11/14
florence listopad 2014 / ročník X 60 Kč, 2,90 € / www.florence.cz
Odborn ý č a sopis pro nelék ař ské zdr avot nické pr acovník y
s. 16 / Odborné téma
s. 26 / Praxe
s. 30 / Z konferencí
Rehabilitační metoda McKenzie
Poanestetická péče na dospávacím pokoji ve FN Ostrava a v ČR
Projekt přeshraniční spolupráce obohatil české i německé zdravotníky
s. 21 / Recenzované články
Muslimská klientela v českých lázních: specifika ošetřování a pobytu časopis obsahuje recenzované články
Odborné téma
Rehabilitace
47
1
editorial florence 11/14
Tělesná cvičení mohou nahradit mnoho léků, ale žádný lék na světe nemůže nahradit tělesná cvičení (Angelo Mosso)
D
vě stě. Přesně tolik různých svalů musíte zapojit, abyste udělali jeden jediný krok. Kroků pak uděláte za svůj život podle britských vědců tolik, že byste obešli celou zeměkouli minimálně dvakrát. Některé profese, mezi něž patří i zdravotní sestry, se však naběhají mnohem víc. Chůze je nejpřirozenější pohyb člověka, ovšem od vynálezu kola dělá člověk hodně pro to, aby ji nemusel provozovat. Chůze se doporučuje nejen jako účinný prostředek hubnutí, ale také jako prevence nejrůznějších onemocnění. A o jejím pozitivním vlivu na psychiku snad není ani třeba mluvit. Že je chůze nejlepší možné cvičení, hlásal už třetí americký prezident Thomas Jefferson. A aby nebyla chůze nuda a její pozitivní vliv na zdraví byl ještě větší, existují různé způsoby, jak ji oživit. Mezi ně patří i Nordic walking, neboli severská chůze, při níž se používají speciální hole. Nordic walking se řadí mezi kardiofitness aktivity, jako jsou plavání, běh, cyklistika nebo bruslení. Tyto aktivity vyhledávají nejen sportovci pro zlepšení fyzické kondice, ale i nesportovci nebo starší lidé, kteří chtějí začít s aktivním způsobem života nebo shodit pár přebytečných kil. Ovšem i tato aktivita, aby byla účinná, se musí provozovat správně. A (nejen) o tom, jak Nordic walking správně provozovat a jaký je jeho účinek na zdraví, se dočtete v tomto listopadovém čísle časopisu Florence. Odborné téma jsme tentokrát věnovali rehabilitaci. Dozvíte se v něm například co je a v čem spočívá metoda McKenzie nebo jak vypadá rehabilitační ošetřování v praxi a jak moc se jeho provozování v praxi liší od teorie. A protože jsme ani tentokrát nechyběli na zajímavých akcích, dočtete se na straně 34 například, o čem se hovořilo na 15. světovém kongresu prevence nemocničních nákaz, který se konal v Praze, nebo jak obohatil české a německé zdravotníky projekt přeshraniční spolupráce, který trval tři roky mezi nemocnicemi a zdravotnickými školami v severních Čechách a v Německu. A vzhledem k tomu, že se blíží Vánoce, připravili jsme pro vás další soutěž o skvělý dárek. Je jím proměna z rukou vizážisty a kadeřnice v hodnotě pět tisíc korun. Soutěž potrvá celý listopad a její pravidla najdete stejně jako soutěžní otázky na našem webu www.florence.cz. Přeji vám hezké čtení.
Magda Hettnerová, šéfredaktorka magda.hettnerova@ambitmedia.cz
florence Hledáte konkrétní článek? K bleskové orientaci vám pomohou naše webové stránky www.florence.cz. Najdete tu i rejstříky všech vydaných čísel. Více odborných článků najdete na webu v rubrice Florence +
Florence je také na facebooku. Přidejte se k nám!
obsah
2
florence 11/14
téma čísla 1 / Editorial 3 / Seriál Nový občanský zákoník VII: Odpovědnost za škodu 7 / Florence Akademie Zásady správné edukace diabetika 10 / Public relations Důležitost peritoneální dialýzy pro pacienty se sníženou pohyblivostí
Rehabilitace Rehabilitace (z lat. rehabilitatio = obnovení) je snaha navrátit poškozeného člověka do předešlého tělesného stavu či sociální a právní pozice, případně i úspěšný výsledek této snahy.
12
Odborné téma
Změny stárnoucího organismu 12 / Kdy u bolestivých stavů kloubů a páteře podávat/nepodávat analgetika? 14 / Správná technika Nordic walking a jeho vliv na zdraví 16 / Rehabilitační metoda McKenzie 19 / Rehabilitační ošetřovatelství – teorie a praxe
Recenzované články
z dalšího obsahu
Výzkumné sdělení 21 / Muslimská klientela v českých lázních: specifika ošetřování a pobytu
14 Správná technika Nordic walking a jeho vliv na zdraví
Praxe
4 / Šaty dělají člověka, uniforma sestru 2 26 / Poanestetická péče na dospávacím pokoji ve FN Ostrava a v ČR
24 Šaty dělají
Zprávy našich partnerů / Z konferencí
člověka, uniforma sestru
30 / Projekt přeshraniční spolupráce obohatil české i německé zdravotníky 32 / Praha hostila 15. světový kongres prevence nemocničních nákaz 34 / Lékaři a sestry v Olomouci diskutovali o problematice obezity 36 / MUDr. Radim Uzel, CSc., opět v Ústí nad Orlicí 36 / Pracovní setkání nefrologických sester se zabývalo klinickými aspekty péče
K bezpečnému pracovnímu prostředí společně s Evropou
34
38
www.florence.cz Ročník X., číslo 11, listopad 2014 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 10. 2014 Foto na titulní straně: Profimedia
fota: Profimedia, a archiv
Praha hostila 15. světový kongres prevence nemocničních nákaz
37 / Ze života nemocnic Den zdravé nemocnice v ÚVN Praha 38 / Názory K bezpečnému pracovnímu prostředí společně s Evropou 39 / Batist Nej sestřičkou 2014 se stala sestřička z jihlavské nemocnice 40 / Historie Vstup mužů do ošetřovatelství 42 / Public relations Pacient s nehojící se ránou na amputačním pahýlu dolní končetiny 43 / Personální inzerce 43 / Lekce angličtiny
3
seriál / právo text: Mgr. et Mgr. Eva Prošková, Ústav veřejného zdravotnictví a zdravotnického práva, 1. lékařská fakulta UK
Nový občanský zákoník VII: Odpovědnost za škodu recenzovaný článek
(pokračování dílu ze zářijového čísla Florence)
Způsob a rozsah náhrady újmy
N
ový občanský zákoník (NOZ) rozlišuje náhradu škody v užším slova smyslu, tj. majetkové újmy, a náhradu při újmě na přirozených právech člověka, která kromě nemajetkové újmy zahrnuje i náhrady při ublížení na zdraví či usmrcení, náhrady spojené s péčí o zdraví, náhradu ztráty výdělku v důsledku poškození zdraví apod. Náhrada újmy v sobě vždy zahrnuje povinnost nahradit škodu, naopak to ale neplatí – povinnost nahradit nemajetkovou újmu vzniká jen tehdy, pokud tak výslovně stanoví zákon.
Náhrada škody Nový občanský zákoník zpřesňuje i samotný pojem škoda, jímž se nyní rozumí újma na jmění, což je nejen snížení majetku (aktiv) poškozeného, ale také například zvětšení jeho dluhů (pasiv). To je důležitou změnou, jelikož dosavadní rozhodovací činnost soudů nespatřovala škodu v samotném vzniku povinnosti určitou částku v důsledku jednání škůdce uhradit, ale až v samotné újmě do majetkové sféry poškozeného, tedy např. zaplacením pokuty, která v důsledku jednání škůdce byla poškozenému vyměřena, popřípadě provedením exekuce na majetek poškozeného. To stavělo poškozeného do velmi nepříjemné situace, zejména pokud neměl prostředky na uhrazení svého závazku. Nyní tedy bude škůdce povinen zbavit poškozeného již jeho dluhu anebo mu za něj poskytnout náhradu. Další změnou je upřednostnění uvedení do předešlého stavu před finanční kompenzací (§ 2951 odst.1). Poškozený však bude moci vždy zvolit náhradu škody v penězích, podle toho, co považuje pro sebe za výhodnější. Škůdce může tuto možnost zvolit pouze v případě,
sjednali-li si to předem anebo nebylo-li by uvedení do původního stavu „dobře možné“. Nevyžaduje se tedy absolutní nemožnost plnění. Rozsah náhrady škody zůstává beze změny – hradí se skutečná škoda a ušlý zisk, tedy majetkový prospěch, kterého by poškozený dosáhl, kdyby nenastala událost způsobující odpovědnost za škodu. Pravděpodobnost dosažení zisku musí být vysoká, tedy blížící se jistotě. Přestože to není výslovně uvedeno, za skutečnou škodu je nutné považovat nejen přímé zmenšení majetku, respektive jeho hodnoty, ale i náklady, které poškozený musel vynaložit v důsledku porušení povinnosti druhé strany, včetně situace, kdy poškozený byl omezen ve využití věcí a práv, jež by jinak využíval. Pro určení náhrady škody v penězích se vychází z ceny věci v době poškození, zároveň se zohlední objektivní kritéria, tj. náklady na obstarání stejné nebo podobné věci. Zajímavou novinkou je povinnost škůdce uhradit i škodu zvláštní obliby, pokud škůdce věc poškodil svévolně nebo škodolibě. Zcela nová je i povinnost nahradit účelně vynaložené náklady při léčbě zvířete, přičemž nejsou neúčelné ani náklady podstatně převyšující cenu zvířete; to je potěšující zpráva zejména pro chovatele zvířat, která nemají žádnou nebo velmi malou ekonomicky vyjádřitelnou cenu; je to projevem toho, že zvířata přestala být považována za věc. Škoda se zásadně nahrazuje v celém rozsahu. Soud však, stejně jako doposud, může snížit náhradu z důvodů zvláštního zřetele hodných. Nově je výslovně stanoveno, že má přitom brát zřetel nejen na majetkové poměry škůdce, ale i poškozeného. To však neplatí
v případě, kdy byla škoda způsobena úmyslně anebo porušením odborné péče tím, kdo se hlásil k odbornému výkonu určité činnosti jako příslušník určité profese nebo stavu. Za jednání s odbornou péčí se považuje jednání se znalostí a pečlivostí, která je spojena s daným povoláním či stavem (§ 5). Jde tedy o činnost řádného lékaře, sestry, fyzioterapeuta, účetního, advokáta apod. Po osobě, která se chová jako příslušník určité profese, lze požadovat, aby také jednala s využitím těch mimořádných znalostí a dovedností a s charakteristickou pečlivostí, jakou vyžaduje taková profese, a to bez ohledu na to, jestli takovou činnost vykonává legálně, respektive jestli vůbec příslušníkem takové profese je. Nechová-li se taková osoba tak, jak vyžaduje lege artis, musí nést případné následky, které, jak bylo uvedeno, nelze snížit ani prostřednictvím moderačního oprávnění soudu. Pro škodu způsobenou porušením povinnosti zdravotnických pracovníků postupovat lege artis nebude tedy moci být toto právo soudu použito. V této souvislosti odkazuji na zvláštní případ odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávnou radou, jak bylo uvedeno v minulém díle tohoto seriálu.
4
florence 11/14
seriál / právo
foto: Profimedia
Za jednání s odbornou péčí se považuje jednání se znalostí a pečlivostí, která je spojena s daným povoláním či stavem (§ 5)
Výše náhrady škody se rovněž sníží tehdy, vznikla-li nebo zvětšila-li se následkem okolností přičitatelných poškozenému, pokud by nešlo jen o zanedbatelné působení. Jedná se tedy např. o situaci, kdy pacientovi vznikla škoda v důsledku porušení jak jeho vlastních povinností, tak i povinností zdravotnického pracovníka. V této souvislosti připomínám, že zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, nově upravuje i povinnosti pacientů, včetně povinnosti dodržovat navržený individuální léčebný postup, pokud pacient s poskytováním zdravotních služeb vyslovil souhlas, či se řídit vnitřním řádem poskytovatele (§ 41). V případě, že výši náhrady škody nelze přesně určit, stanoví ji soud podle spravedlivého uvážení všech okolností (§ 2955). Nejde však o libovůli; soud musí své úvahy řádně odůvodnit – bez odůvodnění je rozsudek nepřezkoumatelný, a tedy napadnutelný. Pokud nese odpovědnost za škodu více osob, ať už fyzických, či právnických, nahradí škodu společně a nerozdílně, tj. nesou solidární odpovědnost. Nad rámec dosavadní úpravy je pak
uvedeno, že pokud se více osob dopustí samostatných protiprávních činů (tedy nikoli nutně činů trestných), z nichž mohl každý způsobit škodlivý následek s pravděpodobností blížící se jistotě, a nelze-li určit, která osoba škodu způsobila, nesou solidární odpovědnost. Solidární odpovědnost znamená vzájemné ručení škůdců – poškozený se může hojit na jakémkoli z nich; ten pak má vůči ostatním škůdcům regresní nárok (postih), a to podle účasti jednotlivých osob na vzniku škody. Pokud je však některý ze škůdců zavázán podle zvláštního zákona jen do určité výše, platí pro něj solidární odpovědnost jen v rámci tohoto limitu. Tak tomu bude zejména u limitu odpovědnosti zaměstnanců podle zákoníku práce. Obdobně jako u snížení rozsahu náhrady škody, i zde může soud z důvodů zvláštního zřetele hodných rozhodnout, že škůdce nahradí pouze poměrnou část škody podle míry své účasti na škodlivém následku, ev. není-li to možné, podle pravděpodobné míry účasti. Tohoto moderačního oprávnění soud nemůže využít v případě, že se některý škůdce vědomě účastnil na způsobení škody
jiným škůdcem nebo je podněcoval či podporoval nebo pokud lze připsat celou škodu každému škůdci, byť jednali nezávisle, nebo má-li škůdce hradit škodu způsobenou pomocníkem a vznikla-li povinnost k náhradě také pomocníkovi (§ 2915). Regres lze využít i v případě, že je někdo povinen k náhradě škody zaviněné jinou osobou. Typicky půjde o odpovědnost toho, kdo při své činnosti použije zaměstnance, zmocněnce či jiného pomocníka, pokud tato osoba způsobí škodu. Nezměněna tak zůstává situace zaměstnanců, pokud jde o civilní odpovědnost za škodu – i nadále tedy odpovídá zaměstnavatel, stejné zůstávají i limity regresu stanovené zákoníkem práce. Metodika nemá a nemůže mít závazný charakter, je však pomůckou k naplnění zásady slušnosti. NS doporučil soudům, aby se jí řídily.
Náhrada při újmě na přirozených právech člověka Ochranou osobnosti se zabývaly již předchozí části tohoto seriálu. Zahrnuje zejména právo na život a zdraví, na
5
dĹŻstojnost, vĂĄĹžnost a Ä?est, soukromĂ a soukromĂ˝ Ĺživot, projevy osobnĂ povahy. UplatnĂ se tedy napĹ™. pĹ™i neoprĂĄvnÄ›nĂŠm naklĂĄdĂĄnĂ s osobnĂmi Ăşdaji, poruĹĄenĂ mlÄ?enlivosti, ale i poĹĄkozenĂ zdravĂ, vÄ?etnÄ› zpĹŻsobenĂ smrti, poskytnutĂ zdravotnĂ pĂŠÄ?e, vÄ?etnÄ› pĂŠÄ?e oĹĄetĹ™ovatelskĂŠ bez souhlasu, nejde-li o nÄ›kterou ze zĂĄkonnĂ˝ch vĂ˝jimek, kdy lze pĂŠÄ?i bez souhlasu poskytovat, neumoĹžnÄ›nĂ nĂĄvĹĄtÄ›v bez dĹŻvodu stanovenĂŠho zĂĄkonem o zdravotnĂch sluĹžbĂĄch, zveĹ™ejnÄ›nĂ podobenky bez souhlasu apod. TakovĂ˝m chovĂĄnĂm je naplnÄ›n delikt neoprĂĄvnÄ›nĂŠho zĂĄsahu do osobnosti. Jde o takovĂ˝ zĂĄsah, kterĂ˝ je poruĹĄenĂm prĂĄva, je objektivnÄ› zpĹŻsobilĂ˝ ohrozit nebo poruĹĄit pĹ™irozenĂŠ prĂĄvo Ä?lovÄ›ka, pĹ™iÄ?emĹž postaÄ?uje, Ĺže zĂĄsah reĂĄlnÄ› hrozĂ. NemusĂ jĂt o zĂĄsah zavinÄ›nĂ˝, pĹŻvodce zĂĄsahu mĹŻĹže bĂ˝t v dobrĂŠ vĂĹ™e, avĹĄak zavinÄ›nĂ je podmĂnkou nĂĄhrady nemajetkovĂŠ osobnostnĂ Ăşjmy v penÄ›zĂch. NĂĄroky z ochrany osobnosti jsou vĹĄak ĹĄirĹĄĂ: PoĹžadovat lze nejen nĂĄhradu nemajetkovĂŠ Ăşjmy, ale zejmĂŠna upuĹĄtÄ›nĂ od neoprĂĄvnÄ›nĂŠho zĂĄsahu, a dĂĄle odstranÄ›nĂ trvajĂcĂch nĂĄsledkĹŻ zĂĄsahu. V pĹ™ĂpadÄ› ĹĄkody na zdravĂ, ev. ĹživotÄ› vĹĄak pĹ™ipadĂĄ reĂĄlnÄ› v úvahu pouze prvnĂ moĹžnost. NĂĄrok na nemajetkovou Ăşjmu vznikĂĄ pouze v pĹ™Ăpadech, kdy tak vĂ˝slovnÄ› stanovuje zĂĄkon nebo kde si tak smluvnĂ strany vĂ˝slovnÄ› sjednaly. ZĂĄkon takovou povinnost ĹĄkĹŻdci stanovuje napĹ™Ăklad v pĹ™ĂpadÄ› zavinÄ›nĂŠ Ăşjmy na pĹ™irozenĂŠm prĂĄvu vyplĂ˝vajĂcĂm z ochrany osobnosti (§ 2956) a dĂĄle v pĹ™Ăpadech, kdy to odĹŻvodĹˆujĂ zvlĂĄĹĄtnĂ okolnosti, za nichĹž ĹĄkĹŻdce zpĹŻsobil Ăşjmu protiprĂĄvnĂm Ä?inem, zejmĂŠna poruĹĄil-li z hrubĂŠ nedbalosti dĹŻleĹžitou prĂĄvnĂ povinnost, anebo zpĹŻsobil-li Ăşjmu ĂşmyslnÄ› v touze niÄ?it, ublĂĹžit nebo z jinĂŠ pohnutky zvlĂĄĹĄĹĽ zavrĹženĂhodnĂŠ (§ 2971). Za nemajetkovou Ăşjmu se vĂ˝slovnÄ› povaĹžujĂ i duĹĄevnĂ Ăştrapy. Výťe pĹ™iměřenĂŠho zadostiuÄ?inÄ›nĂ za nemajetkovou Ăşjmu mĂĄ bĂ˝t stanovena tak, aby byly odÄ?inÄ›ny i okolnosti zvlĂĄĹĄtnĂho zĹ™etele hodnĂŠ, zejmĂŠna Ăşmysl, zvlĂĄĹĄtÄ› za pouĹžitĂ lsti, pohrĹŻĹžky, zneuĹžitĂ zĂĄvislosti poĹĄkozenĂŠho na ĹĄkĹŻdci, zveĹ™ejĹˆovĂĄnĂ, Ăşjma v dĹŻsledku diskriminace, jeho obavy ze ztrĂĄty Ĺživota Ä?i vĂĄĹžnĂŠho poĹĄkozenĂ zdravĂ.
KromÄ› nĂĄroku na nemajetkovou Ăşjmu mĹŻĹže vzniknout v dĹŻsledku Ăşjmy na pĹ™irozenĂ˝ch prĂĄvech Ä?lovÄ›ka i ťkoda v uŞťĂm slova smyslu (napĹ™. ztrĂĄta na vĂ˝dÄ›lku zpĹŻsobenĂĄ poruĹĄenĂm mlÄ?enlivosti), kterou je ĹĄkĹŻdce pĹ™irozenÄ› rovněŞ povinen uhradit. PomÄ›rnÄ› znaÄ?nĂ˝ch zmÄ›n doznala nĂĄhrada pĹ™i ublĂĹženĂ na zdravĂ a pĹ™i usmrcenĂ. Ăšjma na zdravĂ mĂĄ bĂ˝t odÄ?inÄ›na peněŞitou nĂĄhradou vyvaĹžujĂcĂ plnÄ› vytrpÄ›nĂŠ bolesti a dalĹĄĂ nemajetkovĂŠ Ăşjmy (§ 2958). MÄ›la-li ĹĄkoda nĂĄsledky pro budoucnost poĹĄkozenĂŠho, hradĂ se i ztĂĹženĂ spoleÄ?enskĂŠho uplatnÄ›nĂ. ZĂĄsadnĂ zmÄ›nou je, Ĺže nadĂĄle nestanovuje výťi tÄ›chto nĂĄhrad provĂĄdÄ›cĂ prĂĄvnĂ pĹ™edpis, ale soudy majĂ usilovat o urÄ?enĂ hodnoty takovĂŠ Ăşjmy, popĹ™ĂpadÄ› postupovat podle zĂĄsad sluĹĄnosti. S odvolĂĄnĂm se na potĹ™ebu prĂĄvnĂ jistoty vydal NejvyĹĄĹĄĂ soud metodiku, jiĹž soudĹŻm pĹ™i stanovovĂĄnĂ nĂĄhrady Ăşjmy doporuÄ?il. Tato metodika byla vypracovĂĄna ve spoluprĂĄci se SpoleÄ?nostĂ medicĂnskĂŠho prĂĄva, zĂĄstupci pojisti-
telĹŻ a dalĹĄĂch prĂĄvnickĂ˝ch a lĂŠkaĹ™skĂ˝ch profesĂ. Metodika nemĂĄ a nemĹŻĹže mĂt zĂĄvaznĂ˝ charakter, NejvyĹĄĹĄĂ soud ji vĹĄak povaĹžuje za pomĹŻcku soudĹŻ pro naplnÄ›nĂ zĂĄsad sluĹĄnosti. Metodika upravuje jednak odĹĄkodnÄ›nĂ bolesti, jednak ztĂĹženĂ spoleÄ?enskĂŠho ÂuplatnÄ›nĂ. NĂĄhrada bolesti je zaloĹžena na podobnĂ˝ch zĂĄsadĂĄch, jeĹž byly dosud upraveny zruĹĄenou vyhlĂĄĹĄkou Ä?. 440/2001 Sb., jejich ĂşÄ?elem je odĹĄkodnit nejen bolest v uŞťĂm slova smyslu, ale i urÄ?itou mĂru nepohodlĂ, stresu a obdobnĂ˝ch obtĂŞà spojenĂ˝ch s utrpÄ›nou zdravotnĂ Ăşjmou (vÄ?etnÄ› obavy ze ztrĂĄty Ĺživota Ä?i vĂĄĹžnĂŠho poĹĄkozenĂ zdravĂ), a to v rozsahu, kterĂ˝ je s danou bolestĂ obvykle spjatĂ˝ (tzv. bolest v ťirĹĄĂm smyslu). PĹ™ĂpadnĂŠ dalĹĄĂ obtĂĹže, jejichĹž mĂra pĹ™esahuje obvyklou zĂĄtěŞ poĹĄkozenĂŠho (nad rĂĄmec komplikacĂ ocenitelnĂ˝ch procentnĂm zvýťenĂm), pĹ™edstavujĂ dalĹĄĂ nemajetkovou Ăşjmu, kterou je nutnĂŠ posoudit individuĂĄlnÄ›. Zcela novÄ› vĹĄak byla v metodice pojata nĂĄhrada ztĂĹženĂ spoleÄ?enskĂŠho
inzerce
Hlasujte pro svou favoritku v soutĂœĹži Miss Sestra 2014! VĂce informacĂ na www.misssestra.cz
organizĂĄtor: We Make Media, s. r. o. tel.: +420 775 449 389 e-mail: info@wemakemedia.cz www.wemakemedia.cz
06 LQ]HUFH VHVWHUQD QHZ [ LQGG
pod zĂĄĹĄtitou:
6
florence 11/14
seriál / právo uplatnění, kde se s využitím Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví WHO pokouší o lepší zohlednění následků újmy v jednotlivých aktivitách života spíše než její etiologie, a to jednak ve vztahu k průměrnému poškozenému, jednak s přihlédnutím k individuálním odlišnostem každého jednotlivého případu. Je tedy opuštěno hodnocení na základě lékařských diagnóz, namísto toho bude tento typ újmy vyčíslován pomocí procentního vyjádření ztráty životních příležitostí v jednotlivých oblastech společenského zapojení. Současná metodika přitom vyšla z toho, že maximální, tj. stoprocentní ztráta uplatnění ve všech doménách bude odpovídat náhradě 10 milionů Kč, přičemž současné výše odškodnění již tyto částky převyšují. Autoři metodiky však sami zdůrazňují, že je nutné zohledňovat okolnosti každého jednotlivého případu jak na straně poškozeného, tj. např. ztrátu výjimečně lepší budoucnosti, věk, tak i na straně škůdce, a výši náhrady pak přiměřeně zvýšit, a to až o třicet procent. Mezi další náhrady při ublížení na zdraví a usmrcení patří náhrada nákladů spojených s péčí o zdraví, kdy škůdce hradí, stejně jako doposud, i přiměřené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil. Dalším nárokem je náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem. Hradí se i náhrady za ztrátu výdělku nebo důchodu poškozeného, a to peněžitým důchodem, ev. jednorázovým odbytným. Pokud byl poškozený živitelem, respektive byl povinen jím být ke dni své smrti, je škůdce povinen hradit náklady na výživu pozůstalým, soud může takový příspěvek na výživu přiznat i osobě, které usmrcený výživu poskytoval bez vyživovací povinnosti. Postmortální ochrany osobnosti se může domáhat kterákoli z osob jemu blízkých (§ 82). Smrtí člověka tedy jeho vlastní osobnostní nároky zanikají (nově s výjimkou práv, která již byla uplatněna nebo uznána jako dluh), ale vznikají nové jeho pozůstalým. Současně však vznikají nové, samostatné nároky. Jde o samostatné nároky jakékoli a každé osoby blízké, bez ohledu na hierarchii. Obdobný nárok mají i právnické osoby,
pokud zásah do osobnosti zemřelého souvisel s jeho činností v ní. Takový nárok má právnická osoba i za života poškozeného, avšak pouze s jeho souhlasem.
Smluvní ujednání o budoucí újmě Nový občanský zákoník rozšířil autonomii smluvních stran i co do možnosti vzdát se práv, která teprve v budoucnu vzniknou. V určitých případech však toto právo omezuje, neplatná tak budou ujednání, jež předem vylučují nebo omezují povinnost k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech anebo způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti; nepřihlíží se ani k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoli újmy. V těchto případech se práva na náhradu nelze ani platně vzdát (§ 2898). Za hrubou nedbalost lze považovat jednání, které se blíží úmyslu, tedy porušení takové povinnosti, kterou standardně uvažující člověk nepřehlédne. Roli zde hraje závažnost povinnosti i míra přehlédnutí. Lze tedy shrnout, že budoucího nároku způsobeného poškozením pacienta se nelze platně vzdát, jelikož půjde o újmu způsobenou na jeho přirozených právech; navíc pacient je ve vztahu k poskytovateli slabší stranou. Povinnosti k náhradě škody se nelze nikdy zprostit jednostranným oznámením, lze je pouze (s výše uvedeným limitem) smluvit. Jednostranné prohlášení však může být posouzeno jako varování před nebezpečím, které může mít za následek vyhodnocení soudu jako spoluzavinění poškozeného, pokud nepřizpůsobil své jednání očekávatelnému nebezpečí (§ 2898). Skutečnost, že se někdo dobrovolně jedná tak, že riskuje, tedy že přijal riziko oběti, a to i za okolností, které lze považovat za neprozřetelné, neznamená, že by se vzdal práva na náhradu škody (§ 2899).
