POLITICKÁ A SPOLEČENSKÁ ANGAŽOVANOST, POSLÁNÍ NA CELÝ ŽIVOT

„Kdyby všichni bojovali jen z přesvědčení, nebylo by válek,“ napsal ve Vojně a míru Lev Nikolajevič Tolstoj. „Pozvednout v západní demokracii anonymně hlas a dovolávat se věcí, v něž nikdo jiný nevěří – jako je mír, spravedlnost a svoboda –, si žádá značnou dávku odvahy,“ píše Banksy ve své knize Wall and Piece.

Svá sdělení vyjadřuje naprosto jasně od samého počátku. Jeho díla otevřeně pranýřují řadu politických a společenských norem. Díky šablonové technice se v nich neklamně temný, politický charakter snoubí s důvtipnou satirou a výsledkem je silné sdělení, které rozhodně neprojde bez povšimnutí.

Pro Banksyho představují street art, graffiti, psaní i jakákoli jiná forma pouličního umění silné zbraně pomsty. Jsou vlast ně „pomstou“ podskupiny „neviditelných“, všech těch, které státní moc až příliš často zcela opomíjí. Jsou pomstou proletariátu a lidu. V Banksyho očích poskytuje pouliční umění každému jednotlivci příležitost k prosazení se tváří v tvář umění privilegovanému, které se už dlouho považuje za to „jediné pravé“ – a k němuž má po generace přístup pouze malá elita. Umělečtí kritici a muzea ho posuzují a chválí podle obecných „pravidel“ společnosti. Naopak streetartoví umělci přicházejí z ulice; zpravidla se vypracovali zcela sami a občas ani nedokončili akademická studia. A pokud někteří z nich chodili na prestižní školy, v každém případě museli nesmírně dřít, aby se prosadili, přičemž sílu čerpali pouze z naléhavosti vlastní tvorby a z podpory lidí, kteří oceňují jejich hodnotu a jejichž srdce a uznání si získali.

Díky pouličnímu umění může Banksy bezprostředním sdělením bez cenzury příměji promlouvat k širokému obecenstvu, tedy alespoň dokud úřady nenařídí danou zeď vyčistit a smazat tak obecně platné dílo, na které se donedávna pohlíželo jen jako na bezcenný a nevhodný projev vandalství. Právě z tohoto důvodu jsou dnes mnohé Banksyho výtvory, zvlášť ty rané, nenávratně ztraceny. „Autobusové zastávky jsou pro předvádění výtvarných děl mnohem zajímavější a vhodnější než muzea. Graffiti má větší šanci něco znamenat nebo něco

změnit než cokoli uvnitř budov. Pomocí graffiti se rozpoutávají revoluce, zastavují války. Obecně je hlasem lidí, kterým nikdo nenaslouchá.“

Vulgární polda: Pohlíží takhle policie na právní řád? Má pocit, že pro ni zákon neplatí?

„Graffiti je jedním z mála nástrojů, které člověk má i ve chvíli, kdy nemá téměř nic. A i když nepřijdete s obrázkem, který odstraní světovou chudobu, můžete aspoň někomu při močení vyvolat úsměv na tváři,“ myslí si Banksy.

Street art stále nabývá na hodnotě. Několik výtvarníků se proslavilo a řada jejich děl se draží na aukcích za značné sumy. Pouliční umělci získávají čím dál větší moc a jejich hlasy jsou lépe slyšet, když vyjadřují politické sdělení nebo když se jednoduše chtějí podělit o pocity a nálady. Dokonce i samotné státy přehodnocují pravidla a zákony, byť velice pomalu. Úřady začínají víc přemýšlet, než se rozhodnou zasáhnout. V kostce řečeno: věci se mění.

Pro Banksyho je graffiti také politickou poezií. Během své umělecké stáže v New Yorku roku 2003 zmínil v nápisu na modrých dveřích v brooklynském Greenpointu řeckého filozofa Platona: „MÁM TEORII, ŽE JAKÁKOLI VĚTA MŮŽE PŮSOBIT HLUBOKOMYSLNĚ, PŘIPÍŠETE -LI ZA NI JMÉNO MRTVÉHO FILOZOFA,“ Platon.

