LÁSKA A MÍR, NADĚJE A SNY, ANDĚLÉ A DÉMONI

„Kdyby oči neměly slzy, neměla by duše duhu,“ praví staré přísloví indiánského kmene Suskvehannoků. Celou Banksyho tvorbou se linou světla a stíny bytí. Jeho věty, postavy na zdech, plátna i instalace prostupuje silný, temný punkový duch a svérázný smysl pro humor, které přimějí člověka k zamyšlení a někdy i k úsměvu. „Humor znamená rozdvojení při aktu tvorby; připomíná hermu se dvěma tvářemi, přičemž jedna se směje té plačící na opačné straně,“ napsal italský spisovatel Luigi Pirandello. Tato definice jako by ilustrovala Banksyho vizi. Na některých Banksyho graffiti se objevují andělé a démoni, kteří podtrhují ošidnost samotné existence čímsi trpkým, ale zároveň pozitivním. Na Opilém andělovi si nebeská bytost prohlíží láhev s červeným křížkem. Anděl má svatozář a křídla, na nohou tenisky a v prstech cigaretu. Celkově působí jeho postava dojmem ztracené, zbloudilé duše, padlého anděla, přesto autentického a skutečného, je zrcadlem samotného lidství, nezapadajícím do konvenčních schémat slušné společnosti. Andělé v Betlémě znázorňují dva andílky, jednoho se šátkem přes ústa, druhého s čepicí na hlavě, kteří se snaží páčidlem rozervat zeď. Současně vyjadřují s touž intenzitou i pocit naděje a nezlomnou vůli bojovat.

V Londýně si pro změnu anděl v neprůstřelné vestě bedlivě prohlíží lebku, kterou drží v pravici; lebka má na sobě kšiltovku obrácenou dozadu. Ve svém rozjímání andílek téměř evokuje současného, punkového shakespearovského Hamleta, který se ptá po smyslu bytí.

147 Ozoneho anděl, Londýn, pocta streetartovému umělci Ozonemu, který roku 2007 tragicky zemřel. Svět kolem nás je nebezpečný; anděl či ďábel, na tom nesejde: každý potřebuje ochranu. 148–149 Banksyho graffiti na izraelské zdi na Západním břehu Jordánu. Každá zeď se dá prorazit.

Zubatá, smrtka s kosou na loďce, pochází z Banksyho rané tvorby. Nastříkal ji v bristolském přístavu přímo na loď Thekla, která se stala jakýmsi klubem, často hostícím hudební a umělecké akce. Jiná vyobrazení smrti v klasickém černém plášti s kápí a kosou v ruce mají místo tváře žlutý smajlík. Působí proto jako veselá smrt, onen úsměv v sobě ovšem zároveň skrývá cosi tajuplného a znepokojivého. Banksyho pohled na smrt? „Říká se, že člověk umírá dvakrát. Poprvé, když přestane dýchat, a podruhé o něco později, když někdo naposled pronese jeho jméno.“

150–151 Banksyho dílo z roku 2008 v tunelu v londýnské Leake Street pod nádražím Waterloo. Kdo by chtěl do nebe, pokud je plné nudných starců debatujících o tom, kolik andělů se vejde na špičku jehly?

151 Zubatá v Bristolu. Smrti sice nikdo neunikne, pro někoho ale může být i vysvobozením.

152 Smrt je nevyhnutelná, užívejte si života. 153 Před smrtkou není úniku, navštíví každého, proto si užívejte život, dokud můžete.

Podobně rozporuplně nejspíš Banksy vnímá i lásku. Na jednom graffiti další z jeho krys maluje srdíčko; je spokojená a šťastná. Jiné zachycuje holčičku s tajemným výrazem – tváří se roztomile, nebo trpce? Pod ní čteme slova: „Panebože, to je tak rozkošné / Jak prostě kreslíš na věci a neustále myslíš na sebe.“ V díle nazvaném Nevolnost lásky zvrací dívka v teniskách, černých šatech a s vlasy svázanými do drdolu spoustu sytě rudých srdíček. V jiných dílech se objevuje červené srdce převázané obvazem nebo v podobě balonku vznášejícího se k nebi.

