Akce01

Bojujme spoleãnû proti rasismu a fašismu!

AKCE Zpravodaj Antifašistické Akce

Editorial Po dlouhé době vychází nové číslo Antifa news, tentokrát však s novým názvem Akce. Není to jediné co se změnilo, naopak, česká Antifašistická akce (AFA) má za sebou za dobu nevydávání svého časopisu mnoho práce a několik zcela zásadních změn. Krom uspořádání několika akcí (Rakovník, 28. říjen, atd.), jsme se zúčastnili mezinárodní antifašistické konference v Berlíně a především jsme uspořádali svůj první oficiální celorepublikový sjezd. Na tomto sjezdu se dohodlo mnoho základních věcí o budoucí koncepci AFA a podařilo se sjednotit různé antifašistické skupiny z celé republiky. Mimo to se podařilo upevnit naše kontakty se zahraničními AFA skupinami.

Neprocházeli jsme však jenom příjemnými věcmi. První nepříjemnou skutečností bylo, že jsme se se slibnou myšlenkou propagace AFA nechali natočit do televize a poté jsme byli bez našeho vědomí odvysíláni v pořadu Na vlastní oči s přídavkem ubohého tlachání pacifistů (kteří se nezdráhali ani udavačství) a kteří mají na antifašistickém hnutí u nás pramalou zásluhu a zmůžou se jen na podávání trestních oznámení. Další nepříjemností je zvýšená aktivita neonacistů z Vlastenecké fronty a Národní aliance na veřejnosti, naštěstí jsou díky své neschopnosti (zatím) uzavřeni v ghettu skinheadské subkultury.

Nepříjemná je ale i aktivita bolševických skupin, s těmito rudými fašisty rozhodně nehodláme chodit vedle sebe na demostracích a v boji proti nim si rozhodně nebudeme brát žádné servítky.

Nechceme dopadnout jako antifašistické hnutí v Německu, kde antifašisté pochodují v jedné linii

. 11/b ezen 2000 cena 5K

s vlajkami Mao Ce–Tunga, Lenina či Stalina.

I přes všechnu kritiku uvnitř krajně levicového hnutí naše řady sílí, revoluční antifašismus chytá druhý dech, což je i vidět na vzrůstajícím počtu našich aktivistů ve všech koutech republiky.

Jednou ze zásadních změn, kterou AFA v poslední době prošla je i to, že se AFA na svém celorepublikovém sjezdu shodla na novém programu, který jistě v příštím čísle otiskneme. Narozdíl od některých našich kolegů z Dánska a dalších zemí si nemyslíme, že je fašismus možné porazit v dnešní kapitalistické společnosti, protože jen dosažením skutečně rovnostářské společnosti můžeme zničit fašismus jako takový. Nemyslíme si, že AFA může být tou složkou, která uskuteční společenské revoluční změny. Chápeme AFA jako militantní ochrannou organizaci, která brání prostor revolučního anarchistického hnutí. Myslíme si, že takováto organizace je zde zapotřebí a byla to právě AFA, která se při svých začátcích výrazně přičinila na politickém posunu celého hnutí k většímu sociálnímu a revolučnímu duchu. Pevně věříme, že budeme v našem boji úspěšní a že dnes dokážeme omezit alespoň ty nejmarkantnější projevy fašistických ideologií. Žádný prostor pro fašisty!

Jan Kenský (AFA-Praha)

„Antifašistický boj je mezinárodní!“

DOMÁCÍ AKCE

2

DEMONSTRACE PROTI FA·ISMU A RASISMU V OTROKOVICÍCH V pátek 25. února se v Otrokovicích sešlo okoluční antifašismus – anarchismus pořádaná FSA. Účastnil se jí i hlavní lo 300 lidí na demonstraci proti fašismu a rasismu, které pořádala místní pořadatel z NESEHNUTÍ, který byl při obhajování zákonného boje proti sekce občanského „nezávislého“ ekologického sdružení NESEHNUTÍ. fašismu ubit argumenty a byla mu vysvětlena sociální podstata fašismu.

Demonstranti se sešli okolo 16.00 v blízkosti otrokovického vlakového Myslel to sice dobře, ale neuvědomoval si, že stát nemá v úmyslu zničit nádraží při značné asistenci policie. Na místě se objevily i skupiny milifašismus, ale ponechává si ho jako poslední zbraň proti sílícímu sociálnítantních antifašistů z Antifašistické Akce a soudruzi z pražské a otrokomu hnutí, což si zatím bohužel neuvědomuje i většina ostatních. vické pobočky Federace Sociálních Anarchistů. Tyto skupiny přišli ukázat ZA REVOLUČNÍ ANTIFAŠISMUS – SVOBODNOU ROVNOSTÁŘSKOU svou variantu boje proti fašismu a krajní pravici a po klasickém nudném SPOLEČNOST – ANARCHISTICKÝ KOMUNISMUS projevu, který přednesl zástupce NESEHNUTÍ, pronesli členové FSA AntiFašistická Akce Brno projev o revolučním antifašismu a poukázali na sociální podstatu fašismu a nebezpečí, které čítá pro nemajetné občany a námezdně pracující.