Graffiti představuje nástroj svobodného vyjadřování od starověku. Existovalo už v dobách starých Egypťanů a Římanů. Současné graffiti – díla vytvořená barvami ve spreji – se začalo objevovat počátkem šedesátých let ve Filadelfii a následně „nakazilo“ i New York, kde ozdobilo vagony metra. Tehdejší newyorský starosta John Lindsay mu jako první vyhlásil roku 1972 válku.

I přes represivní opatření se v osmdesátých letech dokázali prosadit umělci jako Keith Haring nebo Jean -Michel Basquiat a Paříž pro změnu roku 1981 zaplavila tvorba Bleka le Rat, který Banksyho inspiroval svými postavami krys. Graffiti je od počátku rovněž součástí hiphopové kultury, zrozené roku 1973 v Bronxu; rychle se rozšířila z ghett, z nichž většina umělců vzešla. Umění se nedá zastavit, podobně jako se nedají zastavit myšlenky. Ty se podobají neutuchající žízni po svobodě. Čím víc se je někdo snaží potlačovat, omezovat, tím víc nabývají na síle.

Všechna svá umělecká díla prosazující „svobodu graffiti“ vytvořil Banksy v témže duchu, v jakém současná západní společnost podporuje a chrání svobodu myšlení, slova a projevu. Svou pozornost stále upírá ke graffiti a pouličnímu umění a jejich schopnosti být svobodné a legální. Na zdi v Londýně, San Franciscu i jinde nastříkal nápis „PROSTOR PRO GRAFFITI“. Roku 2006 na londýnské Pentonville Road oslavil spuštění

HORKÉ LINKY PRO ODSTRAŇOVÁNÍ GRAFFITI. A na podporu svobodného umění vůči umění institucionalizovanému umístil roku

2002 před londýnskou galerii Tate Modern lapidární sdělení „POZOR, BRAK“.

Banksy je přesvědčený, že ani billboardy, které jsou ve veřejném prostoru úplně všude, nedávají lidem možnost volby. Nevyhnutelně je vnímá úplně každý. Jakožto majetek osob, které daný prostor obsadily, je lze odstranit, přesunout, přepracovat či přetvořit. Opětovně využít pro vlastní potřebu a potěšení. V knize Wall and Piece umělec beze stopy pochybnosti prohlašuje: „Žádat o povolení je jako prosit, jestli si můžete nechat kámen, který vám někdo zrovna hodil na hlavu.“

Mezi lety 2002 a 2005 nechával na mostě v londýnském Shoreditchi jasná sdělení proti reklamním plakátům, z nichž nejznámější je patrně nápis „DALŠÍ BLBÁ REKLAMA“.

Svůj názor na tuto problematiku vyjádřil i otevřeněji: „Den co den vyrážejí do ulic šmejdi, kteří hyzdí tohle skvělé město. Nechávají po sobě idiotské klikyháky, vměšují se lidem do života a vyvolávají v nich pocit hnusu a studu. Jenom berou, berou, berou a sami nic nedávají. Jsou zlí a sobečtí a ze světa dělají nepěkné místo k životu. Říkáme jim reklamní agenti a urbanisti.“

Banksyho tvorba byla odjakživa nelegální, ohrožovala systém jako takový. Zabývá se celou řadou politických témat, často velmi třaskavých. Jiná přitáhla všeobecnou pozornost díky tomu, že – jak tomu u vizionářů často bývá – Banksy disponuje schopností předvídat dobu a dohlédnout daleko za vnějškové zdání i proměnlivou realitu současnosti. Dokonce bývá přirovnáván k modernímu Voltairovi, jelikož i ty nejpalčivější problémy dneška dokáže pojednat ve sžíravém duchu a s pronikavou satirou, s lehkostí výrazu a vizuální ironií, jejichž cílem je vývoj kolektivního vědomí. Banksy do svých děl vtěluje jasná sdělení, občas inspirovaná osobnostmi, které ho myšlenkově ovlivnily: „Buď sám tou změnou, jíž chceš ve světě dosáhnout,“ Gándhí. „STŮJ SI ZA SVÝM, I KDYŽ SE NEMÁŠ O KOHO OPŘÍT.“ Tato slova umělec umístil vedle jedné ze svých nejznámějších šablonových maleb, na níž mladý demonstrant hází kytici.

Součást nesnesitelného světa představují v Banksyho očích i bezpečnostní kamery, jelikož místo aby zaručovaly bezpečí, plní v zásadě kontrolní funkci.

