Florence 7,8/15 by Care Comm s.r.o.

7–8/15

florence červenec–srpen 2015 / ročník XI 60 Kč, 2,90 € / www.florence.cz

ODBOR N ý Č A SOP IS P RO NEL éK A Ř SK é ZDR AVOT NICK é P R ACOV NíK Y

s. 8 / rozhovor

s. 11 / odborné téma

Cukr nebo sŮL. oboJí Je LepŠí nepŘehánĚt

ZavádĚní Lepku náZory kLientŮ sestra Jako do stravy a ZdravotníkŮ koordinátorka koJenCe na užití dáLkového kLiniCké studie monitorování ZákLadníCh funkCí u seniorŮ a paCientŮ v čr

časopis obsahuje recenzované články

s. 23 / výzkumné sdělení

s. 28 / praxe

odborné téma

Výživa

Předplaťte si časopis Florence a získejte knihu Malá škola zavařování

přístup do elektronického archivu časopisu na www.ﬂorence.cz

Kód nabídky

FLO15ZAV uvádějte při objednávce

Standardní roční předplatné – 570 Kč Předplatné objednávejte na www.ﬂorence.cz

Nabídka s kódem FLO15ZAV platí do 6. 9. 2015 nebo do vyčerpání zásob pro standardní roční předplatné pouze pro nové předplatitele. Dárky jsou rozesílány do 5 týdnů od obdržení prvního čísla časopisu.

Kniha Malá škola zavařování ukáže, jak zavařovat, mrazit, sušit a nakládat ovoce, zeleninu i maso, jak připravit čatní, marmelády, ovocné krémy, rosoly, želé či alkoholické nápoje, jak nakládat ryby nebo připravit úžasnou šunku. Za každým návodem vysvětlujícím novou techniku následuje řada báječných receptů popsaných krok za krokem, a navíc doplněných spoustou rad, připomínek a tipů.

editorial ﬂorence 7–8/15

Chceš udržet své zdraví? Najez se do sytosti a nelekej se námahy. (Hippokrates)

tom, že jídlo potřebujeme k životu stejně nezbytně jako vzduch a vodu, není třeba diskutovat. že správná výživa může pomoci ke zdraví, věděl už i Hippokrates, který prohlásil: „Nechť je jídlo tvým lékem.“ Jenže tak jako má každá mince dvě strany, může i jídlo nejen uzdravovat, ale i zabíjet. Lépe řečeno jeho nedostatek nebo naopak nadbytek. A právě to se člověku děje. Zatímco v rozvojových zemích lidé umírají hlady, vyspělé státy se potýkají s obezitou a civilizačními chorobami s ní spojenými. Podle Organizace pro výživu a zemědělství se třetina všeho vyprodukovaného jídla na světě vyhodí nebo znehodnotí. Přitom pokud by byly tyto potraviny zachráněny, nasytily by se jimi asi tři miliardy lidí. Jen v Evropě připadá na jednoho člověka 96 až 115 kilogramů vyhozeného jídla za rok. Tržní cena potravin, které se na světě za rok vyhodí, odpovídá HDP Švýcarska. Vzpomeňte si na to, až budete v obchodě plnit svůj košík jídlem, u kterého si nejste jisti, že je skutečně zkonzumujete. Ale nejde samozřejmě jen o množství. To, čím bychom se měli také řídit, je kvalita. Tím nemám na mysli „exkluzivní“ (a mnohdy také zbytečně předražené) potraviny, ale takové, které našemu tělu dodají potřebné živiny a nikoli jen prázdné kalorie. Zdravá strava je v současné západní společnosti skloňována ve všech pádech. Dalo by se říci, že mnozí lidé jsou jí přímo posedlí. A tak se můžeme setkat kromě vegetariánů a veganů nově i např. s vitariány (konzumenti tzv. raw food neboli syrové stravy) apod. A protože lidé řeší, co jedí, objevuje se kolem jídla také celá řada mýtů. Na to, jaké jsou ty nejčastější a jak se to s nimi ve skutečnosti má, jsme se zeptali jednoho z předních českých odborníků na výživu RNDr. Pavla Suchánka. Rozhovor s ním najdete na straně 8 tohoto letního dvojčísla časopisu Florence. Výživě jsme věnovali i odborné téma, takže se například na straně 11 dočtete, jak je to se zaváděním lepku do stravy kojence. Klinické farmaceutky z Lékárny Thomayerovy nemocnice v Praze vás seznámí s podáním léčiv sondou a i v tomto čísle najdete recenzované články, články z praxe či zprávy z konferencí. A vzhledem k tomu, že léto je již v plném proudu, přeji vám nejen hezké čtení, ale i krásné léto a pohodově strávenou dovolenou.

Magda Hettnerová, šéfredaktorka magda.hettnerova@ambitmedia.cz

florence Hledáte konkrétní článek? K bleskové orientaci vám pomohou naše webové stránky www.ﬂorence.cz. Najdete tu i rejstříky všech vydaných čísel. Více odborných článků najdete na webu v rubrice Florence + Florence je také na facebooku. Přidejte se k nám!

www.facebook.com/Florencecasopis

anekdota

obsah

florence 7–8/15

téma čísla výživa

1 / Editorial 3 / O čem se mluví Útoků na zdravotníky přibývá, bezpečnostních opatření a prevence také 6 / Florence Akademie O počtu dárců orgánů rozhoduje i schopnost komunikace 8 / Rozhovor Cukr nebo sůl. Obojí je lepší nepřehánět

Zdravá výživa je jedním ze základních pilířů v boji s řadou civilizačních onemocnění, jako jsou nemoci srdce a cév, cukrovka, obezita aj. Tyto choroby mají stále častěji původ už v dětském věku, kdy se objevují první rizikové faktory (vysoká hladina cholesterolu, vysoký krevní tlak, obezita), proto je třeba začít s prevencí už v tomto období.

odborné téma

Výživa 11 / Zavádění lepku do stravy kojence 14 / Podání léčiv sondou

recenzované články

z dalšího obsahu

Výzkumné sdělení 17 / Identifikácia informovanosti žien so stresovou inkontinenciou Výzkumné sdělení 20 / Miera spokojnosti študentov s výučbou ako nástroj zvyšovania kvality vzdelávania v ošetrovateľstve Výzkumné sdělení 23 / Názory klientů a zdravotníků na užití dálkového monitorování základních funkcí u seniorů a pacientů v ČR

Rozhovor Cukr nebo sůl. Obojí je lepší nepřehánět

Sestra jako koordinátorka klinické studie

praxe

28 / Sestra jako koordinátorka klinické studie

33 / Pro školy Projektový den na plzeňské „zdrávce“

Chronické nemoci s bronchiální obstrukcí

Zprávy našich partnerů / Z konferencí

7. výroční konference SAK se zabývala kvalitou ve zdravotnictví Historie Vývoj vzdělávání zdravotních sester – 2. díl

34 / Chronické nemoci s bronchiální obstrukcí 36 / O výživě z mnoha pohledů se diskutovalo v Plzni 38 / Umírání bylo tématem odborné konference Společná cesta 39 / Klinické aspekty sesterské péče u dialyzovaných pacientů 40 / 7. výroční konference SAK se zabývala kvalitou ve zdravotnictví 42 / Setkání sester – ambasadorů transplantace v IKEM

www.florence.cz Ročník XI., číslo 7–8, červenec–srpen 2015 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 6. 2015 Foto na titulní straně: Flickr

fota: Profimedia, Flickr, SAK ČR

43 / Historie Vývoj vzdělávání zdravotních sester – 2. díl 47 / Personální inzerce 47 / Lekce angličtiny

o čem se mluví / agresivita pacientů

foto: Profimedia

text: Magda Hettnerová, redakce Florence

Útoků na zdravotníky přibývá, bezpečnostních opatření a prevence také

V minulém čísle časopisu Florence jsme přinesli reportáž z kurzu profesní sebeobrany, který v dubnu letošního roku uspořádala pro své zaměstnance Všeobecná fakultní nemocnice v Praze. Opatření proti agresivním pacientům však řeší téměř všechna zdravotnická zařízení a záchranné služby v ČR. S případy, kdy zfetovaný, opilý či z jiného důvodu agresivní pacient nebo někdo z jeho blízkých napadne zdravotníky, se totiž setkávají stále častěji.

eden takový případ, který vzbudil zájem médií, se odehrál v září loňského roku v Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici v Praze (ÚVN). Na oddělení Emergency vtrhl opilý muž s pistolí v ruce, který, jak se později ukázalo, chtěl spáchat sebevraždu a darovat své orgány. Přitom pistolí ohrožoval nejen zdravotníky, ale i další osoby v okolí.

Jen díky pohotové reakci zdravotnického personálu, bezpečnostnímu systému nemocnice a včasnému zásahu policie nebyl nikdo zraněn. Po tomto incidentu se ÚVN podařilo navázat vzájemnou spolupráci se Speciální pořádkovou jednotkou Policie ČR, kdy v rámci odborné zdravotnické přípravy vykonávají její příslušníci stáž na oddělení Emergency. Pro zaměstnance

ÚVN navíc zástupce Policie ČR uspořádal odborné semináře, jejichž předmětem byla ochrana personálu před útoky agresivních osob. Právě oddělení urgentního příjmu a psychiatrie jsou v nemocnicích místy, kde dochází k napadení zdravotnického personálu nejčastěji. Není výjimkou, že tyto útoky přejdou z verbálního napadání do přímého fyzického ataku,

florence 7–8/15

o čem se mluví / agresivita pacientů kdy je nezbytně nutné vyžádat si proti agresivním osobám zásah bezpečnostní služby. Na ostatních klinických odděleních dochází nejčastěji k verbálnímu napadání zaměstnanců, avšak zásah bezpečnostní služby tu nebývá nutný. Bezpečnostní služba ÚVN zasahuje nejčastěji proti agresivním či opilým pacientům nebo osobám pod vlivem jiných návykových látek. Celkový počet zásahů provedených bezpečnostní službou proti agresivním osobám měl v letech 2005 až 2008 rostoucí tendenci. K výraznému rozdílu došlo v roce 2010, kdy sice celkový počet zásahů proti agresivním osobám poklesl, ale naopak došlo k nárůstu počtu zásahů proti agresivním osobám pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek (graf 1). Podobné je to i v dalších nemocnicích. Například v pražské Nemocnici Na Bulovce dochází podle jejího mluvčího Martina Šalka k verbálnímu napadení zdravotníků několikrát do týdne a fyzické napadení tu řeší několikrát do měsíce. „Trend je rozhodně stoupající,“ potvrzuje mluvčí. I tady jsou agresory nejčastěji pacienti pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek, které přiváží záchranná služba. Stejné zkušenosti mají i v dalším pražském zařízení, v Thomayerově nemocnici. „Počet napadení zdravotnického personálu rok od roku stoupá,“ říká mluvčí nemocnice Mgr. Martina Štanclová, MBA, s tím, že hlavně slovní napadání je tu téměř na denním pořádku. Jen od října 2011 tu zaznamenali 17 případů rizikového

chování pacientů, 37 fyzických napadení a dvě obtěžování. V nemocnici proto funguje strážní a informační služba a nemocnice zavádí i kamerový systém. „V letošním roce jsme posílili strážní službu o víkendech a v noci a k dispozici je i služební pes,“ popisuje mluvčí.

Násilí může vyvolat i špatná komunikace Důvodů, proč agresivních útoků přibývá, může být mnoho. „Může to souviset s vývojem postmoderní společnosti, která se musí přizpůsobovat globalizovanému světu bez viditelných hranic sociálních jistot a morálky, kdy už u střední společenské třídy lze zaznamenat sociální nejistoty, které mají vliv na chování lidí,“ zamýšlí se vedoucí odboru bezpečnosti a krizového řízení ÚVN Ing. Jiří Hájek. S agresivním chováním lidí se tak můžeme setkat v běžném životě, např. na ulici, v dopravních prostředcích aj. Tento prohlubující se trend se bohužel čím dál častěji přenáší i do zdravotnických zařízení. Kromě alkoholu a jiných návykových látek může v pacientech vyvolat agresivní chování i řada dalších faktorů. Jedním a velmi častým z nich je nepřiměřená nebo nejasná komunikace mezi pacientem a zdravotnickým personálem, kdy výsledkem může být pro pacienta pocit zklamání, křivdy, strach ze smrti či lékařského zákroku. Agresivně také mnohdy jednají pacienti, kteří se domáhají přednostního ošetření např. v době, kdy službukonající persozdroj: Odbor bezpečnosti a krizového řízení ÚVN

Graf 1

ásahy bezpečnostní služby ÚVN proti agresivním osobám a osobám Z pod vlivem návykových látek

agresivní osoby

agresivní osoby pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek

% 200 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014

nál ošetřuje akutní případy. Na řešení konfliktních situací se kromě zdravotnického personálu v řadě nemocnic podílí i bezpečnostní služba nemocnice, příslušníci městské policie či Policie ČR. „V případě řešení problémové situace spoléháme na profesionální a dobře organizovanou bezpečnostní službu, která je nejen u vjezdu do areálu nemocnice, ale jejíž členové neustále procházejí celým areálem. Zdravotníci jsou s nimi v kontaktu, takže v případě nutnosti je mohou okamžitě zavolat,“ popisuje mluvčí Nemocnice Na Bulovce Martin Šalek. Kromě toho je nemocnice vybavena kamerovým systémem, který slouží např. pro získání důkazů v případě, kdy dojde k napadení personálu. „V současné době čekáme, jak se v jiných nemocnicích osvědčí užívání ‚pagerů‘, jejichž zmáčknutím ohlásí zaměstnanci problém na centrální pult a tím si přivolají ochranku. Bude-li toto zařízení opravdu hodně účinné, pořídili bychom je také,“ dodává M. Šalek s tím, že nezbytnou součástí prevence je školení personálu. Kurzy a školení pořádá pro své zaměstnance i ÚVN v Praze. „Už při nástupu do zaměstnání v rámci povinného vstupního školení procházejí naši zaměstnanci školením v oblasti zajištění bezpečí a bezpečnostních opatření,“ popisuje Ing. J. Hájek s tím, že dále se mohou zaměstnanci dobrovolně účastnit i tematických školení, která jsou jim doporučována. Pro nelékařský zdravotnický personál pořádá nemocnice zážitkové výcvikové kurzy na oddělení psychologie ÚVN. Zaměstnanci nemocnice mají výcvik zdarma a účast na kurzech je dobrovolná.

Personál se může poradit na krizové lince I tato nemocnice, stejně jako VFN v Praze, nabízí svým zaměstnancům kurzy sebeobrany v rámci celoživotního vzdělávání. „V roce 2013 byli účastníky tohoto kurzu především zaměstnanci Emergency, transportního týmu a operativního týmu,“ popisuje Ing. Hájek. Loni byl uspořádán kurz pro personál, který pracuje na místech s vyšší zátěží, kurz podporovaný Norskými fondy s názvem „Prevence násilí od třetí strany v organizacích poskytujících zdravotnické a sociální služby“. Kurz se zabýval

zejména tématy násilí na pracoviš ti, zaměstnancům poskytl právní minimum při zvládání násilných situací i management prevence násilí, viktimologii, prezentoval jim zásady verbální sebeobrany a jeho součástí byl i nácvik fyzické sebeobrany. „V současné době ÚVN nabízí zaměstnancům kurz ‚Speciální práce s pacientem – agrese‘, k němuž přistoupila právě z důvodu zvyšující se tendence setkávání personálu s agresivním pacientem i se samotnou agresí jako emocí spojenou s nebezpečím, úzkostí či přetížením,“ vysvětluje vedoucí odboru bezpečnosti a krizového řízení ÚVN Ing. Hájek. Mimo to má nemocnice od roku 2006 zřízenou i krizovou e-mailovou adresu krizovapomoc@uvn.cz, kam se může personál nemocnice i anonymně obracet s vlastními problémy, a zároveň vede poradnu, v níž se ročně uskuteční v průměru 20 konzultací a terapií. „Dlouhodobě se nám péče o personál osvědčuje i jako preventivní předcházení konfliktům a zvyšování odolnosti k zátěžovým situacím,“ uzavírá Ing. J. Hájek.

Doporučená bezpečnostní opatření pro osoby v ohrožení (obecné zásady): → Informovat kolegy na pracovišti, ostatní osoby v okolí, fyzickou ostrahu nemocnice a podle aktuální situace i Policii ČR nebo městskou policii. → Zajistit bezpečnost svoji a ostatních osob útěkem do bezpečného prostoru, kde se můžete před útokem schovat a vyčkat příchodu pomoci. Rozhodně se nesnažit o hrdinství. → Podle aktuální situace a osobní bezpečnosti přiměřeně komunikovat (tzv. krizová komunikace). V každém případě zachovat klid, snažit se útočníka uklidnit hlasem, neodporovat mu, zklidnit a zpomalit vývoj situace. → Podle aktuální situace a vedeného útoku lze zvážit možnost, v případě fyzického kontaktu, využít momentu překvapení, a to pomocí kopů a úderů nebo vpichů na citlivá místa s cílem uvolnit se ze sevření a získat možnost následného

útěku do bezpečného prostoru. → V případě, že se zásahu proti agresivní (ozbrojené) osobě účastní policie, je nezbytně nutné spolupracovat s ní a řídit se jejími pokyny. Při krizové komunikaci je nutné si uvědomit: → Agresoři mají mimořádnou schopnost rozpoznat strach a obavu u lidí. Ustrašenost ostatních osob jim dodává odvahu a sebejistotu, která se může stupňovat. → Důležité je udržet komunikaci s agresorem s cílem zjistit jeho záměr (motiv). → Snažit se mobilizovat racionální složku psychiky agresora. → Držet se aktuálního problému. → V komunikaci postupovat jednoduše a přímě. → Zůstat věcný a akceptovat argumenty agresora. Při komunikaci s podnapilou osobou: → Zdržte osobu od další konzumace alkoholu.

→ Počítejte s tím, že bude uvádět nepravdivé údaje o množství požitého alkoholu. → Počítejte se stadiem bujarosti a družnosti, poté agrese a nakonec sebelítosti a apatie. → Pamatujte, že změnu nálad může spustit maličkost. → Doporučuje se pevný postoj, rozhodný hlas – signály klidu a síly. → Pozor na prudká gesta, fixaci pohledem. → Nepřekřikujte ji. → Pamatujte, že podnapilá osoba může být vztahovačná, podezíravá a vnímavá na narušení osobní zóny. → Nutné úkony prezentujte jako běžný, standardní postup. → Ubezpečte osobu, že jí nehrozí použití síly (každá osoba má strach z fyzického násilí – i „hrdinové“). → Nezastrašujte. → Nepouštějte se do planého mudrování, polemiky a oponování. → Počítejte s výpadkem pozornosti a paměti. zdroj: Odbor bezpečnosti a krizového řízení ÚVN

nové knihy

Chirurgie v extrémních podmínkách Odborný přehled pro lékaře a zdravotníky na zahraničních praxích / Marcel Hájek a kol. / Grada Publishing, a. s., 584 s., 990 Kč / Kniha nabízí čtenáři přístup k akutním chirurgickým situacím v extrémních podmínkách a doporučené postupy při jejich řešení. Multidisciplinární příručku využijí kromě chirurgů i lékaři ostatních profesí a další zdravotničtí pracovníci.

Psychologie v perinatální péči

Lymfatické masáže

Praktické otázky a náročné situace

Manuální lymfodrenáž celého těla

/ Lea Takács, Daniela Sobotková, Lenka Šulová a kol. / Grada Publishing, a. s., 208 s., 299 Kč / Monografie přináší interdisciplinární pohled na problematiku péče o ženu v průběhu porodu a poporodního období. Je užitečnou pomůckou jak pro gynekology – porodníky, neonatology, porodní asistentky a zdravotní sestry, tak pro psychology, psychiatry, duly i další odborníky.

/ Vlastimil Tesař / Grada Publishing, a. s., 96 s., 189 Kč / Prakticky zaměřená publikace popisuje manuální lymfodrenáž celého těla a pět základních hmatů, jimiž se tento typ masáže provádí. Je určena především masérům mimo oblast zdravotnictví.

Perimetrie / Karolína Skorkovská / Grada Publishing, a. s., 116 s., 259 Kč / Kniha, která na našem knižním trhu dosud chyběla, je určena pro oftalmology a optometristy.

Florence Akademie

florence 7–8/15

Transplantační medicína text: Eva Srbová, AM Review, foto: Profimedia

O počtu dárců orgánů rozhoduje i schopnost komunikace

Nedostatek orgánů vhodných k přenosu výrazně snižuje dostupnost transplantační medicíny. Ve statistice počtu zemřelých dárců orgánů na 1 milión obyvatel za rok 2013 je ČR na 9. místě, horší údaje uvádí i například Německo. První dvě místa a nápadně lepší data v tomto ukazateli zaujímají oproti ostatním zemím Španělsko, které se jako první vydalo cestou aktivního vyhledávání dárců, a Chorvatsko, jež záhy převzalo španělský model. Zásadní roli přitom hraje i schopnost vhodné komunikace.

ákladním předpokladem úspěšné transplantace je již samotná existence dárce a darovaného orgánu. Z toho vyplývá i význam vztahu mezi transplantačními centry a dárcovskými nemocnicemi. V České republice však chybí aktivní mezičlánek. „Transplantační centrum IKEM se snaží být velice aktivní ve vztahu k dárcovským nemocnicím – soustředíme se hlavně na edukaci, pořádáme semináře na jejich pracovišti, aby měly povědomí o významu dárcovství orgánů. Aby věděly, že i ony mají v rukou tu obrovskou moc – ovlivnit start transplantace, zahájit proces, na jehož konci je úspěšně transplantovaný pacient. Máme různé manuály, propagační materiály – v tomto směru jsme velice aktivní. Ale pasivně čekáme na telefon, abychom se dozvěděli, že je v nějaké

dárcovské nemocnici pacient, který má klinické známky smrti mozku a mohl by se stát dárcem orgánu,“ přiblížila doc. MUDr. Eva Pokorná, CSc., místopředsedkyně České transplantační společnosti a vedoucí Oddělení odběru orgánů Transplantačního centra Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), Praha. Naproti tomu ve Španělsku pracuje v každé nemocnici profesionál – dárcovský koordinátor, který má přehled o všech příjmech na jednotky intenzivní péče (JIP). Zná denní vývoj klinického stavu pacientů a v době, kdy například hodnota Glasgow Coma Scale dosahuje 6 nebo 7, se už o pacienta zajímá jako o člověka, který by mohl být eventuálně dárcem orgánů. „Vůbec nezasahuje do léčby – za tu je zodpovědný ošetřující lékař, který léčí a snaží se pacienta za-

chránit,“ zdůraznila doc. Pokorná. „Ale už o těchto pacientech ví,“ dodala. Svou roli pak dárcovský koordinátor začíná plnit ve chvíli, kdy vývoj vede ke klinickým známkám smrti mozku. Jestliže ošetřující lékař vysloví indikaci k možnému dárcovství, koordinátor přebírá následující časově i emocionálně mimořádně náročné záležitosti, jako je např. komunikace s transplantačním centrem a částečně i s rodinou. „Komunikaci s rodinou se ošetřující lékař úplně nevyhne, protože on jediný může rodinu informovat, neboť pacienta léčil a je schopen odpovědět jí na všechny otázky. Ale dárcovský koordinátor je zase trénovaný v komunikačních dovednostech a ví, co a jak se bude odehrávat dál. Může také vyřizovat formality, čímž ulehčí práci ošetřujícímu lékaři, který má oddělení plné pacientů,“ popsala doc. Pokorná.

Současně upozornila, že mimořádná náročnost činnosti tohoto profesionálního dárcovského koordinátora, kterým je obvykle lékař, je v popsaném modelu také patřičně finančně ohodnocena. „Systém si na to ekonomicky vydělá,“ poznamenala. „Všichni víme, že finanční náklady související např. s transplantací ledviny a dialýzou jsou nesrovnatelné – a to nemluvíme o kvalitě života. První rok po transplantaci ledviny je drahý, protože zahrnuje operaci a další hospitalizace, ale další roky jsou levnější a levnější. A už první rok po transplantaci je levnější než dialýza,“ řekla doc. Pokorná.

Profesionální koordinátoři v ČR chybějí V roce 2010 došlo k přijetí jednotné směrnice EU, na jejímž základě vznikly

národní akční plány a která v otázce dárcovství a transplantace doporučila implementovat prvky, jež by zlepšily součinnost transplantačních center a dárcovských nemocnic. Podle doc. Pokorné šlo víceméně o implementaci španělského systému, který je osvědčený a funguje. U nás však ve výsledku zůstalo spíš jen u proklamací. „Termín dárcovský konzultant byl sice ustanoven, ale neustanovilo se, že tento člověk bude profesionálně pracovat a také bude profesionálně odměňován. Takže u nás tato profesionální funkce neexistuje,“ upozornila. Činnost koordinátorů by také měla být podle jejích slov kontrolována. „Vytvoření podmínek pro důstojnou práci je krok A. Krok B by byl, aby se tato činnost kontrolovala. Transplantační zákon č. 285/2002 Sb. sice říká, a po novelizaci dokonce i pod sankcí, že každý poskytovatel zdravotních služeb je povinen o možných dárcích informovat příslušné transplantační centrum. Ale už není vymyšlený žádný systém kontroly,“ řekla s tím, že pro kontrolu musejí být vytvořeny podmínky. Transplantcentrum IKEM monitoruje ve svém projektu ve vybraných nemocnicích s vybranými lékaři všechny zemřelé na příslušných ARO nebo JIP a zjišťuje, zda měl pacient klinické známky smrti mozku a zda se mohl, nebo nemohl stát dárcem orgánu, případně jestli byl indikován jako možný dárce orgánu, eventuálně proč indikován nebyl. Z takto získaných dat podle doc. Pokorné vyplývá, že indikováno je 50 % z možných dárců orgánů. Zdůraznila přitom, že se jedná o data z vybraných pracovišť, tedy nikoli o reprezentativní skupinu, ale o pracoviště, která se do projektu přihlásila, čímž je lze považovat za motivovanější. Důvodem, proč možný dárce nebyl indikován, je často i vysoká pracovní zátěž lékaře. „Zjišťovali jsme, proč lékařka, která možného dárce obvykle indikuje, najednou neindikovala. A zjistili jsme, že ten den zkrátka nemohla, protože měla tři příjmy a zavolat nám znamená 12hodinový kolotoč,“ vysvětlila doc. Pokorná. Pokud by však lékař přešel na pozici dárcovského koordinátora a byl by za svou práci odpovídajícím

způsobem finančně odměněn, situace by se vyřešila.

