Florence 1,2/14 by Care Comm s.r.o.

1–2/14

florence xxxx leden–únor recenzované 2014články / ročník X 60 Kč, 2,90 € / www.florence.cz

Odborn ý č a sopis pro oše t řovat el s t ví a os tat ní zdr avot nick é prof e se

s. 3 / Napsali pro Florence

Přání hlavní sestry ČR s. 7 / Příběh pacientky

I nemocné děti musejí žít naplno s. 11 / Výzkumné sdělení

Hodnocení stavu výživy seniorů v Nemocnici ve Frýdku-Místku s. 35 / Zprávy našich partnerů

Pracovní podmínky zdravotníků v ČR

časopis obsahuje recenzované články

Odborné téma

Respirační onemocnění

editorial florence 1–2/14

Vstupte do nového roku bez podnosnice libočudné

příchodem nového roku si lidé už po staletí dávají nějaká předsevzetí. „Přestanu pít alkohol, začnu víc cvičit, budu zdravě jíst… “ Podle profesora Richarda Alstona z londýnské univerzity Royal Holloway sahá tento zvyk až do doby Římské říše, v níž byly novoroční oslavy spojovány s uctíváním boha dvou tváří Januse (odtud i římský název měsíce ledna Januarius, z něhož byl odvozen anglický název January). Jedním z nejčastějších předsevzetí, která si dnes lidé dávají, bývá přestat kouřit. Ovšem od rozhodnutí k uskutečnění vede dlouhá cesta. Vždyť tabák provází lidstvo už po staletí. První rostlina tabáku vyrostla na americkém kontinentě už 6000 let před naším letopočtem. Prvními kuřáky tabákových listů byli zřejmě příslušníci mayské civilizace a holdovali jim i američtí Indiáni, konkrétně příslušníci kmene Huronů, kteří tabák používali nejen v rámci náboženských rituálů, ale i k léčbě jim neznámých neduhů. Do Evropy se tabák dostal až po objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem v roce 1492. Kuřáci to však neměli zpočátku lehké. V roce 1604 vydal anglický král Jakub I. Stuart pojednání „Protest proti tabáku“, ve kterém označil tabákovou rostlinu za satanův vynález a zakázal její používání v londýnských pivnicích. Později však svůj názor změnil a tabákový průmysl podpořil. To v carském Rusku dopadli kuřáci ještě hůř. Michal III. Fjodorovič Romanov prohlásil v 17. století užívání tabáku za smrtelný hřích a držení tabákových listů zakázal. Kdo neuposlechl, toho čekal trest v podobě uříznutí nosu, rozseknutí horního rtu tak, aby už nikdy nesrostl, nebo krutého bičování. Tabák si však i přes četné zákazy své konzumenty našel a jeho užívání se velice rychle rozšířilo. V roce 1832 spatřila světlo světa první v papíru balená cigareta a cigáro, cígo, cíčko, retko, čvaňhák či jaké jiné názvy ještě v průběhu času cigareta dostala, se brzy stala neodmyslitelnou společnicí člověka. Neušla ani pozornosti českých puristů, kteří ji v rámci snah o očištění českého jazyka od cizích vlivů chtěli přejmenovat na podnosnici libočudnou. Vojáci v 1. světové válce, kteří dostávali pravidelný příděl cigaret, ji zase přejmenovali na keťasku (což byly cigarety draze pod rukou koupené) nebo bylinu otravnou (v důstojnické mluvě). Se stoupající oblibou stoupal i prodej. Kolem roku 1900 existovalo již 160 druhů cigaret a k jejich kouření lákaly v Americe reklamy, na nichž lačně potahovaly z cigaret nejen krásné dámy, ale dokonce i Santa Claus nebo známé osobnosti, jako například Ronald Reagan, který se slovy „Nechutná to špatně“ podpořil prodej značky Chesterfield. V 50. letech už však byly publikovány studie poukazující na to, že cigarety podporují rakovinu a škodí krevnímu oběhu, a od roku 1966 se v Americe objevuje na krabičkách povinně nápis Pozor – kouření škodí zdraví! Ovšem ani tento nápis, ani výsledky vědeckých studií kuřáky od jejich závislosti dodnes neodradily. Pokud však patříte k těm, kteří by se své závislosti rádi zbavili, nebo byste chtěli svým pacientům poskytnout ještě lepší péči v tomto ohledu, hledejte inspiraci i v tomto čísle Florence, konkrétně na straně 9. A pokud vás kouření minulo, ale rádi byste se dozvěděli něco o jiných nemocech zasahujících dýchací ústrojí, konkrétně o cystické fibróze, nalistujte stranu 4. Najdete tu i příběh malé Klárky, která s touto nemocí bojuje už od svého narození. Nechybějí samozřejmě ani recenzované články či jedna z letošních novinek – rubrika Zprávy našich partnerů, v níž se budou objevovat i zprávy z konferencí a vzdělávacích akcí. Jejich přehled pro letošní rok najdete uprostřed tohoto čísla. Přeji vám hezké čtení.

Magda Hettnerová, šéfredaktorka magda.hettnerova@ambitmedia.cz

florence Hledáte konkrétní článek? K bleskové orientaci vám pomohou naše webové stránky www.florence.cz. Najdete tu i rejstříky všech vydaných čísel. Více odborných článků najdete na webu v rubrice Florence +

Florence je také na facebooku. Přidejte se k nám!

obsah

florence 1–2/14

1 / Editorial 3 / Napsali pro Florence Přání hlavní sestry ČR

téma čísla

Respirační onemocnění

Odborné téma

Mezi hlavní příznaky při chorobách dýchacího ústrojí patří dušnost, periferní cyanóza, kýchání, kašel, sputum, hemoptýza a při postižení pohrudnice i bolest.

Respirační onemocnění 4 / Když se řekne cystická fibróza 7 / I nemocné děti musejí žít naplno (příběh pacientky) 9 / Pomoc s odvykáním kouření – standard ošetřovatelské péče

Recenzované články

Výzkumné sdělení 11 / Hodnocení stavu výživy seniorů v Nemocnici ve Frýdku-Místku Výzkumné sdělení 15 / Postavení mentora v současné klinické praxi Zkušenosti z praxe 21 / Proč dochází k násilným incidentům při ošetřování pacientů?

z dalšího obsahu

24 / Přehled vzdělávacích akcí únor 2014 až prosinec 2014 Výzkumné sdělení 26 / Vplyv neúspěšného dojčenia na psychiku žien

30 Světový den boje proti dekubitům

Praxe

Otazníky kolem porodů vedených porodní asistentkou

0 / Světový den boje proti dekubitům 3 32 / Delegování a time management v práci sestry – manažerky

Zprávy našich partnerů / Z konferencí

500. dobrovolný dárce z ČNRDD daroval své buňky pro záchranu života

4 / Vzdělávání – dobrovolná povinnost? 3 35 / Pracovní podmínky zdravotníků v ČR (průzkum ČAS 2013) 38 / Otazníky kolem porodů vedených porodní asistentkou

Historie Historický vývoj ochrany zdraví před účinky ionizujícího záření

www.florence.cz Ročník X., číslo 1–2, leden–únor 2014 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 1. 2013 Foto na titulní straně: Profimedia

fota: Profimedia, ČNRDD, archiv

Servis

41 / 500. dobrovolný dárce z ČNRDD daroval své buňky pro záchranu života 41 / Urologie na Karlově slaví 20 let laparoskopie a poprvé v ČR s 3D systémem 43 / Právo Fotografování chorobopisu pacientem 44 / Historie Historický vývoj ochrany zdraví před účinky ionizujícího záření 48 / Lekce angličtiny

napsali pro Florence text: Mgr. Alena Šmídová, foto: archiv

Přání hlavní sestry ČR

Mgr. Alena Šmídová (vpravo) je od loňského listopadu hlavní sestrou ČR

Vážené čtenářky a čtenáři, vážené sestry, porodní asistentky a ostatní představitelé dalších nelékař ských povolání, začal nám nový rok 2014 a já bych vám všem chtěla popřát mnoho zdraví, osobní i pracovní spokojenosti, štěstí, lásky, optimismu a také to, aby se vám splnilo alespoň něco z vašich přání. Se vstupem do nového roku a ukončením roku starého si často dáváme nějaká osobní předsevzetí – někdo chce zhubnout, přestat kouřit, žít zdravěji, sportovat apod., bilancujeme, co se nám podařilo a co ne a jaký ten rok vlastě byl. Musím se přiznat, že já jsem si letos žádné takové osobní předsevzetí nestanovila, ale spíše jsem ten uplynulý rok hodnotila. Můj osobní i pracovní život byl nabitý různými událostmi, dobrými i těmi špatnými. Mezi ty špatné musím zařadit úmrtí mého manžela, který zemřel po dlouhé a vážné nemoci. Byl mi velkou oporou a měli jsme spolu moc krásný vztah. Bude mi chybět, ale bohužel život přináší takovéto životní ztráty, se kterými je nutné se vyrovnat. Mnozí z vás je jistě znají ze svého profesního života. Tím pozitivním byla v mém osobním životě promoce mého nejmladšího syna a možnost prožívat s mými šesti vnoučaty krásné společné chvíle plné radosti, vzájemného poznávání a zábavy. Tyto chvíle mi přinášejí do mého života štěstí a dokážou mě nabít novou energií. Z pracovního života mám radost ze vzniku samostatného Odboru ošetřovatelství a nelékařských povolání a obnovení funkce hlavní sestry České republiky na ministerstvu zdravotnictví. Myslím si, že je to dobrý krok k posílení a vyzdvihnutí významu ošetřovatelství a nelékařských povolání, která si to po právu zaslouží a jsou vedle lékařských povolání nezastupitelnou částí poskytování zdravotní péče. Vždyť i počet těchto pracovníků několikanásobně početně převyšuje počet lékařů, zubních lékařů a farmaceutů. Jsem ráda, že mohu být tou osobou, která tento odbor řídí a je

zároveň hlavní sestrou. Pozitivním překvapením bylo pro mne i udělení čestného uznání společností Comenius v kategorii Lady PRO. Ale bohužel v minulém roce byly i ty pracovní aktivity, které se nepodařily. Jednou ze zásadních bylo neschválení dokončení a uvedení do praxe nového zákona o nelékařských povoláních, který by měl nahradit zákon č. 96/2004 Sb. S tím souvisí i příprava prováděcích vyhlášek, které také nejsou dopracovány a schváleny. Přípravy tohoto zákona trvají již delší dobu a objevují se problémové oblasti, jako např. trvající rozpory ve vzdělávání sester a některých dalších povolání (VOŠ a zároveň Bc. studium). Sama doufám a budu se snažit, aby se podařilo nalézt řešení a došlo k dokončení a schválení zákona v tomto roce za nově ustavené vlády. K těm negativním patří i výsledky dotazníkového šetření, které uskutečnila ČAS, jež poukázaly na zhoršené pracovní podmínky nelékařských zdravotnických pracovníků. Podmínky jsou jistě ovlivněny zhoršenou celkovou ekonomickou situací. To bylo krátké ohlédnutí za starým rokem, a co nás čeká letos? Jako první bude mít vliv na mne jako úředníka ministerstva a i na celé zdravotnictví nové vedení ministerstva a změny, které s tím budou souviset. Již jsem se zmínila, že budeme usilovat o dokončení a schválení zákona a prováděcích vyhlášek. Jako hlavní sestra jsem si stanovila několik prioritních oblastí, které se týkají pracovních podmínek

nelékařských pracovníků, personálních podmínek pro zajištění kvalitní a bezpečné ošetřovatelské péče, snížení administrativy a úpravy v oblasti zdravotnické a ošetřovatelské dokumentace, usilování o navýšení kompetencí v určitých oblastech, hlavně v dlouhodobé a domácí péči, intenzivní péči, prevenci a edukaci. Také jsem si vytvořila poradní pracovní skupinu, ve které jsou zastoupeny odbornice z praxe z různých zdravotnických zařízení – zástupci fakultní nemocnice, krajské nemocnice, soukromého zdravotnického zařízení, porodnice, domácí péče a zařízení dlouhodobé péče. Plánuji, že v tomto roce navštívím několik zdravotnických zařízení, a ráda bych komunikovala s jejich zaměstnanci. Považuji za důležité naslouchat zkušeným zdravotníkům, diskutovat o problémech, rozšiřovat dobré příklady z praxe a zkvalitňovat poskytování všech zdravotních služeb, které nelékařští zdravotničtí pracovníci zajišťují. Na závěr bych na vás měla prosbu: buďte profesionály ve svém oboru, poskytujte zdravotní péči tak, jak byste chtěli, aby bylo postaráno o vás, usmívejte se a komunikujte s pacienty a hlavně vydržte! Pacienti vás potřebují. Přeji všem úspěšný rok 2014. Mgr. Alena Šmídová, ředitelka Odboru ošetřovatelství a nelékařských povolání, hlavní sestra České republiky, alena.smidova@mzcr.cz

foto: Profimedia

→ Když se řekne cystická fibróza → I nemocné děti musejí žít naplno → Pomoc s odvykáním kouření – standard ošetřovatelské péče

odborné téma respirační onemocnění

Když se řekne cystická fibróza

Mgr. Eva Novotná Chirurgická JIP, Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského Praha, všeobecná sestra

Cystická fibróza (CF) je jedním z nejčastějších dědičně přenášených onemocnění. Jedná se o autozomální recesivní vrozené onemocnění způsobené mutací genu produkujícího protein CFTR. Příznaky se u ní většinou projeví během krátké doby po narození (měsíce či roky). Projevuje se opakovanými infekcemi dýchacích cest, které postupně způsobují poškození plic. Léčba se v současné době zaměřuje především na léčbu dýchacího ústrojí – inhalace, fyzioterapie, antibiotika, nemocní užívají i trávicí enzymy v kapslích, protože jim nefunguje správně slinivka břišní. Dobrá znalost toho, co je podstatou a příčinou jednotlivých onemocnění, je podkladem úspěšné a efektivní léčby.

Proč právě cystická fibróza? Název CF vznikl na základě skutečnosti, že pankreas je vazivově neboli fibrózně změněn a na jeho povrchu jsou drobné cysty. Pro onemocnění bývá též užíván název mukoviscidóza, vyjadřující nápadnou vazkost hlenu, která je pro danou chorobu charakteristická. Pro vysoký výskyt solí v potu je také spíše laicky nazývána nemocí slaných dětí. CF je vrozené onemocnění, může se projevit kdykoliv během života, nejčastěji však v prvních letech věku dítěte. Postihuje především dýchací a trávicí systém, ale i reprodukční ústrojí a potní žlázy. Je provázeno celou řadou komplikací, které mohou být někdy

prvním projevem choroby. Nepostihuje svaly, krvetvorbu ani mozek, nepůsobí opoždění duševního vývoje. S výjimkou plic a dýchacích cest není porušena schopnost organismu bojovat s infekcí. Za patogenezi CF je zodpovědná mutace genu pro CF nazývaného CFTR (transmembránový regulátor vodivosti), jehož důsledkem je abnormální transport chloridových a sodíkových iontů přes epiteliální membrány. Tento stav vede k zahuštění sekretu v organismu, čímž narušuje normální funkci řady orgánů a je příčinou většiny klinických projevů nemoci. CF je autozomálně recesivně dědičné onemocnění. Vzhledem k typu dědičnosti vznikne choroba u dítěte jen v případě, že

respirační onemocnění odborné téma

Stanovení diagnózy CF Diagnóza CF spočívá především na klinickém podezření. Příznaky se týkají respiračního a zažívacího ústrojí, syndromu ztráty solí, ale také obstruktivní azoospermie u dospělých mužů. K potvrzení diagnózy se provede tzv. potní test, při jehož pozitivitě následuje molekulárně genetické vyšetření ze vzorku krve. Od října 2009 se u nás provádí též novorozenecký screening. Ve všech rodinách se zvýšeným rizikem výskytu CF je také možná prenatální diagnostika. Na CF je nutné myslet i u atypických průběhů. Včasně stanovená diagnóza a na ni navazující léčba jsou předpokladem lepší prognózy (!) (Vávrová, 2009).

Příznaky CF Příznaky a jejich závažnost se velmi liší u jednotlivých pacientů a mohou se projevit kdykoliv v průběhu života. Hustý hlen v dýchacích cestách vede k obstrukci, snáze se usídlují bakterie a dochází k infekci a následnému zánětu. K nejčastějším vyvolavatelům infekce u nemocných s CF patří 4 typy bakterií: Staphylococcus aureus, Haemophilus influenzae, Streptococcus pneu moniae, Burkholdera cepacia. Mikroby způsobí chronický zánět, následkem toho dochází k fibrotizaci plicního parenchymu, což je příčinou řady klinických projevů a komplikací postihujících dýchací systém. Klinické příznaky gastrointestinálního systému mohou pocházet z celého trávicího ústrojí. Nejčastější poruchou je exokrinní insuficience pankreatu, která narušuje fyziologické trávení potravy. Nedochází tak ke vstřebávání základních živin a vitaminů, důsledkem toho je neprospívání pacientů. Vzácnější komplikací je rozvoj diabetu. Jedním z typických časných příznaků bývá tzv. syndrom mekoniového ileu nebo v pozdějším věku pak tzv. distální intestinální obstrukční syndrom, který vzniká v důsledku obstrukce střeva vazkým hlenem. Komplikacemi bývají striktury střeva či výhřez konečníku. U nemocných s CF se gastroezofageální reflux vyskytuje častěji než u zdravé populace. Tito nemocní

jsou také mnohem častěji postiženi žaludečními vředy. K postižení trávicího ústrojí patří též onemocnění jater a žlučových cest. Porucha stavu výživy je u CF charakteristická. Je způsobena nejenom nedostatečným trávením, ale i chronickou infekcí, která omezuje chuť k jídlu. Přesto je dostatečný přísun energie pro tyto nemocné velmi důležitý, neboť její spotřeba stoupá při zvýšené práci dýchacích svalů a navíc se energie ztrácí bílkovinami v hnisu. Stav výživy je proto jedním z nejdůležitějších ukazatelů zdravotního stavu dítěte s CF. Pot dětí s CF obsahuje pětkrát více solí, na čele se mohou při větším pocení usazovat krystaly soli. Při nadměrném pocení může být dítě ohroženo ztrátami solí a následným šokem. Důsledkem postižení reprodukčního ústrojí je mužská neplodnost a snížení plodnosti u žen (Vávrová, 2006; Jakubec, 2006). foto: Profimedia

oba CF geny získané od rodičů nesou příslušnou mutaci. Incidence nemocných u nás se udává na 1:2736 novorozenců. Ročně se v ČR narodí přibližně 30–40 dětí s CF. Obecně se nemoc velmi špatně diagnostikuje a pravděpodobně je mezi námi řada nemocných s CF, kteří jsou léčeni pod jinou diagnózou. Každý 26. jedinec u nás může být nosičem mutace genu. Je tedy poměrně vysoká pravděpodobnost setkání dvou nosičů (stane se tak přibližně v každém 800. manželství). Takový manželský pár pak má 25% riziko, že bude mít nemocné dítě (Vávrová, 2006).

Rentgen plic postižených cystickou fibrózou

odborné téma respirační onemocnění

Léčba CF Léčba dýchacího ústrojí spočívá v prevenci infekcí ve smyslu přísnějšího dodržování hygienických zásad, doporučuje se omezení kontaktu s kolektivem v předškolním věku. V boji s infekcí je používána zejména antibiotická (ATB) terapie. Zvláštností u nemocných s CF je, že se s ATB začíná podstatně dříve, užívají se mnohem déle a ve vyšších dávkách. ATB se řídí především citlivostí mikroba, proto je nutná pravidelná mikrobiologie hlenu. Inhalační léčba umožňuje zřeďování hlenu či lokální působení antibiotik, důležitá je však znalost správné techniky a také dokonalé čištění inhalátorů. Nedílnou součástí každodenní léčby je léčebná rehabilitace, která zahrnuje respirační fyzioterapii, dechovou gymnastiku, ale i kondiční tělesné cvičení. Děti tělesně zdatnější mají lepší vyhlídky než děti nevýkonné. U těžkého postižení je již indikována dlouhodobá kyslíková terapie. V pokročilých stadiích nemoci, kde již selhává intenzivní a dlouhodobá péče, se rozhoduje o TRP plic. Léčení zažívacího ústrojí spočívá v celoživotní substituci pankreatických enzymů a v dietní terapii. Dieta musí být plnohodnotná a téměř o 50 procent energeticky vyšší než u zdravého dítěte. Jídelníček by měl být pestrý, 6 jídel denně – mezi třemi hlavními jídly dvě hodnotné přesnídávky a druhá večeře. Myslet na zvýšený příjem solí a tekutin, zvláště v horkém počasí. Cílem je, aby dětem chutnalo a přibývaly pravidelně na váze. Při potížích s výživou se přistupuje k enterální výživě buď formou sippingu, v závažnějších případech je nutné zavedení enterální sondy či založení perkutánní endoskopické gastrostomie, neboť dobrý stav výživy je jedním z hlavních pilířů úspěšné léčby. Nejlepší výsledky s léčením mají centra pro diagnostiku, léčbu a prevenci CF, kde pracuje tým odborníků a kde by měli být nemocní vyšetřováni minimálně jednou ročně. Zde se provede důkladné zhodnocení celkového stavu, důležitá je spolupráce rodiny, rodiče si vedou deníky, do kterých zapisují vše, co se v uplynulém období změnilo. Na základě všech výsledků sepíše centrum podrobnou zprávu pro dětského lékaře pečujícího v mezidobí. Péče se netýká jenom nemocného a lékaře, ale zapojit se musejí opravdu všichni. Rodina nejvíce, ale i okolí, škola, kamarádi apod. Velkou podporou je i Klub CF. Nesmírně důležitá je důvěra v ošetřujícího lékaře. Moderní léčba CF je označována za agresivní. Je skutečně útočná, používá velké množství léků. Tento postup se ve světě velmi osvědčil, a tak se snažíme o totéž i u nás. Velmi často se pak lékaři na základě toho setkávají s nedůvěrou až odporem rodičů. V zásadě má rodina vést normální život. Samozřejmostí je nekuřáctví v rodině, neboť i pasivní kuřáctví je škodlivé. Doporučuje se hojný pohyb a pobyt na čerstvém vzduchu. Ze sportů především běh, plavání, skákání na trampolíně a vše, co dělá dítěti radost. Sport pomáhá v hygieně dýchacích cest i k posílení svalů (Váv rová, 2009; www.cfklub.cz)

Vyhlídky nemocných s CF Pokroky v léčení jsou v posledních dvou desetiletích obrovské. V prvních poválečných letech děti umíraly brzy po porodu nebo dosáhly maximálně dvou let života. Ještě v 60. letech se většina dětí nedožila školního věku. V současné době se udává, že polovina nemocných přežívá 32 let a děti narozené po r. 1993 mají 50% šanci dožít se 40 let. Podílí se na tom

florence 1–2/14

především rozvoj nových léčebných metod. S vývojem vědy roste i naděje na vyléčení. Proto je skutečně nezbytné léčit CF intenzivně až agresivně. Je třeba začít u co nejmenších dětí, aby mohly nových metod co nejlépe využít. K tomu je ovšem potřeba velká spolupráce nemocného i jeho rodiny. Je třeba si uvědomit, že nejen délka, ale i kvalita života je cílem účinné léčby (Vávrová, 2009).

Psychosociální aspekt Psychosociální problematika nemocného s CF je důležitou součástí péče. CF je chronické onemocnění, provází pacienta po celý jeho život a výrazně modifikuje jeho životní dráhu. Mění se i život celé rodiny. Rodiče se po zjištění diagnózy musejí vypořádat s počátečním šokem. Nezbytná je tedy psychologická, psychoterapeutická i psychosociální péče, která se netýká jen nemocného, ale i rodiny a jejího okolí, školy, volby povolání či partnerského života. Velkou úlohu zde sehrává Klub nemocných s CF, který vznikl v roce 1992 z potřeby rodičů setkávat se a sdílet informace. Klub zastává mnoho činností v podpoře těchto nemocných, například sociální poradenství, psychologickou péči, návštěvy v nemocnici, krizový telefon, víkendové setkání rodičů, prarodičů, materiální/finanční pomoc, zapůjčení přístrojů a pomůcek, edukační materiály, spolupráci s médii či akce pro veřejnost (www.cfklub.cz).

Závěr CF je závažné onemocnění, na které budou nemocní umírat, avšak díky obrovskému pokroku v medicíně je léčení příznaků velmi dobře zvládnutelné a s vývojem vědy stále roste i naděje na úplné vyléčení. Je však zapotřebí velká spolupráce a zodpovědný přístup v péči jak nemocného, tak i jeho okolí. Za nezbytnou tudíž považuji neustálou veřejnou osvětu o problematice CF, která by jistě přispěla k snazšímu překonávání všech životních překážek takto nemocných.

Literatura 1. Jakubec P. Cystická fibróza. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. 48 s. ISBN 80-244-1499-6 2. Vávrová V. Cystická fibróza. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 516 s. ISBN 80-247-0531-1 3. Vávrová V, Bartošová J a kol. Cystická fibróza – příručka pro nemocné, jejich rodiče a přátele. 2., dopl. vyd. Praha: Professional Publishing, 2009. 167 s. ISBN 978-807431-000-3 4. www.cfklub.cz

Více o autorce Mgr. Eva Novotná 1996: SZŠ Tábor – všeobecná sestra; 2005: PSS – chirurgická péče, NCONZO, Brno; 2008: Bc. studium – zdravotní vědy – ošetřovatelství, 3. LF UK, Praha; 2010: Mgr. studium – intenzivní péče, 1. LF UK, Praha; 2012: Certifikovaný kurz Mentor klinické praxe ošetřovatelství, 3. LF UK, Praha; od 1996: NMSKB, Praha, sestra intenzivní péče; 2005–2006: SZŠ a VZŠ Duškova, Praha, vedení odborné praxe

respirační onemocnění odborné téma

I nemocné děti musejí žít naplno (příběh pacientky) V České republice se ročně narodí asi 30–40 dětí s cystickou fibrózou (CF). Jedná se o chronickou nemoc, jejíž příčina je v současné době úspěšně léčitelná, ne však vyléčitelná. Postihuje zejména dýchací a trávicí ústrojí, ale i některé další orgány. Většina nemocných proto umírá na své onemocnění, nikoli věkem. Péče o tyto „slané děti“, jak se nemocným s CF přezdívá kvůli tomu, že jejich pot je výrazně slanější než u ostatních lidí, je velmi náročná, protože vyžadují intenzivní léčbu. Své o tom ví i rodina malé Klárky, která se narodila jako „slané dítě“.

lárka se narodila jako naše druhé dítě. U nikoho v rodině se onemocnění cystickou fibrózou neobjevilo, proto nás ani nenapadlo, že by ji Klárka mohla mít. Podezření na CF vyslovili lékaři už v porodnici, když neodcházela smolka a na RTG byl diagnostikován mekoniový ileus. Lékaři nás proto nechali ihned převézt do nemocnice v Českých Budějovicích, kde byla Klárce provedena resekce tenkého střeva a založena ileostomie. Hospitalizace trvala měsíc. Musím ocenit lékařskou péči, kterou tato nemocnice poskytovala nedonošeným dětem. Ale co se týká samotného Klárčina onemocnění – cystické fibrózy, byla zdejší péče minimální. Nikdo se touto problematikou nezabýval a do poslední chvíle nás drželi v marné naději, že se o CF nejedná, ačkoli tuto diagnózu už naznačovalo provedené vyšetření Cl v potu. Teprve po provedeném genetickém vyšetření nám diagnózu potvrdili. Musím říct, že přístup lékaře, který mi diagnózu sděloval, byl velmi neprofesionální. Řekl mi: „O tom, jak dlouho bude vaše dítě žít, se s vámi nebudu bavit a připravte se na finanční náročnost této nemoci.“ To byl pro mě šok. Klárka od začátku trpěla velkými bolestmi bříška a měla potíže s vyprazdňováním. Lékaři v nemocnici v Českých Budějovicích jí nezajistili léčbu CF, tudíž nedostávala pankreatickou substituci, což se brzy projevilo na výrazném váhovém úbytku – z 3400 g na 2000 g (!). Po provedené operaci a založení ileostomie nás přeložili na dětskou kliniku Fakultní nemocnice v Motole, kde už Klárka dostala pankreatickou substituci a její váha se značně zvýšila. Částečně

Trvalo nám dlouho, než jsme byli vůbec schopni přijmout fakt, že je naše dcera nemocná.

jsem ji kojila a přikrmovala, ale protože byl její příjem stále nedostatečný, musela být nakonec krmena sondou. Naučily jsme se inhalovat, provádět dechovou rehabilitaci a odsávat. Po měsíční hospitalizaci nás konečně pustili domů.

Nemoc naši rodinu na čas oddělila Všechno pro nás bylo nové a trvalo nám dlouho, než jsme byli vůbec schopni přijmout fakt, že naše dcera je nemocná. Byli jsme nuceni zavést pravidelný režim, který spočíval v inhalacích třikrát denně, přičemž po každé inhalaci následovala dechová rehabilitace a odsávání hlenů. Někdy jsme museli Klárku krmit sondou a pečlivě přitom dbát na vysoce kalorickou stravu. Zavedli jsme také přísnější hygienický režim – pravidelně jsme začali proplachovat odpady Savem, sterilizovali jsme inhalátory, pečlivě jsme hlídali a kontrolovali, jestli se někde nevyskytuje stojatá voda a místa, v nichž by se mohla vyskytovat bakterie Pseudomonas aeruginosa, která je pro nemocné CF nebezpečná, stejně jako bakterie Burkholderia cepacia, která se vyskytuje v půdě a nahnilé cibuli. Život celé rodiny se musel přizpůsobit Klárčině nemoci a striktně dodržovanému režimu. Situace byla o to horší, že Klárka byla první dva roky svého života často hospitalizována pro opakované obstrukční bronchitidy. V nemocnici jsme spolu trávily víc času než doma, což mělo negativní dopad na naši starší dceru, které byly v té době dva roky. Vzdálenost mezi nemocnicí a naším domovem byla více než sto kilometrů a několikrát se stalo, že jsme se po měsíční hospitalizaci vrátily na víkend domů, ale protože se Klárčin zdravotní stav opět zhoršil, jely jsme do nemocnice znovu. Bylo to velmi náročné pro nás všechny. Manžel chodil do práce a starší dcera musela být proto často u babičky, která také bydlí daleko. Celá rodina tak byla dokonale odloučena a na starší dceři je toto odloučení dodnes znát. Klárka trpěla značným zahleněním a lékařům se stále nedařilo zjistit proč. Proto jsme neustále inhalovaly, někdy i každou hodinu. Do toho bylo krmení… všechno to bylo strašně časově náročné. Ke zlepšení Klárčina zdravotního stavu došlo až v roce 2001, kdy lékaři ve sputu zjistili výskyt Pseudomonas aeruginosa. Následovala proto inhalační léčba ATB dvakrát denně a pravidelná terapie ATB i. v. à 3 měsíce a k nim i pravidelné

odborné téma respirační onemocnění

florence 1–2/14

foto: archiv autorky

Inhalaci a dechovou rehabilitaci musí Klárka provádět několikrát denně

hospitalizace a kontroly v CF centru. Klárčin stav se výrazně zlepšil. Během let se u ní začaly projevovat problémy s trávením a vyprazdňováním. Měla velké bolesti bříška a časté průjmy. Po veškerých vyšetřeních, která neprokázala příčinu těchto stavů, následovala operace, při níž byla Klárce provedena resekce 50centimetrové části ilea. Její zdravotní stav se poté velmi zlepšil a Klárka začala konečně přibývat na váze. Nadále jsme jezdili do CF centra na pravidelné kontroly, a to každé tři měsíce. V roce 2007 u ní byla znovu zjištěna P. aeruginosa a byla zahájena další pravidelná tříměsíční i. v. terapie ATB, ale tentokrát tak, aby už nemusela být hospitalizována. Ve FN Motol nás zaučili, jak ředit a aplikovat ATB, Klárce zavedli kanylu a dalších 14 dní jsme doma aplikovali třikrát denně kombinaci dvou ATB. Protože jsem profesí zdravotní sestra, nebylo to pro mě nic těžkého.

