemocné. Výzvu směřuje ČLK také k ministerstvu zdravotnictví a zákonodárcům, mají se zasadit o snížení objemu zdravotnické administrativy.

Zmíněný výbor bude s podporou právní kanceláře ČLK analyzovat jednotlivé platné i navrhované právní normy s ohledem na to, zda bezpečnost pacientů zvyšují či naopak snižují. „Za obzvláště tristní považujeme současný způsob vedení zdravotnické dokumentace, jejíž větší část neobsahuje žádné užitečné informace potřebné pro řádné poskytování kvalitní a bezpečné péče. Podstatnou část dokumentace dnes tvoří úřední dokumenty, jež nesouvisí s prací lékaře ani sestry.

Jedná se například o různé druhy informovaných souhlasů.

Velmi problematickou oblastí je sesterská dokumentace, jejíž vedení je sestrám uloženo s úmyslem optimalizovat ošetřovatelský proces.

Sesterská dokumentace obsahuje řadu vložených listů – formulářů, kde většinou zatrhávacím způsobem jsou křížkovány určité rizikové faktory s cílem definovat ošetřovatelské problémy pacienta. Ošetřovatelská dokumentace se jeví jako zcela nadbytečná administrativní zátěž, neboť každá kvalifikovaná zdravotní sestra umí učinit při příjmu jasný a efektivní zápis nezabírající dlouhé minuty vyplňováním administrativních dotazníků, jehož výsledkem je zjištění nezbytných informací o pacientovi, aniž by bylo nutno studovat prefabrikované formuláře,“ píše se v první deklaraci Výboru pro bezpečnost pacientů. ČLK také požaduje kritické zhodnocení přínosu akreditačních komisí, které prověřují kvalitu a bezpečnost zdravotnických zařízení. Podle MUDr. Kubka se ve většině případů „limitně blíží nule“. „Místo, aby se sledovaly počty pádů v nemocnicích a hledala opatření, jak před nimi pacienty ochránit, sleduje se, zda nemocnice o pádech vedou evidenci. Podobně se musí vést evidence stížností, i když žádné stížnosti nejsou,“ doplnil koordinátor výboru MUDr. Pavel Kubíček.

V nemocnicích by se podle něj ušetřil čas i tím, že se pro každého pacienta vypíše jedna dokumentace, nyní se vypisují dvě – lékařská a sesterská. Místo mnohastránkových informovaných souhlasů, jež pacienti nečtou, je přínosnější rozhovor pacienta s lékařem, který mu vše vysvětlí. „Pacienti si právem stěžují, že lékaři stále více času hledí do papírů a počítače a že na lidský kontakt není čas,“ poznamenal M. Kubek.

Nemocnice podle něj nadměrně zatěžují povinnosti spojené s akreditací stvrzující kvalitu a bezpečnost péče.

Akreditace přitom podle M. Kubka jsou jen „zlatým dolem“ pro soukromé subjekty, které na nich „dojí“ peníze. × RED, ČTK

VZDĚLÁVÁNÍ

05

Problémem nemocnic je jejich sešněrovanost KOMERČNÍ PREZENTACE

Garant online MBA oboru Management zdravotnictví na CEMI (Central European Management Institute) MUDr. Rudolf Střítecký vzdělává lékaře, manažery a zdravotnický personál zejména v otázkách managementu zdravotnictví. Právě toto vzdělání a obecně komplexnější pohled na společnost podle něj českým nemocnicím chybí.

Zabýváte se získáváním a modelováním lékařských znalostí. Jaký je v současnosti největší nedostatek vzdělávání lékařů v ČR? Zdravotnictví je komplexním, adaptivním systémem. Víme, že systém je nelineární s nekonečným množstvím vstupních proměnných, výsledkem změny na začátku může být to, že malá změna na vstupu může vyústit ve velkou změnu ve výstupu. A to se stalo při pokusu o změnu systému vzdělávání ve zdravotnictví. Podotýkám, že v Čechách obvykle vymýšlíme českého kočkopsa, změnu neuděláme důsledně se všemi návaznostmi a na konci je problém. Je třeba říci, že předchozí systém postgraduálního vzdělávání byl na dobré úrovni a srovnatelný se světem. Nebyla to politická záležitost, ale odborná a ta byla řešena v kontextu potřeb existujícího zdravotního systému. Měli jsme velmi dobře vzdělané sestry, lépe než v ostatních zemích Evropy, byly téměř na úrovni nynějších bakalářek. Tak vysoké vzdělání samozřejmě v praxi nepotřebovaly, ale zde se např. změna měla odehrávat kultivací vzdělávacího systému a ne bezhlavou revolucí bez návaznosti na potřeby praxe. A to samé se odehrálo v postgraduálním vzdělávání lékařů, kam byly zavedeny tržní prvky, aniž by byly v návaznosti na celý systém, a to pochopitelně způsobuje distorze ve fungování systému. Jakmile se řeklo, že lékaři si budou postgraduální vzdělávání platit, převedlo se jejich vzdělávání na různá zařízení, která si toto právo vzdělávání nárokovala z důvodu svého institucionálního postavení, a tak se začal rodit problém. Jak si budou lékaři, kteří pracují de facto ve státním zařízení, platit své vzdělávání, kdo je nahradí na jejich odděleních, kde pracují, atd. Přitom je nutné podotknout, že problémy, se kterými se budou setkávat po většinu svého života, se odehrávají na úrovni okresních nemocnic, ne v krajských a fakultních zařízeních, to je problém specializace. To znamená, že na specializované úrovni se setkávají s medicínskými specialitami, se kterými se v běžné praxi nesetkají. Jako houby INZERCE

MUDr. Rudolf Střítecký Vystudoval LF UJEP Brno. V letech 1996–1997 absolvoval stáže na University of Nevada, Chicago AUPHA, ASHR s tématikou Health care management. V současnosti vede Institut zdravotního managementu FM VŠE v Jindřichově Hradci, je garantem MBA oboru Management zdravotnictví na CEMI a provozuje ordinaci pro dětskou kardiosonografii. Je členem odborných společností AIHA, AUPHA, IPC, publikuje v odborných časopisech, včetně zahraničních.

po dešti narostly specializační obory.

Máme jich nejvíce na světě a dobytých výhod se nynější zastánci mnoha specializací nechtějí vzdát. Tento problém lze řešit nastavením podmínek a ony samy zaniknou pro nepotřebnost. Náprava musí vycházet z minulých zkušeností a myslím si, že by se k problematice hlavně měla vyjadřovat ta pracoviště, jichž se to nejvíce dotýká, to jsou bývalé okresní nemocnice. Všeobecná péče tvoří podle statistik 87 % veškeré poskytované péče, speciální jen 17 %.

Proto je nutné, aby náprava vycházela z oblasti všeobecné péče a ne z univerzitních pracovišť, i když ta se musejí spoluúčastnit.

Jakou roli u nás hraje management kvality zdravotnictví?

Nezastupitelnou, protože z ekonomického pohledu poskytuje v produkci zdravotnických služeb konkurenční výhodu. Ale většina nemocnic nemá ani vypracovanou formalizovanou strategii, natož aby nemocnice uměly zapracovat management v kvalitě poskytovaných zdravotnických služeb do strategie zařízení, do strategických cílů organizace, do strategických plánů nemocnice. Jedním z důvodů je jejich centralizované vedení, jedna nemocnice se podobá druhé jako vejce vejci, i když existují výjimky, ale ve vnímání kvality poskytovaných služeb pacienti tyto nemocnice vidí stejně. Na druhé straně je to jednoznačně špatné mana-

žersko-ekonomické vzdělání ředitelů zařízení a jejich institucionální vedení např. ve formě holdingů, kdy praktické vedení se odehrává mimo nemocnici v centru matky holdingu, které má rozhodující pravomoc, ale zodpovědnost nese jednotlivé zdravotnické zařízení. Tato sešněrovanost zdravotnických zařízení vyúsťuje v rezignaci na tvorbu strategií, protože tyto věci se řeší podle toho, jaké kontakty ta která nemocnice má.

Jsou medici na fakultách dostatečně připravováni na další vzdělávání a rozvoj poté, co školu dokončí?

Jsou nedostatečně nebo nejsou vůbec vzděláváni v oblasti mikroekonomie a managementu v produkci zdravotních služeb. A je to chyba, protože tak jak je zdravotní systém nastavený, týká se naplňování dvou inkonzistentních cílů v managementu ve zdravotnických službách. Tj. medicínského cíle a ekonomického cíle. Tím se zdravotnictví liší od běžných podniků. Cílem zdravotnictví je optimálně naplňovat dosažení medicínských cílů v rámci daného limitovaného budgetu, a protože matematicky není možní každému poskytnout maximální možnou péči, je třeba tento budget rozšířit o část, kterou si bude pacient hradit dobrovolně sám, pokud požaduje služby nad možnosti tohoto budgetu. Je to mnohem humánnější přístup než současné nastavení financování zdravotnictví.

Zabýváte se i vzděláváním dalšího zdravotnického personálu?

Již 15 let pracuji jako vedoucí Institutu v managementu ve zdravotnických službách na VŠE Praha, kde v rámci prezenčního a distančního studia vzděláváme studenty, kteří mají ekonomicko-manažerské základy, jak aplikovat management do zdravotnictví.

Také několik roků garantuji MBA obor Management zdravotnictví na CEMI, kde také učím. Nejčastější základní chybou, se kterou se setkávám, je, že studenti si zjednodušeně myslí, že management je řízení, ale to je velký omyl.

Management je vedení lidí a součástí managementu je také řízení. Cílem managementu ve vedení lidí je hledat přidanou hodnotu nebo synergický efekt a to je obtížné. Každý to neumí, ale vzdělávání v této oblasti může každému pomoci. Dalším tradovaným omylem je management neživých věcí, např. management znalostí či informací. To není management v teoretickém slova smyslu, můžete zde najít něco, čemu

říkáte přidaná hodnota, ale ve vedení lidí se jedná o něco jiného, zde hledáte stále se měnící synergický efekt. Např. v informacích hledáte něco, co ještě neznáte, ale je to tam uloženo.

Jaký vliv na stav zdravotnictví ČR mají odchody lékařů do zahraničí?

Tuto problematiku podrobně neznám, a tak bych se k tomu nerad vyjadřoval, ale myslím si, že jde více o politický nástroj, který je využíván v tlaku na zvyšování platů v lékařství. Hlavním problémem je postgraduální vzdělávání lékařů a na jeho úvodní změně se významně podílí jak ČLK, tak lékaři sami.

Jste garantem oboru MBA – Management zdravotnictví. V čem může dané studium lékařům a pracovníkům ve zdravotnictví v jejich kariéře pomoci?

Co se týká výuky MBA, pokoušíme se naše pohledy prezentovat studentům a pokoušíme se je naučit systémovému pohledu na problematiku v poskytování zdravotních služeb spolu s využíváním praktických dovedností s vazbou na teorii managementu. Protože se většinou jedná o majitele a vedoucí ve vedení zdravotnických zařízení, studium je zaměřeno na jejich potřeby.

V jakých oblastech kromě odborného vzdělávání by se měli pracovníci ve zdravotnictví zlepšovat?

Myslím si, že by lékaři či zdravotničtí pracovníci neměli být zaměřeni úzce na zdravotní problematiku, ale měli by mít celospolečenský nadhled, který se týká zařazení zdravotnictví do společnosti, vidět souvislosti zdravotnictví se životem celé společnosti a jeho vztahy k hodnotám, které ve společnosti platí. Mělo by jim být jasné, že nejsou výlučnou vrstvou společnosti, ale jsou vysoce specializovaným servisem (službami), který si ale platí pacienti.

Lékaři jsou placeni pojištěnci a podle toho by se měli chovat. Naši lékaři, ředitelé, vlastníci zdravotnických zařízení, úředníci na krajských úrovních by měli povinně absolvovat vzdělání nejen v oblasti medicíny, ale také v oblasti produkce zdravotních služeb, ve zdravotním managementu a v mikroekonomických dopadech poskytování zdravotních služeb. To je nezbytné pro pochopení komplexnosti zdravotního systému. Toto vzdělávání systematicky neprobíhá. Musím podotknout, že jsem se jako většina lékařů nechtěl manage-

mentem ve zdravotnických službách zabývat. Ale po listopadové revoluci jsem byl kooptován za OF do České národní rady, kde jsem byl ve zdravotním výboru ČNR, a tam jsem pochopil, jak složitý je zdravotní systém, a když jsem slyšel názory členů zdravotního výboru, které z dnešního pohledu jsou směšné, došlo mi, že jde o věci odborně velmi složité, které nelze řešit pouze politicky. Politik řeší uvedené problémy pohledem politika, který chce být opětovně zvolen, a mnohé problémy ve zdravotnictví lze řešit pouze odborně a často nepopulárně. A to nejde dohromady s politikou. Úkolem politika je vytvářet podmínky pro dobré fungování systému se správným nastavením základních stavových podmínek. Ostatní je třeba přenechat lidem, kteří problematice rozumějí. To je práce na roky a my jsme stále na začátku. Politik nic nemůže nařizovat a již vůbec ne řídit systém, to nefunguje, ale protože se o to snaží, je neustále svědkem toho, jak systém špatně funguje. Je nesmysl se domnívat, že systém selže nebo se zhroutí, systém nevymyslel homo politicus, ten zde funguje již od starověku a mění se tak, jak se mění společenská potřeba. Proto by zde mělo být více pokory v kultivaci podmínek, ve kterých se systém nachází. Mé pobyty v zahraničí mi pomohly tyto souvislosti pochopit a podívat se na zdravotnictví z jiného úhlu pohledu. Výuka managementu ve zdravotnických službách mi dala velký nadhled při chápání místa zdravotnictví ve společnosti.

S kvalitou MBA programu Management zdravotnictví na CEMI byl spokojen i absolvent MUDr. Marek Slabý, MBA, ředitel Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje: „Institut CEMI jsem si vybral především na základě doporučení od kolegů, kteří byli se studiem velmi spokojeni, dále jsem kladl důraz na složení lektorského sboru a flexibilní formu výuky. Jako ředitel záchranné služby krajského formátu mám velmi nabitý pracovní program, proto jsem zvolil online formu výuky, která je na CEMI skutečně velmi dobře technicky provedená, student dostává rychlou zpětnou vazbu od lektorů i studijního oddělení. Spolupráce se všemi lektory byla velmi přínosná pro mou praxi. Rozvržení předmětů v rámci MBA programu Management zdravotnictví pokrývá celé spektrum manažerských znalostí vhodné pro vedoucí lékařské pracovníky. Studium tedy hodnotím jako velmi šťastný krok k mému profesnímu rozvoji.“ ×

06

POJIŠTĚNÍ ZDRAVOTNICKÝCH ZAŘÍZENÍ

Členové sněmovního výboru pro zdravotnictví prezentují stanovisko, že je nezbytně nutné změnit přístup k agendě pojištění odpovědnosti zdravotnických zařízení. Podle poslanců je totiž současný stav, kdy nemocnice platí nijak neregulované pojistné, plýtváním penězi.