Výuka správné komunikace v našem zdravotnictví chybí Významnou úlohu hraje také způsob komunikace, jeho výuka ale podle doc. Pokorné v celém medicínském vzdělávání v ČR chybí. „Sdělování nepříznivých zpráv a vůbec komunikace s pacientem – že je třeba ho pozdravit, jak s ním komunikovat při odběru anamnézy, jak ho oslovit, posadit, jak s ním navázat kontakt, jak dalece být empatický, to všechno prostě neumíme. Neučí se to pregraduálně, neučí se to postgraduálně, jsou to věci, které jsou opomíjené. Proto řada různých stížností není ani tak na péči jako na špatnou komunikaci a špatné chování,“ konstatovala doc. Pokorná. IKEM proto pořádá kurz sdělování nepříznivých zpráv pro intenzivisty. Transplantační zákon totiž mj. ukládá ošetřujícímu lékaři informovat o předpokládaném odběru orgánů osobu blízkou. „Tím ošetřujícího lékaře staví do velmi obtížné pozice. Musí sdělit rodině nepříznivou zprávu, že jejich blízký zemřel, protože měl těžké poškození mozku. Vesměs to jsou náhlá úmrtí, hospitalizační doby u našich dárců jsou zhruba tři dny. Není to tedy situace, že se někdo půl roku připravuje na to, že jeho blízký zřejmě zemře, protože je těžce nemocný. To je jedna věc. Takže lékař se cítí vinen, protože pacienta nezachránil, a k tomu má rodinu informovat o tom, že se uvažuje o odběru orgánů. To je skutečně strašně náročné,“ upozornila lékařka. Pozice intenzivistů je tak podle jejích slov složitá. Mají na starosti nemocné ve stavu bezvědomí, a tudíž nejsou zvyklí ani na běžné sdělování nepříznivých informací o zdravotním stavu pacientovi, ale právě oni se nakonec dostávají do této komunikačně nejsložitější situace. „Proto jsme se rozhodli tuto skupinu lékařů učit, jak sdělovat nepříznivou zprávu. Máme 23 výukových hodin, během kterých se lékaři učí a snaží se pochopit sami sebe i druhou stranu. Sdělovat nepříznivou zprávu je vždy nepříjemné – jak pro lékaře, tak pro pozůstalého. A jakákoli reakce pozůstalého je prostě normální,“ uzavřela doc. Pokorná.

florence 7–8/15

rozhovor Magda Hettnerová, redakce Florence, fota: Flickr

Cukr nebo sůl. Obojí je lepší nepřehánět Řepkový olej způsobuje rakovinu, vejce zvyšují cholesterol, mléko zahleňuje organismus a fosfor v kolových nápojích způsobuje osteoporózu. To je jen malý výčet mýtů týkajících se jídla, které kolují mezi lidmi. Jak to s nimi ve skutečnosti je, jsme se zeptali předního českého odborníka na výživu RNDr. Pavla Suchánka. Jaké jsou nejčastější mýty, které o výživě kolují? Asi tím nejčastějším, který se neustále vrací, je problematika vajec. Když se zjistilo, že lidé mají vysokou hladinu cholesterolu, což následně způsobuje infarkt, myslelo se, že jedním ze způsobů, jak jeho hladinu snížit, bude odbourat ze stravy potraviny, které ho obsahují, jako jsou například vnitřnosti, vejce, ale i kaviár a další. Jenže výsledek byl, že hladina cholesterolu sice klesla, ale maximálně o pět procent, a to jen u některých osob. A to proto, že tělo si cholesterol tvoří samo tzv. endogenní syntézou. Takže dnešní výživová doporučení sice říkají, že 300 mg cholesterolu za den je doporučená dávka, ale nijak víc to neřeší, protože se ví, že když cholesterol ve stravě uberete, tělo si ho samo vytvoří, a to až 1,2 gramu za den. Proto sníst jedno až dvě vejce denně není pro zdravého člověka žádné riziko. Naopak vejce obsahuje velmi kvalitní bílkoviny, lecitin, vitaminy a třeba německá medicína bere vajíčko jako univerzální potravinu nebo jako tzv. „zlatý standard“ kvalitní bílkoviny. Debaty se také často točí kolem mléka. Ano, to je další mýtus, který se pořád řeší znovu a znovu. Dospělí a mléko –

ano, či ne? Je to zase velice jednoduché. My jsme geneticky nastavení v rámci tohoto regionu tak, že máme poměrně vysokou aktivitu enzymu laktázy, což je enzym, který štěpí mléčný cukr – laktózu. Ale samozřejmě, že pokud nebudete deset nebo patnáct let pít mléko a budete jíst potraviny s nízkým obsahem laktózy, jako jsou tvrdé sýry, jogurty atd., tělo přestane tento enzym vytvářet, protože nebude mít důvod. Takže jakmile se po takové době mléka napijete, budete mít samozřejmě zažívací potíže, protože nebudete mít enzym, který by laktózu štěpil. A protože laktóza je projímavá, způsobuje bolesti břicha a následný průjem apod. Pokud však budete pít mléko pravidelně, nestane se vám, že by se vám nějakým způsobem zhoršila schopnost mléko, resp. laktózu trávit. Je však pravda, že s narůstajícím věkem produkce a aktivita tohoto enzymu klesá, ale to je zkrátka fyziologická záležitost. A co kolové nápoje a riziko osteoporózy? Říká se, že v těchto nápojích je kyselina fosforečná, což je sice pravda, ale na druhou stranu obsah fosforu v jedné sklenici těchto nápojů, v porovnání s fosforem, který obsahují třeba mořské ryby nebo některé tavené sýry,

je nesrovnatelný. Navíc dnes už víme, že riziko osteoporózy není ani tak o nadbytku fosforu, jako spíš o nedostatku vápníku a zejména mléčného tuku, který umožňuje, aby se vápník zabudoval do kostí. Zajímavý je nedostatek vápníku u aktivních osob, ten se objevuje v poslední době i u velmi mladých lidí. Jak to? V rámci projektu Česko se hýbe, ve kterém cvičily děti, jsme měřili kostní hustotu u dětí ve věkové kategorii 4 až 9 let a zjistili jsme, že i když cvičily, tak protože neměly dostatečnou konzumaci polotučných mléčných výrobků, měly nedostatečnou kostní hustotu. Vápník se totiž používá i v rámci nervosvalové interakce. To znamená, že umožňuje, aby se sval stáhnul. Takže když cvičíte, část vápníku se spotřebuje na přenos vzruchu po svalu, a když tělo nemá dostatek vápníku v oběhu, vezme si ho z kostí. Takže paradoxně i při dostatečném příjmu vápníku, což je alespoň doporučená dávka (800 mg/den), může zvýšená každodenní tělesná aktivita vést k osteoporóze. Proto bych se u aktivních dětí i dospělých klonil k dávce alespoň 1,2 gramu vápníku na den, ale v kombinaci s mléčným tukem.

k věci → Mýty o vejcích

Biovejce jsou kvalitnější než vejce z klecových chovů Složení biovajec se v průměru neliší od vajec z klecových chovů. Vejce z klecových chovů jsou navíc povrchově méně znečištěna, tudíž jsou mikrobiologicky bezpečnější. Biovejce mají paradoxně vyšší obsah cholesterolu.

Vejce zvyšují hladinu cholesterolu v krvi Vejce jsou zdrojem kvalitních bílkovin – lipidů (zejména fosfolipidů) s příznivým složením mastných kyselin, vitaminů a minerálních látek, především dobře využitelného železa a zinku. Obsahují sice poměrně velké množství cholesterolu, ale přítomné fosfolipidy zmírňují jeho působení, takže pro zdravé lidi 1–2 vejce denně není problém.

Nosnice jsou krmeny hormony a antibiotiky, jež přecházejí do vajec Přídavek hormonů a antibiotik pro zvýšení produkce je u nás u jatečných zvířat a drůbeže zakázán.

Křepelčí vejce obsahují méně cholesterolu Křepelčí vejce mají podobné složení jako vejce slepičí, tedy i obsah cholesterolu (na stejné množství vajec). Rozdíl je pouze ve velikosti. Obsah cholesterolu v jednom žloutku je proto, v porovnání na kusy, nižší.

Vejce s bílou skořápkou jsou kvalitnější než vejce s hnědou skořápkou Barva skořápky záleží na plemenu slepice, je dána geneticky a nemá na jakost vejce vliv.

zdroj: Mýty o vejcích, prof. Ing. J. Dostálová, CSc., Bc. T. Starnovská, FZV

Znamená to tedy, že pokud cvičíme, musíme i zvýšit příjem mléčných výrobků? Ano. Ale tyto výrobky musejí obsahovat mléčný tuk, protože pouze ten a mateřské mléko umožňuje maximální zabudovávání vápníku do kostí. Mají totiž specifické složení nasycených mastných kyselin. Mluví se o tzv. beta-palmitátu. A co rostlinné oleje? Ty mají beta-palmitátu desetkrát méně, a proto způsobují to, že se vápník sráží, takže vznikají vápenné sraženiny, které

se objeví ve stolici, s níž jsou vylučovány. To také způsobuje, že například vegani, kteří konzumují i třikrát víc vápníku, mají menší kostní hustotu než osoby s normální konzumací vápníku, které se stravují smíšeně. Je to způsobeno právě tím mléčným tukem a nikoli tím, jak se dříve tvrdilo, že by byl zásadní rozdíl mezi rostlinným a živočišným vápníkem. Tím se vysvětluje i to, proč mateřské mléko obsahuje více než 50 % energie v tuku, i když následně v životě je doporučení do cca 35 % celkového příjmu energie za den.

Když už jsme u těch tuků, řada mýtů panuje také kolem řepkového oleje. Ano, zejména mezi starší generací stále panuje názor, že řepkový olej způsobuje krevní sraženiny, protože obsahuje kyselinu erukovou. To však už od 70. let minulého století neplatí, protože řepka byla vyšlechtěna – a zdůrazňuji vyšlechtěna, nikoliv geneticky modifikována – tak, že této kyseliny obsahuje jen extrémně malé množství, které je zcela neškodné. Pravda je taková, že řepkový olej patří k nejzdravějším, protože má vysoký obsah omega-3 mastných kyselin. Dokonce nejvíc ze všech běžně dostupných olejů.

florence 7–8/15

rozhovor Obsahují je i nějaké další oleje? Pak už jen lněný olej, ale u něj je problém, že má výraznou pachuť, a olej z vlašských ořechů, a zde je problém i v ceně a trochu také v chuti. A co v současné době hojně používaný palmový olej? Palmový olej má vysoký obsah nasycených mastných kyselin a je z hlediska konzumace nevýhodný. Jeho výhoda je v tom, že se nepřepaluje, ale tím, že má vysoký obsah nasycených mastných kyselin, zvyšuje hladinu cholesterolu. Čili pokud byste ho používali k tepelné úpravě jídel na pánev, pak ano, ale jako olej do buchty raději ne. Ještě výraznější je tento problém u kokosového oleje, který má nasycených mastných kyselin ještě daleko více. Vraťme se ještě k mléku. Co dělat, když je děti nechtějí pít? Máme jim je nutit? Určitě nenutit, ale nabídnout jim náhradní možnosti – jogurty, tvarohy, sýry apod. Jedna porce mléčného výrobku je sice sklenička mléka o objemu 200 až 250 ml, ale dá se zaměnit za jakýkoli mléčný výrobek. Takže pokud dáte dítěti místo mléka jogurt, tvrdý sýr, kefír, zákys, tvaroh tvrdý nebo čerstvý, mozzarellu nebo tvaroh smíchaný s jogurtem, což se teď hodně objevuje, vůbec to nevadí. A jaké je doporučené množství? Měly by to být dvě až tři porce mléčných výrobků denně, přičemž u aktivních osob by měly být tři a u dětí, které rostou a k tomu intenzivně sportují, doporučuji až čtyři. Některé mléčné výrobky obsahují také probiotika. Která jsou skutečně účinná? Evropská legislativa je z hlediska probiotik poněkud benevolentnější, takže dovoluje tvrdit, že probiotickým výrobkem je jakýkoli výrobek, v němž obsažené mikroorganismy mají schopnost pěti základních postupů, tj. pomnožit a omezit nárůst patogenních mikroorganismů v trávicím traktu, sebrat jim živiny, zabránit jejich přichycení a pomnožení, neutralizovat látky, které patogenní mikrorganismy produkují, a samy produkovat chemické látky, které poškozují

patogenní mikroorganismy. Ale chybí tam jedna zásadní věc, na kterou například legislativy USA, Kanady, Švýcarska, popřípadě Japonska pamatují, a to, že tyto mikroorganismy musejí být humánního původu. To znamená, že byly vykultivovány z lidských tkání, což je důležité, protože pouze tato probiotika mají podle posledních výzkumů léčebnou schopnost. Zatímco ta, která se očkují například do jogurtů, mohou být i živočišného původu a nemají léčebný účinek, ale pouze preventivní a udržovací. To znamená, že udržují střevní mikroflóru, správné pH ve střevě a brání přerůstu patogenních mikroorganismů, ale ve chvíli, kdy se léčíte antibiotiky a všechno to tam vyvraždíte, pak se doporučuje začít s těmi probiotiky humánního původu, která pomohou střevní mikroflóru znovu daleko rychleji a účinněji obnovit. Co dalšího se dá doporučit ke zlepšení zažívání? Pravidelnou konzumaci kvalitní vlákniny a jednoznačně cvičení, protože víme, že cvičení zrychluje střevní peristaltiku, zrychluje průchod živin trávicím traktem a zrychlený metabolismus samozřejmě zrychluje i vyprazdňování, takže působí jako prevence zácpy a rakoviny tlustého střeva. A v neposlední řadě je třeba dodržovat pitný režim a mít dostatečný přísun tekutin. Jak by měl pitný režim vypadat? Obecné doporučení se pohybuje mezi 25 až 35 ml na kilogram tělesné hmotnosti, ale záleží na prostředí a aktivitě. Starší lidé, kteří mají méně aktivní svalové hmoty, mají s pitím problém, protože nemají pocit žízně. Takže i když by měli vypít i jen 1,2 litru tekutin, mají s tím problém. Naopak dospělý aktivní člověk nemá 1,5 litru tekutin problém vypít. Když se k tomu ještě přidá horké prostředí, klimatizace, častá frekvence mluvení či jakákoli fyzická aktivita, pak ta spotřeba ještě roste. Jak by měl vypadat pitný režim například u ležících pacientů? To se nedá paušalizovat. Tam to musí sledovat nutriční terapeut ve spolupráci s lékařem, protože každý pacient je jiný, každý má jiné onemocnění, a tak i jeho pitný režim bude individuální.

Hitem poslední doby je tak zvaná syrová strava. Je zdravá? Pokud nejsou potraviny, které jsou konzumovány, nakažené plísní, tak proč ne. Problém je v tom, že tato strava je připravená do maximální teploty 42 stupňů, při které se plísně nezničí. Záleží tedy, zjednodušeně řečeno, na čistotnosti kuchaře, kvalitě pracovního prostředí a kvalitě používaných potravin. Lidé v touze po zdravějším stravování a štíhlejší postavě často sahají po hnědém cukru nebo medu. Jaký je v nich rozdíl oproti bílému cukru? žádný. Hnědý cukr pouze není přečištěný, ale lobby některých firem zasela myšlenku, že hnědý cukr je „natural“ a bílý je horší. Ale není to pravda. Tvrdí, že rozdíl je v určitých látkách, kterých hnědý cukr obsahuje o pět procent víc, ale je to směšné, protože těchto látek je tam méně než jedno procento. Je však mnohem dražší než bílý cukr. To samé platí u třtinového cukru. A med, to je z 95 % cukr. Já bych to řekl jinak, pokud chce být člověk zdravý, měl by normálně používat jakýkoli cukr, ale chovat se k němu jako k cukru. Tedy jako k potravině, které bychom měli konzumovat raději méně. To znamená nepřehánět to s ním, stejně jako se solí, odnaučit se příliš sladké a slané chuti. Náhradní sladidla ani žádné náhražky soli nejsou dle mého názoru řešením. Jak by se měli stravovat lidé, kteří pracují ve směnném provozu, jako například sestry? Tam je problém, že tito lidé mají převrácený denní režim. Jednoduchý návod bohužel neexistuje. Doporučuje se dodržovat v podstatě stejný režim jako ve dne. To znamená ráno se nasnídat, dát si oběd, večeři, a když přijdete večer na noční směnu, dát si snídani, o půlnoci oběd a ráno lehkou večeři. Pak jdete spát, a když se dopoledne vzbudíte, dáte si oběd a pak večeři, čímž se vrátíte do běžného režimu. Na co je však třeba dát si pozor, je konzumace sladkostí. Člověk, když ponocuje, má tendenci jíst jednoduché cukry a potraviny s velkou koncentrací energie, čili z tuku a cukru. Měl by však konzumovat zejména bílkoviny.

foto: Profimedia

→ Zavádění lepku do stravy kojence → podání léčiv sondou

odborné téma výživa

Zavádění lepku do stravy kojence anna králová Ústav ošetřovatelství 3. LF UK Praha mgr. petra sedlářová Ústav ošetřovatelství 3. LF UK Praha

Často diskutovanou otázkou mezi odborníky i mezi laickou veřejností je zavádění příkrmů do stravy kojence. Jedná se o problematiku velmi kontroverzní. Odborníci se často neshodují na tom, jak a kdy mají být příkrmy do stravy kojence zavedeny, což může vyvolávat výraznou nedůvěru mezi laickou veřejností. Maminky kojenců jsou zmatené, protože doporučení se mezi jednotlivými lékaři a dalšími odborníky na výživu velmi liší.

ro zpřehlednění celé problematiky a ulehčení situace praktickým lékařům pro děti a dorost vydala Pracovní skupina dětské gastroenterologie a výživy ČPS doporučení pro výživu kojenců a batolat. Hned v úvodu upozorňuje právě na to, že se liší názory odborníků v oblasti zavádění příkrmů do stravy kojenců. Většina autorů tohoto dokumentu podporuje názor ESPGHAN (Evropská společnost pro dětskou gastroenterologii, hepatologii a výživu), že příkrmy lze zavádět mezi ukončeným 4. a ukončeným 6. měsícem věku dítěte. Jiný názor mají alergologové – podle nich by měly být běžné potravinové alergeny zaváděny do stravy u všech dětí (včetně kojených) od ukončeného 4. měsíce. Podporují tak teorii navození časné „imunologické tolerance“. Komise pro kojení ČR, Laktační liga se ztotožňuje s doporučením WHO o výlučném kojení do ukončeného 6. měsíce s postupně zaváděným příkrmem od ukončeného 6. měsíce [10].

Jako samostatnou kapitolu můžeme vnímat zavádění lepku do stravy s ohledem na riziko vzniku celiakie. Dlouhou dobu se doporučovalo zavádět lepek do stravy až po ukončeném šestém měsíci, protože se předpokládalo, že časné zavedení lepku do stravy může vést k těžkým formám celiakie. Názor se na základě nových studií v nedávné době zásadně změnil a začalo se doporučovat podávání lepku nejpozději od ukončeného 6. měsíce. V současné době se však setkáváme i s názory, že by lepek měl být zaveden i u kojených dětí již po ukončeném 4. měsíci z důvodu již zmíněné časné „imunologické tolerance“.

Celiakie Celiakie je gastrointestinální autoimunitní choroba, která se projevuje u nemocných jedinců vždy po požití lepku (glutenu), což je protein obsažený v obilovinách, jako je pšenice, ječmen, oves a žito. Projevuje se nejčastěji váhovým úbytkem, mal-

odborné téma výživa

florence 7–8/15

foto: Profimedia

nutricí, slabostí, únavou, náchylností k infekcím i nejrůznějšími neurologickými či dermatologickými potížemi. Jediným léčebným postupem je striktní celoživotní dodržování bezlepkové diety. Toto onemocnění se dědí autozomálně dominantně s neúplnou penetrancí. To znamená, že ne u každého, kdo má genetické predispozice, se musí nutně klinicky projevit. Jeho vznik je tedy multifaktoriální, ale s výrazným genetickým podkladem [9]. Výskyt celiakie mezi příbuznými prvního stupně (tzn. sourozenci, rodiče, děti) je přibližně 10–18 %. U jednovaječných dvojčat je pravděpodobnost asi 70 %. Celiakie se vyskytuje přibližně u 1–3 % populace, ale skutečný počet nemocných je pravděpodobně vyšší, protože mnoho pacientů stále nebylo diagnostikováno. Počet nemocných žen je v poměru k mužům vyšší [9]. Genetickým podkladem celiakie jsou alely kódující protilátky HLA-DQ2 (u 90 % nemocných) nebo HLA-DQ8 (u 5 % nemocných) [4]. Tyto alely se ale vyskytují až u 30–40 % celkové populace. Jejich samotná přítomnost tedy není příčinou vzniku celiakie [1]. Z tohoto hlediska lze vyloučit riziko vzniku celiakie u osob, které nejsou nosiči těchto alel. V léčbě celiakie hraje významnou roli prevence. Jedná se především o prevenci sekundární, která se zaměřuje na detekci již existujícího onemocnění a včasné započetí léčby. Terciární prevence spočívá v pravidelné kontrole nemocných pomocí krevních testů na přítomnost specifických protilátek. Možnosti primární prevence, která se zabývá snižováním rizika vzniku onemocnění, však stále zůstávají diskutabilní.

Podle WHO je ve světě v současné době v prvních šesti měsících plně kojeno jen okolo 38 % dětí

Celiakie se vy skytuje přibli žně u 1–3 % populace, ale skutečný po čet nemocných je pravděpodob ně vyšší, protože mnoho pacien tů stále nebylo diagnostikováno.

Doporučení pro zavádění lepku do stravy kojence V současné praxi se v problematice zavádění lepku do kojenecké stravy uplatňují především doporučení Evropské společnosti pro dětskou gastroenterologii, hepatologii a výživu (ESPGHAN) z roku 2008. Podle tohoto doporučení platí následující pravidla: → Nepodávat dítěti lepek před ukončeným 4. a ne později než v 7. měsíci života (předpokládá tzv. okno imunologické tolerance). → Dítě, které je během zavádění lepku do stravy kojeno, má nižší riziko vzniku celiakie díky imunomodulačním vlastnostem mateřského mléka. Kojením se dále snižuje riziko infekce, které je považováno za rizikový faktor vzniku této choroby. → Přidávání lepku do stravy by mělo být pozvolné, od nízkých dávek k vyšším. Úvodní dávka by měla být nižší než 7,5 g lepku/den (tedy cca 2 lžičky pšeničné mouky) [8]. WHO ve svém doporučení z února 2014 trvá na tom, že dítě má být prvních šest měsíců výlučně kojeno. V kojení se má pokračovat do dvou let věku nebo déle. Podle WHO je ve světě v současné době v prvních šesti měsících plně kojeno jen okolo 38 % dětí [12]. V České republice vyšlo v roce 2013 stanovisko pracovní skupiny Ministerstva zdravotnictví ČR pro výživu dětí k zavádění komplementární výživy (příkrmu) u kojenců. Stanovisko říká, že není důvod se ve stravě dítěte vyhýbat potravinám obsahujícím lepek. Příkrm má být zaváděn podle běžných doporučení – nejprve zeleninový, poté ovocný a s lepkem. Příkrm s lepkem by měl být zaváděn postupně, nejpozději do ukončeného 7. měsíce věku, nejlépe ještě v době, kdy je dítě kojeno. Předpokládá se, že při zavádění potravin s lepkem i jiných potenciálně alergizujících potravin do stravy současně s kojením se zvyšuje imunoprotektivní tolerance kojeneckého organismu k antigenům ve stravě. Skupina se vyjadřuje i k teorii časné senzibilizace (okna imunologické tolerance). Říká, že dosud nebylo prokázáno, že by časná senzibilizace alergeny obsaženými ve stravě snižovala riziko celiakie nebo jiných onemocnění. Není proto důvod, aby dětem, které prospívají, byly potraviny s lepkem a jinými potenciálními alergeny doporučovány před ukončeným 6. měsícem věku [11]. Aktuální zahraniční zdroje z roku 2014 a 2015 se shodují v tom, že konkrétní načasování vstupu lepku do stravy ani jeho množství nemají na pozdější výskyt celiakie signifikantní efekt [1, 2, 3, 4, 5, 6, 7]. Některé z pramenů [2, 4, 6] se však shodují v tom, že pozdější zařazení lepku

výživa odborné téma

do stravy může mírně oddálit nástup klinických projevů nemoci. Lionettiová [4] ve svém výzkumu porovnala dvě skupiny dětí, které měly příbuzného prvního stupně s pozitivní diagnózou celiakie. Skupině A byl lepek do stravy přidán v 6 měsících a skupině B ve 12 měsících věku. Ve dvou letech měly děti ze skupiny A vyšší výskyt protilátek v krvi (16 % vs. 7 %) i přímé příznaky celiakie (12 % vs. 5 %). V pěti letech věku se však výsledky obou skupin vyrovnaly (21 % vs. 20 % a 16 % vs. 16 %). Významný rozdíl mezi oběma skupinami nebyl zjištěn ani v deseti letech. Vriezinga [7] popisuje výzkum (Prevent CD) provedený na skupině dětí majících pozitivní genetické testy na HLA-DQ2 a DQ8 nebo příbuzného prvního stupně s pozitivní diagnózou celiakie. Děti byly rozděleny na dvě skupiny, z nichž první dostávala malé dávky glutenu (100 mg denně) a druhá pouze placebo. Dávky byly podávány v rozmezí od 16. do 24. týdne věku. Ve třech letech se výsledky obou skupin nelišily. Mezi oběma skupinami byl výskyt celia kie bez významné odchylky (5,9 % ve skupině s lepkem vs. 4,5 % ve skupině placebo). Podání malého množství lepku do kojenecké stravy mezi 16. a 24. týdnem věku tedy nesnižuje riziko výskytu celiakie. Ve věci kojení se bez výjimky shodovaly všechny prostudované prameny a potvrzují, že kojení během zavádění lepku do stravy nemá na riziko vzniku celiakie žádný efekt [1, 2, 3, 4, 5, 6, 7].

Většina autorů upozorňuje na závažné nedostatky dřívějších výzkumů. Současná doporučení vycházejí z výzkumů, které proběhly v 80. letech (Švédská studie) nebo v USA v 90. letech. Tyto výzkumy probíhaly retrospektivně a opíraly se převážně o dotazníková šetření mezi rodiči. Jen velmi malé procento dětí v těchto výzkumech bylo diagnostikováno pomocí moderních metod, jako je biopsie a histologická diagnostika sliznice tenkého střeva. Současné výzkumy se opírají o data, která byla sesbírána pomocí nových hodnoticích kritérií a jejich vypovídající hodnota je tedy nesporně vyšší. Většina autorů se domnívá, že oblast primární prevence ce liakie není dostatečně dobře prozkoumaná a že před zavedením nových doporučení pro praxi je potřeba provést rozsáhlejší dlouhodobou studii v této oblasti.

Aktuální za hraniční zdro je z roku 2014 a 2015 se sho dují v tom, že konkrétní nača sování vstupu lepku do stravy ani jeho množ ství nemají na pozdější výskyt celiakie signifi kantní efekt.

Závěrečné shrnutí prostudovaných aktuálních zahraničních zdrojů: → Kojení během přidávání lepku do kojenecké stravy nemá na vznik celiakie žádný efekt. → Podání malého množství lepku do kojenecké stravy mezi 16. a 24. týdnem věku nesnižuje riziko výskytu celiakie. → Hypotéza „správného načasování“ podávání lepku do stravy nemá vědecké opodstatnění. Žádný z aktuálních výzkumů nepotvrdil teorii okna imunologické tolerance mezi ukonče ným 4. a ukončeným 6. měsícem na riziko vzniku celiakie.