Škoda způsobená tím, kdo nemůže posoudit následky svého jednání Náhrada škody způsobené nezletilým, který nenabyl plné svéprávnosti, nebo tím, kdo je stižen duševní poruchou, zůstává bez podstatných změn. Taková
osoba nahradí škodu pouze tehdy, byla-li schopná ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. Novinkou je pouze to, že poškozenému náleží náhrada škody i tehdy, nebránil-li se škůdci ze šetrnosti k němu. Nové je i právo na náhradu škody v případě, že taková osoba nebyla schopna své jednání ovládnout a posoudit jeho následky, pokud je to spravedlivé se zřetelem k majetkovým poměrům škůdce a poškozeného (§ 2920). Beze změny zůstává povinnost nahradit škodu za škůdce, popřípadě společně s ním osobě, která nad ním zanedbala náležitý dohled.
Promlčení Skutečnost, že je nárok promlčen, neznamená, že zaniká – při jeho zaplacení nevzniká bezdůvodné obohacení. Soud k promlčení přihlíží pouze na námitku strany. Nový občanský zákoník promlčecí doby prodlužuje, a to z dosavadní délky dvou let na tři roky u subjektivní lhůty (ta běží ode dne, kdy se žalobce dozvěděl, respektive mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo ji způsobil) a ze tří na deset let u objektivní lhůty (ta běží ode dne, kdy se událost stala). U škody způsobené úmyslně nebo v souvislosti s úplatkem se prodlužuje na deset let. Pokud jde o škodu na zdraví, stejně jako doposud platí pouze subjektivní promlčecí doba, stejně jako u škody způsobené na životě či svobodě. Novinkou je, že si lze ve smlouvě ujednat kratší nebo delší promlčecí lhůtu počítanou ode dne, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé, než jakou stanoví zákon, nejméně však v trvání jednoho roku a nejdéle v trvání patnácti let. K takovému ujednání se však nepřihlíží, je-li v neprospěch slabší strany, tedy např. pacienta či zaměstnance. K takovému ujednání nelze přihlížet ani tehdy, kdyby nárok vyplýval z újmy na svobodě, životě nebo zdraví anebo z úmyslného porušení povinnosti.
Celý seriál recenzovali: JUDr. Dominik Brůha advokát JUDr. Jana Konečná advokát
Florence Akademie
7
Moderní diabetologie
text: Bc. Renáta Říhánková, Diabetologické centrum FN Plzeň, rihankova@fnplzen.cz, foto: autorka
Zásady správné edukace diabetika
Diabetes mellitus je v posledních letech rostoucím celospolečenským problémem. Je označován za epidemii 3. tisíciletí. Pokud není onemocnění dostatečně a včas léčeno, ohrožuje nemocného rozvojem nebezpečných akutních a posléze pozdních komplikací. Komplikace výrazně ovlivňují kvalitu života nemocných a významně zvyšují náklady na léčbu. Potřeba kvalitní edukace vystupuje do popředí mnohem více než v jiných medicínských oborech a stává se jedním ze základních pilířů léčby tohoto onemocnění. Historie Význam edukace v léčbě diabetu sahá hluboko do historie, do doby Elliotta P. Joslina (1869–1962), amerického lékaře, který se jako první v USA specializoval na diabetes a založil největší léčebně--edukační centrum pro diabetiky v Bostonu (dnes Joslin Diabetes Center). E. P. Joslin byl jedním z prvních propagátorů edukace ve 20. letech našeho století. Jeho výrok „Diabetik, který ví nejvíce, žije nejdéle,“ vystihuje podstatu edukace. Jeho dalším známým heslem pak je: „Učte se, jako byste měli žít věčně. Žijte, jako byste měli zemřít zítra.“ Joslin Diabetes Center v Bostonu v USA uděluje diabetikům aplikujícím si inzulin 50 let tzv. Joslinovu medaili. Na této stříbrné medaili jsou zobrazeni tři ušlechtilí koně pádící bok po boku. Jeden nese jméno Inzulin, druhý Dieta a třetí Cvičení. Jedná se o metaforické ztvárnění tří tradičních aspektů léčby diabetu. Dnes již víme, že vozka držící v rukou otěže péče o dia betiky je sám pacient. Toto symbolické ztvárnění se v r. 1997 stalo logem Sekce sester České diabetologické společnosti (ČDS). Vedle vozky je ve vozíku ještě druhá
postava, tou je podle našich představ edukátor, který mu radí, jakou taktiku v dlouhém a náročném běhu zvolit.
Smysl edukace Slovo edukace pochází z latinského educatio, což znamená výchova. Jde o celoživotní výchovu pacienta k zodpovědné péči o svou nemoc. Jejím smyslem je poskytnout pacientovi dostatek informací a praktických dovedností vhodnou formou tak, aby spolehlivě věděl, co dělat, jak léčit a kontrolovat svou nemoc co nejvíce samostatně. Jen poučený a pozitivně motivovaný pacient chápe smysl dodržování diabetického režimu. Úspěch léčby diabetu tedy záleží z více než 80 % na spolupráci nemocného.
Vliv psychiky při léčbě a edukaci Diabetes mellitus je jedno z psychicky nejnáročnějších onemocnění. Provází je řada pravidel a omezení, což pacienti negativně přijímají. Nemoc pacienta poznamenává. Člověk se musí se svou nemocí vyrovnat. Proces přijetí či vyrovnání se s nemocí (tzv. „copying“) prochází pěti základními fázemi, které zásadním
způsobem ovlivňují schopnost nemocného přijímat doporučení, akceptovat rady a nabývat nových dovedností. Začíná v okamžiku sdělení diagnózy nemocnému a pokračuje v následující posloupnosti: 1. šok, popření skutečnosti („Ne, to není pravda, já nemám cukrovku.“); během této fáze není pacient ochoten ani schopen přijímat rady ani se učit; 2. revolta, vzbouření, odpor („Proč se to stalo zrovna mně?“); 3. smlouvání („Dobře, budu si aplikovat inzulin, ale pouze dvakrát denně.“); 4. deprese s nadějí („Není mi dobře, potřebuji léčbu, ale zvládnu to?“); 5. přijetí, akceptování. Časový úsek, během něhož projde člověk těmito fázemi, se udává minimálně jeden rok. Při edukaci bychom měli akceptovat posloupnost jednotlivých fází přijetí nemoci, měli bychom se snažit odhalit či rozpoznat, v které fázi z výše uvedených se nemocný v dané chvíli nalézá. S ohledem na tuto skutečnost by pak měla být aktuálně upravena strategie a cíle edukace tak, aby byla maximálně efektivní. Pouze tímto způsobem lze předejít vzniku bariér v oblasti komunikace, které mohou poznamenat další vzájemnou spolupráci. Psychologická pomoc by měla pacientovi usnadnit lépe překonat obtížnou cestu mezi negativními vývojovými fázemi tak, aby se s chorobou dokázal co nejdříve vyrovnat.
Fáze edukace Edukace diabetika není jednorázová „výuka“, ale celoživotní, kontinuální proces. Jednotlivé fáze edukace a jejich posloupnost bychom měli volit podle důležitosti problémů, které má nemocný v danou chvíli zvládnout. Počáteční edukace má být individuální a obsahovat pouze základní nezbytné informace zaměřené na nejdůležitější znalosti a dovednosti. V této fázi je rozhodující navázat s pacientem přátelský vztah a získat jeho důvěru. Informace sdělovat v klidném a nerušeném prostředí. Postupovat pomalu a vytvořit nemocnému dostatek prostoru pro jeho otázky a obavy. Náš přístup může zásadně ovlivnit další vývoj nemoci, chování a přístup pacienta k léčbě. Ve fázi specializované (hloubkové) edukace navazujeme a rozšiřujeme
Florence Akademie
florence 11/14
Moderní diabetologie
3. individuální přístup 4. postupné řešení konkrétních problémů, podpora vlastního řešení pacientem 5. srozumitelnost (zohlednit věk, intelekt, fyzický a psychický stav) 6. jednoduchost a názornost – nezahltit přemírou informací, používat názorné pomůcky, praktický nácvik, písemné materiály 7. pochvala, motivace 8. týmový přístup – jednotný s lékařem a dalšími odborníky (sestry, nutriční terapeut, psycholog, fyzioterapeut, sociální pracovnice) 9. ověření a upevnění znalostí pacienta – opakování 10. vytvořit pacientovi prostor (dotazy, obavy), spolupráce s rodinou Praktický nácvik při edukaci pacienta
témata počáteční edukace. Pacient má již první praktické zkušenosti, mohou se objevit první problémy, na které chce znát odpověď. Postupně přidáváme nové informace zaměřené na prevenci a léčbu komplikací nebo řešení mimořádných situací (např. cestování, nemoc, sport, těhotenství). V této fázi se osvědčuje skupinová forma edukace. Skupinová edukace může pacienta obohatit o zkušenosti jiných diabetiků a zároveň při ní lze předat informace většímu počtu pacientů. Reedukace slouží k ověření, případně doplnění a upevnění získaných znalostí z problematiky léčby diabetu. Informace a dovednosti, které se pacient na začátku léčby naučil, často dříve či později vlivem stereotypu zapomíná. Je třeba stále hledat novou motivaci a posilovat pacientův zájem o léčbu. Reedukace by proto měla být součástí každé návštěvy, minimálně čtyřikrát do roka.
Pravidla úspěšné edukace Špatná, nedostatečná nebo nepřiměřená edukace diabetika a jeho rodiny se odráží ve zhoršené léčbě cukrovky a z toho vyplývajících komplikací. Edukace může mít mnoho podob, ale první stupeň úspěchu je trpělivost. Co nám připadá samozřejmé, nemusí být samozřejmé pro pacienta. Druhým stupněm úspěchu je víra a důvěra pacienta v zdravotnický tým. Návštěva v ordinaci by neměla připomínat obchodní jednání, kde se rozhovor odbývá pouze v číslech
Edukace v Diabetologickém centru glykémie, hmotnosti nebo dávek inzulinu. Pacient musí být přesvědčen, že nás zajímá on sám. Edukace je časově náročná. Problematiku diabetu nelze zvládnout během jednoho sezení. Informace je potřeba postupně dávkovat a vhodně načasovat tak, aby pacient nebyl zahlcen množstvím informací nebo naopak neměl informací nedostatek. V úvodu edukace je vhodné posouzení intelektuální schopnosti pacienta, jeho představivosti a manuální zručnosti. Důležitá je analýza dosavadního způsobu života (rodinné zázemí, zaměstnání, koníčky, stravovací návyky, pravidelná fyzická aktivita atd.) Při edukaci bychom měli mít na paměti pravidlo čtyř „NE“, které je běžné pro učení ve stresu. Pacient při naší edukaci: → NEposlouchá, co mu říkáme → NErozumí naší edukaci → NEdělá, co mu doporučíme → NEvydrží se o sebe starat dlouhodobě. Podstata úspěšné edukace je vystižena v následujícím desateru:
Desatero – pravidla úspěšné edukace: na co bychom neměli zapomínat 1. edukovat vždy podle plánu a ověřovat efekt edukace (strukturovaná edukace) 2. přátelská atmosféra – důvěra (může ovlivnit další spolupráci)
Výhodou Diabetologického centra je možnost poskytovat pacientům komplexní péči. Jde o vzájemnou spolupráci týmu lékařů a sester. Spolupracujeme s nutričními terapeuty, fyzioterapeutem, psychologem. Zajišťujeme edukaci nejen pro ambulance, ale také pro hospitalizované pacienty v rámci celé FN Plzeň. Máme možnost edukovat mimo prostory ambulance. Klidné prostředí a pocit soukromí pomáhá pacientům zmírnit počáteční strach a obavy. Během edukace se nám osvědčilo propojení edukačních technik. Využíváme názorné pomůcky, pacient je do edukace aktivně zapojen. Snažíme se dát nemocnému prostor pro jeho dotazy. Velmi se nám osvědčily rekondiční pobyty, pořádané v rámci Diabetologického centra několikrát ročně. Pacienti mohou využít týdenní nebo víkendové rekondice, na které mohou jet spolu se svými partnery. Rekondice významně podporují motivaci pacientů, která často v průběhu života selhává, tak jak se střídají fáze zlepšení a zhoršení nemoci. Kladné ohlasy našich pacientů na rekondiční pobyty jsou zároveň velkou motivací i pro nás zdravotníky. Citováno z dopisu jedné z účastnic rekondice: „Týdenní pobyt je přínosný v mnoha směrech. Strávíte čas s lidmi, kteří mají stejnou nemoc, a zjistíte, že se s ní dá dobře žít i pracovat. Můj osobní dojem je ten, že se v žádné sebelepší ordinaci ne-
9
dozvíte ani za deset let to, co na rekondici Žinkovy za jediný týden.“
Konverzační mapy aneb edukace hrou Tato forma skupinové edukace je s oblibou využívána zejména při rekondicích. Edukační pomůckou je velká obrázková mapa a „hrací kartičky“. Tato interaktivní pomůcka pomáhá lidem si zábavnou formou osvojit všechny důležité informace. Zároveň aktivuje pacienty k sdílení jejich zkušeností, k formulaci vlastních problémů a jejich řešení.
Videozáznam edukace Nová edukační metoda, kterou jsme zavedli do praxe. Osvědčila se nám zejména u pacientů, u kterých se zaváděla léčba inzulinovou pumpou. Technická náročnost byla častým úskalím pro mnohé, zejména starší pacienty. Velkou výhodou je možnost průběžného záznamu prostřednictvím DVD přehrávače, který pacientům během hospitalizace zapůjčíme. Záznam je přizpůsoben individuálním potřebám a pacienti jej obdrží při propuštění z nemocnice.
Ověření znalostí a záznam edukace O každé edukaci by měl být vypracován záznam. V našem centru jsme zavedli jednotnou dokumentaci, která nám usnadnila a zkvalitnila vzájemné předávání informací. Je součástí řízené dokumentace a je využívána v rámci celé FN. Zápis zahrnuje probrané téma, průběh edukace a také plán pro příští kontrolu. Záznam současně slouží jako doklad o provedené edukaci, zpětná vazba a pomůcka při příštích kontrolách.
Vzdělávání sester V rámci zlepšení kvality péče a informovanosti pořádáme v rámci FN odborné semináře pro sestry, které pečují o diabetiky. Jedná se nejen o sestry z interních oddělení, ale také z dalších klinik jako chirurgie, ortopedie, onkologie atd. Přínosem by měl být i nově vypracovaný Standard aplikace inzulinu, který vstoupil v platnost v září letošního roku.
Kam směřujeme v edukaci – nové projekty V ČR je bohužel pouze několik diabetologických center, která mají svého
edukátora, nutričního terapeuta a psychologa. Edukace diabetiků probíhá většinou na ambulancích, které jsou buď soukromé, nebo státní. Na ambulanci pracuje kromě lékaře specialisty většinou pouze jedna zdravotní sestra. Zajistit dostatečnou a kvalitní edukaci v omezených podmínkách ambulance je velice náročné. Za velmi úspěšný proto považujeme projekt tvorby nových edukačních materiálů, které jsou určeny pro diabetiky 2. typu, u kterých je zahájena léčba inzulinem, a pro sestry, které je edukují. Hlavní myšlenkou tohoto projektu bylo sjednotit edukační postupy a vytvořit jednotnou dokumentaci pro sestry. Pro pacienty vytvořit jednoduché a názorné edukační materiály, které jim pomohou lépe se orientovat a léčbu inzulinem zvládnout. Do projektu se zapojily nejen sestry z diabetologických center, ale i sestry z terénu. Dále přední lékaři diabetologové a psychologové, kteří se zabývají edukací. Při tvorbě materiálů vycházely sestry ze svých zkušeností z praxe a také z nejčastějších chyb, kterých se pacienti dopouštějí. Edukační materiály by měly sloužit sestrám, které v diabetologii začínají a nemají s edukací tolik zkušeností, ale i sestrám s dlouholetou praxí. Nové materiály byly představeny v rámci sesterských workshopů na několika místech republiky a na letošních Diabetologických dnech v Luhačovicích.
Co je obsahem materiálů? 1. Edukační materiály pro pacienty Jsou ve formě trhacích bloků a každý list je zaměřen na konkrétní téma. Obsahují názorné a stručné informace, které jsou důležité při zahájení léčby inzulinem. Pacient zde najde: → zásady pro správnou aplikaci a manipulaci s inzulinovým perem, → pokyny, jak postupovat při hypoglykémii a hyperglykémii, → pokyny pro strukturované měření glykémií. Další materiál obsahuje přehled nejčastějších chyb a omylů spojených s inzulinovou léčbou a zároveň rady, jak případné chyby řešit. V materiálu „Nemějte obavy z inzulinu“ může pacient najít odpověď na ně-
které otázky, které si klade v souvislosti s aplikací inzulinu. 2. Edukační materiály pro sestry – Metodika vedení edukace Tento materiál v kroužkové vazbě má dvě části. → První část je věnována psychickým bariérám, které léčbu inzulinem provázejí. Při edukaci se jim většinou nevěnuje dostatečná pozornost. Často jsou v pozadí nespolupráce a špatné kompenzace. Materiál obsahuje rady, jak s pacientem komunikovat a jak vést rozhovor, dále přehled nejčastějších bariér a doporučení pro sestru, jak je pomoci řešit. → Druhá část obsahuje přehled informací, které by měly být pacientovi postupně předány, aby se v každodenní rutině na nic nezapomnělo, tím se usnadní vlastní edukace. Jsou vodítkem, manuálem, jak postupovat, jaké informace postupně sdělit, součástí je i zpětná vazba, kontrolní otázky k ověření znalostí a vzor dokumentace (záznam o edukaci).
Závěr Cílem kvalitní edukace není jen předávání informací, ale především empatie a individuální přístup zaměřený na potřeby pacienta. Jen motivovaný pacient může získat jistotu, převzít zodpovědnost za své zdraví a plně se zařadit do života. Úroveň edukace rovněž závisí na schopnostech a znalostech edukátora. Věříme, že zavedení systému vzdělávání, vytvoření jednotných standardů a rozšíření edukačních center by mohlo pomoci zlepšit kvalitu edukace a tím snížit náklady na léčbu.
Literatura
1. Jirkovská A a kol. Jak (si) léčit a kontrolovat diabetes. Praha: Panax, 1999. 200 s. ISBN 80-902126-6-2 2. Jirkovská A a kol. Kaleidoskop edukace léčby inzulinem. Praha: MEDICAL TRIBUNE CZ, 2013. 176 s. ISBN 978-80-87135-46-4 3. Říhánková R, Košková M, Szabó M, Urbancová K. Metodika edukace pacientů s DM 2. typu – léčba inzulínem
Projekt Florence Akademie podpořily VZP ČR a www.dm2t.cz.
10
florence 11/14
public relations
Důležitost peritoneální dialýzy pro pacienty se sníženou pohyblivostí Příběh Ludmily Vackové
foto: Profimedia
J
e mi 66 let a žiji v Novém Městě nad Metují. O svých problémech s ledvinami jsem se dozvěděla, když mi bylo šestnáct let. Tehdy jsem se začala i léčit. V dospělosti jsem pracovala jako fotografka ve fakultní nemocnici v Košicích, kromě jiného jsem chodila fotografovat kojence do kojeneckého ústavu. Tam jsem také poznala chlapce, kterého jsem později adoptovala. Bylo mu tehdy teprve půl roku. Asi rok na to, v roce 1973, jsem onemocněla chřipkou. Říkalo se jí tehdy španělská chřipka a dá se říci, že mé ledviny zcela zdevastovala. Musela jsem okamžitě nastoupit na hemodialýzu. V tomto období jsem většinou ležela a trpělivě čekala na transplantaci. Až po úspěšné transplantaci jsem začala pracovat. Nechtěla jsem ztratit kontakt s okolím a také v rámci rehabilitace jsem pracovala až do svých čtyřiceti let. Ale už ne v oboru. Hnací silou mého života se stal můj syn. Byl hlavním zdrojem motivace a síly prát se s nemocí. Další děti jsem kvůli nemoci mít nemohla, říká Ludmila Vacková, která se s druhým manželem kvůli rozdělení Československa přestěhovala do Čech. Po selhání ledvin dojížděla celý rok na hemodialýzu do Hradce Králové a také se zapsala na čekací listinu na transplantaci ledviny. Na hemodialýzu chodila třikrát týdně na osm hodin. Jíst mohla jen během dialýzy a pila jen pár doušků denně. „Mám různé zdravotní problémy, ale tento rok byl nejhorším obdobím mého života. Mé zkušenosti jsou vesměs špatné, ale může to být i tím, že to bylo před čtyřiceti lety a od té doby se jistě hodně změnilo,“ říká Ludmila Vacková. Příští rok v lednu uplyne čtyřicet let od chvíle, co jí v IKEM transplantovali ledvinu. „Štěp se chytil velice rychle, ledvina už po třech týdnech fungovala na sto procent, jíst jsem mohla bez omezení a po dvou měsících jsem šla domů. Štěp, tedy transplantovaná ledvina, vydržel krás-
ných 27 let. Prý se tak řadím mezi české rekordmany. Byl to skvělý čas. Neměla jsem téměř žádné omezení. Mohla jsem jíst a pít cokoliv, ale střídmě. Hlavně pití jsem nepřeháněla. Na radu MUDr. Ivany Reneltové jsem vypila jen tolik, kolik jsem potřebovala pít. Jezdila jsem na kole a chodila na túry s manželem. Ráda jsem i zahradničila, pletla svetry a měla spoustu dalších aktivit. Na kontroly do Prahy jsem jezdila třikrát až čtyřikrát ročně,“ popisuje svůj život po transplantaci paní Ludmila. MUDr. Božena Hájková z FN Hradec Králové, která má nyní paní Vackovou ve své péči, k tomu dodává: „Průměrná doba funkce transplantované ledviny je v současnosti kolem deseti let. Po celou dobu po transplantaci musí pacient každý den užívat předepsanou medikamentózní léčbu, tzv. imunosupresiva. Nová imunosupresiva významně prodlužují přežívání transplantované ledviny, ale i tak je třicet let funkční transplantovaná ledvina výjimkou,“ shrnuje MUDr. Hájková a vysvětluje, jaké možnosti mají pacienti, pokud o ledviny přijdou: „Pacient s chronickým selháním ledvin může být léčen buď hemodialýzou, nebo peritoneální dialýzou. K léčbě hemodialýzou musí nemocný dojíždět dvakrát až třikrát týdně do dialyzačního střediska asi na pět hodin. Peritoneální dialýzu si sám nemocný nebo jeho rodinný příslušník provádí v domácím prostředí bez nutnosti cestování do nemocnice. Je zřejmé, že tato druhá metoda je s výhodou používána u star-
ších nemocných, málo pohyblivých a též u nevidomých.“ „Bohužel ještě v době, kdy ledvina fungovala, se u mě projevily artritida a revma, takže mám teď některé klouby zdeformované, a tím pádem mám i velice sníženou schopnost pohybu. V podstatě buď sedím, nebo ležím. Po 25 letech se začala filtrační schopnost ledviny pomalu vytrácet a tuto situaci bylo nutné řešit. O možnosti léčby pomocí peritoneální dialýzy jsem se dozvěděla před 13 lety od nefrologa MUDr. Petra Fixy. Vzhledem k stavu mých žil byla peritoneální dialýza vlastně jediným možným řešením. Tehdy jsem poprvé slyšela o automatické peritoneální dialýze, tedy dialýze, která probíhá v domácím prostředí a obvykle přes noc. Podrobněji mi principy léčby vysvětlila MUDr. Božena Hájková z Fakultní nemocnice v Hradci Králové, která mne má na starosti dodnes,“ říká Ludmila Vacková, o kterou se dnes také stará její milující manžel. Je jí oporou a hlavní spojnicí mezi domovem a venkovním světem. Před pěti lety totiž oslepla. „Manželka stále říkala: musím se dožít, až syn dokončí základku, musím mu jít na stužkovací večírek a dožít se jeho maturity, musím mu jít na promoci, a nakonec – musím být na jeho svatbě a dožít se vnoučete. A toho všeho dosáhla,“ dodává pan Vladimír Vacek, který se všemi silami stará o léčbu a komfort své ženy. „U domácí dialýzy většinu noci prospím. Jsem od osmi hodin večer do šesti hodin ráno připojená k přístroji, což je vlastně jediné omezení, které léčba pomocí cycleru přináší. Jíst můžu cokoliv a pít s mírou taky. Hlavní výhody vidíme v řešení v pohodlí domova bez nutnosti častých návštěv nemocnice. Vladimír říká, že pomoc PD asistentky ještě dlouho potřebovat nebudeme. Na relaxaci mu zbývá jen opravdu málo času, ale máme pejska a procházky s ním jsou pro něj relaxací a dobíjením baterek,“ uzavírá Ludmila Vacková.
11
Ev. číslo: 2014036
Domácí dialýza umožňuje pacientům i přes závažné onemocnění žít aktivní život
BAXTER CZECH spol. s r.o. Karla Engliše 3201/6 150 00 Praha 5 www.baxter.cz www.domaci-dialyza.cz
12
foto: Profimedia
→ K dy u bolestivých stavů kloubů a páteře podávat/ /nepodávat analgetika? → Správná technika Nordic walking a jeho vliv na zdraví → Rehabilitační metoda McKenzie → Rehabilitační ošetřovatelství – teorie a praxe
odborné téma rehabilitace
Kdy u bolestivých stavů kloubů a páteře podávat/ /nepodávat analgetika? Mgr. Daniela Jílková fyzioterapeutka, Institut sportovního lékařství
N
„Bolest je nepříjemná senzorická a emocionální zkušenost spojená s akutním anebo potenciálním poškozením tkání anebo je popisována výrazy takového poškození. Bolest je vždy subjektivní.“ Tak zní definice bolesti podle Světové zdravotnické organizace (WHO).
ejčastěji používané definice v popisu tohoto komplexního prožitku, který označujeme jako bolest, zdůrazňují subjektivitu tohoto stavu. Z toho plyne jednak náročnost určení a pochopení tíže situací, které bolest provázejí, jednak variabilita vnímání bolesti a šíře spektra toho, jak různí lidé různými způsoby s bolestí nakládají.
Akutní a chronická bolest Základní rozlišení, významné i v diagnostice, se odvíjí od doby trvání bolesti. Akutní bolest trvá maximálně tři měsíce, počínaje však řádem vteřin – jde tedy o mechanismus, který funguje jako jakýsi alarm, odpovídající na úrazy a jiná traumata, po operační stavy či náhle vzniklé choroby. Je spojena s vyplavením stresových hormonů a zahrnuje vegetativní reakci celého organismu (pocení, tachykardie, tachypnoe atd.).
Chronická bolest trvá déle než tři měsíce a je v mnohem větší míře spojena s psychickou nepohodou až depresivními stavy, poruchami spánku, nechutenstvím, je také v mnohem větší míře podřízena faktorům ovlivňujícím vnímání bolesti (psychologické rozpoložení jedince a jeho charakterový typ, okolnosti a prostředí, v kterém se jedinec pohybuje, věk, pohlaví, kulturní zvyklosti a další). Chronické bolesti kloubů a páteře patří mezi nejčastější obtíže, se kterými se dnešní populace potýká. Podle různých zdrojů je četnost jejich výskytu 80–90 %. Proto je označujeme jako civilizační onemocnění.
Chronická bolest kloubů a páteře Chronická bolest kloubů a páteře se stala fenoménem moderní doby, vděčným tématem hovorů a de facto i běžnou součástí
rehabilitace odborné téma
našich životů. Často slyšíme věty typu „To je přece normální, že mě (v mém věku) něco bolí.“ nebo „Bylo by divné, kdyby mě nic nebolelo.“ Jako takovou ji přijímáme a z těch samých důvodů často nevolíme správné řešení a přístup k bolesti, pokud se objeví. Bolest je ve své prapodstatě skutečně přirozenou reakcí organismu a má lidskému tělu sloužit jako upozornění na již vzniklé poškození/ obtíže (kdy se tělo snaží zabránit jejich zhoršení) nebo na hrozbu jejich vzniku. Mnoho aktuálně dostupných zdrojů ale nahlíží tímto způsobem jen na bolest akutní. Chronickou bolest označujeme spíše jako samostatné onemocnění, destruktivní faktor s širokým psychosociálním dopadem na člověka, který bolestí trpí, i na jeho okolí. Chronická bolest však navzdory svému přetrvávání nepozbyla zcela svoji informační a ochrannou funkci. Posuzujeme-li ji ale pouze jako onemocnění a snažíme se ji proto léčit, respektive potlačovat, její výpovědní hodnota nám často unikne. Zde je na místě zdůraznit, že nehovoříme o bolestech např. neuropatických, daných degenerativním poškozením periferních nervů, bolestech provázejících postherpetické stavy nebo algoneurodystrofický syndrom – v těchto případech se jedná o specifické stavy vyžadující stejně tak specifickou terapii (!). Zpozornět bychom měli při chronických bolestech nočních, při chronických bolestech spojených s poruchami hybnosti a/nebo citlivosti končetin, bolestech spojených se zvýšením teploty nebo bolestech břicha. Ve všech těchto případech je na místě pečlivá diagnostika a příslušná terapie.