Zcela zjevně a otevřeně se staví proti všem systémům, jejichž cílem je ovládat život jednotlivce. Zahájil proto osobní boj vůči veškerým bezpečnostním kamerám. Představují „nepřítele číslo jedna“ všech pouličních umělců – a ti si kvůli nim osvojili umění dokonalé kamufláže. Banksyho graffiti krys, ale i některé další instalace neúnavně podrývají a zpochybňují zbytečné podoby sledování lidí. Například na londýnské Tottenham Court Road vytvořil pouliční skulpturu, na níž kolem kamery krouží černí ptáci. Vše pak doplňuje nápis: „NA CO ČUMÍŠ?“ Podobně také v hrabství Gloucestershire, kde leží sídlo britské zpravodajské organizace GCHQ, která může odposlouchávat veškeré telefonické rozhovory, obklopil telefonní budku motivy znepokojivých špionů.

I v době, kdy byl americký prezident Barack Obama na vrcholu popularity, ho Banksy neváhal kritizovat za „strategii vraždění pomocí dronů“ i za nové státní sledovací systémy. „POKUD NAPOPRVÉ NEUSPĚJEŠ – PŘIVOLEJ VZDUŠNÝ ÚDER,“ napsal roku 2010 na bílou zeď mezi North Beach a Čínskou čtvrtí v San Franciscu. Poblíž těchto slov se nacházelo graffiti člověka v nátělníku a kraťasech, s kšiltovkou a plynovou maskou.

84 Na co čumíš? Graffiti vedle bezpečnostní kamery v Londýně. Dnes je všude tolik kamer, že by se o tom autorovi románu 1984 Georgi Orwellovi ani nesnilo.

85 Jedná se sice o veřejnou telefonní budku, znamená to ale, že mají úřady právo vás odposlouchávat? Toto graffiti se objevilo roku 2014 na boku domu v Cheltenhamu v hrabství Gloucestershire.

Už v raném díle The Mild Mild West, které roku 1999 vzniklo v Bristolu, vyjádřil Banksy zklamání z práce policejních orgánů znázorněním medvídka vyzbrojeného zápalnou láhví, kterou se chystá vrhnout proti strážcům zákona. Na jiných graffiti podobně cílil na královskou gardu, a dokonce i na samotnou královnu. Tyto symboly moci a konzervativního ducha se řadí k jeho oblíbeným námětům. Nebojácný a odhodlaný postoj se objevuje v mnoha jeho dílech.

Pár příkladů? Policista šňupe „lajnu“ kokainu. Dva policajti se vášnivě líbají. Jiný britský policista urážlivě vztyčuje prostředníček. Příslušník královské gardy močí na zeď, o níž má opřenou pušku, a netečně pozoruje diváka. Policista pokutuje dívku, která pod bundou schovává bomby a zbraně. A další polda s úsměvem na rtech třímá v rukou zbraň. Na jiném díle se královna Alžběta proměnila v neobvyklou punkerku s výrazným barevným symbolem na tváři připomínajícím Davida Bowieho. Jinde zase královna Viktorie sedí na neviditelné tváři dívky v podvazcích a jehlách, s níž provozuje sexuální akt. V londýnském Notting Hillu a posléze i na dalších přepracovaných místech se objevuje graffiti gardisty, který píše na zeď slova „God save the queer“. Jde o parafrázi tradičního sousloví „God save the queen“ (Bůh ochraňuj královnu), avšak upravenou na podporu gayů. Na dalších zdech je královna Alžběta zachycena s tváří opice nebo s plynovou maskou. To princeznu Dianu ztvárnil Banksy jinak. V jednom díle se její tvář objevuje na sérii desetilibrovek s umělcovým podpisem.

Královna pojatá moderně po vzoru Davida Bowieho (jeho postavy Ziggyho Stardusta). Stejně jako Bowie veřejně vystupuje; stejně jako Bowie požívá úcty.

fiti se nachází v Bristolu. Policie si musí uvědomovat nebezpečí, které může přijít od kohokoli a kdekoli, i když dotyčný působí sebepřátelštěji. Toto graf

Působí velice příhodně, že tenhle šňupající policista je nastříkaný na zdi záchodků v centru Londýna.

92 Kdybych byla policistkou, nevěděla bych, co si s balonkovým psem Jeffa Koonse počít. Banksyho dílo v kanadském Torontu. m Glastonbury. 93 Také v Anglii mají policisté dojem, že musejí každého zastavit a prošacovat, třeba i tuhle holčičku z graffiti v somersetské

Můstek špatné války: Chtějí nás policisté na tomhle můstku v Londýně chránit, nebo ovládat?