Ve školce i škole nám velmi pomohli V tom samém roce začala Klárka navštěvovat mateřskou školu. Bylo jí už skoro sedm let. Ve školce nám vyšli ve všem vstříc a důsledně dbali na veškerá hygienická opatření. O rok později nastoupila Klárka do první třídy základní školy. Paní učitelka byla velmi vstřícná, což pro nás bylo velice důležité, protože jsme věděli, že se máme na koho spolehnout. Klárka má od té doby vlastní toaletu, kterou paní uklízečka prolévá pravidelně Savem, a také odpady ve třídě je nutné takto čistit. Klárka nesmí mazat tabuli mokrou houbou nebo zalévat květiny a nesmí chodit na pozemky. V tom všem nám vychází škola vstříc. Během další i. v. léčby chodila Klárka dokonce do školy i se zavedenou kanylou v ruce, aby nezameškala hodiny. Paní

učitelka to dětem vysvětlila, aby byly ke Klárce ohleduplné, a všechno probíhalo bez problémů. V současné době chodí Klárka do 4. třídy a musí dodržovat pravidelný režim. Vstáváme v 6.15 hod, inhaluje, následně provádíme desetiminutovou dechovou rehabilitaci, nasnídá se – musíme neustále dbát na vysoce kaloricky vyváženou stravu a proto se ani snídaně nesmí ošidit, a pak ji odvážím do školy. Ve škole si musí hlídat pankreatickou substituci a po návratu ze školy a po obědě opět inhaluje ve stejném režimu jako ráno. Následuje čas na úkoly a vzhledem k občasnému delšímu vyučování už moc času na volné aktivity nezbývá. V 17 hodin má poslední inhalaci, po které může provádět dechovou rehabilitaci až dvě hodiny. Jak jsem již psala, musíme jí připravovat vysoce kalorickou stravu, ale vzhledem k jejímu nechutenství je to velký problém. I přes dostatečnou pankreatickou substituci má potíže s příj mem tučné stravy, což se u ní projevuje váhovým úbytkem. Neustále se jí musí připomínat, že je čas k jídlu, protože sama nemá potřebu jíst. Inhalace si umí připravit sama, ale abychom jí trochu ulehčili, provádím veškerou přípravu já. Po každé inhalaci se musí inhalátor důkladně umýt a jednou denně vysterilizovat. Doma musíme pravidelně – ráno a večer – prolévat odpady Savem. Léky jí připravuji na týden dopředu do dávkovače. Užívá Kreon, Helicid, Ursofalk, Xyzal, vitaminy A a E, Singulaire. Musí také dodržovat určitá opatření – např. se musí vyhýbat stojaté vodě, což znamená, že se nesmí koupat v přírodních nádržích, doma nesmíme mít rybičky a neustále musíme přemýšlet nad tím, kde všude by se mohla stojatá voda vyskytovat. Také se nesmí rýpat v záhonku nebo přijít do kontaktu s nahnilou cibulí. Každé tři měsíce jezdíme do CF centra FN Motol, kde nás má v péči jedna lékařka. Pravidelně absolvujeme všechna vyšetření, jako je spirometrie, antropologie, EKG, RTG srdce a plic, ORL, CT plic a UZ břicha, od deseti let věku se ještě přidal oGTT test. Současný zdravotní strav Klárky je: → středně těžká obstrukce dýchacích cest, → problémy s příjmem potravy a s tím spojená podvýživa, → polypóza nosní, → kolonizace dýchacích cest zlatým stafylokokem, → hypogamaglobulinémie, která je řešena pravidelným podáváním substituce gamaglobulinů. Při CF centru FN Motol existuje Klub nemocných cystickou fibrózou, který nám v mnoha případech pomohl, např. když nám ukradli z auta inhalátor, klub nám zajistil nový. Přispívá nám také na rehabilitační pomůcky a inhalátory, zprostředkoval nám sponzora, který nám daroval cestovní inhalátor, takže nejsme při cestování odkázáni na elektrický zdroj. Přispívá nám i na nákup náhradních dílů k inhalátorům, které jsou velmi drahé. Další obrovskou výhodou je i to, že poskytuje psychologickou péči, kterou jsme již několikrát potřebovali. Máme tři děti. První dcera je zdravá, druhá nemocná a třetí je nosičem CF genu. S diagnózou cystická fibróza se člověk nikdy nesmíří, ale musí se s ní naučit žít a věřit, že bude líp. A hlavně, při těch všech omezeních, která nemoc přináší, je nejdůležitější dovolit dětem žít naplno, jako je tomu u zdravých dětí. Hana Hronková, maminka Klárky

respirační onemocnění odborné téma

Pomoc s odvykáním kouření – standard ošetřovatelské péče Závislost na tabáku je v ČR příčinou téměř každého pátého úmrtí. Většina kuřáků (kolem 70 %) by raději nekouřila – přestat však není lehké. Úspěšný bývá průměrně až pátý pokus. Nemoc, ne zlozvyk

I krátká intervence pomůže Kuřák ve zdravotnickém zařízení vnímá spíše doporučení těch, do jejichž péče se svěřil. Má nějaký zdravotní problém, proto přišel. To jsou ideální podmínky pro intervenci: nejen lékař, ale i sestra by se měli ptát na kouření a kuřákovi jasně doporučit přestat: „Pro vaše zdraví je nutné přestat kouřit.“ To může trvat dvacet vteřin a nemůžeme se vymlouvat, že na to nemáme čas – dvacet vteřin se najde vždy. Už jen dotaz a doporučení mají velký význam. I když úspěšnost bude menší než při intenzivní léčbě, má krátká intervence daleko větší význam celkově, v množství oslovených pacientů. Kdyby 90 tisíc českých sester oslovilo každý rok 10 kuřáků a jeden z nich by přestal (což je zhruba reálná úspěšnost), měli bychom každý rok 90 tisíc bývalých kuřáků. V tom je velký potenciál, který teprve začínáme využívat. Pokud je k dispozici více času než dvacet vteřin, můžeme nabídnout pomoc s odvykáním: zdůraznit potřebu změny denních rituálů a stereotypu prožívání dne. Zeptat se na nejčastější kuřácké situace a pomoci hledat nekuřácká řešení, která si kuřák musí najít sám a pře-

Prezidentka polské asociace ve své varšavské pracovně foto: archiv autorek

Pokud kuřák přestane kouřit sám, bez pomoci, je to nejjednodušší – to se ale podaří jen zhruba čtyřem kuřákům ze sta. Jinak řečeno, úspěšnost takového pokusu je malá. Naopak intenzivní léčba, například v Centrech pro závislé na tabáku, bývá až desetinásobně úspěšnější. Závislost na tabáku se podobá závislosti na heroinu, nikotin je dokonce návykovější než heroin. Však má také svou diagnózu: F17 – poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním tabáku. Fakt, že bezpečná dávka tabákového kouře neexistuje, zohledňuje další diagnóza: Z58.7, expozice tabákovému kouři, tedy pasivní kouření.

dem, aby jej situace nezaskočila. Závislým na nikotinu může sestra doporučit některou formu náhradní léčby nikotinem: náplast, žvýkačku, inhalátor nebo pastilku. Všechny jsou volně prodejné v lékárně. Těm, kdo by potřebovali intenzivnější léčbu, můžeme doporučit nejbližší Centrum pro závislé na tabáku podle kontaktů na www.sltz.cz, webové stránce Společnosti pro léčbu závislosti na tabáku (SLZT), která má i sesterskou sekci. Tato sekce je významnou součástí společnosti. Intervence u kuřáka by měla být samozřejmým standardem ošetřovatelské péče, jak je tomu v rozvinutých zemích. O tom, jak intervenovat u kuřáků, učí sestry celodenní kurz, kterým od roku 2007 prošlo už více než 500 českých sester. Ty mají za sebou i několik akcí pro veřejnost, jakými jsou například měření oxidu uhelnatého ve výdechu či rozdávání letáků a informací pro

odborné téma respirační onemocnění

florence florence 1–2/14 6/13

foto: archiv autorek

České účastnice varšavského setkání s Mezinárodní společností sester v onkologické péči

obsah

recenzované části výzkumné sdělení 11 / Hodnocení stavu výživy seniorů v Nemocnici ve Frýdku-Místku

výzkumné sdělení 15 / Postavení mentora v současné klinické praxi

veřejnost. Další z mnoha akcí bylo například vyškolení sester šesti klinik Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (VFN) v rámci projektu s názvem Nekuřácká nemocnice (více informací o projektu naleznete na webu SLZT). Problémem, s nímž se v ČR potýkáme, je kuřáctví sester. Ačkoli by mělo být samozřejmým standardem zdravotníků, tedy lékařů i sester, nekuřáctví, pravda je taková, že české zdravotní sestry kouří zhruba dvakrát více než běžná populace žen – kouří 40 % sester. Pomocí by mohl být právě projekt Nekuřácká nemocnice. Jen ve VFN v Praze je díky němu stále více pacientů Centra pro léčbu závislostí na tabáku z řad sester.

Kuřáci a onkologie Kouření způsobuje nemoci všech částí těla, v rámci všech medicínských oborů. Je příčinou třetiny všech nádorů. Přesto se v onkologické péči věnuje kouření jen malá pozornost. Často slyšíme od kuřáků po onkologické diagnóze, že teď už nemá smysl s kouřením přestávat. Opak je však pravdou! Pokud přestane onkologický pacient kouřit, významně se prodlužuje doba jeho přežití, zlepší se kvalita jeho života a v neposlední řadě bude mít víc peněz. Kouření ale také významně zhoršuje komplikace po operaci. Zpomaluje hojení, snižuje účinek radioterapie i chemoterapie a zvyšuje výskyt nežádoucích účinků. I onkologický pacient by proto měl přestat kouřit a ani se nepohybovat v zakouřeném prostředí. Sesterská sekce SLZT spolupracuje již dva roky s Mezinárodní společností sester

v onkologické péči (International Society for Nurses in Cancer Care, ISNCC). Tato mezinárodní společnost rozšiřuje povědomí o tom, že intervence u kuřáků by měla být samozřejmým standardem ošetřovatelské péče v onkologii. O roli sester v kontrole tabáku vedly české sestry dva celodenní workshopy v rámci projektu podpořeného Bristol-Myers Squibb „Bridging Cancer Care“, který byl pořádán ve spolupráci s ISNCC. Jeden z nich se konal v rámci 17. mezinárodní konference o ošetřovatelství v onkologii. Sestry zprostředkovaly i minigranty pro účastníky workshopu na školení dalších sester v ČR. Výsledky tohoto projektu se diskutovaly na setkání, které se konalo 8.–9. července 2013 ve Varšavě. Projekt bude pokračovat i letos a příští rok. Jeho cílem bude vyškolit 200 sester v ČR a 300 v Polsku. Sestry, zejména z onkologie, které by měly zájem o e-learning nebo o účast v programu s Mezinárodní společností sester v onkologické péči, se mohou obrátit na autorky článku prostřednictvím e-mailu info@slzt.cz nebo podle seznamu center na www.slzt.cz. Vladislava Felbrová, Stanislava Kulovaná, Centrum pro závislé na tabáku III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze; Kateřina Malá, Fakultní vojenská nemocnice, Praha; Eva Králíková, Alexandra Kmeťová, Centrum pro závislé na tabáku III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK a VFN v Praze

zkušenosti z praxe 21 / Proč dochází k násilným incidentům při ošetřování pacientů?

výzkumné sdělení 26 / Vplyv neúspěšného dojčenia na psychiku žien

VÝZKUMNé sdělení recenzované články

Hodnocení stavu výživy seniorů v Nemocnici ve Frýdku-Místku Mgr. Pavel Bělunek interní oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku, p. o.

Souhrn / Podvýživa u seniorů představuje velmi významný problém jdoucí napříč komunitou, zdravotnictvím i sociální sférou. V článku předkládáme nejzajímavější výsledky diplomové práce, jejímž hlavním cílem bylo zmapovat stav výživy seniorů v Nemocnici ve Frýdku-Místku. Pro zhodnocení stavu výživy byly použity čtyři škály: MNA, NRS 2002, MUST a SGA, doplněné o demografické údaje. Soběstačnost jsme hodnotili pomocí škály IADL. Do souboru byli zařazeni pacienti ve věku 65 let a starší, hospitalizovaní na interním a chirurgickém oddělení. Soubor se skládal ze 120 seniorů (60 hospitalizovaných na interně a 60 na chirurgii). Výsledky našeho výzkumu odhalily poměrně velké rozdíly v detekci malnutrice a nutričního rizika mezi jednotlivými nástroji. Nejvíce seniorů jako podvyživené nebo rizikové označil nástroj MNA (62,5 %) oproti NRS (37,5 %), MUST (35 %) a SGA (27,5 %). Klíčová slova / výživa – hodnocení – malnutrice – nemocnice – senioři. Evaluation of seniors’ state of nutrition in Frýdek-Místek hospital Summary / Malnutrition in the elderly presents a serious problem across the community and health and social sectors. In this paper, we present the most interesting results of the thesis the main objective of which was to monitor the nutritional status of the elderly in hospitals in Frýdek-Místek. For the evaluation of their nutritional status, four scales were used: MNA, NRS 2002, MUST, and SGA – supplemented with demographic data. The functional status of patients was measured using the AIDI scale. The studied population included patients aged 65+ hospitalized in the internal and surgical wards. The population comprised of 120 elderly persons (60 hospitalized in the internal ward and 60 in the surgical ward). The results showed relatively significant differences in the detection of malnutrition and nutritional risk across all the instruments. The greatest number of the malnourished or at risk of malnutrition was detected by MNA (62.5%), compared to NRS (37.5%), MUST (35%), and SGA (27.5%). Keywords / nutrition – assessment – malnutrition – hospitals – elderly.

1. Úvod

1.1 Definice malnutrice Malnutrice je dle ESPEN Guidelines 2006 stav výživy, kdy deficit, přebytek (nebo nerovnováha) energie, proteinů a ostatních nutrientů způsobuje měřitelné vedlejší účinky na tkáně nebo formu těla (tvar, velikost, složení), funkce a výsledný klinický stav (ESPEN, 2006, s. 3). 1.2 Incidence Incidence podvýživy se na lůžkách akutní nemocniční péče pohybuje v rozmezí 20–60 %, na lůžkách následné péče je mnohdy ještě vyšší. Při dělení dle odborností je incidence v chirurgii a interních oborech okolo 50 %, na lůžkách intenzivní péče a v onkologii je to až 100 % (Solař, 2005, s. 4). Kohout (2011, s. 9) píše, že malnutrice nyní postihuje v Evropě cca 5 % celkové populace, z toho 10 % ve věku nad 65 let. V nemocničních zařízeních je to 35–40 % všech přijatých osob (tzn. 35–40 % pacientů je do nemocnic již přijato v malnutrici), v pečovatelských zařízeních je to více než 60 %. 1.3 Etiologie Malnutrice u seniorů patří mezi geriatrické syndromy a její etiologie je multifak-

toriální. Z nejčastějších příčin můžeme jmenovat tyto: → malabsorpce, maldigesce; → anorexie, snížení hmotnosti; → vliv léků; → neschopnost nakoupit a uvařit, nedostupnost vhodné stravy, stravovací návyky; → ekonomická omezení; → defektní chrup, problémy s kousáním a polykáním; → bércové vředy a dekubity; → hypertyreóza; → hospitalizace, umístění v domovech pro seniory a ústavech; → závislost v IADL (instrumentální aktivity denního života); → nízký obsah cholesterolu v dietě; → deprese, demence a jiné psychické poruchy (Topinková, 2005, s. 24).

2. Hodnocení stavu výživy seniorů

Malnutrice je komplexní problém postihující mnoho orgánových systémů, proto i při hodnocení stavu výživy neexistuje marker, který by sám o sobě jednoznačně prokázal malnutrici, a je nutno použít kombinaci různých metod. Při diagnosti-

ce podvýživy ve stáří je nutné vzít v úvahu, že geriatrický pacient se od mladšího dospělého člověka odlišuje, a proto i používané metody mohou mít určitá omezení, o kterých je nutné vědět, jiné nastavení patologických hodnot apod. (Jurášková, 2007, s. 444). 2.1 Nutriční anamnéza Nejdůležitějším anamnestickým údajem je nechtěný úbytek hmotnosti za urči tý časový úsek (5 %, resp. 10 % za poslední 3 nebo 6 měsíců) (Kohout, Kotrlíková, 2009, s. 14). Další údaje, které je nutné získat z nutriční anamnézy, jsou dietní zvyklosti, dietní omezení, vynucené změny diety, bolesti břicha, počet a změna charakteru stolice, zvracení, množství přijímané stravy atd. (Kohout, Kotrlíková, 2009, s. 14).

Recenzovali Bc. Tamara Starnovská vrchní nutriční terapeutka, Thomayerova nemocnice, Praha MUDr. Pavel Suchánek IKEM, Praha

recenzované články VÝZKUMNé sdělení

Důležitou součástí nutriční anamnézy je metoda sledování příjmu stravy vy užívající průběžné záznamy o konzumované stravě, které jsou založeny na plynule pořizovaných záznamech o každém konzumovaném jídle. Nejrozšířenější a často používanou anamnestickou metodou je krátkodobá anamnéza, kdy si senior vybavuje v paměti a uvede všechna jídla, která zkonzumoval během posledního dne nebo během posledních tří dnů, s co nejpřesnější charakteristikou jejich množství (Kleinwächterová, Brázdová, 2001, s. 102). 2.2 Fyzikální vyšetření a antropometrické měření Při fyzikálním vyšetření si všímáme množství svalové hmoty a podkožního tuku; kromě toho by nám neměly uniknout varovné známky malnutrice, jako jsou otoky dolních končetin, ascites, vypadávání vlasů, suchá kůže, příznaky hypovitaminóz – krvácení z dásní, vznik hematomů apod. – či karencí stopových prvků – např. periorální dermatitida při nedostatku zinku (Kohout, Kotrlíková, 2009, s. 15; Kohout, 2011, s. 17). Z antropometrických metod jmenujme měření výšky a hmotnosti, výpočet BMI (index tělesné hmotnosti), měření obvodu paže a lýtka a měření kožních řas (Kohout, 2004; Kleinwächterová, Brázdová, 2001). 2.3 Laboratorní vyšetření nutričního stavu Z laboratorních parametrů vyšetřujeme nejčastěji sérový albumin, celkovou bílkovinu, transferin, celkový cholesterol, prealbumin, CRP a další (Vyroubal, Zadák, 2009, s. 31–33; Kohout, 2011, s. 25). 2.4 Standardizované škály k hodnocení stavu výživy Screeningové nástroje (standardizované škály) jsou určeny k detekci malnutrice nebo k předpovědi, zda je pravděpodobný rozvoj či zhoršení podvýživy (Kondrup et al., 2003, s. 416). V diplomové práci jsme provedli zhodnocení stavu výživy seniorů pomocí čtyř standardizovaných škál: NRS 2002, MNA, MUST a SGA.

3. Metodika a výsledky diplomové práce

3.1 Charakteristika výzkumného souboru Výzkumný soubor byl sestaven ze 120 respondentů hospitalizovaných na stan-

dardních ošetřovacích jednotkách Nemocnice ve Frýdku-Místku (60 respondentů na interním oddělení a 60 na chirurgickém oddělení). Hlavním krité riem záměrného výběru seniorů byl věk (≥ 65 let), ústní souhlas, dobrý kognitivní stav, libovolná délka hospitalizace a schopnost zvážit se na osobní váze. Do souboru nebyli zařazeni pacienti s amputovanými částmi těla a pacienti se sádrovými fixacemi, neboť zjištěná tělesná hmotnost by byla nepřesná. 3.2 Organizace výzkumu a metoda sběru dat Sběr dat na interním oddělení proběhl v únoru až dubnu 2011, na chirurgickém oddělení v červnu až září 2011. K posouzení každého pacienta byly použity standardizované testy hodnotící stav výživy: NRS 2002, MNA, MUST a SGA a škála k posouzení soběstačnosti IADL. Standardizovaným testům předcházely položky týkající se pohlaví, věku, délky hospitalizace, místa bydliště (město/venkov), rodinného stavu, vzdělání a přijímací diagnózy (zjišťováno z dokumentace). Sběr dat byl proveden samotným autorem diplomové práce. Po ukončení sběru dat byla data numericky zakódována a přepsána do jedné frekvenční tabulky v MS Excel tak, aby bylo možné jejich statistické zpracování. Statistické zpracování provedl statistik. Statistické testy byly hodnoceny na hladině významnosti α 5 %. V tabulkách níže uvádíme tzv. p-hodnoty (z ang lického „probability“); jde o tzv. kritické hodnoty vypočtené statistickými testy v rámci testování hypotéz. P-hodnotu můžeme zjednodušeně interpretovat jako pravděpodobnost platnosti nulové hypotézy a pohybuje se v intervalu od 0 do 1. Pracujeme-li s 5% hladinou statistické významnosti, pak u p-hodnoty ≥ 0,05 přijímáme nulovou hypotézu a u p-hodnoty < 0,05 přijímáme hypotézu alternativní. Z časového hlediska se jednalo o prů řezovou studii, kdy jsou sběr dat i hodnocení příčin a následků prováděny v jednom okamžiku. Škála MNA hodnotí nutriční stav bodově (0–30 bodů) a na základě toho rozděluje pacienty do tří skupin: stav výživy velmi dobrý/dobrý, riziko podvýživy, podvýživa (Topinková, 2003, s. 8–10). Nástroj MUST dle bodového hodnocení

florence 1–2/14

(0–6 bodů) rozděluje pacienty do tří skupin nutričního rizika: nízké riziko, střední riziko, vysoké riziko (MAG, BAPEN, 2003, s. 19; Kyle et al., 2006, s. 411). Škála SGA neobsahuje bodové hodnocení, ale dle hodnocených parametrů přímo rozděluje pacienty do tří kategorií: dobře živený, mírně podvyživený (nebo s podezřením na podvýživu), těžce podvyživený (Detsky et al., 1987, s. 8–9). Dle škály NRS bodově hodnotíme nutriční riziko (0–6 bodů), přičemž pacient, který dosáhne 3 a více bodů, se nachází v nutričním riziku (Kondrup et al., 2003, s. 420). Nástroj nepočítá s kategoriemi, ale pro účely diplomové práce jsme rozdělili respondenty do tří skupin: 0–2 body = nízké riziko, 3–4 body = střední riziko a 5–6 bodů = vysoké riziko. Test instrumentálních všedních činností (IADL) dle bodového hodnocení rozděluje pacienty na skupinu nezávislých, částečně závislých a závislých. Dle výsledků, které jsme získali pomocí škál hodnotících nutriční stav, byli tedy respondenti rozděleni do tří skupin: sku pina 1 – podvýživa, těžce podvyživený, vysoké nutriční riziko; skupina 2 – riziko podvýživy, mírná podvýživa, střední nutriční riziko; skupina 3 – stav výživy dobrý (velmi dobrý), nízké nutriční riziko. Stav soběstačnosti hodnocený škálou IADL se rozděluje rovněž do tří skupin: skupina 1 – závislý; skupina 2 – částečně závislý; skupina 3 – nezávislý. 3.3 Výzkumné hypotézy a jejich ověření Formulovali jsme 6 nulových hypotéz. Implicitně je při každé nulové hypotéze přítomna i protikladná – alternativní hypotéza, jejíž platnost přijmeme v případě zamítnutí nulové hypotézy. 3.3.1 Nulová hypotéza č. 1: neexistují rozdíly v detekci podvyživených se niorů a seniorů v riziku podvýživy dle různých testů (MNA, MUST, NRS, SGA) V tabulce č. 1 můžeme vidět znatelné rozdíly v záchytu podvýživy a nutričního rizika jednotlivými škálami. Sledovali jsme závislosti (shody) mezi jednotlivými testy (tab. 2). Závislost byla vyjádřena jednak pomocí procentuální shody dvou testů, jednak kappa indexem (dále κ) – čím vyšší, tím lepší shoda. Všechny shody se ukázaly jako statisticky významné (p < 0,001). Dále jsme sledovali rozdíly v záchytu nutričního rizika a malnutrice mezi

VÝZKUMNé sdělení recenzované články

Tab. 1

Tab. 3

Kategorizace stavu výživy jednotlivými škálami

Škály

Skupina 1 – vysoké nutriční riziko, těžká podvýživa

Skupina 2 – střední nutriční riziko, mírná podvýživa

Skupina 3 – nízké nutriční riziko, stav výživy dobrý

MNA

15 %

48 %

38 %

NRS 2002

34 %

63 %

MUST

16 %

19 %

65 %

SGA

26 %

73 %

Tab. 2

Hodnocení rozdílů mezi jednotlivými škálami

Škály

p-hodnota

MNA – SGA

< 0,001

MNA – NRS

< 0,001

MNA – MUST

< 0,001

NRS – MUST

0,6871

NRS – SGA

0,0982

MUST – SGA

0,2101

Hodnocení shody mezi jednotlivými škálami

Škály

Shoda (%)

p-hodnota

MNA – SGA

54 %

0,24

< 0,001

MNA – NRS

57 %

0,28

< 0,001

MNA – MUST

56 %

0,31

< 0,001

NRS – MUST

73 %

0,49

< 0,001

NRS – SGA

82 %

0,60

< 0,001

MUST – SGA

63 %

0,23

< 0,001

zdroj: výzkum autora

jednotlivými škálami, a sice pomocí chí kvadrát testu. Stejně jako při hodnocení shody jsme také při posuzování rozdílů srovnávali vždy dvě škály mezi sebou. Záchyt nutričního rizika dle škály MNA je statisticky významně odlišný oproti všem ostatním. Ovšem záchyt nutričního rizika škálami NRS, MUST a SGA vykazuje statisticky nevýznamné rozdíly (tab. 3). Můžeme tedy usuzovat, že způsob hodnocení malnutrice škálou MNA je poněkud odlišný od ostatních (MNA byla vytvořena přímo k hodnocení stavu výživy u seniorů). Při vývoji škály MNA celkové MNA skóre dobře korelovalo se sérovou hodnotou albuminu a klinickou diagnózou (korelační koeficient = 0,699). (Topinková, 2003, s. 9). U SGA řada autorů udává dobrou korelaci s objektivními měřítky nutričního stavu, jako jsou antropometrické parametry tělesného složení nebo hladiny sérových bílkovin (Štícha, 2006, s. 25). U škál NRS a MUST se nám nepodařilo dohledat korelaci s laboratorními markery nutričního stavu. Přesto není možné jednoznačně říct, která škála je pro hodnocení stavu výživy nejpřesnější. Závěr: při srovnání rozdílů škály MNA se škálami ostatními zamítáme nulovou

hypotézu a přijímáme hypotézu alternativní. Při srovnání rozdílů škál NRS, MUST a SGA mezi sebou nulovou hypotézu přijímáme. 3.3.2 Nulová hypotéza č. 2: neexistuje vztah mezi výsledky testů (MNA, MUST, NRS, SGA) a hodnotami BMI Průměrný BMI všech respondentů je 27,5, ovšem hodnoty jednotlivých respondentů jsou velmi různé. Statistické vyhodnocení (test trendu) nám ukázalo, že se zvyšujícím se BMI se zlepšuje stav výživy dle všech použitých škál. Závěr: zamítáme nulovou hypotézu a přijímáme hypotézu alternativní. Přes mnohá rizika plynoucí z obezity existuje ovšem i možnost, že obezita zlepšuje životní prognózu za některých situací – tento jev bývá označován jako paradox obezity. Obezita může zlepšovat prognózu u specifických populací (studie amerických veteránů) a také u pacientů s respiračním onemocněním, s renálním a srdečním selháním (Svačina, 2011, s. 78). 3.3.3 Nulová hypotéza č. 3: neexistují rozdíly ve výskytu poruch výživy v závislosti na věku, pohlaví, rodin ném stavu, místě bydliště a stupni dosaženého vzdělání

3.3.3.1 Věk v souvislosti se stavem výživy Dle všech použitých škál jsme shledali statisticky významné trendy v průměrném věku v závislosti na stavu výživy – čím nižší věk, tím lepší nutriční stav a naopak. Závěr: zamítáme nulovou hypotézu a přijímáme hypotézu alternativní. 3.3.3.2 Pohlaví v souvislosti se stavem výživy Dle všech použitých škál nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly v nutričním stavu mezi muži a ženami. Závěr: nulovou hypotézu přijímáme. 3.3.3.3 Rodinný stav v souvislosti se stavem výživy Osoby žijící v partnerském vztahu vykazovaly lehce vyšší hodnoty BMI a lepší hodnocení ve škálách (oproti respondentům svobodným, rozvedeným a ovdovělým), avšak žádný z rozdílů nebyl statisticky významný. Závěr: nulovou hypotézu přijímáme. 3.3.3.4 Místo bydliště v souvislosti se stavem výživy Neprokázali jsme statisticky významné rozdíly v nutričním stavu v závislosti na místě bydliště (město/venkov). Závěr: nulovou hypotézu přijímáme.

recenzované články VÝZKUMNé sdělení

3.3.3.5 Stupeň dosaženého vzdělání v souvislosti se stavem výživy Ani jedna z použitých škál neukázala statisticky významné rozdíly v nutričním stavu podle stupně vzdělání (základní, vyučen, středoškolské, vysokoškolské). Závěr: nulovou hypotézu přijímáme. 3.3.4 Nulová hypotéza č. 4: neexistují rozdíly ve výskytu poruch výživy v závislosti na oddělení, na kterém jsou senioři hospitalizováni Rozdíly BMI mezi pacienty interního a chirurgického oddělení nejsou statisticky významné. Stejně tak rozdíly v nutričním stavu dle NRS, MNA a SGA nejsou signifikantní, avšak dle MUST se rozdíl ukazuje jako statisticky významný, konkrétně respondenti na interním oddělení jsou častěji v riziku podvýživy. Závěr: v případě škály MUST zamítáme nulovou hypotézu a přijímáme hypotézu alternativní, u ostatních škál nulovou hypotézu přijímáme. 3.3.5 Nulová hypotéza č. 5: neexistují rozdíly ve stavu výživy z hlediska délky pobytu poskytované péče Z hlediska morbidity a výše nemocničních nákladů představuje délka hospitalizace relevantní výsledkový parametr. Přestože byla délka hospitalizace coby výsledkový parametr kritizována kvůli skutečnosti, že ji ovlivňuje mnoho „nenutr ičních“ faktorů, představuje parametr, který zahrnuje roli hlavních chorob a nežádoucích účinků spojených s podvýživou, jako jsou infekce, špatné hojení ran a snížená funkční zdatnost (Kyle et al., 2006, s. 410). Z údajů získaných dotazníkem v našem výzkumu nelze vyčíst celkovou délku hospitalizace respondentů, neboť nebyla zjišťována. V okamžiku sběru dat jsme zjišťovali, kolikátý den je respondent hospitalizován, a současně jsme prováděli hodnocení nutričního stavu. Průměrná délka hospitalizace v okamžiku šetření byla 6,4 dne. Medián dnů hospitalizace je 5,0 dne, tedy méně než průměr. To ukazuje na pravostrannou asymetrii v rozložení dat; jinak řečeno: častěji jsou zastoupeny kratší doby hospitalizace než průměr. Nejdéle hospitalizovaný respondent byl 44. den; do výzkumu byli zařazeni respondenti hospitalizovaní první den stejně jako ti, kteří byli v den šetření propuštěni. Největší počet respondentů byl hospitalizován

1–5 dnů a 6–10 dnů, delší hospitalizace byly méně časté. Přes tento nepoměr byly souvislosti mezi délkou hospitalizace a stavem výživy jednoznačné. Dle škál NRS, MNA a SGA bylo prokázáno zhoršování stavu výživy s prodlužující se délkou hospitalizace. Rovněž se snižovala průměrná hodnota BMI, jakmile se prodlužoval pobyt v nemocnici. Souvislosti dle škály MUST nebyly statisticky významné, avšak přesto zde můžeme vyčíst stejné tendence jako u škál ostatních. Po přihlédnutí k výsledkům jiných autorů (šlo o prospektivní studie), kteří uvádějí, že malnutrice přítomná v okamžiku přijetí do nemocnice je také příčinou prodlužující hospitalizaci, jsme vyvodili, že délka hospitalizace a stav výživy nevykazují lineární vztah příčiny a následku, ale obě proměnné se vzájemně ovlivňují. Závěr: zamítáme nulovou hypotézu a přijímáme hypotézu alternativní. Za zhoršování nutričního stavu s narůstající délkou hospitalizace je jistě odpovědno více příčin. Mezi hlavní rizikové faktory malnutrice v průběhu hospitalizace patří nezvyklé nemocniční prostředí či stravovací režim neodpovídající potřebám seniora. Rovněž ordinovaná dieta nemusí být pro pacienta přijatelná. U řady pacientů pozorujeme za hospitalizace na akutních odděleních vynucené lačnění v důsledku vyšetřovacího programu a operačních výkonů. Musíme vzít v úvahu možnost rozvoje malnutrice již před přijetím do nemocnice následkem minulých hospitalizací – senioři jsou v mnoha případech hospitalizováni několikrát do roka na různých akutních i neakutních odděleních. V rámci diplomové práce jsme však předchozí hospitalizace nezjišťovali. 3.3.6 Nulová hypotéza č. 6: neexistuje vztah mezi stavem výživy a soběstačností Soběstačnost jsme hodnotili pomocí škály IADL. Pozorovali jsme, že respondenti s dobrým stavem výživy vykazují nejčastěji nezávislost, příp. částečnou závislost v IADL; naproti tomu respondenti v nutričním riziku a podvyživení jsou nejčastěji závislí, příp. částečně závislí. Dle škál NRS, MUST a SGA si můžeme také všimnout nezanedbatelného procenta dobře živených pacientů, kteří vykazují zá-

florence 1–2/14

vislost v IADL. Statistické vyhodnocení nám u všech použitých škál výživy jednoznačně ukazuje, že rozdíly v soběstačnosti (hodnocené testem IADL) v závislosti na stavu výživy (hodnocené škálami NRS, MNA, MUST i SGA) jsou statisticky významné. Z literárních údajů jiných autorů můžeme vyvodit, že zhoršená soběstačnost (může mít mnoho příčin) často dále vede ke zhoršování stavu výživy. Závěr: zamítáme nulovou hypotézu a přijímáme hypotézu alternativní.