NESEHNUTÍ naplánovalo opravdu smysluplný a důstojný pochod po blízkém sídlišti okolo několika panelových domů – naštěstí se do čela dostali demonstranti s transparentem Antifašistické Akce „Proti fašismu a sociální nejistotě“ pochodovali za skandování hesel jako „Žádná tolerance s fašismem“, „Antifa – třídní boj“ atd.

Když se antifašisté chtěli domoci volného průchodu do centra města, kde chtěli ještě jednou přednést svůj projev o revolučním antifašismu širší veřejnosti, střetli se s nepochopením jak policie tak pořadatelů NESEHNUTÍ. A tudíž přišlo na fyzický střet s policií. Při prorážení zatím nepočetného policejního kordonu se však demonstrace rozdělila na dva tábory – jedni, kteří si chtěli vymoci svobodného pochodu do centra a druhé, kteří přistoupili jako loutky na mediální hru pořadatelů.

Díky tomuto mohly sílící řady policie demonstranty obklíčit a za pomocí jízdní policie vytlačit do vymezeného prostoru. Proto byla Česká Antifašistická Akce dává jasně najevo co je příčinou vzrůstajících rasistických demonstrace oficiálně ukončena. a fašištických projevů – společnost založená na vykořisťování většiny menšinou „privileVečer se v nedalekých govaných“ – KAPITALISMUS A TŘÍDNÍ SPOLEČNOST. Napajedlech konala přednáška a následná diskuse na téma revoOtrokovice 25.2. 2000

P¤EHLED NEONACISTICK¯CH ORGANIZACÍ V âR Národní odpor Praha J eště před rokem se zdálo, že skupina kolem Filipa Vávry je připravena dělat účinnou veřejnou politiku, snažila se zaregistrovat občanské sdružení s názvem Národní socialisté, a na přelomu let 98/99 začala pořádat veřejné akce, jako např. demonstraci proti vysílání rádia Svobodná Evropa do Iránu a Iráku, organizovala pochodňový průvod centrem Prahy 28. 10.

98, o němž díky konspiraci a přesunům metrem dlouho nevěděla ani policie, „Vůdce“ NO Filip Vávra spolupodílela se na demonstracích za svobodu projevu a proti paragrafu 261, ale hlavně organizovala prvomájovou demonstraci neonacistů na Střeleckém ostrově, která měla ukázat sílu „nacionalistů“ a vytlačit „rudou špínu“ z tradičního místa svých srazů. Tato demonstrace měla znamenat faktický zlom, měla být signálem nezadržitelného nástupu ultrapravice.

V srpnu 99 tato skupina pořádala již jako Národní odpor Praha demonstraci k uctění památky „poslední oběti“ druhé světové války – nacisty Rudolfa Hesse, čímž na veřejnosti opustili deklarovaný nacionalismus, o kterém ještě v květnu Filip Vávra hovořil jako o možné nabídce zklamaným voličům Republikánů. Podle jeho slov ze zářijové demonstrace v Rakovníku „Národní odpor již nemá být veřejná politická síla, neboť hnutí není ještě dosti silné – má to být spíše síť jednotlivých buněk, které se shodnou na základním programu.“ Na 28. 10. 99 ohlásili demonstraci na Arbesovo nám. v Praze, ale protože jejich akce byla úřady zakázána, připojili se k demonstraci na Vítkově, pořádanou Vlasteneckou frontou a Národní aliancí. Po skončení pochodu na I. P. Pavlova převzal Národní odpor iniciativu a rychlými přesuny MHD se snažil zmást policii a posléze z Letné nekontrolovaně pochodovat městem s nasazenými kuklami „čistit město“. Vše skončilo spíše chaosem a malou srážkou s policií hned v zárodku.

Postavení vůdčích osobností Filipa Vávry a Jana Brčáka v nacistickém hnutí je hodně problematické, nejsou starou elitou z Bohemia Hammer Skins a Blood and Honour zcela respekto-

3

NEONACISTICKÁ SCÉNA

P¤EHLED NEONACISTICK¯CH ORGANIZACÍ V âR váni, často dochází i k fyzickým konfliktům. V lednu tohoto roku odjel podle našich informací Filip Vávra na rok a půl do Dublinu a Jan Brčák díky svým zahraničním studiím není v Praze příliš přítomen. Na poslední demonstraci 19. 2. 00 pořádanou na podporu Jörga Haidera hovořil za NO Švamberk, uvidíme zda za jeho vedení dojde k určité stagnaci a omezení se pouze na spolupodílení se na akcí VF a NA. NO má čilé vazby na německou ultrapravicovou scénu, zvláště na německou nacionální stranu NPD a její mládežnickou organizaci Junge Nationalen, kterou jsou finančně podporováni.