Jak známo, zásadní roli ve významu pojištění, zejména odpovědnosti za poskytované zdravotní služby, sehrál nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), resp. jeho dopad na výši náhrad újmy a s tím spojenou výši pojistných plnění. Zjednodušeně řečeno, zdravotnická zařízení nyní musejí počítat s rizikem daleko vyšších plateb za způsobené újmy a podle toho řídit i své pojištění odpovědnosti.

Navíc je zde další společenský faktor, na který již loni v AM Review upozornil ředitel právního oddělení Renomia, a. s., Mgr. Václav Bezděkovský, když napsal: „S výší náhrad pak také souvisí i četnost. Bez ohledu na nový občanský zákoník lze sledovat větší uvědomění pacientů o svých právech, včetně práva na náhradu způsobené újmy. Osvětová kampaň vedená kolem nového občanského zákoníku pak mohla toto uvědomění ještě prohloubit. Předpokládáme tak, že trend zvyšování četnosti uplatněných nároků na náhradu újmy bude pokračovat.“ Za velmi důležité V. Bezděkovský také považuje ustanovení par. 1475 odst. 2 občanského zákoníku, na jehož základě práva na bolestné a na náhradu za ztížení společenského uplatnění nezaniknou smrtí poškozeného, pokud tato práva budou ještě za jeho života uplatněna u soudu. Upozorňuje, že se jedná o velkou změnu oproti dřívějšímu ustanovení par.

579 „starého“ občanského zákoníku, podle něhož tato práva smrtí bez dalšího zanikla. „Nelze tak vyloučit ani budoucí praxi, kterou zatím spíše známe z amerických filmů, kdy připravení advokáti budou vyčkávat tyto situace a okamžitě žalovat zdra-

ILUSTRAČNÍ FOTO: JIŘÍ BENÁK / IDNES.CZ / PROFIMEDIA

Poslanecká idea: Pojištění odpovědnosti zdravotnických zařízení na stejném principu jako autopojištění

Jakému resortu změna přísluší?

Z dostupných dat vyplývá, že pojištění nemocnic se průběžně zdražuje.

Pojistky stoupají souběžně s tím, jak stoupají částky, které musejí být podle občanského zákoníku vypláceny za újmy za bolest a za ztížení společenského uplatnění.

R. Kareš: Utápíme milióny v rizikových pojistkách, místo abychom měli větší zisk a mohli platit vyšší daně

Robert Kareš, Ph.D., MBA

milionů korun ročně, což je prý suma, za kterou by mohla dva měsíce svítit, nebo by mohla vyplatit všem zaměstnancům třináctý plat. Přitom prý ještě před třemi lety činilo pojistné zhruba polovinu současné částky.

Stejně tak, tedy dvojnásobně, vzrostlo za období platnosti nového občanského zákoníku pojistné pražské Všeobecné fakultní nemocnici, která nyní platí necelých 14 miliónů. Tiskový mluvčí nemocnice PhDr. Filip Brož v této souvislosti upozornil, že nemocnice přitom musela vyplácet škodu jen čtyřikrát, šlo konkrétně o částku 877 tisíc. Výši pojistného ale de facto nijak nemůže ovlivnit a pojištění si ze zákona sjednat musí.

V

ýkonný ředitel Pojišťovny Všeobecné zdravotní pojišťovny (PVZP) Robert Kareš, Ph.D., MBA, zveřejnil 19. ledna na svém blogu na iDnes text nadepsaný „Zastropovat pojištění odpovědnosti nemocnic? Nereálné!“ Podle signálů z dalších pojišťoven zabývajících se pojištěním odpovědnosti zdravotnických zařízení, které má AM Review k dispozici, text R. Kareše velmi přesně a odborně shrnuje peripetie diskutovaného tématu. Se svolením autora text zveřejňujeme v plném znění. „Po neúspěchu v cestovním ruchu je snaha, aby stát určoval cenu rizika v segmentu pojištění odpovědnosti nemocnic. Situace na trhu to však neumožňuje.

Na Aktuálně.cz vyšel článek ‚Nemocnice utápějí milióny, které by mohly léčit, v drahých pojistkách‘. Jsem naprosto přesvědčen, že po jeho přečtení se upřímně zděsili všichni kolegové z velmi omezeného a neustále se zužujícího kruhu pojistitelů, kteří jsou stále ještě ochotni nabízet extrémně rizikové a nesmírně nákladné pojištění profesní odpovědnosti nemocnic.

V textu se píše, že cena pojištění roste a že je určitá snaha takové pojištění zastropovat. To je absolutně nereálné a nemožné! I když na papíře je možné v podstatě všechno, na trhu se nenajde nikdo, kdo by na něco takového přistoupil.

Něco podobného zkusil někdo jiný v pojištění úpadku cestovních kanceláří a výsledek byl stejný. Nikdo to nechtěl dělat, tak se od toho muselo ustoupit. A to připomínám, že pojištění úpadku cestovních kanceláří je

votnická zařízení, aby tato osobní práva přešla na dědice. Toto pak lze předpokládat zvláště v případech očekávaných vysokých náhrad,“ napsal Mgr. Bezděkovský.

Návrh přišel z výboru pro zdravotnictví Podle poslanců je tedy třeba upravit legislativní rámec pojištění odpovědnosti zdravotnických zařízení.

Předseda sněmovního výboru pro zdravotnictví prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc., se v lednu pro server Aktuálně.cz vyslovil takto: „Opravdu by bylo dobré v tom udělat pořádek.

Souhlasím s návrhem zavést podobné podmínky, jaké jsou pro autopojištění.“ Mínil tím variantu, že pro pojištění by se stanovil strop, nemocnice by navíc platily pojistky podle typu a velikosti.

V pojistných smlouvách by se také bonusovým systémem zohledňovalo,

proti pojištění profesní odpovědnosti nemocnic bylinkový čajíček.

Nemocnice jsou jako ruská ruleta Jak říkají mezinárodní zajistitelé, jsou pouze snad dvě nebezpečnější aktivity než pojištění profesní odpovědnosti nemocnic, a to je hra s otevřeným ohněm ve skladu střelného prachu a ruská ruleta.

Pojištění profesní odpovědnosti lůžkových zdravotnických zařízení patří všude ve světě k nejrizikovějšímu pojištění vůbec, počet pojišťoven v České republice, které toto pojištění nabízejí, klesá, již nyní se proslýchá, že některé zahraniční matky tlačí na místní manažery, aby se z tohoto pojištění stahovaly. Naše pojišťovna tento produkt rovněž nabízí a mohu zcela upřímně říci, že to nejsou plané obavy.

Sehnat na toto pojištění zajištění je téměř nereálné – zkušenosti zajistitelů z Německa, Francie, Itálie, nedej bože USA jsou naprosto katastrofální. Náhrady škod rostou přímo aritmetickou řadou. Vytvořené rezervy na pojistná plnění tak dusí pojišťovny.

V České republice po přijetí nového občanského zákoníku dramaticky narostlo odškodné za zmařený život či špatně provedený zákrok a tím i snížené společenské uplatnění. Dříve se hovořilo o statisících, nyní se bavíme o desítkách miliónů a vzhledem k vývoji v ostatních zemích je více než jisté, že tyto částky se budou neustále zvyšovat.

Navíc roste ochota lidí nechat se zastupovat advokátem a následně se soudit, zde lze opět očekávat pouze vzestupný trend.

jestli je nemocnice problémová, nebo naopak bez škodních událostí.

Iniciátorem zavedení principu zvýhodnění lepších nemocnic, resp. těch, které dělají méně chyb, je další člen zdravotního výboru Ing. Ludvík Hovorka. Zdravotnická zařízení podle jeho slov odevzdávají na pojištění milióny, které by mohly jít na léčení pacientů.

Pojistné roste, nemocnice to nemohou ovlivnit Z dostupných dat vyplývá, že pojištění nemocnic se průběžně zdražuje.

Pojistky stoupají souběžně s tím, jak stoupají částky, které musejí být podle občanského zákoníku vypláceny za újmy za bolest a za ztížení společenského uplatnění.

Server Aktuálně.cz v již citovaném lednovém článku uvedl, že například pražská Fakultní nemocnice Motol už platí za pojištění necelých patnáct

Je tedy pochopitelné, že cena pojistky roste, je pravdou, že některé fakultní nemocnice platí za pojistku třeba i 10 nebo 15 miliónů korun.

Současně je ale potřeba si uvědomit, že taková nemocnice má rozpočet v řádu miliard korun a provede tisíce zákroků a v takovém počtu zákroků se stane chyba i u špičkového zdravotnického zařízení.

Je určitě pravdou, že v některé nemocnici zaplatila pojišťovna fakticky jen 900 tisíc korun, ale je třeba se zeptat, kolik lidí vůči této nemocnici již uplatňuje nárok a v jaké výši, a každá pojišťovna je povinna držet v této výši rezervy a rozpuštění rezerv je závislé na rozhodnutí soudu, který může trvat roky.

Je třeba se také podívat na ambulantní sektor pojištění profesní odpovědnosti. Tam cena neroste, protože náhrady a tudíž riziko jsou podstatně nižší.

Je pravdou, že těch pár pojišťoven na trhu, které jsou zatím ochotny tento produkt nabízet, je negativně ovlivněno špatným vývojem na trhu a cenou zajištění, ale při nabídce se vždy posuzuje škodní průběh dané nemocnice. Ceny v řádu málo miliónů korun u velkých nemocnic jsou již ale opravdu hudbou dávné minulosti, takové ceny se nikdy nevrátí a žádné zastropování ničemu nepomůže, protože se nenajde pojistitel, který by do toho šel. Navíc se okamžitě ohradí ministerstvo financí, zdravotnictví nebo Česká národní banka.

Příliš velké riziko pro pojišťovny Při sledování dnešního vývoje se bojím jiného rizika, totiž, že do pár let možná nebude na trhu už vůbec nikdo, kdo

Kdo by měl poslaneckou ideu regulace pojištění odpovědnosti zdravotnických zařízení přetavit do legislativní podoby?

Poslanci se domnívají, že návrh by měl přijít z vlády, konkrétně z ministerstev zdravotnictví a spravedlnosti. Server Aktuálně.cz se na tuto záležitost zeptal resortních tiskových mluvčích. Štěpánka Čechová z ministerstva zdravotnictví údajně řekla, že pojištění je komerční produkt nabízený komerčními pojišťovnami, takže ho resort regulovat nemůže. Faktory, které ovlivňují nárůst pojistného a výše náhrady škody, navíc podle ní vyplývají z občanského zákoníku.

Takže změny v této normě by měl mít na starosti resort spravedlnosti.

Ministerstvo spravedlnosti to ale prý vidí opačně – problém se podle mluvčí Kristíny Labohé netýká právních předpisů, které spadají do kompetence tohoto úřadu. „Jde spíše o faktické fungování trhu s pojištěním odpovědnosti. Je nepochybné, že tento trh byl nějakým způsobem ovlivněn přijetím občanského zákoníku, avšak úkol analyzovat tyto dopady ve vztahu k nemocnicím náleží ministerstvu zdravotnictví,“ uvedla údajně K. Labohá. × RED

takové riziko bude chtít pojišťovat. Stačí se jen zeptat kolegů z pojišťoven, jako jsou Kooperativa, Česká pojišťovna, Allianz, ČSOB, Česká podnikatelská pojišťovna, Direct nebo Uniqua, jaké mají s tímto produktem zkušenosti.

Názor bude totožný s mým.

V článku se dále píše, a toto mne skutečně zarazilo, že negativním vývojem v ceně pojištění je znepokojen i makléř Renomia. Je to špičkový, gigantický mezinárodní makléř, který působí v mnoha zemích. Proč tedy z titulu své mezinárodní působnosti nepřivede do tohoto údajně výnosného a předraženého byznysu nějakou zahraniční pojišťovnu, která by to v České republice nabízela levněji? Odpověď je úplně prostá. Protože žádná taková pojišťovna neexistuje a kdyby ano, tak už zde působí, jako zde přeshraničně působí desítky pojišťoven.

Je tedy potřeba být realista. Článek se jmenuje ‚Nemocnice utápějí milióny, za které by mohly léčit, v drahých pojistkách‘, ale také by se klidně mohl jmenovat ‚Pojišťovny utápějí milióny v rizikových pojistkách, místo toho, aby měly větší zisk a mohly platit vyšší daně‘.

Je tedy vůbec nějaké řešení?

Určitým řešením by bylo prověření procesu uzavírání pojistek jednotlivými státem řízenými nemocnicemi ze strany ministerstva zdravotnictví, zda mají řádné parametry, zda třeba nezvolit nějaké spoluúčasti, a hlavně u všech nemocnic je třeba dbát o procesní stránku, kvalitu péče a řádnou administraci, neboť určitým řešení je i maximální prevence škod. Ruku v ruce s tím jde i rychlost vyřizování soudních nároků.“ ×

30

Odškodné pacientům Kolik nemocnice zaplatily za chyby lékařů

30

V milónech korun – takové je dosud nejvyšší odškodné, které v ČR určil nemocnici soud

miliónů korun

Obvodní soud pro Prahu 10 v červnu před dvěma lety přiznal odškodné rodině postiženého chlapce. Zaplatit je má pražská Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, kde se chlapec narodil v roce 2009 ochrnutý. Porod byl sice plánovaný, skončil ale ochrnutím a slepotou a hluchotou dítěte, které vyžadovalo celodenní péči. Nemocnice se proti rozsudku odvolala, obě strany nakonec v létě 2014 v mimosoudní dohodě dospěly strany k částce o deset milionů nižší. Chlapec zemřel v říjnu 2014.

18

miliónů korun

Odvolací Krajský soud v Plzni v dubnu 2008 přiznal odškodnění ochrnuté matce dvou dětí z Horního Slavkova na Sokolovsku. V Nemocnici Sokolov nemocnici jí v roce 2003 lékaři při angiografii vstříkli kontrastní látku, na kterou byla zřejmě alergická. Upadla do kómatu a je ochrnutá. Částku za nemocnici zaplatil kraj.

16,5

miliónů korun

Nemocnice Prostějov zaplatila v roce 2007 odškodné manželům z Prostějovska za pozdní resuscitaci jejich syna. V případu, který se táhl více než pět let, nakonec Krajský soud v Brně potvrdil, že lékaři chybovali. Jako novorozenému se chlapci na čas zastavilo srdce a přestal dýchat. Utrpěl nevratné poškození mozku.