Hodlají policisté tuhle dívku s fotbalovým míčem na graffiti v Glastonbury chránit?

Je zajímavé, že na těchto dvou dílech je evidentně policista v americké uniformě s dobrmanem a obuškem. (Zastav mě, než zase něco namaluju; K čertu s policií)

U Banksyho stojí vždy v popředí anarchistické smýšlení. Písmeno „A“ značící anarchii patří k jeho opakujícím se symbolům, jeho krysy je často malují na protestní transparenty. Jedním z Banksyho nejzajímavějších děl je to, na kterém starostlivá maminka upravuje synovi, punkovému demonstrantovi, červený šátek přes tvář a vše doprovází nápis: „NEZAPOMEŇ SI SNÍST OBĚD A ZTROP NĚJAKOU VÝTRŽNOST.“ Stranou nemohla

zůstat ani revoluční ikona Che Guevara. Pod železničním mos-

tem na londýnské Portobello Road ho Banksy zvěčnil na rudém pozadí v černých brýlích se znakem dolaru na sklech. Jak postupně přibývají mnohá další podobná graffiti, barva se časem ztrácí a obraz se rozplývá. Na tomto místě se obvykle konají trhy, kde se prodávají trička a další suvenýry s Che Guevarovou podobiznou. Banksy chtěl poukázat na negativní aspekt ne konečného recyklování ikony pro komerční účely.

Jsou i pokojské symbolem revoluce? Nebo spíš symbolem vykoupení a pomsty, jako by šlo o špionky vyslané „v utajení“ do světa, který dobře znají, ale který jim zůstává prakticky nedostupný? Ačkoli je lze považovat za bezvýznamné, vidí úplně všechno. Znají tajnosti anonymních hotelových pokojů; jsou „neviditelné“ a mlčenlivé. Jsou svědkyněmi nejintimnějších okamžiků lidské existence.

Jedním z nejoblíbenějších Banksyho graffiti je právě to, na němž pokojská s lopatkou na smetí v ruce zvedá roh koberce či okraj bílého prostěradla, pod nímž není vidět nic než zeď. Patrně ho inspirovala jistá Leanne, Banksyho slovy „velice rázná žena“, která mu jednou uklízela v pokoji motelu, kde nocoval.

Toto dílo nazvané Zameť to pod koberec se poprvé objevilo roku 2007 na zdi galerie White Cube ve východním Londýně, odkud sice záhadně zmizelo, umělec ho ale znovu vytvořil na několika jiných místech v odlišných situacích.

Zameť to pod koberec. První pravidlo politiky, politiků a zpravodajských agentur.

Dalším podobně pozoruhodným ženským subjektem, využívaným pro politická témata, je pro něj Mona Lisa Leonarda da Vinciho. Banksy vytvořil řadu graffiti její tváře, na nichž z ní udělal Usámu bin Ládina s plnovousem, případně s raketometem na rameni.

Nositeli společenských a politických sdělení či míru a naděje můžou být u Banksyho také děti. Prostupují celou jeho tvorbou. Pár příkladů skvostných graffiti? Na hromadě zbraní stojí chlapeček s medvídkem v ruce a holčička, nad jejichž hlavami se vznáší červený balonek ve tvaru srdce. Jiný hošík se slamákem na hlavě, tentokrát u Regent’s Canalu v londýnském Camdenu, mlčky chytá ryby hned vedle cedule s nápisem „Zákaz rybolovu“. Jinde zase dívenka drží v náručí velikou pumu.

102 Děti na zbraních: Když mají možnost, hrají si děti kdekoli.

103 S pumou v náručí: Dívka držící bombu pochází z protiválečných plakátů z roku 2003.

104–105 Na houpačce: Ukázka toho, jak dokáže umělec uchopit tuctové, nudné slůvko, jako na tomto parkovišti v Los Angeles, a přetvořit ho v umělecké dílo.

Graffiti na stěně jednoho parkoviště v centru Los Angeles zachycuje holčičku sedící na houpačce zavěšené na písmeni A ve slově PARK. U pláže v anglickém Brightonu pro změnu vykukuje klučina se zmrzlinou, z níž trčí váleček dynamitu. V Barceloně se zase objevuje dívka ve školní uniformě s tváří chráněnou plynovou maskou. V losangeleském Westwoodu vytvořil Banksy graffiti dítěte s obrácenou kšiltovkou na hlavě; hoch stojí na louce, vyvedené křídou se zelenou trávou a červenými kvítky, a kulometem s nábojovým pásem plným munice sebevědomě míří na nebe.