Literatura 1. Kelly CP et al. Advances in diagnosis and management of celiac disease. Gastroenterology. 2015;148(6):1175–1186. ISSN 0016-5085. [online]. [cit. 2015-16-05]. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1053/j. gastro.2015.01.044 2. Alvisi P et al. Recommendations on complementary feeding for healthy, full-term infants. Ital J Pediatr. 2015 Apr 28;41(1):36. ISSN 1824-7288. [online]. [cit. 2015-16-05]. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1186/ s13052-015-0143-5 3. Mearin ML. Celiac disease: prevention in children. Dig Dis. 2015;33(2):162–166. [online]. [cit. 2015-16-05]. e-ISSN: 14219875. Dostupné z: DOI: 10.1159/000369539 4. Lionetti E et al. Introduction of gluten, HLA status, and the risk of celiac disease in children. N Engl J Med. 2014;371(14):1295–1303. ISSN 1533-4406. [online]. [cit. 2015-16-05]. DOI: 10.1056/NEJMoa1400697. Dostupné z: http://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa1400697 5. Beyerlein A et al. Timing of gluten introduction and islet autoimmunity in young chi-

ldren: updated results from the BABYDIET study. Diabetes Care. 2014;37(9):e194–e195. ISSN: 1935-5548. [online]. [cit. 2015-16-05]. DOI: 10.2337/dc14-1208. Dostupné z: http:// care.diabetesjournals.org/content/37/9/ e194.full.pdf+html?sid=f3007895-dedf-40af-871e-2529f901eb6f 6. Størda K. Breast feeding and timing of introduction of gluten in infant foods are not predictors of coeliac disease at age 5. Evid Based Med. 2015;20(2):70. ISSN 1473-6810. [online]. [cit. 2015-16-05]. DOI: 10.1136/ ebmed-2014-110123. Dostupné z: http:// ebm.bmj.com/content/early/2015/02/17/ ebmed-2014-110123 7. Vriezinga SL et al. Randomized feeding intervention in infants at high risk for celiac disease. N Engl J Med. 2014;371(14):1304–1315. ISSN 1533-4406. [online]. [cit. 2015-16-05]. DOI: 10.1056/NEJMoa1404172. Dostupné z: http://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa1404172#t=articleTop 8. Frühauf P. Kojenecká výživa a prevence celiakie. Pediatr. praxi. 2013;14(5):334. [online]. [cit. 2015-16-05]. Dostupné z:

http://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ ped/2013/05/18.pdf 9. Frič P, Dvořáková T. Celiakie – úskalí diagnostiky a terapie. Zdraví E15. Lékařské listy. 2013;18(1):10–12. [online]. [cit. 201516-05]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/ clanek/priloha-lekarske-listy/celiakie-uskali-diagnostiky-a-terapie-468766 10. Bronský J et al. Doporučení Pracovní skupiny dětské gastroenterologie a výživy ČPS pro výživu kojenců a batolat. Českoslov. pediatr. 2014;69(Suppl. 1):3–6. ISSN 0069-2328 11. Stanovisko pracovní skupiny Ministerstva zdravotnictví pro výživu dětí k zavádění komplementární výživy (příkrmu) kojenců [online]. 2013 [cit. 2015-05-25] Dostupné z: http://www.who.cz/attachments/article/115/ Stanovisko%20pracovn%C3%AD%20 skupiny%20ministerstva%20zdravotnictv%C3%AD%20pro%20v%C3%BD%C5%BEivu.pdf 12. WHO Infant and young child feeding [online]. Geneva: WHO, 2014 [cit. 2015-06-02]. Dostupné z: http://www.who.int/mediacentre/factsheets/fs342/en/

odborné téma výživa

florence 7–8/15

Podání léčiv sondou PharmDr. Lenka Dundelová Oddělení klinické farmacie, Lékárna Thomayerovy nemocnice, Praha PharmDr. Alena Linhartová Oddělení klinické farmacie, Lékárna Thomayerovy nemocnice, Praha

Podání léčiv sondou určenou pro enterální výživu pacienta je v klinické praxi často nezbytné. Ne každé léčivo je však možné podat touto cestou, aniž by tím byla ovlivněna jeho účinnost a/nebo bezpečnost, vzniklo riziko okluze sondy či expozice personálu potenciálně toxickým látkám. Zvažovat je nutné též právní souvislosti, protože podání léčiva do sondy je často postupem „off-label“ (tj. jde o podání léčiva jiným způsobem, než jaký je vymezen ve schváleném souhrnu informací o léčivém přípravku).

nes již na řadě klinických pracovišť působí jako stálý člen multidisciplinárního terapeutického týmu také klinický farmaceut. Mezi jeho hlavní úkoly patří jednak optimalizace obecných farmakoterapeutických postupů, které jsou na daném pracovišti používány, jednak (a to především) racionalizace individuálních lékových režimů konkrétních pacientů. U pacientů, kteří nepřijímají per os a jsou živeni enterální výživou podávanou do sondy, se klinický farmaceut vyjadřuje v rámci svých aktivit také k možnostem využití této sondy pro podání potřebných léčiv. Formulaci doporučení ke správnému podání konkrétního léku sondou pak vždy předchází komplexní zhodnocení vlastností dané účinné látky, její lékové formy, typu sondy, režimu, v jakém je výživa podávána, charakteru onemocnění pacienta i jeho aktuálního klinického stavu. V únoru letošního roku byla pod záštitou České odborné společnosti klinické farmacie ustavena vznik pracovní skupina pro standardizovanou přípravu těchto doporučení. Vytvořené pokyny budou vydány coby doporučený postup uvedené společnosti a v této formě sdíleny se širokou odbornou veřejností.

Volba lékové formy Ideální je volit jiné cesty podání léčiv než perorální, jako je aplikace transdermální, rektální, sublinguální či parenterální. V případě, že ani jedna z cest není možná, je nutné vybrat takovou lékovou formu, která bude pro podání do sondy vhodná. Tekuté lékové formy Tekuté lékové formy jsou jednoznačně výhodné, jedná se však často o sirupy a kapky primárně určené pro děti, kdy pro dosažení adekvátní dávky u dospělých musí být podán velký objem. Roztoky by měly být první volbou, rizikem může být přílišná viskozita nebo přítomnost látek, které ve vysokých koncentracích vedou k nežádoucím

účinkům, jako je osmotický průjem při příjmu sorbitolu v dávkách vyšších než 15 g/den. Suspenze je možno považovat též za vhodné, nicméně navíc k předchozímu je třeba zohlednit i rozměr suspendovaných částic, které v některých případech mohou vést k okluzi tenkých sond. Injekční a infuzní přípravky nelze pro podání do sond jednoznačně doporučit, protože nejsou primárně určeny pro podání do zažívacího traktu. Aby bylo dosaženo potřebné rozpustnosti, bývají často používány jiné soli, které se mohou odlišně vstřebávat, nebo bývá upraveno pH na hodnoty, které nejsou kompatibilní s výživou ani materiálem sond.

Při volbě vhod né lékové for my a její úpravy před podáním do sondy je tře ba zohlednit spoustu fakto rů týkajících se vlastní sondy, jako je její prů měr, materiál, ze kterého je vyro bena, a to, kam ústí.

Pevné lékové formy Pevné lékové formy je třeba před podáním do sondy nadrtit či v případě kapslí jinak přenést; v následujícím textu budou uvedeny nejčastější komplikace takovýchto postupů. Potah tablety je jedním z faktorů, který mluví proti jejímu nadrcení do sondy. Jednak tím odstraníme jeho funkci, kterou může být pouze maskování nepříjemné chuti či usnadnění polknutí tablety, ale také ochrana před degradací účinné látky v kyselém prostředí žaludku nebo zabránění iritaci žaludeční sliznice léčivou látkou. Nadrcení takovýchto tablet, které bývají označovány jako enterosolventní, vede ke změně léčebného účinku či navození účinků nežádoucích. Druhým důvodem je riziko okluze tenkých sond potahem tablety, jak je zmíněno u hodnocení průměru sond. Formulace prodlužující dobu vstřebání. Takovéto tablety bývají často označovány jako SR, chrono, prolong, long, continus a podobně. Drcením tablety se schopnost uvolňovat léčivou látku postupně obvykle zruší a výsledkem je za prvé podání celé dávky naráz, což může vést až k intoxikaci pacienta, za druhé zkrácení délky efektu léčiva s neúčinkem po zbytek dne. Typickými lékovými skupinami s vysokým zastou-

výživa odborné téma

pením takovýchto formulací jsou antiepileptika a analgetika určená pro léčbu chronické bolesti. Tvrdé tobolky (kapsle) lze často otevřít a jejich obsah vysypat, předtím je však nutno zvážit, zda kapsle nemá nějakou speciální funkci či její obsah nemůže poškodit podávajícího (teratogenní, karcinogenní efekt). Dále je nutné počítat s tím, že díky elektrostatickým silám zůstane vždy určitá část léčiva na tobolce a nikdy tedy nepodáme celou dávku. U měkkých tobolek je situace daleko složitější, nejenže není možné přenést celý obsah tobolky, navíc i technické provedení s sebou nese jistá rizika. Při odtahování obsahu tobolek jehlou hrozí poranění podávajícího, nastřihovaní a vymačkávání tobolek zase není dostatečně přesné a ani jeden z postupů nelze provádět standardizovaně. Tedy činnost dvou různých osob či stejné osoby ve dvou případech, například v časové tísni, nepovede ke stejnému množství přeneseného léčiva. Dalším aspektem je to, že se jedná často o látky lipofilní, které se při podání s vodou neemulgují, přilnou ke stěně stříkačky či sondy a do zažívacího traktu se dostane jen malá část léčiva.

k poddávkování pacienta, tak ke změně vlastností materiálu sondy.

Úskalí spojená s vlastní sondou

Interakce spojené s podáním léčiv do sondy

Místo vyústění sondy Část zažívacího traktu, do které sonda ústí, může mít významný vliv na vstřebání léčiva – zatímco podání přímo do žaludku simuluje klasické polykání léků, při podání do distálnějších částí (duodenum, jejunum) je třeba zhodnotit, zda obejití kyselých žaludečních šťáv nemůže mít vliv na změnu dostupnosti léčiva. U látek, které se v kyselém prostředí rozkládají, dojde po podání do žaludku k významnému snížení dostupnosti léčiva v důsledku jeho degradace, naopak při podání až do tenkého střeva tento problém nehrozí, příkladem mohou být inhibitory protonové pumpy. Dalším významným vlivem pak může být celkové zpomalení pasáže zažívacím traktem, které na jednu stranu může vést ke snížení vstřebávání léčiva, např. vlivem jeho rozkladu v kyselém žaludečním prostředí, nebo naopak ke zvýšenému vstřebávání díky delšímu setrvání léčiva v tenkém střevě.

Při volbě vhodné lékové formy a její úpravy před podáním do sondy je třeba zohlednit spoustu faktorů týkajících se vlastní sondy, jako je její průměr, materiál, ze kterého je vyrobena, a to, kam ústí.

U pacientů, kterým jsou podávány léky do sond určených pro podávání výživy, je třeba zvažovat rizika dalších lékových interakcí nad rámec těch, se kterými jsme zvyklí pracovat při klasickém perorálním podání. Léky mohou interagovat s materiálem sondy, zanedbat nelze ani specifický klinický stav pacientů, například protein-ener-

Materiál sondy V závislosti na tom, z jakého materiálu je sonda vyrobena, může docházet k fyzikálním interakcím mezi léčivem a sondou. Příkladem může být vyvazování karbamazepinu na polyvinylové nazogastrické sondy při podání koncentrované suspenze (40 mg/ml), které vede k poddávkování pacienta, nebo sorpce klomethiazolu na plast (hlavně u sond z PVC) a jeho změkčení, které vede jak

foto: Profimedia

Průměr sondy Průměr sondy významně ovlivňuje možnosti výběru lékové formy a hlavně riziko okluze sondy léčivem. Logicky čím menší průměr sonda má, tím je větší riziko jejího ucpání. To je důležité například při drcení potahovaných tablet, kdy právě potah tablety často nelze dostatečně nadrtit (zůstává ve formě malých šupinek) a ve vodném prostředí obvykle bobtná. Proto vede k ucpání tenkých nazogastrických sond, zatímco při podání do sond se širokým průměrem nebývá problém. Naopak do dostatečně širokých sond lze podávat i speciální lékové formy ve formě mikropelet s postupným uvolňováním účinné látky (Palladone SR), acidorezistentním obalem (Helicid ®) atd.

Průměr sondy významně ovlivňuje možnosti výběru lékové formy a hlavně riziko okluze sondy léčivem

odborné téma výživa

florence florence 7–8/15 6/13

foto: Profimedia

obsah

recenzované části VÝZKUMNÉ SDĚLENÍ 17 / Identifikácia informovanosti žien so stresovou inkontinenciou

VÝZKUMNÉ SDĚLENÍ 20 / Miera spokojnosti študentov s výučbou ako nástroj zvyšovania kvality vzdelávania v ošetrovateľstve

Pevné lékové formy je třeba před podáním do sondy vhodným způsobem upravit – jednou z možností je rozdrcení a poté smísení s tekutinou

výživě může být odlišné, mohou mít významnější klinické dopady.

getickou malnutrici, což může vést k odlišné distribuci a eliminaci léčiv z organismu. Samostatnou kapitolou pak jsou specifické interakce se sondovou výživou. Změna účinku léčiva Klinický význam interakcí může být u některých léčiv rozdílný v závislosti na tom, zda je pacient na normální dietě, či na výživě určené pro podání do sond. Příkladem může být digoxin, jehož interakce s vlákninou v běžné stravě je považována za nevýznamnou, zatímco při změně sondové výživy z low-fibre na high-fibre a opačně může docházet ke klinicky významným výkyvům plazmatických hladin, tedy potenciálnímu neúčinku či naopak intoxikaci pacienta. Stejně tak interakce s jednotlivými nutrienty, jejichž zastoupení v sondové

Ovlivnění výživy Různé fyzikální, případně fyzikálně-chemické interakce mezi lékem a výživou mohou vést ke změně konzistence výživy a tím k ucpání sondy. Tomu lze předejít tak, že zamezíme kontaktu mezi léčivem a výživou. Před podáním léku do sondy se pozastaví podávání výživy, sonda se propláchne dostatečným množstvím čisté vody, podá se lék a sonda se opět dostatečně propláchne. Nutné je také myslet na to, že k interakci může dojít i v zažívacím traktu a ta může vést k neadekvátním následkům, například nedostatečnému vstřebání živin, intoleranci výživy a podobně.

Více o autorkách PharmDr. Lenka Dundelová 2003: ukonč. Mgr. studium, Farmaceutická fakulta, Univerzita Karlova, Hradec Králové – obor Farmacie,; 2006: rigorózní zkouška, Farmaceutická fakulta, Univerzita Karlova, Hradec Králové – obor Fytotoxikologie; 2014: specializace, Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, Praha – obor Klinická farmacie; 2003–2005: Lékárna U Krále Jiřího, Praha – lékárník; 2005–2008: Lékárna Labe, Praha – lékárník; 2008–2012: Lékárna Thomayerovy nemocnice, Praha – lékárník; od 2013: Lékárna Thomayerovy nemocnice, Praha – klinický farmaceut

PharmDr. Alena Linhartová 2000: ukonč. Mgr. studium, Farmaceutická fakulta, Univerzita Karlova, Hradec Králové – obor Farmacie; 2004: rigorózní zkouška, Farmaceutická fakulta, Univerzita Karlova, Hradec Králové – obor Klinická farmacie; 2005: specializace, Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, Praha – obor Lékárenství I. stupně; 2007: specializace, Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, Praha – obor Nemocniční lékárenství; 2011: specializace, Institut postgraduál ního vzdělávání ve zdravotnictví, Praha – obor Klinická farmacie; 2002–2003: Lékárna U Bílého lva, Sedlčany – lékárník; 2003–2012: Lékárna Thomaye rovy nemocnice, Praha – lékárník; od 2013: Lékárna Thomayerovy nemocnice, Praha – klinický farmaceut

VÝZKUMNÉ SDĚLENÍ 23 / Názory klientů a zdravotníků na užití dálkového monitorování základních funkcí u seniorů a pacientů v ČR

výzkumné sdělení recenzované články

Identifikácia informovanosti žien so stresovou inkontinenciou Doc. PhDr. Bc. Zuzana Hudáková, PhD. Katedra fyzioterapie, Fakulta zdravotníctva, Katolícka univerzita v Ružomberku

Súhrn / Inkontinencia moču je nedobrovoľný únik moču, nie je samostatné ochorenie, ale je to symptóm, ktorý sa vyskytuje na celom svete a je významným zdravotným, medicínskym, ošetrovateľským, spoločenským a ekonomickým problémom. Podľa svetových štatistík formou úniku moču „trpí“ 5 až 20 % ľudskej populácie. Inkontinencia moču postihuje rovnako mužov ako ženy, ale dvakrát až trikrát častejšie sa vyskytuje u žien (Marenčák, 2009). Stresová inkontinencia moču (stres urinary incontinence – ďalej SUI) postihuje najmä ženy. Podľa štatistiky v Českej republike trpí inkontinenciou asi 510 000 žien (Vrublová, Holisová, 2011). Švihra J. a kol. (2001) v epidemiologickej štúdii zo Slovenska uvádzajú, že asi 530 tisíc žien trpí inkontinenciou moču, z toho 49–50 % má SUI. Pri skúmanej informovanosti o SUI sme zistili, že 59 % respondentiek malo nedostatočné vedomosti o stresovej inkontinencii, 82 % respondentiek má nedostatočné vedomosti o výžive, 61 % respondentiek o spevňovaní svalov panvového dna, 62 % respondentiek o životospráve a 50 % respondentiek o absorpčných pomôckach, ktoré sa používajú pri inkontinencii. Kľúčové slová / stresová inkontinencia – informovanosť – deficit vedomostí. Identification of awareness among women with stress incontinence Summary / Urinary incontinence is involuntary loss of urine, not a single disease, but it is a symptom that occurs worldwide and is a significant health, medical, nursing, social and economic problem. According to world statistics, for some kind of loss of urine is “suffering” from 5 to 20 % of the human population. Urinary incontinence affects men as well as women, but two to three times more common is among women (Marenčák, 2009). Stress urinary incontinence (further SUI) affects mainly women. According to statistics in Czech Republic, for incontinence is suffering about 510,000 women (Vrublová, Holisová, 2011). Švihra J et al., (2001) in the epidemiological survey from Slovakia is stated, that about 530,000 women suffer for urinary incontinence of which 49–50 % has SUI. When examining the awareness of SUI, found that 59 % of respondents had little knowledge about stress incontinence, 82 % of respondents have little knowledge about nutrition, 61 % of respondents about bolstering the pelvic floor muscles, 62 % of respondents about regimen and 50 % of respondents about absorption aids used during incontinence. Keywords / stress incontinence – awareness – knowledge deficit.

Stresová inkontinencia

Stresová inkontinencia moču môže byť príčinou intertriga, kožných vredov, infekcie močových ciest až urosepsy alebo môže byť symptómom vážnejšieho ochorenia, napr. diabetes mellitus, kde včasná diagnostika a zahájenie adekvátnej liečby môže zlepšiť prognózu ochorenia. Negatívne vplýva i na psychiku žien. Vedie k zníženiu sebaúcty, sebavedomia, zhoršuje kvalitu života. Nechcený únik moču vnímajú ako prejav zlyhania, stratu dôstojnosti. Zažívajú pocity menejcennosti, neistoty, hanby, strachu z možného pomočenia. U žien dochádza k zhoršeniu kvality ich sexuálneho života. Strach z možného zápachu ich odrádza od návštev priateľov, divadiel, obchodov, reštaurácií a pod. Niektorí autori hovoria o tzv. „psychosociálnej smrti“ (Krhut, 2006), prípadne o sociálnej degradácii spôsobenej inkontinenciou (Popelka, 2004). Marenčák (2009) uvádza: „30 až 45 % žien sa ‚pomočieva‘ viac ako 12 až

16 mesiacov, kým sa rozhodne ísť k leká rovi vôbec. Na Slovensku stále registru jeme nedostatky v odhaľovaní iniciálnych prípadov úniku moču.“ S podobnými problémami sa stretávajú odborníci aj v zahraničí (Haslam, 2004; Abrams et al., 2009). Odborníci príčiny daného stavu vidia v tom, že ženy sa hanbia otvorene hovoriť o svojom probléme s lekárom/sestrou. Myslia si, že SUI je normálny stav patriaci k staršiemu veku, boja sa nežiaducich účinkov liekov, majú strach z operačného výkonu, ale hlavnou príčinou je nedostatok vedomostí žien o nových farmakologických, režimových opatreniach a operačných postupoch (Horčička, 2010). Ženy so stresovou inkontinenciou moču by mali mať vedomosti o: → princípe funkcie dolných močových ciest a čo je príčinou stresovej inkontinencii moču, → liečebných postupoch: konzervatívnej (behaviorálnej), farmakologickej a operačnej liečbe,

→ metódach posilňovania svalov panvového dna a vhodnej pohybovej aktivite, → úprave výživy a životosprávy, → absorpčných pomôckach. Uvedené fakty boli podnetom nášho prieskumu, v ktorom sme zisťovali, okrem iného, i aké vedomosti majú ženy s diagnostikovanou stresovou inkontinenciou moču I. a II. stupňa. Vzorku tvorilo 104 respondentiek (100 %). Pred výberom vhodnej metodiky práce sme podrobne preštudovali problematiku SUI v publikáciách, odborných

Recenzovaly: Ing. Iva Brabcová, Ph.D. Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Mgr. Petra Podrazilová, DiS. Ústav zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci

recenzované články výzkumné sdělení

Graf 1

florence 7–8/15

Vedomosti respondentiek v podškálach Dotazníka vedomostí o SUI

dostatočné vedomosti

nedostatočné vedomosti

% 100

59 41

62 50

20 0

vedomosti o stresovej inkontinencii

vedomosti o výžive

vedomosti o spevňovaní svalov panvového dna

vedomosti o životospráve

vedomosti o absorpčných pomôckach

Schéma 1 Vývojový diagram – odhad deficitu vedomostí pacientok so stresovou inkontinenciou moču Pacientka má dostatočné vedomosti o stresovej inkontinencii moču (SUI)? áno overiť vedomosti pacienta dostatočné vedomosti áno nie

nie • zistiť príčinu nedostatku vedomostí • zistiť, či pacientka pozná metódy konzervatívnej liečby • zistiť vedomosti pacientky o farmakologickej liečbe • zmapovať vedomosti pacientky o žiaducich a nežiaducich účinkoch ordinovaných liekov

Pacientka má dostatočné vedomosti o liečbe SUI? áno overiť vedomosti pacienta dostatočné vedomosti áno nie

nie • zistiť príčinu nedostatku vedomostí • zistiť vedomosti o funkcii dolných močových ciest • zistiť vedomosti pacientky o SUI • zistiť vedomosti pacientky o príčinách SUI

Pacientka má dostatočné vedomosti o metódach posilňovania svalov panvového dna? áno overiť vedomosti pacienta dostatočné vedomosti áno nie

nie • zistiť príčinu nedostatku vedomostí • zistiť vedomosti o výžive a pitnom režime pri SUI • overiť správnosť záznamu príjmu a výdaja tekutín v mikčnom denníku • zistiť vedomosti o prevencii zápchy • zistiť vedomosti o intímnej hygiene • zistiť vedomosti pacientky o požiadavkách na oblečenie • zistiť u fajčiarok vedomosti o odvykacích metódach fajčenia

Pacientka má dostatočné vedomosti o životospráve pri SUI? áno overiť vedomosti pacienta dostatočné vedomosti áno nie

nie • zistiť príčinu nedostatku vedomostí • zistiť, či pacientka pozná metódy posilňovania svalov panvového dna • zistiť, či pacientka realizuje vizualizáciu, relaxáciu, izoláciu a posilňovanie pri cvičení • zistiť, či pacientka používa biofeedbacku

Pacientka má dostatočné vedomosti o fyzickej aktivite pri SUI? áno overiť vedomosti pacienta dostatočné vedomosti áno nie

nie • zistiť príčinu nedostatku vedomostí • zistiť, či pacientka pozná vhodné aerobné aktivity pri SUI • zistiť, či pacientka pozná vhodné anaerobné aktivity pri SUI • overiť, či si pacientka vedie denník cvičenia

Pacientka má dostatočné vedomosti o absorpčných pomôckach? áno overiť vedomosti pacienta dostatočné vedomosti áno nie

nie • zistiť príčinu nedostatku vedomostí • zistiť vedomosti o vhodných pomôckach pre I. a II. stupeň SUI • zistiť vedomosti o spôsoboch predpisovania a úhrady pomôcok • zistiť vedomosti o požiadavkách na pomôcky

zdroj: výzkum autorky

výzkumné sdělení recenzované články

článkoch i v internetových odkazoch v slovenskom a anglickom jazyku. Keďže sme nenašli vhodný merací nástroj na meranie úrovne vedomostí pacientok o stresovej inkontinencii, na základe získaných informácií sme si vytvorili vlastný dotazník. Nami skonštruovaný Dotazník vedomostí o stresovej inkontinencii obsahoval úvod a päť vedomostných podškál: 1. podškála: Vedomosti o stresovej in kontinencii, 2. podškála: Vedomosti o výžive, 3. podškála: Vedomosti o spevňovaní svalov panvového dna, 4. podškála: Vedomosti o životospráve, 5. podškála: Vedomosti o absorpčných pomôckach. Pre štatistické spracovanie údajov sme použili softwarové programy MS EX CEL 2000 a STATISTICA. Spracované výsledky a analýzu údajov sme rozdelili do dvoch častí. V prvej časti sme prezentovali analýzu dát v piatich podškálach Dotazníka vedomostí o stresovej inkontinencii, v druhej časti sme interpretovali výsledky korelácie premenných. Vedomosti respondentov sme chápali ako nezávislé (poradové) premenné a vek, vzdelanie respondentiek a časový interval vyhľadania odbornej pomo-

ci sme chápali ako závislé (intervalové) premenné. Pre zisťovanie miery polohy v prvej časti sme použili jednorozmernú opisnú štatistiku výpočtu aritmetického priemeru a pre skúmanie vzťahov medzi nominálnou premennou (vedomosti respondentov) a intervalovými premennými (vek a vzdelanie respondentiek i časový interval vyhľadania odbornej pomoci) sme použili neparametrický test Kruskal – Wallis ANOVA s testovou štatistikou H. Hodnoty pravdepodobnosti platnosti hypotéz sme skúmali na hladine významnosti 5 % (p < 0,05). V súbore prevládali respondentky so stredoškolským vzdelaním (57,69 %). Zistili sme, že iba 1,92 % respondentiek vyhľadalo odbornú pomoc do týždňa a až 33,65 % do jedného roka. Pri skúmané informovanosti o SUI sme zistili, že 58,65 % respondentiek malo nedostatočné vedomosti o streso vej inkontinencii, o výžive malo nedostatočné vedomosti 81,73 % respondentiek, o spevňovaní svalov panvového dna malo nedostatočné vedomosti 61,54 % respondentiek, o životospráve malo nedostatočné vedomosti 62,5 % respondentiek, o absorpčných pomôckach malo nedostatočné vedomosti 50 % respondentiek (graf 1). Na základe analýzy výsledkov prie skumu sme si okrem iného stanovili vy-

Literatúra 1. Marenčák J. Stresová inkontinencia moču u postmenopauzálnych žien. Via practica. 2009;6(9):358–363. ISSN 1336-4790 2. Vrublová Y, Holisová A. Kvalita života žen se stresovou močovou inkontinencí. Ošetřovatelství a porodní asistence. 2011;2(2):197– 201. ISSN 1804-2740 3. Švihra J a kol. Prevalencia ženskej inkontinencii v Slovenskej republike. Urológia. 2001;6(2):29– 34. ISSN 1335-3071 4. Krhut J. Farmakologická léčba stresové inkontinence. Urologie pro praxi. 2006;7(2):52–54. ISSN 1213-1768

pracovať vývojový diagram zberu údajov deficitu vedomostí žien so stresovou inkontinenciou moču. Veríme, že uvedená pomôcka pomôže sestrám včas identifikovať nedostatok vedomostí postihnutých žien v klinickej praxi a napomôže ženám riešiť uvedený problém (schéma 1).