15

miliónů korun

Deník MF Dnes v červenci 2010 zveřejnil zprávu, že Liberecký kraj musí zaplatit za Krajskou nemocnici Liberec odškodné manželům, jejichž syn utrpěl v roce 2000 při porodu rozsáhlé a nezvratné poškození mozku. Před soudem skončila také lékařka, která porod vedla. V době vyšetřování ale z nemocnice zmizela dokumentace o porodu, soud jí tak vinu neprokázal.

13,5

miliónů korun

Za nepovedený porod v roce 2001 vysoudila rodina ze Žirovnice odškodné na pelhřimovské nemocnici. Chlapec se kvůli nedostatečné péči narodil těžce postižený. Do konce života bude ochrnutý na pravou část těla a slepý.

Soud pochybení lékaře neprokázal.

12

miliónů korun (téměř)

V únoru 2009 odvolací senát Městského soudu v Praze rozhodl, že Nemocnice Na Bulovce musí odškodnit rodiče chlapce, který jako tříletý podstoupil v roce 2000 běžnou břišní operaci. Kvůli údajnému pochybení lékařů při odpojování od dýchacího přístroje utrpěl ale poškození mozku. Oba lékaře soud zprostil obvinění.

ČTK, RED

Každá nemocnice musí sama zvážit, jak vysoké pojištění je pro ni adekvátní

Můžete uvést, na jaké částky se nemocnice reálně pojišťují?

Obecně si nemocnice v ČR volí nedostatečné limity plnění, většinou 10, 20, v podstatě maximálně 30 miliónů Kč.

Výjimečně více, 40 miliónů. Jelikož je dnes naprosto běžné, že odškodnění u závažných poškození zdraví – například novorozenců u porodu – je na úrovni 10 až 20 miliónů, mohou kapacitu takového pojištění vyčerpat pouhá jedna nebo dvě škody ročně.

Na jakou částku by se podle vašich zkušeností s pojistným plněním měly nemocnice v současné době pojistit, aby byly proti vlastní chybě skutečně kryty?

Od platnosti nového občanského zákoníku podle našeho názoru na vyšší částky – viz důvody výše – limity nejsou u soudu v podstatě žádné. Každá nemocnice si musí zvážit, jaká částka je pro ni adekvátní, resp. dostatečná s ohledem na to, jak je velká, kolik a jakých pracovišť má atd. Management každé nemocnice si musí zvážit, ke kolika odškodnění podléhajícím událostem by u nich mohlo – byť teoreticky – ročně dojít, a tomu přizpůsobit výši pojistného limitu.

Jak funguje režim pojištění – hradí se měsíčně, nebo v jiném časovém rytmu?Kolik nemocnice při standardní pojistce měsíčně platí?

Volba četnosti splátek pojistného je opět na klientovi. Pojištění se obvykle hradí čtvrtletně nebo ročně. Pojistné se stanovuje individuálně se zohledněním řady ukazatelů a informací, a tak nelze říci konkrétní sumu. Současně řada

Konečné znění pojistné smlouvy ovlivňuje řada faktorů – typ nemocnice, jaká má pracoviště, jaké personální podmínky atd. Velký zřetel se klade i na škodní historii nemocnice.

nemocnic má pojištění uzavřeno na více let dopředu za pevně stanovených podmínek. Dost nemocnic je veřejným zadavatelem a pojištění řeší formou veřejné zakázky. To, na kolik let se pojištění uzavře, a četnost splátek si volí právě v rámci zadání veřejné zakázky.

Co vše u nemocnic posuzujete, když s nimi jednáte o tomto pojištění? Které potenciální klienty případně odmítáte?

Každá nemocnice se posuzuje individuálně. Obecně nás zajímá typ zdravotnického zařízení, jaká má pracoviště – některá jsou rizikovější, jiná méně–, počet lékařů a odborného zdravotnického personálu, počet lůžek atd. Velký zřetel se klade na škodní historii, tedy zda nemocnice měla v minulosti škody, kolik jich bylo, k jakým pochybením došlo a jak vysoké bylo plnění. Pokud nemocnice v minulosti

žádné škody neměla, projeví se to pozitivně ve výši pojistného. Dále nás zajímá, jakým způsobem nemocnice přistupuje k řešení stížností pacientů, zohledňujeme i ochotu nemocnice spolupracovat s pojišťovnou při řešení škod. Svou roli na výši pojistného samozřejmě má klientem požadovaný rozsah pojištění, výše limitu plnění, výše spoluúčasti, jakou je nemocnice ochotna se na škodách podílet, sjednaná připojištění a podobně.

Klíčové je, aby pojišťovna, která instituci odpovědnost pojišťuje, byla vždy a v plné šíři informována o problematických případech, případně hrozících soudních sporech.

Ještě něco by měli manažeři nemocnic o pojištění vědět...

Třeba to, že pojišťovny nezohledňují pouze skutečně vyplacená plnění, ale i rezervy na škody nahlášené, ale dosud

nevyplacené. To klienti často opomíjejí.

Na rezervách pojištění velké nemocnice mohou a musejí být desítky miliónů, v závislosti na soudních sporech, které nemocnice vede, které za ni potenciálně – a velmi pravděpodobně – pojišťovna zaplatí. Je to obdobný mechanismus jako u povinného ručení – může jít také o desítky miliónů, pakliže například dojde k závažnému zranění mladého člověka nebo dítěte při nehodě. Ostatně statistiky z povinného ručení, tedy pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla, dokazují, že odškodnění za škody na zdraví neustále výrazně roste.

Z celkových čísel za Kooperativu lze vyčíst, že trend z let 2012 a 2013 vykázal oproti předchozím rokům výrazný nárůst výše nároků, které poškození na zdravotnických zařízeních požadují – průměrně o více než 60 procent. × RED

10,5

miliónů korun

Brněnský městský soud 13. června rozhodl, že tamní fakultní nemocnice musí zaplatit 10,5 miliónu korun jako odškodnění rodičům, jejichž syn skončil po operaci mandlí s poškozeným mozkem.

Případ se stal před 6 lety, kdy tehdy tříletý Matěj podstoupil operaci mandlí. Poté však u něj nastaly pooperační komplikace, které vyústily ve vážné poškození mozku.

Nemocnice pochybení odmítla. Rozsudek není pravomocný.

LÉKAŘI SE ZEPTALI

ILUSTRAČNÍ FOTO: PROFIMEDIA

Na otázky Manažerské review, týkající se pojištění odpovědnosti zdravotnických zařízení, odpovídal Ing. Marek Vích, vedoucí Odboru public relations a. s. Kooperativa pojišťovna, Vienna Insurance Group.

07

Mohu mít sjednána dvě pojištění profesní odpovědnosti najednou?

Novela občanského zákoníku hovoří o tzv. množném pojištění. Množné pojištění má další tři formy a dvě z nich jsou tzv. souběžná a vícenásobná pojištění, která jsou právě předmětem uvedené otázky.

Souběžné pojištění nastává v případě, kdy souhrn limitů pojistného plnění nepřesáhne skutečnou výši vzniklé škody. Přesáhne-li souhrn limitů skutečnou výši škody, jedná se o vícenásobné pojištění. Pojištění je postaveno mimo jiné na principu, že by nemělo sloužit k obohacení. Vznik vícenásobného pojištění je pojistník povinen oznámit, jakmile se o tom dozví, každému pojistiteli, se kterým uzavřel pojistnou smlouvu. V podrobnostech pak záleží na jednotlivých pojistných podmínkách každé z pojišťoven.

Vztahuje se pojištění odpovědnosti v případě škodné události pouze na událost, která vznikla v ordinaci, kterou mám já uvedenou v registraci?

Pokud pracuji v jiných ordinacích na základě jiné než pracovní smlouvy, mám nárok na pojistné plnění v případě škody? Bohužel pracuji většinu času v jiných ordinacích, než ve „své“ zaregistrované u KÚ.

Pokud by se jednalo o situaci, kdy byste ordinoval i v jiných výlučně ambulantních zdravotnických zařízeních (mimo místa, která máte uvedená v rozhodnutí o oprávnění k poskytování zdravotních služeb) na základě jiné než pracovněprávní smlouvy s nimi, je možno tuto situaci řešit sjednáním připojištění péče v jiném zdravotnickém zařízení (kromě lůžkových) – v přihlášce pod dohodou o pojistných podmínkách pojištění odpovědnosti poskytovatele zdravotních služeb na str. 3. Tím by bylo vše ošetřeno.

Sublimit pro toto připojištění je shodný s limitem pojistného plnění sjednaným pro základní pojištění. V případě sjednání tohoto připojištění se vypočtené pojistné pro základní pojištění zvyšuje o 10 procent.

Odpovídal: Milan Káňa, tiskový mluvčí, Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group

ILUSTRAČNÍ FOTO: PROFIMEDIA

POD LUPOU

POJIŠTĚNÍ ZDRAVOTNICKÝCH ZAŘÍZENÍ

8

PERSONALISTIKA

„Hire character, train skills“ – stále podnětné motto personalistické praxe KOMERČNÍ PREZENTACE

V poslední době lze často na různých webových stránkách, které se věnují tématice personálního managementu a vyhledávání zaměstnanců, vidět publikovaný článek či obrázek s heslem „Hire character, train skills“.

V překladu to zhruba znamená „Hledejte povahu, dovednosti naučíte“ a bezesporu se jedná o podnětné motto, které nejspíš vytvořil velmi zkušený člověk, který se mohl chlubit dlouhou řadou let zkušeností s vedením a rozvojem lidí. S pomocí webového vyhledávače snadno dohledáme, že je užíval už například Peter W. Schutz (*1930), Chief Executive Officer automobilky Porsche v letech 1981 až 1986, tedy letech již generačně vzdálených a mimochodem letech, kdy automobilka vykazovala velmi dobré růstové výsledky.

Terminologie se vyvíjí stejně jako vše ostatní. Dnes se asi častěji než „character“ používá slovo „talent“. Má to dobrý důvod. Zahrnuje nejen onen „character“, tedy osobnostní vlastnosti kandidátů (měkké předpoklady), ale navíc i „hard skills“. Příkladem zcela typické potřeby vyhledávání lidí s velmi specializovanými „hard skills“ = „talent“ v dnešní době může být obor informačních technologií. Skvělým nástrojem pro vyhledání takových talentů je filtrování podle hard skills a dalších měřitelných odborných parametrů na různých sociálních sítích.

Podobně jako terminologie se ve většině oborů stále zužuje a prohlubuje specializace. Pro vedení a rozvoj lidí řada zaměstnavatelů dnes vyhledává „talenty“, u nichž požaduje vlastnosti a zkušenosti, které jsou z kategorie měkkých dovedností. Např. pracovně-volní vlastnosti: Cílevědomost, racionalitu, realismus, rozvážnost, iniciativnost, samostatnost, vytrvalost, překonávání překážek, odpovědnost, schopnost práce s lidmi, ambici rozhodovat, vést a řídit, pohodu, důvěryhodnost, spolehlivost a svědomitost.

Nebo preference ve vykonávání obvyklých manažerských aktivit, jako jsou: Analýzy, rozhodování, samostatnost, negativní, nepříjemná opatření, účast na aktivitách s podřízenými, výsledky, vztah k nadřízeným anebo podřízeným, kontrola, koučování, administrativa. Či preferenci pracovních rolí v týmu: Pozitivně aktivní člen – „včelka dělnice“, pasivní člen – „nechá se vést“, po-

Proces výběrového řízení by měl začít velmi podrobným projednáním profilu pozice s klientem – zadavatelem pozice a přesnou identifikací požadovaných „hard i soft skills kritérií“.

zitivní vůdce – „náčelník spojenců“, opoziční vůdce – „náčelník oponentů“, pozitivně reálně iniciativní člen – „iniciativní včelka dělnice“, marně iniciativní člen – „iniciativní bez informací“, pozitivní analytik/kreativec – „stopař, hledač cest“, negativní analytik – „pesimistický kritik“.

A dokonce i preferenci firemního vztahového prostředí: Liberální, demokratické, autoritativní, chaotické, kreativní, otevřené, jasně nastavené procesy, rodinná firma, až po stav, kdy kandidátovi nezáleží na vztahovém prostředí.

Testují se tyto charakteristiky těžko?

Ano. Ale jde to.

Rizika výběru Nicméně proces výběrového řízení by měl začít velmi podrobným projednáním profilu pozice s klientem – zadavatelem pozice, přesnou identifikací již zmíněných a jiných požadovaných „hard i soft kritérií“. Důležitou součástí je pochopení pracovního prostředí, kde bude kandidát pracovat, a složení týmu, s nímž bude v denním kontaktu.

Z kategorií mimo „hard a soft skills“ se vyplatí podrobně sledovat kritéria jako loajalitu, konzistenci, další mimoprofesní aktivity a zájmy.

Výběr zaměstnanců má samozřejmě i svá rizika. Prvotním rizikovým faktorem v dnešním světě internetu a snadné dostupnosti informací mohou být různé úpravy a zkreslení údajů v životopisech na základě

ideál ních vzorů CV a doporučení, jak je sestavit. Při pečlivě prováděném výběrovém řízení lze tato rizika téměř úplně eliminovat a ověřovat validitu podaných informací. K tomu lze využít při pečlivém sledování jakoukoli chvíli kontaktu s kandidátem.

Prvním nástrojem k tomu je už první telefonický kontakt při domlouvání termínu pohovoru. U řady pozic je dnes dovednost telefonovat jedním z velmi důležitých parametrů. Především u takových pozic, kde dochází k dennímu kontaktu s klienty nebo kolegy. Patří sem například práce s hlasem, způsob představení se, srozumitelnost projevu, pozitivita atd. Tyto a jiné signály v mnoha případech dávají úvodní, leč podstatné informace o kandidátech a jejich informační spolehlivost bývá na velmi vysoké úrovni.

Při vlastním pohovoru se kromě řady testů volených podle kompetenčního profilu dané pozice využívají modelové situace, v nichž kandidáti řeší úkoly a problémy spojené s každodenním výkonem budoucí práce. Například u manažerských pozic řešení krizových situací, hodnocení podřízených a jejich motivace, koučování, kritické myšlení aj. Tyto dovednosti jsou však podstatné u celé řady jiných nemanažerských profesí, jako jsou úředníci, lékaři, zdravotní sestry, recepční.

U obchodních pozic vyjednávací dovednosti, empatie, naslouchání, analýza potřeb, argumentace aj.