154 Banksyho výtvor v newyorském Brooklynu. Červený balonek pokaždé vyvolá úsměv na tváři.

155 Krysa maluje univerzální symbol lásky.

V díle Dobře zavěšený milenec na zdi domu v bristolské Frogmore Street se muž dívá z okna a za ním stojí s ustaraným výrazem jeho polonahá manželka. Na okenní římse zoufale visí naháč, který se zakrývá, jak nejlíp to jde. V Banksyho dílech je samozřejmě k vidění i temnější strana lásky, a možná i parafráze či metafora oné drsné stránky každé existence, kde nic není, jak navenek vypadá, a kde se často skrývají tajemství.

156 Milenci s růží. Vše prozrazuje řeč těl, do tváří jim ani není nutné vidět. , Bristol. Milenec se skrývá pod oknem, ale manžel se dívá špatným směrem. Dobře zavěšený milenec 157

Při své umělecké stáži v New Yorku v roce 2013 nastříkal Banksy na vrata striptýzového klubu Hustler patřícímu Larrymu Flyntovi graffiti muže, který očividně čeká na svou milou; v ruce drží pugét rudých květin, z nichž pomalu opadávají okvětní lístky. Jeden umělecký kritik prohlásil, že Banksyho záměrem bylo pochopit, jak kapitalismus a dominantní posedlost penězi dokážou na úkor města zabíjet romantiku a lásku. Banksy, jak je jeho stylem, na tento komentář neodpověděl. Samotné striptérky, stejně jako mnozí kolemjdoucí i mnozí zákazníci, se každopádně náramně bavily tím, když u graffiti pózovaly pro fotky. Tento nastříkaný muž svým beznadějným čekáním bezpochyby vyvolává city a něhu, a to možná i v temnotě nejedné zbloudilé duše. „Někteří lidé chtějí udělat ze světa lepší místo. To já z něj chci udělat jenom lépe vypadající místo. Pokud se vám to nelíbí, můžete to přemalovat!“ nechal se slyšet Banksy.

Striptýzový klub Hustler Larryho Flynta v New Yorku. Muž čekající s kyticí na svou milou.

Mobilní milenci, Bristol. Realita dnešní doby: dvojice se objímá, zároveň ale oba komunikují i s dalšími lidmi.

Dne 14. února 2020 nachystal Banksy na svátek svatého Valentýna na zdi domu v bristolském Bartonu Hillu něco výjimečného. Už po pár dnech bylo dílo poničeno a počmáráno. Banksy na Instagram napsal, že mu to nevadí, že ho to vlastně i těší, protože prvotní skica byla mnohem lepší. Původní dílo zobrazovalo dívku střílející z praku k nebi, na němž vybuchuje exploze rudých růží připomínající ohňostroj. Je tedy Banksy nakonec nejen zapálený aktivista, ale i něžný romantik? Roku 2004 v londýnském Soho všechny nečekaně zaskočil milostnou básní nazvanou Milostná báseň:

Nejen pátravým pohledem i sladkými a něžnými polibky dotkly se naše duše ve vzrušivém úžasu.

A když jsem procitl z hlubokého a radostného poklidu spatřil jsem, jak toneš v ranním světle a mlčky si čteš všechny zprávy na mém mobilu. –BANKSY

Romantický duch čiší z mnoha Banksyho děl, jejichž nálada a myšlenka bývají občas hravé, občas melancholické, ale stále dráždivé. Čas od času se u něj objeví nekonečná touha po míru a naději. „Včera v noci se mi zdálo, že jsem něco namaloval na Měsíc. Možná to není až tak špatný nápad,“ svěřil se jednou.

Svátek svatého Valentýna v Bristolu. Jde o úžasné dílo: obě části dělí nemalá vzdálenost, přesto tvoří jeden celek.