Záver

Inkontinencia moču je mimoriadne aktuálny problém. Na liečbu inkontinencie moču a na hygienické pomôcky používané kvôli inkontinencii moču sa vo svete ročne vynakladá 16 miliárd amerických dolárov, pričom tieto náklady každoročne stúpajú o 10 %. Mnoho žien trpiacich inkontinenciou moču z najrôznejších dôvodov nevyhľadáva lekársku pomoc. Jednou z okolností, ktorá sa podieľa na tomto neutešenom stave, je aj nedostatočné povedomie o možnostiach liečby. V tejto súvislosti treba vyzdvihnúť význam edukačnej činnosti, vedúcej k zvýšeniu povedomia postihnutých žien. Aj keď behaviorálna liečba a cvičenie panvového dna sú vcelku účinné (v prípadoch čistej stresovej inkontinencie), mnohé pacientky sa tejto liečbe nevedia prispôsobiť. Najväčším problémom konzervatívnej liečby je totiž pomalá úprava inkontinencie moču a nízka prispôsobivosť pacientok.

Více o autorce 5. Popelka J. Močová inkontinence – současné možnosti její léčby. Sanquis. 2004;1(33):34 6. Haslam J. The prevalence of stress urinary incontinence in women. Nursing practice. 2004;100(20):71. ISSN 1440172X 7. Abrams P et al. Incontinence [online]. Paris: Editions 21, 2009. 1821 s. ISBN 0-9546956-8-2 [cit. 2011-08-25]. Dostupné na: http:// www.icsoffice.org/Publications/ ICI_4/files-book/comite.pdf 8. Horčička L. Kvalita života žen s močovou inkontinencí. Česká geriatrická revue. 2009;7(1):22–25

Doc. PhDr. Zuzana Hudáková, PhD. 1977: ukonč. SZŠ v Poprade – odbor Všeobecná sestra; 1977–1986: Vojenský ústav pre choroby pľúcne Nová Polianka – zdravotná sestra pri lôžku; 1981: ukonč. SZŠ v Košiciach – odbor Rehabilitačný pracovník; 1986–1991: Odborný liečebný ústav pre tuberkulózu a respiračné choroby Vyšné Hágy – rehabilitačná sestra; 1991: ukonč. VŠ štúdium na FF UK v Bratislave – odbor Pedagogika – ošetrovateľstvo; 1991–2006: SZŠ v Poprade – stredoškolský učiteľ; 2001: rigorózna skúška na Trnavskej univerzite v Trnave – odbor Ošetrovateľstvo a rehabilitácia; 2005–2009: Ústav sociálnej práce a zdravotníctva pri Pedagogickej fakulte Katolíckej univerzity v Ružomberku – vedúca detašovaného pracoviska v Poprade; 2009: doktorandské štúdium na VŠ zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, n. o. – odbor Ošetrovateľstvo; 2012: habilitácia na VŠ zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, n. o. – odbor Ošetrovateľstvo; 2014: Bc. štúdium na FZ KU v Ružomberku – odbor Fyzioterapia; od 2009: Katedra fyzioterapie, Fakulta zdravotníctva, KU v Ružomberku – tajomník katedry

recenzované články Výzkumné sdělení

florence 7–8/15

Miera spokojnosti študentov s výučbou ako nástroj zvyšovania kvality vzdelávania v ošetrovateľstve PhDr. Iveta Ondriová, PhD. Katedra ošetrovateľstva, Fakulta zdravotníckych odborov, Prešovská univerzita v Prešove

PhDr. Terézia Fertaľová, PhD. Katedra ošetrovateľstva, Fakulta zdravotníckych odborov, Prešovská univerzita v Prešove

Doc. PhDr. Ľubica Derňárová, PhD., MPH Katedra ošetrovateľstva, Fakulta zdravotníckych odborov, Prešovská univerzita v Prešove

Súhrn / Predkladaný príspevok sprístupňuje výsledky prieskumu monitorujúce mieru spokojnosti študentov s výučbou predmetu ošetrovateľské techniky, ktorý je bázou pre vykonávanie praktických zručností v klinickej praxi. Pre potreby nášho prieskumu sme po užili neštandardizovaný dotazník s 15 položkami. Vyhodnotené sú výsledky 90 respondentov – študentov 1. ročníka bakalárskej formy štúdia v odbore Ošetrovateľstvo. Pri vyhodnocovaní položiek dotazníka konštatujeme, že študenti považujú predmet ošetrovateľské techniky za ťažiskový pre ich profesijnú orientáciu. V nami realizovanom prieskume až 53 respondentov konštatovalo, že materiálne vybavenie učební je nedostatočné, čo je prekážkou v získavaní adekvátnych zručností. Pre skvalitnenie výučby navrhujú predovšetkým zlepšenie vybavenosti učební. Kľúčové slová / kvalita – vzdelávanie – ošetrovateľstvo – monitoring – prieskum. Level of satisfaction of students with teaching as a tool for improving quality of education in nursing Summary / The article makes the results of the survey, which monitors the level of student satisfaction with teaching the nursing techniques, which is a base for the implementation of practical skills in clinical practice. For the purpose of the survey was used non-standard questionnaire with 15 items. Here are evaluated results of 90 students 1 Grade Mode of study in nursing. According to the questionnaire results we conclude that students find the subject of nursing techniques as central to their professional orientation. In our previous survey, only 53 respondents reported that the teaching material equipment is inadequate, which is an obstacle in obtaining adequate skills. To improve of teaching students proposed mainly improving teaching facilities. Keywords / quality – education – nursing – monitoring – research.

Vymedzenie pojmu spokojnosť študenta

Spokojnosť je definovaná ako pozitívne ohodnotenie určitých vymedzených dimenzií v školskej praxi. Spokojnosť študenta je stav, kedy študent zaujíma subjektívne pozitívny alebo negatívny postoj ku kvalite vzdelávania buď v celej šírke a rozsahu prvkov, alebo v úzko vymedzenej dimenzii vzdelávania. Miera spokojnosti študentov v jednotlivých oblastiach vzdelávania je podstatnou informáciou o úrovni celkovej k vality v konkrétnej vzdelávacej inštitúcii.

Recenzovaly: PhDr. Marie Trešlová, Ph.D. Katedra ošetřovatelství, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Mgr. Soňa Bocková Ústav ošetřovatelství a porodní asistence, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita v Ostravě

Kvalita a produktivita Atribútmi modernej doby sú kvalita a produktivita. Ukazovateľ kvality (indikátor) je jav, proces, charakteristika vyjadriteľná ako veličina. Ukazovateľ informuje o efektivite zvolených foriem naplňovania cieľov overovaných v hodnotení kvality. Správne zvolený kvalitatívny ukazovateľ musí spĺňať tieto akostné charakteristiky: relevantnosť k predmetu posudzovania, t. j. či hodnotíme, ako je proces z hľadiska posudzovateľa produktívny pri dosahovaní vízie, zrozumiteľnosť pre všetkých zapojených, merateľnosť pomocou kvalitatívnych škál alebo kvantitatívnych dát, validita – ukazovateľ obsahovo odpovedá kritériu kvality, ktoré reprezentuje, reliabilita – ukazovateľ spoľahlivo informuje o predmete merania, prináša stabilné informácie, ktoré možno ďalej využívať. Ukazovatele kvality školy a vzdelávania priamo odvodzujeme od kritérií autoevaluácie. Školská realita je veľmi rozmanitá a dynamická a často sú pred-

metom hodnotenia premenlivé kritériá. K najčastejšie uplatňovaným patria školský prospech, dochádzka, orien tačná norma na posúdenie množstva osvojeného učiva, plnenie učebných osnov, kvalita vedomostí, kvalita postojov, uplatnenie absolventov na trhu práce a iné. Ošetrovateľstvo Ošetrovateľstvo je študijný odbor zo sústavy študijných odborov, v ktorej absolvent nadobudne profesionálnu spôsobilosť (kompetenciu) vykonávať svoje pôvodné povolanie alebo sa pripraví pokračovať v nadväzujúcom vysokoškolskom štúdiu. Absolvent študijného programu Ošetrovateľstvo je schopný plniť požiadavky disciplíny, ktorá v sebe integruje ošetrovateľské teórie s vedeckými poznatkami z iných odborov, potrebné pre poskytovanie ošetrovateľskej starostlivosti. Obsah predmetu ošetrovateľské techniky je zameraný na ovládanie základných obväzových techník, vy-

Výzkumné sdělení recenzované články

konávanie dezinfekcie a sterilizácie, ovládanie ošetrovateľských postupov pri hygienickej starostlivosti, výžive, vyprázdňovaní, meraní fyziologických funkcií a mobilite, podávanie farmakologickej liečby rôznymi spôsobmi, vykonávanie odberov biologického materiálu, ovládanie metodiky aplikácie injekcií, spolupráca pri infúzii, transfúzii a parenterálnej výžive, ovládanie spolupráce pri vybraných špeciálnych diagnostických a terapeutických výkonoch, zvládnutie paliatívnej a intenzívnej starostlivosti, oboznámenie študentov s uplatnením telemedicíny vo výučbe chirurgickej disciplíny.

Výsledky prieskumu

Cieľom nášho prieskumu bolo monitorovať spokojnosť študentov s vyučovacím procesom v predmete ošetrovateľské techniky s dôrazom na poznanie slabých stránok predmetu na Fakulte zdravotníckych odborov Prešovskej univerzity v Prešove. Objektom prieskumu boli študenti prvého ročníka v odbore Ošetrovateľstvo. Získané výsledky budú pre nás smerodajné pre skvalitnenie podmienok výučby daného predmetu. Súbor a metodika Príprava metodiky vychádzala z analýzy dostupných poznatkov. Pre potreby nášho prieskumu sme formulovali jednotlivé dotazníkové položky rozdelené do niekoľkých okruhov. Na začiatku dotazníka sme uviedli triediace demografické údaje týkajúce sa veku, pohlavia, najvyššie ukončeného vzdelania. Ďalšie položky boli zamerané na mieru spokojnosti študentov s výučbou predmetu ošetrovateľské techniky. V našom súbore respondentov prevládali ženy, konkrétne v počte 86 žien a 4 muži. Priemerný vek respondentov bol 20 rokov. V našom súbore je 58 (65 %) absolventov stredných zdravotníckych škôl, 20 (22 %) absolventov gymnázií a 12 (13 %) absolventov iných stredných škôl. Z výsledkov prieskumu (tab. 1) uvádzame, že možnosť úplná spokojnosť uviedlo 45 respondentov, čo predstavuje 50 %, čiastočne spokojných je 30 respondentov (33,3 %), čiastočne nespokojných bolo 15 respondentov (16,6 %) a s potešením možno konštatovať, že možnosť úplnej nespokojnosti študenti

Tab. 1

Celková úroveň miery spokojnosti s výučbou predmetu

Celková úroveň miery spokojnosti

Počet n

Percentá %

Úplná spokojnosť

50,00

Čiastočná spokojnosť

33,33

Čiastočná nespokojnosť

16,67

Úplná nespokojnosť

0,00

Spolu

100

Tab. 2

Posilnenie tém výučby ošetrovateľských techník

Návrhy

Počet n

Percentá %

Aplikácia injekcií, infúzií

63,33

Invazívne výkony

15,56

Práca so zdrav. technikou

8,89

Transfúzia

2,22

Cievkovanie

10,00

Iné

Spolu

100

Tab. 3

ávrhy na zvyšovanie kvality výučby predmetu N ošetrovateľské techniky

Návrhy

Počet n

Percentá %

Doplniť pomôcky, modely

58,89

Zvýšiť počet hodín

20,00

Viac precvičovať

14,44

Vyučovanie dopoludnia

4,44

Zmenšiť počet študentov v skupine

2,22

Iné

Spolu

100

zdroj: výzkum autorek

neuvádzali. Za pozoruhodné považujeme predovšetkým zistenie, že študenti považujú predmet ošetrovateľských techník za kľúčový pre svoju profesijnú dráhu, záleží im na skvalitňovaní podmienok výučby. Z výsledkov prieskumu (tab. 2) do pozornosti uvádzame, že až 57 respondentov (63,33 %) je za posilnenie výučby aplikácie injekcií, infúzií. Pre 14 respondentov aplikácia injekcií si vyžaduje posilnenie v rámci výučby ošetrovateľských techník, za náročné témy považujú študenti v rámci ošetrovateľských techník invazívne výkony, pretože za jeden semester majú študenti

zvládnuť pomerne rozsiahle vedomosti o základných ošetrovateľských technikách. Zvlášť náročnou je disciplína pre absolventov gymnázií a iných stredných odborných škôl. Vzhľadom na rýchle napredovanie medicíny oboznamovanie sa s modernou prístrojovou technikou považujú za prirodzené. Z výsledkov prieskumu (tab. 3) do pozornosti uvádzame, že v rámci návrhov na zlepšenie výučby predmetu ošetrovateľské techniky študenti uviedli predovšetkým zlepšenie materiálneho vybavenia odborných učební. V nasledujúcich odporúčaniach boli predovšetkým požiadavky zvýšenia počtu

recenzované články Výzkumné sdělení

učebných pomôcok, čo by skvalitňovalo výučbu predmetu ošetrovateľské techniky. Až 53 respondentov (58,89 %) konštatovalo, že hlavným problémom výučby predmetu ošetrovateľské techniky je nedostatok pomôcok a modelov na praktické precvičovanie. Osemnásť nami opýtaných respondentov sa vyjadrilo za zvýšenie počtu hodín a rozdelení výučby predmetu do dvoch semestrov. V bu dúcnosti chceme v monitorovaní miery spokojnosti študentov pokračovať a sledovať ich úroveň, stúpajúcu, prípadne klesajúcu tendenciu. Takéto hodnotenie je podnetom pre odborných asistentov pri vedení prednášok a seminárnych cvičení, ako aj pre autorov vysokoškolských učebníc, učebných textov pri ich spracovaní, pretože obsah vzdelania je v príprave budúcich sestier rozhodujúci. Sme potešení skutočnosťou, že sa nám darí prostredníctvom realizácie projektu KEGA skvalitňovať materiálne vybavenie učební a v tomto kontexte aj výučbu vôbec.

Diskusia

Požiadavky na kvalitu vzdelávania si bude spoločnosť klásť vždy a na každej úrovni, ak bude mať záujem na svojom napredovaní a na kvalitnom živote. Aby sme dosiahli objektívne a relevantné meranie kvality vzdelávania, musíme monitorovať principiálne dôležité indikátory. Jedným z dôležitých indikátorov hodnotenia kvality vzdelávania sú vedomosti študentov, postoje, spokojnosť študentov. V našom prieskume sme sa

zamerali na posúdenie spokojnosti študentov s podmienkami výučby predmetu ošetrovateľské techniky. Venovať pozornosť ukazovateľom kvality vo vzdelávacom procese je nevyhnutné. Pre porovnanie uvádzame výsledky prieskumu Rozvoj kultúry kvality na Žilinskej univerzite na báze európskych štandardov vysokoškolského vzdelávania. Súčasťou tvorby realizácie projektu bol prieskum spokojnosti študentov s podmienkami výučby jednotlivých predmetov, kde študenti konštatovali význam adekvátneho prostredia, osobnosti učiteľa a spôsob komunikácie za kľúčový v tejto sfére. Viaceré štúdie poukazujú na vplyv spokojnosti študenta ako na významný indikátor kvality v zdelávania v kontexte napĺňania humanistických odkazov J. A. Komenského. Blaško (2008) uvádza, že kvalitné vzdelanie je sústava takých vedomostí, zručností a návykov, schopností a záujmov, postojov a hodnôt, vyplývajúcich zo systému kľúčových kompetencií, osvojenie ktorých zaisťuje plné rozvinutie osobnosti (charakterizované autenticitou, mnohostrannosťou a harmóniou, slobodou a zodpovednosťou, tvorivos ťou) s komplexným rozvinutím psychických funkcií (kognitivizácia, axiologizácia a autoregulácia, socializácia a komunikácia, motivácia a aktivizácia, emocionalizácia, kreativizácia) pre jej realizáciu v osobnom a spoločenskom živote, v zamestnaní a pre jej celoživotné vzdelávanie (Krištůfek, 1995, s. 45). Jakubíková (2008) vo svojej štúdii s ná-

florence 7–8/15

zvom Tvorivé vyučovacie metódy v ošetrovateľstve konštatuje, že študent môže byť kreatívnym vtedy, ak pocíti autonómiu, slobodu a humanistický tvorivý prístup (Nemcová, 2005, s. 38). Michek (2008) konštatuje, že rozvoj odborného vzdelávania a prípravy a zlepšenie jeho kvality tvorí kľúčovú prioritu v Európskej únii ako celku. Zlepšenie kvality je jedným z hlavných cieľov Kodanského procesu, spolu so zvýšením príťažlivosti OVP, podporovaním mobility študentov v odbornom vzdelávaní a kvalifikovaných pracovníkov (Nemcová, 2005, s. 67).

Záver

Požiadavky na kvalitu vzdelávania si bude spoločnosť klásť vždy a na každej úrovni, ak bude mať záujem na svojom napredovaní a na kvalitnom živote. Kvalitné vzdelávanie je požiadavkou doby, ambíciou každej vyspelej spoločnosti. Členstvom Slovenskej republiky v Európskej únii sa rozširujú možnosti pôsobnosti absolventov, ich uplatnenia v rámci Európskej únie, sú kladené vyššie nároky na ich odbornú i osobnostnú úroveň. Prieskumná časť mala ambíciu prispieť k monitorovaniu spokojnosti študentov ošetrovateľstva, ktorý by mal prispieť k zvyšovaniu kvality vzdelávania v ošetrovateľstve. Tento príspevok vznikol na základe rieše nia projektu KEGA MŠVV a Š SR – Simu lačné laboratórium pre nácvik ošetrova teľských postupov č. 017 PU-4/2012.

Literatúra 1. Krištůfek P. Nepretržitý rozvoj kvality. Medicínsky monitor. 1995;1:18–20. ISSN 1335-0951 2. Kubicová Ľ. Kvalita ošetrovateľskej starostlivosti. Ošetrovateľský obzor. 2004;5(1–2):24–28. ISSN 0457-4214 3. Kulhavá M. Ošetřovatelská dokumentace – nástroj kvalitní péče. In: Zborník z prvej medzinárodnej vedeckej konferencie Ošetrovateľstvo 21. storočia v procese zmien. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa, 2005, s. 393–397. ISBN 80-8050866-0 4. Maďar R. a kol. Řízení kvality ve zdravotnic-

kém zařízení. Praha: Grada Publishing a. s., 2004. 248 s. ISBN 80-247-0585-0 5. Marečková J, Přikrylová L. Standardní terminológie a klasifikační systémy v ošetřovatelství. Sestra. 2001;11(7–8):8–10. ISSN 1210-0404 6. Nemcová J. Vzdelávanie a kvalita ošetrovateľskej starostlivosti. In Čáp J (ed.). Teória, výskum a vzdelávanie v ošetrovateľstve (CD ROM). Martin: Univerzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta, 2005. ISBN 80-88866-32-4 7. Nursing quality [online]. [cit. 2003-01-10]. Dostupné na: http://www.clevelandclinic. org/quality/outcomes/nursing/quality/htm

8. Hrdina Ľ (ed.). Systém kvality vzdelávania: Príspevky z vedeckej konferencie Cesty k zabezpečeniu systému kvality vzdelávania, Budmerice 3.–4. mája 1999. Bratislava: Metodické centrum, 1999. ISBN 80-8052-064-X 9. Zgodavová K, Sliák I, Bourek A. Manažérstvo kvality v zdravotníckej organizácii [online]. Dostupné na: http://www.impro health.ekf.tuke.sk/portal/download/QM– kapl-2-1.pdf 10. Žiaková K et al. Ošetrovateľstvo – teória a vedecký výskum. Martin: Osveta, 2003. 319 s. ISBN 80-8063-131-X

výzkumné sdělení recenzované články

Názory klientů a zdravotníků na užití dálkového monitorování základních funkcí u seniorů a pacientů v ČR Prof. PhDr. Dušan Šimek vědecký pracovník Ortopedické kliniky Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a emeritní profesor Katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

Souhrn / V zájmu zkvalitňování lékařské a ošetřovatelské péče o seniory a osoby s omezenou hybností je v rámci projektu TAČR TD020094 vyvíjen systém telemetrického monitorování základních životních funkcí, který by umožnil operativní zásah ošetřujícího personálu v případech akutní potřeby. Realizovaný kvalitativní průzkum identifikoval názory cílových skupin potenciálních klientů a zdravotnických a dalších pomáhajících profesí na využití této technologie. Průzkum prokázal pozitivní očekávání zejména ze strany lékařů a ošetřujícího personálu, ale odhalil i předsudky pacientů a klientů a jejich obavy z možného zneužití této technologie. Závěry výzkumu budou aplikovány při edukaci uživatelů technologie telemetrického monitorování. Klíčová slova / telemetrický monitoring – sociologický průzkum – ošetřující personál – klient. Opinions of clients and health care professionals on the use of remote monitoring basic functions in the elderly and patients in CR Summary / In order to improve medical and nursing care for the elderly and persons with reduced mobility, one portion of the project TAČR TD020094 is to develop a system of telemetry monitoring of vital signs which would allow operative intervention by the medical staff in cases of acute need. The qualitative survey already conducted has identified the opinions of the target groups of potential clients as well as workers in health care and other helping professions about the use of this technology. The research has demonstrated particularly positive expectations on the part of doctors and nursing staff but has also exposed the prejudices of patients and clients and their concerns about the possible misuse of this technology. These research findings will be applied in the education of users of the technology of telemetry monitoring. Keywords / telemetry monitoring – sociological research – nursing staff – client.

Úvod

Nejen sociální politika, ale také medicína a zdravotnická politika v evropských zemích se musejí vyrovnávat se stávajícími demografickými trendy, kdy je prodlužování průměrné délky života spojeno se stárnutím populace. Prodlužování lidského života je vedle zvýšené potřeby sociální aktivizace seniorů doprovázeno i zvýšeným výskytem zdravotních problémů, které souvisejí s fenoménem stáří. Sak (2012:137) uvádí: „Počet lidí, jejichž zdravotní stav charakterizuje stupeň vyjadřující nejhorší zdravotní stav ‚nejsem so běstačný, potřebuji trvalou lékařskou péči a trvalou pomoc pro svůj život‘ se ve všech fázích a ve všech věkových skupinách nemění a pohybuje se do jednoho procenta. Teprve ve věkové skupině nad 70 let stoupne na dvě procenta. … K dramatickému zhoršení zdravotního stavu populace dochází teprve ve věku nad 70 let. Zdravotní stav seniorů ve věku 61–70 let se více podobá zdravotnímu stavu střední generace než zdravotnímu stavu seniorů ve věku 71 a vyšším. … Situace seniorů nad 71 let

je zcela odlišná, polovina z nich potřebuje v různé míře pravidelnou lékařskou péči.“ Přitom podle údajů Českého statistického úřadu je téměř 16 % populace obyvatelstva České republiky v inkriminovaném věku (http://www.czso.cz/csu/redakce. nsf/i/seniori). Soubor seniorů však není homogenní. Dokonce ani diferenciace podle věku není pro výzkumy seniorské populace dostačující. Sak (2012:140) uvádí, že hlavními kritérii diferenciace souboru seniorů v ČR jsou: → zaměstnanost a příjem ze zaměstnání, případně souběh s důchodem; → zda žije senior sám, či jsou v domácnosti dva, jejichž příjem se sčítá a nezbytné výdaje domácnosti se pokrývají dvěma důchody; → zda bydlí ve vlastním bytě, domě, družstevním bytě, v nájemním bytě a v jakém místě; → zdravotní stav, z něhož vyplývají náklady na léky a léčení. Zmíněná heterogenita souboru seniorů se zabývá pouze „tvrdými“, vlastně spí-

še ekonomickými kritérii. Je pravdou, že všechny čtyři indikátory směřují ke konstrukci obrazu životního stylu seniora. V této souvislosti je třeba připomenout, že seniorita není obecným sociálním (ale ani somatickým či psychickým) atributem určité věkové hranice. Stáří je sociální konstrukcí, a je tedy kategorií velmi relativní. Pokud byl v minulosti vyšší věk spojován s odcházením z aktivní pracovní i zájmové sféry do života „mimo status“, života pasivního, života na odpočinku, životní styl současných senior ů se proměňuje. Střetávají se tak dva trendy: společenské preference aktivního životního stylu proti zvýšeným zdravotním omezením, která postihují seniory po sedmdesátém roce života. A ktivní

Recenzovaly: Mgr. Lenka Šedová, Ph.D. Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Mgr. Petra Podrazilová, DiS. Ústav zdravotnických studií, Technická univerzita Liberec

recenzované články Výzkumné sdělení

Tab. 1

Tab. 6

P ohlaví (pacienti a klienti)

Kategorie

Četnost

Kumulativní četnost

Relativní četnost

61,95652

61,9565

38,04348

100,0000

ChD

0,00000

100,0000

Tab. 2

Kumulativní relativní četnost

V ěk (pacienti a klienti)

Kategorie

Četnost

1 2

Kumulativní četnost

Relativní četnost

Kumulativní relativní četnost

1,08696

4,34783

5,4348

6,52174

11,9565

15,21739

27,1739

22,82609

50,0000

9,78261

59,7826

21,73913

81,5217

13,04348

94,5652

5,43478

100,0000

ChD

0,00000

100,0000

Tab. 3

1,0870

V zdělání (pacienti a klienti)

Kategorie

florence 7–8/15

Zdravotní situace (pacienti a klienti) *

Kategorie

Četnost

Kumulativní četnost

Relativní četnost

Kumulativní relativní četnost

81,52174

81,5217

ChD

18,47826

100,0000

27,17391

27,1739

ChD

72,82609

100,0000

38,04348

38,0435

ChD

61,95652

100,0000

9,78261

9,7826

ChD

90,21739

100,0000

30,43478

30,4348

ChD

69,56522

100,0000

5,43478

5,4348

ChD

94,56522

100,0000

13,04348

13,0435

ChD

86,95652

100,0000

Četnost

Kumulativní četnost

Relativní četnost

Kumulativní relativní četnost

26,08696

26,0870

58,69565

84,7826

14,13043

98,9130

8,69565

8,6957

1,08696

100,0000

ChD

91,30435

100,0000

ChD

0,00000

100,0000

Tab. 4

D louhodobě (standardně) je (pacienti a klienti)

Kategorie

3,26087

3,2609

ChD

96,73913

100,0000

* pozn.: četnosti se překrývají

Tab. 7

Názor na informaci Četnost

Kumulativní četnost

Relativní četnost

Kumulativní relativní četnost

66,30435

66,3043

26,08696

92,3913

98,9130

2,17391

94,5652

1,08696

100,0000

1,08696

95,6522

0,00000

100,0000

4,34783

100,0000

ChD

0,00000

100,0000

Četnost

Kumulativní četnost

Relativní četnost

Kumulativní relativní četnost

27,17391

27,1739

55,43478

82,6087

16,30435

ChD

Tab. 5

Kategorie

M ísto pobytu

Kategorie

Četnost

Kumulativní četnost

Relativní četnost

Kumulativní relativní četnost

6,52174

6,5217

51,08696

57,6087

23,91304

81,5217

3,26087

6,52174

ChD

Tab. 8

Užívání senzoru

Kategorie

Četnost

Kumulativní četnost

Relativní četnost

Kumulativní relativní četnost

43,47826

43,4783

30,43478

73,9130

84,7826

11,95652

85,8696

91,3043

14,13043

100,0000

8,69565

100,0000

ChD

0,00000

100,0000

0,00000

100,0000 zdroj: výzkum autorů

výzkumné sdělení recenzované články

rů je určujícím definičním znakem osobní autonomie ve stáří fyzická soběstačnost neoddělitelně spojená se stářím. … Samostatnost ve výkonu každodenních aktivit a ve finančním zajištění dovoluje podle nich staršímu člověku zůstat nezávislý na druhých lidech, rozhodovat o vlastních záležitostech s ohledem na své názory a svobodně jednat. … Nejen

životní styl předpokládá naplnění potřeby autonomie. Aniž bychom pojem autonomie podrobně specifikovali (postačující je monografie D. Sýkorové Autonomie ve stáří), pro naše potřeby jsme ji stručně vymezili jako samostatnost, soběstačnost a schopnost sebeobsluhy. Autonomie je tak velmi zásadním parametrem kvality života nejen u seniorů. „Z pohledu senio-

zdroj: výzkum autorů

Tab. 9

K orelace (pacienti a klienti)

Proměnná

Průměry

Sm. odch.