znevažující“ a trestní stíhání bylo zastaveno. Když se jako reakce na projev Vladimíra Skoupého z Národní Aliance objevili snahy o kriminalizaci ultrapravicových občanských sdružení, předseda VF ing. Knapovský pohrozil založením politické strany – slovy jejich prohlášení: „Pro VF by opravdu asi nebyl problém si opatřit počet podpisů a splnit vše potřebné k registraci. Důvod proč tak nečiníme, je ale v něčem jiném. Nechceme totiž přespříliš zavazovat mladé lidi jichž je u nás většina, k tak zásadnímu kroku jako je přímo členství v politické straně. Bude-li však nutné takový krok učinit, tak jej učiníme!!!“

Blood and Honour Mezi aktivity B&H kromě budování ilegální organizace patřily převážně srazy a koncerty, výroba a distribuce hudebních nosičů, nášivek a periodik např. časopisu Phoenix. Po policejní razii před plánovaným koncertem na jaře 99 byl zatčen Jaroslav Brož – vedoucí postava plzeňské skupiny a byla rozkryta značná část členů platících příspěvky, byli zjištěni výrobci nášivek atd. Bylo provedeno bezpočet domovních prohlídek, ve většině neúspěšných. V současné době je B&H plně v ilegalitě a není o něm příliš slyšet. Pouze jednotliví členové a sympatizanti se zúčastňují veřejných srazů pořádaných VF a NA. Silné skupiny jsou v severních a západních Čechách.

Brožura „Cesta vpřed“ od Maxe Hammera, která je úvahou jakým směrem by se mělo hnutí a jeho militantní složka Combat 18 ubírat je k nahlédnutí na internetové stránce: http://www.geocities.com/Hearthland/Garden/6165/mindex.html.

Národní aliance a Vlastenecká fronta

Národní aliance je ve svých veřejných projevech otevřeně anti-systémová, doslova mluví o svrhnutí režimu a slibuje smrt neJsou zaregistrovanými občanskými sdruženími, které pod nápřátelům národa, když se „rudá šelma“ dostane k moci slibuje rodovectvím a vlastenectvím rozumějí vládu tvrdé ruky, boj proti NA revoluci, která nebude sametová… Na poslední demonstraci imigrantům a nepřizpůsobivým menšinám, drogám, prostituci, proti komunismu 25. 2. 00 byl zadržen Vladimír Skoupý „židozednářským klikám“, ekonomické globalizaci, multikulturaa Zbyněk Rais a obviněni z propagace fašismu, tohoto se dolismu, germanizaci českého pohraničí, pustili tím, že o týden dříve na demonstraci na podporu Haidera vstupu ČR do EU atd… měli na límcích svých košil motiv NA stylizovaný do symbolu V posledním roce kromě demonstrací za Úřadu pro rasovou čistotu v nacistickém svobodu projevu organizovali také společNěmecku. né demonstrace v sociálně slabých regioDemonstrace jsou vždy pořádány společně nech, kde se snaží svoji propagandou zneNA, VF a NO. NA vystupuje na akcích jako použít sociální postavení pracujících a přeřádající organizace, zdá se být silou dodávajísvědčit je svými jednoduchými řešeními plcí ultrapravici energii, ale nejspíše se brzo vynými rasistických útoků a vyprázdněných čerpá svými nevybíravými projevy a zbytečvlasteneckých frází, což se jim příliš nedaným nošením symbolů za něž jim hrozí krimiPředseda ří a účastníky akcí bývají stále stejní členonalizace, i když možná, že Skoupý se chce Vlastenecké fronty vé těchto organizací a místní naziskinhedostat za každou cenu do vězení. NA je aktiv- Jeden z předních Miroslav Knapovský ads. ní hlavně v Rakovníku a v Jihlavě kde nedáv- představitelů Na druhou stranu zjevným úspěchem pro VF bylo shromážděno vznikla nová místní organizace. VF je zřej- Vlastenecké fronty ní konané k oslavě výročí vzniku republiky, na kterém se sešlo mě připravena na dlouhodobější politickou David Macháček okolo 500 účastníků, členů a sympatizantů VF a NA, skupina kopráci, v jejím čele jsou zralejší zkušenější lidé, lem Národního odporu, ale i poměrně elitní příslušníci neonacissnaží se nepřekročit hranu zákona tického hnutí a kinderskins okolo15-16 let. a svým programem (který je k dispozici na Vlastenecká fronta touto demonstrací předvedwebových stránkách www.vlast.cz) je schopla, že je schopna stmelit ultrapravici a poskytona oslovit oslovit radikálnější skupiny i nevat ji jakousi legální základnu. Na této demonspokojené vrstvy obyvatel toužících po vládě straci zaznělo několik projevů, předseda VF pevné ruky a domnělých sociálních jistotách.