„Nejdůležitější jsou děti. To ony jsou skutečné lidské bytosti,“ praví přísloví indiánského kmene Lakotů. „V každém z nás je malý chlapeček, jenž má v sobě nejen rozechvělost, jak se domníval už Kebés Thébský, který to poprvé objevil u sebe, ale rovněž slzy a radost,“ prohlásil italský spisovatel Giovanni Pascoli v domnění, že se v dospělém člověku vždy skrývá dětská duše. Také v Banksyho dílech často figurují postavy dětí. A ačkoli jsou opakovaně nástrojem politického nebo společenského protestu, představují i symboly lásky a míru, nadějí a snů. Velké oblibě se těší Banksyho graffiti Dívka s balonkem, které se objevilo na různých místech, různých materiálech a při různých příležitostech. Holčička s vlasy i šaty čechranými větrem ukazuje na balonek ve tvaru srdce, který jí právě uletěl a mizí v dáli. Občas vše doplňovala slova „Naděje umírá poslední“. Velmi něžné, byť prodchnuté značnou dávkou hořkosti a sarkasmu, je dílo Děti války. Na tomto graffiti stojí proti sobě dvě děti: hoch za zády schovává kytici, dívka kyj s trny.

I na dlouhé zdi oddělující Západní břeh Jordánu od Izraele vytvořil Banksy několik děl zpodobňujících děti, které se všemožně snaží bariéru překonat: jedno ji chce přeletět zavěšené na baloncích, další se chystají prolézt trhlinami, které odhalují fotorealisticky ztvárněné pozemské ráje.

Graffiti v Bristolu: být dítě ještě automaticky neznamená být hodný člověk.

Na americký sen Banksy nevěří, nebo aspoň ne na jeho klasickou podobu, často oslavovanou Hollywoodem. V jednom z jeho děl se poněkud ztraceně vyhlížející muž dosud se štětkou v ruce dívá na bílou zeď, na niž právě namaloval heslo „JDI SI ZA SVÝMI SNY“. Tento nápis je přepsaný slovem ZRUŠENO, vyvedeným bílými písmeny na červeném pozadí. Ať už byla v tomto případě Banksyho vize jakákoli, chtě nechtě se sám stal ztělesněným snem a vzorem pro všechny nové generace pouličních výtvarníků, pro spoustu mladých lidí, pro aktivisty i vizionáře, pro ty, kteří věří na sílu myšlenek a kteří možná i díky němu nalezli odvahu přikročit k činu. Stejně tak je vzorem mnohým dalším, jimž došla nepřijatelnost situací, problémů a nespravedlností teprve poté, co zahlédli jeho díla někde na zdi, na autobusové zastávce, ve vlaku nebo na internetu.

Banksy je v každém případě člověk, který se nevzdává. Na jedné zdi vyjádřil tento postoj zcela jasně. Vedle graffiti muže s kbelíkem a štětkou v rukou napsal: „VÍTĚZOVÉ… NEJSOU TI, CO NIKDY NEPROHRAJÍ, ALE TI, CO TO NIKDY NEZABALÍ.“ Jaký je Banksyho největší sen? Nejspíš to, co vtělil přímo do své knihy Wall and Piece: „Představte si město, kde by graffiti nebylo nelegální, město, kde by si každý mohl malovat, co by chtěl. Kde by každá ulice hýřila milionem barev a krátkých nápisů. Kde by čekání na autobusové zastávce nikdy nenudilo. Město, kde by si každý připadal vítaný, nejenom realitní agenti a velkopodnikatelé. Představte si takové město a přestaňte se opírat o zeď – je totiž vlhká.“ Kdo ví? Banksymu už se podařilo splnit nejeden neproveditelný úkol… Kdo ví? Třeba se jednoho dne změní jeho sen ve skutečnost.

166–167 Dílo v Bostonu: nikdy se o svoje sny nenechte připravit, nikým a ničím.

168–169 Vypustila holčička balonek, nebo ho chce s nataženou rukou chytit? V životě záleží na úhlu pohledu.