Prestižní ocenění pro NephroCare Vzdělávací program získal akreditaci EDTNA/ERCA

KOMERČNÍ PREZENTACE

V

zdělávací program pro začínající zdravotní sestry, který nabízí NephroCare, největší síť dialyzačních středisek na světě, provozovaná společností Fresenius Medical Care, získal prestižní akreditaci EDTNA/ERCA (European Dialysis and Transplant Nurses Association/European Renal Care Association).

Hlavním posláním Evropské asociace dialyzační a transplantační ošetřovatelské péče je dosažení co nejvyššího standardu péče

a podpory pacientů s onemocněním ledvin a jejich rodin. Asociace se také zaměřuje na podporu dalšího vzdělávání sester a tvorbu a průběžnou aktualizaci standardů a doporučení pro ošetřovatelskou nefrologickou péči. Získání akreditace pro základní vzdělávací program pro nastupující zdravotní sestry od této jedné z nejuznávanějších multidisciplinárních asociací nefrologické péče na světě je pro společnost Fresenius Medical Care velkým úspěchem.

Akreditace potvrdila, že vzděláva-

cí program je pro začínající sestry skutečně přínosný.

Každá sestra má v rámci tříměsíčního vzdělávacího procesu přidělenu svou edukátorku a program jí zajišťuje vysoce odborné zapracování a zvládnutí všech praktických i administrativních dovedností. „Program byl vytvořen díky dlouhodobé práci týmu odborníků Nephrocare a před akreditací byl navíc pečlivě testován.

Nyní získal tříletou akreditaci, během které bude postupně zaváděn v jednotlivých evropských zemích v rám-

Některé metody výběrového pohovoru mohou sloužit také jako nástroje pro analýzu kompetencí, které je potřeba zlepšit a rozvinout. Velká škála měkkých dovedností se dá naučit.

Běžně známé jsou kursy prodejních, prezentačních nebo manažerských dovedností. Existují však i ověřené metody, jak se naučit a zvládnout mnohé obtížné situace v komunikaci s klienty, kolegy či zaměstnanci – zvládání nejen běžných, ale i velmi obtížných námitek, jak věrohodně a objektivně hodnotit výkony, jak komunikovat obtížná témata (např. s podřízenými, pacienty, negativní sdělení apod.), jak motivovat a podporovat k výkonu a nepoužívat při tom obehraná klišé, která nefungují. Z dalších zajímavých témat lze jmenovat strategii emoční a asertivní komunikace, kritické myšlení, možnost řešení fixních idejí, jak správně připravit a provést výběrový personální pohovor, jak číst a analyzovat všechny detaily, které při něm vidíme a slyšíme, atd.

Podrobné informace o výběrových testech a možnostech tréninku můžete nalézt například na www.havlikstejskal.cz/pro-firmy/testy a www.havlikstejskal.cz/pro-firmy/ trenink-kurzy. ×

ci naší sítě dialyzačních středisek,“ informovala Mgr. Ivana Lupoměská, hlavní sestra dialyzačních středisek NephroCare v České republice.

Splnění náročných akreditačních podmínek vnímá ředitel české pobočky Fresenius Medical Care Ing. David Prokeš jako významný milník a uznání kvality péče v síti středisek NephroCare. „Nejde jen o uznání práce našich ošetřovatelských týmů; za mnohem důležitější považuji, že akreditace dává pacientům záruku, že v našich dialyzačních střediscích naleznou vysoce edukovaný ošetřovatelský tým, který je základní podmínkou kvalitní nefrologické péče,“ uvedl D. Prokeš. „Vždy se snažíme dát pacientům vynikající péči a ještě něco navíc. Naše střediska jsou prototypem holistické péče. Nikdy se nestaráme o ‚případ‘, ale o konkrétního člověka s jeho specifickými zdravotními, sociálními a psychologickými potřebami. Teprve celostní pohled na pacienta může přinést požadovanou kvalitu a tu pacient samozřejmě velmi citlivě vnímá a oceňuje. Akreditace EDTNA/ ERCA je pro nás závazek a byli bychom rádi, aby se nám každodenně dařilo jejím náročným požadavkům dostát,“ doplnila I. Lupoměská. × TZ

KRÁTCE Společný postup Slovenska a Česka Česko a Slovensko chtějí řešit nedostatek lékařů a sester společně, nepřetahovat si je, a společným jednáním s farmaceutickými firmami získat příznivější ceny léků. Po setkání 6. června v Praze to oznámili ministři zdravotnictví ČR MUDr. Svatopluk Němeček, MBA, a SR JUDr. Ing. Tomáš Drucker.

Slovensko se 1. července ujme předsednictví EU, což podle S. Němečka dává prostor pro společný postup při řešení zdravotnických témat co nejširší skupiny států, a to nejen v rámci Visegrádské čtyřky, ale i států EU. Lékaři i sestry chybějí v českém i slovenském zdravotnictví. Podle České lékařské komory pracovalo k 31. prosinci 2015 v ČR 1963 slovenských lékařů. Podle T. Druckera pracují v ČR tisíce slovenských sester, na Slovensku jich chybí 10 000.

O tisících chybějících sester mluví i odbory v Česku. České nemocnice hledají inzerátem 1000 lékařů – pokud by se už nepřekračovaly limity přesčasů, musely by být stavy doplněny až o 3000 lékařů.

MUDr. Němeček chce řešit nedostatek zdravotníků dlouhodobým růstem platů a změnami vzdělávání, na růst platů sází i Slovensko, které se chce inspirovat i změnami v českém vzdělávání.

Ministr Drucker také oznámil, že společným tématem slovenského předsednictví EU bude vedle dostupnosti léků antimikrobiální rezistence, která se stává výraznějším problémem v důsledku migrační krize.

RED, ČTK

60

Do tolika dnů od uzavření smlouvy se zdravotnickými zařízeními mají dle zákona ZP povinnost smlouvu zveřejnit Pojišťovny již zveřejňují smlouvy Všech sedm zdravotních pojišťoven (ZP) už naplňuje zákonnou povinnost a na webech zveřejňují smlouvy se zdravotnickými zařízeními. Ve zprávě pro jednání vlády 8. června to uvedl ministr zdravotnictví MUDr. Svatopluk Němeček, MBA. Od loňského září, kdy transparenční novela zákona o veřejném zdravotním pojištění (zák. č. 48/1997 Sb., v platném znění) tuto povinnost pojišťovnám uložila, do poloviny letošního dubna zveřejnily ZP už téměř 530 tisíc dokumentů. Nezveřejněné smlouvy nejsou platné.

Postup pojišťoven byl konzultován s Úřadem pro ochranu osobních údajů. Pojišťovny již většinou disponují softwary, které umožňují začerňovat nezveřejňované údaje přímo v digitalizované podobě dokumentu.

Jak vyplývá z dosavadního výkladu, vybrané osobní údaje lze ponechat v textu zveřejňovaných smluv, pokud jde o údaje veřejně dostupné.

Ministerstva zdravotnictví a financí provedou podle zprávy kontrolu, zda jsou smlouvy zveřejňovány způsobem, který vyžaduje zákon.

Zdravotní pojišťovny poukazují na problém, že někteří poskytovatelé otálejí s odesláním podepsané smlouvy.

Pro pojišťovny tak je obtížné splnit zákonnou povinnost zveřejnit smlouvu do 60 dnů od jejího uzavření.

Náklady na zveřejňování smluv hradí pojišťovny z provozních fondů.

Ministerstvo zdravotnictví zkontroluje účelnost vynaložených nákladů.

RED, ČTK

RYCHLOST A EFEKTIVITA

DIGITÁLNÍ PŘESNOST

MAXIMÁLNÍ KVALITA

CNC TECHNOLOGIE

INDIVIDUÁLNÍ ZÁRUKA

Jsme profesionální dřevovýroba vybavená špičkovou technologií. Jako samostatný koncept společnosti Hypokramed s.r.o. nabízíme komplexní nábytkové vybavení kanceláří, ordinací, laboratoří, lékáren, obchodů a jiných komerčních prostor.

Komplexní řešení pro hotely a restaurace. Speciální program pro zdravotnická zařízení.

Individuální zakázkovou výrobu kreativních architektonických řešení a výrobu nábytku na míru. Podrobnější profil naleznete na našich internetových stránkách.

www.hypokramed.cz

www.hypodesign.cz

010

LÉKOVÁ POLITIKA

J. Dvořáček: Registr smluv zkomplikuje vztahy farmaceutických firem s lékaři a nemocnicemi

Mgr. Jakub Dvořáček

K 1. červenci 2016 vstupuje v platnost zákon o registru smluv, který ukládá veřejným institucím povinnost zveřejňovat veškeré smlouvy se soukromými subjekty v centrálním datovém úložišti. Nová legislativa, která má přispět k průhlednějšímu a efektivnějšímu hospodaření s veřejnými prostředky, se výrazně dotkne také zdravotnických zařízení, lékařů a farmaceutických společností. Zda opravdu přinese očekávané výsledky nebo bude mít spíše opačný efekt, o tom jsme si povídali s Mgr. Jakubem Dvořáčkem, výkonným ředitelem Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP).

Jak se díváte na zákon o registru smluv?

Podnikatelé zákonu tleskají a dokonce ho zvolili zákonem roku, zdravotnictví už z něj ale příliš nadšené není. Autoři zákona dle mého názoru nezohlednili, jak se zdravotnictví liší od veřejné správy města nebo vesnice, či jak se liší výrobní státní firma od nějakého úřadu, který nakupuje. Zdravotnictví je hodně specifická oblast, vztahy v něm jsou jinak smluvně stavěné a to zákon nereflektuje. Přináší množství komplikací pro spoustu partnerů, jak pro nás jako pro farmaceutický průmysl, tak pro zdravotnická zařízení a pojišťovny.

Musíme najít způsob, jak se se změnami vyrovnat a jak zajistit, aby pacienti žádné změny nepocítili.

Jaké konkrétní komplikace přinese zákon pro vztahy farmaceutického průmyslu a zdravotnických zařízení?

S nemocnicemi a dalšími zdravotnickými zařízeními spolupracujeme například v rámci klinických studií nebo na dodávkách léků. Transparenční registr nám zkomplikuje vztahy s lékaři a nemocnicemi a promítne se do našich obchodních modelů. Například o cenách léků jednáme s nemocnicemi individuálně, domlouváme se s nimi

na slevách a bonusech. Při povinnosti zveřejňování našich rámcových smluv ale nemusejí být farmaceutické společnosti ochotné nemocnicím takové úlevy poskytovat.

Proč myslíte, že společnosti nebudou ochotné slevy poskytovat?

Při zveřejnění nám systém může zasáhnout do mezinárodního referencování cen a zkomplikovat našim členským společnostem jednání o cenách po celé Evropě. Není to o tom, že by nemocnice nebo farmaceutické firmy chtěly být netransparentní. Všechny informace mohou být bez problému dostupné, nevadí nám, když je bude kontrolovat ministerstvo financí a další složky státní správy, pojišťovny a další subjekty. Když k nim ale bude mít přístup kdokoliv, pak se například může stát, že si někdo v Německu sedne k internetu, dohledá si danou farmaceutickou společnost a všechny smlouvy, které tato společnost uzavřela s veřejnými subjekty. Podívá se na velké nemocnice, na cenotvorbu a na to, jaké slevy tam proběhly. Pak řekne, že na základě těchto informací chce v Německu obdobnou cenu za léky.

V EU přece funguje volný pohyb zboží, proč by to tak nemělo být?

V rámci léků máte položky, na které se tyto evropské směrnice bez problémů vztahují. Naše členské společnosti jsou ale inovativní, takže vyrábějí originální léky pod patentovou ochranou. To není běžný typ komodity. Cenotvorba u těchto léků v každém státě probíhá podle jiných pravidel, u nás ji například reguluje SÚKL, který na základě srovnání cen v referenčních zemích stanovuje maximální cenu léku. Do cenotvorby se pak promítá i síla ekonomiky nebo daně. Výrobce může být ochoten obchodovat za určitou cenu v České republice, ale nebude ochoten za stejnou cenu obchodovat v Británii nebo v Německu, protože tyto ekonomiky jsou silnější, je tam jiné HDP. Zveřejnění smluv v České republice může výrobci ohrozit cenu v ostatních zemích.

Jak tedy bude spolupráce s nemocnicemi po vstupu legislativy v platnost vypadat?

Už nějakou dobu se na změnu připravujeme. Udělali jsme si za AIFP analýzu a identifikovali jsme šestnáct typů smluv, kterých se změna dotkne, z toho na spolupráci s nemocnicemi se vztahuje pět z nich. Jedná se třeba právě o rámcové smlouvy nebo o smlouvy týkající se klinických hodnocení. Společně s ministerstvem zdravotnictví připravujeme pro nemocnice materiál, který jim poskytne návod, jak smlouvu připravit, aby byly naplněny všechny zákonné požadavky, aby nemusely dlouhou dobu přezkoumávat, zda mohou určitou smlouvu podepsat nebo ne a nepřipravily se tak o některé benefity.

Jsou tam popsaná rizika, plusy, minusy nebo jak smlouvu postavit. Například u rámcových smluv je také popsáno, jak by měly vypadat objednávky. Je to v podstatě návod, jak se se systémem vyrovnat a vyhovět jeho požadavkům.

Tento materiál je veřejně dostupný na webových stránkách AIFP. Teď bude důležité začít se bavit s nemocnicemi a zdravotnickými zařízeními.

Taková jednání ještě neprobíhají?

Prozatím jsme registr řešili na úrovni zastřešujících organizací. My jako asociace jsme jednali s ministerstvem zdravotnictví, s pojišťovnami nebo s asociací nemocnic. Teď se ale musíme obrátit na jednotlivá zařízení a zeptat se jich, jaká rizika vidí oni, z čeho mají obavy a jak se s tím můžeme vyrovnat. Musíme si spolu sednout a včas si říci, co můžeme vyřešit, případně jak to uděláme jinak a tak, aby měl pacient přístup k léčbě a aby nemocnice neplatila víc, než platí nyní, a zároveň abychom naplnili podmínky zákona. To bude v některých momentech možná složité.

Kde mohou právě pacienti pocítit dopady transparenčního registru?

Může to být třeba v případě množství klinických studií, které se u nás budou realizovat. Studie umožňují pacientům získat zdarma přístup k nejmodernější léčbě a dávají jim novou naději. Proto

má spousta zemí zájem na tom, aby se prováděly právě u nich, a v tomto ohledu panuje velká konkurence nejen mezi evropskými zeměmi, nastupuje i trend přesouvání studií do Asie. A bohužel transparenční registr může tento trend dále prohloubit, kvůli administrativním komplikacím může být Česká republika pro klinické studie stále méně atraktivní.