Řešení bolesti Možností, jak potlačení bolesti dosáhnout, existuje nepřeberné množství. Z farmakoterapie jsou podle intenzity bolesti voleny opioidní nebo neopioidní analgetika, mezi nejběžněji užívaná patří nesteroidní antiflogistika/antirevmatika (typicky ibuprofen nebo diklofenak). Nevýhodou jejich dlouhodobého užívání je řada nežádoucích účinků postihujících zejména trávicí trakt. Existuje také celá řada mastí, gelů a krémů, ať už na přírodní, nebo jiné bázi. Ve většině případů ale nastává dříve či později moment (svého druhu) frustrace, neboť se efekt těchto přípravků nedostavuje v očekávané míře nebo s očekávanou dobou trvání. Tělo navíc vždy reaguje na bolest úpravou pohybových ste reotypů a držení těla s cílem šetřit postiženou oblast, a nezřídka se stává, že se na původní problém nabalí skupina dalších, zapříčiněná právě snahou těla se s bolestí vypořádat. Pokud bolest pouze potlačujeme, místo abychom pátrali po její příčině, zpravidla po čase nastoupí větší či komplexnější obtíže, než které bychom odhalili při správném zdůvodnění bolesti v počátku jejího rozvoje. To je však fakt, který si neradi připouštíme a polknutí tabletky se jeví jako snazší, rychlejší a tedy i lepší řešení.
Výpovědní hodnota bolesti Jaká je tedy ona výpovědní hodnota chronické bolesti kloubů a páteře a proč se tak rádi této informaci vyhýbáme? Základní a obecná odpověď je jednoduchá – takováto bolest je odpovědí na náš životní styl. Leckdy se jedná o přetížení, zejména o opakovanou jednostrannou pohybovou aktivitu, kdy namáháme stejným způsobem stále stejné struktury. Obvyklejší variantou je nedostatek pohybu a pro dnešní dobu typické sedavé zaměstnání, často navíc s nevhodně řešenou er-
k věci
→ I nstitut sportovního lékařství Institut sportovního lékařství vznikl jako první zdravotnické zařízení v ČR, které poskytuje komplexní služby sportovcům všech věkových a výkonnostních kategorií. Institut pomáhá vrcholovým i rekreačním sportovcům pohybovat se ohleduplně k jejich zdraví, klinické znalosti fungování hybného systému rovněž uplatňuje v rehabilitační péči o širokou veřejnost. Více informací najdete na www.sportovnilekarstvi.cz
gonomií pracovního místa (špatné umístění monitoru, klávesnice, myši, nevhodná židle). Bolesti kloubů bývají typicky spojeny s nadváhou a obezitou nebo se špatně zvolenou obuví, která znemožňuje noze plnit funkci tlumiče při našem pohybu. Podstatným faktorem, byť jej pacienti s chronickou bolestí opět neradi berou v potaz, je stres, nedostatek času k odpočinku a relaxaci. Pozornost primárně orientovaná mimo tělo – mimo sebe sama – však logicky vede ke zhoršení ekonomie svalové práce a kvality pohybových vzorů, skutečně se takzvaně „necítíme“ a jako takoví se nemůžeme pohybovat dobře a bez bolestí. Okamžitý i dlouhodobý stav a nálada jedince se rychle odráží na držení těla, napětí svalů, rozsahu pohybů a podobně. Typickým příkladem je pohybové chování depresivních osob – ohnutá záda, hlava „schovaná“ mezi ramena, úsporné a často jakoby křečovité pohyby končetin a řada dalších prvků. Při delším trvání negativně laděného psychického rozpoložení dochází k fixaci těchto návyků a rozvoji nejrůznějších bolestivých stavů, upozorňujících nás na psychickou nepohodu, kterou jsme neřešili.
Analgetika obvykle neřeší příčinu A jak tedy správně na terapii zmíněných obtíží? Vhodná je především snaha o nalezení a odstranění příčiny, nikoliv ono pouhé potlačování symptomů. Významné místo v řešení chronických bolestí kloubů a páteře má moderní fyzioterapie, propagující aktivní přístup k léčbě. Dříve hojně využívané pasivní procedury (elektroléčba, vodoléčba) ustupují do pozadí nebo jsou využívány pouze jako doplňková terapie, nikoliv jako základní metoda léčby, jak tomu dříve bývalo. Aktivní moderní techniky fyzioterapie pracují s vnímáním vlastního těla, učí pacienta registrovat a zlepšovat držení těla, pohybové vzory, tonus svalů a sílu, jakou vkládá do pohybů běžných denních aktivit. Součástí práce s pacientem s chronickými bolestmi by měla být i edukace ohledně pohybového režimu (včetně pomoci s výběrem vhodného sportu), základní kompenzační cvičení odpovídající podstupované zátěži, ergonomie práce a eventuálně i nácvik relaxačních technik.
13
14
odborné téma rehabilitace
florence 11/14
Správná technika Nordic walking a jeho vliv na zdraví Mgr. Markéta Matoušková fyzioterapeutka
V
Nordic walking neboli severská chůze je fyzická aktivita, při které se používají speciální hole. Jedná se o venkovní činnost, kterou lze provozovat v libovolném terénu. V zahraniční literatuře se setkáváme s další poměrně širokou škálou názvů této aktivity: Polestriding excercise, Excerstriding, Power poles, Power walk atd. V průběhu několika let pronikla tato sportovní aktivita i mezi českou veřejnost. Bohužel, ne vždy ji lidé provozují zcela správně a s odpovídajícím vybavením.
současné době se často setkáváme s lidmi, jejichž technika neodpovídá správnému provedení Nordic walkingu, čímž se ochuzují o zdravotní benefity, které tato technika nabízí. Často je mezi českou veřejností technika Nordic walking zaměňována za chůzi s trekkingovými holemi, která je bezpochyby výbornou aktivitou především pro starší generaci, ale se sportovní aktivitou Nordic walking nemá nic společného.
Historie Nordic walking Sportovní aktivita Nordic walking má své kořeny ve Finsku. Původní název zněl Sauvakävely, což ve finštině znamená chůze s hůlkami. Na jaře 1997 se na trh dostal nový produkt v podobě speciálně upravených holí pro novou pohybovou aktivitu – Nordic walking. V létě roku 1998 bylo založeno centrum pro severskou chůzi v Helsinkách a od roku 2000 funguje International Nordic walking Association (INWA), jejímž hlavním úkolem je rozšiřovat Nordic walking do celého světa.
Technické vybavení Nejdůležitějším vybavením pro Nordic walking jsou speciální hole. Zajišťují pevnou oporu, ale zároveň jsou pružné a měly by být lehké. Výrobci na trhu nabízejí různé typy holí od velmi kvalitních a samozřejmě dražších, jako jsou například Leki, Gabel nebo Excel, až po méně kvalitní a levnější. Kvalitnější hole mají vyšší obsah karbonu, který zajišťuje lehkost a pružnost těla hole. Tělo by mělo být pevné, ale zároveň ohebné, materiál by měl vydržet kolísající napětí v různorodém terénu. Pružnost holí je důležitá především jako ochrana pro následné přetížení pletence ramenního a krční páteře. Dalším neméně důležitým kritériem je hmotnost holí – při chůzi bychom je-
Sportovní aktivita Nordic walking má své kořeny ve Finsku. Původní název zněl Sauvakävely, což ve finštině znamená chůze s hůlkami.
jich váhu neměli v rukou skoro vnímat. Hole mají buď délku fixní, nebo nastavitelnou. Při výběru holí bychom neměli opomenout také jejich správnou délku. Nevhodně zvolená délka holí negativně ovlivňuje techniku Nordic walkingu, takže může následně dojít k negativním důsledkům, které se mohou projevit na pohybovém aparátu. Literatura uvádí, že správnou délku hole zvolíme tak, že svou výšku vynásobíme koeficientem 0,68. V praxi je však důležité, aby loketní kloub svíral po uchopení hole směřující kolmo k zemi úhel 90 stupňů. Výška ale není jediným kritériem pro výběr holí. Záleží také na naší výkonnosti. Pro začátečníky jsou vhodnější nižší hole, pro zkušenější chodce jsou vhodnější hole vyšší. Rukojeť zvyšuje komfort při chůzi. Většinou je vyrobena z kombinace plastu a gumy nebo korku. Rukojeť by měla snižovat přenos otřesů z hole na klouby ruky, usměrňovat a stabilizovat zápěstí tak, aby v průběhu celého pohybu zůstalo v jedné rovině. Ruka je tak v prodloužení předloktí a v této pozici je fixována, čímž je zamezeno nefunkčnímu vytáčení zápěstí. Pro správnou techniku je důležité kvalitní a speciální poutko, které odlišuje hole pro Nordic walking od ostatních (především trekkingových) holí. Poutko by mělo být nastavitelné podle velikosti dlaně a mělo by umožňovat maximální rozsah pohybu. Některé hole mají odnímatelná poutka, která zvyšují komfort při provozování Nordic walkingu. Koncový hrot slouží k zapichování a odrážení od povrchu. U lepších holí je nakloněn dopředu pod úhlem 5–10 stupňů, aby dobře přilnul k terénu. Součástí výbavy k tomuto ocelovému hrotu je gumová násada, takzvaná „botička“. Používá se na tvrdých površích, jako je například asfalt, kdy tlumí nárazy a částečně je absorbuje. V současné době je možné setkat se i s takzvanými kopýt-
rehabilitace odborné téma
1
2
3
4 fota: autorka
ky – gumovými kryty, které v případě potřeby pouze odklopíme. Jednou z mnoha jejich výhod je, že se nemusíme obávat případné ztráty jako u gumové botičky.
Technika Nordic walking Z výše popsaných faktů jasně vyplývá, že základem správného provedení jsou speciální hole s odpovídajícím poutkem. Základní postavení těla se nikterak neliší od rychlejší klasické chůze – trup je lehce v předklonu, hlava v prodloužení páteře. Snažíme se nechat uvolněnou hruď, aby byl plynulý pohyb v ramenních kloubech. Odraz chodidla a odpich holí na druhé straně těla se odehrává v jednom okamžiku. Jedná se tedy o pohyb střídavý. Horní končetiny konají podobný pohyb jako při běžeckém lyžování. Pohyb horních končetin začíná za tělem s propnutým loktem. Horní končetina plynule přechází dopředu a nahoru s postupnou flexí v lokti, až dojde k opoře o hůl. Hrot hole zapichujeme na úroveň paty chodidla přední dolní končetiny, popřípadě mírně za ni (obr. 1). Poté se horní končetina pohybuje zpět za tělo až do extenze v loketním kloubu. Prsty svírají rukojeť hole, ale v závěrečné fázi odpichu se dlaň otevírá a odrazová síla je přenášena přes poutko (obr. 2). Horní končetiny se míjejí před tělem a hole směřují po celou dobu pohybu šikmo dolů. Pohyb dolních končetin je velmi podobný práci dolních končetin při klasické chůzi. Krok začíná odrazem z přední části chodidla zadní nohy. Noha směřuje špičkou dopředu. Stejná končetina je v konečné fázi v extenzi v kolenním kloubu. Druhá končetina je zatím před tělem a při došlapu v mírné flexi v kolenním kloubu. Zadní dolní končetina se poté pohybuje dopředu a nahoru.
Technika chůze s holemi s kopce Chůze s holemi z kopce je odlišná od chůze po rovině především díky zkrácení kroku. Kolenní klouby jsou ve flexi a „pumpují“, to znamená, že se chovají jako pružina. Je sníženo i těžiště těla (obr. 3).
Technika chůze s holemi do kopce Chůze do mírného kopce je považována za ideální pro nácvik správného používání holí, především pro začátečníky. Ve srovnání s chůzí po rovině je nutné zvětšit předklon trupu (obr. 4).
Technické a metodické chyby Stejně jako u každé další sportovní aktivity, i u Nordic walkingu lze dělat chyby, kvůli kterým můžeme ohrozit pozitivní účinky této techniky nebo si dokonce ublížit. Je potřeba se vyhnout především těmto nejčastějším chybám: → Trup je přehnaně ve vzpřímeném postavení nebo naopak v nenapřímeném (hrudní kyfóza, hlava v předklonu či předsunu). → Křečovité držení rukojetí holí. → Porucha koordinace horních a dolních končetin (chybí střídavý pohyb). → Směřování dolního konce holí vpřed a zapichování hole před tělem. Při provozování Nordic walkingu je tedy vhodné mít odpovídající hole a dbát na správnou techniku. Poté může dojít k využití všech přínosů, které tato sportovní aktivita nabízí. Zatím nebyla prokázána specifická zranění pro tuto činnost, proto lze říci, že se jedná o bezpečnou sportovní aktivitu, která je vhodná pro jedince každého věku, dokonce i pro ty, jejichž zdravotní stav je omezen například pro metabolický syndrom, respirační anebo kardiovaskulární choroby, diabetes mellitus 2. typu, popřípadě morbus Parkinson.
Poutko holí by mělo být nastavitelné podle velikosti dlaně a mělo by umožňovat maximální rozsah pohybu
15
odborné téma rehabilitace
florence 11/14
Rehabilitační metoda McKenzie Eva Nováková, dip. MDT McKenzie Institut
Až 80 % lidí na celém světě trpí bolestmi zad, které je omezují při denních činnostech, v práci nebo při sportu. Čím déle tyto bolesti přetrvávají, tím více dochází ke snížení pohybové funkce a výkonnosti v práci, k psychické deprivaci nemocných a v neposlední řadě stoupají i ekonomické náklady vynaložené na zdravotní péči. Podle Robina McKenzie, zakladatele McKenzie metody, lze tomu všemu zabránit včasnou edukací. Nejlepší cestou pro pacienta i celou společnost je totiž podle něj naučit pacienty léčit se autoterapií.
V
čem tedy metoda McKenzie spočívá? Její hlavní předností je přesnější diagnostika hybného systému, která následně pomůže vybrat cílenou terapii a tím urychlí proces uzdravení. Princip McKenzie metody spočívá v tom, že abychom mohli léčit, je nejdříve nutné rozpoznat, s čím bolestivý příznak (bolesti zad nebo krční páteře) souvisí. K tomu slouží důkladné mechanické vyšetření. To určí včasnou diagnózu, podle které se volí cílená terapie, ať už mechanická, nebo jiné léčebné postupy. Mechanické vyšetření – diagnostika McKenzie metodou (MDT) – přináší prospěch každému pacientovi např. při bolesti zad nebo po operaci ploténky, ale ne všichni pacienti jsou pro mechanickou terapii vhodní. Výzkum prokázal, že mechanická diagnostika je schopna validně určit zdroj problému (bolesti) a rychle rozpoznat, kdo bude pozitivně reagovat na léčbu.
Vedoucí zástupci McKenzie (zleva): MUDr. Jana Letáková, cert. MDT, MUDr. Hana Šolcová, cert. MDT, PhDr. M. Kotrbancová, cert. MDT, Grant Watson, dip. MT, dip. MDT, senior instruktor MII, Eva Nováková, dip. MDT foto: autorka
16
McKenzie diagnostická metoda se využívá na celém světě a je vhodná pro celý pohybový systém, tj. jak pro problémy bederní, krční páteře, tak pro klouby končetin. McKenzie je tedy metoda nejen terapeutická, ale i diagnostická, která umožňuje odlišení nemechanického problému a specifikaci problému mechanického. Je založena na mechanismu produkce a eliminace bolesti v přímém důsledku na pohyb nebo polohu daného kloubu či celého těla. Tato terapie je vhodná pro celý muskuloskeletální systém. Urychluje léčbu a řeší i řadu chronických stavů (bolesti zad nebo krční páteře a pooperační stavy). Snižuje množství invazivních výkonů a celkově tím výrazně snižuje náklady na léčbu. A co může očekávat pacient, který navštíví vyškoleného terapeuta? Měl by projít podrobným vyšetřením, které obsahuje velké množství otázek, včetně dotazů, jak se cítí v jednotlivých pozicích a pohybech. Fyzioterapeut tak na základě podrobné anamnézy, pohybového testu a kineziologického vyšetření určí, zda je terapie pro klienta vhodná, či nikoliv. Následně fyzioterapeut naučí pacienta provádět daný cvik, který je zvolen právě proto, aby ovlivnil pacientovy bolesti co do snížení až úplného odstranění většiny příznaků. Počet jednotlivých terapií pak závisí na vlastní spolupráci pacienta a stupni postižení. Aktivní přístup pacienta k terapii urychluje samotné vyléčení a je-li terapie vedena zkušeným fyzioterapeutem, je pravděpodobnost zhoršení minimální. Smyslem této terapie je na učit pacienta, jak si může odstranit svoje bolestivé obtíže sám a jak může preventivně předcházet dalším bolestem. A jaké jsou výsledky této metody? V roce 2011 proběhl v ČR výzkum typu randomizované studie s ročním sledováním v Ústřední vojenské nemoc-
,BOBEB $IPSWBUTLP %ĂˆOTLP 'JOTLP 'SBODJF /Ä?NFDLP ,ZQS *UĂˆMJF +BQPOTLP /JHĂ?SJF /PSTLP Ă€WâDBSTLP Ă€WĂ?ETLP .BÄŽBSTLP 1PMTLP 4MPWJOTLP 4MPWFOTLP /PWâ ;Ă?MBOE B èFTLĂˆ SFQVCMJLB 7 èFTLĂ? SFQVCMJDF CZMB QSWOĂ“ LEP [Ă“TLBM QSBLUJD LĂ? [LVĂ?FOPTUJ T UPVUP NFUPEPV GZ[JPUFSBQFVULB &WB /PWĂˆLPWĂˆ .FUPEV QPQSWĂ? QP[OBMB W SPDF OB 3FIBCJMJUBÄ?OĂ“ LMJOJDF '/,7 V QSPG +BO EZ QÄŤJ QSF[FOUBDJ 4DPUUB )FSCPXZIP .FUPEB KJ
.D,FO[JF NFUPEZ &WB /PWĂˆLPWĂˆ LSPNÄ? CÄ?äOĂ? QSBYF GZ[JPUFSBQJF QĂ“Ă?F PECPSOĂ? Ä?MĂˆOLZ B TOBäÓ TF QÄŤFEĂˆWBU TWĂ? [OBMPTUJ J PTUBUOĂ“N GZ[JPUFSBQFVUÄœN B MĂ?LBÄŤÄœN 4 KFKĂ“N QÄŤJTQÄ?OĂ“N CZM OB 4MPWFOTLV W SPDF [BMPäFO SPWOÄ?ä .D,FO[JF *OTUJUVU QPE WFEFOĂ“N 1I%S .JDIBFMZ ,PUSCBODPWĂ? .D ,FO[JF *OTUJUVUV è3 CZMB MFUPT [B QÄŤĂ“TQÄ?WFL QSP WÄ?EV B Wâ[LVN VEÄ?MFOB DFOB .D,FO[JF .F[JOĂˆ SPEOĂ“N *OTUJUVUFN OB .D,FO[JF NF[JOĂˆSPEOĂ“ LPOGFSFODJ #BMUJNPSF 64"
rehabilitace odbornĂŠ tĂŠma
8N¢]ND ] NQLK\ ĹĄ/ÂŞĂŽÂŽPH VL ]¢GD VDPLĹ&#x; 'RWD]QÂŽN 0¢WH EROHVWL D QHYÂŽWH ]GD MH SUR 9¢V 0F.HQ]LH PHWRGD YKRGQ¢"
$12
-VRX SĕHV GHQ FKYLON\ NG\ QHFŽWŽWH ĺ¢GQRX EROHVW" 7ĕHED MHQ PLQXW"
9\VN\WXMÂŽ VH EROHVWL SRX]H Y REODVWL NH NROHQL QHER ORNWL"
3URGĂœODOL MVWH YÂŽFH MDN MHGQX HSLVRGX EROHVWL Y EHGUHFK ĂŽL NUĂŽQÂŽ S¢WHÄ•L QHER NORXEHFK Y NRQĂŽHWLQĂœ Y SRVOHGQÂŽFK PĂœVÂŽFÂŽFK QHER OHWHFK"
&ÂŽWÂŽWH VH KÄŤÄ•H EĂœKHP QHER EH]SURVWÄ•HGQĂœ SR RKžE¢QÂŽ QHER VKžE¢QÂŽ MDNR MH QDSÄ• VWODQÂŽ SRVWHOÂŽ OX[RY¢QÂŽ SU¢FH QD ]DKUDGĂœ P\WÂŽ SRGODK\ DWG
&ÂŽWÂŽWH VH KÄŤÄ•H SÄ•L GORXKRGREĂœMÄ?ÂŽP VH]HQÂŽ QHER SÄ•L YVW¢Y¢QÂŽ ]H VHGX" QDSÄ• VOHGRY¢QÂŽ 79 QHER SU¢FH X SRĂŽÂŽWDĂŽH
=MLVWLOL MVWH ÄşH YDÄ?H REWÂŽÄşH VRXYLVÂŽ V QĂœMDNRX DNWLYLWRX DOH SRNXG VH ML Y\KQHWH SDN REWÂŽÄşH QHP¢WH"
&ÂŽWÂŽWH VH KÄŤÄ•H Y NOLGX D OÂŞSH Y SRK\EX"
&ÂŽWÂŽWH VH OÂŞSH NG\Äş OHĺŽWH QD EÄ•LÄ?H" -H PRÄşQÂŞ ÄşH VH FÂŽWÂŽWH KÄŤÄ•H QĂœNROLN PLQXW QHÄş EROHVW RGH]QÂŽ Y WRP SÄ•ÂŽSDGĂœ MH RGSRYĂœĂ? QD WXWR RW¢]NX DQR
&ÂŽWÂŽWH VH OÂŞSH SÄ•L FKÄŤ]L" -HVWOLÄşH MVWH RGSRYĂœGĂœOL DQR QD YÂŽFH QHÄş RW¢]N\ MH YHON¢ Ä?DQFH ÄşH Y¢P DXWRWH UDSLH MDN MH SRSV¢QD Y NQL]HĹ&#x; /ÂŞĂŽÂŽPH VL ]¢GD VDPLĹ SRPÄŤÄşH 7DWR NQLKD SRVN\ WXMH VQDGQž Q¢YRG N OÂŞĂŽEĂœ D SUHYHQFL EHGHUQÂŽ S¢WHÄ•H PHWRGRX MDN ML SRSVDO 5RELQ 0F.HQ]LH -HVWOLÄşH MVWH RGSRYĂœGĂœOL DQR QD QHER PÂŞQĂœ RW¢]HN MH PRÄşQÂŞ ÄşH SRWÄ•HEXMHWH RGERUQRX OÂŞĂŽEX D PĂœOL E\VWH VH REU¢WLW QD OÂŞNDÄ•VNÂŞKR RGERU QÂŽND QHER I\]LRWHUDSHXWD Y\Ä?NROHQÂŞKR Y PHWRGĂœ 0F.HQ]LH
&YLĂŽHQÂŽ =ÄŤVWDĆWH Y WÂŞWR SR]LFL D ÂťSOQĂœ VH XYROQĂœWH QD DÄş PLQXW\
nici v Praze. U skupiny MDT ukĂĄzaly vĂ˝sledky rychlejĹĄĂ uzdravenĂ oproti skupinÄ› se stabilizaÄ?nĂm cviÄ?enĂm (posilovĂĄnĂ svalĹŻ). U sledovĂĄnĂ s roÄ?nĂm odstupem se ukĂĄzalo 96% zlepĹĄenĂ nebo signifikantnĂ zlepĹĄenĂ u skupiny MDT a 78% u kontaminovanĂŠ skupiny se stabilizaÄ?nĂm cviÄ?enĂm (u tĂŠto skupiny doĹĄlo ke kontaminaci, neboĹĽ tito pacienti cviÄ?ili stejnĂŠ cviky jako u MDT v pĂĄteĹ™i a rovněŞ jejich pĂĄteĹ™ byla mobilizovĂĄna rĹŻznĂ˝mi smÄ›ry). VĂ˝zkum, kterĂ˝ provedla v USA americkĂĄ poboÄ?ka McKenzie Institutu ve spoluprĂĄci se zdravotnĂ pojiĹĄĹĽovnou Michelin, kterĂĄ hradĂ pĂŠÄ?i osob s myoskeletĂĄlnĂmi problĂŠmy, ukĂĄzal, Ĺže u osob, u kterĂ˝ch byla zahĂĄjena pĂŠÄ?e dle MDT, se doba trvĂĄnĂ k úplnĂŠmu uzdravenĂ snĂĹžila z 84 na 27,4 dne, frekvence recidiv se z pĹŻvodnĂch 60 % snĂĹžila na 5,4 % a prĹŻmÄ›rnĂŠ nĂĄklady vynaloĹženĂŠ na lĂŠÄ?bu jednoho jedince za mÄ›sĂc se snĂĹžily z pĹŻvodnĂch 195 USD na 108 USD (snĂĹženĂ o 44 %).