4. Závěr

Hlavním cílem diplomové práce bylo zmapovat stav výživy seniorů hospitalizovaných v Nemocnici ve Frýdku-Místku. K posouzení stavu výživy byly pou žity škály MNA, NRS 2002, MUST a SGA, k posouzení soběstačnosti byla použita škála IADL. Nutriční stav byl posuzován také z hlediska délky hospitalizace, hospitalizačního oddělení a socio-demografických charakteristik (pohlaví, rodinný stav, věk, bydliště a vzdělání). → Výsledky diplomové práce i výsledky jiných autorů potvrzují vysokou prevalenci malnutrice a nutričního rizika u hospitalizovaných seniorů. → U všech použitých škál byla prokázána významná souvislost mezi stavem výživy a hodnotami BMI – čím lepší stav výživy, tím vyšší hodnoty BMI. → Prokázali jsme významnou závislost mezi stavem výživy a délkou hospitalizace – s prodlužující se délkou hospitalizace se zhoršuje nutriční stav. → Dále jsme prokázali souvislost mezi stavem výživy a soběstačností – malnutrice zhoršuje úroveň soběstačnosti. → Rozdíly v nutričním stavu u seniorů hospitalizovaných na interně a chirurgii byly statisticky významné pouze u škály MUST (respondenti na interně častěji vykazovali nutriční riziko). → Nepodařilo se nám prokázat rozdíly ve stavu výživy vzhledem k socio-demografickým charakteristikám.

Poděkování

Chtěl bych poděkovat především vedoucí diplomové práce PhDr. Radce Kozákové, Ph.D., a v neposlední řadě všem sestrám interního a chirurgického oddělení, které mi pomohly s výběrem vhodných respondentů.

VÝZKUMNé sdělení recenzované články

Literatura 1. Detsky AS et al. What is subjective global assessment of nutritional status? Journal of Parenteral and Enteral Nutrition. 1987;11(1):8–13 2. Úvod k ESPEN guidelines pro enterální výživu: terminologie, definice a obecná témata. [online]. [cit. 2011-11-14]. Dostupné z: http:// www.skvimp.cz/?action=getfile&category=25 &name=ESPEN_01b_definice.pdf 3. Jurašková B et al. Poruchy výživy ve stáří. Medicína pro praxi. 2007;4(11):443–446. ISSN 1214-8687 4. Kleinwächterova H, Brázdová Z. Výživový stav člověka a způsoby jeho zjišťování. 2., přeprac. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2001. 102 s. ISBN 80-7013-336-8 5. Kohout P. Dokumentace a hodnocení nutričního stavu pacientů. Praha: Maxdorf, 2004. 40 s. ISBN 80-7345-030-5 6. Kohout P. Dokumentace a hodnocení nutričního stavu pacientů. 1. vyd. Praha: Forsapi, 2011. 57 s. ISBN 978-80-87250-12-9 7. Kohout P, Kotrlíková E. Základy klinické výživy. Praha: Forsapi, 2009. 113 s. ISBN 97880-87250-05-1 8. Kondrup J et al. ESPEN guidelines for nutrition screening 2002. Clin Nutr. 2003;22(4):415–421

9. Kyle UG et al. Comparison of tools for nutritional assessment and screening at hospital admission: a population study. Clin Nutr. 2006 Jun;25(3):409–417 10. Malnutrition Advisory Group (MAG), A Standing Committee of the British Association for Parenteral and Enteral Nutrition (BAPEN). The MUST explanatory booklet: a guide to the Malnutrition Universal Screening Tool (MUST) for adults. Redditch: BAPEN. 2003 11. Solař S. Nutriční intervence v klinické praxi. Zdravotnické noviny (příl. Lékařské listy). 2005;54(46):2–8. ISSN 1805-2355; 1214-7664 12. Svačina Š. Predikce a prevence kardiovaskulárního rizika obezity, personalizovaná léčba obezity. Kardiologická revue. 2011, roč. 13, č. 2, s. 77–79 13. Štícha M. Vývoj modelu hodnotícího závažnost proteino-energetické malnutrice u chronicky nemocných pacientů. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Centrum biostatistiky a analýz Lékařské a Přírodovědecké fakulty MU Brno, 2006. 81 s. Vedoucí diplomové práce Ladislav Dušek 14. Topinková E. Geriatrie pro praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 270 s. ISBN 80-7262-365-6

15. Topinková E. Využití standardizovaných škál pro hodnocení stavu výživy u starších nemocných. Česká geriatrická revue. 2003;1(1):6–11. ISSN 1214-0732 16. Vyroubal P, Zadák Z. Umělá výživa v klinické praxi. Část 1: Hodnocení nutričního stavu. FONS: bulletin pro odborníky z oblastí klinické biochemie, laboratorní diagnostiky, výpočetní techniky, laboratorní a zdravotnické techniky. 2009;19(1):29–34. ISSN 1211-7137

Více o autorovi Mgr. Pavel Bělunek 2000–2004: SZŠ Frýdek-Místek, obor Všeobecná sestra; 2004–2007: Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, obor Všeobecná sestra; od 2007: všeobecný ošetřovatel, interní oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku; 2010–2013: Lékařská fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, obor Ošetřovatelská péče ve vybraných klinických oborech, specializace Ošetřovatelská péče o pacienty v gerontologii

Postavení mentora v současné klinické praxi Bc. Petra Šimánková sestra specialistka, OSVČ – péče nejen o nemocné a handicapované děti všech věkových kategorií v rodinách

Doc. PhDr. Dagmar Mastiliaková, PhD. Ústav ošetřovatelství, Fakulta veřejných politik, Slezská univerzita v Opavě

Souhrn / Práce mapuje současné podmínky a nejčastější překážky v plnění rolí mentorů při podpoře studentů v klinické praxi. Charakterizovány jsou rozdílné úhly pohledu na danou problematiku ze strany sester, které neprošly přípravou k plnění role mentora, a sester mentorek, které absolvovaly mentorský kurz. Soubor respondentů tvořilo 85 všeobecných sester připravených i nepřipravených na tuto roli. Průzkum probíhal u obou skupin sester formou dotazníků a byl realizován na vybraných odděleních Slezské nemocnice v Opavě, kde od roku 2006 probíhá výuka studentů v bakalářském studijním programu Ošetřovatelství. Nejčastější překážkou v plnění role mentora je podle respondentek nedostatek mentorů na počet studentů v klinické praxi, což způsobuje přetěžování sester, které plní tuto roli. Dále respondentky uváděly problémy při koordinaci časového rozvrhu studenta a mentora. Jako obecný problém respondentky označily nedostatečnou prestiž mentora na klinických pracovištích vůbec a nepochopení role studenta těmi sestrami, které neprošly mentorským kurzem. Přestože role mentora je pro vzdělávání a profesní přípravu studentů klíčová, zjištěné informace prokazují, že na podmínkách pro plnění rolí mentorů je hodně co zlepšovat. Klíčová slova / mentor – praxe – spolupráce – student. The position of mentor in current clinical practice Summary / This thesis focuses on the current conditions and most common obstacles in the role of mentors who support students in their clinical training. There are two different points of view characterized in the thesis – one of nurses who have not undergone mentor training and the other of those who have. The group of respondents consisted of 85 nurses. Some had been trained to assume the role of mentors, some had not. Both groups participated in a survey which was conducted in different departments of the Silesian Hospital in Opava. The hospital has been participating in student training for Bachelor’s Degree in Nursing since 2006. The survey showed that the most common obstacle in fulfilling the role of a mentor is an insufficient number of mentors per number of students in clinical training, resulting in the overloading of nurses assigned to be mentors. Another problem the respondents face is coordinating their schedules with those of the students. The occupation of a mentor in a clinical environment does not seem to have enough social pres-

recenzované články VÝZKUMNé sdělení

florence 1–2/14

tige either; and additionally, nurses who have not been trained as mentors often do not show enough understanding for the students. The mentors’ role is vital for the education and professional training of the students; however, the information obtained through the survey proves that there is a lot of improvement needed in the conditions which help mentors to assume their role efficiently. Keywords / mentor – practice – cooperation – student.

Úvod

Mentorství je dynamický a interaktivní proces učení mezi kompetentní a zkušenou osobou mentora (osobnostní vzor) v dané profesi a mentorovanou osobou či svěřencem. Mentor podporuje profesní rozvoj mentorovaného studenta. Posiluje a rozvíjí vedeného jedince, nabízí mu širokou škálu podpůrných aktivit, definuje společně se studentem jeho individuální cíle a podpůrné aktivity, stanovuje ve spolupráci se studentem jeho viditelné etapy vývoje, vytváří osobní vztah, který je založen na vzájemné důvěře dvou dospělých jedinců, a je ochoten sdílet vzájemné zkušenosti v procesu učení (Vavroušková, 2010). Mentorství se jako samostatná disciplína objevuje a rozvíjí v českém zdravotnickém prostředí a klinické praxi teprve v posledních letech a stává se nedílnou součástí vysokoškolského vzdělávání ošetřovatelského personálu. Příprava k plnění role mentorů v klinické praxi v současné době v ČR probíhá formou certifikovaných kurzů „Mentor klinické praxe ošetřovatelství a porodní asistence“. Obsahová struktura těchto kurzů je vytvořena podle ustanovení § 61 zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, a je určena všeobecným sestrám a porodním asistentkám. Po absolvování tohoto kurzu jsou pak připraveny k plnění role mentora. Sestry mentorky odpovědné za podporu studentů by měly být přítomny v každém zdravotnickém zařízení, kde jsou rozmisťováni studenti na klinickou praxi. Být sestrou mentorkou je nová, velmi důležitá role, která může být i obohacením pro ni samotnou (Zeleníková, 2009). Tato

Recenzovaly Mgr. Lenka Šedová, Ph.D. Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita České Budějovice Mgr. Eva Klára Novotná Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze

sestra musí být odborníkem ve své profesi, měla by projít odpovídající přípravou na své poslání mentorky, poskytovatelky podpory a pomoci studentům. Vzhledem k tomu, že mentorka zná nejlépe své pracoviště, jeho chod, zvyklosti, vztahy mezi personálem a jeho pacienty, je nespornou výhodou, když může vést praxi studentů právě ona. Je nutné připomenout, že mentorka významně usnadňuje adaptaci v neznámém prostředí nejen studentům, ale i ostatním nově příchozím pracovníkům. Základem kvalitního mentoringu a naplňování role mentora studentů v klinické praxi je vedle profesionálních i osobnostních kvalit mentora i spolupráce se všemi členy pracovního týmu. Tvoří jej skupina osob od pomocného personálu až po lékaře. V současné době je stále více zřejmé, že bez kvalitního a profesionálního týmu nemůže fungovat ani kvalitní a profesionální mentoring. Na práci sester jsou ve zdravotnické praxi kladeny stále vyšší nároky a jen ty z nich, které se vnitřně ztotožní s plněním role mentora, patří zpravidla k těm nejkvalifikovanějším a nejschopnějším. Tyto sestry mívají pozici v ošetřovatelském týmu o to náročnější a složitější, že musejí za ne vždy příznivých časových, technických či jiných podmínek obhájit jak svou kvalifikaci autonomního profesionála, tak pozici mentora. Aktivní spolupráce a zpětná vazba od všech členů týmu je pro plnění role mentora nepostradatelná. Spokojenost sestry v roli mentora ovlivňují kromě podpory členů pracovního týmu i jiné faktory. Jsou to například adekvátní prostorové možnosti, kvalita materiálně-technického vybavení oddělení, logistické zabezpečení pracoviště, dostatečný časový prostor mentora, mezioborová spolupráce a podobně. Vytváření vhodných pracovních podmínek včetně kolegiální atmosféry na pracovišti by mělo být trvalým úkolem a zájmem celého pracovního týmu.

Cíl výzkumu

Hlavním cílem práce bylo hledání odpovědi na otázky, co obnáší mentor-

ství v konkrétní ošetřovatelské praxi, co mentorce přináší práce se studenty, jaká je spolupráce sester mentorek s ostatními sestrami v ošetřovatelském týmu, jak se navzájem vnímají v běžném provozu na pracovištích, a také identifikace překážek, které sestrám mentorkám jejích roli znesnadňují.

Soubor

Základní soubor respondentů tvořily všeobecné sestry pracující ve Slezské nemocnici v Opavě na vybraných odděleních, kde probíhá výuka studentů. Průzkum byl prováděn v období leden až únor roku 2012. K analýze bylo k dispozici 29 bezchybně vyplněných dotazníků od sester mentorek a 56 bezchybně vyplněných dotazníků od sester nementorek.

Metodika

Pro průzkumnou část byla použita kvantitativní metoda formou dvou dotazníků s otevřenými, polootevřenými i uzavřenými otázkami. První z dotazníků byl určen pro sestry nementorky, druhý pro sestry mentorky. Dotazník pro sestry mentorky měl 15 otázek. První část dotazníku byla věnována identifikačním otázkám, v druhé části byly otázky týkající se role a činnosti mentora. Druhý dotazník byl určen pro sestry nementorky, měl 13 otázek. V první části dotazníku byly také identifikační otázky, druhá část byla věnována otázkám, které se týkaly pohledu nementorek na práci sester, které plní na daných pracovištích roli mentora.

Výsledky

Výsledky dotazníku pro nementorky Ke zpracování bylo k dispozici 56 odevzdaných dotazníků, tedy 100 %. Na otázku, zda mají respondentky na svém pracovišti kolegyně, které jsou mentorkami klinické praxe, odpovědělo pozitivně 52 respondentů (93 %). Na otázku týkající se vzdělání kolegyň mentorek na pracovišti odpovědělo 49 respondentů (88 %), že mentorky absolvovaly mentorský kurz, 3 respondentky (5 %) uvádějí,

VÝZKUMNé sdělení recenzované články

že mentorky mají pedagogické minimum, a 4 dotazovaní (7 %) neznají odpověď. Na otázku „Myslíte si, že znáte úkoly mentora?“ odpovědělo pozitivně 48 dotazovaných (86 %) a negativně pouze 8 respondentek (14 %). Na otázku „Co podle vás přinášejí studenti pro rozvoj pracoviště?“ odpovědělo 27 dotazovaných, že studenti pro rozvoj pracoviště nepřinášejí nic, 10 dotazovaných si myslí, že přinášejí nejnovější poznatky ze světa, 7 dotazovaných si myslí, že pomáhají personálu s běžnými úkoly nebo že jsou spíše zátěží pro pracoviště, případně též že přinášejí svěží přístup k práci a pacientům. Další otázka se týkala zájmu sester o práci mentorky. Z celkového počtu 56 respondentek nemá zájem o práci mentorky 38 dotazovaných (68 %). Zájem stát se mentorkou klinické praxe studentů má 18 respondentů (32 %). Z celkového počtu 38 sester (68 %), které odpověděly negativně na předchozí otázku, uvádí 9 respondentek jako důvod nedostatek času, 7 jich uvádí, že o práci navíc nemají zájem, 7 respondentek nemá zájem stát se mentorkou studentů z důvodu neadekvátního ohodnocení mentorů. Celkem 5 respondentek nevidí rozdíl mezi mentorkou a sestrou nementorkou, 4 dotazované si myslí, že nemají předpoklady pro práci se studenty, a 3 respondentky zastávají názor, že cena kurzu je příliš vysoká nebo že nemají dostatek zkušeností. Jedna vidí problém ve svém vyšším věku a jednu respondentku odrazuje nezájem studentů. Na otázku „V čem vidíte rozdíl mezi sestrou mentorkou, která absolvovala mentorský kurz, a sestrou bez absolvovaného mentorského kurzu?“ odpověděla drtivá většina 40 (71 %) z celkového počtu 56 respondentů, že mezi nimi nevidí žádný rozdíl. Výsledky dotazníku pro mentorky Na otázku, z jakých zdrojů byl hrazen mentorský kurz, odpovědělo 21 respondentek (72 %), že si hradily mentorský kurz samy, 2 (7 %) absolvovaly mentorský kurz bezplatně a jedné respondentce (3 %) byl hrazen z jiných zdrojů. Na otázku „Jak vnímáte vzájemnou spolupráci s kolegyněmi, které nejsou v roli mentora?“ uvedla většina respondentek – 18 (62 %), že spolupráce s kolegyněmi je dobrá. Velmi dobrou spolupráci uvádí 9 dotazovaných (31 %) a špatnou pouze 2 dotazované (7 %). Obecné vnímání sester mentorek ostatními sestrami na odděleních – podle 21 respondentek (72 %) z celkového počtu 29 jsou vnímány neutrálně. Pozitivně vnímány jsou pouze ve 4 případech (14 %). Stejně je tomu u odpovědí „jak kdy“ – 4 respondentky (14 %). Na otázku možných konfliktů mezi sestrami mentorkami a jejich kolegyněmi nementorkami uvádí většina, tj. 23 respondentek, že ke konfliktům nedochází. Čtyři respondentky spatřují možný konflikt v koordinaci a předávání kompetencí a 2 respondentky vidí příčinu konfliktů v odmítání jakékoliv odpovědnosti za práci se studenty. Na otázku, zda jim práce se studenty přináší uspokojení, odpovědělo 16 respondentek (55 %), že ano, a 13 (45 %), že nikoliv. Z celkového počtu 13 respondentek, které na předchozí otázku odpověděly záporně, jich 5 vidí problém v nezájmu studentů, 4 respondentky v naprosto neadekvátním finančním ohodnocení, 2 respondentky jsou přesvědčeny o vysoké ceně jejich kurzu bez následného efektu a jedna respondentka vidí problém v množství studentů na jednoho mentora. Jedna respondentka se k této skutečnosti nevyjádřila. Na dotaz „Věnujete se na službě jak své práci s nemocnými, tak současně práci mentorky?“ odpovědělo 22 (76 %), že je tomu tak pravidelně.

Diskuze

Z průzkumného šetření plyne, že pro sestry mentorky není překážkou nedostatek vzdělání a že většina přistupuje ke své roli odpovědně. Zastoupení mentorů je ve Slezské nemocnici v Opavě prakticky na všech pracovištích, na která studenti přicházejí. Je však otázka, zda je počet mentorů na počet studentů dostatečný, když většina sester mentorek musí současně s tím vykonávat i funkci směnné sestry, což vyplynulo z dotazníku. Kvůli tomu je řada z nich v časové tísni a jejich práce a současně role mentora studentů pro ně není uspokojením. To lze označit za jednu z největších překážek pro mentorky, protože to souvisí s jejich přetěžováním, což se může odrážet i na kvalitě jejich práce. V mnohých případech, které respondentky uváděly, nemá mentor možnost pracovat se studentem, své kompetence předává nementorkám, protože rozpis služeb na pracovištích není možné z provozních důvodů aktualizovat. Mentor tak například slouží noční službu, zatímco student praktikuje na službě ranní. Stojí za zamyšlení, co je příčinou. Nízká podpora vedoucích pracovníků, nebo špatná koordinace na straně vzdělávací instituce? Výsledky šetření potvrzují, že mezi sestrami mentorkami a nementorkami nedochází ke konfliktům, nicméně v týmové spolupráci a v pohledu nementorek na jejich kolegyně mentorky je stále co zlepšovat. To je patrné také z pohledu prestiže mentorů, ohodnocení a ocenění jejich práce. S ohledem na to, že spolupráce, a to velmi dobrá spolupráce, veškerého ošetřovatelského týmu je záinzerce

Hlasujte pro svou favoritku a pošlete ji do nále soutÜže Miss sestra! Hlasovat pro svou oblíbenou zdravotní sestru mİžete do 31. 1. 2013 na www.misssestra.cz! Miss sestra 2013 bude vyhlášena 14. února 2014 na ŽofínÜ pĚi pĚíležitosti 5. reprezentaÎního plesu Sestry na sál! Pro bližší informace o prodeji vstupenek navštivte www.sestrynasal.cz.

www.misssestra.cz

S 2013 - inzerce Florence v3 - 86x120.indd 1

22. 11. 2013 9:57:57

recenzované články VÝZKUMNé sdělení

florence 1–2/14

zdroj: výzkum autorek

Dotazník pro nementorky Ke zpracování jsem měla k dispozici 56 odevzdaných dotazníků, tedy 100 %. V první otázce „Jste muž, či žena?“ odpovídalo z 56 respondentů, 56 (100 %) žen. Otázka č. 2 Váš věk? Odpovědi

Počet

21–30 let

31–40 let

41–50 let

51–60 let

Otázka č. 3 Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? Odpovědi

Počet

SZŠ

Otázka č. 7 Myslíte si, že znáte úkoly mentora? Odpovědi

Otázka č. 11 Pokud ne, proč? Odpovědi

Počet

Ano

Otázka č. 8 Proč podle Vás potřebují studenti podporu mentora v klinické praxi? Odpovědi

Počet

Aby student navázal teoretické znalosti na zkušenosti z praxe (s podporou mentora)

Počet

Nemám čas

Nemám zájem o práci navíc

Mentoři nejsou adekvátně ohodnoceni

Nevidím rozdíl mezi mentorkou a sestrou nementorkou starající se o studenty

Nemám předpoklady k práci se studenty

Kvůli vysoké ceně kurzu

SZŠ + specializace v oboru (PSS)

Aby je vedl a byl jim oporou

Nemám tolik zkušeností

VŠ – Bc.

Mám vyšší věk

VOŠ

Aby je seznámil s provozem oddělení

Aby studenty objektivně ohodnotil

Odrazuje mě nezájem studentů

Jiné – (např. kombinace VŠ a PSS)

Studenti mentora nepotřebují

Otázka č. 4 Kde pracujete – na jakém typu oddělení? Odpovědi

Počet

Standardní lůžka

JIP, ARO

Ambulance

Jiné

Otázka č. 5 Máte na svém pracovišti kolegyně, které jsou mentorkami klinické praxe studentů? Odpovědi

Počet

Ano

Otázka č. 6 Jaké vzdělání získaly tyto mentorky? Odpovědi Mentorský kurz

Otázka č. 12 V čem spočívá podle Vás prestiž role mentora? Odpovědi

Otázka č. 9 Co podle Vás přinášejí studenti pro rozvoj pracoviště? Odpovědi

Počet

Ve schopnosti předávání zkušeností mladším

Ve schopnosti být oporou studentům

Nic

Přinášejí nejnovější poznatky ze světa

Ve schopnosti vyššího uplatnění znalostí a dovedností

Pomáhají personálu s běžnými úkony

V profesionalitě

Spíše jsou zátěží

V ničem

Svěží přístup k práci a k pacientům

Otázka č. 13 (tabulka uvedena níže)

Uspokojení personálu z možnosti předávat zkušenosti

Záleží na studentovi

Otázka č. 14 V čem vidíte rozdíl mezi sestrou mentorkou, která absolvovala mentorský kurz, a sestrou mentorkou bez absolvovaného mentorského kurzu? Odpovědi

Počet 49

Otázka č. 10 Chtěla byste se stát mentorkou klinické praxe studentů? Odpovědi

Počet

V ničem

Ve zkušenostech práce se studenty

Pedagogické minimum

Ano

V teoretických znalostech

Nevím

Ve schopnosti předávat zkušenosti

Otázka č. 13 Jaký je Váš pohled na studenty? podle pořadí Odpovědi

Celkem

Studenti potřebují získat větší jistotu v praktických dovednostech

–

Studenti potřebují získat odpovědný vztah k práci

Studenti se potřebují naučit citlivě vnímat pacienta jako celostní bytost

Studenti potřebují získat dobrý pocit v kolektivu spolupracovníků

–

VÝZKUMNé sdělení recenzované články

zdroj: výzkum autorek

Dotazník pro mentorky Ke zpracování jsem měla k dispozici 29 odevzdaných dotazníků, tedy 100 %. V první otázce „Jste muž, či žena?“ odpovídalo z 29 respondentů 29 (100 %) žen. Otázka č. 2 Váš věk? Odpovědi

Počet

21–30 let

31–40 let

41–50 let

51–60 let

Otázka č. 3 Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? Odpovědi

Počet

SZŠ

SZŠ + specializace v oboru (PSS)

VOŠ

VŠ – Bc.

Otázka č. 4 Jak byl hrazen mentorský kurz, který jste absolvoval(a)? Odpovědi

Počet

Hradil(a) jsem jej sám / sama

Neabsolvoval(a) jsem mentorský kurz

Byl bezplatný

Byl hrazen z jiných zdrojů

Otázka č. 5 Kde pracujete – na jakém typu oddělení? Odpovědi

Počet

Standardní lůžka

JIP, ARO

Ambulance

Otázka č. 6 V jaké pozici pracujete? Odpovědi

Počet

Řadová sestra

Staniční sestra

Vrchní sestra

Hodnotí studenta na základě osobních zkušeností

Otázka č. 11 Přináší Vám uspokojení práce se studenty?

Kombinuje pedagogickopsychologickou a praktickou výuku

Odpovědi

Seznamuje studenty s novými poznatky z praxe

Otázka č. 8 Jak vnímáte vzájemnou spolupráci s kolegyněmi, které nejsou v roli mentora? Odpovědi

Počet

Velmi dobrá

Dobrá

Špatná

Otázka č. 8 Jak jsou podle Vás obecně vnímány mentorky na oddělení ostatními sestrami?

V ničem

Chybí možnost, aby každá mentorka měla jen menší skupinu studentů

Bez udání důvodů

Otázka č. 13 Jaký je podle Vás ideální počet studentů na jednu mentorku?

1–2 studenti

3–4 studenti

Počet

Otázka č. 9 Co je podle Vás příčinou možných konfliktů mezi Vámi a sestrami nementorkami?

Otázka č. 14 Věnujete se na službě jak své práci s nemocnými, tak současně práci mentorky se studenty?

Odpovědi

Počet

Odpovědi

Počet

Na mém pracovišti ke konfliktům nedochází

Pravidelně

Špatná koordinace vedení školy a mentorek, předávání kompetencí mezi různými mentorkami, ale i nementorkám

Občas

Sestry nementorky odmítají jakoukoliv odpovědnost za práci se studenty

Otázka č. 10 Čeho se případné konflikty nejvíce týkají? Počet

Vysoká cena kurzu – žádný efekt

Pozitivně

Předávání studentů jiným sestrám – nementorkám, malá kontrola nad výukou někoho jiného (nementorky)

Seznamuje studenty s prací zdravotníka s lidmi

Jak kdy

Naprosto neadekvátní finanční ohodnocení

Odpovědi

Nedostatek mentorů vzhledem k počtu studentů

Seznamuje studenty se specifikami oddělení

Odpovědi

Počet

Nezájem studentů

Neutrálně

Odpovědi

Počet

Otázka č. 7 V čem vidíte podstatu práce mentora?

Vede studenty, je jim oporou

16 13

Odpovědi

Na mém pracovišti ke konfliktům nedochází

Předává praktické zkušenosti

Ano Ne

Otázka č. 12 Pokud ne, proč?

Odpovědi

Počet

Otázka č. 15 Myslíte, že pokud sestra plní roli mentora a pracuje se studentem, je nutné, aby vedle sebe měla další sestru ve službě? Odpovědi

Počet

Ano, bylo by to dobré

Ne, není to potřeba

To záleží na kolektivu

recenzované články VÝZKUMNé sdělení

kladem kvalitního mentorství, domníváme se, že tento výsledek můžeme shledávat pouze jako uspokojivý. Zároveň je nutno přihlédnout k výsledku, že v 72 % jsou mentorky na oddělení vnímány pouze neutrálně. A to je špatně. Zajímavá je v tomto směru otázka rozdílu mezi mentorkou a nementorkou, k níž se vyjádřilo 71 % respondentek, že rozdíl nevidí v ničem. To je obrovská chyba. Domníváme se, že si tyto respondentky plně neuvědomují například nutnost profesionálního mentorského vzdělání potřebného pro kvalitní výuku studentů, které mnohé mentorky získaly absolvováním mentorského kurzu hrazeného v 72 % z vlastních zdrojů. Vyplnění tohoto vakua bude především v posílení prestiže mentorů jak u jejich kolegů, tak u nadřízených. Zde je jeden názor za všechny – jedna respondentka mentorka se vyjádřila takto: „Dle ohodnocení práce mentora je zřejmé, že ani on, ani jeho práce nemá žádnou hodnotu. Já jako mentorka se cítím frustrovaná a současné postavení mentorů je tristní!!“. Podobný názor zastávala značná část dotazovaných mentorek. Nespokojenost mentorů s jejich rolí úzce souvisí

s nezájmem studentů a neadekvátním finančním ohodnocením jejich práce. Průzkum také ukázal, že 68 % z dotazovaných nementorek nemá v současnosti ve Slezské nemocnici v Opavě o tuto roli zájem. Pravdou je, že tento nezájem nelze paušalizovat. Aby se současný stav změnil, záleží na konkrétním zdravotnickém zařízení, jeho vedení, ale i na vzdělávacích institucích, které jednak mentory připravují a jednak své studenty do zdravotnického zařízení vysílají. Protože za nejdůležitější považují mentoři ve svých odpovědích předávání praktických zkušeností, musí se právě tato skutečnost setkat se zpětnou odezvou ze strany studentů, jejich zájmem o práci a respektováním mentora v jeho roli. Tato podmínka by měla být studentovi jasná a známá již před vstupem do praxe. Pro většinu mentorek, které se vyjádřily v dotazníku, patří totiž chuť a zájem studenta k nejvíce motivujícím prvkům. Jak vyplynulo z dotazníkového šetření, studenti jsou některými sestrami nementorkami na odděleních vnímáni spíše jako zátěž. Tuto skutečnost musíme jednoznačně hodno-

Literatura 1. Anastassiadou H. Mentorská činnost v klinické praxi. In: Kolektiv autorů. Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství: sborník příspěvků. Opava: Slezská univerzita v Opavě, Ústav ošetřovatelství, 2006. s. 6–11. ISBN 80-7248-388-9 2. Jarošová D. Mentor klinické praxe ošetřovatelství a porodní asistence. [online]. 2005. [cit. 2012-02-19]. Dostupné z: http://projekty.osu.cz/mentor/olomouc-prispevek.doc 3. Strategické dokumenty pro všeobecné sestry a porodní asistentky II. Praha: Ministerstvo zdravotnictví České republiky, 2002. s. 271. ISBN 80-85047-21-7 4. Vavroušková M. Využití mentorského kurzu ve spolupráci se studenty v klinické praxi. Bakalářská práce. Pardubice: Univerzita Pardubice, Fakulta zdravotnických studií, 2010. 66 s. Vedoucí práce Mgr. Jana Levová, DiS.

florence 1–2/14

tit jako další výraznou překážku v uvádění studenta na oddělení, což je značná komplikace pro mentora samotného. Otázkou ovšem je, zda takto sestry nevnímají právě ty studenty, kteří svůj nezájem a neochotu dávají nepokrytě najevo.