Musíme si tedy s nemocnicemi včas sednout a říci si, jak by měla smlouva o zařazení do klinického hodnocení vypadat, aby ve chvíli, kdy farmaceutická společnost přijde s nabídkou, byla nemocnice schopna zareagovat.

Hodně se mluvilo také o komplikacích při objednávání léků. Kvůli registru nebude možné dělat urgentní objednávky, protože do doby jejich zveřejnění v registru jsou neplatné. Nemůže to přímo ohrozit životy pacientů?

V prvním roce fungování systému to ještě zcela platit nebude a doufám, že za tu dobu se situaci zvládneme přizpůsobit. Pro nemocnice to samozřejmě znamená spoustu starostí navíc.

V současnosti objednávají léky tak, že ráno zjistí, že přípravek dochází, objednají a večer ho mají. Teď budou muset nastavit nějaký systém, který upozorní ve chvíli, kdy zásoby klesnou třeba pod dvoudenní spotřebu a v tu chvíli budou muset lék objednat.

Budou muset projít všechny položky, zjistit si frekvenci objednávání, udělat si predikce a na základě toho si říci, v jakém momentě poklesu hladiny zboží objednávat.

To by tedy pro nemocnice znamenalo velkou administrativní i personální zátěž.

Přesně tak. Nehledě na to, že větší zásoby léků je také potřeba někde skladovat.

V případě velké nemocnice jako je třeba Motol, si na to můžete postavit rovnou extra budovu. Potřebujete rozsáhlý skladovací prostor a některé léky je nutné uchovávat v chladu, musíte mít lednice a při větších zásobách jich logicky potřebujete více. A opět to všechno musí někdo zaplatit.

Narážíte tedy na to, že místo úspor přinese registr spíše mimořádné výdaje?

Myslím, že ve zdravotnictví tomu tak bude. Přidanou hodnotou systému bude transparentnost, ale rozhodně to nebudou úspory. Ve zdravotnictví proběhnou statisíce objednávek nad 50 tisíc korun ročně, bude velký problém, jak vše do systému zadávat. Administrativně to bude velmi složité a v tuto chvíli nevidíme možnost, že by tam mohla fungovat nějaká úplná automatizace.

Budou potřeba zaměstnanci zaměření jen na nahrávání smluv a objednávek.

Ze začátku si nad smlouvy budou muset sednout nemocnice se svými právníky a věnovat hodiny a hodiny přezkoumávání toho, zda je vše v souladu se zákonem.

K tomu připočítejte další výdaje typu skladování léků a méně očividné náklady, které vzniknout tím, že nemocnice přijdou o slevy a bonusy. Jasně v tom vidíme, že výdaje půjdou nahoru, a je na státu, aby si po nějaké době vyhodnotil, zda opatření naplnilo jeho očekávání.

Start transparenčního registru je za dveřmi. Myslíte, že je na něj vše připraveno?

Do začátku účinnosti zákona zbývá pár týdnu a ministerstvo vnitra do této chvíle nezveřejnilo, jak bude systém vypadat. Nemáme šanci si to vyzkoušet a není tam ani dostatečně dlouhá doba na testování. Myslím, že tvůrci zákona si úplně neuvědomili, jaké velké komplikace to do zdravotnictví přinese.

Jaké další problematické aspekty tedy ještě vnímáte?

Registr neřeší, že ve zdravotnictví funguje spousta soukromých subjektů, které také nakládají s veřejnými prostředky, ale povinnost zveřejňování se na ně nevztahuje. Takto to není správné, buď se povinnost bude vztahovat na všechny, nebo ji pojďme upravit. Všichni pracují s jedním balíkem veřejných peněz.

Vidíte možnost, že by se ještě něco mohlo změnit?

Je tam pár pozměňovacích návrhů, které se týkají výjimek pro zdravotnická zařízení.

Osobně ale minimálně v příštím roce nevidím žádný prostor pro změnu. × AR

M. Mátl: Novela zákona o léčivech asi není stoprocentním řešením reexportů léků

Mgr. Martin Mátl

Česká asociace farmaceutických firem (ČAFF) sdružuje hlavní výrobce a dodavatele generických a biosimilárních léků, aktuálně jde o 22 firem s více než 4400 zaměstnanci. Jejich podíl na českém trhu činí 44,4 % v počtu prodaných léků a 21,2 % ve finančním vyjádření.

Výkonný ředitel ČAFF Mgr. Martin Mátl poskytl 7. června interview.

Mohl byste ve třech větách postihnout činnost asociace?

Hájíme zájmy členských společností a podporujeme jejich etické a transparentní působení na farmaceutickém trhu. Dlouhodobě usilujeme o funkční a stabilní trh s rozumnou regulací a přijatelnými podmínkami pro jednotlivé subjekty. Hlavním úkolem je tedy najít rovnováhu mezi regulací ze strany státu a požadavky firem, které samozřejmě usilují o adekvátní podmínky pro podnikání a plánování svých aktivit.

Jaké jsou hlavní hodnoty, které chce asociace naplňovat a komunikovat směrem k veřejnosti?

Prioritou je zvyšování povědomí o generických a biosimilárních lécích, které jsou stejně kvalitní, bezpečné a účinné jako originální výrobky. Zároveň mají pozitivní vliv na ekonomickou udržitelnost systémů zdravotní péče. Snižují náklady na výrobu a v jisté míře tak mohou kompenzovat fenomén stárnutí populace, respektive zvýšení výskytu chronických a onkologických onemocnění.

Mluví se o výpadcích léků v souvislosti s reexporty. Jak se na tento problém díváte vy a co soudíte o chystané novele zákona o léčivech, která by měla reexportu zabránit?

Výpadky léků v českých lékárnách opravdu v posledních měsících sílí.

Reexporty, tedy přeprodeje léků nakoupených na českém trhu do zahraničí, však nejsou jediným viníkem.

Co se týče novely zák. č. 378/2007 Sb., domnívám se, že není stoprocentním řešením. Ceny řady léků v ČR jsou nižší než ve většině evropských zemí včetně

některých balkánských států. Proto jsou tolik atraktivní pro vývozce, kteří si své cestičky, jak obejít legislativní omezení reexportu, najdou. Potvrzují to zkušenosti ze Slovenska, kde je obdobná novela již účinná.

Buďte prosím konkrétnější – jaká je podle vás hlavní příčina nedostatku některých léků?

Nelze určit jediného viníka. Nedostatek některých léků v lékárnách je komplexní problém skládající se z mnoha faktorů. Jednou z hlavních příčin je příliš tvrdá regulace cen léčiv. Doprovázejí ji snižující se zdravotnické rozpočty, nutné změny a inovace výrobních procesů i administrativní problémy.

Nezanedbatelný vliv mají také problémy s lokální distribucí určitých léčiv. ČAFF se dlouhodobě snaží prosadit změny v oblasti cenotvorby – viz například naši kampaň „Kolik stojí léky“. Z médií se může zdát, že léky neustále zdražují. Opak je pravdou.

Příliš levná léčiva rychle mizí na zahraniční trhy nebo rovnou z výroby, protože ta přestává být pro výrobce ekonomicky udržitelná.

Bezhlavý tlak na cenu je spojen s rizikem nedostupnosti léků. Systém, kde je jediným kritériem právě co nejnižší cena, často vede k úplnému vymizení nejvýhodnějších léků z trhu. To se stalo například v Nizozemí, kde probíhají aukce na léky a kde dochází k tomu, že 3 až 4 procenta takto vysoutěžených léků nakonec vůbec nejsou uvedena na trh, což je samozřejmě nepříjemné pro pacienty a také to generuje vysoké dodatečné náklady na celý zdravotní systém.

Ceny léků se mohou v takovém systému paradoxně zvednout. Nejlevnější léky se tlakem na maximální ceny ze strany státu dostanou za hranice ekonomické únosnosti a na trhu zbudou jen dražší alternativy. Nebo v horším případě nezůstane alternativa žádná. To není žádné sci-fi, mnoho dnes chybějících léků je nahraditelných třeba jen jedním nebo žádným generikem. Dává smysl jejich nabídku rozšiřovat, ne je dusit.

Kde vidíte řešení pro lékaře a pacienty?

Nejvhodnějším dlouhodobým řešením je právě co nejširší nabídka generických

léčiv, alternativ k originálním léčivům.

Jejich vstup na trh je potřeba co nejvíce podporovat. Možnost využít generických náhrad je k nezaplacení – někdy dokonce doslova, generika bývají i několikanásobně levnější. Navíc se reexportují jen minimálně, pacienti se tak nemusejí obávat jejich nedostupnosti ani dalších rizik, třeba výskytu padělků. Generická léčiva jsou pacientům i lékařům dobře známá, koneckonců představují zhruba dvě třetiny všech prodaných lékových balení u nás.

Jaká je podle vás budoucnost biosimilars?

Jak již bylo řečeno, ČAFF příchod biosimilárních přípravků do českého zdravotnictví podporuje. Dostupnost biologických léčiv je často limitovaná jejich vysokými výrobními náklady a úkolem biosimilárních léků je – podobně jako u generik – zvýšení dosažitelnosti biologické léčby. Biosimilars jsou na trhu již 10 let a stále se zdokonalují.

Velký boom je ale teprve čeká – během několika let se podle mne dostanou například i do onkologie a hematoonkologie. × HAT

ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ Valorizace příspěvků za státní pojištěnce je potřeba…

011

ILUSTRAČNÍ FOTO: PROFIMEDIA

ELEKTRONIZACE ZDRAVOTNICTVÍ

… ale ani bez systémových změn se zdravotnictví neobejde Ing. Ladislav Friedrich, CSc., prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR

V V budování eHealth má hlavní roli stát – v ČR se to zatím nepovedlo Zdroj textu: CompuGroup Medical Jedním z rysů současného zdravotnictví je výrazný trend elektronizace. Vyjdeme-li z obecného faktu, že používání elektronické komunikace je nám Čechům blízké, měla by nám elektronizace zdravotnictví, neboli eHealth, usnadnit přístup k péči o vlastní zdraví. Aby ale bylo využití eHealth opravdu komplexní a systémové, musí být zastřešeno na státní úrovni. Český stát však svou klíčovou roli zatím naplnit nedokázal.

Jak známo, většina českých pokusů o centrálně řízený eHealth obvykle po ukončení pilotního projektu již nepokračovala. Státu se nikdy nepodařilo uchopit dění v této oblasti komplexně.

Nyní Ministerstvo zdravotnictví ČR pracuje na další koncepci eHealth.

O modernizaci zdravotní péče cestou elektronizace je v ČR zájem.

Iniciativa zatím přichází spíše od jednotlivých lékařů a zdravotnických institucí, které objevily přínosy informačních systémů a pořizují si je.

Zjednodušení komunikace a práce zdravotníků, zdravotnických zařízení, ale i pacientů si tak v ČR vzali na starost lékaři, instituce i vývojáři zdravotnických softwarů.

Přitom příkladem nám mohou být jiné státy s národní koncepcí eHealth, třeba severoevropské země, kde je elektronizace zdravotnictví již skutečně daleko. Je nutné ale dodat, že v těchto státech byla a je pro zavádění eHealth zcela jiná „společenská nálada“, nesrovnatelné se situací v ČR.

Malými kroky a fázovitě Systém eHealth by měl vznikat postupně – je důležité smířit se s tím, že nelze mít hned vše plně elektronizované, ale že je třeba „jít malými kroky“.

Elektronizace zdravotnictví by měla být rozdělena do jednotlivých fází, které lze realizovat návazně – dílčí fáze by ale měly samy o sobě tvořit funkční celky. Na přínosy tedy není nutné čekat až do konce projektu, ale lze jich užívat již v průběhu realizace.

Jednotlivé fáze lze okamžitě ověřit v praxi, což výrazně zvyšuje důvěru v celý systém, podporuje pozitivní přístup všech účastníků. Ekonomicky řečeno: přináší to úspory, které mohou být využity pro investice do dalších fází. Namísto dlouhého čekání na výsledek multiinvestice v řádu miliard máme funkční výsledky již z investic v řádu desítek miliónů.

Faktor bezpečí a ochrana údajů Představa budoucnosti elektronizace zdravotnictví, neboli vize eHealth, je, že plně elektronizovaný bude celý systém péče. Papírové recepty, zápisy a další

Osobní kontakt mezi pacientem a lékařem samozřejmě nelze za žádných okolností nahradit, nicméně existuje mnoho činností, které lze vykonávat elektronicky.

dokumentace už nebudou potřebné, veškerá data budou uložena bezpečně a ve strukturované elektronické podobě. Dostupná budou kdykoliv, ale jen oprávněným osobám. Právě aspekt bezpečí a ochrana údajů jsou ale častým argumentem proti elektronizaci.

Především je třeba dbát na ochranu osobních údajů lidí, tedy pacientů. Proto musí být u zdravotnických softwarů kladen důraz na přístupová oprávnění – k datům by se měli dostat jen pacienti a jejich lékaři. Důležitá je tedy přesná a nezaměnitelná adresace.

Zabezpečen musí být i přenos těchto informací, v jeho průběhu nesmí mít k údajům přístup ani provozovatel služby. V ideálním případě by každá zpráva měla mít elektronický podpis a automatické potvrzení doručení.

Mnoho lidí nemá v informační technologie důvěru i proto, že práce s nimi se jim zdá náročná. Zdravotnický software ale nesmí být uživatelsky náročný. Po krátkém zaučení by zdravotníci měli být schopni s ním pracovat intuitivně. Od systému se samozřejmě očekává maximální spolehlivost a rychlost. Lékař zkrátka musí ihned získat stoprocentně přesné informace o svém pacientovi včetně jeho historie a sestra musí jednoduše zaznamenávat informace o stavu z hospitalizace v rámci ošetřovatelského procesu.

Správná data ve správnou chvíli Zásadním aspektem pro rozhodování lékaře jsou správná data ve správnou chvíli. „Správnými daty“ nejsou jen údaje o pacientovi, ale např. i informace o nových léčebných postupech, lékových interakcích, případně léčebných programech.

Ne vždy je pro lékaře možné (a hlavně potřebné) procházet stovky stránek informací o minulém vývoji pacienta, mnohdy mu třeba stačí cílená informace od kolegů. I proto je nutné

vyřešit operativní sdílení dat mezi lékaři, a to jak mezi ambulantními, tak i klinickými.

Lékaři by samozřejmě měli možnost např. elektronicky konzultovat nálezy, komunikovat s pacienty, ale třeba i s pojišťovnami atd.