Zaujmout politický postoj proti válce a zkáze, kterou může přivodit, bylo pro Banksyho vždy zcela zásadní, nikdy se nevyhýbal výjevům nejchmurnější podoby existence: smrti.

106–107 Kluk s kulometem na zdi v Los Angeles neválčí; svými barevnými náboji tvoří umění. Právě takhle vnímá Banksy účel zbraní.

Banksyho dílo v Los Angeles: Moc se nikdy nerozpakuje cenzurovat myšlení, bez ohledu na to, jak nevinně působí.

„Zeď je nesmírně mocná zbraň. Je to jedna z nejohavnějších věcí, kterou můžete někoho ztrestat,“ domnívá se Banksy. Při mnoha příležitostech zdůrazňuje nelidskou povahu zdi na Západním břehu Jordánu. Jedním dílem vytvořil idealizovanou vizi světa, v němž má zeď otvory, což dokládá pozitivní sílu umění. Na jiném graffiti si hrají dvě děti s kyblíčkem a lopatkou a nad nimi se ve zdi otvírá průrva odkrývající bujnou tropickou krajinu. Existuje rovněž postava demonstranta vrhajícího květiny doprovázená slovy „BANKSY V BETLÉMĚ“. Betlém je Banksyho srdci blízký, často se do něj vrací, dokonce v něm otevřel svůj Obezděný hotel.

Nesnáší nespravedlnost a násilí. Po skandálu, při němž vyšly najevo bídné podmínky, v nichž museli žít v internačním táboře ve Guantánamu vězni obvinění

z terorismu, a mučení, jemuž je podrobovali, vytvořil Banksy roku 2007 v londýnském Islingtonu graffiti klečícího vězně v oranžovém mundúru s pouty na rukou a černou kuklou na hlavě. Obraz okamžitě oběhl země-

kouli a vyvolal všeobecné rozhořčení vůči americké vládě.

Zeď v Betlémě na Západním břehu Jordánu. Tato bariéra má oddělovat, děti si ale udělají hřiště kdekoli.

K boji proti nespravedlnosti využívá Banksy veškeré dostupné prostředky. Britskému rapperovi Stormzymu vytvořil pro vystoupení na festivalu v Glastonbury roku 2019 „neprobodnutelnou“ vestu se symbolem britské vlajky. Jak uvedl Banksy na Instagramu, vybral si tohoto muzikanta, protože prý sdílejí stejnou vizi. Účelem vesty bylo veřejně odsoudit rostoucí kriminalitu v Británii a rasovou nerovnost, která zůstává součástí právního řádu Spojeného království.

Důležitými tématy jsou pro Banksyho i imigrace a rasismus. Roku 2019 vytvořil v Calais, kam stále přijíždí velké množství migrantů, graffiti Steva Jobse s počítačem v ruce a rancem přes rameno. Patrně jím narážel na skutečnost, že Jobs byl synem syrského muslima, který uprchl do Spojených států. Podobné sdělení zanechal i roku 2016 v podobě Cosetty, dívenky z muzikálu Bídníci, která shlíží z chaosu na zdi francouzského velvyslanectví v Londýně. QR kód po levé straně díla odkazuje k policejní razii vůči migrantům v calaiské „Džungli“ pátého ledna téhož roku.

V roce 2018 vytvořil dílo Vote to Love (Hlasujte pro lásku) odkazující k rozhodnutí Velké Británie z června 2016 opustit Evropskou unii. Inspirovala ho výzva v opačném duchu, „Vote to Leave“, slogan politické kampaně vybízející lidi hlasovat proti sjednocené Evropě. I během tohoto boje si našel způsob, jak se vysmát institucím i konceptu elitního umění. Námět na toto dílo poslal Královské akademii pod pseudonymem a ta jej odmítla; ani ne tak kvůli vnitřní hodnotě díla, ale spíš proto, že autora vůbec neznala. Když se ukázalo, že Vote to Love vytvořil Banksy, zcela změnila názor.