Závěr

Sestra mentorka pomáhá studentům v klinické praxi nejen získávat nové dovednosti a zkušenosti, ale pomáhá a doprovází je, rozvíjí jejich osobnost a schopnost uplatnit své osobnostní i profesionální vlastnosti v praxi i v životě. Profesionální příprava studentů je proto velmi důležitá, role mentora je v tomto případě zcela nezastupitelná, velmi zodpovědná, náročná funkce a je třeba zajistit a nadále rozšiřovat vzdělanou a dostatečně motivovanou základnu kvalitních mentorů. Takovouto základnu však nelze vytvořit bez chápající spolupráce s ostatními spolupracovníky mentora na jeho pracovišti. Jedině pochopení poslání a role mentora všemi zúčastněnými, ale i odbornou a laickou veřejností napomůže plnohodnotnému usazení mentorství v našich zdravotnických zařízeních.

Více o autorkách 5. Vránová V. Vzdělávání a uplatnění mentorů klinické praxe na lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci v oboru porodní asistentka. In: Kolektiv autorů. Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství II.: sborník příspěvků. 1. vyd. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2007. s. 170. ISBN 978-807248-413-3 6. Zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních. [online]. 2004. [cit. 2012-02-17]. Dostupné z: http://www. sagit.cz/pages/sbirkatxt. asp?zdroj=sb04096&cd=76&typ=r 7. Zeleníková R. Mentoring v procese vzdelávania sestier. In: Kolektiv autorů. Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství IV.: sborník příspěvků. 1. vyd. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2009. s. 165–170. ISBN 97880-7248-521-5

Bc. Petra Šimánková sestra specialistka, www.mojesestricka.cz 1990: ukonč. SZŠ v Opavě – obor všeobecná sestra; 2001: ukonč. Kurz pedagogiky a psychologie, NCONZO v Brně; 2004: ukonč. PSS – ARIP v pediatrii, NCONZO v Brně; 2010: ukonč. certifikovaný mentorský kurz – Mentor – školitel odborné praxe; 2012: ukonč. Bc. studium – obor Ošetřovatelství, FVP SU, Opava; 2013: studující, obor Ošetřovatelská péče v pediatrii, KS na LF OU, Ostrava; 1990–1994: Slezská nemocnice v Opavě, odd. TRN – sestra u lůžka; 1994–1995: Slezská nemocnice v Opavě, oční oddělení – sestra u lůžka, ambulantní sestra; 1995–1997: Slezská nemocnice v Opavě, oddělení větších dětí – sestra; 1997–2000: Slezská nemocnice v Opavě, oddělení batolecí – sestra; 2000–2002: Slezská nemocnice v Opavě, oddělení patologických novorozenců, porodní sály – sestra; 2002–2012: Slezská nemocnice v Opavě, dětská JIP – sestra u lůžka; od 2013: OSVČ – péče nejen o nemocné a handicapované děti v rodinách Doc. PhDr. Dagmar Mastiliaková, PhD. 1987: ukonč. FF UK Praha – obor Péče o nemocné; 1988: ukonč. doktorandské studium, FF UK Praha – Péče o nemocné – pedagogika; 1994: CGFNS Qualifying Examination in the Nursing – CGFNS Certificate, Philadelphia, Pennsylvania, USA; 2000: ukonč. doktorandské studium, Fakulta zdravotnictví a sociální práce, Trnavská univerzita v Trnavě – obor Ošetřovatelství; 1987–1993: vrchní sestra neurologického odd., Závodní nemocnice OstravaVítkovice; 1994–1995: odb. asist. pro ošetřovatelskou péči, FN Hradec Králové; 1995–2000: odb. asist., LF UK Hradec Králové; 2000–2006: odb. asist., vedoucí katedry ošetřovatelství, Zdravotně sociální fakulta OU v Ostravě, Ústav ošetřovatelství a managementu ve zdravotnictví; od 2006: odb. asist., vedoucí Ústavu ošetřovatelství, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Fakulta veřejných politik, Slezská univerzita v Opavě

zkušenosti z praxe recenzované články

Proč dochází k násilným incidentům při ošetřování pacientů? Mgr. Jaroslav Pekara Vysoká škola zdravotnická, o. p. s.; prac. sk. Bezpečnost personálu (Aesculap Akademie); student ZSF JU České Budějovice

Souhrn / Toto sdělení navazuje na článek z minulého čísla časopisu Florence, v němž bylo poukázáno na situaci násilí v českém zdravotnictví. Následující sdělení nemá za cíl informovat o systémových příčinách násilí v českém ošetřovatelství, ale zamýšlí se nad individuální úrovní zdravotníka, který v daný čas řeší aktuální násilnou situaci. V článku jsou použity úryvky rozhovorů ze seminářů o prevenci násilí ve zdravotnictví a rozhovory s pacienty, kteří zažili nevhodné chování ze strany ošetřujícího personálu. Klíčová slova / násilí – představa – emoce – prevence. Why does the violent incidents in taking care of patients? Summary / This article continues at the previous article of this journal. The previous article was about violence in the Czech healthcare area. This article doesn’t inform about systematic causes of violence in the Czech healthcare but brings informations of individual level of medical staff who must confront the actually violent situation. There are described passages of interviews with medical staff from seminars of prevention violence in the health sector who were attacked by patients. There are also described interviews with patients that felt the unprofessional behaviour from member staff in the Czech healthcare area. Keywords / violence – idea – emotions – prevention.

Úvod

V minulém čísle časopisu Florence jsme se věnovali úvodu do problematiky násilí v českém ošetřovatelství (článek pojednával o násilí mezi pacientem/příbuzným pacienta a zdravotníkem). Na základě realizovaných výzkumů a studií bylo zjištěno, že násilí v českém ošetřovatelství je poměrně častým jevem. Byly také identifikovány nedostatky, které významně snižují možnosti prevence fenoménu, který může být následkem (nejen) fluktuace zaměstnanců a který svým zásahem do zdravotní péče významně snižuje její kvalitu a efektivitu především na straně zdravotníků (Pekara, 2011). Výskyt násilí ve zdravotnictví v České republice není omezen pouze na psychiatrická pracoviště. Velký výskyt násilných incidentů je převážně na odděleních chirurgie, traumatologických ambulancích a odděleních akutní péče, včetně prostředí zdravotnické záchranné služby (Hahn, 2010). Například ve Velké Británii se hovoří o endemickém výskytu násilí při poskytování zdravotní péče, každoročně je nahlášeno okolo 8 tisíc incidentů napadení zdravotníků (Johnes, 2013). Vzhledem k tomu, že v České republice zatím stále chybí podrobnější průzkum či kontinuální monitorovací systém, který by poukázal na četnost konfliktů, jejich následky a posouzení

daných preventivních metod (stanovisko vlády 484/1, 2011), jsme prozatím odkázáni na zprávy z médií a zkušenosti ze seminářů zaměřených na danou problematiku. Cílem následujícího sdělení není potřeba informovat o systémových precipitorech násilí v českém ošetřovatelství, jako jsou dlouhé chodby, málo bezpečnostních služeb, ostré hrany nábytku a stěn či zájem zaměstnavatelů řešit dané incidenty spíše ad hoc než pomocí systémové prevence. Systémové změny jsou jistě důležité, nicméně jejich aplikace v praxi často trvá řadu let. Pojďme se tedy pokusit přiblížit změny, které probíhají na individuální úrovni zdravotníka, který v daný čas řeší násilnou situaci.

Ukázky z praxe: Všeobecná sestra na pohotovosti čelila narážkám pacienta, který do jejího hrudníku strkal prstem a křičel na ni: „Jsi neschopná, když si neumíš zorganizovat práci! Už tady s klukem čekám dvě hodiny a nic se neděje. Co je mi do toho, že pořadí pacientů určuje lékař, já prostě potřebuji okamžitě ošetřit syna a jít do práce!“ Na neurologické ambulanci zvonil pacient na všeobecnou sestru a dožadoval se vody. Všeobecná sestra se pacienta otázala, proč vodu potřebuje, a pacient

na ni spustil: „Ty krávo jedna, prostě mi podej tu vodu a o víc se nestarej!“ Sestra pacientovi vyhověla a skrze malé okénko pacientovu vodu podala v plastovém kelímku. Poté okénko zavřela. Pacient vzal kelímek s vodou, začal po sestře řvát: „Jsi blbá, jsi blbá!“, kelímek s vodou mrštil proti okénku a pak utekl. Všeobecná sestra přinesla pacientovi na geriatrickém oddělení večeři. Pacient seděl v lůžku a řekl, že nic nechce. „Něco byste sníst měl, víte přece, že máte diabetes a dostal jste inzulin,“ prosila jej sestra. Pacient se na ni podíval a začal nadávat: „Co se o mě pořád staráš a pořád mi něco nutíš?!“ Pak vzal hrnek a hodil jej po sestřičce, následoval talíř, večeře a příbory. Sestře se podařilo před hrnkem uhnout a před dalším útokem předmětů ji zachránily dveře.

Recenzovali Mgr. Tomáš Petr, Ph.D. Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice, Praha, psychiatrické oddělení PhDr. Marie Trešlová, Ph.D. katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita České Budějovice

recenzované články zkušenosti z praxe

Zdravotnický záchranář ošetřoval nezletilou dívku, která jevila silné známky opilosti. Společně s řidičem ji naložili do sanitky a provedli základní zajištění pacientky. Venku před sanitkou stál její přítel, který několikrát bouchl do sanitky, aby zjistil, co se děje. Záchranář dveře otevřel, řidič vystoupil a šel mezitím dopředu. Záchranář vystoupil za přítelem dívky ven a chtěl jej informovat o dívčině transportu do nemocnice. Jakmile se však k němu přiblížil, dívčin přítel zdravotnického záchranáře uhodil do levé strany žeber. Záchranář se lekl, ustoupil do pozadí a začal volat o pomoc řidiče. V této chvíli se dívčin přítel dal na útěk. Pozn. Tyto incidenty byly zaznamenány na semináři věnovaném prevenci násilí ve zdravotnictví. Seminář proběhl v květnu 2012 v Praze. Stručné popisy incidentů vyplývají z přepisu rozhovorů lektora s účastníky kurzu.

Proč dochází k násilí při poskytování zdravotní péče?

Z mediálních informací dostáváme především ukázky situací, kdy pacient napadl zdravotnického pracovníka. Nejčastěji se terčem násilí při poskytování zdravotní péče skutečně stávají všeobecné sestry či zdravotničtí záchranáři, protože v rámci prvního kontaktu s pacienty tráví – proti jiným profesím ve zdravotnictví – nejvíce času (Hnilicová, 2007). Na druhou stranu, na základě zkušeností z praxe a proběhlých výzkumů, přibývá také incidentů, kdy zdravotničtí pracovníci neovládnou své negativní emoce, jejich následné chování působí na pacienty vyčítavě a potenciální útočníky k násilí provokuje (Pekara, 2011). K vystupňovanému projevu negativních emocí tak může dojít nejen ze strany pacienta ke zdravotnickému pracovníkovi, ale, jak zmíněná interakce naznačuje, i směrem opačným.

Příklad: Lékařka v anesteziologické ambulanci ve fakultní nemocnici v Praze oznámila 25leté pacientce, že součástí předoperačního vyšetření je také EKG, které ona s sebou nemá, a proto ji nejspíš nebudou moci operovat. Pacientka byla už tak vyděšená a říkala, že tam někde být musí, že jí ho určitě dělali. Lékařka

papíry ještě jednou prolistovala a řekla, že tam není. Pacientka se roztřeseným hlasem zeptala: „Paní doktorko, já jdu přece jen na malý gynekologický zákrok, to by mi to EKG nemohli udělat i tady?“, na což lékařka odpověděla: „Vážená slečno, tady není hotel, ale nemocnice!“ V tu ránu mladá žena svoje pocity neudržela a začala plakat. Lékařka na to reagovala: „No ještě mi tu začněte vzlykat a brečet! Já za to nemůžu, že nemáte všechny papíry v pořádku!“ Pozn. Vybráno z rozhovoru s pacientkou, které následně pomohla přítomná vše obecná sestra tím, že před lékařkou zavolala na gynekologickou ambulanci, kde se jí podařilo EKG domluvit. Rozhovor s pacientkou trval přes 30 minut, proto je pořízen jen úryvek o incidentu. Praha, březen 2011.

Diskuze

Pokud vás výše uvedené ukázky šokovaly, věřte, že se jedná jen o zlomek toho, co se děje v každodenní realitě. To, co cítíme a očekáváme od života, nám pomáhá si uvědomit, co od života očekává a cítí druhý člověk. Tento zvláštní způsob empatie a očekávání charakterizuje osobnost lidí a více či méně umožňuje identifikovat realitu druhých lidí. To, co si o druhých představujeme, není ani o tom, jaký druhý je nebo co cítí, ale spíš o tom, ja kou představu si udělám, abych s ním mohl/a mít určitý vztah (Grimaldi, 2013). O tom, jak druhé vnímáme, rozhodují naše zkušenosti a představy, jaký by ten druhý měl být („jak jsme si toho druhého vykreslili“). Základem je hledat v druhých své bližní, což je v oblasti ošetřování nemocných a raněných bráno jako profesionální základ. Pacienti očekávají od zdravotníků zejména slušnost, empatii, úlevu od bolesti a symptomů, vyřešení problémů, úctu, mnohdy také vidí zdravotníky jako sluhy. Zdravotník očekává od pacienta úctu, spolupráci, dodržování nařízených opatření a za daných okolností určitou poslušnost. V případě situační odlišnosti (nespolupracující pacient či pacient pod vlivem omamné látky, stres, vysoká pracovní zátěž zdravotníků) jsou představy pacientů a zdravotníků rozdílné. Dochází k nedorozumění našich představ a vlivem stresu k akti-

florence 1–2/14

vaci negativních emocí vyvolávajících pocit ohrožení. Představy, které byly na straně zdravotníka i pacienta očekávány, nejsou naplněny, dochází k frustraci, k výsledné emoční rozladěnosti stačí přidat slovo (Proč jste volali? Kolik jste toho vychlastal? Dělej! To tu ruku nemůžete udržet chvíli v klidu?! Uklidněte se!) nebo nevhodný neverbální projev (smích, protočení očí) a následkem interpersonální interakce doje k násilí, které má povahu agrese slovní či fyzické, aby saturovala potřebu vlastního bezpečí a snížila pocit bezmoci. Zásahy zdravotnických záchranářů a všeobecných sester probíhají ve skutečně vypjatých situacích a jsou ovlivněny oboustranným stresem. Pro zvládnutí vystupňovaných negativních emocí tedy nerozhoduje množství piv, které pacient vypil, nebo počet minut, které na ošetření musí počkat, ale právě schopnost sebekontroly zdravotnického pracovníka, na kterého je forma agrese zamířena a pro pacienty „pod tlakem“ funguje často jako hromosvod. Uklidněte se – přemýšlejte – držte emoce na uzdě, radí často příručky a monografie o tom, jak zvládat konfliktní situace. Zdravotníci ale nejsou stroje. Také mají právo na své emoce, a pokud mají čelit násilí, budou ve stresu a teorie příruček ztrácí na významu. Navíc zde hraje roli představa, jak si pacienta ve své mysli vykreslili, a pokud se k nám někdo chová hrubě, nepůjde už o našeho bližního, nepůjde už o pacienta, který si zaslouží potřebnou pomoc, ale najednou v něm uvidíme cizince a nepřítele. V takovém případě nemusí jít hned o neprofesionalitu, nýbrž o obranu zdravotníka – člověka, který je ve stresu a rozhoduje se mezi útokem a hledáním únikové cesty. Praxe ukazuje, že konfliktním si tuacím je možné předcházet prostřednictvím vhodných komunikačních technik a vždy se víc vyplatí vynaložit maximální úsilí, aby ke konfliktu nedošlo, než ho následně řešit (Fehlau, 2003). I experti na mimořádné události ve zdravotnictví se shodují na tom, že kdyby existoval jediný aspekt v procesu poskytování zdravotní péče, který by mohl přinést efektivní zlepšení, byla by to efektivní verbální komunikace (Škrla, 1998). Rozhodující roli v prevenci konfliktu tak sehrává především profesionální chování zdravotnic-

zkušenosti z praxe recenzované články

kého personálu. Představa, že zdravotníci mají automaticky vrozenou schopnost empaticky komunikovat s pacienty, je mylná. „Zdravit a něco vysvětlovat, to je věc, která u nás nemá tradici, a zejména starší lékaři příliš nejdou příkladem těm mladším. Zdravotnictví je totiž z 80 % o komunikaci. Přitom pacient, se kterým lékař srozumitelně mluví, je informovaný pacient. A takový i lépe spolupracuje a rychleji se uzdraví. Má to vliv i na ekonomiku, neboť rychlejší vyléčení znamená kratší pracovní neschopnost.“ (Lánský, 2012). Komunikace je především o chování, nejen o sdělování zpráv a vyslechnutí druhého. Stejně jako při aplikaci injekcí či chirurgickém zákroku je i při komunikaci potřeba tréninku, aby se daná dovednost mohla rozvíjet v pozitivním slova smyslu. Pokud je daná dovednost posilována, stává se efektivní. Totéž platí o komunikaci (Cottingham, 2008).

Shrnutí

Z uvedeného sdělení v y plý vají t ři zákonitosti:

1) konflikty ve zdravotnictví při kontaktu pacient–zdravotník jsou vyvolány především nezvládnutými negativními emocemi, 2) zdravotníci nejsou stroje a případná neprofesionální gesta či slova mohou být následkem jejich obranné reakce, 3) vždy je lepší vynaložit maximální úsilí na prevenci, aby konflikt nevznikl, než jej následně řešit. Často tak nejde ani to, zda je pacient opilý, pod vlivem nealkoholové drogy nebo jak dlouho čeká na ošetření či vyšetření. Vliv má také chování zdravotnických pracovníků, které může vystupňovat negativní emoce již „nastartovaných“ pacientů a zapálit připravenou nálož emocí. Tento vztah je reciproční a funguje i obráceně: unavený zdravotník má nižší schopnost čelit nepříjemným výlevům pacientů, jeho představy o spolupracujícím pacientovi se rozplývají jako mlha a vidí spíše protivníka, před kterým musí utéct nebo s ním soupeřit. Efektivní zvládnutí emocí by mělo být součástí profesionálního repertoáru kaž-

dého zdravotníka, protože právě deeskalace a uklidnění pacienta mnohdy nejen konflikty řeší, ale umí jim i předcházet. V současné době je vzdělávání v oblasti deeskalačních technik výsadou několika hodinových seminářů (www.bezpecnostpersonalu.cz). Bylo by také potřeba tuto výuku více posílit i ve školách a v rámci celoživotního vzdělávání. Nezbývá nám než se učit praxí, snažit se o uklidnění a sebekontrolu ve vypjaté situaci alespoň předstírat. Souhlasím, že tato věta moc klidu do řad profesionálů nepřinese. Jednou z va riant, jak se celé situaci postavit čelem, jsou modelové příklady a sdílení dobré praxe. Na těchto ukázkách lze demonstrovat nejen to, proč daná situace vznikla a jak je možné jí předcházet při opětovném výskytu, ale také jak z onoho bludného kruhu emocí a představ vystoupit s noblesou a uspokojením potřeb po obou stranách. Ale o tom až v dalším článku v příštím čísle Florence.

Literatura 1. Pekara J. Prevence násilí v ošetřovatelství. Prevence úrazů, otrav a násilí. 2011;7(2):187–191 2. Hahn S et al. Factors associated with patient and visitor violence experienced by nurses in general hospitals in Switzerland: a cross-sectional survey. J Clin Nurs. 2010;19:3535–3546 3. Johnes D. Violence in the workplace: An endemic but no an inevitable problem of 21st century healthcare delivery. In: Callaghan P, Oud N, Bjorngaard JH et al. (eds). Proceedings of the 8th European Congress on Violence in Clinical Psychiatry Kavanagh: Ghent, Belgium, 2013. s. 31–34. ISBN 978-90-574-0112-1 4. Stanovisko vlády 484/1, Poslanecká sněmovna, Parlament České republiky [online]. 2011-11-12 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://www.psp.cz/ sqw/text/orig2.sqw?idd=75321 5. Hnilicová H. Nejvýznamnější zdroje a příčiny násilí na pracovišti ve zdravotnictví. Zdravotnické noviny. 2007;56(46):14–16

Více o autorovi 6. Grimaldi N. Nelidskost. Praha: Academia, 2013. 128 s. ISBN 978-80-200-2258-5 7. Fehlau EG. Konflikty v práci: Jak se vypořádat s konfliktními situacemi a lidmi. Praha: Grada, 2003. 108 s. ISBN 80-247-0533-8 8. Škrla P, Škrlová M. Řízení rizik ve zdravotnických zařízeních. Praha: Grada, 1998. 200 s. ISBN 978-80-247-2616-8 9. Lánský T. Lékař se nepředstaví a mluví divnou řečí, kritizují pacienti. Zdravotnické noviny [online]. 2012-02-02 [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/denni-zpravy/z-domova/lekar-se-nepredstavi-a-mluvi-divnou-reci-kritizuji-pacienti-463262 10. Cottingham AH et al. Enhancing the informal curriculum of a medical school: a case study in organizational culture change. J Gen Intern Med. 2008;23(6):715–722 11. Bezpečnost personálu. Pracovní skupina pro Bezpečnost personálu. Aeskulap Akademie. Dostupné z: www.bezpecnostpersonalu.cz.

Mgr. Jaroslav Pekara 2004: ukonč. SZŠ, Vsetín – všeob. sestra; 2007: ukonč. Bc. studium – zdrav. záchranář, Ostrav. univerzita, Ostrava; 2009: ukonč. Mgr. studium – intenz. péče, 1. LF UK, Praha; 2010: ZSF Jihočeská univ., České Budějovice; 2005–2006: LDN, Měst. nemocnice Ostrava, všeob. sestra; 2006–2008: sanitář ÚSZS Moravskoslez. kraje; 2008–2010: všeob. sestra KAR FNKV, urgent. příjem, Praha; od 2010: Odd. KARIM, ÚVN-VFN Praha, všeob. sestra; 2013: odborný asistent – Vysoká škola zdravotnická, o. p. s.

Přehled vzdělávacích akcí únor 2014 až prosinec 2014

Poznámka: Modře obarvené akce pořádá ČAS. Vzdělávací akce IPVZ pro zdravotníky nelékaře na období únor 2014 až prosinec 2014, přihlášky a další informace najdete na www.ipvz.cz.

Datum leden–březen 3.–14. 2. 6.–7.2.

10.–14. 2. 13.–15. 2. 14.–15. 2.

20. 2. 24. 2. 24. 2.–6. 3. 27. 2.–1. 3. únor 2014 (termín bude upřesněn) únor–červen od 3. 3. 5.–9. 3. 8.–11. 3. 2013 10.–14. 3. 11. 3. 15. 3. 2014 17. 3.–18. 4. 19.–21. 3. 24.–26. 3. 24. 3. 26. 3. 28.–30. 3. 29. 3. 29. 3.–2. 4. 2. 4. 3. 4. 3.–5. 4. 7.–11. 4. 7.–9 . 4. 7.–18 . 4. 7. 4. 8. 4. 10. 4. 11.–12. 4. 14.–18. 4. 14.–18. 4.

Název akce (téma) Katetrizace močového měchýře u muže – čistá intermitentní katetrizace – certifikovaný kurz Specifická ošetřovatelská péče o pacienty při endoskopiích zažívacího traktu, dýchacího systému a vylučovacího systému – certifikovaný kurz II. Tatranské bronchologické dni

Ústav ošetřovatelství 3. LF UK Thomayerova nemocnice Praha 4, Centrum pro vzdělávání a vědu Štrbské Pleso, Hotel Borovica

Pořadatel Ústav ošetřovatelství 3. LF UK, Urologická klinika FNKV Thomayerova nemocnice Praha

Kontakt Mgr. Tereza Bakusová, TBakusova@seznam.cz, tel.: 267 102 945, cena 3000 Kč, rozsah 24 hod. Jaroslava Poláková, jaroslava.polakova@ftn.cz, tel.: 605235788, www.ftn.cz/vzdelavani

Národný ústav tuberkulózy, pľúcnych chorôb a hrudníkovej chirurgie Vyšné Hágy, Slovenská pneumologická a ftizeologická spoločnosť, Slovenská lekárska komora

jonner@vhagy.sk

Komplexní péče o nemocné se stomií na trávicím nebo ÚVN-VFN Praha močovém traktu – certifikovaný specializační kurz 11th American Psychosocial Oncology Society Annual Kalifornie, USA Conference 18th International Congress on Hematologic New York, USA Malignancies: Focus on

ÚVN-VFN Praha

Mgr. Iva Otradovcová, iva.otradovcova@uvn.cz; Pavla Dvorská, dvorspav@uvn.cz, www.uvn.cz http://www.apos-society.org/

Konference zdravotně-sociální sekce ČAS

Psychiatrická nemocnice Praha-Bohnice Speciální práce s pacientem – syndrom vyhoření – kurz ÚVN-VFN Praha Sestra v transfuzní službě – certifikovaný kurz ÚVN-VFN Praha 39. angiologické dny hotel Diplomat, Praha Domácí péče a její úskalí – odborný seminář FN Motol, Praha

Zdravotně-sociální sekce ČAS

Péče o nemocné s chronickým renálním selháním léčené peritoneální dialýzou – certifikovaný kurz

Ústav ošetřovatelství 3. LF UK

Ústav ošetřovatelství 3. LF UK, I. interní klinika FNKV a dial. střediska Fresenius Medical Care, s. r. o.

Akreditovaný kvalifikační kurz „Sanitář“ (teor. část) Emergency Nurses Association 2013 Leadership Conference American Association of Neuroscience Nurses 46th Annual Educational Meeting Rozšířená podpora životních funkcí pro všeobecné sestry, porodní asistentky a zdravotnické záchranáře (teorie) Typologie osobnosti

ÚVN-VFN Praha Fort Lauderdale, Florida

ÚVN-VFN Praha

ÚVN-VFN Praha ÚVN-VFN Praha AMCA, spol. s r. o. ČAS, region Praha-Motol

Charlotte, North Carolina ÚVN-VFN Praha

ÚVN-VFN Praha

http://www.gotoper.com/conferences/17thInternational-Congress-on-HematologicMalignancies-Focus-on-Leukemias-Lymphomasand-Myeloma Helena Šlenkrtová, helena.slenkrtova@ftn.cz, www.cnna.cz marie.penickova@uvn.cz tatjana.markovina@uvn.cz www.angiology.cz/tad14/ Sylvie Křečková, sylvie.kreckova@seznam.cz Mgr. Tereza Bakusová, TBakusova@seznam.cz, tel.: 267 102 945, cena 5000 Kč, 30 hod. teorie, 32 hod. praxe pavla.dvorska@uvn.cz http://www.ena.org/coursesandeducation/ conferences/Pages/Default.aspx http://www.aann.org/annualmeeting/content/ future.html petr.karmazin@uvn.cz

Thomayerova nemocnice Praha, Centrum pro vzdělávání a vědu NSPO 2014 Kongresové centrum Praha Sanitář – akreditovaný kvalifikační kurz Thomayerova nemocnice Praha, Centrum pro vzdělávání a vědu Rehabilitační ošetřovatelství pro pacienty se sníženou ÚVN-VFN Praha soběstačností – certifikovaný kurz Bazální stimulace – základní kurz Thomayerova nemocnice Praha, Centrum pro vzdělávání a vědu Speciální práce s pacientem – techniky zaměřené na ÚVN-VFN Praha tělo – kurz Celostátní mikrobiologická konference FN Brno-Bohunice „Cesty k hledání a nalezení sebe sama“ Hotel Žákova hora, Herálec 400, 592 01 13. konference dětské pneumologie Praha Association of Perioperative Registered Nurses Hotel Hilton, Chicago 61th Annual Congress – mezinárodní kongres Vliv překyselení na náš organismus (bolesti zad, Thomayerova nemocnice kloubů, obezita, poruchy imunity a další onemocnění) Praha, Centrum pro vzdělávání a vědu 2. jarní sesterský chirurgický den Evy Kvasnicové – ÚVN-VFN Praha, multioborová spolupráce – odborná konference Kongresové centrum 46. konference gynekologie dětí a dospívajících Žďár nad Sázavou Rozšířená podpora životních funkcí pro všeobecné sestry, ÚVN-VFN Praha porodní asistentky a zdravotnické záchranáře (praxe) Asistence sestry při digestivní terapeutické ÚVN-VFN Praha endoskopii – certifikovaný kurz Akreditovaný kvalifikační kurz Sanitář (praktická část) ÚVN-VFN Praha Speciální práce s pacientem – agrese – kurz ÚVN-VFN Praha Základy řešení konfliktů v týmu Thomayerova nemocnice Praha, Centrum pro vzdělávání a vědu Hematologie ON Mladá Boleslav

Thomayerova nemocnice Praha, Institut bazální stimulace

Jaroslava Poláková, jaroslava.polakova@ftn.cz, tel.: 605235788, www.ftn.cz/vzdelavani

BMI a Orbi Pontes z. s. Thomayerova nemocnice Praha

www.inspo.cz Jana Hazdrová, jana.hazdrova@ftn.cz, tel.: 605224847, www.ftn.cz/vzdelavani

ÚVN-VFN Praha

ruzena.hlavickova@uvn.cz

Thomayerova nemocnice Praha

Jaroslava Poláková, jaroslava.polakova@ftn.cz, tel.: 605235788, www.ftn.cz/vzdelavani

ÚVN-VFN Praha

marie.penickova@uvn.cz

Sekce zdravotních laborantů ČAS IN LINE COMMUNICATIONS, s.r.o.

scerna@fnbrno.cz inline@inline.cz, tel.: 544 216 210, www.vzdelavanisester.cz www.detskapneumologie.cz registrace on-line: http://www.aorn.org/ surgicalexpo/ Jaroslava Poláková, jaroslava.polakova@ftn.cz, tel.: 605235788, www.ftn.cz/vzdelavani

XVIII. Hradecké pneumologické dny – sesterská sekce (Péče o nemocného s plicním onemocněním) Základy fyzikálního vyšetření pro sestry – certifikovaný kurz Funkční vyšetření plic (teoretická část) – certifikovaný kurz

ČPFS, Plicní klinika a FN Hradec Králové, Pneumologická sekce ČAS ÚVN-VFN Praha

18.–20. 4.

„Jak odbourat bariéry minulosti a zůstat sám sebou“

21.–25. 4.

Ošetřovatelská péče v interních oborech, základní modul – specializační studium

22.–25. 4.

Endoskopie a další miniinvazivní výkony v urologii – certifikovaný kurz Bazální stimulace – certifikovaný kurz

22.–24. 4.

Místo konání

Hradec Králové ÚVN-VFN Praha

AMCA, spol. s. r. o. AORN Thomayerova nemocnice Praha, Institut bazální stimulace Sekce chirurgických oborů ČAS a Chirurgická klinika 2. LF UK a ÚVN Praha AMCA, spol. s r. o. ÚVN-VFN Praha

Mgr. Iva Otradovcová, iva.otradovcova@uvn.cz http://amca.cz/gynekologie2014/ petr.karmazin@uvn.cz

ÚVN-VFN Praha

ivana.kozakova@uvn.cz

ÚVN-VFN Praha ÚVN-VFN Praha Thomayerova nemocnice Praha

pavla.dvorska@uvn.cz marie.penickova@uvn.cz Jaroslava Poláková, jaroslava.polakova@ftn.cz, tel.: 605235788, www.ftn.cz/vzdelavani

ON Mladá Boleslav, Region ČAS Mladá Boleslav

Mgr. Lucie Kopalová, lucie.kopalova@seznam.cz, tel.: 607 258 338, www.casmb.org Bc. Jana Kollarová, www.hanzo.cz/pneumo vaclava.otcova@uvn.cz

Thomayerova nemocnice Praha, Centrum pro vzdělávání a vědu Hotel Adamantino, Pozlovice 337, Luhačovice 763 26 Thomayerova nemocnice Praha, Centrum pro vzdělávání a vědu ÚVN-VFN Praha

Thomayerova nemocnice Praha

Helena Brédová, helena.bredova@ftn.cz, tel.: 605224846, www.ftn.cz/vzdelavani

IN LINE COMMUNICATIONS, s. r. o.

ÚVN-VFN Praha

inline@inline.cz, tel.: 544 216 210, www.vzdelavanisester.cz Alena Kovářová, alena.kovarova@ftn.cz, tel.: 734798812, www.ftn.cz/vzdelavani, základní modul pavla.dvorska@uvn.cz

ÚVN-VFN Praha

helena.dvorakova@uvn.cz, základní modul

Thomayerova nemocnice Praha

25. 4. 25.–27. 4.