Umět řídit = umět změřit Pokud chceme ve zdravotní péči dosahovat stejných (lepších) výsledků s méně zdroji, je samozřejmě nezbytné ji začít lépe řídit. Abychom mohli péči lépe řídit, musíme ji umět měřit.

Měření ve zdravotnictví je však vnímáno velice problematicky. Nicméně to nemůže tvůrce systému eHealth odradit. Nemusíme hned umět měřit vše. Začít lze např. na na úrovni benchmarkingu poskytované péče neboli vzájemného porovnávání výkonnosti jednotlivých zdravotnických zařízení.

Nenahraditelná funkce NIS Současné zkušenosti vypovídají, že poměrně hodně nemocnic nepovažuje nemocniční informační systém (NIS) za důležitý. Případně na něj jednoduše nemá dostatek finančních prostředků. Výsledkem je používání nekvalitních levných alternativ. Přitom NIS představuje v rámci systému elektronizace zdravotnictví jeden ze základních prvků. Hlavním úkolem nemocničního informačního systému je totiž poskytovat veškeré podklady, nezbytné pro zajištění bezpečnosti léčby. Kvalitní NIS samozřejmě také urychluje práci, zkvalitňuje zdravotní služby, zajišťuje správné vykazování zdravotní pojišťovnám atd.

Závěrem Osobní kontakt mezi pacientem a lékařem samozřejmě nelze za žádných okolností nahradit. Je kromě jiného i součástí terapie a důvěra, která je přímým kontaktem budována, je nenahraditelnou součástí léčebného procesu.

Nicméně existuje mnoho činností, které lze vykonávat elektronicky – od online objednávání, online konzultace, eReceptů, online předávání výsledků vyšetření apod. Ostatně, současný spotřebitel – a tedy i pacient – je na tzv. online komfort již zvyklý. Profituje vlastně i tím, že online agendy uspoří lékaři čas právě i na osobní kontakt.

Je zřejmé, že zájem zdravotnické odborné veřejnosti o eHealth se v ČR zvyšuje. Sami zdravotníci se v tomto oboru masivně vzdělávají, a to i v online formě prostřednictvím rozšiřující se nabídky e-learningových kursů. Iniciativa jednotlivců bohužel nestačí na to, aby se usilování o systematickou elektronizaci stalo celospolečenskou snahou, garantovanou a řízenou státem. ×

současné době vrcholí diskuse o zvýšení příspěvku státu za státní pojištěnce.

Hledá se způsob i výše růstu tohoto příspěvku, zejména s ohledem na personální náklady ve zdravotnictví, které jsou v současné kalkulaci cen zdravotních služeb často podhodnocené. Je šance, že nyní, v době ekonomického růstu, může i stát svůj příspěvek zvýšit.

Zvýšení by však nemělo zdravotnictví a veřejné zdravotnictví dostat zadarmo. Pokud se jeho současné nastavení, stejně jako nastavení systému veřejného zdravotního pojištění nezmění, budeme řešit stejný problém rychlého růstu nákladů znovu a znovu. Neměli bychom si namlouvat, že když jsme jeden pokus o reformu zadusili hned z počátku nad nešťastně zaváděnými poplatky, tak už je vše v pořádku. Je jasné, že přicházet nyní s nějakou novou komplexní reformou nelze. Žádná není k dispozici, neexistuje potřebná politická shoda a není ani vhodný čas. Přesto by bylo možné udělat alespoň něco, aby se financování zdravotní péče při současné úrovni kvality a dostupnosti stalo lépe udržitelné.

Jaká rizika nám hrozí Nedostatek lékařů, ale ještě více i nedostatek ostatních zdravotnických pracovníků.

Stále se zvyšující objem poskytované zdravotní péče.

Zavádění nových, většinou nákladnějších léčebných postupů, přístrojů a léčiv.

Stále dražší léčba pro stále větší počet malých skupin pacientů.

Nedostatečný zájem občanů o péči o vlastní zdraví.

Nízký zájem, ale i možnosti všech účastníků systému veřejného zdravotního pojištění usilovat o úspory a efektivnost.

O čem se již diskutuje Unijní dotace jsou velkým přínosem, často ale svádějí k příliš rozsáhlým investicím do přístrojů a staveb, na jejichž údržbu, provoz a obnovu nebudeme mít zanedlouho peníze.

Investice má smysl jen tehdy, když je zajištěna její efektivnost a návratnost i pokud by nebyla dotována z evropských programů.

Vzdělávací systém ve zdravotnictví nesmí zdravotníky odrazovat a musí být schopen zajistit v jednotlivých oborech a profesích alespoň jejich přirozenou obnovu. Mzdové ohodnocení musí být konkurenceschopné se srovnatelnými profesemi.

Kalkulace úhrad za poskytované výkony musí kromě nárůstu ceny práce reagovat také na často významné možné snížení materiálových nákladů a hlavně musí i čerpat z možného snížení počtu zbytných nebo zjevně neúčinných vyšetření a s nimi souvisejících nákladů.

Kampaň za sjednocení cen poskytovaných často ve zcela odlišných typech zdravotnických zařízení je utopií a již nyní vede pouze k dalšímu zvyšování nákladů nebo ke snížené dostupnosti služeb. Buď musíme akceptovat, že se cena nejčastěji dosahuje smluvním jednáním a určí ji trh, nebo zaveďme státní zdravotnictví se vším všudy.

Zavedená protikorupční opatření mohou snížit riziko nejhorších excesů, ale nezajistí aktivní snahu všech účastníků o efektivitu celého systému.

Naopak další posilování centrálního řízení zdravotnictví dílčí aktivity po-

Ing. Ladislav Friedrich, CSc.

stupně zadusí a efektivitu nakonec ještě zhorší.

Co bychom tedy udělat mohli a měli Volitelné dlouhodobější zdravotní programy s bonusy a malusy pro jejich účastníky Pro velké skupiny pacientů, mezi které patří například diabetici, pacienti s kardiovaskulárními problémy, ale i pro pacienty s řadou dalších onemocnění nezajišťuje současný smluvní a úhradový systém zaměřený na jednotlivé praxe dostatečně provázanou a efektivní léčbu. Současně však také schází dostatečná stimulace na straně pacienta, aby doporučení lékařů co nejvíce dodržoval. Chybí systém bonusů a malusů, který je v pojišťovnictví jinak běžný. Motivační bonusy by v tomto případě mohly mít například podobu rozšířené zdravotní péče. Zdravotní pojišťovny by pro tyto pacienty mohly nabídnout významná zlepšení, a to jen s drobnými úpravami současných právních předpisů.

Větší zodpovědnost státu za úpravy rozsahu veřejného zdravotního pojištění S nárůstem počtu nových, mimořádně nákladných léků a výkonů, které má současná medicína k dispozici, se stále naléhavěji objevuje potřeba přesněji rozlišit zdravotní péči hrazenou a nehrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Pravidla takového rozlišení by měla být stanovena nezávislou autoritou a podložena standardizovaným, transparentním postupem.

Menší zásahy státu do smluvních vztahů mezi pojišťovnami, pojištěnci a poskytovateli Snaha naplnit v praxi požadavek, že za stejnou zdravotní péči má být vždy a všude stejná úhrada, je předem odsouzena k nezdaru. Jednotlivá zdravotnická zařízení mají v praxi tolik různých nákladových odchylek, že cena stejná pro všechny by musela být odvozena od těch nejvíce nákladných. Výsledkem snahy úhradové vyhlášky o vyřešení tohoto problému je jen čím dál složitější předpis a všeobecná nespokojenost s ním.

Pokud jsme již jednou privatizovali většinu zdravotnických zařízení, musíme se smířit i s tím, že cena se vytváří tržně a nikoliv osvíceným ediktem. Regulace cen je nutná, centrální dekretování všech úhrad ale fungovat nemůže.

Svaz zdravotních pojišťoven bude v nadcházejícím období tato svá doporučení vysvětlovat a formou dílčích návrhů legislativních úprav se snažit o jejich uvedení do praxe. Neděláme si iluze, že prosazení potřebných změn bude snadné. Pokud však nenajdeme odvahu systém postupně měnit tak, aby se sám rozvíjel, pak počítejme s tím, že náklady a dotace ze státního rozpočtu dále porostou, aniž by to mělo citelný přínos pro pacienta. ×

Tento text byl zveřejněn na webu SZP ČR 3. května 2016

012 LEGISLATIVA případě lázeňské péče je Lázeňská nepochybné, že se jedná o zdravotní službu podle zápéče a DPH kona o zdravotních službách

V

Co rozhoduje o osvobození zdravotních služeb od daně

(zák. č. 372/2011 Sb.). Pokud bude tuto službu poskytovat poskytovatel zdravotních služeb na základě uděleného oprávnění k poskytování zdravotních služeb a bude též naplněna podmínka činnosti s léčebným cílem nebo chránící lidské zdraví, půjde o službu osvobozenou od daně podle par. 58 zákona o DPH (č. 235/2004 Sb.). Podstatnou otázkou v souvislosti s poskytováním lázeňské péče je zejména právě posouzení splnění podmínky, že musí jít o činnost s léčebným cílem nebo chránící lidské zdraví. Nejoptimálnějším kritériem pro posouzení naplnění této podmínky se jeví skutečnost, zda

v souvislosti s poskytnutou lázeňskou péčí byla provedena zdravotní prohlídka pacienta (klienta) lázní, příp. zda byl jiným způsobem posouzen jeho zdravotní stav lékařem a na základě toho byl sestaven, upraven či schválen léčebný program.

Ve smyslu výše uvedeného půjde pak o osvobozené služby u následujících typů léčebných pobytů bez ohledu na délku jejich trvání: Lázeňský léčebný pobyt poskytovaný oprávněným poskytovatelem v rámci komplexní či příspěvkové lázeňské péče. Léčebný plán je sestaven lékařem na základě vyšetření či posouzení zdravotního stavu klienta.

Lázeňský léčebný pobyt poskytovaný oprávněným poskytovatelem plně

hrazený klientem lázní. Léčebný plán je sestaven lékařem na základě vyšetření či posouzení zdravotního stavu klienta. Lze sem zahrnout i ty pobyty, kdy léčebný program je předem specifikován, ovšem následně ve vazbě na zdravotní stav pacienta je konkrétní léčebný program lékařem schválen, příp. změněn.

Od daně naopak nelze osvobodit následující typy lázeňských pobytů: Lázeňský pobyt poskytovaný oprávněným poskytovatelem plně hrazený klientem lázní, kdy je v programu sice zahrnuta konzultace „lázeňského“ lékaře, ale program je sestaven předem, ne na základě zdravotního stavu pacienta, příp. předem sestavená

skladba procedur není upravena či schválena v návaznosti na individuální posouzení zdravotního stavu klienta a na konzultaci s lékařem.

Lázeňský pobyt poskytovaný oprávněným poskytovatelem plně hrazený klientem lázní, kdy pobyt nezahrnuje konzultaci lékaře a ani není sestaven (příp. upraven) na základě individuálního posouzení zdravotního stavu pacienta.

Ostatní pobyty lázeňského typu poskytované neoprávněným subjektem bez ohledu na sestavení či nesestavení pobytu lékařem bez či s přímou vazbou na zdravotní stav klienta. ×TD S použitím Informace GFŘ čj. 11964 /12-3210-011695

RNDr. Karel Neuwirt, konzultant pro ochranu osobních údajů Úřední věstník Evropské unie zveřejnil 4. května 2016 (L 119) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně údajů). Tato nová právní úprava pro ochranu osobních údajů vstoupila v platnost 25. května 2016 a nabude účinnosti 25. května 2018.

Této nové legislativě bude nutno věnovat velkou pozornost také při provádění činností poskytovatelů zdravotních služeb a dalších subjektů působících ve zdravotnictví. Nařízení je přímo aplikovatelný právní předpis EU, avšak u řady ustanovení umožňuje členskému státu stanovit přijatelnou míru odlišností. Tyto odlišnosti budou pro ČR zřejmě stanoveny v novelizovaném zákoně o ochraně osobních údajů (č. 101/2000 Sb.). Obecné nařízení č. 2016/679 bude vyžadovat nejen legislativní změny, ale především změny v mnohých dosavadních zvyklostech zdravotnických institucí a pracovníků, kteří s osobními údaji nakládají.

Důvody pro razantní změny v ochraně údajů Začátkem roku 2012 zveřejnila Evropská komise návrh nové legislativy EU pro ochranu osobních údajů. Hlavními důvody pro rozsáhlou změnu dosavadního předpisu (směrnice 95/46/ES) byly značný vývojový pokrok v informačních technologiích a také pokračující globalizace, umožňující přenášet a zpracovávat informace bez ohledu na hranice států. Moderní technologie mají zásadní vliv jak na ekonomický rozvoj, tak na společenské vztahy. Průběžné analýzy však také poukazovaly na skutečnost, že téměř 20 let stará směrnice již nedokáže udržet jednotný rámec ochrany osobních údajů v EU. Jednotlivé členské státy si postupně vytvořily individuální právní a aplikační rámce pro regulaci zpracování osobních údajů, které působily řadu potíží při provádění zásady volného oběhu informací, zboží a služeb v EU. Mnohdy značné rozdíly mezi pravidly pro ochranu osobních údajů členských států vytvářely nejen administrativní, ale i věcné bariéry při přenosu a dalším zpracování údajů v EU. Tato poměrně značná rozdílnost byla také argumentem pro vytvoření silnější právní vazby, která by omezila „národní tvořivost“ v pravidlech ochrany osobních údajů. Evropská komise tedy navrhla, aby novým legislativním nástrojem bylo „nařízení EU“ místo dosavadní „směrnice EU“. Ačkoliv tento návrh se setkal se silnou kritikou, přece jen byl nakonec prosazen jako efektivní nástroj pro ochranu základního práva na ochranu osobních údajů a volného pohybu těchto údajů v EU.

ILUSTRAČNÍ FOTO: PROFIMEDIA

Ochrana osobních údajů v EU od května 2018 nově – změny se týkají i zdravotnictví

Začátkem roku 2012 zveřejnila Evropská komise návrh nové legislativy EU pro ochranu osobních údajů. Hlavními důvody pro rozsáhlou změnu dosavadního předpisu byly značný vývojový pokrok v informačních technologiích a také pokračující globalizace, umožňující přenášet a zpracovávat informace bez ohledu na hranice států.

Přes všechny nedostatky, které dosavadní směrnice 95/46/ES má, je nutno připomenout, že ve své době byla nezpochybnitelným milníkem v oblasti práva na ochranu soukromí. Směrnice postavila silný právní základ pro ochranu údajů, na němž je obecné nařízení o ochraně údajů postaveno.