Věk

Názor na informaci

Užívání senzoru

věk

4,684783

1,886501

1,000000

0,072954

0,093421

názor na informaci

1,510870

0,943393

0,072954

1,000000

0,542582

užívání senzoru

1,967391

1,063388

0,093421

0,542582

1,000000

Korelace s věkem jsou příliš malé

Označ. korelace jsou významné na hlad. p < 0,05000 N = 92 (Celé případy vynechány u ChD)

Tab. 10 Věk

K ontingenční tabulka Názor na informaci 1

Názor na informaci 2

Názor na informaci 3

Názor na informaci 4

Názor na informaci 5

Řádk. součty

Vš. skup.

Četnost označených buněk > 10 (Marginální součty nejsou označeny)

Tab. 11 Věk

K ontingenční tabulka Užívání senzoru 1

Užívání senzoru 2

Užívání senzoru 3

Užívání senzoru 4

Řádk. součty

Vš. skup.

Četnost označených buněk > 10 (Marginální součty nejsou označeny)

Kontingenční tabulky nejsou vhodné – příliš malé četnosti v jednotlivých polích

fyzická soběstačnost, ale všechny významy, jimiž senioři definovali osobní autonomii, zahrnují zdraví. Subjektivní zdraví ovlivňuje i jejich chápání vlastní autonomie: čím horší zdraví, tím je autonomie cennější, až po hranici naprosté závislosti, kdy namísto autonomie vystupuje do popředí hodnota bezpečí a lidské důstojnosti.“ (Sýkorová 2007:227). Hodnota „bezpečí“, kterou Sýkorová z faktorů tvořících autonomii vyčleňuje, je možná v souladu s Maslowovou hierarchií potřeb klíčovým předpokladem pro autonomii člověka vůbec, a seniorů zvlášť. Bezpečí je totiž u seniorů spojováno jednak se strachem z ohrožení na zdraví, jednak s vyloučením pocitu osamění, který jen zdánlivě reflektuje minimalizaci sociálních kontaktů, ale ve skutečnosti je psychickým stavem. Pro seniory, zejména žijící osaměle a na venkově, je přitom dostupnost systematické zdravotnické péče komplikovanější. Velkým problémem je akutní zhoršení stavu pohybového aparátu například po pádu se zlomeninou krčku kosti stehenní, kdy pacient zůstane uvězněn někdy i několik hodin na podlaze a nemůže si přivolat pomoc. K náhlému konfliktu mezi kapacitou pohybového/ /kognitivního systému a dostupností alarmu může ovšem dojít také v řadě zdravotnických zařízení chronické nebo následné péče či v rámci aktivované asis tenční služby (Takahashi, Hanson et al. 2012, Aguilar, Campbell et al. 2014). Tyto (přesněji zejména tyto) důvody inspirují zdravotníky k úvahám o technologiích umožňujících sledování vybraných životních funkcí pacientů a klientů „na dálku“, bez fyzických omezování a bez nutnosti fyzické přítomnosti klienta (Appelboom, Camacho et al. 2014, Zannad, Maugendre et al. 2014). První zkušenosti z oblasti kardiologie, diabetologie a dalších oborů ukazují, že by mohlo dojít – kromě zlepšené kvality péče – také ke snížení četnosti rehospitalizací u polymorbidních či jinak handicapovaných pacientů (Takahashi, Pecina et al. 2012). Další studie testovaly využití „telemonitoringu“ jako nástroje pro udržení dostupnosti lékařské a ošetřovatelské péče v málo osídlených oblastech (Terschuren, Mensing et al. 2012). Dálkové monitorování může být zaměřeno na základní fyziologické funk-

recenzované články Výzkumné sdělení

ce (krevní tlak, pulz, glykémie apod.), ale zejména v případě seniorů a klientů v pooperačních stavech nebo s omezenou hybností také na pád. Technicky je vznik a vývoj těchto technologií řešitelný, jediným problémem je přístup klientů (pacientů a seniorů) k tomu, že budou nepřetržitě monitorováni. Nejde tu jen o případné racionální obavy z možnosti zneužití monitoringu třetí osobou nebo ze ztráty autonomie vpádem neznámých sledovatelů do soukromí, ale i o neopodstatněný strach z možnosti zdravotních komplikací, které by mohly při monitorování nastat, či strach z nezvládnutí aplikace senzorů (Draper and Sorell 2013). Dálkové bezdrátové snímání vybraných životních funkcí pacientů/klientů představuje významnou novinku i pro zdravotníky (lékaře, i nelékařský personál), kteří mohou mít k použití této technologie rovněž odmítavé postoje. V dostupné literatuře jsme nenašli práci, která by se zabývala potenciální akceptací senzoru k dálkovému sledování vybraných somatických a pohybových funkcí. Proto jsme se rozhodli k realizaci vlastní studie.

Metodika šetření

Pilotní průzkum realizovaný v rámci projektu TAČR TD020094 v průběhu června až října 2014 se v designu pilotní kvalitativní studie zaměřil na identifikaci přístupů potenciálních klientů a zdravotníků k technologii dálkového bezdrátového snímání vybraných parametrů. Pro potřeby kvalitativní studie byli respondenti získáváni technikou snowball tak, aby byly zastoupeny pokud možno všechny věkové kategorie v relevantních parametrech životního stylu. U potenciálních klientů byly zjišťovány následující údaje: → vzdělání (základní, střední a úplné střední, vysokoškolské a vědecké); → způsob bydlení (osaměle, v péči osoby blízké a v profesionální péči); → současné umístění (domov a domácí péče nebo domácí pečovatelská služba, akutní lůžko, domov seniorů, léčebný ústav, lázně); → zdravotní situace (poruchy hybnosti, poruchy rovnováhy, kardiovaskulární poruchy, poruchy dechu, neurologické poruchy, plegie a parézy, smyslové poruchy, psychické poruchy, diabetes, roztroušená skleróza a jiné).

Závěrečné dvě otázky polostrukturovaného rozhovoru zjišťovaly: → názor na možnost využití technologie dálkového monitorování (vyjádřený v kategoriích pozitivní, spíše pozitivní, spíše negativní, negativní a lhostejnost); → zájem o využití dálkového monitorování vyjádřený v nucené volbě určitě ano, spíše ano, spíše ne a určitě ne. Při těchto dvou posledních otázkách byli respondenti vyzýváni k vyslovení vlastního stanoviska k danému problému ve volných odpovědích. Šetření bylo podrobeno 92 respondentů. U zdravotnického personálu pak byly otázky položené celkem 81 respondentům kromě zjištění věku a pohlaví zaměřeny: → na délku praxe; → na pracoviště (nemocnice, domov pro seniory, odborný léčebný ústav, lázně, domácí pečovatelská služba, jiné); → na profesní pozici (lékař/ka, sestra, ošetřovatel/ka, zdravotnický asistent/ka, sociální pracovník/pracovnice, fyzioterapeut/ka a jiná pozice v rámci pomáhajících profesí); → na to, zda respondent má zkušenosti s monitorováním funkcí (například zda využívá holtery a podobná zařízení) a zda se ve svém zaměstnání setkává s potenciálními klienty dálkového monitorování; → na názor, zda absence fyzického kontaktu s klientem usnadňuje, nebo komplikuje práci; → na potenciální přínos či komplikace práce při permanentním monitorování; → na přínos dálkového monitorování pro pacienty a klienty; → na ochotu doporučit tuto technologii svým blízkým a svým kolegům. Poslední otázky byly stejně jako u souboru klientů doprovázeny výzvou k otevřené odpovědi a vyjádření vlastního názoru na dálkové monitorování. Sociodemografické a polostrukturované otázky byly formulovány tak, aby ve shodě s předpoklady vycházejícími z teorie umožnily na základě podrobného vyhodnocení výsledků kvalitativního výzkumu zformulovat hypotézy pro eventuální výzkum kvantitativní. Přestože rozhovory vedené třemi instruo-

florence 7–8/15

vanými tazateli probíhaly anonymně, respondenti vesměs odmítali nahrávání, avšak pro potřeby výzkumu byly zapisované nestrukturované odpovědi postačující.

Výsledky průzkumu

Nejvyšší výpovědní hodnotu mají reakce potenciálních klientů na dotaz, zda by dálkové monitorování sami přijali, resp. (v kontrolní otázce) je doporučili svým blízkým, rodinným příslušníkům či známým. Reakce na obě otázky se v podstatě shodují. S ohledem na to, že respondentům nemohly být poskytnuty konkrétní a detailní informace o technologii, která je teprve vyvíjena, jsou odpovědi bez ohledu na věk, vzdělání, ale i zdravotní stav spíše obezřetné, např. Teď ještě ne, Až jak se to osvědčí, Je to dobrá myšlenka, Nevím. Na dotaz, za jakých okolností by respondent přistoupil na dálkové monitorování, je nejčastějším důvodem zájmu o monitoring riziko pádu bez ohledu na to, zda je respondent osamělý nebo žije ve společnosti jiných lidí. Zájem o aplikaci monitorovacího zařízení je výrazně vyšší při poruchách hybnosti. Zde se objevují výroky typu Při pocitu nejistoty, Při zdravotních potížích, Kdybych byl donucen se pohybovat venku sám bez doprovodu, Až nastane kardio vaskulární a dechová porucha, Já už jez dím na vozíku, Když se nerozchodím. Do této kategorie můžeme rovněž zařadit výpovědi typu Jen v nemocnici, Po opera ci, Při rehabilitaci. Odmítání dálkového monitoringu vychází (zřejmě v souvislosti s pocitem zatím relativně vyhovujícího zdraví) ponejvíce z pochybností o ceně takového zařízení a z nedostatku zkušeností s dálkovým monitorováním. Vyskytují se argumenty typu Mám alergii na ten náramek, Dělá mi to ekzémy, Mám aler gii na plast, Mám strach, aby ten signál neovlivnil můj kardiostimulátor, Nesmím v zaměstnání mít nic na rukách, Pokud to bude drahé, tak raději ne, Pokud to nebu de proplácet pojišťovna. Stejně tak jsou zastoupeny výroky, které odmítnutí monitoringu spojují s pocitem jistoty zázemí: Mám manžela/manželku, Žiju v plné domácnosti. Výrazněji jsou zastoupeny výroky, které lze zahrnout do kategorií ZTRÁTA AUTONOMIE a OHROŽENÍ BEZPEČNOSTI. Stálý monitoring je ztrá

výzkumné sdělení recenzované články

tou osobní svobody, Nechci být hlídaný, „Big Brother“, Je to vniknutí do soukro mí, Doma ne, viděli by, že nejsem doma, a okradli by mě, Osobní údaje nedám, Pouze v nemocnici nebo v lázních, Nebu de to vhodné pro zloděje? Doma ne, aby se nenapojili a nevykradli mě. Odpovědi zdravotnického personálu na základní i kontrolní otázky ověřující vztah k aplikaci zamýšlené technologie dálkového monitorování (Doporučil byste technologii dálkového monitorování svým kolegům v oboru? Doporučil byste ji svým blízkým, příbuzným?) jsou daleko homogennější. S výjimkou několika neurčitých postojů (Nevím, Nemám zku šenosti s monitorováním, Pokud to bude mít deklarované vlastnosti, tak možná) se téměř všichni respondenti shodli na tom, že dálkové monitorování je pro zkvalitnění lékařské i ošetřovatelské péče přínosné a doporučili by je jak kolegům, tak svým pacientům. Zajímavé je, že respondenti preferovali především možnost signalizace pádů pacientů a k lientů. Tuto funkci požadují především zaměstnanci lázeňských a rehabilitačních zařízení a domů s pečovatelskou službou. Pokud byly vysloveny nějaké pochybnosti, pak indikují výrazný humánní akcent v přístupu zdravotníků (lékařů i nelékařského personálu) k pacientům: Nemůžu pře

ce sledovat víc obrazovku než pacienta, Pacienti potřebují, abych je pohladila. Rovněž tak i jisté pochybnosti byly vyjádřeny spíše pozitivně: Pokud to bude přínosné pro zvýšení kvality péče, Pro sazujeme novinky, které slouží pacien tům, Pokud to usnadní ošetřovatelskou práci. Jedním z cílů kvalitativního šetření bylo v polostrukturovaných rozhovorech ověřit nosnost a srozumitelnost otázek, které by mohly být použity v případném následném kvantitativním šetření. Přes větší časovou náročnost rozhovorů se potvrdilo, že vzhledem ke specifickému psychickému a somatickému stavu pacientů a seniorů bude tato technika validnější než dotazník. Šetření bylo zaměřeno i na verifikaci předpokladů o přístupu potenciálních klientů a pacientů, ale i zdravotnického personálu k nové technologii dálkového monitorování.

Závěr

Přestože jeho výsledky nejsou reprezentativní a při počtu respondentů není možné identifikovat statisticky prokazatelné korelace, umožňuje tento výzkum konstruovat základní hypotézy zaměřené na aplikaci dálkového monitorování v medicínské praxi:

→ pacienti v pooperačních stavech a v rekonvalescenci jsou ochotni monitorování akceptovat; → ochota akceptovat monitorování je nejvyšší u pacientů s ortopedickými a kardiovaskulárními potížemi; → senioři nad 70 let jsou více ochotni akceptovat monitorování než jiné věkové kategorie; → osaměle žijící senioři jsou více ochotni akceptovat monitorování než senioři žijící ve společné domácnosti; → ochota přijmout monitorování je závislá na vzdělání respondenta; → zdravotnický personál v nemocnicích přijímá novou technologii pozitivně; → ošetřovatelský personál pozitivně přijímá monitorování pádu klientů. Šetření však přineslo už na této pilotní úrovni jeden zásadní poznatek: pokud respondenti (jak potenciální klienti a pacienti, tak zdravotnický personál) mají k technologii dálkového bezdrátového monitorování výhrady, pak je tomu tak proto, že nemají dostatek informací o výhodách a rizicích této technologie. Její plošné zavedení proto bude vyžadovat rozsáhlou edukaci všech uživatelů. Poděkování: Práce vznikla za podpory TAČR, konkrétně projektu TD020094.

Literatura 1. Aguilar KM, Campbell RS, Fiester A, Simpson RL, Hertel C. Bringing care home: how telemonitoring can expand population health management beyond the hospital. Nurs Adm Q. 2014;38(2):166–172 2. Appelboom G, Camacho E, Abraham ME, Bruce SS, Dumont EL, Zacharia BE, D’Amico R, Slomian J, Reginster JY, Bruyere O, Connolly ES, Jr. Smart wearable body sensors for patient self-assessment and monitoring. Arch Public Health. 2014;72(1): 28 3. Draper H, Sorell T. Telecare, remote monitoring and care. Bioethics. 2013;27(7):365–372 4. Sak P, Kolesárová K. Sociologie stáří a seniorů. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. 225 s. ISBN 978-802-4738-505 5. Sýkorová D. Autonomie ve stáří: kapitoly z gerontosociologie. 1. vyd. Praha: Slon, 2007. 284 s. ISBN 978-808-6429-625 6. Takahashi PY, Hanson GJ, Thorsteinsdottir B, Van Houten HK, Shah ND, Naessens JM, Pecina JL. The impact of telemonitoring upon hospice referral in the community: a randomized controlled trial. Clin Interv Aging. 2012;7:445–451

7. Takahashi PY, Pecina JL, Upatising B, Chaudhry R, Shah ND, Van Houten HK, Cha S, Croghan I, Naessens JM, Hanson GJ. A randomized controlled trial of telemonitoring in older adults with multiple health issues to prevent hospitalizations and emergency department visits. Arch Intern Med. 2012;172(10):773–779 8. Terschuren C, Mensing M and Mekel OC. Is telemonitoring an option against shortage of physicians in rural regions? Attitude towards telemedical devices in the North Rhine-Westphalian health survey, Germany. BMC Health Serv Res. 2012;12:95 9. Zannad F, Maugendre P, Audry A, X. A. C. B. L. B. O. B. participants of round table n5 of Giens, C. Avril, L. Blaise, O. Blin, P. Burnel, B. Falise-Mirat, D. Girault, I. Giri, J. M. Goehrs, C. Lassale, R. Le Meur, P. Leurent, C. Ratignier-Carbonneil, P. Rossignol, E. Satonnet, P. Simon and L. Treluyer, 2014. Telemedicine: what framework, what levels of proof, implementation rules. Therapie. 2014;69(4):339–354

10. Český statistický úřad, 2014 [online], [cit. 2014-11-01]. Dostupné z: http://www. czso.cz/csu/redakce.nsf/i/seniori

Spoluautoři PhDr. Petra Vávrová asistentka Katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci RNDr. Eva Reiterová, Ph.D. odborná asistentka Katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Mgr. David Kryštof doktorand, Katedra sociologie, andragogiky a kulturní antropologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Prof. MUDr. Jiří Gallo, Ph.D. přednosta Ortopedické kliniky Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

praxe Sestra jako koordinátorka KS

florence 7–8/15

Sestra jako koordinátorka klinické studie Mgr. Michaela Hanáková Oddělení klinických hodnocení, Masarykův onkologický ústav, Brno

Klinická hodnocení či klinické studie jsou nedílnou součástí vývoje léčiv a jejich nabídka je v České republice poměrně široká, zejména v oblasti onkologie, neurologie, endokrinologie, revmatologie nebo kardiologie.

a správný průběh klinického hodnocení zodpovídá dle legislativy (zákon č. 378/ /2007 Sb. a vyhláška č. 226/2008 Sb.) kvalifikovaný zkoušející lékař. Část obsáhlé agendy však deleguje na další členy studijního týmu, který tvoří nejen spoluzkoušející lékaři, ale rovněž farmaceuti, koordinátoři, studijní sestry a další odborníci.

Kdo je studijní koordinátorka?

Rozsah činností, které koordiná torka vykonává, záleží na orga nizaci klinických hodnocení ve zdravotnickém zařízení a sa mozřejmě také na tom, jaké pravomoci jsou jí delegovány hlavním zkouše jícím pro kon krétní studii.

Jakou roli zastává v klinickém hodnocení studijní koordinátorka? Hned na úvod je třeba konstatovat, že definice i samotná terminologie této pracovní pozice je nejednoznačná a obtížná. Agenda, kterou se v nejširší interpretaci může zabývat, sahá od administrativní koordinace přes činnost organizační a práci s daty až po ošetřovatelskou péči o pacienty v klinickém hodnocení. Setkáváme se tedy s termíny jako studijní koordinátorka, studijní či výzkumná sestra, start-up koordinátorka nebo data m anažerka. Rozsah činností, které koordinátorka vykonává, záleží na organizaci klinických hodnocení ve zdravotnickém zařízení a samozřejmě také na tom, jaké pravomoci jsou jí delegovány hlavním zkoušejícím pro konkrétní studii. Koordinátorka zpravidla zastává nejen určitý díl péče o pacienta (study nurse, research nurse), ale i práci administrativní a organizační (study coordinator, start-up coordinator, data manager). Lišit se tak mohou i kvalifikační požadavky zaměstnavatele na pozici koordinátorky. V případě péče o pacienta je zdravotnické vzdělání a ideálně také praxe všeobecné sestry samozřejmostí, u administrativních koordinátorek vyžadováno být nemusí, ale jednoznačně je výhodou. Role koordinátorky ve studijním týmu je pro správný průběh klinického hodnocení významná a v centrech, která se věnují klinickým hodnocením systematicky a ve větší míře, nezastupitelná.

Příprava klinického hodnocení Seznámení koordinátorky s klinickým hodnocením začíná i mnoho měsíců před jeho zahájením

ve studijním centru. Podle zvyklostí zdravotnického zařízení se může podílet i na různých administrativních předstudijních (pre-study, start-up) aktivitách, jako je sběr důležitých dokumentů (životopisy, laboratorní certifikáty, přístrojová dokumentace), komunikace s etickou komisí, spolupráce při sestavování studijního týmu apod. Je výhodné, pokud je tato agenda svěřena samostatnému administrativnímu pracovníkovi (např. start-up koordinátorovi). Na prvním místě z hlediska přípravy je důkladné obeznámení s celým protokolem studie. Většinou se předpokládá, že koordinátorka bude schopna obratem zodpovědět či vyhledat odpovědi na otázky týkající se nejen zařazovacích kritérií, požadovaných vyšetření nebo aplikované léčby, ale rovněž – a dost možná především – na specifické otázky k redukci či odkladu léčby, nežádoucím účinkům, zakázané souběžné léčbě nebo k různým výjimečným situacím, které je často nutné řešit se zadavatelem studie. Během přípravné fáze koordinátorku – stejně jako další členy týmu – zpravidla rovněž nemine řada školení, většinou formou e-learningu či online kurzu. Samozřejmostí je platné školení Správné klinické praxe (GCP), které by nemělo být starší dvou let. Pokud bude koordinátorka v rámci studie také zadávat data do záznamových listů pacientů (CRF), pak je nutné školení pro zvolený typ elektronických CRF. Další školení, která mohou být vyžadována, se týkají např. odesílání radiologických snímků do centrálních laboratoří nebo zpracování a zejména odesílání biologického materiálu (IATA certifikát).

Zahájení klinického hodnocení Klinické hodnocení může být zahájeno, je-li k dispozici souhlasné stanovisko Státního ústavu pro kontrolu léčiv, etických komisí a jsou-li podepsány všechny požadované smlouvy. Zahájením klinického hodnocení ve studijním centru se rozumí možnost zařazovat subjekty hodnocení. Tomuto významnému kroku předchází tzv. iniciační

foto: Profimedia

Sestra jako koordinátorka KS praxe

V době zahájení klinického hodnocení by již měla mít studijní koordinátorka zpracovaný pracovní postup specifický pro danou studii. Po iniciační schůzce také nastává pravý čas pro edukaci spolupracujícího zdravotnického personálu (NLZP na recepcích, lůžkových odděleních, laboranti apod.). Nejlepší způsob je kombinovaný: osobní kontakt spojený s předáním relevantních písemných materiálů. Péče o pacienta zařazeného do klinického hodnocení se v řadě věcí liší od standardní péče. NLZP, který přijde do kontaktu se studiovým pacientem, musí vědět zejména: → že se jedná o pacienta zařazeného do klinické studie (identifikace na zdravotnické dokumentaci, v informačním systému nemocnice apod.); mít rychlý kontakt na lékaře či koordinátorku dané studie pro případ akutní konzultace (např. neplánovaná hospitalizace, kterou je nutno hlásit jako závažnou nežádoucí příhodu), → specifické požadavky pro práci s pacientem, tedy např. časová tolerance objednávání procedur dle protokolu, specifika ošetřovatelské péče (frekvence a rozsah měření fyziologických funkcí, nestandardní zaznamenávání časů měření či aplikací apod.). Edukace je cílena na to, aby spolupracující zdravotníci tyto nestandardní požadavky nevnímali negativně. Na prvním místě je stále zájem a bezpečnost pacienta, které mohou být zajištěny pouze v případě, že je protokol dodržován do všech detailů.

Výběr pacientů a informovaný souhlas

schůzka (Site Initiation Visit, SIV), jejíž organizace může být svěřena studijní koordinátorce. Schůzky se povinně účastní všichni členové studijního týmu a zástupci zadavatele či smluvní výzkumné organizace (CRO) – zejména monitor. Smyslem schůzky, která je často celodenní, je důkladné proškolení ve studii a podstatným výstupem je zejména delegace jednotlivých činností hlavním zkoušejícím na členy týmu. Písemnou evidenci osob, které jsou pověřeny prováděním jednotlivých úkolů (např. nábor pacientů, proces informovaného souhlasu, léčba, hlášení závažných nežádoucích příhod – SAE, vyplňování záznamových listů pacienta, práce s medikací apod.), nařizuje zkoušejícímu vyhláška č. 226/2008 Sb. a označuje se např. jako Delegation Log.

Ve většině intervenčních klinických hodnocení, obzvlášť fází I a II, se pacientovi opakovaně odebírá biologický materiál

Správný výběr subjektů hodnocení podle protokolu je klíčovou procedurou. Studijní koordinátorka se na této činnosti podílí většinou tím, že na pokyn a ve spolupráci se zkoušejícím lékařem detailně ověří všechna vstupní a vylučující kritéria podle zdravotnické dokumentace pacienta. Předpokládá se tedy nejen důkladná znalost protokolu, ale také rychlá orientace v dokumentaci. Pokud pacient vyhoví všem aktuálně známým požadavkům protokolu, lékař jej seznámí s možností účastnit se klinické studie a předá mu formulář informovaného souhlasu. Informovaný souhlas v klinickém hodnocení (KH) zaujímá výjimečné postavení. Nejedná se o pouhý podpis, ale o celý proces, na jehož konci musí stát svobodné rozhodnutí pacienta, plně informovaného o všech přínosech, rizicích, právech a povinnostech účastníka KH. Na získání informovaného souhlasu se podílí vždy lékař a následně také studijní koordinátorka. Lékař i koordinátorka musejí být plně obeznámeni s textem informovaného souhlasu

praxe Sestra jako koordinátorka KS

a připraveni odpovědět na otázky pacienta tak, aby zároveň nedošlo k nepřípustnému ovlivňování. Pacienti, zvláště pokud trpí závažným onemocněním (např. onkologičtí pacienti), mají někdy snahu získat od zdravotnického personálu doporučení nebo mají pocit, že pokud nebudou s účastí souhlasit, svého lékaře zklamou. Zásadní pravidla pro získání informovaného souhlasu tedy jsou: → Dostatek času – možnost poradit se s rodinou → Možnost klást otázky → Opakované zdůraznění dobrovolnosti a možnosti souhlas kdykoliv odvolat bez jakýchkoliv následků → V edukaci se zaměřit na potenciálně problematické body, jako je randomizace, podání placeba, nežádoucí účinky, četnost návštěv, odběrů krve apod. → Pacienta neovlivňovat

florence 7–8/15

foto: Profimedia

Organizace screeningu Podpis informovaného souhlasu je prvním krokem v období, kterému se říká screening, jehož cílem je pomocí řady vyšetření a procedur ověřit vhodnost pacienta do klinického hodnocení. Role koordinátorky je ve screeningu zásadní. Musí jednat rychle a přesně, aby neohrozila možnost zařazení pacienta do studie například kvůli špatnému naplánování vyšetření. Nejlepší je postupovat dle rozpisu vyšetření v protokolu a tabulku si zpracovat pro konkrétního pacienta. Tabulku by měli mít k dispozici i pracovníci, kteří zajišťují termíny vyšetření. Plánování screeningu spočívá v zajištění všech předepsaných procedur v protokolem daném čase (např. 28 dní). Speciální pozornost vyžaduje organizace nestandardních vyšetření: → s dlouhou objednací lhůtou, → prováděných na jiném místě, → s dlouhou čekací dobou na jejich výsledek, který je nutný před randomizací pacienta (např. výsledek analýzy biologického materiálu v zahraniční laboratoři).

Randomizace Je-li k tomu studijní koordinátorka pověřena zkoušejícím, může samostatně provádět i další důležitý krok v klinickém hodnocení, a to randomizaci – náhodné přidělení léčby. Randomizace je prováděna většinou pomocí systémů IWRS (Interactive Web Response System) nebo IVRS (Interactive Voice Response System), do kterých je nutné mít zřízený přístup. Koordinátorka musí být v systému vyškolena a připravena zadat všechny požadované údaje. Na správnosti údajů závisí léčba pacienta!