Pacienti, vzorky, laboratoř „POCT“ „Cesty k hledání a nalezení sebe sama“

duben 2014 (termín Psychosomatické onemocnění u dětí – bude upřesněn) odborný seminář 4.–7. 5. XXII. výroční sjezd ČKS

FN Motol, Praha Sekce zdravotních laborantů ČAS Hotel Žákova hora, Herálec IN LINE COMMUNICATIONS, s. r. o. 400, 592 01 FN Motol, Praha ČAS, region Praha-Motol

bunesovam@seznam.cz inline@inline.cz, tel.: 544 216 210, www.vzdelavanisester.cz Sylvie Křečková, sylvie.kreckova@seznam.cz

Brno

ČKS, o. s.

Ludmila Klímová, klimova@kardio-cz.cz, http://www.kardio-cz.cz/ esc@congrex-switzerland.com, registrace on-line: www.eurostroke.eu Ludmila Klímová, klimova@kardio-cz.cz, http://www.kardio-cz.cz/ ivana.koudelkova@uvn.cz

6.–9. 5.

XXIII. Europeran Stroke Conference

Nice, Francie

ESC

7.–10. 5.

Heart Rhytm Society Congress

San Francisco

ČKS, o. s.

13.–16. 5.

Ošetřovatelská péče se zaměřením na seniora – certifikovaný kurz Bezpečí zdravotníků – prevence již ve škole? Zaměstnané ženy a zdravý životní styl

ÚVN-VFN Praha

VŠZ Praha Thomayerova nemocnice Praha, Centrum pro vzdělávání a vědu Praha

VŠZ a Aesculap Akademie Thomayerova nemocnice Praha, Institut bazální stimulace

Mgr. Jaroslav Pekara, pekara@vszdrav.cz Jaroslava Poláková, jaroslava.polakova@ftn.cz, tel.: 605235788, www.ftn.cz/vzdelavani

XV. konference pneumologické sekce ČAS (Nemoci spojené s chronickou bronchiální obstrukcí) 19. 5. Speciální práce s pacientem – syndrom vyhoření – kurz ÚVN-VFN Praha 21.–22. 5. Laboratorní diagnostika v onkologii Masarykův onkologický ústav, Brno 21.–23. 5. Rehabilitační ošetřovatelství pro pacienty se sníženou ÚVN-VFN Praha soběstačností – certifikovaný kurz 23. 5. Praktické ošetřování pacienta se stomií – ÚVN-VFN Praha, pavilon odborný seminář CH1, chirurgická knihovna 23.–25. 5. „Cesty k hledání a nalezení sebe sama“ Hotel Žákova hora, Herálec 400, 592 01 27.–28. 5. Bazální stimulace – nástavbový kurz Thomayerova nemocnice Praha, Centrum pro vzdělávání a vědu 31. 5.–3. 6. Joint Congress of European Neurology European Federation of Neurological Societies, European Neurological Society květen 2014 (termín Onemocnění štítné žlázy – odborný seminář FN Motol, Praha bude upřesněn)

Pneumolgická sekce ČAS

Eva Kašáková, kasakova@lerymed.cz

ÚVN-VFN Praha Masarykův onkologický ústav, Sekce zdravotních laborantů ČAS ÚVN-VFN Praha

marie.penickova@uvn.cz dubska@mou.cz

Sekce chirurgických oborů ČAS a Chirurgická klinika 2. LF UK

Mgr. Iva Otradovcová, iva.otradovcova@uvn.cz, max. počet účastníků 12 inline@inline.cz, tel.: 544 216 210, www.vzdelavanisester.cz Jaroslava Poláková, jaroslava.polakova@ftn.cz, tel.: 605235788, www.ftn.cz/vzdelavani

16.–20. 6.

Ošetřovatelská péče v chirurgických oborech – specializační studium

25.–27. 6.

35. kongres České nefrologické společnosti

2. 7.

Praktické ošetřování pacienta se stomií – odborný seminář „Pochopením vlastního já k úspěšné komunikaci“

14. 5. 15. 5. 17. 5.

22.–24. 8. 8.–10. 9. 8.–12. 9. 11.–12. 9. 12.–14. 9. 15.–19. 9 15.–26 . 9. 18.–20. 9. 20. 9. 22.–26. 9. 25. 9. 1.–3. 10. 6.–10. 10. 9.–10. 10. 18. 10. 26. 10.–3. 11. říjen 2014 (termín bude upřesněn) 3.–7. 11. 6. 11. 12. 11. 15. 11. 18.–21. 11. 20.–21. 11. 26.–29. 11. 27.–28. 11. 28. 11. 29. 11. listopad 2014 (termín bude upřesněn) 3.–6. 12.

Asistence sestry při digestivní terapeutické endoskopii – certifikovaný kurz Endoskopie a další miniinvazivní výkony v urologii – certifikovaný kurz Bazální stimulace – certifikovaný kurz „Jak odbourat bariéry minulosti a zůstat sám sebou“ Základy fyzikálního vyšetření pro sestry – certifikovaný kurz Sestra v transfuzní službě – certifikovaný kurz II. kongres ČPFS – sesterská sekce (Ošetřovatelství v plicním lékařství) VIII. konference sester (Ošetřovatelská péče nejen o pacienta s plicním onemocněním) Specifická ošetřovatelská péče v intervenční radiologii – certifikovaný kurz Celostátní konference zdravotních laborantů Rehabilitační ošetřovatelství pro pacienty se sníženou soběstačností – certifikovaný kurz Komplexní péče o nemocné se stomií na trávicím nebo močovém traktu – certifikovaný specializační kurz Pacient v přednemocniční, intenzivní a následné péči – kongres Ošetřovatelství 2014

Thomayerova nemocnice Praha, Centrum pro vzdělávání a vědu Kongresové centrum v Praze

IN LINE COMMUNICATIONS, s. r. o. Thomayerova nemocnice Praha Istanbul, Turecko

headoffice@efns.org, registrace on-line, http://www.jointcongressofeuropeanneurology.org/

ČAS, region Praha-Motol

Sylvie Křečková, sylvie.kreckova@seznam.cz

Thomayerova nemocnice Praha, Institut bazální stimulace

stanislava.salova@ftn.cz, tel.: 605224845, www.ftn.cz/vzdelavani, základní modul

ČNS, Nefrologická sekce ČAS

Kongresový sekretariát: C-IN Prague Congress Centre, 5. kvetna 65, 140 21 Prague 4, Czech Republic, Tel.: 261 174 305, info@kongrescns2014.org, www.nefrol.cz, kongrescns2014.org Mgr. Iva Otradovcová, iva.otradovcova@uvn.cz, max. počet účastníků 12 inline@inline.cz, tel.: 544 216 210, www.vzdelavanisester.cz

ÚVN-VFN Praha, pavilon Sekce chirurgických oborů ČAS a Chirurgická klinika 2. LF UK CH1, chirurgická knihovna Hotel Adamantino, IN LINE COMMUNICATIONS, s. r. o. Pozlovice 337, Luhačovice 763 26 ÚVN-VFN Praha ÚVN-VFN Praha ÚVN-VFN Praha

ruzena.hlavickova@uvn.cz

ÚVN-VFN Praha

ivana.kozakova@uvn.cz pavla.dvorka@uvn.cz

ÚVN-VFN Praha ÚVN-VFN Praha IN LINE COMMUNICATIONS, s. r. o. Hotel Adamantino, Pozlovice 337, Luhačovice 763 26 ÚVN-VFN Praha ÚVN-VFN Praha

helena.dvorakova@uvn.cz, nadstavbový modul inline@inline.cz, tel.: 544 216 210, www.vzdelavanisester.cz

ÚVN-VFN Praha Olomouc

ÚVN-VFN Praha ČPFS a LF UP Olomouc

tatjana.markovina@uvn.cz www.solen.cz

Cvikov

Dětská léčebna Cvikov, Pneumologická sekce ČAS

ÚVN-VFN Praha

Helena Rampouchová, RampouchovaH@seznam.cz ondrej.krahula@uvn.cz

FN Motol, Praha ÚVN-VFN Praha

Sekce zdravotních laborantů ČAS ÚVN-VFN Praha

grecova@centrum.cz ruzena.hlavickova@uvn.cz

ÚVN-VFN Praha

vaclava.otcova@uvn.cz

Výcvikový kurz sociálně-psychologických dovedností Celostátní konference hematologických laborantů

ÚVN-VFN Praha FN u sv. Anny, Brno

Mgr. Iva Otradovcová, iva.otradovcova@uvn.cz; Pavla Dvorská, dvorspav@uvn.cz, www.uvn.cz POUZP, sekce ZZ, anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče, Bc. Tomáš Válek, DiS., predseda@pouzp.cz, následná péče www.pouzp.cz ON Mladá Boleslav, Region ČAS Mladá Boleslav Mgr. Lucie Kopalová, lucie.kopalova@seznam.cz, tel.: 607 258 338, www.casmb.org ÚVN-VFN Praha marie.penickova@uvn.cz, 5 × 4 hod výcvik Sekce zdravotních laborantů ČAS jana.veselkova@fnusa.cz

Zobrazovací postupy v intervenční radiologii a kardiologii – certifikovaný kurz 2. podzimní sesterský chirurgický den Evy Kvasnicové – multioborová spolupráce – odborná konference Praktické ošetřování pacienta se stomií – odborný seminář XVI. konference pneumologické sekce ČAS (Nemoci spojené s chronickou bronchiální obstrukcí) Ošetřovatelská péče se zaměřením na seniora – certifikovaný kurz XIV. multidisciplinární nefrologický kongres Péče o pacienta s bolestí – certifikovaný kurz České kardiologické dny

ÚVN-VFN Praha

ondrej.krahula@uvn.cz

FN Brno-Bohunice, kinosál

Sekce chirurgických oborů ČAS a Chirurgická klinika FN Brno

Mgr. Iva Otradovcová, iva.otradovcova@uvn.cz

ÚVN-VFN Praha, pavilon Sekce chirurgických oborů ČAS a Chirurgická klinika 2. LF UK CH1, chirurgická knihovna Brno Pneumologická sekce ČAS

Mgr. Iva Otradovcová, iva.otradovcova@uvn.cz, max. počet účastníků 12 Eva Kašáková, kasakova@lerymed.cz

ÚVN-VFN Praha

ivana.koudelkova@uvn.cz

Brno ÚVN-VFN Praha Praha

Nefrologická sekce ČAS ÚVN-VFN Praha ČKS, o. s.

Celostátní konference zdravotních laborantů XIV. konference sester ČIPA (astma) Stomatochirugie – odborná konference

VFN Praha Praha Brno

Sekce zdravotních laborantů ČAS ČIPA o. p. s. Stomatologická sekce ČAS

Bc. Jindra Kracíková, jindra.kracikova@atlas.cz jana.hanouskova@uvn.cz Ludmila Klímová, klimova@kardio-cz.cz, http://www.kardio-cz.cz/ farka@vfn.cz Mgr. Miroslav Kovařík, cipa@volny.cz Iva Štercová, ivasterc@volny.cz

World Cancer Congress – mezinárodní kongres

Melbourne, Austrálie

Clinical Oncology Society of Australia

registr. on-line: http://www.worldcancercongress.org/

Brno ON Mladá Boleslav

recenzované články VÝZKUMNé sdělení

florence 1–2/14

Vplyv neúspěšného dojčenia na psychiku žien

Mgr. Lucia Mazúchová, PhD. Ústav pôrodnej asistencie JLF UK v Martine

Súhrn / Problémové a neúspešné dojčenie môže mať vplyv na psychiku žien a prežívanie materstva. Cieľom našej štúdie bolo zistiť u žien, aké prežívajú emócie v súvislosti s problémovým dojčením a včasným ukončením dojčenia. Štúdie sa zúčastnilo 138 respondentiek veku 17–43 rokov, ktoré nedojčili alebo dojčili najviac 3 mesiace. Priemerný vek respondentiek bol 31,1 rokov. Ako merací nástroj bol použitý neštandardizovaný dotazník zameraný na identifikáciu oblastí, problémov a emócií v súvislosti s problémovým dojčením a včasným ukončením dojčenia. Výsledky ukazujú, že respondentky v súvislosti s problémovým dojčením pociťovali negatívne emócie, najmä precitlivenosť, neschopnosť, negatívny stres. Je potrebné podporiť a pomôcť týmto ženám vyrovnať sa s tým, že nemôžu dojčiť, a povzbudiť ich, že ich vzťah s dieťaťom sa môže rozvinúť aj inými spôsobmi. Kľúčové slová / problémové dojčenie – neúspešné dojčenie – žena – emócie – psychické prežívanie. Impact of unsuccessful breastfeeding on women psychic Summary / Difficult and unsuccessful breastfeeding may have an impact on women psychic and her motherhood experience. The aim of this study was to find out what kind of emotions may women feel in a relation to difficult breastfeed and early termination of breastfeed. 138 women respondents took part at this study from 17 to 43 years, who did not breastfeed or breastfeed up to 3 months. The average age of respondents was 31.1 years. As a measuring tool was used non-standard questionnaire focused on identifying areas, problems and emotions in a relation to difficult breastfeeding and early termination of breastfeeding. Results show that respondents feel negative emotions in relation to breastfeeding problems, especially hypersensitivity, inability and negative stress. It is necessary to encourage and help these women to balance with non-breastfeed experience and encourage that relationship with their child may be developed also different way. Keywords / difficult breastfeeding – unsuccessful breastfeeding – women – emotions – psychological experience.

Úvod

Matky prichádzajú do pôrodnice väčšinou s odhodlaním dojčiť svoje dieťa. Často však potrebujú odbornú pomoc a podporu zo strany zdravotníkov. Sú však aj ženy, ktoré majú objektívne dôvody, prečo nemôžu dojčiť, a ktoré pod vplyvom osvety propagovaného dojčenia sa cítia menejcenné, ba dokonca prežívajú pocit viny, ktorý môže negatívne ovplyvniť ich prežívanie materstva. Cieľom práce bolo zistiť, aké emócie prežívajú matky v súvislosti s problémovým dojčením a včasným ukončením dojčenia.

Metodika

Ide o kvantitatívny prieskum. Ako merací nástroj bol použitý neštandardizova-

Recenzovaly Mgr. Andrea Mrázová, DiS. STEM/MARK, marketingový průzkum a analýza dat, analytička, porodní asistentka, laktační poradce Mgr. Ing. Markéta Benešová psycholožka, Praha

ný dotazník zameraný na identifikáciu oblastí, problémov a emócií v súvislosti s problémovým dojčením a včasným ukončením dojčenia. Dotazníky boli distribuované ženám na základe osobných kontaktov a boli ponúknuté na dobrovoľné vyplnenie na diskusných fórach na viacerých internetových stránkach prostredníctvom linkového odkazu. Naším cieľom bolo pozbierať 150 dotazníkov. Nami určený cieľ sa podarilo splniť na 92 %. Štúdie sa zúčastnilo 138 respondentiek vo veku 17–43 rokov, ktoré nedojčili alebo dojčili najviac 3 mesiace. Priemerný vek respondentiek bol 31,1 rokov. 53,87 % respondentiek bolo so stredoškolským vzdelaním, 44,61 % s vysokoškolským vzdelaním a 1,52 % so základným vzdelaním. Najpočetnejšiu skupinu (54,84 %) tvorili prvorodičky. 71,53 % žien rodilo spontánne, 10 % žien uviedlo, že malo komplikovaný pôrod, a 18,46 % bolo po cisárskom reze.

Výsledky

V tab. 1 interpretujeme odpoveď na otázku: „Aký bol váš postoj k dojčeniu po čas tehotenstva?“

58,46 % odpovedalo, že o inej možnosti ako dojčenie ani neuvažovalo, 33,07 % žien uviedlo, že chcelo dojčiť, ak im to pôjde, 5,38 % žien chcelo dojčiť, ale rozmýšľalo aj nad umelou výživou, a len 3,07 % žien uviedlo, že nechcelo vôbec dojčiť. V tab. 2 interpretujeme odpoveď na otázku: „Pociťovali ste na sebe nejaké negatívne emócie v súvislosti s pro blémovým dojčením?“ 29,93 % žien nepociťovalo na sebe ž iadne negatívne emócie v súvislosti s problémovým dojčením, 23,12 % udávalo pocit neschopnosti. 21,08 % žien udávalo, že boli v strese, a rovnaký počet žien sa cítilo byť viac precitlivenými. 4,76 % žien, ktoré si vybrali možnosť iné, uviedlo, že v súvislosti s dojčením prežívali popôrodnú depresiu, zvýšenú únavu po nočnom dojčení a strach, či dieťa prijíma dostatočné množstvo mlieka počas dojčenia. V tab. 3 interpretujeme odpoveď na otázku: „Ako ste zvládali situáciu po ukončení dojčenia?“ 35,89 % žien pociťovalo ľútosť, že svoje dieťa nemôžu dojčiť, 24,10 % nepociťovalo žiadne emócie. Výčitky svedomia udáva 10,76 % žien.

VÝZKUMNé sdělení recenzované články

Tab. 1

Tab. 3

Postoj k dojčeniu

Postoj k dojčeniu počas tehotenstva

Absolútny počet [n]

Relatívny počet [%]

Chcela som dojčiť, o inej možnosti som ani neuvažovala

58,5

Chcela som dojčiť, ale rozmýšľala som aj nad umelou výživou

5,4

Chcela som dojčiť, ak mi to pôjde

33,1

Nechcela som dojčiť

3,0

130

100

Spolu

Tab. 2

Pociťovanie negatívnych emócií

Zvládanie situácie po ukončení dojčenia

Zvládanie nedojčenia

Absolútny počet [n]

Relatívny počet [%]

V pohode, bez problémov

24,1

Bola som šťastná, že nedojčím

3,6

Cítila som sa nevládna, vyčerpaná

1,0

Bolo mi ľúto, že nedojčím

35,9

Mala som výčitky svedomia

10,8

Cítila som sa previnilo k dieťaťu

9,2

Cítila som sa menejcenná, neschopná, že som zlyhala

7,2

Absolútny počet [n]

Relatívny počet [%]

Nie

29,9

Áno, bola som viac precitlivelá

21,1

Áno, cítila som sa neschopná

23,1

Hanbila som sa pred okolím

5,1

Áno, bola som v strese

21,1

Mala som depresie

2,1

4,8

Iné

147

100

Spolu

Iné Spolu

1,0

195

100

zdroj: výzkum autorky

Diskusia

Samotné dojčenie prináša so sebou veľa radostných a príjemných zážitkov a pozitívne naplnenie života. V súvislosti s problémovým a neúspešným dojčením sa však môžu vyskytnúť aj negatívne emócie a zážitky. Základnými predpokladmi úspešného a efektívneho dojčenia sú aj sebadôvera a odhodlanie matky, ako aj jej pozitívny postoj k dojčeniu. Je dôležité, aby matka bola vyrovnaná, pokojná, pozitívne naladená. Psychiku matky ovplyvňuje nielen priebeh tehotenstva, ale aj priebeh a úspešnosť dojčenia (Boledovičová, 2007). Sú matky, ktoré berú dojčenie ako najprirodzenejšiu vec, s ktorou súvisí materstvo, iné považujú dojčenie za niečo, čo musia pre svoje dieťa urobiť, lebo sa to od nich očakáva. V prípade, že sa im to nepodarí, považujú to za svoje zlyhanie, majú pocit viny, že to nezvládli, sú unavené a neisté, či sa rozhodli správne. V našej štúdii bolo 58,46 % žien, ktoré odpovedali, že o inej možnosti ako dojčenie ani neuvažovali, 33,07 % chcelo dojčiť, ak im to pôjde, 5,38 % žien uviedlo, že chceli dojčiť, ale rozmýšľali aj nad umelou výživou, a 3,07 % uviedlo, že ne-

chceli vôbec dojčiť. Z výsledkov vyplýva, že väčšina našich respondentiek chcela dojčiť, napriek tomu sa im to nepodarilo. Zisťovali sme, či problémové alebo ne úspešné dojčenie malo negatívny vplyv na psychickú pohodu žien. 23,12 % žien po ukončení dojčenia malo pocit, že nič nezvláda, cítili sa byť neschopnými, 21,08 % žien bolo viac precitlivených, nervóznych, v strese. Dojčeniu sa pripisuje aj psychologický význam. Je to prvý sociálny kontakt matky a dieťaťa za účasti hmatu, čuchu, chuti, sluchu, vestibulárneho aparátu (Boledovičová, 2007). Dojčené deti sú menej plačlivé, pohyblivejšie, emocionálne stabilnejšie (Tabaková, 2003). Aj keď dojčenie štartuje vzťahovú väzbu medzi matkou a dieťaťom, možno túto väzbu vytvoriť aj u žien s neúspešným dojčením. Podľa Searsa a Searsovej (2012) aj matky, ktoré svoje dieťa kŕmia umelou výživou, môžu prežívať blízkosť svojho dieťaťa napriek tomu, že nedostávajú biochemickú podporu, ktorá prichádza dojčením. Dojčenie je len jeden zo spôsobov, ktorý pomáha nadviazať vzťah medzi matkou a dieťaťom. Neznamená to však, že matky, ktoré svoje die-

ťa nedojčia, by mali mať menej hlboký vzťah ku dieťaťu alebo by boli horšími matkami. Emocionálny aj psychologický benefit pre deti a rodičov prináša aj klokankovanie. Zabezpečuje dieťaťu pocit bezpečia, istoty, lepšiu termostabilitu. Počas klokankovania sú deti menej plačlivé, majú dlhší spokojný spánok. Zároveň zvyšuje sebavedomie matky, podporuje jej psychiku (Rybárová et al., 2006). Ak by mohlo každé dieťa absolvovať klokankovanie hneď po narodení, vyskytovalo by sa menej problémov spôsobených stresom z odlúčenia od matky, menšie riziko prechladnutia novorodenca a tiež menej problémov s dojčením (Bergman, 2008). Zisťovali sme, ako respondentky prežívali obdobie po ukončení dojčenia. 35,89 % pociťovalo ľútosť, že svoje dieťa nemôžu dojčiť. Toto obdobie označilo ako bezproblémové 24,1 % žien a 10,76 % žien malo výčitky svedomia, že nemôžu svoje dieťa dojčiť, 9,23 % žien sa cítilo previnilo. U 7,17 % to bol pocit menejcennosti, neschopnosti, že zlyhali, 5,12 % udávalo pocit hanby pred okolím. Len 3,58 % bolo šťastných, že obdobie dojčenia majú za sebou. Niektoré

recenzované články VÝZKUMNé sdělení

ženy uviedli, že mali depresie, že sa cítili vyčerpané, nešťastné, nepotrebné. Zaujímali sme sa, aká pomoc, podpora by im najviac pomohla v období počas problémového dojčenia a po ukončení dojčenia. Najviac respondentky uvádzali, že by im bola pomohla možnosť kontaktu s laktačnou poradkyňou a s podpornou skupinou, lepšia príprava na dojčenie, viac informácií ohľadom techniky dojčenia, odsávania. Niektoré uvádzali, že by uvítali prednášky o dojčení v materských centrách. Niektorým respondentkám by najviac pomohla podpora zo strany partnera, rodiny, priateľov a podpora a pomoc zo strany zdravotníkov. Je dôležité, aby zdravotnícky pracovníci vedeli riešiť problémy súvisiace s dojčením, aby ich vedomosti vychádzali z najnovších poznatkov o výžive a boli pre matky oporou (Eliašová et al., 2008). Viaceré respondentky vyjadrili, že by im bolo pomohlo, keby neboli pociťovali negatívny tlak z okolia a keby sa zmenilo povedomie spoločnosti ohľadom dojčenia. Jedna z respondentiek uviedla: „Pokiaľ sa žena rozhodne nedojčiť, okolie sa na ňu pozerá ako na neschopnú matku. Nie vždy platí veta, že každé dieťa môže byť dojčené. V podstate sa ma takmer nik z ľudí nespýtal, či mám zdravé dieťa, len

či dojčím. Mám pocit, že keby som dieťa dala do domova, ale chodila ho tam dojčiť, tak sú ľudia spokojní. Veľa ľudí som dokonca sklamala. V podstate to nepochopí nikdy ten, čo nemal mlieko, prípadne ďalšie problémy. Lebo teória to nepripúšťa! Laktačná liga nepripúšťa možnosť, že žena nemá mlieko! Ak nedojčí = vzdala to. Ale v prírode má jeden riedke, niekto husté vlasy, niekto je tučný, iný chudý, niekto sa dokonca narodí s jednou obličkou a niekto jednoducho z neznámych príčin nemá mlieko. Myslím si, že som urobila všetko, čo som vládala. Dosť som sa kvôli nedostatku mlieka naplakala, takmer nik mi neveril.“ Ďalšia zaujímavá odpoveď respondentky: „Možno menej fanatizmu v okolí. Určite je dobre, že u nás existuje taká podpora dojčenia, je jasné, že je to najlepšie pre dieťa, ale niekedy to hraničí naozaj s tým, že matka, ktorá nedojčí, je odsudzovaná a sama seba začne považovať za horšiu matku. V poslednej dobe som sa stretla s veľmi extrémnymi článkami, kde sa v skratke tvrdí, že pok iaľ nie je dieťa dojčené od prvej minúty života na požiadanie, až kým sa neodstaví samé (čo sa vraj deje medzi 3.–7. rokom života!!!), je narušená celá jeho duševná rovnováha, vzťah k matke, okoliu a vôbec. Keď si toto prečíta prvorodička, ktorej sa dojčiť ne-

Literatura 1. Bergman J. What is KMC? [online]. [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://www.kangaroomothercare.com/about.aspx 2. Boledovičová M. Prostriedky rozvoja a podpory efektívneho dojčenia. Martin: Osveta, 2007. 108 s. ISBN 978-80-8063-264-9 3. Eliašová A. Pôrodná asistencia I. Fyziológia. Martin: Osveta, 2008. 104 s. ISBN 978-80-8063261-8

florence 1–2/14

darí, môže mať psychické problémy určite väčšie ako to dieťa.“ Napriek pozitívnym účinkom materského mlieka má každá matka právo sa rozhodnúť, či svoje dieťa bude dojčiť. Spoločnosť by mala byť zhovievavá aj voči matkám, ktoré svoje deti nedojčia. Podľa našej štúdie väčšina žien chcela dojčiť, ale kvôli problémom sa im to nepodarilo.

Záver

Zistili sme, že vo väčšine prípadov malo problémové dojčenie negatívny vplyv na psychickú pohodu žien. Bolo by vhodné pri prepúšťaní matiek z oddelenia informovať matky, na koho sa môžu v prípade ťažkostí s dojčením obrátiť – laktačná poradkyňa, pôrodná asistentka na ambulancii, sestra, pôrodná asistentka v pôrodnici. Tiež je potrebné poskytnúť psychickú podporu, či už zo strany ses tier, pôrodných asistentiek, matkám, ktoré chceli dojčiť, ale z objektívnych dôvodov to nebolo možné, a tiež pri podpore dojčenia pristupovať individuálne s prihliadnutím, či problémy s dojčením sú subjektívne alebo objektívne. Nedoj čiace matky často v našej spoločnosti vyvolávajú rôzne pocity, postoje. Verejnosť by nemala tieto ženy v žiadnom prípade odsudzovať.

Více o autorce 4. Rybárová Ľ a kol. Starostlivosť o novorodenca. Prešov: Prešovská univerzita, 2006. 155 s. ISBN 978-80-8068-662-8 5. Sears V, Searsová M. Vzťahová výchova. Zlaté Moravce: Christbook, 2012. 240 s. ISBN 978-80970948-1-2 6. Tabaková M. Edukácia zameraná na šestonedelie a prirodzenú výživu. Sestra. 2003;2(1):28–30

Mgr. Lucia Mazúchová, PhD. 1992: ukonč. SZŠ, Topoľčany; 1997: ukonč. Mgr. štúdium Ošetrovateľstvo, JLF UK; 2000: doplň. pedagog. štúdium na PdF UK; 2003: Kurz „Poradenstvo pri dojčení“; 2008: ukonč. doktorand. štúdium – Ošetrovateľstvo, JLF UK, Martin; 1997–2002: SZŠ M. R. Štefánika, Martin, učit. odb. predmetov; 2003–2011: UK JLF Martin, Ústav ošetrovateľstva, odborná asistentka; od 2011: UK JLF Martin, Ústav nelekárskych študijných programov, odborná asistentka; od 2003: členka Obč. združ. pre rozvoj zdrav. vzdelávania Martin; odb. zameranie: pôrodná asistencia, psychiatria a psychohygiena

Předplaťte si časopis Florence

Laserová operace očí praxe

a získejte knihu Žena po 40

Předplatitelé mají nově přístup do elektronického archivu časopisu na www.florence.cz

Nabídka s kódem FLO141 platí pouze pro standardní roční předplatné do 9. 3. 2014 nebo do vyčerpání zásob pouze pro nové předplatitele. Dárky jsou rozesílány do 5 týdnů od přijetí platby za předplatné.

objednávám předplatné časopisu Florence

Předplatné zahrnuje 10 vydání časopisu Florence + přístup do elektronického archivu. Kniha Žena po 40 platí pouze pro standardní roční předplatné. Předplatné si můžete objednat také na www.florence.cz.

FLO141 Objednávky předplatného pro ČR poštou: Postservis, oddělení předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, e-mailem: predplatne@ambitmedia.cz, telefonem: 800 300 302 (zdarma) Objednávky předplatného pro SR e-mailem: predplatne@abompkapa.sk, telefonem: 02/444 42 773, 02/444 58 821

ODBĚRATEL

FAKTURAČNÍ ÚDAJE

Titul

Organizace

Jméno a příjmení

Adresa

Organizace

PSČ a město

Obor činnosti

IČ

Adresa

DIČ

PSČ a město

Telefon

E-mail

(nevyplňujte, jsou-li shodné s odběratelem)

E-mail Datum

Podpis

Způsob úhrady

* Pro uplatnění studentského předplatného je třeba doložit platné potvrzení o studiu.

tento kód uvádějte při objednávce

složenka

faktura

Nabídka s kódem FLO141 platí pouze pro standardní roční předplatné do 9. 3. 2014 nebo do vyčerpání zásob pouze pro nové předplatitele. Objednávkou dává předplatitel dobrovolně souhlas se zařazením svých osobních údajů do databáze společnosti Ambit Media, a. s., se sídlem Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5-Smíchov, jakožto správce, a s jejich následným zpracováním pro účely nabízení výrobků a služeb a pro účely zasílání obchodních sdělení prostřednictvím elektronických a tištěných prostředků dle zákona č. 480/2004 Sb., a to na dobu neurčitou, resp. do odvolání souhlasu. Předplatitel bere na vědomí, že má práva dle § 11, 21 zák. č. 101/2000 Sb. Více na w ww.ambitmedia.c z.

Standardní, roční + kniha 570 Kč / 31,9 EUR Studentské, roční * 455 Kč / 28,05 EUR Elektronická verze, roční 299 Kč /17 EUR

Kód nabídky

praxe Akce v ÚVN-VFN Praha

florence 1–2/14

Světový den boje proti dekubitům Mgr. Lucie Kubátová Chirurgická klinika 2. LF UK a ÚVN

21. listopadu 2013 se konal světový den „STOP dekubitům“, který vyhlásil EPUAP – Evropský poradní panel pro otázky proleženin. Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice se do něj zapojila mimo jiné i pořádáním akce, na které byly představeny pomůcky zabraňující vzniku proleženin (dekubitů) a vhodné doplňky stravy. Zájemci také mohli získat řadu cenných rad, jak pečovat o pacienta, u kterého již dekubity vznikly.

roblematice dekubitů se v Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici věnujeme již od roku 2001. Dlouhodobě zde pracuje Skupina pro sledování dekubitů, která je poradním orgánem náměstkyně ošetřovatelské péče. Členkami skupiny jsou sestry specialistky pro hojení ran a dekubitů. Provádějí školení nově nastupujícího personálu, jsou konzultantkami v hojení ran a kontrolují péči o pacienty v riziku nebo s již vzniklým dekubitem. ÚVN je zapojena do registru sběru dat v oblasti dekubitů jako indikátoru kvality ošetřovatelské péče prostřednictvím hlášení do Národního referenčního centra. Naše nemocnice byla také jako účastník řešitelského týmu zapojena do pilotního „Projektu sledování dekubitů jako indikátoru kvality ošetřovatelské péče na národní úrovni“ a spolupodílela se na vzniku metodiky sledování.