Nové nařízení většinu zásad stanovených směrnicí zachovalo, v mnohých aspektech je modernizovalo a také stanovilo zásady nové, které posilují práva jedinců (subjektů údajů), zpřísňují povinnosti a odpovědnost subjektů, které s osobními údaji pracují, a rozšiřují pravomoci dozorových orgánů.

Obecné nařízení dopadá i na poskytovatele zdravotních služeb Evropská komise vyzvala členské státy, aby dvouletý odklad účinnosti obecného nařízení byl využit k analýzám dopadu obecného nařízení na dosud prováděná zpracování osobních údajů a na přípravu provedení nezbytných úprav a změn v dosavadní praxi. To se samozřejmě dotýká také celé oblasti zdravotnictví. Obecné nařízení definuje „údaje o zdravotním stavu“ jako „osobní údaje týkající se tělesného nebo duševního zdraví fyzické osoby, včetně údajů o poskytnutí zdravotních služeb, které vypovídají o jejím zdravotním stavu“. Ze zákazu zpracování „zvláštních kategorií osobních údajů“ (tedy citlivých údajů), mezi něž údaje o zdravotním stavu samozřejmě patří, jsou stanoveny výjimky, které umožňují zpracovávat osobní údaje pro široké potřeby poskytování zdravotních a sociálních služeb, vědy, výzkumu, statistiky. Snad je vhodné připomenout, že ochrana osobních informací fyzické osoby se vztahuje jak na automatizované,

tak na manuální zpracování osobních údajů, tedy také na kartotéky zdravotnické dokumentace v papírové formě.

Obecné nařízení klade větší nároky na zákonnost zpracování, na odpovědnost správce při zabezpečení osobních údajů a na posuzování vlivu zpracování na práva a svobody jednotlivců. Ačkoliv povinnost správce přijmout vhodná technická a organizační opatření pro zabezpečení osobních údajů byla stanovena již v současné legislativě, nové nařízení vyžaduje, aby správcem přijatá opatření zohlednila povahu, rozsah, kontext a účely zpracování a zajistila, aby zpracování údajů bylo v souladu s nařízením, správce musí být schopen přijatá opatření dokumentovat a doložit kontrolnímu orgánu. Správce bude povinen systematicky vyhodnocovat pravděpodobnost a závažnost rizika, jež ze zpracování údajů mohou vyplývat na práva a svobody fyzických osob, zejména pak při využívání nových technologií. Již při tvorbě nových produktů, služeb a aplikací, které budou založeny na zpracování osobních údajů, bude nutno brát v úvahu dopad na právo osob na ochranu jejich osobních údajů.

Na poskytovatele (nejen) zdravotních služeb, kteří zaměstnávají více než 250 zaměstnanců, zřejmě dopadne povinnost vést záznamy o činnostech zpracování osobních údajů, za něž odpovídají. Nařízení stanoví obsah těchto záznamů, což může přinést nové administrativní povinnosti.

Jmenování pověřence pro ochranu údajů Jednou ze zásadních změn v oblasti zabezpečení osobních údajů je povinnost správce a zpracovatele jmenovat pověřence pro ochranu osobních údajů, který v dané instituci bude muset být zapojen

do všech záležitostí souvisejících se zpracováním a ochranou osobních údajů.

Povinnost jmenovat tohoto pověřence se nepochybně bude vztahovat také na poskytovatele zdravotních služeb, neboť je uložena subjektům, jejichž hlavní činností je rozsáhlé zpracování „zvláštních kategorií údajů“. Mezi nové povinnosti, na něž se budou muset poskytovatelé zdravotních služeb připravit, patří také ohlašování případů porušení zabezpečení osobních údajů dozorovému orgánu. Tato povinnost od správce vyžaduje, aby do 72 hodin od okamžiku, kdy se dozvěděl o porušení zabezpečení osobních údajů (tedy při jakémkoliv bezpečnostním incidentu), o této skutečnosti informoval nejen dozorový orgán, ale v některých případech také samotné subjekty údajů.

Větší kontrola nad zpracováním vlastních údajů V souvislosti s novým nařízením o ochraně osobních údajů je nutno zmínit široká práva osob, jichž se osobní údaje týkají (subjektů údajů). Ta jim umožní větší kontrolu nad zpracováním svých údajů. Kromě již známých práv – práva na informace, na přístup k údajům, na jejich opravu či výmaz – zavádí nařízení „právo být zapomenut“. Na základě tohoto práva se subjekt údajů může domáhat, aby správce bez zbytečného odkladu vymazal osobní údaje, které se daného subjektu údajů týkají, a správce má povinnost osobní údaje bez zbytečného odkladu vymazat, pokud nastal některý z následujících důvodů: a) osobní údaje již nejsou potřebné pro účely, pro které byly shromážděny; b) subjekt údajů odvolá souhlas, na jehož základě byly údaje zpracovány, a neexistuje žádný další právní důvod pro zpracování; c) subjekt údajů vznese

námitky proti zpracování a neexistují žádné převažující oprávněné důvody pro zpracování; d) osobní údaje byly zpracovány protiprávně; e) osobní údaje musejí být vymazány ke splnění právní povinnosti; nebo f) osobní údaje byly shromážděny v souvislosti s nabídkou služeb informační společnosti.

Při uplatnění „práva být zapomenut“ má správce ještě další povinnosti, které zajistí, že budou vymazány veškeré odkazy, kopie či replikace na požadované osobní údaje. Nařízení však také stanoví výjimky, kdy toto právo subjekt údajů uplatnit nemůže. Mezi těmito výjimkami je výslovně uvedena oblast veřejného zdraví a také vědecký výzkum (zde obecné nařízení rovněž výslovně odkazuje na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 536/2014 o klinických hodnoceních humánních léčivých přípravků).

V komentáři týkajícím se uplatnění práva subjektu údajů na přístup k informacím je uvedeno, že součástí tohoto práva je právo na přístup k údajům o zdravotním stavu, včetně údajů vedených ve zdravotnické dokumentaci týkající se subjektu údajů. Zvláštní pozornost je nutno věnovat vytváření rozhodnutí s právními účinky vůči subjektu údajů (nebo s významným dopadem na jeho práva), které je založeno výhradně na automatizovaném zpracování osobních údajů nebo na základě vytvoření profilu dotčené osoby. Profilování je obecným nařízením definováno jako forma automatizovaného zpracování osobních údajů spočívající v jejich použití k hodnocení některých osobních aspektů vztahujících se k fyzické osobě. Jedná se zejména o rozbory nebo odhady týkající se pracovní výkonnosti, ekonomické situace, osobních preferencí, zájmů, spolehlivosti či chování, avšak také zdravotního stavu.

Pokuty a sankce V neposlední řadě je nutno zmínit stanovení podmínek pro ukládání správních pokut a sankcí za porušení obecného nařízení. Výše správní pokuty za porušení některých vyjmenovaných článků nařízení může dosáhnout až 20 miliónů eur nebo (v případě podniků) do výše 4 % celkového ročního obratu celosvětově. Za porušení ostatních článků nařízení stanoví pokutu příslušný národní dozorový úřad, avšak i jím uložená pokuta musí být účinná, přiměřená a odrazující.

Ačkoliv doba do účinnosti nařízení č. 2016/679 se zdá být dlouhá, je nutno si uvědomit, že změny, které tato nová legislativa přináší, jsou natolik zásadní, že s přípravou analýzy dopadů na stávající i zamýšlená zpracování osobních údajů je nutno začít co nejdříve. Nařízení přináší také celou řadu aplikačních problémů a nejasností, k jejichž řešení budou Evropskou komisí, Evropským sborem pro ochranu údajů (který nařízení zřizuje) a národními dozorovými institucemi postupně vydávány prováděcí pokyny, doporučení a postupy. ×

014

QA

LEGISLATIVA

Odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb za vady postupu a poškození zdraví

&

ILUSTRAČNÍ FOTO: PROFIMEDIA

Regulace lékové reklamy

Lékaři a provozovatelé zdravotnických zařízení se často dotazují na platná omezení v reklamě léků – vybrali jsme několik otázek, které byly položeny Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) a s odpověďmi zveřejněny na webu ústavu. SÚKL je od roku 2008 dozorovým orgánem pro reklamu a sponzorování v oblasti lidských tkání a buněk. Televizní a rozhlasovou reklamu na léčivé přípravky dozoruje Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

Oblast lékové reklamy je řízena platným zněním zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání.

JUDr. Jan Malý, společník advokátní kanceláře Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři, Hradec Králové, Praha Zdravotnický zákrok není jednoznačně typizovaným úkonem ve smyslu občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.). Zákon pro něj sice stanovuje „smlouvu o péči o zdraví“, ne vždy je však na zdravotnický zákrok jako na tento typ nahlíženo.

Smyslem tohoto pojednání je seznámit čtenáře s právní úpravou související s nezdařenými zdravotnickými zákroky a uplatňováním náhrady za způsobenou újmu na zdraví v rámci výkonu zdravotnických služeb. Často je zákrok vnímán spíše jako výsledek smlouvy příkazní, či smlouvy o dílo, kdy samotné posouzení je však v rámci právní teorie velice problematické. Podstatnou informací, která z toho plyne, je, že v případě vadného zákroku nebo vady, kterou může způsobit, se nebude ve většině případů jednat o klasickou reklamaci, ale o postup, který je pro svou povahu v právním řádu zcela specifický.

Problematiku zdravotnických služeb upravuje zejména zákon o zdravotních službách (zák. č. 372/2011 Sb.), v kombinaci s občanským zákoníkem, který zároveň slouží jako výchozí úprava pro uplatňování nároků za způsobenou újmu na zdraví.

Nedostatečná kvalifikace či postup „non lege artis“ Jak bylo naznačeno výše, je třeba si uvědomit, že pochybení plynoucí z výkonu zdravotnického zákroku má veskrze dvojí podobu. Buď je vadný celý zákrok, nezávisle na tom, zda měl za následek poškození zdraví, nebo je vadný výsledek zákroku, a to i za okolností, že byl samotný zákrok prováděn právně a odborně v pořádku.

Pro názornost se pokusím problematiku trochu přiblížit. Za prvé jde tedy o situace, kdy zdravotnický úkon je konán osobou neoprávněnou, případně způsobem neobvyklým. V takovém případě není vůbec rozhodné, zda vznikla jakákoliv faktická újma, rozhodné je už samotné ohrožení zdravotního stavu, ke kterému postupem došlo. Tato situace zasahuje více než do roviny občanskoprávní do roviny trestněprávní, tedy je chráněna odvětvím veřejného práva.

Smyslem je potrestání viníka a zabránění dalšímu ohrožení. Reparace ve formě finančního vyrovnání se samotným pacientem zde většinou postrádá smysl, protože k faktickému poškození nedošlo. Osobu oprávně-

Odpovědnost ve zdravotnictví primárně vždy sleduje veřejný zájem a trestněprávní ochrana zajišťuje zejména odstrašující prevenci před nežádoucím postupem.

JUDr. Jan Malý

nou k provádění zdravotnických služeb stanoví zákon, ale čtenáři musí být zřejmé, že jde zejména o lékaře, farmaceuta, záchranáře, zdravotní sestry a další personál, který splňuje kvalifikační předpoklady k výkonu daného zákroku. Není a ani nemůže být kladeno na bedra pacienta, aby si ověřoval, zda zdravotník splňuje pro výkon všechny předpoklady. Je tedy povinností zejména zdravotnického zařízení, aby zajistilo zákonné podmínky a neslo za své pracovníky odpovědnost.

Ani kvalifikovaná osoba však nemusí být zárukou úspěšného zákroku. Každý zdravotník tedy musí postupovat v souladu s lex artis. To znamená, že konkrétní zákrok musí proběhnout typizovanou, obvyklou metodou, v souladu s trendy moderní medicíny a postupem, který není pro pacienta vzhledem k povaze samotného zákroku nebezpečný.

Nejedná se pouze o obecnou proklamaci, právo pacienta na postup lege artis zakládá Úmluva o lidských právech a biomedicíně (Smlouva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny – č. 96/2001 Sb. mezinárodních smluv). Samozřejmě, že od obvyklých postupů je možné se za určitých okolností odchýlit, jinak

by ani nikdy nemohlo dojít k technologickému pokroku v medicíně.

Vždy je však potřeba, aby pacient udělil s takovým postupem výslovný souhlas a aby postup nebyl pro zdraví pacienta neúměrně ohrožující.

Sankce za postup odchylující se od lex artis se podobají těm u výkonu nekvalifikovanou osobou, tedy nevznikne-li reálně újma, jsou zejména veřejnoprávní.

Sankce při újmě na zdraví Naznačili jsme si tedy situace, kdy je vadný postup ze strany zdravotníka na první pohled zřejmý, kdy pochybení spočívá v nedostatku kvalifikace, znalostí anebo v absenci řádného postupu, avšak reálná újma naštěstí nevznikne. Co se však stane v případě, kdy je újma na zdraví takovým zákrokem způsobena, případně za předpokladu, že dojde k poškození zdraví jinak korektně provedeným zákrokem? Pro správné zodpovězení této otázky je důležité třeba i to, zda vada vznikla v důsledku zákroku (esteticky nelichotivá jizva po operaci akutního stavu), anebo zda je vadný jeho samotný výsledek (pacient je nespokojen s výsledkem plastické operace).

V případě, kdy dojde k poruše zdraví v souvislosti s nesprávným postupem, je situace poměrně jasná. Ke zmíněným veřejnoprávním sankcím přistupují nároky na odškodnění pacienta za způsobenou újmu na zdraví.

V rámci odškodnění má pacient vůči poskytovateli zdravotnických služeb nárok jednak na náhradu nemajetkové újmy, jednak na náhradu škody, která s ní souvisí. Konkrétní výpočet se řídí zásadami stanovenými občanským zákoníkem.

Co ale v případě, kdy je pacient pouze nespokojen s výsledkem zákroku, avšak pochybení na straně poskytovatele je sporné? Pro legitimitu nároku pacienta je důležité posouzení smluvního typu, který s poskytovatelem zdravotnických služeb uzavřel (a to třeba i prostým konáním, kdy za uzavření smlouvy považujeme i situaci, kdy je pacient převezen v bezvědomí do nemocnice).

Jedná-li se o smlouvu o péči o zdraví, má pacient ve většině případů smůlu.

Základním kamenem její úpravy je totiž činnost spočívající v poskytnutí péče v souladu s lex artis. Zjednodušeně lze říci, že pokud poskytovatel postupuje lege artis, nenese odpovědnost za výsledek samotného zákroku. Tato úprava se mi jeví jako logická, neboť zamezuje absurdní situaci, kdy by pacient nárokoval po poskytovateli

újmu například za neestetickou jizvu na hrudníku, ačkoliv mu předtím lékař zachránil život operací srdce.