Miroslav Knapovský mluvil o nutnosti opravdoNO se v poslední době těchto akcí spíše jen vého boje v případě vítězství komunistů ve volúčastní a věnuje se hlavně budování organibách, o potřebě rozvíjení branných sportů zace, do které díky kontaktům s Tomášem v rámci místních organizací VF a o nutnosti usiKebzou přešlo i pár členů skomírající lovat o povolení nosit střelnou zbraň, v dalším Republikánské mládeže. Všechny tyto orgaprojevu předseda NA pronesl již opakovaně tzv. nizace mají úzké kontakty se SPR-RSČ (na„Osvětimskou lež“ , na což zástupkyně př. NO zajišťoval ostrahu projevu Jean-Marie Obvodního úřadu reagovala pouze výzvou, aby Příslušník protiextremistického oddělení Le Pena v brněnském Rondu) a v případných opustil trávník. Posléze byl vyšetřován, ale jeho kriminální policie zatýká „zemského ve- krizových momentech je česká ultrapravicoslova nebyla prý ani „hrubě urážející, ani hrubě doucího“ Národní aliance V. Skoupého vá scéna schopna se sjednotit.

MEZINÁRODNÍ AKCE

4

DISKUSNÍ SETKÁNÍ EVROPSK¯CH ANTIFA ·ISTÒ VE VÍRU SEBEKRITIKY Od našich německých soudruhů z Antifašistické akce Berlín jsme dostali loni na podzim pozvání na diskusní setkání evropských antifašistů, naplánované na 8. Ledna 2000 do Berlína. Proto jsme neváhali a tři členové české Antifašistické akce (AFA) se na toto setkání vypravili.

Do Berlína k našim soudruhům jsme dorazili brzy ráno v den konference, po krátkém odpočinku jsme se vydali na místo předběžného setkání. Cestou jsme se ještě zastavili ve známé berlínské čtvrti Kreuzberg v jednom levicovém knihkupectví, kde jsme nakoupili různé knihy a další zajímavé materiály. Poté jsme zamířili rovnou na místo předběžného setkání do jedné příjemné turecké restaurace. Tam již sedělo mnoho lidí z různých antifašistických skupin. Byli jsme přivítáni členkou AFA Berlín, která nám vysvětlila podrobnosti a pomalu jsme se seznamovali s ostatními zástupci evropských většinou AFA organizací. Po seznámení a po jídle jsme se odebrali do zadních prostor, kde jsme si měli vyjasnit další věci a problémy, které se objevily. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že demonstrace na památku zavraždění Liebknechta a Luxemburgové, která se chystala na příští den, byla zakázána kvůli výhrůžkám německých neonacistů, že na demonstraci vtrhnou se samopaly atd… Poněvadž nám připadly již absurdní některé debaty, které se zde vedly, „vydupali“ jsme si, aby se každá skupina představila, řekla něco o své politické orientaci, s kým spolupracují atd… Tím jsme hned některé vyvedli z míry a někteří se dost často divili našim podrobným otázkám. Bylo to však nutné a my jsme si alespoň udělali jasno, koho máme vedle sebe. Naší koncepci byli asi nejbližší Francouzi, Španělé a v některých ohledech i němečtí soudruzi, kteří se začínají velmi vážně zamýšlet nad budoucností revolučního antifašismu, což je dost znát. Bohužel nejdále nám byli členové AFA z Dánska a Švédska. Dost jsme se podivili, když svou politickou orientaci nazývali antifa, což je směšné, a navíc mezi jejich členy jsou v postatě všichni z tzv. neparlamentní levice. Myslím, že jde o trend, který je ve skandinávských zemích dost rozšířen. Na otázku, jak se mohou společně dohodnou s marxleninisty jsme dostali příznačnou odpověď, že oni jsou také proti kapitalismu. Část osazenstva jsme pobavili naší reakcí, že neonacisté jsou také proti kapitalismu.

Po tomto úvodu jsme se již odebrali na místo setkání do klubu SO36, kde mělo vše proběhnout.

Klub je prostorem podobný našemu klubu Roxy a i když zde probíhá i mnoho politických akcí, je to klub v podstatě komerční. Celá akce byla organizačně a technicky velmi dobře připravená, čímž jsme byli mile překvapeni. Distribuce antifa materiálů byla velmi široká a byly zde materiály ze všech možných zemí.

Bohužel i na této distribuci se až moc zapsalo heslo z demonstrace příštího dne, „für eine starke linke“ (za silnou levici). To se ukázalo i na osazenstvu, které setkání navštívilo. Co mě však na celé návštěvě Berlína příjemně překvapilo, byla velká aktivita dívek a žen v antifašistickém hnutí, které si nic nezadaly se svými mužskými protějšky. V tomto ohledu máme opravdu co dohánět.