Robin McKenzie a jeho Institut Robin McKenzie (1931–2013) vytvoĹ™il svĂŠ vlastnĂ vyĹĄetĹ™ovacĂ a lĂŠÄ?ebnĂŠ metody v prĹŻbÄ›hu 60. let minulĂŠho stoletĂ a patĹ™il mezi mezinĂĄrodnÄ› uznĂĄvanĂŠ odbornĂky v diagnostice a lĂŠÄ?bÄ› bolestĂ
UkĂĄzka z knihy LĂŠÄ?Ăme si zĂĄda sami
RSDNRY¢QÂŽPL DVL WÄ•LNU¢W GHQQĂœ 3R WRPWR FYLĂŽHQÂŽ YÄşG\ SURYHĂ?WH &YLĂŽHQÂŽ
3ĕL DNXWQŽ EROHVWL EHGHUQŽ S¢WHĕH
&YLĂŽHQÂŽ =ÄŤVWDĆWH Y WÂŞWR SR]LFL D ÂťSOQĂœ VH XYROQĂœWH QD DÄş PLQXW\
1(
&YLĂŽHQÂŽ 7RWR FYLĂŽHQÂŽ SURY¢GĂœMWH NU¢W NDÄşGRX DÄş KRGLQ\ EĂœKHP GQH 3UHYHQFH Q¢YUDWX EROHVWÂŽ SR ÂťSOQÂŞP X]GUDYHQÂŽ &9,Ă?(1ÂŽ 3R X]GUDYHQÂŽ SURY¢GĂœM WH WRWR FYLĂŽHQÂŽ V RSDWUQRVWÂŽ V SĂœWL
6SU¢YQÂŞ GUÄşHQÂŽ WĂœOD . ]DPH]HQÂŽ Y]QLNX EROHVWL ]DG MH SR WÄ•HED GRGUÄşHW VSU¢YQÂŞ GUÄşHQÂŽ WĂœOD SÄ•L VH]HQÂŽ OHÄşHQÂŽ RKžE¢QÂŽ QHER ]YH G¢QÂŽ 3Ä•LUR]HQÂŞ SURKQXWÂŽ EHGHUQÂŽ ORUG´]X YDÄ?LFK ]DG PÄŤÄşHWH SRG SRÄ•LW SRXĺŽY¢QÂŽPĹ&#x; 7KH 2ULJLQ¢O 0F.HQ]LHp /XPEDU 5ROOĹ SÄ•L VH]HQÂŽ QHER SRXĺŽY¢ QÂŽPĹ&#x; 7KH 2ULJLQ¢O 0F .HQ]LHp 1LJKW 5ROOĹ QD VSDQÂŽ D SÄ•L RGSRĂŽLQNX 9ÂŽFH QD ZZZ PFNHQ]LH F]
zad. ĂšspÄ›ch jeho metody mechanickĂŠ Âdiagnostiky a terapie zaujal mnoho odbornĂkĹŻ po celĂŠm svÄ›tÄ›. V souÄ?asnosti je to nejsledovanÄ›jĹĄĂ diagnostickĂ˝ a lĂŠÄ?ebnĂ˝ systĂŠm bolestĂ hybnĂŠho systĂŠmu (www.mckenziemdt.org). V roce 1982 zaloĹžil Robin McKenzie mezinĂĄrodnĂ institut, kterĂ˝ mĂĄ dnes 28 poboÄ?ek po celĂŠm svÄ›tÄ› vÄ?etnÄ› ÄŒR. V tĂŠmĹže roce obdrĹžel Ä?estnĂŠ Ä?lenstvĂ od AmerickĂŠ asociace fyzikĂĄlnĂ terapie (Honorary Life Member of American Physical Therapy Association) za „pĹ™Ănos k řeĹĄenĂ problĂŠmĹŻ a zĂĄsluĹžnĂŠ Ä?iny pro vÄ›du a vĂ˝zkum ve fyzikĂĄlnĂ terapii a zĂĄsluhy pro lidstvo“, o rok pozdÄ›ji byl zvolen Ä?lenem MezinĂĄrodnĂ spoleÄ?nosti pro studium bedernĂ pĂĄteĹ™e (The International Member for the Study of the Lumbar Spine). V nĂĄsledujĂcĂch letech obdrĹžel mnoho Ä?estnĂ˝ch Ä?lenstvĂ Ĺ™ady institucĂ, v roce 1990 byl u pĹ™ĂleĹžitosti oslav narozenin britskĂŠ krĂĄlovny AlĹžbÄ›ty II. jmenovĂĄn dĹŻstojnĂkem Ĺ˜ĂĄdu britskĂŠho impĂŠria (OBE) a v roce 2000 ocenila krĂĄlovna AlĹžbÄ›ta II. jeho zĂĄsluhy hodnostĂ Companion řådu New Zealand Order of Merit (CNZM). McKenzie metoda se do ÄŒeskĂŠ republiky dostala zĂĄsluhou prof. MUDr. VladimĂra Jandy, DrSc., z Klinky reha-
Robin McKenzie patĹ™il mezi mezinĂĄrodnÄ› uznĂĄvanĂŠ odbornĂky v diagnostice a lĂŠÄ?bÄ› bolestĂ zad
bilitaÄ?nĂho lĂŠkaĹ™stvĂ FNKV, dĂky jehoĹž pĹ™ispÄ›nĂ byla pĹ™edstavena Ä?ĂĄsti naĹĄich fyzioterapeutĹŻ (rehabilitaÄ?nĂch pracovnĂkĹŻ) a lĂŠkařů. JednĂm z nich byla i Eva NovĂĄkovĂĄ z ÚVN v Praze, kterĂĄ si metodu nejen vyzkouĹĄela a osvojila, ale i doplnila svĂŠ zkuĹĄenosti v USA na klinice McKenzie Institutu. PotĂŠ, co sloĹžila mezinĂĄrodnĂ zkouĹĄky, pĹ™iĹĄla s nĂĄvrhem zaloĹžit poboÄ?ku tohoto institutu i v ČR. Dnes mĂĄ tento institut tĹ™i hlavnĂ cĂle: → VzdÄ›lĂĄvat fyzioterapeuty, lĂŠkaĹ™e i veĹ™ejnost v oblasti tĂŠto metodiky (provozovĂĄnĂm informaÄ?nĂho systĂŠmu, publikaÄ?nĂ Ä?innostĂ, zajiĹĄĹĽovĂĄnĂm odbornĂ˝ch stĂĄĹžĂ, ĹĄkolenĂ, seminåřů, vĂ˝mÄ›nnĂ˝ch pobytĹŻ apod.), aplikovat ji a rozvĂjet v praxi. → PodpoĹ™it mezinĂĄrodnĂ vĂ˝zkum vlastnĂ klinickou zkuĹĄenostĂ. → RozĹĄĂĹ™enĂm tĂŠto metodiky mezi fyzioterapeuty a lĂŠkaĹ™e pĹ™ispÄ›t ke snĂĹženĂ nĂĄkladĹŻ na lĂŠÄ?bu vertebrogennĂch onemocnÄ›nĂ (bolesti zad a krÄ?nĂ pĂĄteĹ™e), kterĂĄ v souÄ?asnĂŠ dobÄ› zaujĂmajĂ druhĂŠ mĂsto v nemocnosti v ČR. VĂce informacĂ nejen o McKenzie institutu, ale i o tĂŠto metodÄ› naleznete na www.mckenzie.cz.
17
Předplaťte si časopis Florence
18
Laserová operace očí praxe
a získejte doplněk stravy Brainstart
Nastartujte svůj mozek! Doplněk stravy Brainstart s Ginkgo bilobou pomáhá udržovat paměť s nárůstem věku, snižuje její ztrátu a pomáhá s koncentrací. Obsažený extrakt guarany potlačuje únavu a extrakt rhodioly zase snižuje negativní dopad stresu a podporuje mentální odolnost. Kromě Ginkgo biloby obsahuje Brainstart také lecitin s obsahem fosfatidylcholinu a L-citrulinu. Tento unikátní přípravek byl vyvinut pro potřeby lidí s vysokými nároky na mentální výkon, rozhodování a udržení pozornosti. Získejte ho i Vy a nastartujte svůj mozek do ještě větších otáček!
+
Přístup do elektronického archivu časopisu na www.florence.cz
Nabídka s kódem FLO2BRA platí pro standardní roční předplatné do 30. 11. 2014 nebo do vyčerpání zásob pouze pro nové předplatitele. Dárky jsou rozesílány do 5 týdnů od přijetí platby za předplatné.
objednávám předplatné časopisu Florence
Předplatné zahrnuje 10 vydání časopisu Florence + přístup do elektronického archivu. Doplněk stravy Brainstart platí pouze pro standardní roční předplatné.
FLO2BRA Objednávky předplatného pro ČR poštou: Postservis, oddělení předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, e-mailem: predplatne@ambitmedia.cz, telefonem: 800 300 302 (zdarma) nebo na www.florence.cz Objednávky předplatného pro SR e-mailem: predplatne@abompkapa.sk, telefonem: 02/444 42 773, 02/444 58 821
ODBĚRATEL
FAKTURAČNÍ ÚDAJE
Titul
Organizace
Jméno a příjmení
Adresa
Organizace
PSČ a město
Obor činnosti
IČ
Adresa
DIČ
PSČ a město
Telefon
Telefon
(nevyplňujte, jsou-li shodné s odběratelem)
E-mail Datum
Podpis
Způsob úhrady
* Pro uplatnění studentského předplatného je třeba doložit platné potvrzení o studiu.
uvádějte při objednávce
složenka
faktura
Nabídka s kódem FLO2BRA platí pro standardní roční předplatné do 30. 11. 2014 nebo do vyčerpání zásob pouze pro nové předplatitele. Objednávkou dává předplatitel dobrovolně souhlas se zařazením svých osobních údajů do databáze společnosti Ambit Media, a. s., se sídlem Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5-Smíchov, jakožto správce, a s jejich následným zpracováním pro účely nabízení výrobků a služeb a pro účely zasílání obchodních sdělení prostřednictvím elektronických a tištěných prostředků dle zákona č. 480/2004 Sb., a to na dobu neurčitou, resp. do odvolání souhlasu. Předplatitel bere na vědomí, že má práva dle § 11, 21 zák. č. 101/2000 Sb. Více na w ww.ambitmedia.c z.
Standardní, roční + doplněk Brainstart 570 Kč / 31,9 EUR Studentské, roční * 455 Kč / 28,05 EUR Elektronická verze, roční 299 Kč /17 EUR
Kód nabídky
rehabilitace odborné téma
Rehabilitační ošetřovatelství – teorie a praxe Mgr. Lenka Chvojková Pracoviště klinické rehabilitace IKEM Praha Jana Hruzíková, DiS. Pracoviště klinické rehabilitace IKEM Praha
Dobře fungující zdravotnický tým je v současné době považován za základní předpoklad úspěšné léčby a následné rehabilitace. S požadavky na kvalitu péče roste i význam týmové spolupráce, v níž je nutná dobrá komunikace mezi jeho členy. Každá činnost provedená členem týmu musí být v souladu s ordinací lékaře. Není v silách jednoho zdravotníka, aby poskytl pacientovi pomoc ve všech aspektech péče. Proto je pro úspěšnou léčbu a následnou rehabilitaci nutná spolupráce mnoha osob – lékaře, fyzioterapeuta, sestry, pomocného zdravotnického personálu a v neposlední řadě i rodiny.
Z
Rehabilitační ošetřování v praxi Z praktického hlediska je rehabilitační ošetřování opravdu nedílnou součástí celé ošetřovatelské péče. Spolupráce celého ošetřujícího týmu je jedinou možností, jak tuto péči pacientům zajistit. Nemůžeme chtít po fyzioterapeutovi, který s pacientem tráví méně času než například zdravotní sestra, aby pouze on prováděl polohování nebo pacientovu vertikalizaci. Jen spoluprací všech členů týmu lze vše úspěšně zvládat a zlepšovat tak celkový stav pacienta. Každodenní rehabilitační ošetřování je nedílnou součástí péče o pacienta, který má problémy s hybností, ale přesto je mu věnováno velmi málo pozornosti. Správně prováděné rehabilitační ošetřování může bojovat
foto: Profimedia
ákladními prostředky ovlivňujícími funkční deficit jsou především fyzioterapie, ergoterapie, logopedie, neuropsychologie a protetika. Cílem léčby je snaha o dosažení maximálního možného uzdravení pacienta i prevence raných a pozdních komplikací. Důležité je zachovat co nejvyšší míru soběstačnosti pacienta, zabránit vzniku dekubitů a kontraktur, preventivně působit proti tromboembolické nemoci a hypostatické bronchopneumonii. Úkolem zdravotníků je napomoci k možnému spontánnímu dýchání, následně optimalizovat dechové funkce, minimalizovat úbytek svalové síly a udržet fyziologický rozsah pohybu v kloubech. Z hlediska účelu zaměření lze terapeutické koncepty rozdělit do dvou základních oblastí – léčebná rehabilitace zaměřená na ovlivnění funkčního (hlavně motorického) deficitu a rehabilitační ošetřovatelství. Rehabilitační ošetřování je uplatnění rehabilitačních principů během provádění ošetřovatelských úkonů. Prakticky jde o využití základních pravidel fyzioterapie, které provádějí zdravotníci. Pozitivní vliv této péče je v nepřetržitém využívání jednoduchých, ale účinných rehabilitačních úkonů. Všichni, kteří se podílejí na péči o nemocné, musejí umět praktickou manipulaci s nemocným a měli by vždy pamatovat na rehabilitační ošetřování. Hlavními úkony rehabilitačního ošetřování jsou polohování, postupná vertikalizace a mobilizace pacienta, péče o průchodnost dýchacích cest, prevence tromboembolické nemoci a psychologická podpora nemocného. Velmi významné je provádět rehabilitační ošetřování po celých 24 hodin, vždy s ohledem na stav pacienta.
Pro úspěšnou léčbu a následou rehabilitaci je nutná spolupráce nejen celého zdravotnického týmu, ale i rodiny pacienta
19
20
odborné téma rehabilitace
florence florence11/14 6/13
proti rozvoji sekundárních změn, výrazně zkrátit dobu rekonvalescence a hlavně urychlit návrat nemocného do běžného života. Stará se nejen o fyzickou stránku pacientů, ale také o tu psychickou. Je významnou součástí ošetřovatelské péče, a přesto není všude a vždy řádně prováděno. Mnoha hospitalizovaným lidem stačí, ve většině případů na standardních klinikách, malá pomoc, aby byli schopni si sami sednout, sami se najíst nebo si dojít na toaletu. Stále se ale občas vyskytují případy, kdy zdravotní sestry nechají pacienty ležet, postaví před ně jídlo a pak se diví, že se nenajedli. Přitom by stačilo odstranit u postele postranici, pomoci pacientovi do sedu a přizpůsobit způsob stolování jeho stavu, například kompenzačními pomůckami pro sebeobsluhu – stolek k lůžku, opěrka do lůžka apod. Proč se však tomu tak neděje? Proč i dostatečně hybní pacienti leží v nemocničních lůžkách s postranicemi a čekají na fyzioterapeuta, až přijde, postranice sundá a pomůže jim se sedem, eventuálně posléze i s chůzí, i když jsou tyto úkony v některých případech schopni provést samostatně? Proč mají někteří pacienti zavedený permanentní močový katetr, i když by ho už dávno mít nemuseli? Mnoha pacientům by stačil pouze doprovod na WC nebo přistavení pojízdného klozetového křesla k lůžku. Rády bychom věřily, že se tak neděje, protože ošetřující personál toho má zkrátka hodně. Víme, že toho hodně opravdu má. Ovšem potom nelze očekávat výsledky, když fyzioterapeut tyto činnosti provede jednou až dvakrát denně, ale jen co se za ním zavřou dveře, ošetřující personál vytáhne postranice lůžka a celý den si, až na aplikaci infuzí, injekcí či podání léků, pacienta takřka nevšímá. Samozřejmě, že se to neděje
Literatura 1. Klusoňová E, Pitnerová J. Rehabilitační ošetřování pacientů s těžkými poruchami hybnosti. Brno: NCONZO, 2005 2. Kolář P et al. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2009 3. Rehabilitační ošetřovatelství [online]. [cit. 2014-09-15]. Dostupné z: http://ose.zshk.cz/vyuka/terapie.aspx?tid=99 4. Smolíková L. Rehabilitační ošetřovatelství – základní pojmy, principy, pravidla a praktické provedení [online]. [cit. 2014-08-25]. Dostupné z: http://mefanet-motol. cuni.cz/clanky.php?aid=1632
všude, ale z vlastní zkušenosti můžeme říci, že na některých klinikách je tento jev běžný. Naštěstí však existují také určité výjimky, kde vše funguje, jak má. Proč v tomto ohledu spolupráce nefunguje, nevíme. Snad si mnoho zdravotníků myslí, že když se jedná o rehabilitační ošetřování, tak je má provádět pouze fyzioterapeut. Anebo je to z důvodu špatné komunikace? Třeba by stačilo, kdyby se fyzio terapeut domluvil se zdravotní sestrou, čím ona může pacientovi v běžných činnostech v průběhu dne pomoci. V každém případě je rehabilitační ošetřování bohužel i v dnešní době „boj s větrnými mlýny“ a můžeme jen doufat, že se situace změní k lepšímu. Zkusme se proto zamyslet, zda děláme jako „tým“ pro pacienta opravdu všechno, co bychom mohli udělat, a nevymlouváme se na nedostatek času i v případě, kdy tomu tak není.
k věci
→ M ezi základní úkony rehabilitačního ošetřovatelství patří: 1. polohovaní 2. manipulace s pacientem 3. péče o průchodnost dýchacích cest 4. péče o celkovou pacientovu kondici 5. prevence tromboembolické choroby 6. psychologická péče
Více o autorkách Hruzíková Jana, DiS. 2002: ukonč. SZŠ Ostrava-Vítkovice – obor Všeobecná sestra; 2006: ukonč. Diplomovaný fyzioterapeut; 2013: ukonč. atestace v oboru Aplikovaná fyzioterapie; 2006–2010: NsP Nový Jičín; od 2010: IKEM Praha
Mgr. Chvojková Lenka 1988: ukonč. SZŠ 5. května, Praha – Dětská sestra; 1990: ukonč. nástavbové studium – Rehabilitační pracovník; 1996: PSS, ukončeno atestací – Léčebná tělesná výchova; 2009: ukonč. Bc. studium – Rehabilitační – psychosociální péče o postižené děti, dospělé a seniory; 2012: ukonč. Mgr. studium – Rehabilitační – psychosociální péče o postižené děti, dospělé a se niory; 1990–1992: IKEM Praha, fyzioterapeut; od 1994: IKEM, Praha, fyzioterapeut
obsah
recenzované části výzkumné sdělení 21 / Muslimská klientela v českých lázních: specifika ošetřování a pobytu
výzkumné sdělení recenzované články
Muslimská klientela v českých lázních: specifika ošetřování a pobytu Mgr. Lenka Linhartová SocioFactor s. r. o.
Mgr. et Mgr. Tomáš Janků SocioFactor s. r. o.
PhDr. Daniel Topinka, Ph.D. SocioFactor s. r. o.
Souhrn / V současné době nejsou vyznavači islámu na území České republiky skloňováni pouze z hlediska jejich integrace či bezpečnostní politiky státu, ale také jako turisté, kteří zde využívají služeb lázeňských zařízení. Důležité je, že z hlediska léčebných zařízení se jedná o fenomén vzrůstajícího významu. Tento článek, který vznikl v rámci bezpečnostního výzkumu – projektu „Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru“ (VG20132015113), nabízí prvotní vhled do specifik ošetřování a pobytu muslimské klientely v českých lázních. Klíčová slova / islám – lázeňství – muslim – ošetřovatelství. Muslim clientele in Czech spa resorts: specificity of nursing and visit Summary / Nowadays in the Czech Republic, Islam believers are referenced not only to integration topics or to security state policy, but they are also regarded as tourists, who visited spa resorts. This fact has become a rising trend, which is of noticeable importance. This study was supported by the security research – project “Islam in the Czech Republic: The establishment of Muslims in the public space” (VG20132015113), and offers the first insight into the specificity of nursing and visit of Muslim clientele in Czech spa resorts. Keywords / Islam – spa resort – Muslim – nursing care.
Úvod
Oblast lázeňství v ČR se již nyní stává pro klienty z muslimských zemí významnou sférou zájmu, která každoročně zaznamenává nárůst těchto klientů – lázně aktivně nabízejí muslimské klientele žádané služby a vytvářejí pro ni vhodné prostředí pro léčbu. Některé z lázní se například každoročně účastní veletrhu ATM (Arabian Travel Market) v Dubaji ve Spojených arabských emirátech, který se zaměřuje právě na lázeňské a relaxační pobyty. Zde jsou propagována konkrétní lázeňská střediska v ČR. Cílem tohoto příspěvku je zmapovat témata týkající se specifik ošetřování a pobytu muslimské klientely v českých lázních. Při ošetřování muslimských klientů hrají významnou roli náboženské praktiky a přesvědčení klientů, které se pojí s islámem. Jako nejzásadnější se dle rozhovorů jeví vnímání intimity muslimskými ženami, oddělování mužů a žen, modlitby, dodržování svátku ramadánu a odmítání vepřového masa. Islám totiž nepředstavuje pouze jednu z forem náboženství, ale je, jak sami muslimové říkají, návodem pro život, který ovlivňuje
veškeré jednání daného vyznavače. Základ náboženské praxe pro muslimy tvoří tzv. pět pilířů víry. Jedná se o vyznání víry (šaháda), modlitba (salát), almužna (zakát), půst v měsíci ramadánu (sawm) a pouť do Mekky (hadždž). Z hlediska témat, s kterými se ošetřující personál může nejčastěji setkat, jsou nejviditelnější právě povinnost modlitby a půstu. Muslimové vykonávají modlitbu pětkrát denně, podmínkou pro správně vykonanou modlitbu je správný čas, správné místo (rituálně čisté), správný směr (k Mekce) a správný úmysl modlícího. Půst pro muslimy představuje zřeknutí se veškeré stravy, nápojů a pohlavního styku po dobu měsíce ramadánu, a to od svítání do soumraku. Po západu slunce nastává čas společného jídla. Muslim by se v tomto čase měl především zaměřit na prohloubení vlastní zbožnosti. Dalším specifikem vyznavačů islámu je odlišná strava, nebo spíše odmítání určitých pokrmů a nápojů. Veškerá strava, kterou muslimové požívají, by měla být tzv. halal (povolená). To znamená, že zvíře by mělo být rituálně usmrceno a vykrváceno (obdoba košer). Opakem je potom harám (zakázaná, škodlivá), do kte-
ré spadá vepřové maso, zdechliny, hmyz, alkohol a další. Tento zákaz vychází z jednotlivých pasáží Koránu. Posledním specifikem je vnímání intimity muslimskými ženami, které se nejvíce projevuje jejich zahalením. Je třeba říci, že Korán přímo nepřikazuje zahalování žen, pouze vyzývá k tomu, aby obě pohlaví cudně klopila zraky, aby se ženy (ale i muži) oblékaly střídmě a skromně a nechovaly se provokativně: „nechť spustí závoje na ňadra svá“ (Korán 24:31). Spíše by bylo možné říci, že Korán zahalování doporučuje, ale nestanoví přesnou formu zahalení. Samotný postoj k míře zahalování je v islámském světě rozporuplný. I přes tyto normy je však třeba říci, že míra praxe, životní styl a zbožnost u jednotlivých vyznavačů je různá a ke každému klientovi se musí přistupovat individuálně.
Recenzovali: Mgr. Dariusz Dyrbuś teolog Mgr. Bc. Pavlína Šnorová teolog, pedagog
21
22
recenzované články výzkumné sdělení
florence 11/14
Design výzkumu
Pro uchopení zkoumaného fenoménu byl vybrán kvalitativní přístup – explorativní studie. Informace byly získány prostřednictvím deseti polostrukturovaných rozhovorů s participanty na manažerských pozicích, ošetřujícím a provozním personálem (záměrný výběr). Z důvodu velikosti vzorku nelze zjištěné informace generalizovat na všechny zástupce v oblasti lázeňství. I přesto nám tato zjištění mohou nabídnout prvotní vhled do zvolené tematiky. Rozhovory probíhaly v Lázních Teplice v Čechách, Sanatoriích Klimkovice a v Karlových Varech. Cílem výzkumu bylo odpovědět si na tři výzkumné otázky: kdo jsou muslimští klienti, jaká specifika jsou spojena s léčbou a pobytem muslimské klientely a čím se vyznačuje komunikace mezi personálem a muslimskými klienty?
Muslimští klienti
Muslimští klienti jsou participanty převážně vnímáni jako lidé s vyšším so ciálním statusem. Z hlediska země původu převažují klienti z arabských zemí (Egypt, Libanon, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Katar, Kuvajt, Libye, Jemen), ale přicházejí i pacienti z dalších zemí – zemí bývalého Sovětského svazu, přijíždějí i muslimové žijící ve Spojených státech. Co se týče genderu, muslimskou klien telu tvoří muži (častěji), ženy i děti. Někteří participanti hovořili o tom, že mají stálou arabskou klientelu, kdy se až polovina muslimských klientů do lázní vrací. Hlavní motivací návratu je spokojenost klientů s nabízenými službami. Pobyt v lázních platí buď jedinec, jako samoplátce, nebo stát, kterého je občanem. Specifikem muslimské klientely, které zmiňovali všichni participanti, je, že muslimští klienti téměř vždy přijíždějí s doprovodem (rodinní příslušníci, příbuzní nebo služebnictvo či chůvy). Ženy bývají většinou doprovázeny mužským příbuzným – buď manželem, nebo bratrem. Muslimští pacienti se přicházejí léčit s neurologickým onemocněním, s obezitou a pohybovým ústrojím. Tyto zdravotní obtíže často vyžadují, aby klienti v lázních setrvali delší dobu. Z rozhovorů jsme se tak dozvěděli, že klienti v lázních tráví mnohdy čtvrt nebo půl roku, čímž také vyvstává problém
Reklamní leták pro arabskou klientelu zdroj: autoři
s dlouhodobými vízy. V současné době volí jednotlivé lázně a jejich klienti různé strategie, jak pobyt prodloužit. Některé lázně se obracejí s žádostí o prodloužení pobytu jejich klienta na příslušné instituce (ambasády, cizinecká policie, Ministerstvo zdravotnictví), kdy je součástí žádosti mj. posudek ošetřujícího lékaře. Odlišnou strategií je přerušení dlouhodobé léčby. Většina klientů přijíždí do lázní přes cestovní agentury, které působí v místě jejich bydliště a propagují české lázně v tamním prostředí. Tyto agentury také s lázněmi spolupracují (jsou ve smluvním vztahu), mají pobočku přímo v místě lázní a o klienty se při jejich pobytu dále starají, poskytují jim určité služby – zajišťují např. ošetřovatelky nebo tlumočníky. Individuální arabská klientela do lázní přijíždí buď na doporučení svých známých, kteří již resort navštívili, popřípadě na základě schůzky uskutečněné právě na veletrhu v Dubaji.
Specifika léčby a pobytu
Léčebné procedury poskytované muslimským klientům mohou být spojeny se situacemi, které mohou být v očích participantů problematické. Hlavním důvodem je odlišné vnímání intimity. Aby se předešlo těmto problematickým momentům, personál zajišťuje, aby muslimská klientka byla při procedurách v kontaktu s ošetřujícím stejného pohlaví. U mužů toto opatření není vyžadováno. Dále jsou pak jednotlivé procedury oddělovány dle pohlaví. Muslimští klienti, především ženy, sami upřednostňují individuální procedury před kolektivními. Vždy však záleží na konkrétní pacientce, zda se danou proceduru rozhodne podstoupit, nebo ne. Některé ženy bývají na procedury doprovázeny manželem či jiným příbuzným. Jednou z procedur, kde jsou nejvíce řešeny odlišnosti v péči a kde jsou i viditelné postoje ostatních klientů, je prostředí ba-
výzkumné sdělení recenzované články
zénu. Striktně se zde oddělují muži a ženy. Někde navštěvují bazén muslimské ženy i s jinými klientkami, jinde se stává, že muslimské ženy jsou oddělené od ostatních žen, anebo bazén ani nenavštěvují. S návštěvou bazénu souvisí ještě jedno specifikum, a to oblečení muslimských pacientů a s tím spojené hygienické hledisko. Podle participantů ostatním klientům mnohdy vadí, pokud se mají koupat v bazénu s muslimskými klienty. V některých lázních se tak striktně odděluje doba koupání pro muslimské muže a pro ostatní klienty, nebo je požadováno, aby muslimští klienti využili při vstupu do bazénu plavky evropského střihu. V jiném typu oblečení je jim vstup zakázán. Jako další problematickou situaci zmiňovali participanti nedodržování časového harmonogramu procedur ze strany muslimských klientů. V některých případech kolidovala naplánovaná doba procedury s časem modlitby, ale převážně hovořili participanti o nedochvilnosti k lientů – čas pro ně nehraje tak velkou roli. Ve většině případů totiž lázně umožňují, aby si klienti plánovali časy procedur tak, aby jim vyhovovaly. Ostatní specifika se týkají pobytových služeb. Jedná se o poskytování ubytování, stravování, prostor pro vykonání modliteb, volnočasové aktivity a služby spojené s náboženskými svátky. Podle participantů jsou klienti zvyklí na větší prostory, například si pronajímají apartmány nebo jsou ubytovaní na privátech. Všechny lázně jsou si vědomy odlišností v muslimském stravování a nenabízejí pokrmy z vepřového masa. Jídlo je často podáváno formou rautu a je označeno popisky v arabštině. V některých lázních se servíruje halal maso („povolené“ – porážka, zpracování a manipulace dle islámských kritérií).
Nedílným prvkem stravování muslimských klientů je i prostor. Některé lázně disponují samostatnou jídelnou pro muslimské klienty, ve které jsou některé stoly odděleny od ostatních závěsy, a to z důvodu poskytnutí soukromí muslimským ženám. Ty se za závěsem mohou, pokud jsou zahalené, odhalit a nerušeně se najíst skryty před pohledy ostatních mužů. V jiných lázních je součástí jídelny tzv. arabský koutek, muslimští klienti tedy nejsou odděleni úplně (fyzicky), ale mají v rámci jídelny vyhrazené prostranství. K naplňování náboženských potřeb muslimských klientů mají lázně často k dispozici prostory vyhrazené pro vykonávání modlitby. Buď se jedná o stálé místnosti, nebo místnosti, které se v určité časy změní na modlitebnu a v jiný čas slouží odlišným účelům. Pokud modlitebna v lázních k dispozici není, modlí se klienti zřejmě na pokojích. Na specifické služby ve stravování a poskytování modlitebních prostor přímo navazují služby spojené se zajištěním průběhu ramadánu. Jedná se o zajištění podávání stravy v pozdějších hodinách (po západu slunce), úprava časového harmonogramu procedur (muslimští klienti mohou být kvůli půstu zesláblí) a propůjčování prostor k oslavě. Samotné oslavy jsou organizovány klienty.