Zvláštním smluvním typem jsou však kosmetické, estetické a jiné zákroky, které svou povahou pouze zkvalitňují pacientův život. U těchto zákroků jde z logiky věci zejména o jejich výsledek, což je tedy důvodem, proč je lze, na rozdíl od smlouvy o péči o zdraví, reklamovat, případně uplatňovat po poskytovateli plnou odpovědnost za výsledek jeho činnosti a požadovat náhradu škody a nemajetkové újmy.

Samotná reklamace by měla vést především k odstranění vad, které v souvislosti s výkonem vznikly. Ne vždy je takový postup ale možný, jinou cestou proto může být částečné vrácení ceny zákroku (resp. sleva), případně až úplné odstoupení od smlouvy o provedení tohoto zákroku. Podstatnou informací je, že je na volbě pacienta, co vůči poskytovateli uplatní. V zásadě je tedy možné například po nezdařené operaci očí, při které měla být odstraněna krátkozrakost, v rámci reklamace požadovat reoperaci a opravu závadného stavu, slevu nebo vrácení peněz. Vedle toho pak náhradu škody za ušlý zisk v zaměstnání a zároveň si nárokovat tzv. bolestné v rámci náhrady nemajetkové újmy. V řadě případů, kdy je pacientovi způsobena vedle anebo namísto fyzické újmy újma psychická, je možné požadovat po poskytovateli zároveň přiměřené zadostiučinění. To napomáhá pacientovi lépe se vyrovnat s jeho újmou po stránce psychické a funguje jako soukromoprávní potrestání zdravotníka, který při zákroku pochybil. Může proběhnout nejen finančním odškodněním, ale například i prostřednictvím omluvy.

Odpovědnost ve zdravotnictví primárně vždy sleduje veřejný zájem a trestněprávní ochrana zajišťuje zejména odstrašující prevenci před nežádoucím postupem. Stát prostřednictvím zákonů chrání své občany zejména před tím, aby byli na svém zdraví ohrožováni. Za předpokladu, že v souvislosti s ohrožením dojde i k samotné poruše zdraví, je smyslem vždy tuto újmu odčinit a zároveň kompenzovat poškozeného za případné snížení jeho společenského uplatnění. ×

Na tento úvodní text budou navazovat články zaměřené na právní nároky vyplývající z odpovědnosti za vady postupu poskytovatele a za poškození zdraví.

Co říká zákon na reklamy umístěné v čekárnách zdravotnických zařízení?

V čekárnách zdravotnických zařízení může být umístěna pouze reklama splňující požadavky na reklamu zaměřenou pro širokou veřejnost, a to reklama propagující humánní léčivé přípravky, jejichž výdej není vázán na lékařský předpis a dále reklama propagující humánní léčivé přípravky, u nichž byla schválena vakcinační akce ministerstvem zdravotnictví.

Mohou být v čekárnách lékařů umístěny plakáty, které obsahují informace o některých patofyziologických stavech, např. poruchách spánku, poruchách erekce nebo hypertenzi, opatřené názvem léčivého přípravku vydávaného pouze na lékařský předpis?

Nemohou, protože uvedený příklad je reklamou na léčivé přípravky zaměřenou na širokou veřejnost, která podle zákona nemůže obsahovat humánní léčivé přípravky, jejichž výdej je vázán pouze na lékařský předpis. Naproti tomu, edukační materiály obsahující informace o některých patofyziologických stavech, např. poruchách spánku, poruchách erekce nebo hypertenzi v čekárnách být umístěny mohou, a to pouze za předpokladu, že neobsahují žádný odkaz, a to ani nepřímý, na humánní léčivý přípravek

Je povoleno, aby předmětem reklamy zaměřené na širokou veřejnost byla vakcína, která je ovšem vázaná na lékařský předpis?

Ano může, pokud je to reklama na vakcínu, pro kterou schválí možnost propagace zaměřené na širokou veřejnost ministerstvo zdravotnictví.

Může reklama na léčivý přípravek (pro širokou veřejnost) obsahovat doporučení nějaké odborné lékařské společnosti (např. České lékařské komory nebo jiných odborných společností)?

Ne, nemůže, protože odborné společnosti sdružují odborníky a navíc jde o osoby, které by díky svému skutečnému nebo předpokládanému společenskému postavení mohly podpořit používání dotčených léčivých přípravků.

Vyskytuje se v praxi zakázaná reklama, která je v rozporu s dobrými mravy?

Ano, občas se vyskytne reklama na léčivý přípravek, která je v rozporu s dobrými mravy, neboť např. využívá motiv strachu. Za reklamu využívající motivu strachu se považuje taková reklama, která vyvolává strach či obavy o zdraví a uživatel z tohoto důvodu zakoupí/použije léčivý přípravek, který by jinak nezakoupil/nepoužil. Motiv strachu byl např. použit v reklamních materiálech na některé očkovací látky a SÚKL za ně uložil sankce. × RED

FINANCE

015

Manažerská review rozeslala bankám působícím v ČR dotaz, zda v nabídce jejich služeb figurují i produkty se zvýhodněním pro klienty ze zdravotnictví, konkrétně pro lékaře.

Tisková mluvčí Československé obchodní banky Martina Slavíková sdělila, že pro lékaře, kteří jsou členy profesní komory alespoň šest měsíců (musejí to samozřejmě doložit), má banka zvýhodněnou nabídku účtů a úvěrů. Konkrétně se jedná o provozní financování i investiční úvěry (zvýhodněná úroková sazba a zjednodušený schvalovací proces bez složité administrativy při žádosti o úvěr), běžný účet s veškerými tuzemskými příchozími položkami zdarma a zvýhodněným úročením bez ohledu na zůstatek. Dále je to kontokorent a kreditní karta s výhodnou úrokovou sazbou a speciálními podmínkami, pojištění nákupu a prodloužená záruka na vybrané zboží pro podnikání a slevu na pohonné hmoty.

V odpovědi České spořitelny je mj. uvedeno: „Banka nabízí pro zdravotnické manažery a lékaře některé služby a produkty zvýhodněné, U úvěrů například na pořízení ordinace, vybavení ordinace nebo u provozního úvěru má banka pro lékaře zvýhodněné úročení a poplatky. U nezajištěných úvěrů až do výše 1 mil. Kč nemusí lékař předkládat daňové přiznání a úvěry do výše 2,7 mil. Kč má cenově zvýhodněné.

Pokud žádá o větší obnos peněz, jde většinou o zajištěné úvěry, kde banka požaduje standardní dokumenty, jako jsou daňové potvrzení, výpis z katastru apod., nicméně úvěry jsou opět cenově zvýhodněné a podléhají jiným pravidlům schvalování.

U služeb Erste Premier a Erste Premier Banking získají klienti především individuální přístup, přizpůsobený jejich konkrétním potřebám. Proto zde banka speciální nabídku pro lékaře nebo zdravotnická zařízení nemá.

Co se týče Erste Group, například Erste Bank Österreich nabízí řadu služeb pro lékaře. Dokonce má majoritní podíl na trhu v rámci této klientské kategorie. Banka pro ně například poskytuje speciální účet, který nabízí řadu specifických služeb koncipovaných pro lékaře. Rovněž má speciální úvěry pro začínající lékaře, apod.“ Equa bank jakožto produkt pro lékaře uvedla svůj Malý podnikatelský úvěr na pořízení ordinace, vybavení ordinace atd. Úvěr může být účelový

ILUSTRAČNÍ FOTO: PROFIMEDIA

Banky považují lékaře za korektní klienty – některé nabízejí unikátní bonusy

Z odpovědí většiny bank vyplynulo, že lékaře oceňují jako velmi korektní a bonitní klienty, a náleží jim tedy užívání různých zvýhodnění a bonusů, které daná banka obecně této kategorii zákazníků poskytuje. Nicméně v portfoliu produktů mají některé banky i takové, které unikátně bonifikují právě lékaře.

nebo neúčelový. Do výše 5 mil. Kč může být bez doložení příjmu, bez doložení bezdlužnosti vůči finančnímu úřadu a správě sociálního zabezpečení, i pro subjekty bez podnikatelské historie s výhodnou úrokovou sazbou. Úvěr může být kontokorentní nebo splátkový.

Fio banka nabízí na pořízení ordinace úvěr hypoteční i neúčelové americké hypotéky. Vybavení ordinace je možné financovat neúčelovou americkou hypotékou nebo investičním podnikatelským úvěrem. „Úvěr na pořízení ordinace lze vyřešit hypotečním úvěrem, kde jsou všechny hypoteční produkty bez vstupních poplatků za zpracování a vedení úvěru.

Benefitem je možnost dílčí mimořádné splátky zdarma až do 25 % z výše úvěru, a to i v průběhu fixace,“ píše se v odpovědi GE Money Bank. A dále: „Na vybavení ordinace lze využít bezúčelový splátkový úvěr Expres Business nezajištěný ve výši od 40 tis. do 2,5 mil. Kč bez jištění nemovitostí. Do výše 1,5 mil. Kč banka nevyžaduje daňové přiznání a potvrzení bezdlužnosti.“ Banka v této souvislost upozorňuje, že pro získání úvěru kromě běžně vyžadovaných dokladů musí ještě lékař či stomatolog doložit Roz-

30denní

zkušební vstup do databáze zdarma

hodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb či Rozhodnutí o registraci nestátního zdravotnického zařízení nebo Potvrzení České lékařské komory o splnění podmínek k výkonu povolání a rovněž Smlouvu se zdravotní pojišťovnou nebo Smlouvu o smlouvě budoucí se zdravotní pojišťovnou.

Komerční banka uvedla, že pro členy lékařských komor je připravena zvýhodněná nabídka financování. „Nezanedbatelnou výhodou je možnost financování již v začátcích profesní kariéry – tj. úvěry banka poskytuje i začínajícím lékařům – stačí jen prokázat členství v profesní komoře a mohou získat ihned 600 tis. Kč, “ napsal mediální zástupce banky Michal Teubner.

Jeho kolega z Raiffeisenbank Tomáš Zavoral ve stručné odpovědi sdělil, že banka má jednoduchou produktovou strukturu a nevytváří samostatnou řadu produktů pro jednotlivé skupiny klientů.

Ale dodal: „Lékaře zvýhodňujeme při poskytování podnikatelských úvěrů, a to na základě dlouhodobé zkušenosti s jejich dobrou platební morálkou – individuálním procesem schvalování.

Lékaři tak automaticky získávají lepší úrokové sazby a vyšší limity, než by

získali jako podnikatelé v jiném oboru.“ Upozornil, že žadatel v takovém případě musí doložit Rozhodnutí o registraci nestátního zdravotnického zařízení. „Lékaři mohou ve Sberbank CZ získat zvýhodněné podmínky u nejčastějších produktů. Ne vždy se jedná o produkty určené pouze pro lékaře, ale spíše pro skupinu klientů s podobnými potřebami. Specifické typy produktů pro lékaře, jako např. úvěry na vybavení ordinace, jsou pak připraveny na míru přímo profesi lékaře a jeho konkrétní situaci,“ uvedla svou odpověď Mgr. Hana Drápalová z tiskového oddělení banky.

Dále sdělila: „Pro lékaře-zaměstnance patřící do skupiny bonitních klientů banka nabízí individuální poradenství a výhodné produkty ušité na míru potřebám. Výhodnější podmínky jsou aplikovány např. u hypoték.

Pro lékaře-podnikatele má banka zvýhodněnou nabídku primárně v oblasti financování (nejčastěji formou investičního úvěru nebo kontokorentu).

Kromě výhodnějších úrokových sazeb posuzuje záměr individuálně u každého lékaře, ať už jde např. o pořízení vybavení ordinace nebo převzetí ordinace a s ní kmene pacientů.

Potvrzení o členství v lékařské komoře není nutné dokládat, banka je zjišťuje z veřejně dostupných zdrojů.“ Obsáhlou odpověď obdržela Manažerská review od UniCredit Bank.

Mimo jiné se v ní uvádí: „Lékařům na kongresech, školeních a dalších akcích nabízíme Konto Profese Plus se zvýhodněnou úrokovou sazbou a bez poplatku za vedení. Jeho součástí je i prestižní osobní účet U konto Premium.

Součástí Konta Profese Plus je pro lékaře i zlatá embosovaná debetní karta Gold Business s cestovním pojištěním s vysokými pojistnými limity.

Kromě zlaté platební karty k soukromému i profesnímu účtu zdarma lékařům poskytujeme pojištění karty, pojištění do zahraničí, vstup do některých letištních salonků, slevy u vybraných obchodních partnerů, concierge apod. Tyto služby jsou poskytované výhradně k platebním kartám. Záleží tedy, zda lékař využije např. zlaté platební karty k profesnímu nebo osobnímu účtu.

Pro lékařské profese banka připravila investiční úvěr Medic, o který může žádat fyzická osoba nepodnikající (typicky zaměstnanec), právnická osoba (nejčastěji s. r. o.) i lékař podnikající na své IČO. S úvěrem lze zafinancovat převzetí ordinace (která může být provozována i jako s. r. o.) a zároveň využít 20% neúčelovou část na případné dovybavení ordinace. Velkým benefitem je, že o úvěr může žádat i lékař, který se svou praxí teprve začíná.

Pro lékaře se zájmem o úvěr čistě na vybavení vypracuje dceřiná společnost UniCredit Leasing atraktivní cenovou nabídku s nízkými nároky na požadovanou dokumentaci. O specializované úvěry i finanční leasingy s výhodnými úrokovými sazbami určené pro lékaře mohou žádat i začínající. V rámci standardní nabídky může lékař zažádat o provozní úvěr Profesionál. Pokud má v UniCredit Bank historii delší než 1 rok, může využít předschváleného limitu (vypočítaného na základě obratů na profesním účtu) až do výše 800 tisíc Kč. Pro začínající lékaře je limit 200 tis. Kč.

Pro získání speciálních služeb musí lékař (kromě bonity a případně zástavy) doložit Osvědčení České lékařské komory nebo České stomatologické komory (nebo potvrzení o členství) a rovněž rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb.“ × HJ, TOP

Vše o trhu s uměním Zaregistrujte se na stránkách www.artplus.cz pod hlavičkou Členství – Plné členství a do formuláře vložte uvedený vstupní kód.

Po potvrzení souhlasu se všeobecnými obchodními podmínkami a následném odeslání požadavku Vám bude portál plně zpřístupněn.

www.artplus.cz

kód: cd4f9eb6 (platnost kódu do 5. 9. 2016)

V případě dotazů nás neváhejte kontaktovat: tel.: + 420 222 352 584 email: info@artplus.cz

23

www.hypokramed.cz