Na setkání byl k dispozici okamžitý překlad do angličtiny, francouzštiny, němčiny a češtiny, což bylo ohromné, problém byl jen, že sluchátka někdy přeskakovala a čísla, na kterém byly překlady, se někdy prohazovala. Samotný sál byl nacpaný až k prasknutí, po skončení akce jsme se dozvěděli, že uvnitř bylo více než 1200 lidí. Na pódiu seděl jeden zástupce z každé organizace, kterýměl k dispozici mikrofon a sluchátka s překladem. Sluchátka měl v hledišti téměř každý, což bylo samozřejmě nutné, po pravdě řečeno to však vypadalo docela komicky.

Každý zástupce měl připraven krátké povídání o své organizaci, její činnosti, strategii, stavu ultrapravice, o sociální a politické situaci, atd… Vždy, když začínal mluvit zástupce jedné ze zemí, se na velkém plátně objevila státní vlajka

té či oné země a začala hrát národní hymna, po deseti sekundách se do toho ozvalo nějaké chrčení a poté písnička „Guerilla radio“ od Rage Against the Machine, vlajka začala mizet a nahradili ji zakuklenci s rudými a černými vlajkami. Poté se objevily různé pouliční nepokoje a bitky z demonstrací a antifašistických akcí. Tímto zcela autonomistickým způsobem začínala celá diskuse.

Abych řekl pravdu jako komická vložka to nebylo špatné.

Jako první mluvili zástupci z Dánska, kteří reprezentovali místní AFA. Jejich činnost je vyhraněná čistě na antifašismus, antirasismus, antisexismus atd… Je pravda, že jejich činnost má v menších městech a na venkově větší podporu, což potvrdily i videozáznamy. Jejich akce však mají čistě nepolitický charakter, proto se na těchto akcích také schází více lidí. Jejich členstvo je složeno prakticky z celého spektra tzv. krajní levice, ale pohybují se zde i obyčejní mládežníci.

O sociální situaci neřekli prakticky nic, dokonce se vyjádřili, že jsou rádi, že vládnou sociální demokraté!!! Neonacisté zde pořádají jen menší srazy a jedná se spíše jen o naziskinheadskou subkulturu. Švédská AFA je v podstatě o trochu lepším odrazem Dánska. Pozitivní záležitostí je jejich spolupráce s odboráři a narozdíl od Dánů přeci jenom o trochu větší političnost, předkládají, byť nedokonalou, alternativu vůči kapitalismu. Ve švédské AFA jsou také v podstatě všichni, i když se trochu zdráhají spolupracovat s trockisty. Překvapením pro nás byla rozmluva s jedním jejich členem, anarchosyndikalistou ze zcela nové odborové anarchistické organizace, která nabírá na síle. Jejich člen mluvil na setkání celkem rozumně, jenom mi připadalo, že se chtějí rvát s hnědokošiláči až do svého důchodu, místo nějaké pozitivní propagační práce. Po smrti odboráře a člena AFA Björna Söderberga, který byl zabit neonacisty (viz. samostatný článek) se AFA velmi zaktivizovala a získala na popularitě. S neonacisty mají velké problémy i přesto, že tzv. krajní levice je ve Švédsku velmi silná. Ve Švédsku se konají megalomanské nazi–koncerty a také známe pietní pochody evropských neonacistů. Je zde velmi silná Anti–Antifa a celkově jsou zde neonacisté velmi nebezpeční. Především svojí snahou infiltrovat se do všech možných mocenských struktur, právě odhalení jednoho neonacisty, který působil v sociálnědemokratických odborech bylo důvodem zabití Björna Söderberga. Přeze všechno vidí švédská AFA svoji situaci kladně avšak stále hledá správnou strategii. Na setkání zástupce AFA předložil návrh, aby všichni podpořili protesty, které oni plánují proti summitu EU, který se má ve Švédsku konat.

Poté jsme hovořili my z české AFA, konkrétně náš pražský člen. Představili jsme naší organizaci a její vznik, pohovořili jsme o těžké sociální a politické situaci u nás a o naší taktice. Náš projev byl velice kritický jak vůči spolupráci s bolševiky, tak vůči slepé uličce kam se současné evropské antifa hnutí dostává. Mluvili jsme o tom, že obrazně řečeno „klestíme“ cestu anarchistické propagandě, a že zajišťujeme prostor, pro skutečnou práci na cestě k revoluční přeměně společnosti. Kupodivu náš projev sklidil intenzivní potlesk a uznání z čehož jsme byli velice potěšeni.

Po nás hovořila organizace Scalp–No–Passaran z Francie, která nám byla v mnoha ohledech velice blízká. Narozdíl od většiny ostatních AFA skupin francouzský zástupce dlouze pojednával o sociální a politické situaci v jejich zemi.

Ostatně oni sami se vyjádřili, že se nesoustředí jen na boj s neonacisty, ale že pořádají i různé akce například za bezplatnou hromadnou dopravu a podobně.