V rámci akce se zájemci mohli seznámit s řadou pomůcek, které pomáhají zabraňovat vzniku dekubitů foto: archiv autorky

Jednou měsíčně sestry zadávají data ze svých oddělení do Národního referenčního centra. Data zaznamenávají počty pacientů, rizika vzniku dekubitu a v případě, že pacienti již dekubit mají, i jeho lokalizaci, velikost a místo vzniku. Podle získaných a zpracovaných dat máme možnost hodnotit jednotlivá oddělení. Máme celkový přehled o počtu pacientů, počtu rizikových pacientů na jednotlivých odděleních a o stupních rizika. Dále monitorujeme, zda byl pacient s dekubitem již přijat, nebo zda dekubit vznikl v době hospitalizace. Lze sledovat vývoj jednotlivých dekubitů, jejich stupeň, rozsah a vliv naší péče na jejich zhojení. Sestry mají k dispozici tablety, díky kterým fotografují rány a dekubity a fotky ukládají do elektronické ošetřovatelské dokumentace. Vývoj ran a dekubitů je tedy patrný i díky pečlivému vedení elektronické dokumentace. Zpětně zpracováváme statistiku lokalizace dekubitů. Poskytuje nám to zpětnou vazbu o kvalitě ošetřovatelské péče. U každého pacienta je po přijetí do nemocnice proveden screening za účelem identifikace rizika vzniku dekubitů. Tento screening se opakuje vždy při změně stavu pacienta nebo v pravidelných intervalech jednou týdně. Sestra zjišťuje skóre dle stupnice Nortonové, která zahrnuje 9 oblastí (věk, schopnost spolupráce, stav pokožky, přidružená onemocnění, fyzický stav, stav vědomí, aktivita, mobilita, inkontinence). Dle výsledku zahajujeme preventivní opatření, která jsou nejúčinnějším způsobem řešení vzniku dekubitů. Sestry mají na všech odděleních možnost využití antidekubitních matrací, polohovacích pomůcek a materiálů k prevenci vzniku dekubitů (fólie na exponovaná místa, ochranné krémy, materiály vlhkého hojení ran). Nejdůležitější prevencí je kvalitní a systematická ošetřovatelská péče. Stále více rodin si bere své blízké do domácího ošetřování i za pomoci agentur domácí péče. Ne vždy si však příbuzní uvědomují náročnost péče

Akce v ÚVN-VFN Praha praxe

o ležící pacienty a pacienty s dekubity. Dekubitus většinou souvisí s celkovým stavem pacienta. Proto je velice nutná a žádoucí multidisciplinární spolupráce. Do procesu propuštění a ošetřování pacienta s dekubitem je zapojen nutriční terapeut, rehabilitační pracovník, sociální sestry a zdravotní sestry. Vždy dbáme o dokonalé a podrobné poučení rodiny nebo popis péče agentuře. Žádoucí je řádná a dostatečná hydratace, nutrice i za pomoci nutričních doplňků, dále rehabilitace, čistota a používání vhodných antidekubitních pomůcek a materiálů na hojení ran. Jen poučený pacient nebo jeho rodina je zárukou kvalitní následné péče.

Preventivní akce měla úspěch

fota: archiv autorky

Nabídky ÚVN v rámci akce konané u příležitosti světového dne STOP dekubitům využilo na sto zájemců, kteří se s dekubitem již setkali a chtěli nějak pomoci svým blízkým. Zaujaly je ukázky správného polohování s pomocí antidekubitních pomůcek, které si mohli na místě vyzkoušet, mnohé z pomůcek bylo také možné zakoupit v prodejně zdravotnických potřeb nemocnice. Návštěvníky také zajímaly informace o výživě pacientů s dekubity, jejích preventivních účincích, správném užívání, využili i možnost nutriční doplňky ochutnat. Většina zájemců se také s povděkem informovala o použití preventivních materiálů na hojení ran nebo materiálů, které mají za úkol zhojení dekubitů. Akce měla ohlas i v řadách personálu ÚVN, protože zaměstnancům nabídla možnost seznámit se s novinkami v této oblasti. Pořadatele velký zájem příjemně překvapil, proto se rozhodli, že tuto preventivní akci uspořádají i v roce 2014.

inzerce

28. 2.–1. 3. 2014 TOP HOTEL Praha Congress Hall Blažimská 1781/4 149 00 Praha 4

Sdružení praktických lékařů ČR, Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR a Odborná společnost praktických dětských lékařů ČLS JEP si vás dovolují pozvat na 8. Kongres primární péče Z odborného programu kongresu

AKUTNÍ STAVY

Sobota 1. 3. 2014 14.00–15.30 hod. Registrační formulář, informace, program i abstrakta najdete na internetových stránkách www.splcr.cz, www.detskylekar.cz a www.ahou.cz.

spělých ní dušnosti u do

agnostika akut

Diferenciální di

Dusící se dítě v

ho ordinaci dětské

lékaře

vinky v léčbě čního rytmu - no

Poruchy srde

iologa a dětského kard šák a noční můr

MUDr. Vladimír

Koblížek Novák, CSc.

doc. MUDr. Ivan

divá

MUDr. Lucie Še

vel Vít prim. MUDr. Pa

í stra

Synkopy, denn

Akce je určena pro lékaře a sestry v primární péči a je zařazena do kreditovaného systému celoživotního vzdělávání.

praxe Delegování

florence 1–2/14

Delegování a time management v práci sestry – manažerky Zuzana Hekelová lektorka, publicistka a konzultantka www.vase-lektorka.cz

Témata tohoto článku spolu úzce souvisejí. Deleguje-li manažer přiměřeně, získává tím možnost lépe hospodařit se svým časem a pracovat tak efektivněji. Také jeho stresová zátěž pak bývá o poznání snesitelnější. A to je ve zdravotnictví dvojnásob důležité, protože se jedná o obor, kde se stres vyskytuje v nadprůměrné míře.

Delegování Delegování má dvě roviny a především na tu druhou se často zapomíná: 1. Šetří manažerovi jeho čas (nemusí dělat něco, co do té doby dělal). 2. Rozvíjí podřízené a tím je zároveň motivuje.

foto: Profimedia

Co lze delegovat ve zdravotnictví? Často se setkáváme s názorem, že ve zdravotnictví příliš delegovat nelze, protože práce v něm je striktně rozdělena. Každý ví, co má dělat, a mnoho prostoru pro jakékoliv vybočení není. Ve skutečnosti tu možnosti jsou, jen je třeba si je uvědomit a správně využít. Každý člen zdravotnického týmu musí dělat v plném rozsahu vše, co k jeho práci patří – sestry nevyjímaje. Stejně tak však každý týmový člen inklinuje k něčemu, co je mu bližší a co dělá lépe než ostatní, a toho je třeba využít. Stojí-li sestra – manažerka před otázkou, co by bylo možné delegovat na některé její podřízené, může si vybrat z následujícího přehledu (který jistě není úplný) a pak delegovat „na míru“: → Odborné zdravotnické záležitosti – může jít o pravidelné „odborné okénko“ na poradě, kdy někdo pravidelně informuje ostatní o novinkách v ošetřovatelské péči (nové postupy, léky, přístroje atd.) – ať už jsou tyto informace získané z odborné literatury, nebo z přímé účasti na kongresu. Částečně nebo zcela lze také delegovat aktivní účast na kongresu formou příspěvku nebo posteru. → Výchova nových sester v týmu – někdo jiný může mít v kompetenci zaučování nově příchozích členů týmu, což je velmi zodpovědné, protože špatné návyky se později jen obtížně odbourávají. → Spolupráce na objednávání spotřebního materiálu a léků pro oddělení – toto delegování je vhodné na ty podřízené, kteří rádi vyjednávají a komunikují. Konečná zodpovědnost přitom leží vždy na sestře, která tým vede. Přesto jí

Manažer by měl nakládat efektivně se svým časem a přiměřeně delegovat

však může dobře vybraná kolegyně pomoci s přípravou objednávek a v komunikaci s dodavateli. → Kontinuální vzdělávání sester – je do jisté míry povinné a účelnému „sběru“ potřebných kreditních bodů lze napomoci tím, že vybraná sestra bude sledovat různé vzdělávací možnosti, informovat o nich vedoucí a tím napomáhat tomu, že každá sestra půjde na takové kurzy, které momentálně opravdu potřebuje. Ideální je, má-li každý člen týmu v gesci jednu agendu, ve které může být ostatním přínosem. To vytváří pocit užitečnosti každého člena pro tým a podporuje to vzájemný respekt kolegů.

Čeho se při delegování vyvarovat Málokterý manažer deleguje přiměřeně. V praxi vidíme buďto nadprůměrnou snahu delegovat (neboli zbavit se většiny svých povinností, což není v pořádku), nebo naopak (možná častěji) neochotu k delegování. To se týká i sester ve vedoucí pozici.

Delegování praxe

Manažer, který potřebuje detailně vědět o každém pracovním kroku svých podřízených, nedokáže delegovat a pokud to jen trochu jde, nejraději udělá všechno sám, je „mikromanažerem“. Většinou bývá přepracovaný (detaily totiž nelze při nejlepší vůli uhlídat) a jeho podřízení si myslí, že jim nedůvěřuje. To pak negativně ovlivňuje neformální autoritu vedoucího u členů týmu. Správná míra a forma delegování má celou řadu přínosů: → Může zabránit odchodu nadaných lidí s potenciálem, kteří by jinak měli tendenci se nudit (jedna z nejlepších sester na oddělení odejde pracovat jinam, protože na stávajícím místě už měla pocit stagnace). → Podporuje přirozený rozvoj schopností jednotlivců i celého týmu. → Pomáhá tomu, aby se vedoucí týmu nestal/a „mikromanažerem“. Příklad ze zdravotnické praxe: Hlavní sestra nemocnice při hodnotícím pohovoru s jednou ze svých nejlepších vrchních sester vycítila, že je výrazně méně motivovaná než dříve. Položila jí tedy několik cílených otázek a ukázalo se, že sestra opravdu ztrácí chuť do práce, „ubíjí“ ji údajná monotónnost práce a dokonce zvažuje pracovní nabídku odjinud. Hlavní sestra věděla, že tato její podřízená inklinuje k odborné proble matice. Nabídla jí tedy možnost spolupracovat s ní na přípravě posterového sdělení na blížící se gynekologický kongres, což vrchní sestra ráda přijala. Zapojila se pak postupně více do odborné teoretické práce v nemocnici a především z ne mocnice neodešla.

Time management Neumí-li manažer nakládat se svým časem, nemůže dlouhodobě dosahovat dobrých pracovních výsledků ani on, ani jím vedený tým. Proto je dobré ujasnit si následující souvislosti: → Čas vnímáme velmi individuálně. → Nejde jen o to, kolik času máme, ale také o to, jak ho využíváme. → Manažer „nehospodaří“ jen se svým vlastním časem, ale také s časem svých podřízených! → Vždy ještě máme nějaké časové rezervy, i když se nám to nezdá. → Pracovní a soukromý čas od sebe nelze nikdy zcela oddělit.

Jak objevit časové rezervy? Chce-li sestra – manažerka zjistit, kde má časové rezervy, je vhodnou cestou takzvaná metoda „zlodějů času“. Ta se odvíjí ve třech krocích:

1. Vytvoření vlastního individuálního seznamu pracovních činností, které jí ubírají čas. Může jít například o tyto: → špatná organizace vlastní práce a/nebo práce podřízených, → problémy s určováním priorit pracovních úkolů u sebe a/nebo podřízených sester, → tendence být „mikromanažerem“, → potíže s komunikací na pracovišti – nejasné nebo chybějící informace, informační šumy – s pacienty a/nebo s kolegy, → zdlouhavé porady – ať už je vedeme, nebo se jich „jen“ účastníme, → mnoho vyrušujících telefonátů, zdlouhavé vyřizování e-mailů, → nadměrná administrativa. Každá sestra – manažerka bude mít ještě mnoho dalších bodů do tohoto přehledu, přičemž optimální počet položek je 20–30. 2. Výběr takových pěti položek ze seznamu, které jsou momentálně ty hlavní. 3. Zvážení toho, které z vybraných položek jsou objektivně mimo naše ovlivnění. Po jejich vyloučení zůstane to, co jsme sami schopni ovlivnit. Tím máme před sebou „čistý“ přehled těch činností, které nás o čas okrádají nejvíce, a ten by nás měl přivést k efektivnímu řešení. Modelová situace ze zdravotnické praxe: Náměst kyně pro ošetřovatelskou péči větší nemocnice vyhodnotila jako jednoho ze svých největších „zlodějů času“ snahu být „mikromanažerem“. Za čala přemýšlet o důvodech a postupně vyloučila mimo jiné i to, že by primárně chtěla mít vše pod kontrolou. Nakonec dospěla k tomu, že podřízené sestry od ní nemají průběžně dostatek informací a ona proto musí být vždy po ruce a scházející in formace jim poskytovat. Rozhodla se tedy se svý mi podřízenými více komunikovat a využila k tomu i pravidelných porad, které stejně i tak vedla. Také přestala „své“ sestry tolik kontrolovat, což upevni lo atmosféru důvěry v týmu a tím pak i motivova nost jeho členů. V neposlední řadě ušetřila hodně ze svého cenného pracovního času.

Literatura 1. Caunt J. Time management – jak hospodařit s časem. Brno: Computer Press, 2007 2. Covey SR. Sedm návyků vůdčích osobností pro úspěšný a harmonický život. Praha: Pragma, 1994 3. Hekelová Z. Manažerské znalosti a dovednosti pro sestry. Praha: Grada, 2012

eumí-li N manažer nakládat se svým časem, nemůže dlouhodobě dosahovat dobrých pracovních výsledků ani on, ani jím vedený tým.

florence 1–2/14

Zprávy našich partnerů / Z konferencí

Vzdělávání – dobrovolná povinnost? O tom, že zubaře se není třeba bát, se mohli přesvědčit všichni, kdo zavítali 26. listopadu loňského roku na konferenci s názvem Vzdělávání – dobrovolná povinnost?, kterou v pražském IKEM pořádala Všeobecná fakultní nemocnice v Praze (VFN) ve spolupráci s Institutem klinické a experimentální medicíny (IKEM) a Sekcí managementu ČAS.

Konference týkající se vzdělávání přilákala do pražského IKEM desítky účastníků foto: Profimedia

o úvodních slovech předsedkyně Sekce managementu ČAS Anny Chrzové, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči IKEM Mgr. Martiny Šochmanové a náměstkyně pro NZP a kvalitu ve VFN v Praze Mgr. Dity Svobodové vystoupila s krátkým sdělením Bc. Zuzana Žílová, která posluchače vybídla k zastavení a zamyšlení se nad současným životem plným stresu. Pak přišla na řadu přednáška MUDr. Ladislava Korábka, CSc., MBA, z Kliniky ústní, čelistní a obličejové chirurgie VFN v Praze, která vyvolala mezi posluchači veliký ohlas a chvílemi i salvy smíchu. „Z minulosti se můžeme poučit, na budoucnost můžeme čekat, ale současnost můžeme prožívat. A současnost zubního lékařství nabízí poměrně slušné možnosti, a to především prevence,“ řekl na úvod své přednášky MUDr. Korábek. Krátce

se zastavil u historie zubního lékařství, která je neoddělitelně spjata s historií celé medicíny, pokračoval k současným moderním technolo giím až k budoucnosti v oblasti zubního lékařství. „Budeme čím dál víc spojovat dentální zdraví s tím všeobecným. Budeme stále víc schopni přinášet informace v tom, že když máte nemocná ústa, můžete onemocnět celkově. Víme o tom už hodně a budeme to stále zlepšovat. Také budeme schopni genetickými zásahy zajišťovat vyšší odolnost tkání a v neposlední řadě doufáme, že se zubnímu lékařství podaří více dostat do povědomí lidí třeba tím, že se budou vymoženosti moderního lékařství učit ve školách,“ řekl. Část své přednášky pak zaměřil na prevenci. „Čtyři základní pilíře se nezměnily – jsou to určitá opatření ve výživě, pravidelné návštěvy u zubaře, aby včas odhalil počínající problém, fluoridace a zubní hygiena,“ popsal. Upozornil, že cílem zubařů je, aby lidé měli zdravé zuby i dásně po celý život, aby nemuseli mít ve vyšším věku umělé zubní náhrady. „V téměř 100 % případů je to zbytečné,“ upozornil lékař s tím, že u současných seniorů, kteří o zuby přišli, za to může fakt, že v době jejich dětství a mládí nebyly známé poznatky, které máme dnes. Důležité je však podle jeho slov, aby se osvěta týkající se dentální hygieny dostala i do škol. Aby si děti už od malička osvojily správnou techniku čištění zubů, mezizubních prostor a aby se naučily o svůj chrup správně pečovat. Svou přednášku doplnil MUDr. Korábek řadou obrázků a videí, které posluchače vtipnou formou poučily i pobavily. Po krátké přestávce vystoupila s přednáškou Riziko H1N1 u kardiologických pacientů Mgr. Ilona Lálová z Komplexního kardiovaskulárního centra VFN, na niž navázal se svým sdělením Epidemio logická situace v ČR MUDr. Vladimír Polanecký. Během dne zazněla ještě celá řada zajímavých sdělení jako např. MRSA – bariérový ošetřovatelský režim, které přednesla Mgr. Dagmar Škochová, MBA, Mechanická podpora srdce od Bc. Lenky Halenčákové, Kojení v 21. století, přednesené Bc. Michaelou Kolářovou, či Image sestry v minulosti a dnes, které si připravila Mgr. Martina Šochmanová, MBA. Vlnu emocí vyvolala v sále Eva Smejkalová z Gynekologicko-porodnické kliniky VFN s kazuis-

ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

tikou rodiček – bezdomovkyň závislých na drogách Péče o rodičku s nesledovanou graviditou. Ženy bez domova, závislé na drogách, které k porodu přivezla ZZS přímo z ulice, byly v době příjmu pod vlivem drog a obě své děti ihned po porodu opustily. Přesto končila přednáška optimisticky, protože mateřství může být impulzem, proč s drogami skončit. I takový příběh porodní asistentka Smejkalová ve své praxi zažila.

Na závěr konference pak zazněla přednáška Petra Černého s názvem Sebeobrana – nezbytná dovednost. Na další velmi zajímavou konferenci pořádanou VFN v Praze se mohou zájemci těšit už nyní. Bude se konat 4. března 2014 ve VFN a už podle pracovního názvu „Ošetřovatelství napříč kontinenty“ bude mít hodně co nabídnout. Magda Hettnerová, redakce Florence

Pracovní podmínky zdravotníků v ČR (průzkum ČAS 2013) Česká asociace sester (ČAS) obdržela na jaře 2013 několik podnětů od zdravotníků z praxe, kteří upozorňovali na své velmi nevyhovující pracovní podmínky. Uvedené skutečnosti byly natolik závažné, že se ČAS rozhodla uspořádat anonymní dotazníkové šetření mezi zdravotníky poskytujícími přímou péči pacientům a klientům.

řipravili jsme online dotazník a informovali o něm potenciální respondenty. Dotazník vyplnil veliký počet zdravotníků (5935), převážně všeobecné sestry. Ačkoliv se nejedná o náhodný výběr respondentů, domníváme se, že určitá část zdravotníků považuje své pracovní podmínky za problematické a hledá cesty k jejich zlepšení. Z výsledků našeho šetření jasně vyplývá, že v mnoha případech jsou počty sester, které pracují u lůžka klienta, zcela nedostatečné vzhledem k objemu množství péče, kterou je třeba poskytnout. Na standardních odděleních se skoro všechny sestry při službě starají o nejméně 11 klientů, třetina dokonce o více než 24 klientů. Činností, které musejí u klientů vykonat, je čím dál více a doba hospitalizace se zkrátila. V následné a sociální péči se přes 80 % sester stará o více než 24 klientů. Do těchto zařízení se v současnosti dostávají stále polymorbidnější klienti a sestra je zodpovědná za rozeznání komplikací či změn zdravotního stavu klienta mezi desítkami jiných klientů. Na odděleních intenzivní péče se 48 % sester stará o 3–5 klientů ohrožených selháním vitálních funkcí, 12 % sester dokonce o ještě větší počet klientů! V otevřené otázce popsalo mnoho respondentů velké množství činností, které ve své službě vykonávají. Někteří

dokonce uváděli, že z oddělení musejí odcházet pracovat na ambulanci či odvážet klienty na sál. Aktuální ošetřovatelská náročnost klientů na oddělení není při obsazování služeb nijak zohledněna.

Udělat si přestávku? Nemožné S nedostatečným personálním obsazením souvisí velká subjektivní vyčerpanost zdravotníků. Skoro 70 % zdravotníků se po své službě cítí vždy či často velmi vyčerpáno. Pokud z důvodu nedostatku personálu slouží ještě služby navíc, jejich vyčerpanost se samozřejmě zvyšuje. Vyčerpaný zdravotník je však nebezpečný zdravotník, protože se zvyšuje riziko jeho pochybení. Do našich právních předpisů je zabudována povinná přestávka po 6 hodinách nepřetržité práce, aby si pracovník mohl odpočinout a teprve potom bezpečně pokračovat v práci. Přestávku si ale 7 % respondentů nestihne nikdy vyčerpat a 21 % to stihne pouze výjimečně. Respondenti uváděli, že to ani není reálně možné, protože jsou na noční službě na oddělení sami a nemá je kdo vystřídat. Přestávka se jim nicméně odečítá od pracovní doby. Naši respondenti opakovaně uváděli, že ve 12hodinové službě mají často problém stihnout se najíst, napít nebo si dojít na toaletu. Jestliže víme, že pracovní zatížení zdravotníků je vysoké, zajímalo nás,

zda se o své klienty stihnou starat tak dobře, jak by chtěli. 81 % zdravotníků odpovědělo, že stále či někdy to možné není! Je samozřejmé, že při vysokých počtech klientů na jednoho zdravotníka nemohou zdravotníci aktivně vyhledávat potřeby klienta a poskytovat individualizovanou, kvalitní a často ani bezpečnou péči. Dle výpovědí respondentů stihnout udělat „jen to nejnutnější“, v „nelidském pracovním tempu v klientovi nemohou vidět člověka“ a stávají se z nich „roboti bez empatie“, aby zvládli nadměrné množství práce.

Zahlceni papíry Naprostá většina respondentů (85 %) se shodla, že administrativy v jejich práci přibývá. Stejná část respondentů se domnívá, že tato administrativa není přínosná pro kvalitnější péči o klienta. Vedení zdravotnické dokumentace je nedílnou součástí práce sestry, jde však o formu této dokumentace. Jestliže je dokumentace nepřehledná, složitá a duplicitní, pak zdravotníky zdržuje. Respondenti udávali, že forma a způsob vedení ošetřovatelské dokumentace s nimi nebývá konzultována a nemají tak možnost podobu této dokumentace ovlivnit. Znepokojivě velká část respondentů (60 %) uvádí, že se svými nadřízenými spíše nemohou hovořit o svých pracov-

ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

ních podmínkách. Často mají strach, že by jejich „kritický názor“ mohl vést ke ztrátě zaměstnání, což je v některých regionech zcela likvidační. 200 respondentů uvedlo v otevřené otázce, že se na pracovišti setkali s ponižováním, urážením, s bagatelizací jejich názoru, s křikem, vulgaritami a šikanou, a to jak od svých nadřízených, tak od lékařů. Některá česká zdravotnická zařízení nyní zamýšlejí zopakování tohoto šetření mezi svými zaměstnanci. Ačkoliv to vítáme, je třeba si uvědomit, že výsledky mohou být zásadně ovlivněny obavami zdravotníků o dodržení anonymity. Ačkoliv velký počet respondentů (70 %) odpověděl, že pomůcky k dispozici spíše mají, v otevřené otázce pak velmi často upřesňovali, že pomůcky jsou nekvalitní, je jich málo a musí se jimi extrémně šetřit. Levné pomůcky výsledně vyjdou dráž a jejich používání zdravotníky zdržuje. 80 % respondentů si myslí, že za svou náročnou a zodpovědnou práci, kdy zodpovídají za zdraví a životy klientů, nejsou spravedlivě zaplaceni.

ČAS proto vyzval všechny významné partnery k řešení výše popsaných skutečností. Spolupráce s MZ ČR a odborovým svazem v této oblasti již byla prohloubena. 1. Přivítali jsme okamžité vytvoření samostatného odboru nelékařských povolání na MZ ČR a vznik pozice hlavní sestry ČR s poradním sborem, v němž má ČAS zastoupení. 2. Prosazujeme začlenění objektivního výpočtu ošetřovatelské zátěže klientů do právních předpisů, aby zařízení měla povinnost tuto skutečnost zohlednit při obsazování služeb. Dále navrhujeme upravit nesprávně pochopenou personální vyhlášku. 3. Zdravotnická zařízení by měla zajistit supervizi pro pracovníky pracující v psychicky náročných podmínkách v přímém kontaktu s klienty. Dále by měla věnovat pozornost komunikačním dovednostem středního managementu, jakož i dodržování zákoníku práce a spravedlivému odměňování pracovníků.

florence 1–2/14

4. ČAS sestavila skupinu sester, zahrnující sestry manažerky, pedagožky i sestry „od lůžka“, aby doporučila, jak zefektivnit vedení ošetřovatelské dokumentace. 5. Pojišťovny by měly kontrolovat kvalitu poskytované péče a personální obsazení jednotlivých pracovišť. Cílem ČAS je zlepšení pracovních podmínek zdravotníků a následně zlepšení kvality ošetřovatelské péče v ČR. Je velmi důležité, aby zdravotníci na výše popsané problémy ve svém zájmu i v zájmu svých klientů upozorňovali. V případě nutnosti se mohou i nadále obracet na Českou asociaci sester, na odborový svaz nebo na hlavní sestru MZ ČR. Celou zprávu je možné nalézt na www.cnna.cz – http://www.cnna.cz/ docs/tiskoviny/dotaznikove_setreni_vysledky_2013.pdf

Za prezidium České asociace sester Mgr. Veronika Di Cara, Mgr. Petra Char vátová, Ph.D., Mgr. Tomáš Petr, Ph.D.

Tatranská Štrba / Workshop

foto: archiv

První česko-slovenská workshopová škola v ošetřovatelství se konala na Slovensku Workshop – pro některé neznámé slovo, pro jiné nové výzvy ve vzdělávání. Diskuzí o tom, zda je workshop součástí kontinuálního vzdělávání nelékařských zdravotnických povolání, byla odstartována první část workshopové školy v ošetřovatelství, která se konala v pátek 8. listopadu 2013 v Tatranské Štrbě. Workshop je v podstatě seminář na určité téma a posluchač, který je jeho součástí, do něj, na rozdíl od přednášky, aktivně zasahuje. Takový seminář umožňuje posluchači, aby si z daného tématu „něco odnesl“. Cílem workshopu je vyzvat posluchače k diskuzi, vyvolat v nich pochyby či souhlas nebo s nimi probírat určitou modelovou situaci. Nakolik je taková diskuze konstruktivní,

Tatranská Štrba je malá obec známá především svou nejvýše položenou rychlíkovou železniční stanicí na Slovensku

si ověřilo i deset všeobecných sester a zástupců Slovenské komory sestier a pôrodných asistentiek, kteří se první česko-slovenské workshopové školy zúčastnili. V prvním kole byli seznámeni s vedením workshopu (úvod, představení, jak posluchače zaujmout, ale i to, co posluchače často odradí nebo v nich snižuje zájem o problém). Následně byly probírány techniky, které je možné při

workshopu využívat (modelová situace, scénka, využití různých pomůcek aj.), a v poslední části si účastníci sami vyzkoušeli, jaké to je vést a organizovat workshop. Své úkoly zvládli na výbornou. Ukázalo se, že workshopová forma vzdělávání otevírá spoustu možností, jak diskutovat o problematice, která je zdravotníkům společná, a navíc umožňuje hlubší sondu u každého z účastníků jiným způsobem.

ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

Rozdílné názory a diskuze totiž nevedou jen k poznání toho, že spousta problémů je totožných, ale umožňuje hledat cesty nových řešení a praktických východisek. A ačkoli byl vzdělávací model workshopové školy pouze zkouškou, zda má vůbec tato specifická forma ve vzdělávání své místo, z výpovědí účastníků této školy je jasné, že má. Mgr. Jaroslav Pekara, Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., lektor workshopové školy

„Ak si aj náhodou nikdy nevyskúšam viesť workshop ‚naostro‘ v pozícii prednášajúceho, táto téma výrazne zahŕňala množstvo zdanlivo jednoduchých informácií o komunikácii, jej úskaliach, ako správne konverzovať, motivovať, nabádať k dialógu, a už to je dosť podnetov, z ktorých budem určite vo svojej praxi čerpať.“ Jana „Celý kurz bol jednoznačne prínosom pre mňa i pre dalšie využitie v praxi – odbúranie trémy a stresu z vystupovania a prednášania, nadobudnutie nových prvkov, ktoré sa dajú pri prezentácii využiť, i skúšanie modelových situácií.“ Katka „Workshop je veľmi dobrá metóda na riešenie otázok, ktoré si vyžadujú podnety a návrhy skupiny ľudí, preto je potrebné získávat zručnosti na ich organizáciu a vedenie, čo sa aj na tomto workshope zrealizovalo podľa mojich očakávaní.“ Iveta „Mám len pozitívne reakcie, škola workshopu bola prvou lastovičkou na Slovensku a verím, že po školách workshopu budú nasledovať reálne výstupy v rámci vzdelávacích aktivit, ktoré budeme organizovať.“ Lukáš

foto: Profimedia

Praha / XIV. konference Sestra.IN

Sestrou pacientům, sestrou také sobě V pátek 15. listopadu 2013 se v Charvátově sále III. interní kliniky VFN v Praze uskutečnila XIV. konference Sestra.IN s názvem Sestrou pacientům, sestrou také sobě. Jednotlivá sdělení mapovala problematiku všech věkových období lidského života.

Schizofrenie s plně vyjádřenými příznaky je u dětí vzácná Doc. MUDr. Ivo Paclt z Psychiatrické kliniky VFN informoval o příznacích duševních poruch v dětském a adolescentním věku, a to především u schizofrenie. Konstatoval, že schizofrenie se může klinicky manifestovat kdykoli ve věku 4–50 let, nejčastější začátek onemocnění spadá do období mezi 17 a 23 lety. „Podíl raných schizofrenií začínajících před 21. rokem věku je v celkovém výskytu této choroby odhadován na 47 %, podíl dětských schizofrenií začínajících před 15. rokem na 4 %, před desátým rokem věku na 1 %. Schizofrenie s plně vyjádřenými příznaky je u dětí vzácná,“ uvedl doc. Paclt a dodal, že v 75 % případů schizofrenního onemocnění se objevuje nejprve víceméně skrytá prodromální fáze s nespecifickými symptomy, jako jsou depresivní ladění, paronoidita, vznětlivost apod. „V prodromálních stadiích dětské schizofrenie se často objevuje úzkostnost a agresivita, a to jak vůči ostatním dětem, tak vůči dospělým,“ uvedl také doc. Paclt a upozornil,

Schizofrenie se může klinicky manifestovat kdykoli ve věku 4–50 let, nejčastější začátek onemocnění spadá do období mezi 17 a 23 lety

že zhoršení akademické výkonnosti ve věku 7, 11 a 16 let je v prodromálním stadiu schizofrenie vážnější než u jiných duševních poruch dětského věku. Podle doc. Paclta u většiny dospělých pacientů, kteří byli přijati na oddělení s první schizofrenní epizodou ve věku přes dvacet let, začala prodromální fáze již před tímto věkem, jen u 11 % z nich se objevily první psychotické příznaky v tomto období. Nápadná může být změna ve vývoji osobnosti, samotářství, ale také obsedantně kompulzivní projevy. Konstatoval také, že chlapci bývají přijati na léčení o 4–5 let dříve než dívky a že dívky a mladé ženy od 11 do 28 let bývají na psychiatrické oddělení poprvé přijaty s diagnózou jiné duševní nemoci.