Komunikace
Z hlediska komunikace, pokud se jedná o přímý kontakt mezi muslimskými klienty a lázeňským personálem, je nejčastějším komunikačním jazykem ang ličtina. Významné postavení mají ve vzájemné komunikaci také tlumočníci a agentury, které zajišťují pobyt v daném resortu a jsou spojujícím článkem mezi lázněmi a klientem.
Pokud se jedná o nepřímou komunikaci, některé lázně využívají informačních materiálů a označení lázeňských prostor v arabštině. V neposlední řadě je pro účel komunikace vytvořen slovník základních arabských slov a frází. K tématu komunikace participanti rovněž zmiňovali důležitost neverbální komunikace, gestikulace, zdvořilosti a projevování zájmu o klienta. Během rozhovorů byl také objeven fenomén tzv. arabského telefonu, kdy se jedná o specifický informační kanál, jehož prostřednictvím se informace velmi rychle šíří mezi klienty. Jinak řečeno jde o „šeptandu“ mezi muslimskými hosty. Muslimští klienti se také dostávají do kontaktu s ostatními pacienty. Jejich reakce se dotýkají především chování muslimských klientů, které je dle slov participantů některými pacienty považováno za hlučné a rušivé. Naopak jiní pacienti muslimskou klientelu chápou jako zpestření svého pobytu a navazují s ní kontakty. V neposlední řadě vnímají někteří pacienti poskytování nadstandardní péče muslimským klientům negativně.
Závěr
Péče o muslimské klienty je spojena se specifickými požadavky jak na léčbu, tak na samotný pobyt. S tím také souvisí vytvoření vhodného prostředí pro tento segment klientely, který je významným ekonomickým přínosem. Podle participantů tato klientela zaplňuje díru na trhu, lázně tím reagují na odliv českých pacientů. Z tohoto finančního pohledu je proto pro jednotlivé lázně důležité, aby klienti byli spokojeni s nabízenými službami, vraceli se, případně doporučili lázně dalším potenciálním hostům, a tím mohly lázně dále prosperovat.
Více o autorech Mgr. Lenka Linhartová 2013: ukonč. VŠ stu dium – obor Sociologie, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita v Brně; nyní: výzkumný pracovník, SocioFactor s. r. o.
Mgr. et Mgr. Tomáš Janků 2013: ukonč. VŠ studium – obor Religionistika, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita v Brně; 2014: ukonč. VŠ studium – obor Management v kultuře, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita v Brně; nyní: projektový manažer a výzkumník ve společnosti SocioFactor s. r. o.
PhDr. Daniel Topinka, Ph.D. 1994: ukonč. VŠ studium – obor Fyzika, Pedagogická fakulta, Ostravská univerzita; 2000: ukonč. VŠ studium – obor Sociologie a religionistika, Filozofická fakulta, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita v Brně; 2005: ukonč. VŠ – rigorózní zkouška – obor Andragogika, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci; 2008: ukonč. VŠ – doktorská zkouška – obor Sociologie, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci; nyní: Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci – zástupce vedoucího pro obor kulturní antropologie, jednatel společnosti SocioFactor s. r. o.
23
praxe zápisky z praxe
florence 11/14
Šaty dělají člověka, uniforma sestru Slovo uniforma je francouzského původu a znamená to samé, co v češtině slovo stejnokroj, které vzniklo složením přídavného jména stejný a podstatného jména kroj. Oblečení, které je takto nazýváno, vyjadřuje příslušnost osoby k nějaké skupině zájmové, politické či profesní. Podle druhu stejnokroje, respektive skupiny, k níž náleží, jsou vyžadována přísná či benevolentnější pravidla pro jejich nošení. Následující text se dotýká oblečení, které v současné době nosí české sestry a které by mělo charakterizovat ošetřovatelskou profesi, tak jako tomu bývalo v naší zemi v minulosti.
U
ž jako malé holčičce se mi moc líbil sesterský stejnokroj, který se skládal z modrých šatů, bílé zástěry a bílého čepce. Mnozí si na něj jistě pamatují, československé sestry jej nosily od poloviny 70. let až do začátku 90. let. Jak lze z monografie Heleny Haškovcové zjistit, tento pracovní oděv byl „v osmdesátých letech minulého století oceněn ve Španělsku na výstavě národních sesterských uniforem jako nejhezčí“. (1) Osobně jsem tuto uniformu nosila na počátku 90. let jako studentka střední zdravotnické školy na praktický výcvik v nemocnici. Musím poznamenat, že v té době už nebylo nošení uniformy tak přísně sledované. Už nebylo například povinné nosit čepec, foto: Profimedia
24
o jehož údržbě, zejména žehlení, kolovaly mezi kolegyněmi legendy. Šaty nemusely být u krku pevně sepnuté sesterským odznakem, ale byla povolena mírná rozhalenka a odznak mohl být připnutý na zástěře. Délka zástěry ani šatů nebyla striktně stanovena, byla však vyžadována taková, jež umožňovala práci a nedovolovala nechtěné odhalení spodního prádla. Ačkoli byl tento stejnokroj na pohled opravdu hezký, měl samozřejmě i své nedostatky. Kvalitně pracovat a mít na sobě v parném létě, kdy v československých nemocnicích neexistovala klimatizace, šaty a zástěru bylo opravdu náročné. Ještě obtížnější to bylo v situacích, kdy bylo nutné obléct si ještě sterilní empír. Proto některé kolegyně zástěry odkládaly a nosily pouze šaty, které však samostatně vypadaly jako noční košile, nikoli jako oděv pro reprezentantky ošetřovatelské profese. Možná i to byl jeden z důvodů, proč u nás došlo po revoluci v roce 1989 k postupné proměně sesterského oblečení. Jednotná uniforma se postupem času změnila na pracovní oděv, jenž je v některých případech slušivý, v jiných méně či vůbec a v dalších případech nelze vůbec poznat, zda se jedná o pracovní oděv, či o civilní oblečení. V současné době můžeme v různých nemocnicích, poliklinikách či privátních ambulancích spatřit nepřeberné množství typů oblečení pro sestry. Někde jsou nošeny šaty, jinde bílé kalhoty a haleny či trička. V chladnějších obdobích bývá oděv doplněn různými svetříky, mikinami či plášti krátkými i dlouhými. O jednotnosti oblečení, tedy o stejnokroji, nelze již v dnešní době mluvit na jednom klinickém oddělení nebo ve zdravotnickém zařízení, natož u profese jako celku. Při nedávné návštěvě nemocnice jsem na jednom úseku klinického oddělení viděla u tří sester tři různé typy sesterských šatů – různých střihů i barevného provedení. Zatímco v minulých letech, v době jednotné sesterské uniformy, se vrchní a hlavní sestry
25
zåpisky z praxe praxe
je v platnosti bezmĂĄla dva roky. ÄŒlovÄ›k nemusĂ bĂ˝t „mĂłdnĂ policista“, aby vidÄ›l a vnĂmal, jak neupravenÄ› mnoho pracovnĂkĹŻ pĹŻsobĂ. OvĹĄem ne vĹždy je tĹ™eba z problĂŠmĹŻ s pracovnĂm odÄ›vem obviĹˆovat samotnĂŠ zdravotnĂky. ÄŒasto se na vzhledu zapranĂŠho a potrhanĂŠho obleÄ?enĂ podĂlejĂ i prĂĄdelny, nedostatek financĂ ve zdravotnickĂ˝ch zaĹ™ĂzenĂch neumoĹžĹˆuje tak Ä?astou vĂ˝mÄ›nu odÄ›vĹŻ za novĂŠ, jak by bylo potĹ™eba. Na mĂstÄ› je vĹĄak otĂĄzka, zda neupravenĂĄ, ne pĹ™ĂliĹĄ Ä?istĂĄ, pĹ™ehnanÄ› nalĂÄ?enĂĄ a mnoha ĹĄperky ozdobenĂĄ sestra vzbuzuje dĹŻvÄ›ru. V dohlednĂŠ dobÄ› pravdÄ›podobnÄ› nedojde k opÄ›tnĂŠmu zavedenĂ jednotnĂŠ sesterskĂŠ uniformy v celĂŠ ÄŒeskĂŠ republice, neboĹĽ je zapotĹ™ebĂ Ĺ™eĹĄit jinĂŠ, palÄ?ivÄ›jĹĄĂ problĂŠmy. AvĹĄak to, nakolik budeme pĹŻsobit upravenÄ› a dĹŻvÄ›ryhodnÄ›, zĂĄleŞà pouze na nĂĄs samotnĂ˝ch. Ne nadarmo se Ĺ™ĂkĂĄ, Ĺže ĹĄaty dÄ›lajĂ Ä?lovÄ›ka. Ten, kdo je dobĹ™e, Ä?istÄ› obleÄ?en a upraven, komu to sluĹĄĂ, ten se obvykle i dobĹ™e cĂtĂ a je pozitivnÄ› naladÄ›n, tudĂĹž i jeho pracovnĂ vĂ˝kon je kvalitnÄ›jĹĄĂ. V nÄ›kterĂ˝ch profesĂch si toto jiĹž uvÄ›domili a jejich pĹ™edstavitelĂŠ vypadajĂ v zamÄ›stnĂĄnĂ opravdu reprezentativnÄ›, aĹĽ uĹž to jsou bankovnà úřednice, nebo palubnĂ stevardi a stevardky u leteckĂ˝ch spoleÄ?nostĂ. A protoĹže k upravenĂŠmu, Ä?istĂŠmu zevnÄ›jĹĄku bez zbyteÄ?nĂ˝ch pĹ™Ăkras nenĂ tĹ™eba velkĂŠ sumy penÄ›z, nepodceĹˆujme vzhled naĹĄeho pracovnĂho odÄ›vu, aÄ?koli se jiĹž dĂĄvno nejednĂĄ o profesnĂ uniformu (coĹž je podle mÄ› velikĂĄ ĹĄkoda); zastavme se pĹ™ed kaĹždou smÄ›nou u zrcadla, zkontrolujme svĹŻj zjev a poloĹžme si otĂĄzku: DĹŻvěřovala bych sama takovĂŠto sestĹ™e?Â
Ä› Ĺž x Ĺž m ĹŻĹž o m – 100 Â₏‚ Ć’ „o‌†‥ˆo‰Š‚ Ć’o ‚oĹ’mĹ˝â€šâ€˜ 10 ’ 10 m
Mgr. MarkĂŠta ZajĂÄ?kovĂĄ, chirurgickĂĄ ambulance MUDr. Petr Neumann Zaujal vĂĄs tento Ä?lĂĄnek? NapiĹĄte nĂĄm svĂŠ nĂĄzory na e-mail florence.redakce@ambitmedia.cz.
Literatura 1. HaĹĄkovcovĂĄ H, PavlicovĂĄ J. OĹĄetĹ™ovatelstvĂ: ideĂĄly a realita v ambulantnĂ pĂŠÄ?i. Praha: GalĂŠn, 2013 2. VyhlĂĄĹĄka Ä?. 306/2012 Sb., o podmĂnkĂĄch pĹ™edchĂĄzenĂ vzniku a ťĂĹ™enĂ infekÄ?nĂch onemocnÄ›nĂ a o hygienickĂ˝ch poĹžadavcĂch na provoz zdravotnickĂ˝ch zaĹ™ĂzenĂ a ústavĹŻ sociĂĄlnĂ pĂŠÄ?e
inzerce
Ä?asto odliĹĄovaly od ostatnĂch noĹĄenĂm Ä?istÄ› bĂlĂ˝ch ĹĄatĹŻ, v dneĹĄnĂ dobÄ› tomu tak nenĂ. Ve výťe popsanĂŠm pĹ™ĂpadÄ› se jednalo o sestry na stejnĂŠ Ăşrovni hierarchie oĹĄetĹ™ovatelskĂŠho tĂ˝mu, vĹĄechny byly sestry u lĹŻĹžka ve smÄ›nnĂŠm provozu. Pro pacienty a nĂĄvĹĄtÄ›vnĂky zdravotnickĂ˝ch zaĹ™ĂzenĂ mÄ›la jednotnĂĄ sesterskĂĄ uniforma velikou vĂ˝hodu. VÄ›dÄ›li totiĹž pĹ™esnÄ›, Ĺže ten, kdo ji oblĂŠkl, nenĂ logoped, klinickĂ˝ psycholog, fyzioterapeut, ergoterapeut, sanitĂĄrka, zdravotnickĂ˝ asistent atd., ale sestra – reprezentantka oĹĄetĹ™ovatelstvĂ. Tato skuteÄ?nost nenĂ podstatnĂĄ v malĂ˝ch soukromĂ˝ch ambulancĂch, v nichĹž se pacienti rychle zorientujĂ, kdo je kdo, ale velmi komplikuje nĂĄvĹĄtÄ›vu nemocnic, v nichĹž nemocnĂ a jejich doprovod Ä?asto netuĹĄĂ, s kĂ˝m mluvĂ nebo kdo pĹ™iĹĄel na pokoj. AÄ?koli pracuji ve zdravotnictvĂ pĹ™es dvacet let, sama se mnohdy spletu v urÄ?enĂ toho, kdo je sestrou a kdo ne. ÄŒasto to odhaduji nikoli podle obleÄ?enĂ, ale podle toho, jakĂŠ vĂ˝kony dotyÄ?nĂĄ osoba provĂĄdĂ. Co si vĹĄak mĂĄ poÄ?Ăt laik, kterĂ˝ neznĂĄ kompetence jednotlivĂ˝ch nelĂŠkaĹ™skĂ˝ch profesĂ? Jak mĂĄ vÄ›dÄ›t, Ĺže ten, kdo mu aplikuje injekce a podĂĄvĂĄ infuze, je kvalifikovanĂĄ vĹĄeobecnĂĄ sestra? Nejednotnost sesterskĂŠho obleÄ?enĂ nenĂ vĹĄak jedinĂ˝m problĂŠmem, kterĂ˝ se obleÄ?enĂ tĂ˝kĂĄ. TĂm podstatnÄ›jĹĄĂm je dle mĂŠho nĂĄzoru vzhled a úprava jednotlivĂ˝ch zdravotnĂkĹŻ. ObleÄ?enĂ nÄ›kterĂ˝ch pracovnĂkĹŻ v nemocnicĂch Ä?i ambulantnĂch zaĹ™ĂzenĂ mĂĄ do reprezentativnosti zdravotnickĂ˝ch profesĂ opravdu daleko. PracovnĂ odÄ›vy jsou Ä?asto uĹĄpinÄ›nĂŠ, pomaÄ?kanĂŠ, nÄ›kdy dokonce i potrhanĂŠ. Mnohdy jsou doplnÄ›ny obuvĂ, kterĂĄ mĂĄ svĂĄ nejlepĹĄĂ lĂŠta za sebou, typovÄ› se pohybuje mezi obuvĂ domĂĄcĂ (pantoflĂÄ?ky na vysokĂŠm podpatku, nÄ›kdy i s kvÄ›tinkou), sportovnĂ (gumovĂŠ boty k vodÄ›) a mĂłdnĂ (tzv. „balerĂnky“ Ä?i jinĂŠ starĹĄĂ stĹ™evĂce nehodĂcĂ se jiĹž k běŞnĂŠmu noĹĄenĂ). Jak je moĹžnĂŠ, Ĺže obuv v mnoha pĹ™Ăpadech neodpovĂdĂĄ standardĹŻm bezpeÄ?nosti prĂĄce? Barvy punÄ?och a ponoĹžek bĂ˝vajĂ takĂŠ nezĹ™Ădka v jinĂ˝ch neĹž bĂlĂ˝ch Ä?i tÄ›lovĂ˝ch barvĂĄch; jsou k vidÄ›nĂ ponoĹžky Ä?ernĂŠ, hnÄ›dĂŠ, vĂnovĂŠ i barevnÄ› prouĹžkovanĂŠ. Ruce zdravotnĂkĹŻ nÄ›kdy bĂ˝vajĂ, a to i na chirurgickĂ˝ch oddÄ›lenĂch, ozdobeny mnoha ĹĄperky, aÄ?koli vyhlĂĄĹĄka (2), kterĂĄ je zakazuje,
26
praxe Poanestetická péče ve FN Ostrava
florence 11/14
Poanestetická péče na dospávacím pokoji ve FN Ostrava a v ČR Leona Šírová Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, Dospávací pokoj, FN Ostrava Bc. Hana Zamastilová Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, Dospávací pokoj, FN Ostrava
V
Dospávací pokoj, pooperační jednotka či PACU (postanesthesia care unit) je zařízení, ve kterém je pečováno o pacienty v bezprostředním pooperačním období. Bezprostřední pooperační období je časový interval, kdy u klientů dochází k nabývání vědomí, začínají vnímat hovor a okolí a může se u nich začít objevovat první pocit pooperační bolesti. laryngospasmem či zapadnutím jazyka, prodloužená apnoe, centrální útlum dýchání vlivem opioidů nebo svalové relaxace. Ke kardiopulmonální nestabilitě náleží: → hypertenze z důvodu bolesti, psychické zátěže, hypoxie či plného močového měchýře; → hypotenze, jejíž nejčastější příčinou je hypovolémie a podání vazodilatačních léků; → k časté kardiovaskulární nestabilitě vedou poruchy srdečního rytmu, jakými jsou sinusová bradykardie, komorové extrasystoly nebo tachykardie.
ýznam dospávacího pokoje spočívá v péči o klienty, kteří jsou v tomto období ohroženi mnoha komplikacemi podmíněnými operací či anestezií, a proto je u nich nutné monitorování základních životních funkcí. Propuštění pacienta z PACU je realizováno lékařem nebo sestrou specialistkou. Pro propuštění musejí být jasně stanovena kritéria, která definují stav pacienta schopného péče na standardní ošetřovací jednotce. Ve Fakultní nemocnici Ostrava byl dospávací pokoj zřízen v roce 1995. V současnosti je počtem výkonů a péčí o pacienty po anestezii největší v České republice.
Úvod Dospávací pokoj překlenuje přechod z nejvyššího stupně sledování a péče na operačním sále k následné péči na běžném standardním oddělení či k péči domácí. K tomu je vybaven tak, aby zde bylo možné zajistit péči o nestabilního pacienta a současně aby zde bylo zajištěno zotavení pacientů stabilních. Je lokalizován v blízkosti operačních sálů a musí mít dostupnou okamžitou lékařskou péči. Při předávání klienta z operačního sálu poskytne anesteziolog ošetřující sestře dospávacího pokoje informace o anamnéze, zdravotním stavu, anestezii a operačním výkonu.
Pooperační komplikace Mezi nejčastější komplikace časné pooperační fáze patří poruchy dýchání, kardiovaskulární nestabilita, bolest, nauzea, zvracení, hypotermie a svalový třes. Nejvýznamnější poruchy dýchání jsou neprůchodnost dýchacích cest, způsobená nejčastěji
Ve FN Ostrava byl dospávací pokoj zřízen v roce 1995. V současné době je počtem výkonů a péčí o pacienty po anestezii největší v ČR.
Hypotermie a svalový třes je častou komplikací z důvodů plně klimatizovaných operačních sálů. Zvláště jsou ohroženi nemocní po déletrvajících nitrobřišních a hrudních výkonech. Svalový třes je způsoben především inhalační anestezií. K nejčastějším faktorům vyvolávajícím nauzeu a zvracení patří ženské pohlaví, věk, kinetóza v anamnéze, strach, obezita, přidružená onemocnění, farmaka a druh operace. Výskyt a intenzita bolesti závisí na mnoha faktorech. Odvíjí se od druhu operačního výkonu, věku a typu anestezie a premedikace. Bolest se hodnotí dle různých hodnoticích škál a k analgetizaci se užívají opiátová či neopiátová analgetika dle intenzity bolesti a ordinace lékaře. Na základě těchto skutečností je realizován také ošetřovatelský proces na dospávacím pokoji, jehož cílem je zajistit základní životní funkce a pomoc při zotavování se z anestezie. V první hodině po operaci je klient ohrožen komplikacemi vyplývajícími z účinku celkové anestezie. Až do návratu obranných reflexů,
foto: autorky
Poanestetická péče ve FN Ostrava praxe
Tab. 1
Propuštění pacienta z RR dle DASSAIM dle Gartnera Skóre
Kritéria
Sedace (hodnoceno sestrou) 0
Pacient plně probuzen
1
Pacient spí, probuditelný po slovním kontaktu
2
Pacient spí, probuditelný po fyzickém kontaktu
3
Pacient spí, neprobuditelný
Dechová frekvence (hodnoceno sestrou) Dospávací pokoj je vybaven tak, aby v něm bylo možné zajistit péči o nestabilního pacienta a současně v něm bylo zajištěno zotavení pacientů stabilních
kvalitního spontánního dýchaní a stabilizace krevního oběhu by měla být péče zajištěna nejlépe na dospávacím pokoji. Nejdůležitější úkoly pooperační péče jsou především eliminovat bolest, dyskomfort, pooperační komplikace a podpořit návrat zdravotního stavu na optimální úroveň. Posouzení je zaměřeno na rizikové klienty, na psychický stav a reakce klienta a na projevy pooperačních komplikací. Ošetřovatelské intervence jsou zaměřeny především na udržování průchodnosti dýchacích cest, monitoraci vitálních funkcí, podávání parenterálních tekutin dle ordinace, sledování bilance tekutin, oxygenoterapii, aplikaci transfuzí a farmak dle ordinace, sledování a zvládání intenzity bolesti, zabezpečení pacienta při neklidu, sledování krvácení z operační rány a sekrece z drénů, řešení nevolnosti a zvracení, udržování klienta v teple a suchém prostředí.
0
více než 10/min, méně než 30/min
1
chrápání, více než 10/min, méně než 30/min
2
méně než 10/min, více než 30/min
3
apnoické pauzy nebo obstrukce DC
Saturace O2 (nepodávána 10min oxygenoterapie) 0
více nebo rovno 94 %
1
90–94 %
2
85–90 %
3
méně než 85 %
Systolický TK (NIBP) 0
více nebo rovno 100 mm Hg
1
90–100 mm Hg
2
80–90 mm Hg nebo méně než 220 mm Hg
3
méně než 80 mmHg
Tepová frekvence 0
50–100/min
1
100–120/min
Propuštění pacienta z dospávacího pokoje
2
40–50/min nebo 120–130/min
Propuštění pacientů z dospávacího pokoje se děje na základě jasně stanovených kritérií. Tato kritéria musejí charakterizovat stav pacientových fyziologických funkcí s ohledem na výskyt nežádoucích komplikací. Na našem dospávacím pokoji pracujeme dle klinického protokolu, který definuje péči v bezprostředním pooperačním období. O pacienty pečuje sestra specialistka s praxí na resuscitačním oddělení, která každoročně absolvuje teoretický i praktický výcvik k řešení vzniklých komplikací a možnosti propuštění pacienta z dospávacího pokoje. V případě, že pacient nesplňuje kritéria pro propuštění, je přivolán lékař. Pro optimalizaci procesu propouštění pacientů z dospávacího pokoje s ohledem na faktor věku a operační zákrok je používán postanestetický skórovací systém, který byl navržen Dánskou společností pro anesteziologii a resuscitační péči – DASSAIM skóre dle Gartnera (tab. 1). Hodnotí systolický tlak, dechovou a tepovou frekvenci, saturaci krve kyslíkem, průchodnost dýchacích cest, přítomnost bolesti a nauzey. V případě, že pacient nepřevýší výsledné skóre 4, lze jej z dospávacího pokoje propustit.
3
méně než 40/min a více než 130/min
Bolest (hodnoceno pacientem) 0
bez bolesti
1
lehká bolest
2
středně silná bolest
3
silná bolest
Nauzea (pacientem hodnoceno, sestrou sledováno) 0
bez nauzey, zvracení
1
lehká nauzea nebo zvracení s předchozí nauzeou
2
středně silná nauzea a/nebo zvracení
3
těžká nauzea a/nebo opakované zvracení
Celkem Pozn.: Propuštění pacienta z RR do standardní péče je možné při hodnotě skóre 4 a méně, v jednotlivém parametru může být maximálně 1 bod. zdroj: autorky
27
1 466
1 500 1 250
952
779
1 000
939
Počet operačních výkonů u dětí ošetřených na dospávacím pokoji v roce 2013 554
548
527
400
250 16
15
0
ch iru rg ic ké ur vý ol ko og ny ic ké vý ko tra zu ny um bn ív at ol ýk og on ic y ké vý ko ny ORL or to vý pe ko ne di ny ur ck oc é hi v ýk ru on rg ic y ké pl vý as ko tic ny ká ch iru ka rg oč rd ie ní io ch op iru er ac rg ic e po ké pá vý le ko ni ny no vé vý ko ny
125
562
500 400
Graf 4
200 84
133
108 19
46
100
74 0
6
12 000 10 000 8 000 6 000
300
4 000
200
2 000
100 19
0
0 Jih l FN ava M o Ú Ha VN tol vl íč Pra k Ús ů ha tí v B na r Hr d L od ad ab ec em Kr ál ov é Pí se Li k be re Tr c ut no Vy v šk o Op v a Ol va om ou Ha c ví řo v St Zl ra ín ko ni ce Tř in ec Ná ch od Fr ýd Plz ek eň -M ís te Kl k ad n Zn o oj m o Vs e Ch tín ru di m Tá bo Os r tra va
79
0
P očet pacientů na dospávacím pokoji za jeden rok
počet výkonů
600
300
500
352
Graf 3 Počet léčebně-diagnostických intervencí na dospávacím pokoji ve FN Ostrava
500
326
750
610
600
zdroj: autorky
Dospávací pokoje ve FN Ostrava Pracoviště dospávacích pokojů ve FN Ostrava je součástí Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. Jeho činnost byla zahájena v roce 1995. V současnosti je zde poskytována péče pacientům z 16 operačních sálů a přidružených diagnostických pracovišť. Na prvním dospávacím pokoji je osm monitorovacích lůžek, na druhém pokoji je pět monitorovacích lůžek. Péči o pacienty zajišťuje devět zkušených sester s minimálně tříletou praxí na resuscitačním oddělení a se specializací v intenzivní péči a jedna ošetřovatelka. Na dospávacím pokoji je nepřetržitý provoz v návaznosti na poskytovanou anesteziologickou péči na centrálních operačních sálech. V roce 2013 byla poanestetická péče poskytnuta 10 066 pacientům. Skladba pacientů na dospávacích pokojích je různá. Vyjma dospělých pacientů pečujeme také o děti po operacích a diagnosticko-léčebných intervencích. Přehled pacientů v poanestetické péči na našem dospávacím pokoji za rok 2013 uvádějí grafy 1, 2, 3.