Koordinátorka musí jednat rychle a přesně, aby neohrozila možnost zařazení pacienta do studie například kvůli špatnému naplánování vyšetření

Koordinace léčby Po zahájení léčby v rámci klinického hodnocení zůstává koordinátorka spojovacím článkem mezi lékaři, pacientem a zadavatelem studie. Dbá na dodržování protokolu z hlediska probíhajících návštěv, vyšetření a podání léčby, poskytuje lékaři informace k redukci léčby či jejím odkladům v souladu s protokolem. Koordinátorka je v kontaktu s pacientem při každé návštěvě podle protokolu. Pro lékaře může být užitečné, pokud s pacientem absolvuje ještě před ambulantní kontrolou pohovor s cílem zjistit nepříznivé změny zdravotního stavu (tj. nežádoucí příhody) a užívání nové medikace, včetně časových a dalších údajů (od–do, dávka apod.). Vedle pohovoru může studijní koordinátorka v souladu se svou pracovní náplní měřit fyziologické funkce, natáčet EKG záznam, odebírat krev či přímo podávat léčbu. Pokud tyto činnosti nevykonává osobně, měla by v souladu s protokolem edukovat zdravotnický personál, který je za to odpovědný. Pozornost je třeba věnovat odlišnostem oproti standardní péči.

Práce s biologickým materiálem Ve většině intervenčních klinických hodnocení, obzvlášť fází I a II, se pacientovi opakovaně odebírá biologický materiál, nejčastěji krev, moč, v onkologických studiích se může také jednat o bioptický vzorek nádoru apod. Manipulace s biologickým materiálem se řídí manuálem zadavatele a jeho zpracování je součástí náplně práce

Sestra jako koordinátorka KS praxe

Follow-up klinického hodnocení Po skončení aktivní léčby v rámci klinické studie následuje zpravidla období sledování pacienta – tzv. follow-up. V praxi to znamená sběr informací a dat o pacientovi v rámci daného časového rámce (například do progrese onemocnění, v určitých časových intervalech či do úmrtí). Kontakt s pacientem může být přímý nebo pouze telefonický. Vzhledem k dlouhým intervalům kontaktu (např. jednou za rok či déle) je nutné vedení pečlivé evidence termínů. Období po ukončené studiové léčbě se někdy bagatelizuje, ale je třeba upozornit, že follow-up je nedílnou součástí protokolu a platí pro něj stejná pravidla.

Data management

studijní koordinátorky a vyškoleného laboratorního pracovníka. Jedná se o správné zpracování, odstředění, pipetace do správných studiových zkumavek, uskladnění (v lednici či mrazáku) a odeslání do centrální laboratoře.

Asistence pacientovi Pacient zařazený do klinického hodnocení by měl mít ke své studijní koordinátorce plnou důvěru, která se buduje od prvotní edukace v rámci informovaného souhlasu. Koordinátorka by měla být připravena odpovídat na dotazy, které se v průběhu studie týkají zejména zvládání nežádoucích příhod či aktuálních poznatků k léčbě, které se často odrazí v nových verzích informovaného souhlasu. Zároveň je však nutné, aby sestra nepřekračovala své pravomoci, ať už v rámci péče o pacienta (sdělování výsledků vyšetření), nebo v rámci klinické studie (důvěrné informace). Samozřejmostí je asistence pacientovi při vyplňování dotazníků kvality života či záznamů o užívání medikace, i zde je však třeba zdůraznit, že pomoc může být pouze technického charakteru (instrukce k vyplnění, případně přečtení otázek), nikoliv navádějící či dokonce ve smyslu: „Sestřičko, je to stejné jako minule, vyplňte to nějak za mě.“

Data jsou pro zadavatele klíčovým výstupem klinického hodnocení a jejich zadávání do záznamových listů pacienta (CRF) je zodpovědnou činností, která je často zkoušejícím delegována právě na studijní koordinátorku. Práce s daty tvoří značnou část její pracovní náplně. Většina zadavatelů klinických hodnocení využívá systém vzdáleného zadávání dat (RDC – Remote Data Capture), tj. elektronické záznamové listy pacienty (eCRF). Bezproblémové zadávání dat předpokládá především správně vedenou zdrojovou dokumentaci (tj. zdravotnickou dokumentaci). Koordinátorka by se měla před zahájením studie seznámit s rozsahem požadovaných dat, neboť standardně vedená zdravotnická dokumentace většinou informace v plném rozsahu neobsahuje. Zadávání dat je tak jen málokdy pouhým přepisem informací, ale většinou zahrnuje rovněž opravy a doplňování ve zdrojové dokumentaci.

Monitoring a audity Vystupuje-li studijní koordiátorka jako styčný pracovník studijního centra a pracuje-li s daty, je samozřejmé, že je rovněž úzkým spolupracovníkem monitora klinického hodnocení. Jsou v kontaktu nejen průběžně telefonicky či e-mailem v případě řešení dotazů a nestandardních situací, ale rovněž osobně v rámci monitorovací návštěvy, na kterou je třeba přichystat studijní a zdrojovou dokumentaci a také zadat všechna data do CRF.

Zvláštní kategorii kontroly provádění klinického hodnocení v centru tvoří audity či inspekce. Ty vyžadují časově i organizačně náročnější přípravu celého centra, kterou zpravidla koordinuje výzkumná sestra.

Ukončení klinického hodnocení Klinické hodnocení končí uzavřením centra a archivací dokumentace dle legislativy či smlouvy. Tomuto kroku předchází dokončení sledování pacientů, zadání a kontrola všech zadaných dat. Ani archivací by však klinické hodnocení nemělo úplně zmizet do nenávratna, a to nejen kvůli trvající možnosti auditů či jiných kontrol. Pečlivě vedená evidence klinických hodnocení je nejen cennou databází pro výzkumné či publikační účely, ale poslouží i jako pomoc pro přípravu a realizaci dalších studií.

Závěr Závěrem je možné zhodnotit, že i když není práce studijní koordinátorky jednoduše definovatelná, představuje zajímavou perspektivu a alternativu nejen pro všeobecné sestry, ale i pro další nelékařské zdravotnické pracovníky. Jedná se o samostatnou a zodpovědnou práci, která kombinuje nejen administrativu a management, ale i klíčový motivační prvek, a to je kontakt s pacientem. Právě jeho zájem musí být v klinickém hodnocení vždy na prvním místě. Podpořeno pojektem MŠMT – NPU I – LO1413. (Supported by the project MEYS – NPU I – LO1413.)

Více o autorce Mgr. Michaela Hanáková 1995: ukonč. Gymnázium Elgartova, Brno; 1998: ukonč. Bc. studium – politologie a žurnalistika, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita, Brno; 2000: ukonč. Mgr. studium politologie, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita, Brno; 2000–2001: redaktorka, Computer Press, Brno; 2001–2003: edukační pracovník, Informační centrum pro pacienty a veřejnost, Masarykův onkologický ústav, Brno; 2011: administrátorka projektu OP VK Pharm Around, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno; od 2006: studijní koordinátorka, Oddělení klinických hodnocení, Masarykův onkologický ústav, Brno

I přes léto nejnovější aktuality a zprávy z vašeho oboru na www.ﬂorence.cz denně aktualizované zpravodajství z oblasti zdravotnictví novinky našich partnerů odborné články, které nevyšly v časopise, v rubrice Florence plus archiv vydaných čísel rubrika pro volné chvíle poptávka i nabídka volných pracovních míst lekce angličtiny

Staňte se naším fanouškem na Facebooku

www.facebook.com/Florencecasopis

Všichni předplatitelé mají přístup do elektronického archivu časopisu

pro školy text a fota: Mgr. Alena Štroblová, SZŠ a VOŠZ Plzeň

Projektový den na plzeňské „zdrávce“

žáci, kteří prezentovali svou přednášku na téma „Co nás nejvíce zaujalo na studiu na sZŠ“, sklidili od posluchačů bouřlivý potlesk

Hlavním smyslem projektových dnů je promítnout zvolené téma do řady vyučovacích předmětů, zapojit žáky do samostatné práce a propojit teorii s praxí.

ak lépe předat nové informace našim žákům než ústy jejich vrstevníků? Tato věta se stala hlavní myšlenkou pro konání 1. ročníku projektového dne na Střední zdravotnické škole a Vyšší odborné škole zdravotnické v Plzni. Zvolené téma ladilo s filozofií školy a znělo „Zdravotnictví z pohledu žáků SZŠ“. Akci předcházely velké přípravy skládající se z výběru zajímavých témat, tvorby prezentací a nácviku správného přednesu. Projektový den byl zaměřen na žáky 2. a 3. ročníků všech oborů naší školy a uskutečnil se v prostorách přednáškového sálu sousední Střední průmyslové školy dopravní dne 26. února 2015. Celou akcí nás provázely zkušené moderátorky, samozřejmě z řad našich žákyň. K zajímavým tématům prezentací patřily nejen choroby související s mladším věkem, ale i témata daleko závažnější, jako je například prvenství Plzeňského kraje ve výskytu onkologických onemocnění, zejména nádorů ledvin, nebo práce sestry ve válečných zónách. Velkého ohlasu se dočkala i prezentace přibližující práci žákyň v LDN Privamed, zaměřenou na zaměstnávání seniorů.

Celá akce byla obohacena úžasným pěveckým vystoupením v podání žákyně prvního ročníku oboru Zdravotnický asistent Andrey Sitayové, která se na podiu pohybovala jako profesionálka a všechny oslnila nádherným hlasem. I vystoupení žáků Zdravotnického lycea se stalo velikým hitem. Celému obecenstvu bez ostychu přiblížili svoji práci v oblasti SOČ (středoškolské odborné činnosti) na téma „životní styl žáků 8. a 9. tříd ZŠ“. Tato práce se v loňském školním roce umístila na 2. místě v krajském kole SOČ a ukázala nám alarmující zjištění v oblasti stravovacích návyků a pohybového režimu žáků na některých ZŠ. V rámci integrace všech žáků školy se na tvorbě jedné z prezentací podílel i žák s poruchou autistického spektra (lehká forma Aspergerova syndromu). Jeho odhodlání, odvaha a snaha potlačit své vnitřní pocity vyvolaly v obecenstvu obrovskou vlnu obdivu. Reakce publika dokázala vykouzlit úsměv na tváři i u jinak velmi uzavřeného člověka. Pro nás, pedagogy, to bylo jen utvrzení v tom, že je správné zapojovat tyto žáky do veškeré školní činnosti.

Absolutním vítězem celé akce se stala prezentace nesoucí název „Co jste (ne)věděli o rakovině“. Onkologická onemocnění se právě v Plzeňském kraji vyskytují ve vyšší míře než v ostatních krajích ČR. Toto smutné prvenství dokládají i nejnovější statistiky Onkologického centra FN v Plzni a ani lékaři nedokáží přesně vysvětlit proč. Z úst našich žákyň zazněla též slova k zamyšlení nás všech. A to, že o své zdraví je nutné se starat, že je třeba věnovat pozornost svému životnímu stylu, stravovacím návykům a kvalitě konzumovaných potravin. Bohužel, pro většinu z nás je hlavním faktorem pro výběr potravin cena a ne jejich kvalita. Projektový den se konal pod záštitou ředitelky PhDr. Ivany Křížové, její zástupkyně PhDr. Radky Felzmannové a obrovské poděkování patří též Mgr. Iloně Jančové a Mgr. Petře Jindřichové, bez jejichž organizace a perfektní přípravy bychom těžko dokázali tak náročnou akci zvládnout. Byla to naše první zkušenost a věříme, že projektový den se stane do budoucna pravidelnou a oblíbenou akcí, která obohatí vědomosti nejen pedagogů, ale hlavně našich žáků.

ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

florence 6/15

Zprávy našich partnerů / Z konferencí

foto: Profimedia

Chronické nemoci s bronchiální obstrukcí Pneumologické sestry se sešly v sobotu 23. května 2015 v Kongresovém sále Nemocnice Na Homolce v Praze na konferenci, jejímž tématem byly chronické nemoci s bronchiální obstrukcí (CBO), tj. astma, chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) a překryv astmatu a CHOPN (ACOS). Konference se zúčastnilo 60 sester z celé republiky, převážně z pneumologických a alergologických pracovišť.

dbornou část konference zahájil prim. MUDr. Viktor Kašák (Lerymed Praha), který byl již tradičně také odborným garantem akce. Seznámil nás s novým národním Doporučeným postupem diagnostiky a léčby bronchiálního astmatu, který vyšel na počátku roku 2015. Jeho hlavním autorem je doc. MUDr. Milan Teřl, Ph.D., ale spolupracovali s ním i další pneumologové a alergologové. Nový doporučený postup klasifikuje astma jednak podle úrovně kontroly (astma pod plnou kontrolou, pod částečnou kontrolou, pod nedostatečnou kontrolou), jednak podle tíže na pět stupňů (intermitentní, lehké, středně těžké, těžké, problematické těžké). Hlavním cílem léčby astmatu je astma pod kontrolou, tj. žádné příznaky během dne a noci, malá nebo žádná nutnost používat úlevovou léčbu, produktivní a fyzicky aktivní život, normální nebo téměř normální funkce plic a vyhnutí se zhoršení astmatu (exacerbacím nebo záchvatům). Doporučený postup se také věnuje astmatu ve zvláštních situacích, např. astma v adolescenci, astma v těhotenství a laktaci, astma ve stáří. Zvláštní pozornost je věnována diagnostice a léčbě ACOS. Na první přednášku navázal prim. MUDr. Vratislav Sedlák (Plicní klinika FN Hradec Králové), který hovořil o problematic-

kém těžkém astmatu. Problematické těžké astma (PTA), kterým trpí asi 5 % pacientů, dělíme na obtížně léčitelné astma (OLA), kdy je pacient polymorbidní, má špatnou compliance k léčbě, špatnou inhalační techniku a je vystaven stálé expozici rizikovým faktorům, a na těžké refrakterní astma (TRA), které je refrakterní k léčbě při správné diagnóze astmatu, při správné léčbě, při dobré compliance i při správně léčených komorbiditách. Sestra jako průvodce na cestách k dosažení zlepšení funkce plic byl název přednášky sestry Jiřiny Karasové (Plicní klinika FN Plzeň), která zdůraznila nutnost edukace pacientů ve správné inhalační technice, kdy je třeba s pacientem inhalační techniku prakticky nacvičit a opakovaně ji kontrolovat. Na kazuistikách několika pacientů ukázala, že správná inhalační technika a správný výběr inhalačního systému, který bude pacientovi po všech stránkách vyhovovat, může normalizovat plicní funkce i při nezměněné dávce léku. Eva Kašáková (Lerymed, Praha) představila zúčastněným sestrám dva nové inhalační systémy Elliptu a Spiromax, které přišly na český trh na počátku roku 2015. Dopolední blok uzavřela Monika Macháčková (Lerymed, Praha), která nás obeznámila s možnostmi plicní rehabilitace

Zprávy naŠiCh partnerŮ / Z konferenCí

v ambulantní terénní praxi. Pro pacienty s CBO by plicní rehabilitace měla být nedílnou součástí nefarmakologické (paušální) léčby. Rehabilitační léčbu zejména pro pacienty s CHOPN můžeme rozdělit na pohybovou léčbu, která zahrnuje silový trénink, trénink dýchacích svalů a vytrvalostní trénink, a na respirační fyzioterapii, která reedukuje dechový vzor, usnadňuje expektoraci, aktivuje dýchací svaly pacientů, ale také pomáhá k nácviku správné inhalační techniky a nácviku úlevových poloh pro dýchání. Druhý blok odborného programu měl zahájit MUDr. Vladimír Koblížek (Plicní klinika FN Hradec Králové), který se pro nemoc omluvil; jeho sdělení nám prezentoval primář Sedlák. Tato prezentace nám představila vstupní výsledky celostátní, multicentrické, prospektivní výzkumné databáze CHOPN (10 pracovišť v ČR), do které bylo zařazeno již 532 pacientů s CHOPN a prezentovány byly výsledky 343 pacientů. Už teď je zřejmé, že tato studie přinese spoustu informací, které ještě nebyly v ČR tak podrobně a precizně zkoumány. K mikrofonu se pak ještě jednou vrátil primář Kašák, který nám řekl o používání fixních kombinací v léčbě nemocí s chronickou bronchiální obstrukcí. Fixní kombinace znamená, že jsou zkombinovány dva léky v jednom inhalačním systému, klasická fixní kombinace obsahuje inhalační kortikosteroid (IKS) a inhalačního beta2-agonistu s dlouhodobým, resp. ultra-dlouhodobým účinkem (LABA, resp. U-LABA). Jsou vyvíjeny i tři léky v jedné fixní kombinaci. Léky ve fixní kombinaci se navzájem potencují, což umožňuje podávat nižší dávku především IKS, jsou bezpečnější a díky jednoduššímu schématu podávání se zvyšuje i compliance a adherence pacientů k léčbě. V odborném programu pokračovala Mgr. Jana Kollarová (Plicní klinika FN Hradec Králové) kazuistikou 64leté pacientky v terminální fázi

CHOPN s fenotypem četných exacerbací. Tato pacientka je na dlouhodobé domácí oxygenoterapii (DDOT) a na domácí neinvazivní plicní ventilaci (NIVP), kterou používá přes noc a podle potřeby i ve dne. Přesto trpí častými exacerbacemi, které vyžadují opakované hospitalizace, na kterých se podílí i non-compliance pacientky. Následovala přednáška Mgr. Barbory Duchoňové (Plicní klinika FN Hradec Králové), která prezentovala kazuistiky dvou pacientů s CHOPN se zaměřením na výživu – jednoho podvyživeného s těžkou CHOPN a osteoporózou s BMI 20,9 kg/m2 a druhého obézního s velmi těžkou CHOPN a kardiálním selháním s BMI 31,6 kg/m2. Nejen z této přednášky vyplynulo, že léčba pacientů s CHOPN vyžaduje individuální a multidisciplinární přístup, edukaci, dobrou komunikaci mezi pacientem, lékařem i ostatními zdravotníky a velmi důležitá je ochota pacienta spolupracovat. Konferenci uzavřela opět Mgr. Kollarová s kazuistikami tří pacientů s názvem „Není CHOPN pacient jako CHOPN pacient“; ztotožnila se se závěrem své kolegyně Mgr. Duchoňové, který je uveden výše. Každý pacient je jiný a potřebuje nejen individuální přístup, ale také spolupráci multidisciplinárního týmu (pneumologa, fyzioterapeuta, nutricionisty, psychologa, ale také empatické, milé a vzdělané sestry). Po obou blocích následovala bohatá diskuze, v níž se zúčastněné sestřičky nejen ptaly přednášejících, ale také si vyměňovaly zkušenosti týkající se jejich odborných a ošetřovatelských poznatků z reálné praxe na jejich pracovištích. Další XVIII. konference pneumologické sekce ČAS se uskuteční 14. listopadu 2015 v NCO NZO v Brně se stejným programem. Jste na ni, milé kolegyně, zejména z moravskoslezského regionu, srdečně zvány. Eva Kašáková, předsedkyně pneumologické sekce ČAS

Nový doporuče ný postup kla sifikuje astma jednak podle úrovně kontroly (astma pod pl nou kontrolou, pod částečnou kontrolou, pod nedostatečnou kontrolou), jed nak podle tíže na pět stupňů (intermitentní, lehké, středně těžké, těžké, problematické těžké).

S O U T Ě Ž Vyhrajte poukaz na kontaktní čočky DAILIES TOTAL1 v hodnotě 800 Kč

Kontaktní čočky DAILIES TOTAL1 mají ve srovnání s ostatními kontaktními čočkami nejvyšší propustnost kyslíku. Než běžné kontaktní čočky jsou tedy prodyšnější až:

a. 3× b. 6× C. 9×

správnou odpověď ve tvaru a, b nebo C posílejte na adresu: ﬂorence.redakce@ambitmedia.cz. do předmětu zprávy napište „soutěž fLo7“ a nezapomeňte uvést doručovací adresu. pět vylosovaných výherců získá poukaz od společnosti aLCon na kontaktní čočky daiLies totaL1 v hodnotě 800 kč. soutěžní otázku a více informací najdete na www.ﬂorence.cz/soutez.

ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

florence 7–8/15

foto: Profimedia

O výživě z mnoha pohledů se diskutovalo v Plzni Dne 30. dubna 2015 se v přednáškovém sále onkologického pavilonu plzeňské fakultní nemocnice konala již šestá odborná konference pořádaná výborem plzeňského regionu ve spolupráci s Fakultní nemocnicí Plzeň (FN Plzeň) na téma „Kvalita v oblasti péče o seniory; zlepšení výživy pacientů a prevence malnutrice, aneb jak můžeme podpořit mezinárodní den výživy“.

Geriatrie je me dicína pěti I“ – Inkontinence, Instabilita, Intelektové po ruchy, Iatroge nie, Imobilita.

čestném předsednictvu konference zasedli Ing. Bc. Andrea Mašínová, MBA, náměstkyně ošetřovatelské péče FN Plzeň, a za FZS ZČU PhDr. Jiří Frei, Ph.D. Cílem konference bylo informovat účastníky o novinkách, zejména o plánovaném mezinárodním Dni nutrice (NutritionDay), a předat jim podpůrné materiály, aby se mohli k této výzvě připojit. Mgr. Nina Müllerová v uvítacím projevu uvedla: „Není snadné najít téma, které osloví co nejvíce posluchačů a nabídne jim opět něco nového. Původně jsme se chtěli věnovat pouze kvalitě péče o seniory, ale vyhlášení Mezinárodního dne výživy a příprava akčního plánu podpory zdraví 2020 nás inspirovalo k doplnění programu, protože výživa pacientů s kvalitou ošetřovatelské péče velmi úzce souvisí.“ Ve svém vystoupení dále zmínila březnové výsledky voleb, složení nového prezidia ČAS a novinku, která umožní všem členům vstoupit do více sekcí v rámci jednoho členského poplatku. První rok členství je bezplatný a každý má možnost vyzkoušet si jeho výhody a získat informace, které ČAS na svých webových stránkách (www.cnna.cz) nabízí. Připomněla též významný Mezinárodní den

sester (12. května) a uvedla materiál, který každým rokem vydává Mezinárodní rada sester. Téma letošního balíčku pro sestry je „Sestry – hybná síla změn: Efektivita nákladů a péče“. Další sdělení bylo zaměřeno na akční plán podpory zdraví 2020. Jaroslava Kreuzbergová, DiS., seznámila přítomné s hlavní myšlenkou tohoto plánu a s důvody, proč je na oblast výživy zaměřen. Nepochybně jsou to alarmující statistické údaje, kdy je potřeba do zlepšení nutričního zdraví populace zapojit nejen zdravotníky, ale také školy, výrobce potravin a samotné občany. Vtipným způsobem podala, jak bychom měli naše stravovací návyky měnit.

NutritionDay je hlavně o informacích MUDr. František Vojík, člen Asociace výrobců klinické výživy, představil cíl organizace – snížení incidence podvýživy v nemocnicích i ambulantní péči, zlepšení identifikace podvýživy a její léčba. Klinická výživa má podle jeho slov sloužit k dosažení optimálního výsledku léčby a úsporám ve zdravotnictví, proto tato organizace podporuje „NutritionDay“. Jeho iniciátory byli odborníci

ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

Mgr. Jaromíra Königsmarková se ve svém sdělení věnovala dlouhodobé intenzivní péči o pacienty v domácím prostředí. Ve své přednášce se zaměřila na vysvětlení systému poskytování odborné zdravotní péče v domácím prostředí pacientů a na to, jak vypadá intenzivní péče v domácím prostředí, napojování pacientů na další sociální služby či poskytování domácí hospicové péče. Upozornila zejména na ekonomickou efektivitu. Bc. Kateřina Kovářová působí na ambulanci nutriční výživy, kde se mimo jiné věnuje edukaci domácí parenterální výživy. Ročně je parenterální výživa v ČR aplikována asi 150 nemocným, kteří potřebují odpovídající edukaci a praktický nácvik. Seznámila posluchače s tím, co by měl pacient znát a jak probíhá edukační proces v praxi, zejména co se osvědčilo, např. individuální forma výuky, jeden edukátor, samostatná edukační místnost, spolupráce s rodinou a videozáznam edukace. Mgr. Šárka Šmídová poukázala v průběhu své prezentace „Kvalita péče o seniory a bez čeho se neobejdeme“ na potřebu vybavení oddělení pomůckami i kvalitním personálem, který může být vhodně „mixován“ z různých kategorií, ale který potřebuje pro péči o seniory dobrou kvalifikační přípravu i osobnostní předpoklady. Prostřednictvím fotografií nabídla posluchačům virtuální prohlídku svého pracoviště – tří stanic dlouhodobé péče. Práce na stanici pro dlouhodobě nemocné však není pouze hra, ale je to fyzicky a psychicky náročná práce, kterou je nutné náležitě ocenit, a to nejen finančně. Mgr. Jakub Šebek ve své přednášce s názvem „Senioři jako oběti trestné činnosti a možnosti pomoci“ představil projekt Pomoc obětem trestných činů „Proč zrovna já?“. Tento projekt byl zahájen v březnu 2013 a v jeho rámci bylo založeno 70 poraden ve 40 městech, které rozšiřují služby

v Rakousku, do akce se už zapojují nemocnice 53 zemí na pěti kontinentech světa. V ČR však doposud chybějí rozsáhlejší data pro podporu sledování vztahu výživy a výstupů nemocniční péče pro využití směrem k plátcům a MZ ČR. Mapa a seznam zapojených nemocnic a subjektů je na www.avkv.cz. Cílem NutritionDay 2015, který se koná 19. listopadu 2015, je získat více než 2000 vyplněných dotazníků. MUDr. Vlasta Šťastná ve své prezentaci uvedla citát Ogdena Nashe: „Stáří začíná a střední věk končí, když počet našich potomků je větší než počet našich přátel.“ Upozornila, že pro kvalitu života seniora není tolik důležitá přítomnost nemoci jako stupeň funkčního postižení, které nemoc způsobuje. Zabývala se i odlišnostmi stonání v seniorském věku, a to malnutricí, nechutenstvím a „chátráním“. Co bychom si měli zapamatovat, je, že „geriatrie je medicína pěti I“ – Inkontinence, Instabilita, Intelektové poruchy, Iatrogenie, Imobilita. Závěrem představila certifikovaný kurz „Specifická péče o nemocné vyšších věkových skupin“, který pořádá FN Plzeň. Po úspěšném absolvování kurzu získá jeho účastník zvláštní odbornou způsobilost ve vymezených činnostech a 120 kreditů do systému celoživotního vzdělávání.