Sexuální problémy seniorů jsou většinou lékařů ignorovány O sexuálních potřebách seniorů – pacientů v ústavech sociální péče infor-

movala MUDr. Taťána Šrámková, CSc., z Urologické kliniky a Sexuologického ústavu 1. LF UK a VFN Praha a Sexuologického oddělení a Kliniky úrazové chirurgie TC FN Brno a LF MU. Uvedla, že do roku 2050 se zvýší počet lidí starších 65 let o 70 %, starších 80 let o 170 %, je tedy nezbytné postupně vytvářet zdravotnické programy pro seniory. Zdůraznila, že tvrzení, že staří lidé jsou asexuální, je jen mýtus. Proto je důležitá komunikace lékař–senior na téma sexuality, přičemž ovšem diskuzi o sexuálním životě s lékařem zahájila pouhá 4 % žen a 32 % mužů. Lékař zahájil diskuzi na toto téma s 32 % vyšetřovaných žen a s 86 % vyšetřovaných mužů. „Výzkum, který byl prováděn u 120 seniorů žijících v sociálních zařízeních jižní Moravy nestandardizovaným dotazníkem o 20 otázkách, ukázal, že aktivním sexuálním životem žije 58 % dotazovaných seniorů. Osmapadesát procent dotázaných zároveň udalo snížení frekvence sexuální aktvity po vstupu do domu pro seniory a stejné procento si stěžovalo na nedostatek soukromí. Je důležité edukovat personál, eliminovat negativní postoje k sexualitě ve stáří a naučit zdravotníky jednání a zásadám komunikace při eventuálním rušivém chování klientů zařízení,“ uvedla MUDr. Šrámková. Dodala také, že i když se s věkem vytrácí výskyt sexuálních deviací závislých na androgenech, pedofilové musejí být sledováni a dispenzarizováni do vysokého věku a někdy se dokonce pedofilie manifestuje až ve stáří. PhDr. Helena Chvátalová

ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

florence 1–2/14

Otazníky kolem porodů vedených porodní asistentkou Dne 12. prosince 2013 vydalo Ministerstvo zdravotnictví ČR tiskovou zprávu, podle které je od 1. ledna 2014 možné rodit v českých porodnicích pouze za pomoci porodní asistentky a je také možný tzv. ambulantní porod. V návaznosti na tuto zprávu se setkáváme s řadou zavádějících informací a tvrzení, které bychom chtěly uvést na pravou míru.

třebnou míru soukromí a lékaře dále uvidí pouze v případě komplikací. Avšak registrační list tohoto výkonu předpokládá, že výkon je prováděn pod dozorem lékaře, který ženu vyšetřuje po 2–3 hodinách a je přítomen u začátku i závěru porodu. To znamená, že je nadále zachována současná praxe a ve skutečnosti k žádné zásadní změně nedošlo. Jedinou změnou je, že dle původního výkonu má být lékař u porodu přítomen 120 minut a podle nového výkonu pouze 10 minut. „Obvyklých“ 120 minut je příliš mnoho a v praxi není dodržováno. 10 minut je zase zjevně málo (pokud má lékař splnit vše, co je požadováno).

odle tiskové zprávy je tento způsob porodu možný, pokud jej schválí ošetřující porodník, který provede vstupní vyšetření. Ten může předat ženu do péče porodní asistentky a lékař bude nadále přivolán pouze v případě komplikací. Problémy jsou tu dva: 1. Lékař může, ale nemusí – nic jej k tomu nenutí a žádné sankce mu nehrozí. To znamená, že přetrvává diskriminace a omezování práva porodní asistentky vést fyziologický porod a práva ženy na výběr poskytovatele péče. Tvrzení, že lékař musí „vyšetřit a posoudit“, není pravdivé. Porodní asistentka je způsobilá a oprávněná samostatně, bez přítomnosti a dohledu lékaře, diagnostikovat těhotenství, provádět potřebná vyšetření a vést porod. V případě zjištění rizikových a patologických stavů je však povinna přivolat lékaře. Rozdíl má být v tom, že žena, která si přeje rodit s porodní asistentkou, má garantovánu po-

Porodní asistentka je způsobilá a oprávněná samostatně, bez přítomnosti a dohledu lékaře, diagnostikovat těhotenství, provádět potřebná vyšetření a vést porod foto: Profimedia

2. K novému výkonu z dílny České gynekologickoporodnické společnosti (ČGPS) máme ale i další zásadní připomínky. Celková obvyklá – čili průměrná délka výkonu (tzn. pobytu ženy na porodním sále) je 300 minut, což neodpovídá skutečnosti – porodní asistentky dobře vědí, že celková doba je podstatně delší. U porodní asistentky je dle tohoto výkonu požadována specializovaná způsobilost, i když je vedení fyziologického porodu obsaženo v její základní odborné způsobilosti – jde tedy o nesoulad v našich předpisech. Popis výkonu dále vychází z některých překonaných, nevhodných až škodlivých postupů. ČGPS stále nebere vážně doporučení Světové zdravotnické organizace WHO (ani vlastní FIGO). Někdy se u některých kolegyň setkáváme s názorem „my vést porod nechceme, protože ne chceme mít příslušnou zodpovědnost…“ Je nutné těmto kolegyním vysvětlit, že za svou práci, tzn. za to, co vykonají nebo nevykonají, jsou porodní asistentky (i další „nelékaři“) odpovědné již nyní. Víme přece, že v případě problémů je vždy hledána chyba nejprve u porodní asistentky, ne u lékaře. Opravdu tedy potřebujeme, aby zkušeným porodním asistentkám s mnohaletou praxí vydával pokyny, jak vést porod, začínající lékař bez specializace na gynekologii a porodnictví? V květnu 2012 předložila Česká konfederace porodních asistentek návrh výkonů pro porodní asistentky, který byl gynekology odmítnut a nebyl vůbec projednáván. Porovnání všech tří výkonů pro vedení fyziologického porodu přikládáme níže. Bc. Radmila Dorazilová, viceprezidentka ČKPA, 19. ledna 2014

ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

SROVNÁNÍ VÝKONŮ VEDENÍ FYZIOLOGICKÉHO PORODU VAGINÁLNĚ HLAVIČKOU 63119 VEDENÍ PORODU VAGINÁLNĚ – HLAVIČKOU

63120 VEDENÍ PORODU VAGINÁLNĚ – HLAVIČKOU PORODNÍ ASISTENTKOU PŘI SUPERVIZI LÉKAŘEM

NÁVRH 06233 VEDENÍ FYZIOLOGICKÉHO PORODU PORODNÍ ASISTENTKOU

Autorská odbornost: 603 (623) gynekologie a porodnictví (skupina 2)

Autorská odbornost: 921 porodní asistentka

Vykazováno odborností: 603 gynekologie a porodnictví a 604 dětská gynekologie

Vykazováno odborností: 921 porodní asistentka

Nositel výkonu: L2 lékař s odbornou způsobilostí po absolvování základního kmene (bez specializované způsobilosti v gynekologii a porodnictví) – 120 minut

Nositelé výkonu: L2 lékař s odbornou způsobilostí po absolvování základního kmene (bez specializované způsobilosti v gynekologii a porodnictví) – 10 minut a S3 porodní asistentka, způsobilá k výkonu povolání bez odborného dohledu se specializovanou způsobilostí – 147,5 minut

Nositel výkonu: S2 porodní asistentka, způsobilá k výkonu povolání bez odborného dohledu s odbornou způsobilostí – 480 minut

Obvyklá doba trvání celého výkonu: 300 minut

Obvyklá doba trvání celého výkonu: 480 minut Porodní asistentka vede fyziologický porod na svou vlastní zodpovědnost. V průběhu celého porodu sleduje a hodnotí stav matky a plodu (dítěte) a poskytuje matce potřebnou radu a péči. Podporuje fyziologický průběh porodu. Při zjištěné patologii a zvýšeném riziku v průběhu porodu přivolá lékaře. Dále postupuje podle ordinací lékaře, na kterého přechází odpovědnost za vedení porodu – v tomto případě se ale již jedná o jiný zdravotní výkon.

Čím výkon začíná: Hygienickou přípravou – nálev, osprchování, převlečením do porodního prádla a uvedením rodičky, podle daných podmínek příp. i s manželem, na pokoj porodního sálu. Seznámení rodičky s hlavními zásadami porodního režimu – stravování, popíjení tekutin, polehávání či trvalý pobyt na porod. lůžku apod.

Čím výkon začíná: Příchodem rodičky do porodnice, zjištěním aktuálních anamnestických dat, orientačním zhodnocením fyzického a psychického stavu ženy, vyšetřením fyziologických funkcí ženy (tělesná hmotnost, teplota, krevní tlak, moč orientačně na bílkovinu, otoky…), kontrolou frekvence kontrakcí, krvácení a odtoku plodové vody, zevním, případně i vnitřním vyšetřením, kontrolou ozev plodu a na základě zjištěných skutečností stanovením porodního plánu, poskytnutím potřebných informací rodičce (a jejímu doprovodu).

Obsah a rozsah výkonu: V průběhu první doby, pokud rodička není napojena na KTG, porodní asistentka pravidelně (po 15 min.) stetoskopem kontroluje srdeční akci plodu a přiloženou rukou na dělohu frekvenci a intenzitu děložních kontrakcí. Jedenkrát za hodinu rektálním vyšetřením porodní nález. Zjištěné nálezy dokumentuje v partogramu a o mimořádných nálezech zavčas informuje lékaře. S rodičkou a jejím manželem udržuje přátelský, psychologicky fundovaný, verbální kontakt. Jinak porod probíhá pod dozorem a vedením porodníka, který v průběhu fyziologického porodu vyšetřuje rodičku jedenkrát za 2–3 hodiny. Na základě zjištěných nálezů (vaginálního) indikuje další medikaci, rozhoduje o dirupci vaku blan atd. V druhé době porodní je uložena do porodní polohy, vycévkována, provedena zevní dezinfekce rodidel a okolí a zarouškování. Je poučena o nezbytné spolupráci v souladu s pokyny lékaře nebo porodní asistentky. Zbytečnému poranění hráze lékaři i porodní asistentka předcházejí včasnou epiziotomií. Při prořezávání hlavičky aplikuje 1 amp. methylergometrinu i. v. Po přestřižení pupečníku předá dítě k ošetření porodní asistentce. V indikovaných případech volá k porodu pediatra. Současně probíhá třetí doba porodní s porodem placenty a následnou kontrolou její celistvosti lékařem. Pak následuje revize ev. poranění čípku děl. a pochvy s následnou suturou (vykázáno zvláštním kódem) epiziotomie, vždy po předchozí řádné dezinfekci. Povinné KTG sledování v rozsahu určeném směrnicí o prenat. péči se účtuje samostatně.

Obsah a rozsah výkonu: Porodní asistentka podporuje rodící ženu po fyzické i psychické stránce, poskytuje jí odborný dohled, péči a radu. Sleduje její fyziologické funkce, kontrakce a po 15–20 minutách ozvy plodu, dle potřeby provádí zevní, případně i vnitřní vyšetření rodící ženy. Hodnotí postup porodu. Průběžně sleduje příjem tekutin a vyprazdňování. Poskytuje rodičce pomoc a radu při tlumení porodních bolestí dostupnými vhodnými nefarmakologickými prostředky, podporuje ženu při volbě vhodné polohy k porodu jako prevence porodního poranění. Chrání hráz a napomáhá vybavení plodu, v případě nutnosti provede epiziotomii. Porodní asistentka zhodnotí Apgar skóre u novorozence. Provádí osušení novorozence, přiloží dítě na břicho matky a přikryje je suchou přikrývkou k prevenci podchlazení. Podporuje navázání kontaktu matky s dítětem – bonding. V případě potřeby odsaje horní cesty dýchací dítěte, přestřihne pupečník, ošetří pupeční pahýl a provádí další ošetření novorozence dle potřeby – odběr pupečníkové krve, kredeizace, podání vitaminu K per os apod. Dále poskytuje ženě odborný dohled, pomoc a radu při včasném přiložení dítěte k prsu pro podporu kojení. Po porodu placenty kontroluje celistvost placenty, plodových blan a porodní poranění. V případě potřeby provede ošetření porodního poranění, ev. aplikuje matce oxytocin i. v. jako prevenci nadměrného krvácení. Průběžně sleduje fyziologické funkce matky i dítěte (TT, TK, P, krvácení, Apgar…) a zavinování dělohy. V případě zjištěných komplikací jak u matky, tak u dítěte provádí neodkladná opatření, zahajuje resuscitaci a přivolá lékařskou pomoc. Průběžně vede zdravotní dokumentaci.

Čím výkon končí: Kontrolou retrakce děložní a ev. krvácení. Další 2 hodiny je nedělka sledována ještě na porodním sále (TK, pulz) a při normálních hodnotách je přeložena na oddělení nedělek.

Čím výkon končí: V případě hospitalizace předáním matky s dítětem na oddělení šestinedělí. V případě ambulantního porodu poučením matky a dohodou o dalším postupu péče, propuštěním matky s dítětem do vlastního sociálního prostředí. Vyplněním hlášení o rodičce a novorozenci a hlášení o narození dítěte, kompletací zdravotní dokumentace.

servis

Praha 20 let Urologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze

Plzeň Český národní registr dárců dřeně

krátce INSPO 2014 představí novinky v technologiích

Plzeň / Český národní registr dárců dřeně

foto: ČNRDD

500. dobrovolný dárce z ČNRDD daroval své buňky pro záchranu života Český národní registr dárců dřeně, o. p. s. (ČNRDD), oslavil vstup do nového roku jubi leem. V úterý 7. ledna 2014 daroval v pořadí již 500. dárce své krvetvorné buňky k záchraně hemato-onkologického pacienta. Odběr buněk dárce rekrutujícího se z řad dobrovolníků zapsaných v ČNRDD probíhal na separátoru pod dohledem primáře hemato-onkologického oddělení FN Plzeň (HOO FN) a vedoucího lékaře ČNRDD MUDr. Pavla Jindry, Ph.D., a lékařky HOO FN Plzeň a vedoucí koordinačního centra MUDr. Jany Navrátilové. Odebrané buňky poslouží nepříbuznému neznámému pacientovi s hemato-onkologickým onemocněním. ČNRDD funguje v ČR již od roku 1992, kdy vznikl jako jedna z aktivit Nadace pro transplantace kostní dřeně na popud rodin pacientů s těžkými hemato-onkologickými nemocemi. Ke

konci minulého roku v něm bylo zapsáno celkem 44 256 potenciálních dobrovolných dárců. Více informací o ČNRDD stejně jako o možnosti stát se dárcem krvetvorných buněk naleznete na www.kostnidren.cz.

Praha / 20 let Urologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze

Urologie na Karlově slaví 20 let laparoskopie a poprvé v ČR s 3D systémem

Praha / Novinky v informačních a komunikačních technologiích, které usnadní život lidem s tělesným, zrakovým, sluchovým či kombinovaným postižením, dyslektikům nebo lidem po mozkové mrtvici, představí konference INSPO, která se bude konat 15. března v Kongresovém centru Praha. Již 14. ročník ojedinělé konference, kterou pořádá BMI sdružení, přinese i několik novinek, jako např. tlumočení do znakového jazyka nebo simultánní přepis mluvené řeči. Součástí bude i vyhlášení výsledků 10. ročníku literární soutěže Internet a můj handicap, v níž získá vítěz 10 tisíc korun a další dva v pořadí tablet. Program konference naleznete na www.inspo.cz. tz

Pravidelně aktualizovaný přehled vzdělávacích akcí naleznete nově na našich webových stránkách www.florence.cz v sekci Kalendář.

Již dvacet let se provádějí laparoskopické operace u dospělých pacientů na Urologické klinice 1. LF UK a VFN v Praze.

nepropásněte Trnava / 7. 2. 2014

Najnovšie trendy a výzvy európskeho výskumu v edukačných vedách Praha / 20. 2. 2014

Konference zdravotně-sociální sekce ČAS foto: archiv

„Jejich počet se neustále zvyšuje, doba operací se zkracuje a spektrum prováděných výkonů je mnohem širší. Zahrnuje jak výkony rekonstrukční (např. pyeloplastika – plastika ledvinné pánvičky), tak ablační, a to pro benigní i maligní onemocnění. Některé výkony jsou prováděny již téměř výhradně laparoskopicky (např. adrenal ektomie – odstranění nadledviny). Laparoskopická operativa se stala významnou součástí onko urologie, oboru, který se široce rozvíjí. Současně také stoupá počet laparoskopických operací u dětí s vývojovými anomáliemi močových cest,

Praha / 27. 2.–1. 3. 2014

39. angiologické dny

servis

anketa Měli jste někdy alergickou reakci na dezinfekční prostředky?

50 % / Ano 50 % / Ne * Anketní otázka pro příští měsíc zní: Sloužíte noční služby v dostatečném počtu personálu? Hlasovat můžete na našich webových stránkách www.florence.cz a na našem facebooku. Výsledky uveřejníme v příštím čísle Florence.

florence 1–2/14

které provádí tým vedený doc. MUDr. Radimem Kočvarou, CSc.,“ říká přednosta kliniky prof. MUDr. Tomáš Hanuš, DrSc. Podle doc. MUDr. Radima Kočvary, CSc., bylo v letech 1993–2013 provedeno téměř 900 laparoskopických výkonů u dětí od 8 měsíců do 18 let. Zvýšení počtu laparoskopických operací i zlepšení jejich výsledků dosáhla klinika mj. i tím, že díky své účasti v projektu „Materiálně technická základna pro výzkum v oblasti diagnostiky a léčby civilizačních a onkologických onemocnění a jejich závažných rizik ve VFN v Praze (Operační program Praha – Konkurenceschopnost)“ získala nové technologické zázemí – sestavu laparoskopických přístrojů a nástrojů. Jako první v ČR také Urologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze vyzkoušela zcela novou technologii – tzv. HD3D systém pro laparoskopii, který byl zakoupen Nadačním fondem Lucie.

Tato technologie umožňuje prokreslení detailů zobrazovaných struktur, což v konečném důsledku umožňuje rychlejší průběh operace s minimální krevní ztrátou, ale i snížení únavy operatérových očí vzhledem k minimalizaci chvění obrazu. Technologie také umožňuje zobrazení v modu NBI (Narrow Band Imaging), videoendoskop lze snadno ovládat a dobře zobrazit i struktury nepříznivě uložené. Již v říjnu minulého roku uspořádala klinika dvoudenní kurz urologické laparoskopie s využitím 3D zobrazení pro primáře vybraných urologických oddělení z celé ČR, během kterého bylo s touto technologií provedeno šest operací. tz

nové knihy * Kniha s označením náš tip je podrobněji recenzována na našem webu. / www.florence.cz

Motivace sester a pracovní spokojenost ve zdravotnictví Pozitivní myšlení

Jak změnit svůj přístup a dívat se na život optimisticky / Sue Hadfield / Grada Publishing, a. s., 176 s., 249 Kč / Jak myslet pozitivně a vyhnout se negativnímu myšlení, které nás svazuje? Jaké techniky nám pomohou rozvinout zdravé duševní návyky? Pomocí jakých jednoduchých kroků změníte své negativní pocity na pozitivní? Pozitivně myslet neznamená radovat se z prohry či bolesti ani ignorovat a přehlížet problémy, je to schopnost akceptovat veškeré vzestupy a pády života, cítit vděk za to, co máme, a dívat se do budoucnosti s optimismem a nadějí. Díky této knížce se vám stane pozitivní myšlení vlastním a více si užijete života se všemi jeho stránkami.

/ Jiří Vévoda, Kateřina Ivanová, Marie Nakládalová, Sylva Bártlová, Naděžda Špatenková, Eva Prošková / Grada Publishing, a. s., 160 s., 299 Kč / Publikace představuje současné motivační faktory a faktory pracovní spokojenosti všeobecných sester a ukazuje možnosti, jak je efektivně využít v praxi. Moderní pojetí publikace jednoduchým a přehledným způsobem seznamuje management zdravotnických zařízení, studenty zdravotnických oborů, jejich pedagogy i další odbornou veřejnost s metodologií a výsledky rozsáhlého výzkumu. Kniha je doplněna o základní teorie motivace a pracovní spokojenosti. Čtenář získá přehled o práci sestry – manažerky v současném zdravotnictví, o pracovních podmínkách, ve kterých vykonává své povolání, i o aktuálním systému vzdělávání sester.

Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy III – gynekologie a porodnictví, onkologie, psychiatrie

2., dopl. vydání

Žena po 40

/ Lenka Slezáková a kol. / Grada Publishing, a. s., 248 s., 279 Kč /

Sebevědomá a v kondici

Kniha je určena studentům a vyučujícím SZŠ, obor zdravotnický asistent, a studentům a pedagogům zdravotnických lyceí. Jedná se o základní učebnici v oboru ošetřovatelství, zejména ošetřovatelství v klinických oborech, které se vyučují ve třetím a čtvrtém ročníku SZŠ. Obsahem této třetí části učebnice je ošetřovatelství v gynekologii a porodnictví, onkologii a psychiatrii. Kniha poskytne studentům základní teoretické poznatky o příčinách, projevech a léčbě nejčastějších onemocnění a stavů v těchto oborech.

Tato nová populárně-naučná kniha je inspirací pro každou ženu v tom, co pozitivního pro sebe může udělat. MUDr. Jana Martincová dala spolu s dalšími 12 odborníky této knize nejen psanou formu, ale propůjčila jí i svou osobu k proměně. Na vlastní kůži si vyzkoušela vhodné omlazující metody, cvičení, líčení, stravu a další, z nichž vzniklo desatero pro ženy nad čtyřicet let. Publikaci podpořily i herečky Nela Boudová a Bára Kodetová, které se pro knihu nechaly nafotit v modelech, které jim přidávají na přitažlivosti.

/ MUDr. Jana Martincová a kol. /

právo / případy z praxe s právním řešením text: JUDr. MUDr. Lubomír Vondráček, Bc. Eva Kučková

Fotografování chorobopisu pacientem

oskytovatel zdravotních služeb je povinen vést a uchovávat zdravotnickou dokumentaci. Ta může být vedena v listinné nebo elektronické formě nebo kombinací obou. Zdravotnická dokumentace, včetně jejích samostatných součástí, musí být vedena průkazně, pravdivě, čitelně a musí být průběžně doplňována bez zbytečného odkladu. Každý zápis musí být opatřen datem zápisu, podpisem toho, kdo zápis provedl, a otiskem razítka s jmenovkou nebo čitelným přepisem jeho jména. Opravy zápisů ve zdravotnické dokumentaci se provádějí novým zápisem, který je opatřen datem opravy a autorizací toho, kdo opravu provedl. Zdravotnická dokumentace je soubor informací, které se vztahují k ošetřovanému pacientovi. Obsahuje tedy velmi citlivé údaje. Proto je ochraně těchto informací věnována odpovídající pozornost a neoprávněné nakládání se zdravotnickou dokumentací je oprávněně postihováno. Do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi mohou v přítomnosti zaměstnance pověřeného poskytovatelem nahlížet, pořizovat si její výpisy nebo kopie pacient nebo jeho zákonný zástupce, osoby uvedené pacientem nebo jeho zákonným zástupcem a osoby blízké zemřelému pacientovi. Právní předpis stanovuje, že pokud si osoba, která je oprávněná k pořizování výpisu nebo kopie zdravotnické dokumentace, nepořídí výpis nebo kopii vlastními prostředky na místě, pořídí kopii zdravotnické dokumentace poskytovatel. Právní předpis také stanovuje, kdo je oprávněn nahlížet do dokumentace bez souhlasu pacienta, ale v uváděném problému se to těchto osob netýká.

Skutkový stav – záznam o nežádoucí události Rodina si při dnešní návštěvě vyžádala naši dokumentaci po domluvě s vedoucím lékařem JIP, který svolil jen k nahlédnutí, zda v dokumentaci nebude zápis

z ošetření na OUPD, aby rodina zjistila jména lékařů, kteří pacienta vyšetřovali. Při prohlížení si syn vyfotil část dokumentace. Byl upozorněn na to, že v žádném případě nesmí fotit, že si o výpis z dokumentace může zažádat oficiální cestou přes ošetřujícího lékaře, a rodina byla poslána na OUPD pro bližší informace.

Diskuze Právní předpis stanovuje, že oprávněná osoba si může v přítomnosti zaměstnance poskytovatele zdravotních služeb činit výpisy nebo kopie. Tedy i fotokopie, a to i vlastními prostředky na místě. Problém tedy není v tom, zda si oprávněná osoba může sama udělat fotokopii, nebo ne. Problém je, zda ten, kdo tak činí, je osoba oprávněná. V pořádku bylo, že sestra zpřístupnila zdravotnickou dokumentaci po svolení vedoucího lékaře a že byla stále přítomna, když si rodina prohlížela a fotografovala záznamy v dokumentaci. Zavádějící je záznam sestry, že lékař „svolil jen k nahlédnutí“. Poskytnout zdravotnickou dokumentaci oprávněné osobě a stanovit omezení, že smí pouze nahlížet, by byl zásah do práv oprávněné osoby, protože ta má právo činit si výpisy a kopie. Poučení, „že si v žádném případě nesmí dokumentaci fotit a že si o výpis z dokumentace musí zažádat oficiálně cestou přes ošetřujícího lékaře“, také nebylo pořádku. Pokud má rodina o dokumentaci požádat „oficiální cestou“, pak je poskytnutí zdravotnické dokumentace, kde jsou citlivé údaje, cestou neoficiální jistě chybné. Souhlas s poskytnutím dokumentace rodině dal vedoucí lékař, který je nepochybně ošetřujícímu lékaři nadřízený. Pokud rodina, jak je v zápisu uvedeno, „chtěla pouze vědět jména ošetřujících na OUPD“, pak bylo správné, že rodina byla na OUPD odeslána. Pak ale bylo zbytečné poskytnout zdravotnickou dokumentaci. Oprávněná osoba, která může nahlížet do zdravotnické dokumentace, činit si výpisy a kopie, je především sám pacient

nebo jeho zákonný zástupce, pak osoba, kterou pacient určil, a u úmrtí to jsou osoby blízké. Právní předpis také stanovuje, které osoby mohou do dokumentace nahlížet bez souhlasu pacienta. V tomto konkrétním případě mohla do zdravotnické dokumentace nahlížet, ale také si udělat fotokopii osoba, která byla při příjmu pacientem uvedena jako osoba kontaktní, které lze sdělovat skutečnosti týkající se zdravotního stavu. V záznamu není uvedeno, že by syn, který fotokopii udělal, byl kontaktní osoba uvedená v chorobopise, které mohly být sdělovány skutečnosti týkající se zdravotního stavu. Obvykle to bývá manžel nebo manželka. Identifikace, zda je osoba vydávající se za syna opravdu synem pacienta a je uvedena jako kontaktní osoba, nebyla provedena. Běžnější postup je ten, že oprávněná osoba požádá poskytovatele zdravotních služeb o fotokopii zdravotnické dokumentace, ve které označí rozhodné části dokumentace, ze kterých kopii požaduje. Poskytovatel zhotoví fotokopie označených částí a předá je žadateli po úhradě nákladů spojených s provedením fotokopií. Žadatel o fotokopii zdravotnické dokumentace musí být předem upozorněn, že bude muset uhradit náklady spojené s fotokopií.

Závěr Pokud oprávněný rodinný příslušník – syn požádal o zdravotnickou dokumentaci, ta mu byla v přítomnosti sestry – zaměstnance poskytovatele zdravotní péče – podle pokynu vedoucího lékaře poskytnuta a on sám si pořizoval fotokopie, nelze proti jeho postupu vznášet kvalifikované námitky.

Poučení Při podávání informací je třeba znát a dodržovat předpisy vztahující se k práci, kterou zaměstnanec vykonává, a při poučení pacienta volit správná slova a přesnou terminologii.

florence 1–2/14

historie text: Mgr. Jana Golisová, Ph.D., KNM FN Ostrava a LF Ostravská univerzita v Ostravě, fota: Profimedia

Wilhelm Röntgen (1845–1923), německý fyzik a objevitel rentgenového záření, demonstruje jeho použití

Historický vývoj ochrany zdraví před účinky ionizujícího záření recenzovaný článek

Souhrn / Ochrana zdraví před účinky ionizujícího záření prošla dlouhým a složitým vývojem. Objev rentgenového záření a přírodní radioaktivity nastartoval rychlý technický rozvoj a zejména použití ionizujícího záření v lékařství brzy prokázalo škodlivý vliv na lidské zdraví. S rostoucím využíváním zdrojů záření se současně kladl důraz na výzkum působení záření na lidský organismus, ochranu zdraví při práci, radiační ochranu, úpravu pracovních podmínek a sledování zdravotního stavu pracovníků. Výsledkem těchto snah je nastavení jednotného systému radiační ochrany, který má za cíl kvalitní ochranu zdraví pracovníků se zdroji ionizujícího záření. Klíčová slova / ochrana zdraví – ionizující záření – technický rozvoj – pracovní prostředí. Historical development of health protection against the effects of ionizing radiation Summary / The health care progress in the ionizing radiation protection underwent long and complex evolution. The discovery of X-ray and natural radioactivity started a rapid technological development. Utilizing of ionizing radiation especially in medicine showed harmful effect on human health. With increasing usage of radiation sources, higher priority was given to the examination of the radiation effect on human body, to the health protection during work and radiation protection, to the adjustment of working conditions and to the health of workers. The result of these efforts is to set the unified system of radiation protection that aims at the high quality of the health protection of workers with sources of ionizing radiation. Keywords / health care – ionizing radiation – technological development – work environment.

očátky péče o ochranu zdraví a bezpečnost při práci sahají v České republice do 80. let 19. století. Tehdy se objevily první odborné práce věnované vlivu pracovních podmínek na zdraví i praktickým návrhům na prevenci poškození zdraví. V roce 1887 začal platit zákon o úrazovém pojištění, v roce 1888 zákon o nemocenském pojištění a v roce 1889 speciální zákon o hornickém pojištění. [1] Objev paprsků X (rentgenové záření) roku 1895 C. W. Röntgenem a uranových paprsků (přírodní radioaktivity) roku 1896 H. Becquerelem znamenal počátek vědomého zacházení s ionizujícím zářením. První období po objevu rentgenového záření bylo charakterizováno rychlým technickým vývojem zejména v lékařství, kde došlo k jeho široké aplikaci. Ve spolupráci lékařů s fyziky byla již v roce 1897 provedena úspěšná rentgenová vyšetření pacientů (při expozici až dvě hodiny). Průkopníkem lékařské rentgenologie (ale i radiumterapie) v českých zemích byl především chirurg prof. R. Jedlička. První pokusy s rentgenovými lampami a koncentrovanými radioaktivními preparáty způsobily v této oblasti zdravotníkům nemalé újmy na zdraví. Během krátké doby bylo popsáno 23 případů vážného onemocnění pracovníků s rentgenovým zářením. [2, 3] Za pomoci pokusů na zvířatech byly již kolem roku 1910 známy všechny typy poškození ionizujícím zářením s výjimkou genetického. Na poznatky o poškození zdraví rychle reagovaly návrhy ochranných opatření, a to především technického charakteru. V roce 1919 byl založen Radiologický ústav v Praze, byla formulována řada mezinárodních doporučení, zejména se jednalo o vyloučení vstupu do primárního svazku, využití vzdáleností k ochraně a dostatečné dimenzování olověné ochrany. Tyto požadavky byly akcentovány i v doporučeních ICRP (International Commission on Radiological Protection) z roku 1928. Návrhy na limity záření se ale objevují až ke konci třicátých let. Vycházely především ze sledování zdravotního stavu osob užívajících zdroje gama záření v lékařství. Protože u nich nebyly pozorovány žádné klinické příznaky poškození, byly

odvozeny nejvýše přípustné dávky pro ozáření celého těla. V první polovině 20. století nastal rozvoj rentgenové diagnostiky, radioterapie rakoviny, lázeňství – radonové koupele a inhalace, objevily se pokusy o komerční využití různých léčebných specialit, kosmetických a spotřebních výrobků s příměsí radioaktivní substance. Vycházelo se z přesvědčení, že ionizující záření v malých dávkách je stimulující nebo neškodné, ve velkých dávkách zhoubné, avšak bez přesnějšího vymezení této předpokládané hranice. S rozvojem využívání ionizujícího záření rostl i počet osob vystavených jeho působení v rámci výkonu povolání. Otázkám zdraví při práci s radioaktivními látkami se v této době věnoval F. V. Novák, který mimo jiné představil a doporučil dobové ochranné pomůcky pro práci s radioaktivními zářiči a doporučil opatření v oblasti organizace radiační ochrany. [4] Český dermatolog K. Gawalowski formuloval ve své knize „Úvod do všeobecné roentgenotherapie a léčení chorob kožních roentgenem“, vydané v r. 1931, doporučení pro ochranu před rentgenovými paprsky, technické parametry zařízení a pomůcky pro práci s rentgenovým zářením, požadavek na zkrácení pracovní doby, pracovního týdne a prodloužení roční dovolené osob zaměstnaných v rentgenových a radiových odděleních. Dále pak stanovil požadavky na lokaci, prostornost, větrání, osvětlení apod. rentgenových laboratoří. V doporučení například stálo: „Nebezpečí příliš silné ho účinku Roentgenových a radiových paprsků lze se vyhnouti přiměřenými ochrannými opatřeními a vhodnými podmínkami pracovními. Je povinností ředitelů roentgenových laboratoří i ra diových oddělení, aby zaručili svému personálu takové podmínky. Ochrana musí směřovati vůči těmto známým účinkům: proti a) poškození povrchových tkání, b) poruchám vnitřních orgánů a změnám krevním.“ [5] J. Teinsinger spolu s J. Pirchanem sledovali vliv rentgenového záření na krvetvorné ústrojí na souboru českých rentgenologů a pomocného personálu. Následně, v r. 1942, publikovali článek s výsledky, který v závěru vyzval ke zřízení tuzemského dohledu nad rentgeno-

vými pracovišti a k zavedení ochranných opatření: „Mohl by se zřídit centrální závodní dohled (celkové vyšetřování, vyšetřování krevní), který by byl zatím založen na podkladě dobrovolnosti, ale především organisovaný a pravidelný, a to již mnoho znamená. Tento dohled by bylo možno z počátku zaříditi snad aspoň pro laboratoře veřejných nemocnic a ne mocenských pojišťoven, když už kontrola soukromých laboratoří by narážela na obtíže. Bylo by také možno obstarati si vlastní měřící přístroj (který nevyžaduje velikého nákladu) i obstarati si vhod ného rentgen-fysika, který by prováděl měření a hodnotil ochranná opatření. Stejně jednotně by se pak mohla řešiti otázka vhodných krytů pro lékařské laboratoře a dále otázka pracovní doby, dovolené a p.“ [6]