Dospávací pokoje v České republice V lednu 2014 byl sestrami z dospávacího pokoje KARIM FN Ostrava realizován průzkum zaměřený na četnost a péči o pacienty na dospávacích pokojích v ČR. Formou elektronických dotazníků byly osloveny nemocnice v České republice. Z 34 dotazovaných nemocnic je dospávací
pokoj v provozu ve 28 zařízeních. Dotazováno bylo i několik zahraničních nemocnic. Odpověděly nám dvě nemocnice ze Slovenska a jedna nemocnice z Velké Británie – Colchester Hospital. Dospávací pokoje vznikají v ČR od roku 1995 (FN Ostrava) a v průběhu let jejich počet narůstá. V anglickém Colchesteru je postanesthesia care unit v provozu již od roku 1990. Denně je v nich v průměru ošetřeno od 5 pacientů (Nemocnice Strakonice) do 25–50 pacientů (Ostrava, Olomouc, Ústí nad Labem, Colchester). Roční nejvyšší počet ošetřených pacientů je ve FN Ostrava – 10 066 pacientů za rok 2013 (tab. 4). Na PACU pracuje od dvou do pěti sester. Tento počet se liší v závislosti na počtu lůžek na pracovišti. Dle doporučení pro poskytování poanestetické péče České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny je počet nelékařských zdravotnických pracovníků (sester) určen počtem lůžek PACU a jejich využitím vzhledem k počtu operačních sálů/počtu výkonů. Doporučený minimální počet jsou dvě sestry, poměr sestra/pacient je určen klinickým stavem pacienta, maximální poměr je 1:1, nejnižší 1:4 Kapacita lůžek na dospávacích pokojích v ČR se pohybuje od čtyř lůžek např. v nemocnici Vyškov a Zlín až po 12 lůžek ve FN Olomouc. Nejvyšší počet lůžek – 15 – je podle závěrů průzkumu ve FN Ostrava.
počet pacientů
1 334
Graf 2 počet výkonů
očet operačních výkonů u dospělých P ošetřených na dospávacím pokoji v roce 2013
ch iru rg ic ké ur vý ol ko og ny ic ké vý ko tra zu ny um bn ív at ol ýk og on ic y ké vý ko ny ORL or to vý pe ko ne di ny ur ck oc é hi v ýk ru on rg ic y ké pl vý as ko tic ny ká ch iru ka rg oč rd ie ní io ch op iru er ac rg ic e po ké pá vý le ko ni ny no vé vý ko ny
Graf 1
florence 11/14
počet výkonů
praxe Poanestetická péče ve FN Ostrava
z př ave ed d op en er í C ač ŽK ně za ve d on en ko í C lo ŽK gi ka e ud ál ní bl ok y
28
Poanestetická péče ve FN Ostrava praxe
Guidelines pooperační péče na dospávacím pokoji V únoru 2013 Association of Anaesthetists of Great Britain and Ireland uveřejnila doporučení pro sledování pacientů v bezprostřední pooperační péči na dospávací jednotce. K těmto zásadním doporučením patří zavedený systém předávání pacientů na pracoviště poanestetické péče zaměstnancům školeným pro situace ohrožující pacienta v bezprostřední pooperační době. Poanestetická péče má být jasně definována, popsána a umístěna na pracovišti dospávacího pokoje. Systém emergency na jednotce poanestetické péče má být pravidelně trénován. V případě, že pacient nesplňuje kritéria
pro propuštění z dospávacího pokoje, musejí být přítomni dva lékaři, z nichž nejméně jeden anesteziolog je specializován na péči o pacienty na dospávacím pokoji. Sledování pacientů na dospávacím pokoji má být dle doporučení zajištěno v poměru 1 sestra/1 pacient. V průběhu observace je pacient kontinuálně monitorován, než dojde k úplnému probuzení a schopnosti komunikace. Pacientům se zajištěným vstupem do dýchacích cest musí být dle daných doporučení monitorována kapnografie. Většina z doporučení byla již aplikována do praxe také v našich podmínkách. Pouze počet personálu lékařského i nelékařského se s doporučením neshoduje.
Literatura
Více o autorkách
1. Larsen R et al. Anestézie. 1. vydání. Praha: Grada, 1998. 935 s. ISBN 80-7169-179-8 2. Miller DD. Miller’s Anesthesia. Seventh edition. Churchill Livingstone: Elsevier, 2010. 3312 s. ISBN 978-0-44306959-8 3. Whitaker DK, Booth H et al. Immediate post-anaesthesia recovery 2013. Anaesthesia. 2013;68(3):288–297 4. Zamastilová H. Soubor ošetřovatelských diagnóz u pacientů po operačním výkonu na dospávacím pokoji. Bakalář-
ská práce. Ostrava: Ostravská univerzita, Lékařská fakulta, 2011 5. Mastiliaková D. Úvod do ošetřovatelství I. díl. Systémový přístup. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2002. 187 s. ISBN 80-246-0429-9 6. Mastiliaková D. Úvod do ošetřovatelství II. díl. Systémový přístup. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2002. 160 s. ISBN 80-246-0428-0 7. Herold I, Černý V, Cvachovec K. Doporučení pro poskytování poanestetické péče. ČSARIM, 2011
Leona Šírová 1992: ukonč. SZŠ Ostrava-Vítkovice; 1999: Specializační vzdělávání ARIP – FN Ostrava- -Vítkovice; od 1997: všeobecná sestra – specialistka Bc. Hana Zamastilová 1986: ukonč. SZŠ Vsetín; 1998: Specializační vzdělávání ARIP – FN Ostrava; od 1986: všeobecná sestra – specialistka; 2011: ukonč. Bc. studia – obor Ošetřovatelství, Ústav ošetřovatelství a porodní asistence, Ostravská univerzita v Ostravě
nové knihy
Léčíme si záda sami Sociální gerontologie Východiska ke zdravotní politice a podpoře zdraví ve stáří / Rostislav Čevela, Libuše Čeledová, Zdeněk Kalvach, Jan Holčík, Pavel Kubů / Grada Publishing, a. s., 256 s., 399 Kč / Publikace volně navazuje na monografii Sociální gerontologie: Úvod do problematiky a přináší jak nové, tak navazující informace ze sociální gerontologie pro praktické lékaře, lékaře v dlouhodobé péči, ale i pro další zdravotnické a sociální pracovníky pracující se seniory, stejně jako pro celou občanskou veřejnost.
Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy IV Dermatovenerologie, oftalmologie, ORL, stomatologie – 2., doplněné vydání / Lenka Slezáková a kol. / Grada Publishing, a. s., 236 s., 279 Kč / Druhé, doplněné vydání úspěšné základní učebnice ošetřovatelství uzavírá čtvrtým dílem studijní materiály pro žáky středních škol. Publikace je rozčleněna na celky zpracovávající problematiku ošetřovatelské péče v dermatovenerologii, očním lékařství, otorinolaryngologii a stomatologii.
/ Robin McKenzie / Robin McKenzie Institut Czech Republic, 124 s., 199 Kč / Máte problémy se zády (dolní částí zad), které se neustále vracejí? Frekvence záchvatů se nesnižuje a možná jsou silnější než ty předchozí? Nebo máte chronické problémy, které ne reagují na fyzioterapii, chiropraxi či léky předepsané lékařem? Nebo jste podstoupili chirurgický zákrok, a přesto nedošlo k odstranění problému? Pak vyzkoušejte metody popsané v této knize. Je to první publikace, která vám ukáže, jak dát svá záda do pořádku, a navíc vám ukáže, jaké kroky podniknout, abyste se vyvarovali recidivy. Pokud ani poté nedojde ke zlepšení, doporučuje kniha navštívit certifikované nebo diplomované terapeuty v McKenzie Institutu.
Ošetřovatelství založené na důkazech Evidence Based Nursing / Darja Jarošová, Renáta Zeleníková / Grada Publishing, a. s., 136 s., 199 Kč / Kniha seznamuje se základními principy ošetřovatelství založeného na důkazech (evidence based nursing), se základními charakteristikami, procesem a výukou principů EBN. Vychází z výzkumných a pedagogických zkušeností autorek i z jejich zkušeností ze zahraničních univerzitních pracovišť.
29
recenzované články xxxx
foto: Projekt Cíl3
Zprávy našich partnerů / Z konferencí
Projekt přeshraniční spolupráce obohatil české i německé zdravotníky Tři roky trval přeshraniční projekt Cíl3 Podpora přeshraniční spolupráce ve zdravotnictví v oblasti vzdělávání, zvyšování kvalifikace a odborné spolupráce, který rozvíjel spolupráci mezi nemocnicemi a zdravotnickými školami v regionu Sasko/severní Čechy. Během této doby se uskutečnilo více než 180 aktivit, do kterých se zapojilo více než 2400 účastníků. Cílem tohoto projektu bylo posílit kooperaci mezi českými a německými zdravotníky, studenty, pedagogy a dobrovolníky ve zdravotnictví.
P
ohovořit si o získaných zkušenostech přijeli všichni zúčastnění v úterý 16. září 2014 do Ústí nad Labem, kde se konala závěrečná konference u příležitosti ukončení tohoto projektu. Po úvodních slovech vedoucí projektu Mgr. Markéty Knoppik pronesli úvodní zdravice i jednatel Bildungswerk der Sächsischen Wirtschaft gGmbH Heiko Prötzsch, PhDr. Jiří Kuděla, Ph.D., český generální konzul v Drážďanech, a Ing. Petr Fiala, generální ředitel společnosti Krajská zdravotní, a. s., která byla významným partnerem celého projektu. „Začal bych citátem saského ministra vnitra Markuse Ulbiga, který řekl, že společné hranice znamenají společnou odpovědnost. Myslím, že tento citát vystihuje celý obsah projektu a celé to naše tříleté snažení,“ řekl na úvod Ing. Petr Fiala.
„Já osobně bych chtěl poděkovat všem, kteří se na tomto projektu podíleli. Naším přáním je pokračovat ve spolupráci a dalším rozvoji přes hraničních aktivit,“ dodal. O jednotlivých částech celého projektu pohovořila vedoucí projektu Mgr. Markéta Knoppik. „Projekt stál na třech pilířích. Jedním z nich byla spolupráce nemocnic, druhým spolupráce pedagogů a škol a třetím pilířem byla spolupráce dobrovolníků,“ popsala. Dále shrnula všechny aktivity, které se během projektu uskutečnily. Jednalo se o odborné konference, studijní cesty do Německa a do severních Čech, jednodenní konzultace, týdenní či měsíční stáže v Německu a studijní cesty k projektovému managementu. Pak už přišla řada na jednotlivé řečníky, jejichž sdělení se točila kolem zhodnocení celého projektu a všech jeho přínosů, dále rozdílů mezi českým a německým zdravotnictvím a výukou na zdravotnických školách, kterých si během svých stáží v cizím prostředí všimli. „Když projekt před třemi lety začal, netušili jsme, jaký objem práce to bude a jaké výsledky, pokud vůbec nějaké, to přinese. Po třech letech mohu říci, že mnoho českých kolegů se dostalo do našich nemocnic a my jsme měli vždy dobrý dojem z jejich srdečnosti, přátelského přístupu a z jejich znalostí,“ pochválila projekt ředitelka péče v Městské nemocnici Drážďany-Neustadt Beate Tharang. Dále uvedla, že i němečtí zdravotníci se dostali na několik
oddělení v českých nemocnicích a dozvěděli se přitom spoustu nového. „Od obsazení směn a pracovní doby až po platové podmínky vašich zdravotníků a systém výuky ve zdravotnictví,“ doplnila. Dr. Miroslava Zoubková, ředitelka Vyšší odborné zdravotnické školy a střední zdravotnické školy v Ústí nad Labem, zase vidí jako největší přínos projektu v tom, že se studenti dostali do cizojazyčného prostředí, v němž mohli také pracovat. „Měli i možnost účastnit se praktické výuky v nemocnici, takže mohli porovnat způsob ošetřovatelské péče v Německu a u nás. Tyto zkušenosti otevřely mnoha našim studentům dveře pro práci v Německu,“ řekla. Projekt však podle jejích slov obohatil i pedagogický sbor. „Měli možnost srovnat náš vzdělávací systém zdravotnických pracovníků a vzdělávací systém v Sasku. Získali i nové poznatky, které využijí při výuce – například co se týče kinestetiky, která je u nás teprve v plenkách,“ vysvětlila. Na závěr svého sdělení také upozornila, že během projektu navázali nejen studenti, ale i pedagogové se svými saskými protějšky přátelské vztahy, které, jak věří, se budou nadále prohlubovat.
Přístrojové vybavení českých nemocnic je ohromující Dr. Michael Mendt z ARO/JIP Městské nemocnice Drážďany-Neustadt navštívil společně se svou zdravotní sestrou Masarykovu nemocnici v Ústí nad Labem. To, co jej ihned zaujalo, bylo přístrojové vybavení. „V naší nemocnici nemáme na ARO vlastní ultrazvuk, pro vás je to standard. Co se týče vybavení, máte k dispozici opravdu to nejlepší z nejlepšího. Když chcete nějaké vybavení, dostanete ho, zatímco my o něj musíme doslova žebrat. Jestli je však vaše péče lepší nebo horší než u nás, to jsme za ty tři dny nezjistili,“ popsal na úvod. Hlavní rozdíl mezi Městskou nemocnicí v Drážďanech-Neustadt a Masarykovou nemocnicí v Ústí nad Labem viděl v jejich pojetí. „V naší nemocnici máme spíše menší prostory. I z hygienických důvodů se snažíme pacienty spíše izolovat a myslím si, že u nás mají i menší strach. Mají svůj prostor, kde si mohou například povídat se svými blízkými, zatímco nemocnice v Ústí nad Labem je obrovská a působí tak trochu jako továrna na zdraví. U nás je to asi dáno i tím, že u nás panuje mezi nemocnicemi velký konkurenční tlak. Jinak ovšem co se týče penza a objemu práce, je to u vás stejné jako u nás. I my jsme pod velkým tlakem, nesmíme dělat chyby a nevím, jestli je to i u vás, ale my musíme mít všichni pojištění. Při nepřirozené smrti pacienta musíme vyplňovat mnohem více formulářů než vy a také musíme bojovat o každého pacienta, což
foto: Projekt Cíl3
ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ
nás nutí přemýšlet hospodárně,“ shrnul hlavní rozdíly lékař. „To, co mi projekt přinesl, byla možnost podívat se přes okraj vlastního talíře a vidět, jak pracují naši zahraniční kolegové, o jejichž práci jsme toho před zahájením projektu moc nevěděli. Dnes vím, že pracují velmi dobře a snaží se o péči orientovanou na pacienta. Proto bych byl velice rád, kdybychom dále pracovali nejen na přeshraničním vzdělávání, ale i na spolupráci, například co se přeshraniční záchranné služby týče,“ uzavřel Dr. Mendt. Skvělé přístrojové vybavení zaujalo i neurochirurga dr. Patricka Weigela z Městské kliniky Drážďany-Neustadt, který navštívil neurochirurgickou kliniku v Ústí nad Labem. „Co se týče přístrojové techniky, je to ohromující,“ řekl během své vtipně pojaté prezentace. „Bylo opravdu zajímavé vidět, jak se to dělá jinde,“ řekl na závěr při shrnutí přínosů projektu. O studijní cestě onkologických sester a lékařek do zařízení paliativní péče v Drážďanech a okolí pohovořila MUDr. Jana Dušánková z Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Díky zkušenostem získaným v těchto zařízeních se Masarykově nemocnici podařilo v říjnu loňského roku nasmlouvat výkony návštěv paliativního lékaře u pacienta v domácím prostředí a 1. září letošního roku tu byl oficiálně zahájen provoz mobilního hospicu. Během dne pak zazněla ještě celá řada dalších sdělení, která hodnotila přínosy projektu a porovnávala rozdíly mezi českými a německými nemocnicemi. Všichni zúčastnění se shodli na jediném závěru: že nově získané zkušenosti, kontakty a přátelství se budou nadále udržovat a rozvíjet k vzájemnému prospěchu a obohacení. Magda Hettnerová, redakce Florence
V rámci projektu spolufinancovaného EU měli čeští a němečtí zdravotníci možnost navštívit nemocnice svých zahraničních sousedů a společně sdílet své znalosti a zkušenosti
„Co se týče vybavení, máte k dispozici opravdu to nejlepší z nejlepšího.“ (Dr. Michael Mendt z Městské kliniky Drážďany-Neustadt o přístrojovém vybavení neurochirurgické kliniky v Ústí nad Labem)
31
ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ
florence 11/14
Praha hostila 15. světový kongres prevence nemocničních nákaz Více než tisíc účastníků z 65 zemí světa se sjelo ve dnech 15.–18. října 2014 do Clarion Congress Prague Hotelu v Praze-Vysočanech, aby tu diskutovali o možnostech prevence nozokomiálních nákaz. Hlavní důraz byl kladen na sterilizaci, dezinfekci, dekontaminaci, kontrolu infekcí, provoz operačních sálů, endoskopii, epidemiologii a mikrobiologii. Nejpočetnější zastoupení měla Brazílie. Přednášky byly kromě češtiny tlumočeny i do angličtiny, portugalštiny a ruštiny.
„Požádali jsme přednášející, aby svá sdělení zaměřili co nejvíc prakticky,“ řekl po úvodních slovech prezident kongresu doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D. Následně představil novou prezidentku WFHSS (World Forum for Hospital Sterile Supply) Christine Denis z Francie, která ve funkci nahradila dosavadního prezidenta Belgičana Wima Renderse. Christine Denis představila přítomným nové členy výkonného výboru a pak už přišel čas na úvodní (Key Note) přednášku. Ujal se jí D. J. Weber z USA, který se zaměřil na posouzení rizika přenosu nákazy pro pacienty při nedodržení doporučených pokynů pro dezinfekci a sterilizaci. Hovořil především o endoskopických výkonech a správné sterilizaci nástrojů pro tyto výkony. Prof. Weber je hlavním autorem manuálu CDC, který se hojně studuje a využívá i v praxi v ČR. Následující blok přednášek se věnoval moderním technologiím a postupům, konkrétně nanotechnologiím a robotizaci. Jako první vystoupil prof. Yahia L’Hocine, PhD., z Kanady, který přednesl přednášku o novinkách v oblasti sterilizace a dekontaminace s použitím nanotechnologií. „Infekce spojená s implantáty představuje asi 40 % všech infekcí a je velkým problémem,“ řekl. Jedním z problémů u bakterií je tvorba biofilmu, kvůli němuž jsou asi tisíckrát odolnější, a dalším problémem je jejich rezistence vůči antibiotikům. „Víme, že nanomateriály mají antibakteriální vlastnosti a mohly by proto být vhodné pro boj s bakteriemi,“ vysvětlil prof. L’Hocine. Na L’Ecole Polytechnique v Montrealu, kde pracuje, se zabývali toxicitou nanočástic oxidů kovů (mědi, stříbra a železa) pro bakterie s použitím plazmové nanotechnologie. „Na našem institutu používáme oxid měďnatý, protože má velký účinek a oproti stříbru je levnější,“ řekl. Důvodem, proč by mohly být tyto nanočástice pro boj s bakteriemi výhodné, je, že používají souběžně řadu mechanismů, vůči kterým si bakterie nedokáží vytvořit rezistenci.
V
rámci úvodního ceremoniálu předala organizující Společnost prevence nozokomiálních nákaz prostřednictvím svého prezidenta doc. MUDr. Rastislava Maďara, Ph.D., a prof. MUDr. Vladimíra Bencka Cenu za celoživotní přínos (Lifetime Achievement Award) patnácti vybraným osobnostem z Evropy, Asie a Latinské Ameriky, mezi nimiž byly i čtyři zástupkyně České republiky: MUDr. Dana Hendlová, MUDr. Věra Melicherčíková, MUDr. Eva Šťasná a MUDr. Jaroslava Zelenková.
Prezident Společnosti prevence nozokomiálních nákaz doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., (vpravo) uvítal účastníky 15. světového kongresu prevence nemocničních nákaz
foto: xxxxx
32
Dánský Julius šetří čas i peníze Další tři řečníci z Dánska hovořili o vývoji centrálních sterilizací (central sterile services
33
department – CSSD) v Dánsku a o využití robotiky a automatizace v nich pro dosažení lepšího pracovního prostředí a efektivity. Trine L. Frederiksen z Gentofte Hospital představila CSSD vybudované v roce 2009 v nemocnici v Kodani, ve kterém v roce 2010 odstartoval projekt automatizace. Fungovat začal o rok později a přišel na čtyři miliony dolarů. Pia Hilsberg následně představila přítomným automatizované zařízení, které dostalo jméno Julius. „Je to standardní parní sterilizátor. Vyčištěná a dezinfikovaná síta se umisťují přímo do tohoto zařízení, aniž by se musela balit do tkaných textilií nebo kontejnerů,“ popsala Pia Hilsberg. Julius tak podle jejích slov šetří nejen čas, ale i peníze. „Balení sedmi nástrojů trvá 8,3–10,4 minuty podle toho, jakou metodu balení použijeme – jestli jednokrokovou, nebo dvoukrokovou. Vložení sít do Julia může být zvládnuto za 1,2 minuty, takže minimálně 7,1 minuty se ušetří jen při balení,“ vysvětlila. S projektem vybudování dvou nových CSSD v nemocnicích v okolí Kodaně seznámila posluchače poslední z dánských řečníků Gitte Antonisen. „Cena je odhadována na 150 milionů eur a tato dvě oddělení budou dokončena v roce 2018,“ řekla. Obě oddělení by měla být plně automatizovaná a vybavena robotickými zařízeními. Poslední řečnicí prvního bloku byla N. Jain z USA, která pohovořila na téma doporučené postupy pro reprocessing robotických přístrojů. Odpolední přednášky byly rozděleny do dvou sekcí. Jedna se věnovala čištění a dezinfekci a druhá prevenci infekcí ve stomatologii. O vlivech na účinnost čištění standardních nástrojů, evaluaci a optimalizaci testovacích metod a parametrů pohovořil Gerhard Kirmse z Německa. Jeho krajanka Cornelia Hugo se zabývala otázkou, jak vyřešit problém čištění úzkých dutin (nástrojů s úzkým průsvitem). Ve své přednášce mimo jiné ukázala, s jak kontaminovanými nástroji se občas setkají operatéři ve sterilních setech. A jak těmto problémům zamezit? „U nás na oddělení víme, že musíme nejprve udělat řádnou analýzu rizik, abychom věděli, které nástroje představují problém,“ řekla přednášející. Zamezit problémům s nedostatečně dekontaminovanými nástroji lze podle jejích slov například používáním jednorázových nástrojů, jejich neustálým otíráním v průběhu operace, proplachováním např. chirurgických odsávaček 60 ml fyziologického roztoku anebo ponořením nástroje do 3% roztoku peroxidu vodíku během operačního zákroku. „Někde také používají připravené roztoky pro předběžné ošetření, jimiž nasprejují chirurgické nástroje na operačním sále ihned po použití a předejdou tak možnému zasy-
chání nečistot,“ popsala. Dále také upozornila na to, že si zdravotníci musejí dávat pozor, aby na nástrojích nezůstal gel, pokud používají přípravky na gelové bázi.
Personál odpovědný za čištění povrchů potřebuje školení i kontrolu Zlepšením čištění opakovaně použitelných neurochirurgických nástrojů se zabývala Tim Tomkinson z Velké Británie a Nancy L. Havill z USA pohovořila na téma osvědčených postupů dezinfekce nekritických ploch. „Ve všech balíčcích pro úspěšné čištění a dezinfekci je doporučeno dodržet minimálně tyto parametry: vypracovat postupy, vybrat správné dezinfekční prostředky, determinovat způsob jejich aplikace, proškolit personál, sledovat jeho výkon a poskytnout mu zpětnou vazbu,“ popsala. Zdravotnická zařízení proto musejí jasně definovat odpovědnosti – kdo má čistit, kdy, co, jak často a čím. „Jakmile máme tyto postupy, musíme udělat seznam denních činností – protokoly pro běžné rutinní průběžné čistění a terminální čištění, které je mnohem pečlivější, jasně stanovit, kdo je odpovědný za kterou aktivitu, udělat seznam položek (zda budou stolky vytřené zeshora, zespoda, zevnitř apod.); k dispozici máme celou řadu produktů a odpovědná osoba, která s nimi pracuje, musí znát jejich vlastnosti, které definují jejich použití na různé povrchy,“ vysvětlila. „Moji kolegové říkají, že nezáleží ani tak na čisticím prostředku jako na postupech, jak se má čištění provádět,“ dodala. Důležité je podle jejích slov také vzdělávání a školení personálu, které musí být kontinuální a personál musí být monitorován. V následujících dnech zazněly na kongresu ještě desítky dalších přednášek na téma sterilizace, endoskopy, operační sály, nemocniční prostředí, reprocessing, kontrola infekce a další. Všichni návštěvníci Clarion Congress Prague Hotelu si také mohli prohlédnout elektronické postery, které byly promítány po celé tři dny konání kongresu na světelných tabulích na chodbách třetího patra hotelu. Všichni návštěvníci se také mohli vyfotografovat s vlajkou své země ve vyhrazeném koutku u hlavního sálu a ti, kdo se během kongresu vyfotili a své „selfie“ poslali na adresu sekretariátu kongresu, mohli vyhrát jednu ze tří cen, které byly předávány při závěrečném hodnocení kongresu. V rámci závěrečného ceremoniálu pak předali čeští organizátoři putovní vlajku světového fóra zástupcům z Francie, protože právě tam se bude konat příští světový kongres WFHSS 2015. Magda Hettnerová, redakce Florence
Zdravotnická zařízení musejí jasně definovat odpovědnosti – kdo má čistit, kdy, co, jak často a čím.
ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ
florence 11/14
Lékaři a sestry v Olomouci diskutovali o problematice obezity Intenzivní péče o obézní, kardiovaskulární rehabilitace a obezita nebo psychologické aspekty péče o obézní, to je jen malý výčet témat, která zazněla na letošním ročníku celostátní konference s mezinárodní účastí Obezitologie a bariatrie 2014, která se konala ve dnech 16.–18. října v hotelu NH Congress v Olomouci.
S
oučástí třídenní konference byla již tradičně i samostatná sekce zdravotnických pracovníků nelékařských profesí, jejíž hlavní program probíhal v pátek 17. října. Zazněla na ní celá řada zajímavých přednášek, ta nejlepší z nich, na téma Kosmetické výkony u obezity od Mgr. Kateřiny Čurdové a Mgr. Jany Sikorové, byla v závěru dne oceněna cenou v podobě letu letadlem s akrobatickým pilotem. Z posterové sekce získal tuto cenu kolektiv autorů posteru s názvem Pilotní kurz STOB a K.O. kouření a obezitě. „U obézních pacientů se provádějí buď baria trické operace, nebo výkony, které spadají do oblasti plastické chirurgie,“ vysvětlila na úvod své přednášky Mgr. Kateřina Čurdová z I. chirurgické kliniky VFN Praha. Jedním z takových výkonů, který je na této klinice prováděn, je
Léčba obezity je velmi složitá a vyžaduje celoživotní spolupráci nemocného
foto: Flickr
34
abdominoplastika – rozsáhlý chirurgický zákrok, který vede ke zploštění břicha odstraněním přebytečného tuku a kůže a zpevnění svalů břišní stěny. „Je to velice bolestivý chirurgický zákrok, který je prováděn kvůli úpravě vzhledu povislého či vyčnívajícího břicha u žen i u mužů,“ vysvětlila Mgr. Čurdová. Důvodem, proč je prováděn, je buď výrazná redukce hmotnosti, onemocnění břišních svalů, které vede k rozestupu přímých břišních svalů a povolení břišní stěny, nebo jako následek vícečetného těhotenství, po němž se kůže nevrátila do původního stavu. Plastické operace břicha lze rozdělit na kompletní abdominoplastiku, modifikovanou abdominoplastiku, miniabdominoplastiku, obrácenou abdominoplastiku nebo umbilikoplastiku (plastika pupku, kterou lze provést i jako samostatný výkon). Mgr. Čurdová následně uvedla několik kazustik obézních pacientů, u kterých byla provedena abdominoplastika a umbilikoplastika. „Léčba obezity je velmi složitá, zvláště kvůli její heterogenní etiopatogenezi, a vyžaduje celoživotní spolupráci nemocného. Je nutné, aby léčba byla komplexní a přístup k pacientům byl individuální,“ řekla na závěr. O kompartment syndromu u obézního pacienta pohovořila Mgr. Věra Brzicová, také z I. chirurgické kliniky VFN v Praze. „Kompartment syndrom je stav zvýšeného intrafasciálního tlaku, který způsobuje vaskulární okluzi a následně ischemizaci končetiny,“ popsala. Příznaky tohoto syndromu jsou bolest, která nereaguje na analgetika, poruchy citlivosti, výrazný otok, změna barvy kůže postiženého místa, omezená hybnost a porucha motorických funkcí. Příčinami jsou nejčastěji krvácení – u zlomenin, střelných poranění, distorzí kloubů, často je také vidět u různých koagulopatií (např. u pacientů s hemofilií nebo u pacientů, kteří se léčí antikoagulanty, jako je warfarin a heparin). Terapie je jediná, a to fasciotomie. „Fasciotomie je chirurgický zákrok, který se provádí na operačním sále. Chirurg provede široké otevření subfasciálních prostorů a musí provést efektivní dekompresi a snížení tkáňového tlaku,“ pokračovala. „Je to prevence vzniku ireverzibilních ischemických změn,“ vysvětlila. Ošetřující personál musí po operaci
ZPRĂ VY NAĹ ICH PARTNERĹŽ / ZÂ KONFERENCĂ?
peÄ?ovat o rĂĄnu, sledovat stav konÄ?etiny, stav obvazu; po opadnutĂ otoku, coĹž bĂ˝vĂĄ do tĂ˝dne, pokud nejsou komplikace, se provĂĄdĂ sutura fasciotomie. NĂĄslednÄ› prezentovala dvÄ› kazuistiky obĂŠznĂch seniorek lĂŠÄ?enĂ˝ch warfarinem, u kterĂ˝ch doĹĄlo ke kompartment syndromu.