Navíc spolupracují z CNT (Národní konfederace práce – anarchosyndikalistická odborová organizace) a odmítají jakoukoli spolupráci s bolševiky. Dále například přiblížili situaci ve Front National, kde v současné době existují dvě křídla, jedno ortodoxní a druhé liberálnější apod.

Dále hovořila členka AFA Berlín a člen Autonome Antifa (M) z Gottingenu.

Zástupce AA(M) vylíčil situaci, ve které se nachází AA/BO (Antifašistická akce – celonárodní organizace), která združuje více než sto malých skupin.

Němečtí antifašisté zjišťují, že jejich taktika není zrovna ideální, a že ani nestačí reagovat na neustálé akce neonacistů. Velice silná neonacistická organizace NPD (s níž mají kontakty i naši neonacisté) je velice akce schopná a je velmi těžké s nimi bojovat. Člen AA(M) dále mluvil o neustálých represích státních orgánů, které je postihují, členka AFA Berlín podotkla, že velké represe v současné době hrozí i jim, protože se jim státní orgány snaží přišít mnoho případů, které se v Berlíně stali. Členka AFA Berlín podotkla, že si uvědomují nedokonalost své strategie a proto všechny vyzvala k diskusi. Musím říct, že jejich projev byl nečekaně solidní a sebekritický a je znát politický rozvoj. Německá AA/BO má velký vliv hlavně mezi mládeží a i v médiích získala jistý respekt.

Jestliže se v Německu mluví o antifašismu, ihned je řeč i o AA/BO. Jejich vliv mezi mládeží je sice velký, ale o to horší je to s pracujícími a starší generací, myslím si, že jestli se to nebudou snažit velmi rychle změnit, tak na tuto generační izolaci brzy dojedou.

Poté mluvil zástupce Rosa Antifa z Rakouska. Celkem příjemný chlapík bral diskusi spíše jako zpestření dne s komickými vsuvkami, jejich organizace mi však přišla podobná jako skandinávské AFA organizace. Antifašismus, antira-

5

MEZINÁRODNÍ AKCE

sismus a zbytečně povyšovaný antisexismus neberu jako relevantní politický program. Pozitivní je jistě odmítání spolupráce s bolševiky, negativní je dosti velké zajetí ve víru autonomismu. Zajímavý byl proslov o Haiderovi a současné situaci v Rakousku, kterou zástupce RA zhodnotil tak, že Rakousko se brzy stane zemí jako Československo před rokem 1989.

Nevím, z jakého důvodu nemluvili zástupci Španělska a Itálie, kteří byli přítomni, byla to jistě škoda. Také musím být velmi kritický k tomu, že se v podstatě žádná diskuse nekonala, když nepočítám tři otázky z publika, mezi nimiž byla například otázka, proč máme mezi sebou tak málo žen a co s tím děláme.

Na to zástupci Dánska odpověděli, že mají ve stanovách, že s jedním mužem musí vstoupit dvě ženy, což je dost absurdní a pobavilo to jak mě tak francouzské soudruhy. Setkání bylo zakončeno našima sepjatýma rukama nad hlavami

posluchačů, gesto jistě dobré, samotné setkání však k žádnému pokroku nevedlo. My jsme však alespoň získali mnoho zajímavých kontaktů a sami jsme byli kontaktováni velkým množstvím antifašistů, což bylo ohromné.

Po setkání následovala party a pokračovala antifa distribuce. Mezi tím byla venku rozmlácena dvě policejní auta a následoval pokus policie o vniknutí do sálu, což se jim nepodařilo. Po dlouhé party, kdy jsme se dikutovali se členy všemožných skupin jsme se šli vyspat k německým soudruhům. Druhý den, po demonstraci na památce zavraždění Liebknechta a Luxemburgové (které jsme se zúčastnili spíše pro zajímavost, než z nějaké nostalgie) jsme odcestovali zpět domů.

MEZINÁRODNÍ DEMONSTRACE VE VÍDNI Dne 19. února ve Vídni vyvrcholily několik týdnů pokračující demonstrace masivní mezinárodní manifestací proti nové rakouské koaliční vládě složené z lidové strany ÖVP a ultrapravicové strany Jörga Haidera FPÖ.

Mezi téměř čtvrt miliónem účastníků z nejrůznějších občanských a politických seskupení (převládaly většinou různé socdemácké a bolševické skupiny) se také nacházela skupina přibližně 100 militantních antifašistů z německé Antifaschistische Aktion/Bundesweite Organisation (Antifašistická Akce/Celonárodní Organizace).