Význam jaderné energie vzrostl po 2. světové válce Hlubší poznatky o mechanismech účinků a jejich vztahů k ozáření jsou známy až po 2. světové válce, kdy dochází k růstu významu jaderné energie a intenzivně se pokračuje ve zkouškách jaderných zbraní. Výzkum účinků záření na organismy se zabýval identifikací poškození, kterým je třeba zabránit. Mezi ně patřilo poškození krvetvorby, zánětlivá poškození kůže, posléze i maligní procesy (zprvu šlo o leukémii) a účinky genetické. Představa o poškození zářením zastávala názor o prahovosti. Dodržování limitů ozáření bylo tedy určující a zaručující přijatelnost úrovně radiační ochrany. Dokonce ještě v roce 1956, kdy se přešlo z limitu ozáření pro celé tělo z 15 na 5 rem (cca 50 mSv/rok) roční dávky, byla tato dávka považována za bezpečnou. Účinky ionizujícího záření na člověka a ochranou před tímto zářením se profesně zabýval J. Müller, který se také stal hlavním průkopníkem oboru radiační hygieny v poválečném Československu a zároveň i jedním z předních světových odborníků v této oblasti. Výsledky výzkumných prací J. Müllera se týkaly vlivu ionizujícího záření na vznik humorálních faktorů ve vyšších organismech, brzdících buněčné dělení. [7] Byl u zrodu provádění pravidelných, popř. operativních radiačně-hygienických prohlídek, a to u diagnostických pracovišť nejméně

florence 1–2/14

historie

jednou za tři roky, u terapeutických nejméně jednou ročně (na požádání pak kdykoliv). Pracovníci byli zvýhodněni zkrácenou 36hodinovou týdenní pracovní dobou, upravenou pro pracoviště s vlivem ionizujícího záření vládním nařízením (ze 7. října 1952). [8] Pracovníků s ionizujícím zářením se týkala také zvláštní směrnice ministerstva zdravotnictví (vydaná v r. 1958), která stanovila povinné zdravotněpreventivní prohlídky pracovníků na rizikových pracovištích (včetně pracovišť s ionizujícím zářením) a určila frekvenci prohlídek a doporučené druhy vyšetření v závislosti na druhu rizika. [1] Z hlediska ekonomického zvýhodnění za rizikovou práci byl zaměstnancům pracujícím trvale pod vlivem rentgenového nebo radiového záření již směrnicí ministerstva zdravotnictví z 26. října 1950 přiznán „nebezpečnostní příplatek“. [8] Do roku 1959 byl hlavní autoritou v oblasti záření Státní ústav radiologický, který prováděl dohled nad radiační hygienou na československých pracovištích s ionizujícím zářením, včetně provádění pravidelných radiačně-hygienických prohlídek zaměstnanců

vystavených ionizujícímu záření. [9] Po 2. světové válce se v rámci ministerstva zdravotnictví začaly zřizovat ústavy pracovního lékařství. K jejich hlavním úkolům patřilo provádět hygienická šetření pracovišť, zvláště zkoumat vliv pracovního prostředí na zdraví a výkonnost pracujících, provádět periodické zdravotní prohlídky osob pracujících za podmínek zdraví škodlivých, poskytovat odborné rady a lékařská dobrozdání závodům, podnikům, ústavům a jiným zařízením, jakož i pracujícím o vlivu pracovního prostředí a práce na zdraví a výkonnost. [10] Po zdravotní stránce měly spolupůsobit rovněž při racionalizaci a organizaci práce. Změna našeho systému po roce 1952, kdy byla struktura našeho zdravotnictví přizpůsobena sovětskému organizačnímu uspořádání, byly ústavy pracovního lékařství zrušeny a nahrazeny oborem hygiena práce a choroby z povolání. Péči o zdraví při práci v té době vykonávaly tři typy zdravotnických zařízení – závodní a obvodní lékaři, oddělení a kliniky chorob z povolání a hygienické stanice. Periodické preventivní prohlídky pracujících se zdroji záření byly provádě-

ny závodními zdravotními středisky, která byla metodicky vedena odděleními chorob z povolání při krajských ústavech národního zdraví. Složitější případy byly vyšetřovány přímo na těchto odděleních, resp. na klinikách chorob z povolání v Praze a v Bratislavě. Závodní a obvodní lékaři vykonávali dohled nad pracovním prostředím a sledovali zdraví pracovníků ve vztahu k práci, převážně však léčili nemocné pracovníky. Ve Zprávě o ochraně zdraví rentgenologů a osob pracujících na rentgenologických a radioterapeutických pracovištích, předložené 22. prosince 1960, se mj. konstatovalo, že z celkem zhruba 6000 provozovaných diagnostických rentgenových přístrojů asi tři čtvrtiny nevyhovují požadavkům radiační hygieny. Zpráva zároveň uvádí následující data o ohlášených poškozeních ionizujícím zářením v letech 1956–1960: 1956 (142 případů), 1957 (98), 1958 (86), 1959 (78), první polovina roku 1960 (25). Z toho více než 90 % poškození údajně připadalo na zdravotnické pracovníky (z nichž se z více než 70 % jednalo o lékaře). Vše obecně technické parametry většiny přístrojů v té době byly z hlediska radiační ochrany personálu i pacientů nedostatečné. Navíc pro nedostatek rentgenujících lékařů docházelo mnohdy k překračování zkrácené 36hodinové týdenní pracovní doby, upravené pro pracoviště s vlivem ionizujícího záření zmíněným vládním nařízením ze 7. října 1952.

Základní principy systému radiační ochrany z roku 1991 platí dodnes V 60. a 70. letech, po vzniku nové organizační koncepce hygienické a proti epidemické péče, došlo k vytýčení hlavních úseků hygienicko-epidemiologické služby. Mezi ně patřil i úsek hygieny práce, který se specializoval na působení škodlivých faktorů v pracovním prostředí, dále studium chorob z povolání a ochranný i běžný hygienický dozor na pracovištích. V té době došlo k řadě podstatných úprav hygienických předpisů v oblasti ionizujícího záření (vyhláška MZ a chemického průmyslu ze dne 21. března 1963 o hygienické ochraně před ionizujícím zářením a o hospodaření se zdroji ionizujícího záření; pravidla

pro práci s radioaktivními látkami; normy ochrany před ionizujícím zářením; vyhláška MZ ČSSR ze dne 30. června 1972 o ochraně zdraví před ionizujícím zářením). V rámci přijaté legislativy byly stanoveny základní požadavky při práci s radioaktivními látkami, zásady pro rozmisťování a vybavení laboratoří, ústavů a budov a požadavky na likvidaci radioaktivních odpadů, požadavky na ochranu před ionizujícím zářením včetně stanovení nejvyšších přípustných dávek při vnějším a vnitřním ozáření a nejvyšších přípustných koncentrací radioaktivních látek ve vodě a ve vzduchu. Rovněž byla vypracována řada dozimetrických metod, zejména pro určení velmi malých dávek záření a malých koncentrací radioaktivních látek v životním prostředí, a pokračoval výzkum vlivu ionizujícího záření na lidský organismus. V roce 1991 vydala ICRP [ICRP 1991] Doporučení č. 60, které stanovilo základní principy současného systému radiační ochrany: zdůvodnění činnosti nebo zásahu, optimalizace ochrany nebo zásahu, dodržení limitů dávky pro jednotlivce při činnostech a zajištění bezpečnosti zdrojů, které platí do dnešní doby. Změny v politickém a hospodářském systému, ke kterým došlo po roce 1989 v České republice, iniciovaly zrušení řady pracovišť závodních lékařů. Tím, že pacientům byla umožněna volba lékaře, byla zrušena povinnost obracet se při onemocnění na závodní lékaře vybrané zaměstnavatelem. Činnost závodních lékařů byla formálně ukončena v roce 1992 a nahrazena závodní preventivní péčí, resp. pracovnělékařskou péčí, která je součástí komplexu služeb ochrany zdraví při práci. Hygienické stanice zajišťovaly zprvu odbornou činnost v hygieně práce, včetně oblasti radiační hygieny. Celosvětový vývoj v oblasti radiační ochrany a nové požadavky na žadatele či držitele povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření související i se změnou ekonomických podmínek ve státě si vynutily novou organizační i legislativní úpravu. Prakticky to znamenalo vynětí radiační hygieny z kompetencí hygienické služby. V rámci transformace státní správy došlo k vyčlenění složky hygieny záření z resortu zdravotnictví a jejímu

začlenění do Státního úřadu jaderné bezpečnosti (SÚJB) v Praze, zřízeného 1. ledna 1993. Důvodem založení SÚJB bylo vykonávání státní správy a dozoru při mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření, stanovení základních podmínek radiační bezpečnosti, radiační ochrany, havarijní připravenosti a fyzické ochrany a výkon státní správy a dozoru při využívání jaderné energie a při činnostech vedoucích k ozáření, vytvoření státem garantovaného režimu pro zajištění bezpečného ukládání radioaktivních odpadů a ra diační připravenost pro případ radiačních nehod. Z bývalých odborů hygieny záření vznikla Regionální centra SÚJB. [11] Na dlouholetou činnost Centra hygieny záření Státního zdravotního ústavu (SZÚ) v Praze navázal v roce 1995 založený Státní ústav radiační ochrany (SÚRO), který v systému radiační ochrany plní odbornou, metodickou, vzdělávací, informační a výzkumnou funkci. K zabezpečení funkcí SÚJB pracuje od roku 1997 Centrální registr profesních ozáření (CRPO). Údaje registrované v CRPO slouží zejména v oblasti usměrňování profesních ozáření, ke sledování trendů vývoje osobních dávek v dlouhodobějších časových úsecích, k hodnocení velikosti ozáření v různých profesních skupinách a k poskytování požadovaných údajů ze strany různých mezinárodních organizací. Současná národní infrastruktura respektuje doporučení mezinárodních organizací a je tvořena v souladu s legislativou EU. Legislativní základ tvoří zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon), ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcí vyhlášky. [12] Systém představuje řadu složek, které se podílejí na vykonávání státního dozoru, řízení, zajištění a kontrole zdrojů IZ a zároveň zajištění ochrany zdraví osob i prostředí. Systém je hierarchicky uspořádán od kompetencí a odpovědností státu až k samotným provozovatelům zdrojů ionizujícího záření. Eminentní postavení zaujímá stát reprezentovaný Státním úřadem pro jadernou bezpečnost a dalšími složkami, které se podílejí různou měrou na řízení a plnění úkolů v této oblasti. [13]

Recenzovaly Mgr. Lenka Šedová, Ph.D. Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita, České Budějovice Bc. Vladislava Jarošová Nemocnice Na Homolce

Literatura 1. Příručka Bezpečnost a ochrana zdraví při práci [online]. Praha: Verlag Dashöfer, 1997 2. Meyer H. Ehrenbuch der Röntgenologen und Radiologen aller Natione. Sonderbände zur Strahlentherapie. Berlin – Wien: Urban & Schwarzenberg, 1937. 168 s. 3. Těšínská E, Cuřínová L, Hlava L a kol. The Beginning of Studies and Use of X-Rays in the Czech Lands. In Medizinische Physik. 1995: Röntgen-Gedächtnis-Kongress, 20.–23. September 1995. Würzburg: Tagungsband Würzburg, 1995. s. 24–25 4. Novák FV. Vliv radia a radioaktivních látek na radiology a ochrana před ním. Čas. Lék. čes. 1926;65:417–422,461–471 5. Gawalowski K. Úvod do všeobecné roentgenotherapie a léčení chorob kožních roentgenem. Učebnice a příručka pro lékaře a mediky. Praha: Mladá generace lékařů při Ú. J. Čs. L., 1931. 623 s 6. Teisinger J. Nebezpečí práce s roentgenem a ochranná opatření. Čas. Lék. čes. 1942;37:1015–1018 7. Müller J a kol. Vliv ionisujícího záření na vznik humorálních faktorů ve vyšších organismech, brzdících buněčné dělení. Praha: SZdN, 1955. 141 s. 8. Historie radiační ochrany v ČR: 10 let Státního ústavu radiační ochrany 1995–2005. Praha: Státní ústav radiační ochrany, 2006. 83 s. ISBN 80-239-6594-8 9. Teisinger J. O výsledcích výzkumu v oboru hygieny práce a nemocí z povolání v ČSR v posledních letech. Pracovní lékařství. 1959;11:23–24 10. Prouza Z. Principy radiační ochrany – bezpečnost a ochrana zdraví při práci. In: BOZPinfo [online]. 2008 [cit. 201006-12]. Dostupné z: http//www.bozpinfo. cz/knihovna-bozp/citarna/tema-tydne/ robozp08.html 11. Principy a praxe radiační ochrany. 1. vyd. Praha: Azin CZ, 2000. 619 s. ISBN 80-238-3703-6 12. Zákon č. 18 ze dne 26. února 1997 o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. 119;(5):82–106. ISSN 1211-1244 13. Česko. Vyhláška č. 307 Státního úřadu pro jadernou bezpečnost ze dne 12. července 2002 o radiační ochraně. In: Sbírka zákonů České republiky. 2002;(113):6362– 6540. ISSN 1211-1244

florence 1â&#x20AC;&#x201C;2/14

personĂĄlnĂ inzerce VrchnĂ sestra FakultnĂ nemocnice Olomouc vyhlaĹĄuje vĂ˝bÄ&#x203A;rovĂŠ Ĺ&#x2122;ĂzenĂ na obsazenĂ vedoucĂho pracovnĂho mĂsta vrchnĂ sestry OtolaryngologickĂŠ kliniky. PoĹžadavky: VĹ vzdÄ&#x203A;lĂĄnĂ oĹĄetĹ&#x2122;ovatelskĂŠho smÄ&#x203A;ru (bakalĂĄĹ&#x2122;skĂĄ nebo magisterskĂĄ forma), specializaÄ?nĂ vzdÄ&#x203A;lĂĄnĂ vĂ˝hodou, osvÄ&#x203A;dÄ?enĂ kÂ vĂ˝konu zdravotnickĂŠho povolĂĄnĂ bez odbornĂŠho dohledu dle zĂĄkona Ä?. 96/2004 Sb. vÂ platnĂŠm znÄ&#x203A;nĂ, nejmĂŠnÄ&#x203A; 5 let odbornĂŠ praxe, praxe vÂ Ĺ&#x2122;ĂdĂcĂ funkci vĂtĂĄna, dobrĂŠ Ĺ&#x2122;ĂdĂcĂ, organizaÄ?nĂ aÂ komunikaÄ?nĂ schopnosti, zdravotnĂ zpĹŻsobilost aÂ bezĂşhonnost dle zĂĄkona Ä?.Â 96/2004 Sb. vÂ platnĂŠm znÄ&#x203A;nĂ, znalost prĂĄce sÂ PC. NabĂzĂme: moĹžnost dalĹĄĂho odbornĂŠho rĹŻstu, moĹžnost ubytovĂĄnĂ pro vzdĂĄlenĂŠ uchazeÄ?e, zamÄ&#x203A;stnaneckĂŠ benefity, konkurenceschopnĂŠ finanÄ?nĂ ohodnocenĂ. KÂ pĂsemnĂŠ ĹžĂĄdosti je tĹ&#x2122;eba doloĹžit: fotokopie dokladĹŻ oÂ dosaĹženĂŠ kvalifikaci, profesnĂ Ĺživotopis, fotokopii vĂ˝pisu zÂ rejstĹ&#x2122;Ăku trestĹŻ, pĂsemnou koncepci svĂŠ prĂĄce vÂ uvedenĂŠ funkci. SouÄ?ĂĄstĂ vĂ˝bÄ&#x203A;rovĂŠho Ĺ&#x2122;ĂzenĂ je absolvovĂĄnĂ psychologickĂ˝ch testĹŻ.

JmenovĂĄnĂ do funkce po uzavĹ&#x2122;enĂ vĂ˝bÄ&#x203A;rovĂŠho Ĺ&#x2122;ĂzenĂ. PĂsemnĂŠ pĹ&#x2122;ihlĂĄĹĄky do vĂ˝bÄ&#x203A;rovĂŠho Ĺ&#x2122;ĂzenĂ jeÂ tĹ&#x2122;eba doruÄ?it na PersonĂĄlnĂ Ăşsek FNOLÂ â&#x20AC;&#x201C; Bc.Â Andrea LysoĹ&#x2C6;kovĂĄ, I. P. Pavlova 6, 775 20Â Olomouc nebo e-mail: andrea.lysonkova@fnol.cz nejpozdÄ&#x203A;ji do 15. Ăşnora 2014. StaniÄ?nĂ sestra Ă&#x161;stav hematologie aÂ krevnĂ transfuze vypisuje vĂ˝bÄ&#x203A;rovĂŠ Ĺ&#x2122;ĂzenĂ na mĂsto staniÄ?nĂ sestry na standardnĂ lĹŻĹžkovĂŠ oddÄ&#x203A;lenĂ. KvalifikaÄ?nĂ pĹ&#x2122;edpoklady: SZĹ , VZĹ nebo VĹ , SV vÂ oboru ARIP vĂ˝hodou (ev. pĂŠÄ?e oÂ dospÄ&#x203A;lĂŠ, onkologie nebo organizace aÂ Ĺ&#x2122;ĂzenĂ), osvÄ&#x203A;dÄ?enĂ dle zĂĄkona Ä?.Â 96/2004Â Sb., praxe ve vedenĂ pracovnĂ skupiny, komunikaÄ?nĂ aÂ organizaÄ?nĂ dovednosti, schopnost prĂĄce vÂ kolektivu, vstĹ&#x2122;Ăcnost, zodpovÄ&#x203A;dnost, obÄ?anskĂĄ aÂ morĂĄlnĂ bezĂşhonnost, znalost prĂĄce na PC (MS Office, NIS). NabĂzĂme: vysoce odbornou aÂ zajĂmavou prĂĄci, zĂĄzemĂ ĹĄpiÄ?kovĂŠho pracoviĹĄtÄ&#x203A; sÂ mezinĂĄrodnĂm certifikĂĄtem kvality pĂŠÄ?e, modernĂ pracovnĂ prostĹ&#x2122;edĂ, pĹ&#x2122;ĂjemnĂ˝ kolektiv, odpovĂdajĂcĂ platovĂŠ ohodnocenĂ,

moĹžnost dalĹĄĂho vzdÄ&#x203A;lĂĄvĂĄnĂ aÂ dalĹĄĂ zamÄ&#x203A;stnaneckĂŠ benefity. PĂsemnĂŠ pĹ&#x2122;ihlĂĄĹĄky (doloĹženĂŠ profesnĂm Ĺživotopisem, osobnĂm dotaznĂkem, kopiemi kvalifikaÄ?nĂch dokladĹŻ + souhlasem sÂ vyuĹžitĂm poskytnutĂ˝ch ĂşdajĹŻ pro ĂşÄ?ely vĂ˝bÄ&#x203A;rovĂŠho Ĺ&#x2122;ĂzenĂ) zasĂlejte do 31. 3. 2014 na adresu: Ă&#x161;HKT, UÂ Nemocnice 1, 128 20 PrahaÂ 2 â&#x20AC;&#x201C; kÂ rukĂĄm nĂĄmÄ&#x203A;stkynÄ&#x203A; pro oĹĄetĹ&#x2122;ovatelskou pĂŠÄ?i Mgr. L. VylitovĂŠ, DiS., tel.: 221 977 419, e-mail: lucie.vylitova@uhkt.cz

CHYBĂ? VĂ M LIDI? Pro zasĂlĂĄnĂ svĂŠ personĂĄlnĂ inzerce vyuĹžijte naĹĄi e-mailovou adresu:

radkova.inzerce@ambitmedia.cz

angliÄ?tina inzerce

VĂĄĹĄ profesionĂĄlnĂ partner pro odbornĂŠ

medicĂnskĂŠ pĹ&#x2122;eklady a tlumoÄ?enĂ

t 0ECPSOĂ? QĹźFLMBEZ t (SBmDLĂ? [QSBDPWĂ&#x2C6;OĂ&#x201C; QĹźFLMBEĆ&#x2030; t -PLBMJ[BDF TPGUXBSF B XXX TUSĂ&#x2C6;OFL t 5MVNPĹ&#x2DC;FOĂ&#x201C; t .VMUJNFEJĂ&#x2C6;MOĂ&#x201C; TMVĂ¤CZ < 5 > < . > < & > JOGP!USBEVDUFSB DPN www.traductera.cz

35x80.indd 1

Influenza Influenza is an acute contagious respiratory illness transmitted by droplets. It is caused by influenza viruses A, BÂ and C, which get through the mucous membrane in the respiratory tract. The incubation period is one to three days. Influenza activity peaks in winter period, particularly in February and March. Nurse: Good morning, Mr Harris. What troubles you? Patient: Good morning. IÂ would like to see the doctor. IÂ think Iâ&#x20AC;&#x2122;ve got flu. Nurse: How come? Patient: Iâ&#x20AC;&#x2122;ve had muscle ache and joint pain for aÂ couple of days, and IÂ had aÂ fever yesterday. Moreover, IÂ have aÂ headache and aÂ sore throat. Nurse: Have you taken any medicine? Patient: Yes, Iâ&#x20AC;&#x2122;ve had paracetamol and some sore throat lozenges and tea with honey. Nurse: It might only be aÂ virus; people often mistake it for flu. But letâ&#x20AC;&#x2122;s see what the doctor tells you. Patient: And whatâ&#x20AC;&#x2122;s the difference? Nurse: Flu symptoms include high temperature, aching muscles and

joint pain, weariness, tiredness and loss of appetite. But it often leads to aÂ bacterial infection that can develop into bronchitis or pneumonia, and occasionally into pleurisy (inflammation of the pleurae), or myocarditis (inflammation of the heart muscle). Patient: Oh, Iâ&#x20AC;&#x2122;d rather avoid that. Is there any way of preventing it? Nurse: One possibility of effective flu prevention is vaccination. The best time to get the flu jab is in the autumn. Patient: And isnâ&#x20AC;&#x2122;t there aÂ risk of getting ill after being vaccinated? Iâ&#x20AC;&#x2122;ve heard aÂ lot of people saying that they got the flu jab and got ill afterwards. Nurse: Thatâ&#x20AC;&#x2122;s nonsense. The vaccination can cause side effects: most commonly aÂ short-term swelling or redness appears at the site of injection, or you may feel tired or experience muscle and joint pain and fever, but these side effects will disappear quickly and donâ&#x20AC;&#x2122;t require treatment. Patient: Ok. And where should IÂ go if IÂ decide to get the vaccination? Nurse: You should call us, because the flu vaccine is available from your GP. But

you can also check with aÂ vaccination centre or with the department of infectious diseases at aÂ hospital. You should pay for it yourself and you will need aÂ further vaccine each year. Patient: Well, thank you very much for the information, nurse. Nurse: You are welcome. You can see the doctor now, sheâ&#x20AC;&#x2122;s free. SLOVNĂ? ZĂ SOBA to transmit â&#x2020;&#x2019; pĹ&#x2122;enĂĄĹĄet, ĹĄĂĹ&#x2122;it; pĹ&#x2122;edat; sdÄ&#x203A;lit; vysĂlat droplet â&#x2020;&#x2019; kapiÄ?ka, kapĂŠnka to peak â&#x2020;&#x2019; vrcholit, kulminovat, dosĂĄhnout maxima to trouble â&#x2020;&#x2019; trĂĄpit, zlobit; ruĹĄit how come â&#x2020;&#x2019; jak to, proÄ? moreover â&#x2020;&#x2019; navĂc, nadto, kromÄ&#x203A; toho lozenge â&#x2020;&#x2019; pastilka to mistake something/body for something/ body else â&#x2020;&#x2019; zamÄ&#x203A;nit nÄ&#x203A;co za nÄ&#x203A;co, splĂŠst si weariness â&#x2020;&#x2019; malĂĄtnost, Ăşnava rather â&#x2020;&#x2019; radÄ&#x203A;ji, spĂĹĄe; trochu, ponÄ&#x203A;kud effective â&#x2020;&#x2019; ĂşÄ?innĂ˝, efektivnĂ jab â&#x2020;&#x2019; oÄ?kovĂĄnĂ, injekce to get ill â&#x2020;&#x2019; onemocnÄ&#x203A;t afterwards â&#x2020;&#x2019; potom, potĂŠ, pozdÄ&#x203A;ji nonsense â&#x2020;&#x2019; nesmysl, hloupost swelling â&#x2020;&#x2019; otok, opuchlina, zduĹ&#x2122;enĂ redness â&#x2020;&#x2019; zarudnutĂ to require â&#x2020;&#x2019; vyĹžadovat, poĹžadovat to check with â&#x2020;&#x2019; obrĂĄtit se na

12/13/12 12:48 PM

www.florence.cz / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150Â 00Â Praha 5, florence.redakce@ambitmedia.cz, tel.: +420Â 222Â 352Â 578 / Ĺ ĂŠfredaktorka: Magda HettnerovĂĄ, DiS.,Â e-mail:Â Âmagda.hettnerova@ambitÂmedia.cz / RedakÄ?nĂ rada: Mgr. Dana JurĂĄskovĂĄ,Â Ph.D.,Â MBA, pĹ&#x2122;edsedkynÄ&#x203A;, Mgr. Hana SvobodovĂĄ, Mgr. Lenka GutovĂĄ, MBA, Mgr. Galina VavruĹĄkovĂĄ, Bc. VladÄ&#x203A;na HomolkovĂĄ, Bc. Tamara StarnovskĂĄ, Mgr.Â Ivana KirchnerovĂĄ, RNDr.Â Romana MrĂĄzovĂĄ, Ph.D. / GrafickĂĄ Ăşprava: Josef Gabriel, Karel ZahradnĂk / Vydavatel: Ambit Media,Â a.Â s., www.ambitmedia.cz / Ĺ&#x2DC;editel vydavatelstvĂ: RNDr.Â Martin SlavĂk / Ĺ ĂŠfredaktor zdravotnickĂ˝ch titulĹŻ: Jan KulhavĂ˝, e-mail: jan.kulhavy@ambitmedia.cz / Marketing:Â Mgr.Â Julie LangerovĂĄ, DiS., gsm.:Â +420Â 725 826Â 434, e-mail: julie.langerova@ambitmedia.cz / Obchod: Alexandra ManovĂĄ, tel.: +420Â 724Â 811Â 983, e-mail: alexandra.manova@ambitmedia.cz, Josef0-0-0-75 MĂźller, tel.: + 420 730 169 422, e-mail: josef.muller@ambitmedia.cz / PersoOranĹžovĂĄ: CMYK 0-72-100-0 OranĹžovĂĄ: PMS 021 Ĺ edĂĄ: CMYK Ĺ edĂĄ: CMYK 0-0-0-75 Ĺ edĂĄ: PMS 7545 nĂĄlnĂ inzerce: fax: +420Â 222Â 352Â 573, e-mail: radkova.inzerce@ambitmedia.cz / Tisk:Â AHOMI, s.Â r.Â o., UÂ LouĹže 579, 250 67 Klecany / PĹ&#x2122;edplatnĂŠ: Ä&#x152;R: POSTSERVIS, oddÄ&#x203A;lenĂ pĹ&#x2122;edplatnĂŠho, PodÄ&#x203A;bradskĂĄ 39, 190Â 00Â PrahaÂ 9, fax:Â 284Â 011Â 847, predplatne@ambitmedia.cz, infolinka 800Â 300Â 302, www.periodik.cz; SK: Mediaprint Kapa - ÂPressegrosso, a.s., oddelenie inej formyÂ predaja, VajnorskĂĄ 137, 831Â 04Â Bratislava, tel. +421Â 244Â 458Â 821, fax +421Â 244Â 458Â 819, predplatne@abompkapa.sk / Cena vĂ˝tisku: 60Â KÄ?, roÄ?nĂ pĹ&#x2122;edplatnĂŠ:Â 570Â KÄ?Â /Â 31,90Â eurÂ / Ä&#x152;asopis vychĂĄzĂ 10krĂĄt roÄ?nÄ&#x203A; (vÂ lednu aÂ vÂ Ä?ervenci vychĂĄzĂ dvojÄ?Ăslo) / Registrace: MK Ä&#x152;R-E 16134, ISSN 1801-464X / PĹ&#x2122;etisk aÂ jakĂŠkoliv ĹĄĂĹ&#x2122;enĂ je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. NevyĹžĂĄdanĂŠ pĹ&#x2122;ĂspÄ&#x203A;vky se nevracejĂ. Redakce neodpovĂdĂĄ za jazykovou sprĂĄvnost inzerĂĄtĹŻ. / Copyright ÂŠ Ambit Media, a. s., 2013

www.hypokramed.cz

Účinná prevence proleženin Aktivní matrace Virtuoso Dekubity nejčastěji postihují imobilní pacienty, zejména pacienty s podporou životně důležitých funkcí na JIP, seniory a předčasně narozené děti v inkubátorech. Představují pro ně bolestivou a omezující komplikaci, která brání v progresu léčby a může vést až k ohrožení života. Proto je výhodových případech použít kvalitní antidekubitní mat né v rizikových matraci.

KONCEPT NULOVÉHO TLAKU Vrchní vrstva matrace je rozdělena do segmentů po třech vzduchových celách. Léčebného a preventivního účinku je dosaženo tak, že vždy jedna ze tří sousedních cel je prázdná a vytváří tak podmínky pro správné prokrvení rizikových partií, přičemž tělo pacienta má po celou dobu potřebnou oporu.

CYKLUS 7,5 MINUTY

VIRTUOSO O Unikátní kombinaci funkčních vlastností a naprosto nová řešení poskytuje aktivní systém Virtusoso. Matraci Virtuoso konstrukčně tvoří dvě vrstvy vzduchových komor (cel), spodní statická a vrchní pracující na principu střídání nulového tlaku. V intervalu 7,5 minuty se střídavě vyfukuje vždy jeden ze tří sousedních aktivních vzduchových válců.

Střídání nulového tlaku v jedné ze tří sousedících cel matrace Virtuoso probíhá v 7,5minutovém cyk7,5 min. lu. Celý cyklus se opakuje nepřetržitě, 24 hodin denně. 7,5minutový časový interval odpovídá přirozeným pohybům spícího člověka, který změní svoji polohu 8krát během jedné hodiny.

LINET spol. s r. o., Želevčice 5, 274 01 Slaný, Česká republika tel.: +420 312 576 400, fax: +420 312 522 668, e-mail: obchodcr @ linet.cz, www.linet.cz