Ing. Bc. Andrea Mašínová, MBA, svým sdělením „Jak vznikal Denní stacionář ve FN Plzeň“ upozornila, že péče o pacienty/klienty v seniorském věku nemusí být vždy směřována jen na lůžka zdravotnického zařízení, ale pokud je vyčleněn prostor pro stacionář v lokalitě nemocnice, mají klienti i jejich blízcí pocit větší jistoty, že v případě nutnosti mají zdravotníky blízko. Popsala důvody k vybudování stacionáře, průběh úpravy prostor, tvorbu nutných dokumentů a výběr vhodných zaměstnanců. Kapacita stacionáře je 20 klientů a jeho služby jsou plně hrazeny uživatelem/klientem, který může k úhradě využít příspěvek na péči. Mgr. Gabriela Mencová, nutriční terapeutka a vedoucí stravovacího provozu Domova pro seniory „Zastávka“ se svým sdělením „Jak nakrmit staršího pacienta s demencí“ předvedla posluchačům, jak lze postupovat od teoretických problémů k praktickým krokům při naplňování specifických potřeb dementních pacientů, jako například „jídlo do ruky“, rolí prostředí a týmové spolupráce. Apelovala na posluchače výzvou „Už teď si tvořme krásné domovy, kde je zachována důstojnost, soběstačnost, kvalita života a jsou zohledňovány specifické potřeby a přání spojené se stravou, kde je kladen důraz na vzhled i chutnost stravy.“

foto: Profimedia

Denní stacionář FN Plzeň přináší klientům mimo jiné i větší pocit jistoty

Pro kvalitu života seniorů není tolik důležitá přítomnost nemoci jako stupeň funkčního postižení, které nemoc způsobuje

ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

robační a mediační služby pro oběti trestných činů. Služby jsou P anonymní a bezplatné. Popsal, jaké služby poradna poskytuje, a typické případy, s nimiž se u seniorů setkávají. Závěrem uvedl kazuistiku, kdy jeden případ pomohla vyřešit právě zdravotní sestra, a vyzval přítomné ke spolupráci. Doc. MUDr. Pavel Těšínský měl nelehký úkol zaujmout posluchače v pozdních odpoledních hodinách tématem „Výživa kriticky nemocných ve vyšším věku“. Výživa, a to ve správném složení, hraje v uzdravování velmi významnou roli. Má vliv zejména v předoperační péči na následné hojení ran. U onkologických pacientů nebo u geriatrických pacientů, kteří nemají možnost přijímat potřebné množství potravin ústy, je nezbytné přistoupit k parenterální výživě. Na několika studiích ukázal, že existují důkazy, kdy nedostatečně vyživený pacient může i po dobře provedené operaci zemřít na podvýživu. Upozornil také na mýty, kdy zavedené postupy „od půlnoci nejíst a nepít“ před operací mohou být pro pacienta spíš komplikací než správnou přípravou na operační výkon. Dále zmínil význam

Praha / Konference Společná cesta

Umírání bylo tématem odborné konference Společná cesta „Jak zvládat emočně náročné situace ve zdravotnické profesi“ byl podtitul konference s názvem Společná cesta, která se konala ve středu 3. června 2015 v síni Coriových, posluchárně 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Pořádaly ji Všeobecná fakultní nemocnice v Praze (VFN), Česká asociace sester (ČAS) – sekce managementu a sekce traumatologicko-ortopedická. Zaplněnou posluchárnu přivítali za 1. LF UK a VFN v Praze náměstek pro vědu, výzkum a vzdělávání MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA, náměstkyně pro nelékařská zdravotnická povolání Mgr. Dita Svobodová, Ph.D., MHA, a prezidentka ČAS PhDr. Martina Šochmanová, MBA. V předsednictvu zasedly vedoucí odboru vzdělávání VFN v Praze Mgr. Zuzana Máchová, odborná garantka vzdělávání NZP PhDr. Dagmar Škochová, MBA, a Anna Chrzová. Všechny přednášky, jak už název konference napovídal, se týkaly problematiky umírání, doprovázení umírajících a smrti. Velmi zajímavá byla přednáška JUDr. Krejčíkové, Ph.D., která pohovořila o tématu dříve vyslovených přání. Nejen o hospicích a péči, kterou poskytují, ale

florence 7–8/15

Dne výživy a uvedl první výsledky porovnání ČR se zahraničními partnery z roku 2013. Na závěr svého sdělení vyzval posluchače k podpoře a zapojení se do této akce. Jen na základě pádných argumentů je totiž možné něco změnit. Přátelská diskuze nad odbornými tématy zakončila konferenci ve večerních hodinách. Přítomní ocenili, že získali nejen nové informace, ale také odborné materiály, které mohou využívat celoročně. Přednášky jsou též k dispozici na webových stránkách regionu www.casrp.cz. O uspořádání konference se zasloužil pracovní výbor v čele s Mgr. Ninou Müllerovou, předsedkyní plzeňského regionu ČAS, a náměstkyní ošetřovatelské péče FN Plzeň Ing. Bc. Andreou Mašínovou, MBA. Všem za to patří veliký dík. Věříme, že další plánovaná akce na podzim 2015 si najde svoje posluchače. Sledujte proto naše webové stránky a nezapomeňte se včas přihlásit. Na setkání s vámi se těší celý výbor plzeňského regionu ČAS. Mgr. Nina Müllerová, vedoucí Centra řízení kvality FN Plzeň

i o významu humoru v povolání zdravotníka promluvil ředitel Hospice sv. Jana Neumanna, o. p. s., v Prachaticích PhDr. Robert Huneš. Na něj skvěle navázal MUDr. Radkin Honzák, CSc., který, byť hovořil o problematice thanatologie, dokázal svým osobitým přednesem a humorem posluchače několikrát rozesmát. Upozornil mj. na nejčastější chyby, kterých se zdravotníci v komunikaci s pozůstalými dopouštějí. Varoval například před používáním eufemismů typu: „Bohužel, pacient odešel…“ apod. Zdravotníci by se v takovém případě měli podle jeho slov vyjadřovat jasně, empaticky, smutnou zprávu sdělit pacientovým blízkým v klidu a v ústraní, nechat jim dostatek času na dotazy a umožnit jim podívat se na zemřelého. „Nikdy neříkejte věty typu: Mohlo to být horší. Vím, jak se cítíte, nebo dokonce Nejlepší je zapřáhnout se do práce… a podobně,“ varoval. Právě nesprávná komunikace zdravotníků je podle jeho slov nejčastější příčinou stížností a žalob ze strany příbuzných na zdravotnická zařízení. Svou přednášku pak zakončil úryvkem z básně Jaroslava Seiferta Noc: „Ať se kam chce člověk vrtne, smrt ho ovane. Všichni spí už, jenom smrt ne, jenom ona ne.“ Po přestávce vystoupila vrchní sestra Gynekologicko-porodnické kliniky U Apolináře Hana Rittsteinová, která si připravila přednášku o tom, jak se na tomto pracovišti měnila během času péče a přístup k pacientkám, které poro-

dily mrtvé dítě. Zamýšlela se například nad pocity sester, které s pacientkou její tragédii prožívají. Závěr konference patřil přednášce doc. PhDr. Dr.phil. Laury Janáčkové, CSc., která mluvila o komunikaci s onkologickým pacientem a jeho rodinou. Upozornila na to, že v současné době prakticky neexistuje psychoterapeutická podpora umírajících pacientů, protože thanatologie se na lékařských fakultách nevyučuje a v současné době je v celé ČR pouze deset psychologů, kteří se touto problematikou zabývají. Zastavila se i u otázky vnímání smrti současnou společností a pohovořila o tom, jak by se měla správně pacientovi sdělit infaustní prognóza. Zdravotník by měl především vědět, co chce sdělit, informaci podat pacientovi srozumitelně, na klidném místě, brát v úvahu jeho pocity, umožnit mu, aby se dostatečně vyjádřil, a zkontrolovat, zda pacient informaci nejen pochopil, ale i přijal. Silně emotivní přednášku proložila vlastními zkušenostmi s doprovázením mladé umírající pacientky a zakončila myšlenkou, že duše zemřelých žijí dál prostřednictvím těch, kteří je milovali. Všeobecná fakultní nemocnice v Praze bude do konce letošního roku pořádat ještě tři odborné konference, o kterých se zájemci dozvědí prostřednictvím webových stránek nemocnice, České asociace sester a kalendáře akcí na webu www.florence.cz. Magda Hettnerová, redakce Florence

ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

Klinické aspekty sesterské péče u dialyzovaných pacientů V letošním roce se uskutečnil již třetí ročník jedinečného semináře s názvem Klinické aspekty sesterské péče u dialyzovaných pacientů pro nefrologické sestry. Akce se konala ve dnech 15.–16. května 2015 v Brně. Zúčastnilo se jí celkem 50 sester. foto: Profimedia

lavním tématem byla komunikace s chronickými pacienty, dále jejich psychické poruchy, syndrom vyhoření, zvládání agresivního a nespolupracujícího pacienta a mnoho dalšího. Úvodní přednášky se ujala prim. Kadlecová z psychiatrické nemocnice v Písku, která se zaměřila na hlavní důvody pro agresi pacienta, chronickou bolest, demenci, deprese a terapii. Zdůraznila fakt, že při léčení a ošetřování pacientů je velmi potřebná spolupráce lékařů, sester a hlavně jejich trpělivost a empatie při všech úkonech. Další přednášející PhDr. Znojová se zaměřila na téma agresivní a nespolupracující pacient, které je na hemodialyzačních jednotkách stále aktuální. Důvodů pro nespolupráci má chronický pacient mnoho. Všichni jsme proto diskutovali o roli posílení spolupráce, při níž je hlavním cílem již zmíněná empatie k pacientovi. Dalším důležitým prvkem je motivační rozhovor, během něhož se vytváří základ pro partnerství, empatii a podporu. Velkou roli má zde všeobecná sestra se svými kompetencemi a časem, který s pacienty na hemodialýze tráví. Stále si musíme uvědomovat, že i u obtížných pacientů jsme vázáni etickými principy a všichni mají právo být ošetřeni a léčeni férově. PhDr. Hrachovinová se ve svém sdělení zaměřila na komunikaci s chronickým pacientem. I když jsou všichni nemocní na hemodialýze chroničtí, přesto je každý jiný, každý má svůj příběh. V komunikaci je nejdůležitější, kdo sděluje, co, komu a jak, v jakém prostředí a v jakém čase. Velkou roli hraje také proxemika – vzdálenost mezi komunikujícími, jaké druhy otázek jsou pokládány, zda během komunikace nepůsobí rušivé vlivy atd. Přednáška MUDr. Havláta byla zaměřena na syndrom vyhoření – jak hořet a nevyhořet a hlavně jak se tomuto syndromu vyhnout. Syndrom vyhoření se vyskytuje hlavně na pracovištích s dlouhodobými pacienty. Opakovaně jsme se dostávali k tomu, že na těchto pracovištích je přítomnost psychologa velmi žádoucí. O nejčastějších komplikacích při hemodialýze hovořila prof. Dusilová Sulková. Podrobně roze-

I u obtížných pacientů jsou sestry vázány etickými principy; všichni mají právo být ošetřeni a léčeni férově

brala příčiny komplikací a hlavně jejich řešení. Mezi nejčastější komplikace patří bolest hlavy, bolest na hrudi, svědivka, zimnice, třesavka, hypertenze, dušnost, hyperkalémie. Sestra na nefrologickém pracovišti by měla všechny komplikace dobře znát a vědět, co může sama řešit v rámci své kompetence a co je třeba hlásit lékaři k řešení. Pro názornost byly prezentovány kazuistiky několika pacientů. V dalších sděleních jsme přešli od teorie k praxi a mluvili jsme o fosfátových jednotkách. Dříve se o fosfátu nehovořilo, dnes si uvědomujeme jeho funkci a také to, co vše se v těle dialyzovaného pacienta děje a co vše se poškozuje. Klade se tedy velký důraz nejen na dietu, ale i na farmakoterapii (vazače fosfátů). To bylo tématem přednášky MUDr. Ságové. Závěr semináře patřil workshopu, jehož tématem byly opět fosfátové jednotky – od teorie k praxi. Připravily ho nutriční terapeutky D. Sasáková a Mgr. M. Matějková. Workshop je názorná a kreativní forma sdělení informací a pro posluchače byl velice vítaným zpestřením. Všechny informace, které na semináři zazněly, byly velmi zajímavé. Proto, aby se dostaly na všechna pracoviště, bude se seminář opakovat letos na podzim, tentokrát v Dříteči. Odborná akce byla účastníky hodnocena velmi pozitivně, což nás jako pořadatele moc těší. Jindřiška Pavlicová, místopředseskyně nefrologické sekce ČAS

ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

florence 7–8/15

7. výroční konference SAK se zabývala kvalitou ve zdravotnictví Otázkou udržitelnosti kvality ve zdravotnictví se zaobírala 7. výroční odborná konference, kterou v úterý 2. června 2015 pořádala Spojená akreditační komise, o. p. s., v Hotelu Pyramida v Praze.

Gajdáček, Ph.D., MBA. Vliv na motivaci má podle jeho slov nejen legislativa, nastavení systému zdravotních služeb a konkurence zdravotních pojišťoven, ale i výše finanční spoluúčasti pojištěnce či kvalita poskytovaných zdravotních služeb a jejich hodnocení. Představil i unikátní projekt ZP MV ČR Karta života, kterou pojišťovna poskytuje svým klientům zdarma a kterou si dosud pořídilo více než 405 tisíc pojištěnců.

áštitu nad akcí převzal ministr zdravotnictví ČR MUDr. Svatopluk Němeček, MBA, který na ní s přednáškou Kvalita a bezpečí v akčním plánu MZ ČR i sám vystoupil. Úvodní slova patřila MUDr. Davidu Marxovi, Ph.D., který za organizátory přivítal přednášející i posluchače a zdůraznil, že se podařilo vybudovat systém, který se kvalitě péče věnuje, za což poděkoval všem, kteří se na něm podílejí. Následně pozval k řečnickému pultu prvního z hostů – MUDr. JUDr. Petra Hoňka, náměstka ředitele pro zdravotní péči Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP), aby pohovořil na téma Kvalita z pohledu VZP. Ten mimo jiné řekl, že VZP u svých smluvních poskytovatelů přihlíží k certifikátům kvality, chybějí však jasná pravidla pro hodnocení péče. O motivaci v systému veřejného zdravotního pojištění mluvil prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR a generální ředitel Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR (ZP MV ČR) Ing. Jaromír

Akční plán kvality a bezpečí chce mimo jiné zlepšit i edukaci zdravotníků

Otázka kvality ve zdravotnictví přilákala na konferenci desítky posluchačů

foto: SAK ČR

Ministr zdravotnictví MUDr. Svatopluk Němeček, MBA, představil Akční plán kvality a bezpečí zdravotnických zařízení, jehož existenci doporučuje ČR i OECD. „V současné době nám chybí finanční motivace pro poskytovatele pro kontinuální zvyšování kvality, je nedostatečná stimulace poskytovatelů k procesnímu řízení kvality ze strany zdravotních pojišťoven, i když se dle mého názoru snaží, jak nejlépe umějí. Dále je nedostatečná aplikace managementu kvality a bezpečí v oblasti primární, ambulantní, dlouhodobé a následné péče, chybí například systematická analýza nežádoucích událostí, výstražných systémů, nedostatečně jsou také využívány výsledky pro další doporučení,“ popsal část nedostatků v systému řízení kvality zdravotních služeb ministr. Akční plán kvality by proto měl řešit čtyři klíčové oblasti – zlepšit edukaci zdravotníků v oblasti řízení kvality a bezpečí, zvýšit zainteresovanost veřejnosti na kvalitě a bezpečí při poskytování zdravotních služeb, kontinuálně zvyšovat systém kvality a bezpečí pro poskytování zdravotních služeb a zlepšit statistickou podporu kvality populačního zdraví. Podle harmonogramu měl být v červnu letošního roku předložen věcný návrh novelizace vyhlášky č. 102/2012 Sb., o externím hodnocení kvality, a schválen obsah nového „Rádce pacienta“. V říjnu letošního roku by pak měla vzniknout metodika funkčního systému sledování a hlášení nežádoucích událostí a měl by být vyřešen způsob bonifikace certifikovaných poskytovatelů. „Harmonogram zatím plníme a uděláme všechno pro to, aby tento akční plán nezůstal jen na papíře,“ ujistil zdravotníky ministr.

fota: SAK ČR

ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

Ředitelka Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA, následně pohovořila o problémech, s jakými se toto zdravotnické zařízení a jeho management potýkalo, když před několika lety usilovalo o akreditaci SAK. Jedním z největších problémů bylo podle jejích slov přesvědčit personál o nutnosti a výhodnosti tohoto kroku; dnes je největší výzvou si akreditaci udržet. S tím, jak nejen pacienti, ale i samotní zaměstnanci vnímají kvalitu nemocnic, souviselo další sdělení, které přednesl Daniel Vavřina, ředitel HealthCare Institutu o. p. s. Kromě představení projektu Nemocnice ČR také ukázal, jaký je meziroční vývoj trendů v procesech nemocnic očima pacientů a zaměstnanců. Na závěr dopoledního bloku vystoupil Mgr. et Mgr. Marek Vácha, Ph.D., ze 3. LF UK se svou přednáškou Etika, kvalita, bezpečí.

e-Sestra šetří peníze a nechybuje Odpolední program byl rozdělen do tří sekcí, z nichž každá obsahovala celou řadu přednášek. Zajímavé sdělení týkající se využití IT technologií k bezpečnější péči přednesla náměstkyně ředitele Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice v Praze (ÚVN) pro nelékařské zdravotnické profese a řízení kvality zdravotní péče Mgr. Lenka Gutová, MBA. ÚVN vytvořila dva projekty, které měly za cíl zvýšit bezpečnost poskytované zdravotní péče s využitím IT technologií. První z nich s názvem e-Sestra má za cíl sledovat preskripci a podávání léků s tím, že současně sleduje pohyb léčiv po nemocnici, a druhý se týká elektronizace žádanek a jejich odesílání do laboratoře. Těmito projekty nemocnice snížila nejen ekonomické náklady (systém např. hlídá exspiraci léčiv, umožňuje jejich operativní přesuny mezi odděleními a umožňuje online centrální přehled o zásobách),

ale i snížila riziko pochybení a tím zvýšila bezpečnost a efektivnost poskytovaných služeb. Prof. MUDr. Antonín Jabor, CSc., z Národního autorizačního střediska pro klinické laboratoře (NASKL) předložil posluchačům zprávu o stavu kvality klinických laboratoří očima NASKL za roky 2013–2014. NASKL je výkonný orgán Rady pro akreditaci ČLS JEP, který provádí edukaci v oblasti kvality klinických laboratoří, dále provádí audity klinických laboratoří a pracuje v souladu s normou ISO 15189. Neprovádí akreditaci podle normy ISO 15189, kterou výhradně zajišťuje Český institut pro akreditaci (ČIA). Přednášející představil výsledky studie, kterou NASKL provedl dotazníkovou formou mezi svými posuzovateli a v níž se respondenti vyjadřovali ke kvalitě činnosti laboratoří na základě znalostí získaných lokálně v laboratořích v průběhu auditů. Dotazník odevzdalo 42 respondentů, jejichž průměrná délka praxe v příslušném oboru činila 27,6 roku a v rámci provádění auditů NASKL 5,9 roku. Ze studie vyplynulo, že stav klinických laboratoří je při hodnocení posuzovateli NASKL poměrně příznivý, existuje však řada problémů, které je třeba řešit (např. personální oblast, interní a externí kontrola kvality, verifikace a validace metod, objem vzorků či jejich transport atd.). „Výstupní zpráva byla předána odborným společnostem prostřednictvím Rady pro akreditace ČLS JEP a měla by sloužit jako podnět pro zlepšení služeb komplementu,“ uzavřel přednášející. Další přednášky, které během dne zazněly, se týkaly nejen ošetřovatelské dokumentace, ale i např. elektronizace vedení záznamů při péči o nehojící se rány, bezpečného zacházení s léčivými přípravky či práce nutričního týmu u nutričně rizikových pacientů. Více informací o této akci, stejně jako avíza na další najdou zájemci na www.sakcr.cz. Magda Hettnerová, redakce Florence

O zkušenostech VFN v Praze se získáním akreditace pohovořila její ředitelka Mgr. D. Jurásková, Ph.D., MBA (vpravo)

Akční plán kvality by měl řešit čtyři klíčové oblasti – zlepšit edukaci zdravotníků v ob lasti řízení kvality a bezpečí, zvýšit zainteresovanost veřejnosti na kva litě a bezpečí při poskytování zdra votních služeb, kontinuálně zvy šovat systém kva lity a bezpečí pro poskytování zdra votních služeb a zlepšit statistic kou podporu kva lity populačního zdraví.

ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

florence 7–8/15

Setkání sester – ambasadorů transplantace v IKEM Transplantace ledviny představuje nejlepší metodu léčby pacientů s chronickým selháním ledvin. O transplantaci by se tedy mělo uvažovat jako o metodě první volby u každého pacienta, který má nezvratné selhání ledvin, a tyto pacienty o transplantaci správně a včas edukovat. I proto vznikl projekt „Ambasador transplantace“, jehož hlavním cílem je zlepšit povědomí pacientů s nezvratným selháním ledvin o transplantacích ledvin, včetně transplantací ledvin od žijících dárců, a více zapojit sestry do celého procesu edukace.

rojekt „Ambasador transplantace“ odstartoval u příležitosti Světového dne ledvin 2012. Za jeho zrodem stála iniciativa vedená zdravotnickým personálem Kliniky nefrologie IKEM, významně podporovaná jeho přednostou prof. MUDr. Ondřejem Viklickým, CSc. V průběhu let 2012–2014 bylo v šesti odborných kurzech, které byly zaměřeny na problematiku transplantací ledvin, proškoleno celkem 160 sester z 95 nefrologických pracovišť z celé ČR. Staly se „ambasadorkami transplantace“, které jsou specializované na edukaci nemocných a tím zlepšují jejich informovanost o transplantaci ledviny. Mimo hlavní kurzy proběhly v IKEM i dvě celostátní konference pro proškolené sestry. První se konala v květnu 2013 a druhé setkání se uskutečnilo ve středu 27. května 2015. Hlavním tématem této konference byla komunikace s pacientem a edukace. V úvodu konference přivítala přítomné hlavní sestra IKEM

a prezidentka ČAS PhDr. Martina Šochmanová, MBA. V průběhu akce zazněly příspěvky, které posluchače seznámily s programem transplantací ledvin v IKEM a s algoritmem zařazování pacientů do čekací listiny. Většina přednášek se týkala komunikace s pacientem s chronickým selháním ledvin a edukace. Přítomní si mohli vyslechnout rady klinického psychologa, jak komunikovat s pacientem v predialýze a jak s pacientem dialyzovaným, zopakovali si zásady edukace a jedna sestra ambasadorka se podělila o své zkušenosti s edukací pacientů o transplantaci ledviny na svém pracovišti. Pozvání na konferenci přijal také MUDr. Radkin Honzák, CSc., který se dlouhodobě věnuje problematice živého dárcovství. Svou přednášku s názvem „Komunikace aneb jak si říct o ledvinu“ přednesl velmi poutavě a s velkou dávkou humoru. Zajímavý a emotivní byl i příspěvek, v němž se o svůj příběh a své zkušenostmi se selháním ledvin a darováním ledviny podělila sourozenecká dvojice a jejich maminka. Na závěr konference byl představen a účastníkům předán nový edukační materiál s názvem „Krok za krokem k úspěšné transplantaci“, který má edukaci o transplantaci ledviny sjednotit a jak sestrám, tak pacientům celý proces edukace usnadnit, zlepšit a doplnit. Konečné rozhodnutí o metodě léčby chronického selhání ledvin je především na pacientovi, ale úkolem zdravotníků je pacienta informovat, psychicky podpořit a na zvolenou metodu jej připravit. Sestry ambasadorky svojí činností právě tyto kroky naplňují.

O transplantacích ledvin a práci ambasadorek transplantací diskutovaly sestry v IKEM v Praze

Bc. Vladěna Homolková, Klinika nefrologie IKEM, členka výboru nefrologické sekce ČAS foto: autorky

Mgr. Marie Kolářová, Klinika nefrologie IKEM, členka výboru nefrologické sekce ČAS

historie Mgr. et Mgr. Eva Prošková, Ústav veřejného zdravotnictví a medicínského práva, 1. LF UK v Praze, Mgr. Jana Konečná, LF Masarykova univerzita, Brno, fota: Profimedia

Vývoj vzdělávání zdravotních sester – 2. díl recenzovaný článek

Pokračování z minulého čísla

Sestry a ošetřovatelky oddělil teprve zákon Před rokem 1948 byly sestry (či přesněji ošetřovatelé a ošetřovatelky) v tehdejším Československu vychovávány ve 29 dvouletých ošetřovatelských školách, porodní asistentky v sedmi ústavech pro jejich vzdělání a výcvik. Po roce 1948 se počet škol pro sestry zvyšoval a koncem 60. let již bylo více než padesát středních zdravotnických škol. Studium bylo stanoveno na čtyři roky, kromě let 1951–1955, a bylo ukončeno maturitou. Studium na středních zdravotnických školách se od roku 1951 členilo na následující obory: zdravotní sestry, dětské sestry, dietní sestry, porodní asistentky, zdravotní laboranty, zubní laboranty, rentgenové laboranty, lékárenské laboranty, rehabilitační pracovníky, sanitární pracovníky a oční optiky. Pro starší pracovnice ve zdravotnictví byly

pořádány doškolovací kurzy, které jim umožnily získávat kvalifikaci středního zdravotnického pracovníka. Ty byly zcela nezbytné, když před rokem 1947 mělo pouze 27 ošetřovatelek v lůžkových zařízeních titul diplomované sestry. Většina sester v této době působících, byť většina postupně se zužující, získala svou kvalifikaci neregulovaným vzděláním, tedy více či méně kvalitní teoreticko-praktickou přípravou organizovanou nemocnicemi, popřípadě kurzy Československého červeného kříže. Po celou dobu přijímala zdravotnická zařízení i pracovníky bez jakékoli kvalifikace. Právo těmto ošetřovatelkám nijak nebránilo vykonávat jejich povolání, byť nesměly užívat profesní označení „diplomovaná ošetřovatelka“, později „diplomovaná sestra“ – ten byl vyhrazen jen těm sestrám, které složily státní ošetřovatelskou zkoušku. Teprve zákon č. 170/1950 Sb., o zdravotnických povoláních, zákon č. 103/1951 Sb., o jednotné

preventivní a léčebné péči, a vyhláška č. 40/1953 Sb., o odborné způsobilosti a odborné výchově středních a nižších zdravotnických pracovníků, stanovily, že ošetřovatelskou činnost mohou vykonávat jen profese těmito předpisy stanovené. Tímto okamžikem došlo k formálnímu oddělení profese sestry a ošetřovatelky, popřípadě sanitářky, byť, jak vyplývá z výše uvedeného, současníci si byli rozdílů mezi těmito pracovníky vědomi již počátkem 20. století. Do té doby bylo označení ošetřovatelky používáno prakticky pro všechny osoby ošetřující nemocné, s výjimkou porodních asistentek (babiček).1 Jak bylo uvedeno, tradiční církevní označení „sestra“ bylo užíváno diplomovanými ošetřovatelkami již od roku 1916, diplomovaná sestra/ diplomovaný ošetřovatel pak od roku 1927.2 Rok 1953 proto lze považovat za skutečný právní předěl v pojetí profese sestry a za vznik povolání sestry jako povolání regulovaného, tj. povolání, pro

florence 7–8/15

historie

něž právo stanoví označení odbornosti, podmínky získání způsobilosti, rozsah výkonu povolání a zákaz vykonávat činnosti vyhrazené tomuto povolání jinými osobami. Spolu se vznikem profese zdravotní sestry a dětské sestry nahrazující diplomované sestry byla oddělena i profese pomocné zdravotní sestry a pomocné dětské sestry, byla konstituována i profese sanitářky.