Dle svědectví německých antifašistů nebyla pro značnou část z nich cesta nikterak růžová. I když v EU již neexistují státní hraniční kontroly, byly skupiny německých antifas již 50 metrů za bavorskými hranicemi odstaveny a důsledně kontrolovány. Mnoho z nich nebylo do Rakouska vůbec vpuštěno. Velmi zajímavý incident se přihodil skupině 50 antifas, kterým byl vstup do Rakouska zamítnut. Antifašisté začali na policii pokřikovat a plivat, načež si vysloužili pokutu a teprve po jejím zaplacení byli vpuštěni na rakouskou půdu. V Paříži byla dokonce skupina asi 200 antifašistů vyhnána policejními silami z vlaku. Do Vídně dorazila také 15–ti členná skupinka německých neonacistů s baseballovými pálkami, která by se pravděpodobně v alkoholovém opojení snažila rozehnat 250 000 dav demonstrantů – bohužel pro nás byli hned na nádraží zadrženi policií, určitě by si mnoho antifas rádo zpestřilo nudný pochod Vídní.

Dvoučlenná výprava české Antifašistické Akce se připojila ke skupině AA/BO na vlakovém nádraží Westbahnhof, kde byl sraz tzv. radikální levice. Díky tomu, že v Rakousku prakticky neexistuje nějaká funkční anarchistická organizace, byla i tu převaha bolševiků a zelených.

Kousek dál od Westbahnhof se již od 14.00 konaly řečnické proslovy převážně parlamentních levicových stran, které zdržovaly dav připravený na pochod. Ihned po zformování zakukleného antifa bloku jsme na sebe upoutali pozornost nejen udivených leninistů, ale i pořádkových sil. Ty se nás pokusily oddělit od ostatních demonstrantů. Obstoupily blok a štíty vytvořily na chvíli nepropustnou zeď. Ale jen na chvíli – antifašisté spojeni v živých řetězech hravě rozrazili překvapené policejní kordony. Při druhém rozrážení jsme již bohužel nebyli tak úspěšní a proto se účastníci bloku rozptýlili mezi dalšími demonstranty. Po čase se blok znovu zformoval na jiném místě a pokračoval dále v pochodu za skandování hesel

„Ať žije mezinárodní solidarita!“, „Boj za svobodu je mezinárodní – za fašismem stojí kapitál“ atd. Občas někdo přidal žertovně hesla typu „SS – SA – Austria“. Pochod chvílemi připomínající jarmark směřoval k Hofburgu, kde na Heldenplatzu pokračovala demonstrace dalšími nudnými projevy. Lze jen polemizovat nad tím, na kolik mysleli politikové svůj protest proti nové polofašistické vládě vážně. Kdyby opravdu vlivná sociální demokracie a její odbory opravdu chtěly ochromit Rakousko, stačilo by vyhlásit generální stávku nebo přinejmenším uspořádat tento exhibicionistický politický jarmark v pracovní den.

Okolo 22.00 se u sídla ÖVP shromáždilo několik desítek demonstrantů, převážně autonomů. S transparentem „Vídeň si musí vzít příklad ze Seattlu“ se vydali do ulic. Začali se vymlacovat výlohy, převracet luxusní auta a podobně. Policie proti davu zasáhla, avšak většina demonstrantů se odmaskovala a pokojně odešla.

V antifašistickém bloku bylo také mnoho dívek, které, na rozdíl od převážné většiny našich „autonomek“ a zvířátkářek prohlašujících se za anarchistky, jsou schopny fyzické konfrontace, a ne jen demagogických pacifisticko–liberálních frází a individualistických maloburžoazních výstřelků.

AntiFašistická Akce Brno

Militantní antifašisté na demonstraci proti FPÖ ve Vídni

·VÉDSK¯ ANTIFA·ISTA ZAVRAÎDùN FA·ISTY 12. října 1999 byl ve svém bytě zavražděn šesti výstřely do hlavy švédský antifašista a syndikalista, člen Antifašistické akce (AFA) a SACu, Björn Söderberg. O dva týdny později byla za pomoci zápalných lahví zničena místní kancelář SACu v Gavie. Jak k celé události došlo?

V létě 1999 získal Björn práci v jedné firmě zabývající se distribucí kancelářských potřeb, brzy však zjistil, že jeden z členů závodní organizace sociálně–demokratických odborů je aktivním neonacistou. Poté, co byl neonacista zvolen do předsednictva organizace, Björn opustil místo a poskytl všechny informace tisku. Rozpoutala se kampaň, na jejímž konci byl neonacista donucen rezignovat na funkci v odborech i pracovní místo. Björn se samozřejmě stal okamžitě terčem slovních útoků v nacistických časopisech. Nacisté zjistili, že je rovněž členem AFA a rozhodli se jednat…

Přestože policie již dva dny po vraždě zatkla dva neonacisty a vytrubovala svůj úspěch do světa a přestože se na demonstracích na uctění Björnovi památky sešlo 23. října ve dvaceti švédských městech více než 40 000 lidí, rasismus a neonacismus se šíří dál…

Zavražděný antifašista Björn Söderberg

Švédští antifašisté alespoň na oplátku uveřejnili přes šedesát fotek a adres aktivních neonacistů v novinách.