Steve Jobs přináší do uprchlických táborů v Calais potraviny a ošacení (a taky Apple Macintosh), zároveň ovšem setrvává v bezpečí vzdálené Ameriky – chce si udělat dobrou reklamu, aniž by si ušpinil ruce.

Rudý plášť halící postavu svobody v sedle koně. Vzápětí doplnily Banksyho pařížské dílo další výtvory.

116 Duch Francouzské revoluce s potrhanou vlajkou v pozadí u francouzského velvyslanectví v Londýně.

117 Parafráze Géricaultova kultovního mistrovského díla Vor Medúzy z Louvru.

V květnu roku 2017 namaloval umělec na zeď trajektového terminálu v anglickém Doveru, považovaném za bránu do Evropy, velký modrý prapor s kruhem žlutých hvězd (vlajku Evropské unie), aby vyjádřil svůj nesouhlas s brexitem. Na vy sokém žebříku stojí dělník vyzbrojený kladivem a dlátem, který jednu z hvězd odstraňuje. V noci z 25. na 26. srpna dílo záhadně zmizelo, než ho Banksy stihl dokončit. Obrázek, který zveřejnil na Instagramu, ukazuje, že se chystal evropskou vlajku rozervat na cáry a ponechat pouze bílou zeď a dělníka na žebříku opracovávajícího tutéž osamělou hvězdu, která na místě zůstala.

Dělník na žebříku postupně ničí symboliku EU, snaží se ovšem zbytečně; Unie se ničí sama.

Nástěnná malba v Doveru a britský odchod z EU. Opravuje dělník kruh hvězd, anebo ho ničí?

Jednu z největších hrůz, která lidstvo postihla, představuje pro Banksyho kapitalismus. Na jednom graffiti má podvyživené dítě na hlavě posazenou žlutou korunku s nápisem „Burger King“. V jiném Banksyho díle se objevuje utíkající dívenka popálená za války ve Vietnamu napalmem a tragicky proslavená fotografem Nickem Utem, již drží za levou ruku Ronald McDonald a za pravou Mickey Mouse. Na protest proti firmě McDonald’s Banksy roku 2004 všechny překvapil improvizací na londýnském Piccadilly Circus: „McDonald’s krade naše děti.“ Tento slogan doprovázela nafukovací panna s rysy dítěte unášená po nebi velkým červeným balonem, na němž se skvělo známé žluté písmeno „M“.

122 Vpád nadnárodních potravinářských řetězců do chudých afrických zemí – jaký to kontrast.

123 Vliv Ameriky: Ronald McDonald, Mickey Mouse a malá Vietnamka vyfotografovaná po útoku napalmem, to vše z americké dílny.

V Los Angeles vytvořil Banksy graffiti neandrtálce s podnosem plným jídla a pití z restaurací s rychlým občerstvením. Na jiné jeho malbě loví skupinka domorodců nákupní vozíky ze supermarketu ztracené v buši. Banksy rovněž zkritizoval velký britský obchodní řetězec Tesco a jeho prudkou expanzi. Na krásném graffiti staví dítě s kloboučkem, slunečními brýlemi a lopatičkou hrad z písku. Na jeho věži vlaje britský prapor a pevnostním zdem vévodí nápis „Tesco“.

Banksy opakovaně dokazuje svou jasnozřivost. Jeho Dívka u bankomatu znázorňuje holčičku, kterou si robotická ruka automatu na peníze bere téměř jako rukojmí. Dílo vzniklo roku 2007 krátce před nástupem globální finanční krize, která podle odhadu Anglické národní banky stála 2,8 bilionu dolarů a jejímž následkem přišla řada rodin na mizinu, zejména kvůli nehoráznému chování mnohých bank. Podobné sdělení vyjadřuje také jeho potkan převlečený za bankéře s kufříkem, kravatou, a dokonce i s deštníčkem podtrhujícím jeho „firemní“ eleganci. Vedle něj se objevuje nápis „AŤ JEDÍ CRACK“. Dílo vzniklo v listopadu roku 2008 na zdi v Soho. V roce 2010 vytvořil Banksy v newyorské Cedar Street nedaleko finančního centra Wall Street graffiti doktora, který stetoskopem poslouchá velké srdce v nápisu „I LOVE NY“. V témže duchu pak na jednu londýnskou zeď nastříkal slova: „Omlouváme se! Životní styl, který jste si objednali, není momentálně skladem.“

To už jsme se primitivnímu člověku tolik vzdálili? Důležité jsou pro nás kožené boty a jídlo s sebou. Šablonové graffiti v Los Angeles.