Vzdělávání podléhalo režimu Vzhledem k tomu, že v tehdejších zdravotnických zařízeních zajišťovali ošetřovatelskou péči o nemocné pracovníci nejrůznějších kvalifikací či dokonce bez jakékoli kvalifikace, bylo nutné upravit i postavení těchto pracovníků. Lze podotknout, že přechod od neregulované činnosti k regulované profesi byl v případě českého ošetřovatelství v 50. letech zdařilý. Citovaná vyhláška upravila nejen převedení zrušených oborů, ale rovněž stanovila přechodné období, v němž pracovníci, kteří získali zkušenosti buď pouze ve službě u lůžka, nebo jen ve službě ambulantní, museli absolvovat doplňovací výcvik, který se skládal z individuálního teoretického studia, ke kterému vydalo osnovy ministerstvo zdravotnictví, a z praktického výcviku v lůžkové nebo ambulantní službě podle toho, v kterém typu péče konkrétní pracovník působil. Tento doplňující výcvik byl prováděn při zaměstnání a byl ukončen zkouškou. Další doškolovací kurzy pro získání odborné způsobilosti byly určeny jak pro pracovníky bez před-

chozího odborného školení, tak i pro absolventy různých krátkodobých kurzů. Tyto kurzy probíhaly v závodních školách práce, trvaly deset měsíců a byly ukončeny kvalifikační teoretickou i praktickou zkouškou. Po 1. únoru 1953 bylo zakázáno přijímat pro výkon práce středních zdravotnických pracovníků jiné osoby, než které získaly odbornou způsobilost podle těchto právních předpisů.3 Obsah studia procházel v 50. letech neustálými změnami a byl ovlivněn vládnoucí ideologií, která zasahovala také do lékařské vědy. Např. v roce 1952 bylo učivo na středních zdravotnických školách prověřováno i z hlediska mičurinské biologie. Následně se rozšiřovalo další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků, od roku 1957 byla zavedena jejich specializační průprava, která byla ukončena atestací, resp. atestační zkouškou.

Se specializačním vzděláváním vznikl i nový institut V roce 1961 byl zřízen Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně, ale o tom dále níže v tomto článku.4 V téže době se v našem právním řádu poprvé setkáváme i s pojmem specializace. Specializační kurzy se prováděly ve zdravotnických zařízeních, která určilo ministerstvo zdravotnictví, a to na jednotlivých školicích místech pod vedením zkušeného odborníka. Ukončovaly se teoretickou a praktickou zkouškou před zkušební komisí, kterou jmenoval krajský národní výbor. Prvními

specializačními obory sester byla instrumentářka na operačním sále a zdravotní sestra na závodě.5 Už v této době se objevuje institut vzájemné zastupitelnosti, tedy rozšíření odborné způsobilosti pro jiný obor středních zdravotnických pracovníků, byť podmíněné absolvováním zvláštních kurzů v rámci závodních škol práce.6 Tento institut se v průběhu času měnil, zpřesňoval a trval do roku 2004, tedy do přijetí zákona o nelékařských zdravotnických povoláních. Vyhláška upravovala i celoživotní vzdělávání – každé oddělení nemocnice i okresního zdravotního střediska, každý odborný léčebný a ošetřovací ústav byly povinny upořádat nejméně jednou měsíčně seminární školení pro své střední zdravotnické pracovníky, kteří byli povinni se těchto seminářů účastnit. Zdravotničtí pracovníci byli rovněž povinni soustavně sledovat nové poznatky ve svém oboru.7 Pro účely plánování, odborné výchovy, školení a doškolování, účelného rozmisťování a získávání kvalifikovaných zdravotnických pracovníků zpět do aktivní činnosti vznikly v roce 1954 evidence zdravotnických pracovníků, které byly vedeny ministerstvem zdravotnictví a krajskými a okresními národními výbory. Povinnému hlášení podléhali nejen zdravotničtí pracovníci, kteří své povolání skutečně vykonávali, ale všechny osoby, které měly způsobilost k výkonu zdravotnického povolání.8 Tato úprava byla v období do roku několikrát 2004 měněna a doplňována, avšak pouze dílčím způsobem. V roce 1960 byl založen Ústav (středisko) pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně, jeho role byla právně zakotvena vyhláškou č. 44/1966 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví. Stejnou vyhláškou byla v roce 1966 zavedena samostatná odbornost zubní sestry, která však trvala jen velmi krátce, z pomocné zdravotní sestry se stala současná ošetřovatelka, z pomocné dětské sestry pěstounka. Zakotvila se povinná nástupní praxe v délce šesti až dvanácti měsíců. Poprvé se objevila zastupitelnost některých profesí bez složení dalších zkoušek (dětských sester, ženských sester a zdravotních sester; s tím, že pro práci s dětmi si zdravotní a ženské sestry musely doplnit kurz v psychologii a peda-

gogice dítěte). Pro učitele středních zdravotnických škol a pro vedoucí pracovníky se zavedly povinné zvláštní školicí akce organizované výše zmíněným ústavem. Jen velmi obecně upravené specializace se změnily na pomaturitní specializační studium organizované rovněž tímto ústavem. Obory specializace se rozšířily o sociální službu. Další změny byly zavedeny vyhláškou č. 72/1971 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví. Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků byl přejmenován na Institut pro další vzdělávání zdravotnických pracovníků. Obory pomaturitního specializačního studia se rozšířily o ošetřovatelskou péči, psychiatrickou péči, anesteziologii, resuscitaci a intenzivní terapii, zdravotní výchovu obyvatelstva, nukleární medicínu a péči o chrup, včetně obdobných oborů specificky určených pro dětské sestry. Byly však upraveny i možnosti získání specializace i bez absolvování pomaturitního specializačního studia a specializační zkoušky, a to jednak se-

strami, které působily ve vedoucí funkci alespoň deset let na příslušném úseku činnosti, dále učitelům zdravotnických škol starším 45 let, pokud si doplnili pedagogické studium a měli alespoň deset let praxe, z toho pět let jako učitelé, ale dále po „politicko-odborném pohovoru“ pracovníkům ve zvlášť úzce vymezeném úseku práce, i když nebyl vymezen v oborech specializace. O rok později byl vydán i první předpis specifikující činnosti zdravotnických pracovníků, a to závazné opatření č. 27/1972 Věstníku Ministerstva zdravotnictví, náplň činnosti středních, nižších a pomocných zdravotnických pracovníků. V roce 1981 byla vydána poslední vyhláška Československé socialistické republiky týkající se výkonu povolání sester, a to vyhláška č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, která pak platila 25 let a spolu se směrnicí č. 10/1986 Sb., o náplni činnosti středních, nižších a pomocných zdravotnických pracovníků, a samozřejmě základní zákonnou úpravou v zákoně

č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu,9 tvořila právní rámec až do přijetí zákona o nelékařských zdravotnických povoláních v roce 2004. Uvedená vyhláška poprvé právně zakotvila vysokoškolské vzdělávání sester, které však fakticky vzniklo již v roce 1960, kdy byl na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze ve spolupráci s Fakultou všeobecného lékařství otevřen obor Psychologie – péče o nemocné.10 Absolventi vysokoškolských ošetřovatelských oborů získávali specializovanou způsobilost v oborech Ošetřovatelská péče a Organizace a řízení práce středních zdravotnických pracovníků. Vyhláška dále zrušila možnost získání specializace nestandardním způsobem, naopak zavedla možnost uznat specializaci získanou v cizině. Kromě specializací zavedla i vyšší specializace po dosažení specializace, a to např. v hygieně dětí a dorostu, epidemiologii, léčbě prací, léčebné tělesné výchově. Nutno však podotknout, že se tento dvoustupňový systém v praxi nevyužíval. Výše uvedené právní předpisy byly velmi komplexní, ve své době plně inzerce

Okresní nemocnice Zwiesel-Viechtach jsou subjekty zajiš ující základní a bìžnou lékaøskou péèi stejnì jako pohotovostní péèi v zemském okrese Regen.

Práce porodní asistentky je týmová práce…

Pro naši porodní kliniku v nemocnici Zwiesel hledáme k okamžitému nástupu

soukromou porodní asistentku / soukromého porodního asistenta

Oddìlení v Zwieselu vzniklo v roce 2010 z bývalého oddìlení soukromých lékaøù se smluvní spoluprací s nemocnicí a v souèasnosti zajiš uje gynekologickou péèi a porodní asistenci pro celý okres Regen a pøilehlé èásti sousedních regionù. Tìžištìm èinnosti oddìlení je individuální rodinná porodní asistence. Oèekáváme: odpovìdnost a osobní angažovanost pozitivní pøístup k týmové práci odbornou zpùsobilost a intenzivní podporu pacientek ve smyslu naší filozofie rodinné péèe ochotu pracovat 12-hodinové pohotovostní služby podle rozpisu služeb znalosti nìmeckého jazyka alespoò na úrovni B2 Pro naše porodní asistentky chceme být atraktivním partnerem, a proto považujeme následující body za samozøejmé: spoleèné vytváøení rozpisu služeb v týmu výdìlek za 12-hodinovou službu 200 € hodnota služby garantovaná zøizovatelem nemocnice èiní 300 € (kombinace odmìny za pohotovostní službu, pøíjem ze spoleèného fondu a pøípadné navýšení zøizovatelem nemocnice)

odmìna na základì vyváženého a týmovì orientovaného systému spoleèného fondu podpora ze strany zøizovatele nemocnice v nejrùznìjších oblastech flexibilní péèe o dìti ve vìku 0-14 let v nemocnici

Pracovat budete ve mìstì Zwiesel, které se nachází v rekreaèní oblasti Bavorského lesa a které disponuje všemi druhy základních a støedních škol a dobrou dopravní dostupností do univerzitních mìst Pasova a Deggendorfu. Dále je Vám otevøena možnost etablovat se formou samostatných kurzù nebo nabídek i v jiných mìstech a obcích okresu. Klinika navíc disponuje dvìma gynekologickými ordinacemi, se kterými je možné navázat úzkou spolupráci. Absolventky/absolventi jsou u nás vítáni, rádi Vám poskytneme intenzivní zaškolení. Velmi rádi bychom našli nové kolegynì èi kolegy, kterým bude potìšením poskytovat pacientkám individuální a rodinou porodní asistenci i s možností poporodní péèe o matky. Pro Vaše pøípadné dotazy je Vám ráda k dispozici vedoucí personálního oddìlení paní Tanja Meindl. Tel.: +49 9922/99337

Své žádosti prosím zasílejte na emailovou adresu bewerbungen@kkhviechtach.de nebo využijte pohodlného online formuláøe na našich internetových stránkách. Kreiskrankenhäuser Zwiesel-Viechtach Karl-Gareis-Str. 31 D-94234 Viechtach

www.kkhzwiesel.de

florence 7–8/15

historie dostačující a kvalitní, nicméně minimálně od roku 1995, kdy založením vyšších zdravotnických škol došlo k prvním zásadnějším změnám ve zdravotnickém školství, byly tyto předpisy již obsoletní. Změny nastávaly ve všech typech vzdělávání bez ohledu na právní stav, právní stránka věci byla zcela ignorována. Platné právní předpisy proto v této době nezahrnovaly všechny (postupem času dokonce ani většinu) vzdělávaných oborů, organizace vzdělávání odpovídala jiným společenským poměrům a systému poskytování zdravotní péče. Vývoj praxe a rozvoj nových oborů vyšších i vysokých škol byl rychlejší než státní administrativa, rozdíl mezi právní regulací a praxí se tak stále zvětšoval. Střední zdravotnické školy vzdělávaly namísto vyhláškou upravených oborů dětská sestra a zdravotní sestra obor všeobecná sestra, přechodně existoval nástavbový středoškolský obor zdravotnický záchranář a sestra pro intenzivní péči. Vznikly obory vyšších zdravotnických škol diplo-

Literatura 1. Etický kodex sester vypracovaný Mezinárodní radou sester, dostupné z http://www. cnna.cz/docs/tiskoviny/eticky_kodex_icn. pdf 2. Platt PS. Přehled veřejného zdravotnictví Velké Prahy. Praha: Ministerstvo sociální péče Republiky Československé, 1920 3. Schott H. Kronika medicíny. Praha: Fortuna Print, 1994 4. Vládní nařízení č. 22/1927 Sb. z. a n., o úpravě služebních a platových poměrů světských ošetřovatelů v civilních státních ústavech léčebných a humanitních a ve všeobecné nemocnici v Praze 5. Vyhláška č. 40/1953 Ú. l., o odborné způsobilosti a odborné výchově středních a nižších zdravotnických pracovníků 6. Vyhláška č. 27/1954 Ú. l., o evidenci a povinném hlášení zdravotnických pracovníků 7. Vyhláška č. 44/1966 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví 8. Vyhláška č. 72/1971 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví 9. Vyhláška č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví 10. Vyhláška č. 39/2005 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání

movaná všeobecná sestra, diplomovaná dětská sestra, diplomovaná sestra pro intenzivní péči, diplomovaná sestra pro psychiatrii. Na vysokých školách bylo od roku 1992 zahájeno vzdělávání v bakalářských ošetřovatelských oborech, které však až na výjimky nebylo kvalifikační. Došlo k situaci, že v souladu s právními předpisy byl vzděláván pouze jediný typ kvalifikační přípravy sester, a to vysokoškolský obor Učitelství odborných předmětů pro střední zdravotnické školy, v té době ostatně realizovaný již pouze na jediné vysoké škole.

Závěr Závěrem lze konstatovat, že nová právní úprava z roku 2004,11 motivovaná mimo jiné nutností harmonizovat vzdělávání sester a porodních asistentek s předpisy EU, byla přijata nejméně s desetiletým zpožděním. Požadavky směrnice byly implantovány nejen do zákona, ale zejména do vyhlášky č. 39/2005 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na studijní

11. Zákon č. 15/1914 ř. z., o služebním poměru státních úředníků a státních zřízenců 12. Zákon č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči 13. Zákon č. 170/1950 Sb., o zdravotnických povoláních 14. Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních) Historie právní regulace povolání porodní asistentky je starší a výrazně odlišná od povolání sestry a vzhledem k rozsahu publikace se jí zde nelze zabývat. 2 Toto označení odbornosti se používalo právě do doby přijetí cit. právních předpisů v 50. letech, a beze změny na ně bylo navázáno v roce 2004 přijetím zákona č. 96/2004 Sb. 3 Úřední list ze dne 31. ledna 1953. Odborná způsobilost a výchova středních a nižších zdravotnických pracovníků. Věstník Ministerstva zdravotnictví, částka 15, s. 154. § 2–6 vyhlášky č. 40/1953 Ú. l., o odborné způsobilosti a odborné výchově středních a nižších zdravotnických pracovníků. 4 Schott H. Kronika medicíny. Praha: Fortuna Print, 1994. 5 § 8 vyhlášky č. 40/1953 Ú. l., o odborné způsobilosti a odborné výchově středních a nižších zdravotnických pracovníků. 1

programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání. Od závazných požadavků směrnice o uznávání kvalifikací je nutné odlišit doporučení Světové zdravotnické organizace pro evropský region,12 která nejsou právně závazná. Jde například o požadavek výhradně vysokoškolského vzdělání sester na bakalářské úrovni, požadavek pouze jedné úrovně sestry, ředitelem nebo vedoucím pracovníkem fakulty nebo katedry realizující kvalifikační studium sester má být kvalifikovaná sestra, učitelé musejí splňovat národní požadavky nejen na výkon povolání sester, ale být i držiteli akademické hodnosti na úrovni odpovídající požadavkům pro vysokoškolské učitele dané země a mít minimálně dvouleté relevantní zkušenosti z praxe v oboru, který učí. Klinická praxe by měla probíhat na pracovištích akreditovaných z hlediska zvyšování kvality péče. Lze konstatovat, že na rozdíl od směrnic EU Česká republika dosud plně nesplňuje doporučení Světové zdravotnické organizace.

§ 7 vyhlášky č. 40/1953 Ú. l., o odborné způsobilosti a odborné výchově středních a nižších zdravotnických pracovníků. 7 § 9–11 vyhlášky č. 40/1953 Ú. l., o odborné způsobilosti a odborné výchově středních a nižších zdravotnických pracovníků. § 3 zákona č. 170/1950 Sb., o zdravotnických povoláních. 8 Vyhláška č. 27/1954 Ú. l., o evidenci a povinném hlášení zdravotnických pracovníků. 9 § 53 a 53 cit. zákona. 10 Později sestry získávaly vysokoškolské vzdělání i v oborech Pedagogika – péče o nemocné, Péče o nemocné a Učitelství odborných předmětů pro střední zdravotnické školy. 11 Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). 12 Sestry a porodní asistentky ve službách zdraví – Evropská strategie WHO vymezující směry vzdělávání v oborech ošetřovatelství a porodní asistence. 6

Recenzovali JUDr. Dominik Brůha advokát Mgr. Milena Vaňková 1. LF UK v Praze

personální inzerce VÍCE POZIC bohumínská městská nemocnice, a. s., přijme do pracovního poměru všeobecné sestry, zdravotnické asistenty, radiologické asistenty a zdravotní laboranty. nabízíme: práci na plný úvazek v příjemném pracovním prostředí, ve stabilní společnosti, možnost dalšího vzdělávání a odborného růstu, motivační náborový příspěvek ve výši 20 000 Kč, možnost ubytování. Bližší informace podá vedoucí personálního oddělení – Lenka Theyerová, tel.: 596 096 318. Své nabídky zasílejte na e-mail: theyerova@nembo.cz nebo na adresu: Bohumínská městská nemocnice, a. s., personální oddělení, Slezská 207, 735 81 Bohumín, Starý Bohumín. MARKETINGOVÁ SPECIALISTKA prestižní soukromá poliklinika v centru prahy hledá na zkrácený úvazek zkušenou marketingovou specialistku pro další rozvoj kliniky a občasnou pomoc na recepci. žádáme zkušenost v oboru, plynulost AJ a naprosto profesionální vystupování a schopnosti. Nabídky formou CV zasílejte na e-mail: pospisilova@mjs.narodni.cz

VŠEOBECNÁ ZDRAVOTNÍ SESTRA Ldn praha 6 přijme všeobecnou zdravotní sestru s registrací do směnného provozu na plný úvazek. Nástup možný ihned. nabízíme platové zařazení dle platných tabulek, osobní ohodnocení po ukončení zkušební doby. Kontakt: pí Čtvrtečková, tel.: 725 520 820. DĚTSKÁ (VŠEOBECNÁ) SESTRA ordinace dětského lékaře (pLdd) v praze 4 hledá do svého týmu kolegyni na pozici dětské sestry. nabízíme: flexibilní pracovní dobu, možnost nástupu i na zkrácený úvazek, vhodné i pro matky s malými dětmi. Nástup možný po domluvě kdykoliv, nejdříve od 1. 9. 2015. Kontakt: e-mail: jaroslava.ondrakova@cabrnoch.cz

CHYBÍ VÁM LIDI?

Pro zasílání své personální inzerce využĳte naši e-mailovou adresu:

radkova.inzerce@ambitmedia.cz

angličtina dietary GuideLines for ostomy patients

An ostomy patient is in touch with a stoma care nurse who introduces him or her to the care of the ostomy and how to change the equipment. The stoma care nurse and the attending doctor provide the patient with general information regarding stoma care.

Patient: Good morning, nurse. I would like to ask what I can eat as I have had a stoma fitted? Nurse: Good morning, Mr Collins. Now you’ve had the surgery you should follow a low-residue diet and reduce or exclude consumption of food that can cause digestive problems. Patient: I see. What does that mean? Nurse: It is a low-fibre diet intended to help you reduce the load on the intestine. Therefore you shouldn’t eat food containing coarse fibre, such as wholemeal bread, legumes (e.g. beans and pulses), vegetables causing flatulence (cabbage, kale, cauliflower) and you should mechanically process fruit, vegetables and potatoes before eating them. This means you either

blend them, or finely grate them, or chew them carefully, and you should avoid food with hard skins and seeds. Patient: And can I eat meat? Nurse: Yes, you can, but only lean meat. Patient: And what about dairy products? Nurse: Yes, but only low-fat products, with less than 40 % fat. Patient: Ok, nurse. And what’s next... when the diet is over? Or should I follow it permanently? Nurse: Well, when we meet again, we’ll discuss what to do next. The diet of an ostomy patient is very individual. Generally speaking, it is recommended that you prepare your food by means of boiling, stewing or pot-roasting without fat. You should avoid roasting with fat, frying or adding roux (a mixture of fat and flour) as a thickening agent. You would benefit from eating small portions five to six times a day, not too hot, not too cold, and you should have suﬃcient fluid intake – 2–2.5 litres a day, drank separately from your food. Patient: Very well. I’m really curious about how I’m going to cope with it. Nurse: Don’t worry, I’m sure you’ll manage.

And if you need anything or have any questions, just call me. Patient: Thank you, nurse. Nurse: You’re welcome. See you soon. SLOVNÍ ZÁSOBA in touch → v kontaktu, ve spojení equipment → vybavení, zařízení attending doctor → ošetřující lékař low-residue diet → bezezbytková dieta, dieta s nízkým obsahem zbytků to exclude → vyloučit intended → určený; plánovaný, zamýšlený load → zátěž; břemeno; náklad; napětí coarse → hrubý, hrubozrnný; drsný wholemeal → celozrnný legumes → luštěniny kale → kapusta cauliflower → květák to blend → rozmixovat; míchat to grate → strouhat; skřípat (zuby) to avoid → vyhnout se, předejít čemu lean → libový; dietní dairy products → mléčné výrobky by means of → pomocí, prostřednictvím to stew → dusit (maso) to pot-roast → péct pod poklicí roux → jíška curious → zvědavý; podivný, zvláštní, kuriózní to cope with → zvládnout, poradit si

inzerce

Váš profesionální partner pro odborné

medicínské překlady a tlumočení

• Odborné překlady • Grafické zpracování překladů • Lokalizace software a www stránek • Tlumočení • Multimediální služby [ T ] + 420 384 361 300 [ M ] + 420 777 333 637 [ E ] info@traductera.com www.traductera.cz

www.ﬂorence.cz / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5, florence.redakce@ambitmedia.cz, tel.: +420 222 352 578 / Šéfredaktorka: Magda Hettnerová, DiS., e-mail: magda.hettnerova@ambitmedia.cz, externí redaktorka: Mgr. Helena Michálková, Ph.D. / Redakční rada: Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA, předsedkyně, Mgr. Hana Svobodová, Mgr. Lenka Gutová, MBA, Mgr. Galina Vavrušková, Bc. Vladěna Homolková, Bc. Tamara Starnovská, Mgr. Ivana Kirchnerová, RNDr. Romana Mrázová, Ph.D. / Grafická úprava: Josef Gabriel, Karel Zahradník / Vydavatel: Ambit Media, a. s., www.ambitmedia.cz / Ředitel vydavatelství: RNDr. Martin Slavík / Šéfredaktor zdravotnických titulů: Jan Kulhavý, e-mail: jan.kulhavy@ambitmedia.cz / Marketing: Mgr. Julie Langerová, DiS., gsm.: +420 725 826 434, e-mail: julie.langerova@ambitmedia.cz / Obchod: tel.:CMYK +420 724 811 983, e-mail: blanka.turinova@ambitmedia.cz, Mgr. Eva Sádlová, Oranžová: CMYK 0-72-100-0 Oranžová: Mgr. PMS 021Blanka Turinová, MBA, Šedá: 0-0-0-75 Šedá: CMYK 0-0-0-75 Šedá: PMS 7545 tel.: +420 605 208 985, e-mail: eva.sadlova@ambitmedia.cz / Personální inzerce: fax: +420 222 352 573, e-mail: radkova.inzerce@ambitmedia.cz / Tisk: AHOMI, s. r. o., U Louže 579, 250 67 Klecany / Předplatné: ČR: POSTSERVIS, oddělení předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, fax: 284 011 847, predplatne@ambitmedia.cz, infolinka 800 300 302, www.postabo.cz; SK: Mediaprint Kapa - Pressegrosso, a.s., oddelenie inej formy predaja, Vajnorská 137, 831 04 Bratislava, tel. +421 244 458 821, fax +421 244 458 819, predplatne@abompkapa.sk / Cena výtisku: 60 Kč, roční předplatné: 570 Kč / 31,90 eur / Časopis vychází 10krát ročně (v lednu a v červenci vychází dvojčíslo) / Registrace: MK ČR-E 16134, ISSN 1801-464X / Přetisk a jakékoliv šíření je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Redakce neodpovídá za jazykovou správnost inzerátů. / Copyright © Ambit Media, a. s., 2015

LINET

slaví 25 let

V letošním roce oslaví společnost LINET významné jubileum. Uplyne právě 25 let od doby, kdy ředitel ﬁrmy Zbyněk Frolík se svými společníky rozjel výrobu nemocniční techniky v Želevčicích u Slaného. Z počátku šlo o drobnější kovodělné výrobky, jako třeba klece a krmítka pro laboratorní zvířata. Už ale o dva roky později začal LINET dodávat kvalitní nemocniční lůžka do největší české nemocnice FN Motol. Za oněch 25 let se výroba, technologie a systém v LINETu vyvinuly v ultramoderní provoz, který snese srovnání s technologicky nejvyspělejším průmyslovým odvětvím – výrobou automobilů. Lůžka opouštějící brány LINETu jsou „vytuněná“ inteligentními technologiemi a praktickými funkcemi, díky nim už nejsou pouze pasivním prostorem pro hospitalizaci pacienta, ale aktivně podporují terapii a efektivně se podílejí na rekonvalescenci. Soﬁstikované produkty LINETu oslovily zákazníky ve světě i v nejnáročnějším prostředí

prestižních zdravotnických zařízení. Firma ročně vyrobí téměř 70 tisíc lůžek. České značce se daří držet krok se světovou špičkou v dynamických regionech, tradičně silný je v Evropě, v posledních letech ale výrazně boduje zejména na čínském, australském a latinskoamerickém trhu. V Americe, kde před čtyřmi roky založil LINET dceřinou společnost, skokově roste. Dceřiných společností má v současné době LINET celkem 15 a připravuje se založení dalších, například v Šanghaji se chystá.

Sídlo LINETu v době založení v roce 1990.

LINET v roce 2015.

Příběh LINETu připomíná americký sen. Prakticky z ničeho díky obrovské porci talentu, píle a chuti neustále se zlepšovat vyrostl podnik nejmodernějších parametrů neustále překonávající další mety, jak technické, tak ekonomické. Lůžka a další výrobky se pyšní unikátními a patentovanými řešeními, které posunuly celý obor na další úroveň, například zdvihový mechanismus sloupové jednotky. Výrobky LINETu nesklízejí pochvalný ohlas „jen“ v oboru, ale jsou dekorované nejznámějšími designérskými trofejemi (RedDot, IF Design, Národní cena za design), lůžka a samotný LINET jsou ceněny i pro svůj inovační potenciál (Česká hlava, Inovace roku aj.). LINET se stal vítězem prvního ročníku soutěže Hospodářských novin Firma roku a zakladatel LINETu Zbyněk Frolík získal prestižní titul Podnikatel roku. Na úspěchu se podílí i velmi důležitá filozofie firmy – neustále investovat do dalšího rozvoje především zaměstnanců a také do investičně nákladné moderní techniky a technologií. Ale není to jen vlastní rozvoj, který LINET systematicky podporuje. Pro vedení stojí velmi vysoko společenská odpovědnost, a proto přispívá na zajímavé vzdělávací a charitativní projekty. Právě v letošním roce, kdy se oslavuje čtvrt století od založení, věnuje LINET 1 milion korun potřebným v rámci Nadačního fondu LINET, který pracuje společně s nadací Charta 77 – Konto bariéry. WWW.LINET.CZ

Nové lůžko Eleganza 2 Usnadní Vám práci a zajistí bezpečí pacientům Nová generace standardních lůžek Eleganza 2 je přímým pokračovatelem linie nejúspěšnějších lůžek v historii LINETu a přináší celou řadu nových a unikátních řešení zkvalitňující péči o pacienty. Nadstandardní jsou bezpečnostní parametry, lůžko se vyznačuje vysokým stupněm ergonomie a intuitivním ovládáním.

Ještě bezpečnější a tišší postranice 4SAFE® Mobilift® – nejefektivnější podpora mobilizace Atraktivní design zvýrazní kvalitu Vaší péče

LINET spol. s r. o., Želevčice 5, 274 01 Slaný, Česká republika tel.: +420 312 576 400, fax: +420 312 522 668, e-mail: obchodcr @ linet.cz, www.linet.cz