ObĂŠznĂch dÄ›tĂ pĹ™ibĂ˝vĂĄ, ministerstvo vytĂĄhlo do boje DruhĂ˝ dopolednĂ blok pĹ™ednĂĄĹĄek zahĂĄjila PhDr. Dagmar Ĺ kochovĂĄ, MBA, pĹ™ednĂĄĹĄkou PrimĂĄrnĂ prevence nadvĂĄhy a obezity u dÄ›tĂ a adolescentĹŻ. O tom, Ĺže problĂŠm dÄ›tskĂŠ obezity je skuteÄ?nÄ› aktuĂĄlnĂ, hovořà i dlouhodobĂŠ statistiky. „VĂ˝voj poÄ?tu dÄ›tĂ a dorostovĂ˝ch pacientĹŻ dispenzarizovanĂ˝ch pro diagnĂłzu E66–E68 obezita, hyperalimentace a jejĂ nĂĄsledky, je alarmujĂcĂ,“ upozornila PhDr. ŠkochovĂĄ. Mezi lety 1996–2012 se absolutnĂ poÄ?et dÄ›tĂ ve vÄ›ku 0–14 let ztrojnĂĄsobil (z 10,4 tisĂce na 30,9 tisĂce v roce 2012), dorostu ve vÄ›ku Â15–19 byl nĂĄrĹŻst v prĹŻbÄ›hu sledovanĂ˝ch let jeĹĄtÄ› vyĹĄĹĄĂ (z 6,1 tisĂce na 20,1 tisĂce v roce 2012). V souÄ?asnĂŠ dobÄ› lze v ČR zaĹ™adit do kategorie nadvĂĄha a obezita tĂŠměř Ä?tvrtinu dÄ›tĂ. DvÄ› tĹ™etiny z nich se svĂ˝ch nadbyteÄ?nĂ˝ch kilogramĹŻ nezbavĂ ani v dospÄ›losti a u mnohĂ˝ch se pak objevujĂ z nadvĂĄhy a obezity rezultujĂcĂ zĂĄvaĹžnĂŠ zdravotnĂ obtĂĹže. MZ ÄŒR v rĂĄmci dotaÄ?nĂho programu NĂĄrodnĂ program prevence zdravĂ – projekty podpory zdravĂ, jehoĹž cĂlem je primĂĄrnĂ prevencĂ dlouhodobÄ› zvyĹĄovat zdravotnĂ gramotnost populace, podpoĹ™ilo v roce 2014 stejnÄ› jako v minulĂ˝ch letech nÄ›kolik programĹŻ zaměřenĂ˝ch na prevenci nadvĂĄhy a obezity u dÄ›tĂ a adolescentĹŻ. Projekty jsou realizovĂĄny pĹ™Ămo ve ĹĄkolĂĄch, avĹĄak
inzerce
souÄ?asnÄ› je jejich cĂlem zvýťit zĂĄjem rodiÄ?ĹŻ i ťirokĂŠ veĹ™ejnosti o posilovĂĄnĂ zdravĂ a pĹ™edchĂĄzenĂ vzniku tĂŠto nemoci. „Podpora zdravĂŠho stravovĂĄnĂ a pohybovĂŠ aktivity je prioritnĂm tĂŠmatem tohoto dotaÄ?nĂho programu sekce hlavnĂho hygienika MZ ČR pro rok 2015," upozornila PhDr. Ĺ kochovĂĄ. DalĹĄĂ pĹ™ednĂĄĹĄku na tĂŠma amputace dolnĂch konÄ?etin u obĂŠznĂch pacientĹŻ pĹ™ednesla Eva SouhradovĂĄ z VFN Praha. „V ÄŒR se stĂĄle zvyĹĄuje poÄ?et provedenĂ˝ch amputacĂ konÄ?etin. Podle ĂšZIS je to zhruba 200 vĂ˝konĹŻ roÄ?nÄ›,“ Ĺ™ekla. Pro nĂĄslednou pĂŠÄ?i a adaptaÄ?nĂ proces je podle jejĂch slov dĹŻleĹžitĂŠ dĹŻkladnĂŠ zhojenĂ pahĂ˝lu. U obĂŠznĂch pacientĹŻ je vĹĄak hojenĂ ran zpomalenĂŠ a jejich organismus je vĂce nĂĄchylnĂ˝ k zĂĄnÄ›tlivĂ˝m reakcĂm. NĂĄslednÄ› prezentovala kazuistiku obĂŠznĂ 65letĂŠ pacientky s komplikovanĂ˝m hojenĂm amputovanĂ˝ch konÄ?etin na JIP. Jako dalĹĄĂ vystoupily V. VyĹĄatovĂĄ se sdÄ›lenĂm SledovĂĄnĂ konzervativnĂ lĂŠÄ?by obĂŠznĂch pacientĹŻ s vyĹĄĹĄĂm energetickĂ˝m pĹ™Ăjmem a Mgr. Lucie DolejĹĄĂ s pĹ™ednĂĄĹĄkou ObĂŠznĂ pacient na JIP. PrvnĂ odpolednĂ blok pĹ™ednĂĄĹĄek byl spoleÄ?nĂ˝ pro lĂŠkaĹ™e i sestry. V prĹŻbÄ›hu konference byl takĂŠ zvolen vĂ˝bor a reviznĂ komise ÄŒOS na obdobĂ 2015–2018 a vĂ˝bor Sekce pediatrickĂŠ obezitologie ÄŒOS. V zĂĄvÄ›ru dne zaznÄ›ly jeĹĄtÄ› pĹ™ednĂĄĹĄky napĹ™. na tĂŠma nutnost substituce mikronutrientĹŻ a kontroly jĂdelnĂÄ?ku u pacientĹŻ po bariatrickĂŠ operaci Ä?i zvlĂĄĹĄtnost managementu nehojĂcĂch se defektĹŻ a ran u obĂŠznĂch nemocnĂ˝ch. VĹĄechna abstrakta pĹ™ednĂĄĹĄek by mÄ›la bĂ˝t dostupnĂĄ u poĹ™adatele – spoleÄ?nosti GalĂŠn Symposion a na webu www.ob2014.cz. Magda HettnerovĂĄ, redakce Florence
ZlatĂĄ Edice - Last Minute 2014/2015
NejvĂ˝hodnÄ›jĹĄĂ vstupenky jiĹž 30 dnĂ pĹ™ed pĹ™edstavenĂm
8 vstupenek 1+1 ]D NĂž GiUHN QRYp Y\GiQt Y SURGHML
www.zlata-edice.cz
DvÄ› tĹ™etiny obĂŠznĂch dÄ›tĂ se nadbyteÄ?nĂ˝ch kilogramĹŻ nezbavĂ ani v dospÄ›losti.
35
ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ
se, že se bude konat i příští rok, opět za přítomnosti MUDr. Radima Uzla, CSc., který s velkým zájmem poslouchal pozorně nejen své přednášející kolegy, ale také navštívil střední zdravotnickou školu a prohlédl si její moderně vybavené učebny ošetřovatelství a pečovatelství.
Ústí nad Orlicí / Konference
MUDr. Radim Uzel, CSc., opět v Ústí nad Orlicí
Mgr. Lenka Podzimková, ředitelka školy
Dříteč / Setkání nefrologických sester foto: Profimedia
36
Již VI. odborná konference s názvem Prevence rizikového chování v oblasti sexuality se konala dne 1. října 2014 v Základní umělecké škole Jaroslava Ko ciana v Ústí nad Orlicí. Jako čestný host se konference zúčastnil i MUDr. Radim Uzel, který právě v ústecké nemocnici odstartoval svoji kariéru. Pořadatelem konference byla Střední zdravotnická škola Ústí nad Orlicí ve spolupráci s městem Ústí nad Orlicí. Čestný host MUDr. Radim Uzel, CSc., zaujal přítomné svou přednáškou na téma Změny prevence sexuálního rizika za posledních 40 let. Zajímavá byla i další vystoupení – např. MUDr. Dionýz Zakál, primář gynekologicko-porodnického oddělení Orlickoústecké nemocnice, a. s., přednášel o prevenci karcinomu děložního čípku a rizikovém faktoru přenosu lidského papilomaviru, MUDr. Jiří Pilař, také z Orlickoústecké nemocnice, a. s., hovořil o antikoncepci a prevenci předčasného těhotenství dospívajících. Žáci 3. ročníků oborů Zdravotnický asistent a Sociální činnost vystoupili pod vedením odborných učitelek s prezentací programu Hrou proti AIDS a peer programu Prevence HIV/AIDS. S rizikovým chováním v kyberprostoru, s problematikou týraných a sexuálně zneužívaných dětí a s projevy sexuál ního chování klientů v pobytových zařízeních sociálních služeb seznámili účastníky konference por. Bc. Lenka Vilímková, tisková mluvčí Policie ČR v Ústí nad Orlicí, por. Bc. Martin Drdla, PhDr. Hana Mervartová a Petra Řeháková. Vzhledem k tomu, že konference měla u posluchačů veliký ohlas, předpokládá
Pracovní setkání nefrologických sester se zabývalo klinickými aspekty péče Klinické aspekty sesterské péče u dialyzovaných pacientů – tak byly nazvány dva pracovní dny nefrologických sester, které ve konaly dnech 3.–4. října v resortu Kunětická Hora v Dříteči. Odbornou garanci nad touto mimořádnou akcí, které se zúčastnilo celkem 60 sester, měla nefrologická sekce ČAS. Setkání bylo již tradičně rozděleno na část teoretickou a workshopy, které se konaly druhý den. Po přivítání všech účastníků se první přednášky ujala prof. MUDr. S. Dusilová Sulková, DrSc. To, co je v současnosti pro dialyzované pacienty důležité, je kvalita a adekvátnost léčby. Vzorec KT/V pro výpočet adekvátnosti je celosvětově uznávaná veličina, kterou pro hemodialýzu vytvořil doc. Ing. F. Lopot. Starší sestry si tyto vědomosti zopakovaly a osvěžily, mladší se poučily. Další sdělení se týkala toho, že neméně důležitým negativním činitelem při hemodialyzační léčbě je fosfor, který je vlastně uremickým toxinem. Zdravý člověk nemusí hladinu fosforu řešit, ale pro nemocné se selháním ledvin je to zásadní problém. I když v současné době existují léky – vazače fosfátů, samotné by nefungovaly. Je proto zapotřebí součinnosti vazačů, hemo dialýzy a dietoterapie. Pro odstraňování fosfátů je třeba nejen nastavit správné parametry při hemodialýze, ale je nutná i upravená dieta. Zde mají kromě lékaře velkou kompetenci i nutriční terapeuti a všeobecné sestry. Aby pacient spolupracoval, dodržoval dietní opatření
florence 11/14
a užíval léky/vazače správně ve svém zájmu, musíme získat jeho důvěru. I letos se pracovního setkání zúčastnili fyzioterapeuti, kteří svou přednášku a následně i demonstraci opět zaměřili na sestry a další nelékařský zdravotnický personál. Předvedli školu zad, ergonomii práce, ale i kompenzační cvičení a pomůcky. Tématem dalších přednášek byla bezpečnost práce zdravotnického personálu při péči o dialyzované pacienty. Tato tematika je v posledních letech akcentována, protože EU vydala směrnici 2010/32/EU, která je všeobecným doporučením pro bezpečnost personálu. Jde v ní nejen o bezpečnou práci, ale i o používání bezpečnostních pomůcek a všeho, co pomáhá zvyšovat nejen kvalitu péče, ale co i vede k bezpečnosti personálu. ČR zapracovala většinu doporučení do zákoníku práce a do další legislativy, problémem je však zavedení všeobecných doporučení, pomůcek/ /bezpečnostních prvků do praxe. Velmi pěkným sdělením byla přednáška MUDr. Guňky o tom, jak pečovat o chirurgické cévní přístupy pro hemodialýzu, jak komplikacím předcházet a jak je řešit. MUDr. Guňka také připomněl historii prvního cévního přístupu a rozdělil přístupy na nativní grafty (náhrady) a katetry. Opakovaně připomněl, že cévní přístup je pro pacienta to nejdůležitější, neboť je to jeho spojnice se životem. V poslední prezentaci pak MUDr. Ságová zmínila význam adherence a compliance k léčbě dialyzovaných pacientů. Z přednášek, které během pracovního setkání zazněly, byl vytvořen znalostní test jako zpětná vazba pro účastníky, který všichni na závěr setkání vyplnili. Zakončením druhého pracovního dne pak byl workshop, který byl zaměřen především na fosfátové jednotky od teorie k praxi. Účastníci při něm byli rozděleni do skupin, ve kterých pak společně pracovali. Účastníci pracovní setkání hodnotili velmi pozitivně, což je pro předsednictvo nefrologické sekce závazek do budoucnosti. Další velkou akcí, kterou nefrologická sekce pořádá, je XIV. multidisciplinární kongres, který se bude konat ve dnech 20.–21. listopadu již tradičně v Brně. Jindra Pavlicová, místopředsedkyně nefrologické sekce ČAS
37
Den zdravé nemocnice v ÚVN Praha Zdravá nemocnice – dvě slova, která se prakticky vylučují. Copak může být nemocnice zdravá, když je plná nemocných pacientů? A přesto takové nemocnice existují. Jedna z nich se nachází v poklidné západní části Prahy, v historické čtvrti Střešovice, která je součástí městské části Praha 6. Je to Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha.
V
ní se schází skupina nadšených zaměstnanců, kteří se dobrovolně rozhodli podporovat zdraví svých spolupracovníků, pacientů i veřejnosti. Skupina se nazývá Tým pro podporu zdraví a vede ji sestra Kateřina Malá. Tento tým navrhuje a realizuje akce, které podporují zdravý životní styl (jde o nejrůznější sportovní utkání, turistické akce, cyklovýlety apod.), a pomáhá kuchařům s vylepšováním jídelníčku tak, aby prospíval zdraví personálu i pacientů. „Tým pro podporu zdraví Ústřední vojenské nemocnice cílí své aktivity především na prevenci nemoci a podporu zdravého životního stylu,“ popisuje vedoucí sestra Kateřina Malá. „Snažíme se vést pacienty, ale také personál nemocnice k odpovědnosti za své zdraví,“ pokračuje. Proto se tento tým ujal i organizace a realizace letošní akce pro veřejnost s názvem Den zdravé nemocnice. Ten se konal již podruhé v tomto roce a pošesté celkem. Byl to den, kdy jsme se věnovali nejen našim pacientům, ale i jejich blízkým, kolemjdoucím, sami sobě… zkrátka všem, kdo zavítali do atria naší nemocnice, kde se akce konala. Několik zdravotníků se rozdělilo do různě tematicky
zaměřených skupin, které poskytovaly zájemcům potřebné informace a poradenství týkající se právě jejich zdraví. Zájemci si tak mohli nechat například zdarma změřit krevní tlak, množství tuku v těle nebo získat informace o tom, jak se správně stravovat. V dalším stánku se zas mohli dozvědět informace o odvykání kouření, kuřákům jsme měřili množství CO ve vydechovaném dechu, v dalším stánku jsme lidem vysvětlovali a ukazovali, jak ulevit bolavým zádům. Lidé se také dozvěděli, jak mají pečovat o svůj úsměv nebo o pokožku celého těla. Lékař z Kožního oddělení kontroloval lidem na místě kožní znaménka a sestry z Interní kliniky poskytovaly informace, jak se snáze vyrovnat s onkologickým onemocněním. Svou poradnu tu mělo i očkovací centrum, které podávalo aktuální informace o očkování proti chřipce a dalším chorobám. Veřejnost jsme učili i to, jak si má správně mýt ruce a předcházet tak infekčním chorobám. V dalším stánku se zájemci naučili poskytovat neodkladnou první pomoc. Právě kvůli její neznalosti umírá nejen na našich silnicích mnoho lidí, kteří by mohli žít, kdyby jim byla první pomoc správně a včas poskytnuta. Další stánek vyvolával trochu obavy – měřil se v něm totiž krevní cukr, a to se bez
kapky krve neobešlo. Zájemce to však neodradilo a svůj „sladký život“ si během celé akce přišlo ověřit více než 90 lidí. Většina výsledků byla k naší spokojenosti v pořádku. Nicméně několik alarmujících hodnot jsme zachytili, ty si pak návštěvník odnesl zapsané na kartičce, aby je předal svému ošetřujícímu lékaři. Nejzajímavější byl případ jedné staré paní, která sice bydlí v blízkosti naší nemocnice, ale dvacet let už nenavštívila žádného lékaře. Během přátelského a milého povídání jsme jí bohužel naměřili vysokou hodnotu krevního cukru. S kolegou Lukášem jsme ji doprovodili i k vedlejšímu stánku, kde jí byl naměřen krevní tlak 230/110. S takto alarmujícími hodnotami se proto ihned odebrala na naše Interní oddělení na vyšetření k lékaři. Kdo ví, možná, že bez naší intervence by se zanedlouho ocitla v péči lékařů s možnými komplikacemi. Nejen na tomto případě jsme se opět přesvědčili, že takovéto akce mají smysl. Proto se už teď těšíme na shledanou na další akci, která se bude v naší nemocnici konat v květnu 2015, nebo na některé z dalších akcí, kterou ÚVN – „Zdravá nemocnice“ uspořádá. Za Tým podpory zdraví Dana Krásová, ÚVN Praha
foto: Profimedia
ze života nemocnic
38
florence 11/14
názory text: Mgr. Veronika Zachová, PhDr. Dagmar Škochová, MBA, Pracovní skupina Aesculap Akademie, VFN v Praze, foto: Profimedia
K bezpečnému pracovnímu prostředí společně s Evropou Dne 30. září 2014 se v Kaiserštejnském paláci na Malostranském náměstí v Praze konala mezinárodní konference zaměřená na bezpečnost pracovníků ve zdravotnictví. Profesní a odborová unie zdravotnických pracovníků uspořádala tuto konferenci k prezentaci a diskuzi témat, která úzce souvisejí s platnou směrnicí Rady 2010/32/EU o prevenci poranění ostrými předměty v nemocnicích a ostatních zdravotnických zařízeních.
Z
účastnili se jí i zástupci evropských států, aby uvedli své zkušenosti se začleněním uvedené směrnice do reálné legislativy a s jejími důsledky pro „správnou praxi“ (Španělsko, Maďarsko, Německo, Slovensko, Polsko). Povinnost začlenit ustanovení této dohody splnilo zatím 18 členských států EU. Dovolte nám rozvinout několik otázek. Jedním ze závažných témat konference bylo i to, zda je dostatečné, že jednotlivá ustanovení jsou v české legislativě rozprostřena v různých právních dokumentech (zákony, nařízení vlády, vyhlášky, metodické pokyny), nebo zda je zapotřebí přijmout zvláštní právní předpis. Jedním z argumentů pro jeho vznik je snazší srozumitelnost a dostupnost informací jednotlivým zdravotnickým pracovníkům. Kdo bude jeho autorem, je ovšem předmětem diskuze.
Poranění ostrými předměty patří u pracovníků zdravotnických profesí k prokazatelně nejčastějším pracovním zraněním, jsou spojena s rizikem nákazy krví přenosnými chorobami. Často se tato problematika zužuje na přenos infekčních hepatitid a HIV. Jedná se o několik z mnoha rizikových faktorů, s nimiž se zdravotničtí pracovníci setkávají, protože mají obavy i z ostatních závažných onemocnění, která nejsou často publikována (např. lues, tuberkulóza atp.). Zabránit bodnému poranění zcela nelze, je ovšem možné riziko omezit, zejm. prostřednictvím výběru pomůcek, které mají bezpečnostní prvky (tzv. bezpečnostní pomůcky). V současné době se mohou používat např. kanyly pro periferní žilní kanylaci bez ochranných bezpečnostních prvků, ale k dispozici jsou i bezpečnostní kanyly, odběrové jehly, „křídlové“ jehly atd. Smyslem legislativní směrnice je docílit toho, aby
pracovníci všech zdravotnických zařízení měli k dispozici pomůcky, které budou mít bezpečnostní prvky, a to zcela automaticky a neomezeně. Zkrátka aby bezpečnostní pomůcky nahradily konvenční pomůcky bez ochranných prvků. Častým argumentem je nyní cena bezpečnostních pomůcek, kterým mohou často ekonomicky úspěšně konkurovat pomůcky bez bezpečnostních mechanismů. Dá se ale předpokládat, že při podmínce používat pouze bezpečnostní pomůcky dojde i k úpravě a stabilizaci jejich ceny na trhu, aby byly dostupné všem. Velmi paradoxní situace nastává, když samotní zdravotničtí pracovníci zvolí raději pomůcky bez ochranných prvků z toho důvodu, že se obávají nebo jen nechtějí měnit navyklé postupy a dovednosti při manipulaci s pomůckami při jednotlivých výkonech. V této situaci je namístě nejen diskuze, které předchází prezentace zásadních informací
39
týkajících se rizik spojených s bodnými poraněními ostrými předměty, ale i průběžná školení. Myslíme si, že prostředkem úspěchu vzdělávacích programů je jejich atraktivní podoba. Založit úspěch školicích akcí na principu povinnosti není dostatečným prostředkem motivace a navození diskuze mezi pracovníky o tak podstatném tématu, jakým je ochrana zdraví. Není asi třeba zdůrazňovat, že v jednotě je vždy síla. Roztříštěnost v názorech samotných zdravotnických pracovníků může být kontraproduktivní při prosazování opatření, která mají omezit rizika poškození zdraví při pracovních činnostech. Hodnotu vlastního zdraví musí uznat každý z nás. Prosazovat společná ustanovení je pak možné např. prostřednictvím profesních sdružení. Co se týká obsahu výše zmiňované směrnice, můžeme konstatovat, že systém posttraumatické epidemiologické péče o zdravotnické pracovníky je v České republice velmi dobře nastaven. Záleží ovšem na tom, zda pracovník poranění ostrým předmětem nahlásí jako
pracovní úraz. Jednotlivá zdravotnická zařízení k tomu používají různé elektronické systémy pro hlášení mimořádných událostí (včetně poranění ostrými předměty). Problém spočívá v tom, že dochází k bagatelizaci významu poranění a zanedbání hlášení. Někteří pracovníci udávají v anketních šetřeních jako důvod nehlášení deficit času anebo obavy ze sankcí ze strany zaměstnavatele. Legislativně je postup při poranění ostrým kontaminovaným předmětem nebo nástrojem dán § 75b zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a nařízením vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu. Někteří dokonce považují riziko přenosu infekce ostrým předmětem za téměř nemožné. Tyto důvody bychom měli považovat za nerozumné. Naopak součástí systému bezpečnosti, o němž směrnice vypovídá, je pobídka k ustanovení sankcí, které budou postihovat nedůslednost v dodržování preventivních opatření týkajících se poranění ostrým předmětem.
V současné době přesně specifikované sankce v české legislativě chybějí. Abychom dosáhli úspěchu v oblasti prevence poranění ostrými předměty je třeba několika základních prvků – periodická školení a edukace pracovníků „o správné praxi“, hodnocení rizik při pracovních činnostech, vakcinace zdravotnických pracovníků a pravidelné lékařské prohlídky, zavedení pomůcek s bezpečnostními prvky, používání vhodných a správných kontejnerů na ostré předměty, jasně stanovené postihy za nedodržení správných postupů, jednotný systém hlášení bodných poranění. Problematika ochrany zdraví zdravotnických pracovníků se pochopitelně týká řady dalších faktorů, které nejsou dotčeny používáním bezpečnostních zdravotnických pomůcek (riziko přenosu kapénkových nákaz, zátěž pohybového aparátu, psychická zátěž, práce s chemickými látkami atp.), ale pokud chceme dosáhnout zlepšení standardu pracovních podmínek, je třeba začít. Směrnice 2010/32/EU nám k tomu má být pomocníkem.
foto: organizátor
Batist Nej sestřičkou 2014 se stala sestřička z jihlavské nemocnice
Již šestý ročník finále soutěže Batist Nej sestřička se uskutečnil v sobotu 4. října 2014 v Městském divadle Dr. J. Čížka v Náchodě. Letošího finále se mělo původně zúčastnit 12 sestřiček a jeden zdravotní bratr, které vybrala porota z celkových 493 přihlášených soutěžících. „Bohužel, jedna finalistka skončila se zápalem plic v nemocnici, a tak nemohla do Náchoda dorazit,“ řekl v úvodu organizátor soutěže David Novotný. Večer moderovala Štěpánka Duchková a mezi účinkujícími se objevila řada známých osobností, jako například zpěvačka Naďa Urbánková, zpěvák Bohuš Matuš či herečka Daniela Šinkorová. V porotě, která během finálového večera vybírala nej sestřičku pro letošní rok, zasedlo sedmde-
sát pět porotců. Mezi odborníky z lékařského prostředí nechyběl například MUDr. Radim Uzel, CSc., či MUDr. Jan Cimický, CSc. Z ostatních oborů to byl například herec Jan Přeučil s herečkou Evou Hruškovou či tanečník Vlastimil Harapes. Sestřičky ukázaly svou schopnost improvizovat během rozhovoru, odpovídaly na otázky porotců, předvedly, jak umějí chodit po přehlídkovém mole při ukázce zdravotnických oděvů a společenských šatů a na závěr splnily úkoly z ošetřovatelství, při kterých jim stál modelem Muž roku 2014 Jan Pippinger. Nejvíce hlasů od poroty získala vrchní sestra z dětského oddělení Nemocnice Jihlava Simona Hájková, která se stala absolutní vítězkou a držitelkou titulu Batist Nej sestřička 2014. Kromě toho vyhrála i zájezd v hodnotě 30 tisíc korun a spoustu dalších hodnotných cen. Během slavnostního finále pak byly vyhlášeny ještě čtyři vedlejší ceny ankety Nej sestřička sympatie 2014, které udělovali partneři akce. Pořadatelem akce byl tradičně výrobce a distributor zdravotnických pomůcek Batist Medical, a. s., Červený Kostelec. tz
Vyhrajte s Florence
Listopadová soutěž o proměnu v hodnotě 5 000 Kč! Více na www.florence.cz nebo facebooku Florence
40
florence 11/14
historie text: Mgr. Patrik Zelinka, Iktové centrum – Neurologie JIP, Pardubická krajská nemocnice, a. s.
Vstup mužů do ošetřovatelství Ačkoli je dnes ošetřovatelství chápáno především jako doména žen, nebylo tomu tak vždycky. Před dvěma tisíci let bylo ošetřovatelství doménou mužů.
D
nes mužů v ošetřovatelství znovu pomalu přibývá, ovšem pro širokou veřejnost je stále těžké jejich přítomnost přijmout. Částečně je to i výsledek genderových rolí a stereotypů. Gender problematika v sobě zahrnuje hlavně sociální a společensky podmíněné kulturní rozdíly, očekávání, předsudky a specifika v postavení mužů a žen. Biologické/fyzické rozdíly v pohlaví vedly k značnému klasifikačnímu očekávání. Nicméně tak jako ženy hledají v současné době uplatnění v ryze mužských povoláních či profesích, také muži začínají nacházet uplatnění v ošetřovatelství. Ač byl název pro všeobecnou sestru a všeobecného ošetřovatele v historii ošetřovatelství různý (ošetřovatel/ka, zdravotní sestra aj.), budeme pro snazší orientaci používat v celém textu výraz všeobecná sestra a všeobecný ošetřovatel bez ohledu na jejich pojmenování v určité historické době.