. Zamoření planety člověkem je totální a globální. Jejího znesvěcení není ušetřeno jediné místo a příčinou je konzumní společnost Nákupní vozíky, 2006.

128 Hrady z písku tvoří říši firmy Tesco. Kdy se asi rozpadne?

129 Hold nakupování a nesmírně vlivné nákupní mašinérii. Obchod se stává bohem; obchod je spjatý s národem, nikoli země nebo monarcha.

130 Stroj na peníze: Bankomat ve zdi svou gigantickou robotickou rukou připravuje holčičku o duši.

131 Potkan s deštníkem a nápisem Ať jedí crack v New Yorku symbolizuje laxnost veřejnosti vůči dobrým skutkům.

Banksy říká, že „turismus není divácký sport“. Za každou cenu se staví proti turismu, respektive proti druhu konzumního turismu typického pro lidi, kteří cestují proto, aby „šli s módou“, ne proto, aby poznávali nová místa a kultury. „TADY NENÍ CO FOTIT“ nastříkal na zeď u Seiny v Paříži nedaleko Eiffelovky, na stěnu s výhledem na operu v Sydney či na podstavec kandelábru u Temže naproti londýnskému Big Benu.

132 Tady není co fotit: V dnešní společnosti se příležitosti k fotografování naskýtají všude kolem.

132–133 Omlouváme se! Životní styl, který jste si objednali, není momentálně skladem: Nikdo už není spokojený se životem, jaký vede a jaký může mít; každý chce víc.

Banksy vzal za svou rovněž ekologickou angažovanost a v rám ci kampaně proti odlesňování vytvořil plakát pro Green peace. V pozadí je vidět les zničený požárem, v popředí se pak kat vyobrazený jako kreslená postavička chystá popravit protagonisty Disneyho Knihy džunglí; Mauglí a jeho zvířecí kamarádi jsou tu vyobrazeni jako spoutaní zajatci.

Ve své knize Wall and Piece rovněž zdůraznil: „Nepotřebujeme další a další hrdiny, spíš potřebujeme někoho, kdo bude vynášet smetí.“ Roku 2018 se na stěně garáže v Port Talbotu na jihu Walesu objevilo dítě s vlněnou čepicí na hlavě a rozevřenou náručí. Chlapec nastavuje ústa i tvář a snaží se chytat „sněhové vločky“. Skutečnost je ovšem zcela jiná; není to sníh, nýbrž popel. Hned za rohem téže budovy totiž lze vidět plameny šlehající z kovového kontejneru, ostrý symbol protestu proti ocelárnám v tomto městě.

U Banksyho není nikdy nouze o překvapení. Někdy se může hlasatelem určitého problému stát třeba i Charlie Brown, slavný protagonista komiksu Peanuts, třímající v rukou kanystr s benzinem, který se chystá nalít na budovu v Beverly Hills fatálně poničenou požárem…

Zachránit, nebo vymazat pro Greenpeace. Popravčí jako symbol: člověk ničí všechno na planetě a neuvědomuje si, že tak nenávratně likviduje vlastní životní prostor.

Vším, co vypouštíme do vzduchu, do vody, do země, , Port Talbot, Wales: Chlapec stojící ve sněhu si neuvědomuje, že jde o znečištění, které vytváříme a které ničí naši planetu. Šťastné a veselé likvidujeme omezené přírodní zdroje.

o udělá Tox, dostane ho to za mříže; když to udělá Banksy, Když byl za poškozování majetku uvězněn sprejer Daniel Halpin (Tox), získal si Banksyho komentář obdiv. Zvláštní metr: když něc dostane ho to do Sotheby’s.

aby měli lidé v Anglii radost. 140–141 Otrocká práce: Chlapeček pracující za minimální, zanedbatelnou mzdu prodává roku 2012 vlaječky na londýnskou olympiádu, 142–143 Zákaz míčových her, hlásá nápis na stěně. Děti si budou hrát s čímkoli, i kdyby jim to úřady zakazovaly sebevíc.

Mějte se na pozoru. I ta nejroztomilejší postavička pro děti může představovat nebezpečí. Toto dílo znázorňuje Charlieho Browna s kanystrem benzinu a cigaretou v ústech, když se chystá podpálit budovu na losangeleském Sunset Stripu.