Milníky v historii všeobecných ošetřovatelů Už tři sta let před naším letopočtem byli členy „ošetřovatelské obce“ převážně muži. V době starověkého Řecka to byli právě oni, kdo byli školeni pod vedením antického lékaře Hippokrata pro výkon ošetřovatelského povolání. Primárně byli pečovateli – ošetřovateli, a to hlavně v dobách epidemií, kdy riskovali své životy při péči o oběti nakažlivých chorob. Ještě na konci středověku stanovila církev, že rytíři a jiné mužské „skupiny“ budou i nadále poskytovat občanům ošetřovatelskou péči. První formální škola ošetřovatelství byla založena v roce 250 př. n. l. v Indii. Vzdělávat se v ní mohli výlučně muži, protože ženy byly pro toto povolání považovány za „nečisté“. Ve starověkém Římě se o nemocné a raněné starali
zpočátku muži i ženy společně. Z tohoto období také pochází termín „nozokomiální“, který má původ v latinském slově nosocomi. Tak byli ve starověkém Římě označováni muži, kteří poskytovali ošetřovatelskou péči. Starověkými předchůdci nemocnic byly řecká asklepia (chrámy boha Asklépia s prostory pro nemocné), římská valetudinaria (vojenské lazarety) a byzantská ambulatoria. Do doby kolem roku 300 n. l. se datuje vznik ošetřovatelského křesťanského společenství Parabalani (v překladu „ti, kdo riskují život“), které se podílelo na provozu špitálů. Toto bratrstvo se poprvé zformovalo během velké epidemie v Alexandrii a zabývalo se pomocí potřebným a pohřbíváním mrtvých. Své jméno Parabalani odvodili od skutečnosti, že se neustále vystavují nakažlivým chorobám, čili že riskují svůj život. Lze je považovat za předchůdce středověkých bratrstev, ale také za ranou formu terénní sociální práce, neboť jejich úkolem bylo mj. vyhledávat na ulicích a náměstích potřebné a přivádět je do xenodochií. To byly už od starověku útulky pro pocestné (cizince), chudé a nemocné. Dnes jsou považovány za zárodky středověkých špitálů. S péčí o nemocné jsou neodmyslitelně spjaty také církevní řády. Kolem 5. století n. l. sepsal (pravděpodobně) sv. Benedikt z Nursie řeholi, která se od 7. století n. l. nazývá jeho jménem – Benediktova řehole. Kolem roku 529 založil klášter na Monte Cassinu ve střední Itálii. Jeho řehole se za podpory papeže i císaře rozšířila po celé Evropě a vznikl řád svatého Benedikta – nejstarší mnišský řád západního křesťanství. Řád se kromě hesla „Ora et labora“ (Modli se a pracuj) zabýval také péčí o nemocné. Další skupinou, která se ve středověku zabývala poskytováním ošetřovatelské
péče, byli alexiáni, předchůdci dnešních Alexian Brothers – náboženské bratrstvo v rámci katolické církve. Původně vznikli jako neformální skupina laiků působící v Evropě na počátku 13. století, později žili společný život v malých klášterních komunitách a starali se o chudé a nemocné. Koncem 16. století založil sv. Kamil de Lellis, italský světec, který byl později prohlášen patronem ošetřovatelů a umírajících, klášter řeholních kleriků k obsluze nemocných (r. 1582 bratrstvo Služebníků nemocných, které se v roce 1591 přejmenovalo na řád Otců šťastné smrti MI, zvaných kamilliáni). Jeho zásluhou byla provedena reforma nemocnic, nakažlivě nemocní byli odděleni od ostatních, jídlo bylo zaměřeno na jejich nemoc a byly upraveny i pokoje. Později založil i první „záchrannou službu“ a jeho řád dostal do znaku červený kříž na bílém hábitu, aby zdůraznil utrpení Krista. (Tento symbol použil v 19. století Henri Dunant při založení organizace Mezinárodní červený kříž.)
Muži a ošetřovatelství v USA
Prvním identifikovaným všeobecným ošetřovatelem, který stanul na půdě USA, byl kolem roku 1500 mnich Juan de Mena, který ztroskotal u jižního pobřeží Texasu. Dlouhá léta se tu staral o nemocné až do doby, než byl Španěly oklamán a zabit. Dalším jménem z americké historie, které je s ošetřovatelstvím spojeno, je James Derham (1757–1802?) – první Afroameričan, který začal formálně praktikovat medicínu. Narodil se jako otrok v Philadelphii v Pensylvánii. Jeho tři majitelé byli lékaři a třetí z nich, Dr. Bob Love, jej přivedl k medicíně, kterou James Derham také později studoval. Zpočátku pracoval jako ošetřovatel a lékárník a šetřil peníze, aby si mohl koupit svobodu. To se mu podařilo a v roce
41
1783 si otevřel medicínskou praxi v New Orleans. Ve svých šestadvaceti letech vydělával více než tři tisíce dolarů ročně. Během své návštěvy v Philadelphii se dokonce setkal se slavným koloniálním lékařem Dr. Benjaminem Rushem, který je považován za otce americké psychiatrie. Ten jím byl tak ohromen, že Derhama přesvědčil, aby svou praxi přestěhoval do Philadelphie. Derham tak učinil a během let získal obdiv svých kolegů a stal se celonárodně uznávaným specialistou na onemocnění krku a vztah mezi klimatem a nemocí. Během občanské války sloužili vojáci i jako všeobecní ošetřovatelé, ačkoli existovala tzv. Unie dobrovolníků, která se skládala převážně z žen – všeobecných sester. Těch byl ovšem nedostatek, a tak jejich práci vykonávali i někteří vybraní vojáci. Jako ošetřovatel sloužil během občanské války i slavný americký spisovatel a básník Walt Whitman. Po zhlédnutí utrpení a zkázy, kterou válka napáchala, zůstal v táboře, aby vojákům pomáhal. V průběhu svého života ošetřil asi sto tisíc nemocných a raněných. V roce 1866 byla otevřena první ošetřovatelská škola výhradně pro muže. Další školy, kde se mohli vzdělávat i muži, byly otevřeny v roce 1888 v New Yorku. V roce 1894 se sešly inspektorky (všeobecné sestry) ženských zdravotnických škol na své první výroční schůzi. Jedním z jejich prvních úspěchů bylo vyloučení všeobecných ošetřovatelů z armády (jejich vstup do armády byl znovu povolen až v korejské válce). Během první a druhé světové války byl nedostatek nelékařských zdravotnických pracovníků, proto většina žen dostala školné a stipendium na zdravotnické škole. Součástí byl i pokoj zdarma, stravování a uniforma. V USA bylo několik mužů – všeobecných ošetřovatelů školeno v ošetřovatelství v Pensylvánské nemocnici. Ta totiž v roce 1914 otevřela ošetřovatelskou školu pro všeobecné sestry – ženy a současně odděleně i ošetřovatelskou školu pro muže. O rozvoj a podporu mužů v ošetřovatelství se v této době zasloužil Leroy N. Craig, který pracoval jako dozorce pro ošetřovatelství a bojoval za práva mužů. Podílel se i na rozvoji Americké asociace sester. Ta vznikla
v roce 1917, ovšem všeobecní ošetřovatelé z ní byli vyloučeni až do roku 1930, kdy muži mohli opět vykonávat povolání všeobecné sestry. V době druhé světové války jim byl pak zakázán nejen vstup na státem podporované zdravotnické školy (tento trend trval až do roku 1982), ale i výkon povolání vojenské všeobecné sestry. Tento zákaz trval až do roku 1955 (korejská válka). V roce 1971 začal být v americkém ošetřovatelství propagován a podporován vstup mužů do ošetřovatelství a díky této propagaci a podpoře vzniklo o deset let později Americké shromáždění pro muže v ošetřovatelství. Jakmile byl mužům – všeobecným ošetřovatelům znovu povolen vstup do armády, začal se jejich počet rapidně zvyšovat. Nyní je v americké armádě pětkrát více všeobecných ošetřovatelů než v civilní službě. Záznamy z roku 2002 udávají, že v armádě je všeobecných ošetřovatelů 35,5 %, v letectvu 30 % a v námořnictvu 36 %. Z těchto čísel je však třeba si uvědomit, že celkově je v USA pouze 8 % všeobecných ošetřovatelů. V civilní službě jsou zastoupeni především v intenzivní péči a v chirurgických oborech. V současné době se mohou všeobec ní ošetřovatelé v USA vzdělávat na mnoha vysokých školách, přičemž nejprestižnější jsou University of Pensylvania, University of Texas, Houston a Ohio State University. I v době krize je povolání všeobecného ošetřovatele jedním z mála povolání, jehož potřeba neustále roste. I když počet registrovaných všeobecných sester/ /ošetřovatelů v nemocnicích ubývá, stále roste zájem o specializované, tzv. praktikující všeobecné sestry/ošetřovatele, kteří v USA často vykonávají práci, k níž jsou v ČR kompetentní lékaři. Provádějí základní vyšetření, stanovují diagnózu, mohou předepisovat některé léky apod. Pro nově příchozí všeobecné ošetřovatele (myšleno z jiných států) je to jedno z nejlepších povolání v USA. Dokonce je lepší než být lékařem, protože lékař, který přijede do USA z jiného státu, musí dělat všechny závěrečné zkoušky znovu a platit za ně, aby mohl jako lékař pracovat. U všeobecného ošetřovatele je však vzdělání uznáno automaticky. V USA se většinou pracují osmihodinové pracovní
směny, méně časté jsou dvanáctihodinové. Plat se pohybuje kolem sedmi tisíc amerických dolarů měsíčně.
Americké shromáždění pro muže v ošetřovatelství AAMN (American assembly for men in nursing) založil v roce 1971 Steve Miller, který pracoval jako všeobecný ošetřovatel v jedné z nemocnic v Michiganu. Centrem této organizace se stal právě Michigan a skupina se pomalu rozrůstala, až čítala kolem 200 členů. Poté, co začala mít organizace problémy, rozhodl se v roce 1974 Luther Christman (nejznámější všeobecný ošetřovatel v USA – pozn. autora) svolat členy a skupinu reorganizovat. Došlo ke změně názvu na NMNA – Národní mužská asociace sester a každý z členů zastupoval jeden stát USA. V roce 1981 došlo opět ke změně názvu a organizace dostala název Americké shromáždění pro muže v ošetřovatelství (AAMN). V současné době nabízí organizace mj. vzdělávací stipendia mužům, kteří se rozhodnou studovat obor všeobecný ošetřovatel. Stipendia jsou umožněna díky štědrosti členů organizace. Poskytnutí a výše stipendia je tedy každý rok jiné, záleží na počtu a výši poskytnutých příspěvků od členů. Organizace také již od roku 1975 každoročně uděluje cenu Awards Luther Christman, v jejímž rámci se oceňuje jedinec – všeobecný ošetřovatel/sestra za mimořádný přínos v ošetřovatelství, který odráží přínos mužů v ošetřovatelství nebo významně přispívá této organizaci. Mimo to se organizace zabývá také udělováním cen pro zdravotnické školy, fakulty a zdravotnická pracoviště.
Více o autorovi Mgr. Patrik Zelinka 2009: ukonč. SZŠ Chrudim; 2009–2012: Bc. studium – FZS ZČU v Plzni; 2012–2014: Mgr. studium – Vysoká škola sv. Alžbety v Bratislavě; od 2012: Iktové centrum – Neurologie JIP, Pardubická krajská nemocnice, a. s.; 2008: masérský kurz; 2013: interní auditor ve zdravotnickém zařízení; 2013: Kvalita a bezpečí zdravotní péče, externí kontrola kvality; 2014: Ošetřovatelská péče o nemocné s cévní mozkovou příhodou, edukace a zapojení rodiny do péče
42
florence 11/14
public relations MUDr. Alena Geršlová, Oddělení chirurgie, Nemocnice Břeclav
Pacient s nehojící se ránou na amputačním pahýlu dolní končetiny Léčba Aquacelem® Ag Foam Nehojící se rány na amputačním pahýlu jsou rány vzniklé po kompletním zhojení amputačního pahýlu, vznikající nejčastěji jako důsledek špatné amputační techniky, špatného protézování, neracionálního používání protézy nebo špatné péče o pahýl samotný.
J
e velmi důležité, aby byl pahýl po amputaci dolní končetiny správně tvarovaný do kónického tvaru s dobrým svalovým a kožním krytem, odolný k následné zátěži po oprotézování, výkonný a dobře pohyblivý. Tkáně pahýlu nabývají stálou podobu přibližně do půl roku po amputaci a definitivní tvar pak za 3–4 měsíce po plném zatížení v protéze. Jizva by měla být řádně zhojena v niveau kůže, nebolestivá a dobře pohyblivá. Mezi nejčastější komplikace patří dráždění jizvy či její fixování do hlubších struktur pahýlu, exkoriace a ulcerace komplikované infekcí, osteo fyty, ostruhy, neuromy nebo apikální cyanóza. Všechny tyto stavy pak vedou ke snížené výkonnosti, nosnosti pahýlu a v neposlední řadě také ke kontraindikaci k oprotézování, což významně naruší kvalitu života postiženého.
Kazuistika Pacient z ambulance chronických ran, s diabetem 1. typu na inzulinoterapii. Vzhledem k progresi diabetické gangrény mu byla provedena amputace pravé dolní končetiny v bérci v lednu 2012. Hojení pahýlu bylo bez komplikací, rána se zhojila per primam. Pacient byl následně přeložen na rehabilitační lůžko, kde pokračoval v rehabilitaci o jedné končetině a následně mu byla vyrobena protéza. Dále byl bez potíží, pouze dispenzarizován. Nyní však dva roky po amputaci přichází do ambulance pro nehojící se ránu na pahýlu pod kolenem. Dle pacienta se na pahýlu nejprve vytvořil puchýř, který praskl, rána se zvětšovala. Sám si na to doma aplikoval asi 14 dní
antiseptické krytí, ale bez efektu léčby. Při objektivním vyšetření se jedná o ránu pod kolenem, velikosti 4 × 3 cm s povleklou spodinou, středně secernující, okraje s mírnou hyperkeratózou a se zarudnutím v okolí. Indurace, retence či fluktuace nebyla přítomna (obr. 1). V rámci ošetření byl na ránu přiložen obklad s oplachovým roztokem na 15 minut a následně byl přiložen Hydrofiber® se stříbrem a pěnou (Aquacel® Ag Foam). Pacient si dále převazoval ránu sám v domácím prostředí, a to v intervalu jednou za tři dny. Byla mu doporučena režimová opatření a zákaz nasazování protézy. Další kontrola byla za 14 dní. Pacient přiznal, že protézu nosil i přes zákaz dále. Udával zmírnění bolesti rány v protéze a snadné ošetřování. Rána byla granulující, čistá, bez známek infekce (obr. 2). Proto jsme pokračovali v zavedené terapii a protéza byla ve spolupráci s protetikem upravena tak, aby se odlehčilo místo tlaku na ránu. Pacient nebyl imobilizován, nadále nosil protézu a rána se zhojila za 6 týdnů bez komplikací. Bohužel, při poslední kontrole se ukázalo, že se tvoří nový drobný defekt stejné etiologie – otlaku, laterálně od zhojené rány (obr. 3). Bude tedy nutná kompletní úprava protézy. Nově vzniklá rána je nadále léčena výše uvedeným krytím.
Aquacel® Ag Foam – zhodnocení materiálu Krytí ze skupiny Hydrofiberu® je obohacené iontovým stříbrem, díky kterému se snižuje bakteriální osídlení na ráně. Je možné je použít na rány náchylné k infekci i infikované, rány povrchové i hluboké. Dobře kopíruje spodinu rány
1
2
3 a dobře absorbuje exsudát, nedochází tak k maceraci a iritaci okolní pokožky. Náš pacient profitoval ze snadného použití (primární i sekundární krytí v jednom) a mohl dále nosit protézu bez toho, že by docházelo k progresi rány. Pěna, která je obsažena v krytí, zmírnila tlak protézy, pacient neměl bolesti při převazu ani mezi převazy, dokonce ani při používání protézy. Vzhledem k pacientovu diabetu bylo s výhodou použito krytí se stříbrem, které sníží bakteriální kolonizaci, zvládne sekreci z rány a urychlí proces hojení rány.
43
personĂĄlnĂ inzerce VolnĂĄ mĂsta ZdravotnĂ sestra SoukromĂĄ zubnĂ ordinace ve PcherĂĄch pĹ™ijme zdravotnĂ sestru nebo zubnĂ instrumentĂĄĹ™ku. PĹ™edchozĂ praxe v oboru nenĂ nutnĂĄ. MoĹžno i absolvent. Tel.: 723 327 119, volat 19–21 hod., e-mail: zubnipchery@seznam.cz
Aktuality I ZpravodajstvĂ I OdbornĂŠ Ä?lĂĄnky Tipy na vzdÄ›lĂĄvacĂ akce I KariĂŠra Florence Plus (nepublikovanĂŠ Ä?lĂĄnky v Ä?asopise)
+
Pro pĹ™edplatitele pĹ™Ăstup do archivu
CHYBĂ? VĂ M LIDI?
Pro zasĂlĂĄnĂ svĂŠ personĂĄlnĂ inzerce vyuĹžijte naĹĄi e-mailovou adresu:
radkova.inzerce@ambitmedia.cz
www.florence.cz
angliÄ?tina Back pain
The most common causes of back pain are considered to be mechanical damage and degenerative changes in the locomotive region. Overloading of the spine, muscles, ligaments and other parts of the spinal region lead to mechanical disorders resulting in pain and reflex changes. The pain is localised in a particular spinal sector whereas the primary functional disorder can be located elsewhere. While examining back pain, it is important to also assess the functioning of the whole spine and surrounding structures. Patient: Good morning. Physiotherapist: Good morning, Ms Ashcroft. Patient: I would like to talk to you regarding my back pain. I work on a computer eight hours a day and I have unbearable neck pain and lower back pain (backache). I know it's caused by working on a computer, but could you advise some exercise or aids to help me get rid of the pain? I need the job and unfortunately I can't avoid sitting at the computer. Physiotherapist: First, we need to find out what the real cause of your problem is. Generally speaking, the most
common causes of back pain are poor posture, poor condition of the muscle group in the back, the so-called erector spinae, sedentary job, repetitive strain, too little or too much physical activity, getting cold, stress, obesity, degenerative changes in the spine and injuries, hard work – lifting heavy loads, or secondary causes, such as internal organ diseases, or poor state of the feet – fallen arches (flat feet). Patient: And is it possible to prevent it? Physiotherapist: The best prevention consists mainly in practising good posture and keeping fit. Patient: What exercise should I do, then? Physiotherapist: The exercise should be appropriate to strengthen the muscles surrounding the spine to form a strong supportive structure. As for physical activity, it is good to do exercise focused on the performance and stretching of the muscles. Such exercise includes ball exercises, swimming, leisure cycling or walking. Patient: And what about a chair? Physiotherapist: Naturally. A good chair and working desk are also very important, as well as a good bed and pillow. Now, let's have a closer
look at your back problem. Only after I’ve examined you can I tell you what the next steps should be. SLOVNĂ? ZĂ SOBA damage → poĹĄkozenĂ to overload → pĹ™etěŞovat, pĹ™etĂĹžit whereas → pĹ™iÄ?emĹž, zatĂmco, elsewhere → jinde; jinam to assess → zhodnotit, ohodnotit, posoudit; odhadnout, ocenit surrounding → okolnĂ, sousednĂ, obklopujĂcĂ; kolem regarding → ohlednÄ›, kvĹŻli, tĂ˝kajĂcĂ se Ä?eho unbearable → nesnesitelnĂ˝ aid → pomĹŻcka; pomoc to get rid of → zbavit se Ä?eho to avoid → vyhnout se Ä?emu poor → ĹĄpatnĂ˝; nedostateÄ?nĂ˝; ubohĂ˝; chudĂ˝ sedentary → sedavĂ˝ strain → zĂĄtěŞ, zatĂĹženĂ; napÄ›tĂ; tlak to get cold → prochladnout, nachladit se injury → Ăşraz, zranÄ›nĂ to lift → zvednout, zvedat load → bĹ™emeno, nĂĄklad; nĂĄplĹˆ, nĂĄloĹž; zatĂĹženĂ flat → plochĂ˝ ball exercise → cviÄ?enĂ na mĂÄ?i leisure → rekreaÄ?nĂ; volnoÄ?asovĂ˝ desk → pracovnĂ stĹŻl; deska; lavice; pĹ™epĂĄĹžka pillow → polĹĄtĂĄĹ™
inzerce
VĂĄĹĄ profesionĂĄlnĂ partner pro odbornĂŠ
medicĂnskĂŠ pĹ™eklady a tlumoÄ?enĂ
t 0ECPSOĂ? QĹźFLMBEZ t (SBmDLĂ? [QSBDPWĂˆOĂ“ QĹźFLMBEƉ t -PLBMJ[BDF TPGUXBSF B XXX TUSĂˆOFL t 5MVNPĹ˜FOĂ“ t .VMUJNFEJĂˆMOĂ“ TMVäCZ
35x80.indd 1
< 5 > < . > < & > JOGP!USBEVDUFSB DPN www.traductera.cz
12/13/12 12:48 PM
www.florence.cz / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5, florence.redakce@ambitmedia.cz, tel.: +420 222 352 578 / Ĺ ĂŠfredaktorka: Magda HettnerovĂĄ, DiS., e-mail: Âmagda.hettnerova@ambitÂmedia.cz, externĂ redaktorka: Mgr. Helena MichĂĄlkovĂĄ, Ph.D. / RedakÄ?nĂ rada: Mgr. Dana JurĂĄskovĂĄ, Ph.D., MBA, pĹ&#x2122;edsedkynÄ&#x203A;, Mgr. Hana SvobodovĂĄ, Mgr. Lenka GutovĂĄ, MBA, Mgr. Galina VavruĹĄkovĂĄ, Bc. VladÄ&#x203A;na HomolkovĂĄ, Bc. Tamara StarnovskĂĄ, Mgr. Ivana KirchnerovĂĄ, RNDr. Romana MrĂĄzovĂĄ, Ph.D. / GrafickĂĄ Ăşprava: Josef Gabriel, Karel ZahradnĂk / Vydavatel: Ambit Media, a. s., www.ambitmedia.cz / Ĺ&#x2DC;editel vydavatelstvĂ: RNDr. Martin ÂSlavĂk / Ĺ ĂŠfredaktor zdravotnickĂ˝ch titulĹŻ: Jan KulhavĂ˝, e-mail: jan.kulhavy@ambitmedia.cz / Marketing: Mgr. Julie LangerovĂĄ, DiS., gsm.: +420 725 826 434, e-mail: julie.langerova@ambitmedia.cz / Obchod: tel.:CMYK +420 724 811 983, e-mail: blanka.turinova@ambitmedia.cz, Mgr. Eva SĂĄdlovĂĄ, OranĹžovĂĄ: CMYK 0-72-100-0 OranĹžovĂĄ: Mgr. PMS 021Blanka TurinovĂĄ, MBA, Ĺ edĂĄ: 0-0-0-75 Ĺ edĂĄ: CMYK 0-0-0-75 Ĺ edĂĄ: PMS 7545 tel.: +420 605 208 985, e-mail: eva.sadlova@ambitmedia.cz / PersonĂĄlnĂ inzerce: fax: +420 222 352 573, e-mail: radkova.inzerce@ambitmedia.cz / Tisk: AHOMI, s. r. o., U LouĹže 579, 250 67 Klecany / PĹ&#x2122;edplatnĂŠ: Ä&#x152;R: POSTSERVIS, oddÄ&#x203A;lenĂ pĹ&#x2122;edplatnĂŠho, PodÄ&#x203A;bradskĂĄ 39, 190 00 Praha 9, fax: 284 011 847, predplatne@ambitmedia.cz, infolinka 800 300 302, www.postabo.cz; SK: Mediaprint Kapa - ÂPressegrosso, a.s., oddelenie inej formy predaja, VajnorskĂĄ 137, 831 04 Bratislava, tel. +421 244 458 821, fax +421 244 458 819, predplatne@abompkapa.sk / Cena vĂ˝tisku: 60 KÄ?, roÄ?nĂ pĹ&#x2122;edplatnĂŠ: 570 KÄ? / 31,90 eur / Ä&#x152;asopis vychĂĄzĂ 10krĂĄt roÄ?nÄ&#x203A; (v lednu a v Ä?ervenci vychĂĄzĂ dvojÄ?Ăslo) / Registrace: MK Ä&#x152;R-E 16134, ISSN 1801-464X / PĹ&#x2122;etisk a jakĂŠkoliv ĹĄĂĹ&#x2122;enĂ je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. NevyŞådanĂŠ pĹ&#x2122;ĂspÄ&#x203A;vky se nevracejĂ. Redakce neodpovĂdĂĄ za jazykovou sprĂĄvnost inzerĂĄtĹŻ. / Copyright Š Ambit Media, a. s., 2014
44
Nejlepší nákup podzimu
Eleganza 1
Co všechno lze koupit za 40 tisíc? Tuto otázku řeší mnoho pečovatelských zařízení na konci kalendářního roku. LINET v této situaci přichází s výhodnou nabídkou lůžka Eleganza 1 a dalšího vybavení. Kvalitou a rozsahem funkcí je nové lůžko Eleganza 1 v pečovatelském oboru unikátem. Mezi hlavní výhody plně elektricky polohovatelného lůžka patří funkce kardiacké křeslo, bezpečné a přitom neomezující postranice a také podpora mobilizačních aktivit. To vše doprovází příjemný design, vysoký stupeň bezpečnostních parametrů a hlavně bezkonkurenční poměr kvalita/ cena! POHODLÍ NEJEN V KARDIACKÉM KŘESLE Imobilní nebo částečně imobilní klienti tráví v lůžku většinu dne. O to důležitější je poskytnout jim komfort a pohodlné ležení. Eleganza 1 má dostatečně širokou ložnou plochu 90 cm, která nabízí pohodlný prostor i pro klienty s nadváhou. Unikátní a hlavně komfortní je poloha kardiacké křeslo. Pečovatelka ji nastaví stiskem jednoho tlačítka – napolohuje se zvednutý zádový díl a opora pro nohy. Tato pozice lůžka podporuje přirozenou plicní ventilaci a přispívá k podpoře kardiovaskulárního systému. Navíc je vysoce komfortní pro ležícího člověka,
kterého tím pádem nemusí pečovatelky složitě překládat do křesla. Klient může v této poloze sledovat televizi, jíst nebo pozorovat okolí a zapojovat se do dění kolem. Vyšší stupeň pohodlí poskytuje ložná plocha s efektem Ergoframe®. Díky tomuto konstrukčnímu systému dochází při polohování k rozšíření ložné plochy v pánevní oblasti o 16 cm, což je komfortní, protože nedochází k utlačování vnitřních orgánů. Především ale působí tento efekt při prevenci dekubitů, protože se snižuje tlak na pokožku v této rizikové zóně. Právě v pánevní oblasti vzniká až 40% dekubitů. CHRÁNÍ, ALE NEOMEZUJÍ Pády představují zejména pro klienty-seniory vážný problém, který má často fatální následky. Prevence je proto klíčová. Lůžko Eleganza 1 nabízí vysoký stupeň ochrany proti pádům – jednodílné sklopné postranice, které zajišťují bezpečný pobyt na lůžku. Postranice jsou pevné a ochraňují klienta před pádem z lůžka, přitom ho neomezují. Pokud je potřeba poskytnout ochranu po celé délce ložné plo-
chy, je k dispozici Protector umístěný v nožní části lůžka. Postranice je možné doplnit výškovou extenzí při používání vysokých antidekubitních matrací. Postranice i celá konstrukce lůžka Eleganza 1 vyhovuje přísným parametrům ČSN EN 60601-2-52. BEZPEČNÁ PODPORA POHYBU A AKTIVIT Boj proti rezignaci a apatii patří ke každodennímu úsilí pracovníkům v pečovatelské sféře. Lůžko Eleganza 1 podporuje procedury vstávání z lůžka ucelenou a propracovanou sadou prvků, které zvyšují bezpečnost mobilizačních aktivit. Ložná plocha může být vybavena integrovaným vstávacím madlem – pevnou a stabilní oporou při vstávání z lůžka. Zároveň se vstávacím madlem je k dispozici flexibilní výškové nastavení ložné plochy pro individuální výchozí polohu pro vstávání. PRO KAŽDODENNÍ PÉČI Lůžko Eleganza 1 s bezpečnou pracovní zátěží 250 kg disponuje funkcemi a vybavením, které výrazně ulehčují těžkou každodenní práci personálu. K základním benefitům patří ergonomické ovládání, snadná čistitelnost a řada chytrých detailů – integrovaná polička na lůžkoviny nebo lišta pro upevnění příslušenství.
LINET spol. s r. o., Želevčice 5, 274 01 Slaný, Česká republika tel.: +420 312 576 400, fax: +420 312 522 668, e-mail: obchodcr @ linet.cz, www.linet.cz