Pokračování na další straně…

ZAHRANIČNÍ AKCE

6

STUDENTSKÉ PROTESTY Mexiko

Profesor Mahdi Sahžadehši byl osvobozen, protože podle soudu spáchal pouze zločin čtvrtého stupně tím, že studenty podporoval. Hru ostře kritizoNěkolik měsíců trvající okupační stávka university v Mexico city byla vali především duchovní a někteří dokonce navrhovali pro autory tresty smr5.2. ukončena zásahem osmi set příslušníků policejních jednotek. Ty vyti. Problematickou hru odsoudili dokonce i tzv. reformátoři, podpůrci politiky klidili a zatkli asi 500 účastníků stávprezidenta Muhammada Chátamího ky , kteří hájili obsazené budovy. s tím, že by mohla konzervativcům poOkupační stávka vypukla, když se sloužit jako zbraň v kampani za omezovláda pokusila zavést na universitě vání, již tak omezené, svobody projevu školné. Celá stávka se poté proměa vyjadřování. Islámští fundamentalisté nila v kampaň za bezplatné vzděláz řad duchovních elit striktně odmítají janí. kékoliv reformy s tvrzením, že v islámu Několik pokusů rozbít stávku se nemůže existovat absolutní svoboda, objevilo už v předešlých měsících, má–li se stát vyhnout takovým „skandánejvážnějším střetem byla bitva melům“, jakým je poslední studentská satira. zi stávkujícími studenty a jejich stuJak ještě dlouho bude trvat arabskému dentskými „ kolegy“ , kteří se údajně lidu než prohlédne? Než se zbaví pout, chtěli vrátit ke studiu, a proto na obkterá mu svazují mysl, okovů jež mu nasazenou školu zaútočili zápalnými sazuje korán. Svobodu svobodomysllahvemi, tyčemi a kamením. V tomto ným! Svobodu těm, kteří prohlédli neVíce než 50 spoutaných policistů přivlekli studenti do centra města střetu bylo těžce zraněno asi 30 stusmyslnost náboženského otroctví!

Tepatepec jako rukojmí na podporu svých požadavků. dentů.

Svobodu projevu!

Nizozemí Více než 20 000 studentů demonstrovalo proti tomu, že jsou v posledních třech ročnících středních škol přetěžováni. Školská reforma, přijatá v srpnu, je nutí , aby se studiu věnovali více než 50 hodin týdně.

Výsledkem reformy je tak naprostý nedostatek času, který by studenti mohli věnovat mimoškolním činnostem. Zastánci reformy naopak tvrdí, že jim umožní připravit se na samostatnou práci (nebo spíše na budoucí flexibilní pracovní dobu, která je bude nutit pracovat i více než 50 hodin týdně). Tradiční vyučování ve třídách, při kterém nejsou žáci rozděleni, bylo omezeno na dvě hodiny týdně a počet předmětů, ze kterých budou žáci skládat zkoušky, byl rozšířen ze sedmi na čtrnáct. Studenti se domnívají, že školy nebyly na reformu připraveny a že mají také málo místa.

Spokojeni nejsou ani učitelé, kterým vadí, že ztrácejí kontakt s žáky.

Írán/Teherán Íránský soud 2. listopadu odsoudil dva studenty za urážku islámu ke třem letům vězení. Jejich kolega vyvázl s podmíněným trestem a jejich kantor, profesor teheránské techniky byl osvobozen. Všichni byli zatčeni a souzeni v souvislosti se zveřejněním satirické hry, pojednávající o islámském bojovníku – basídžovi – a jeho pocitech vůči 12. imámovi šiítů, který se má vrátit na Zemi, aby na světě zavedl spravedlnost. Hra byla publikována v září ve studentském časopise. Čtvrtý spoluautor na svůj soud ještě stále čeká. Dva již odsouzení mladíci spáchali podle soudu, který je specializovaný na problematiku tisku trestné činy prvního stupně.

Rumunsko 29. října vstoupili studenti z řady univerzitních center do stávky.

Demonstrují proti katastrofickému stavu ve školství a finanční neúnosnosti vysokoškolského studia. Přímou akcí hodlají prosadit zvýšení svých stipendií a možnost bezplatného užívání veřejné hromadné dopravy.

Studenti zároveň protestují proti „hanebným“ podmínkám ubytování na univerzitních kolejích a hrozí, že přikročí k celostátní stávce, pokud nebudou jejich požadavky uspokojeny. Podle Ligy studentů, která stávku vyhlásila, požadavky studentů podporují i mnozí profesoři. Vyhlášení stávky předcházely třídenní studentské demonstrace v Bukurešti i v jiných rumunských městech. K hlavním požadavkům studentů patří zvýšení rozpočtu na školství a vzdělávání o osm miliard dolarů, které by mohlo přinést zvýšení měsíčních příspěvků (stipendií) na 16 dolarů a příspěvků na bydlení na osm dolarů. Zde je nutno poznamenat, že nejde o stipendia v pravém slova smyslu, ale o finanční dotaci poskytovanou ministerstvem školství každému studentovi. Samozřejmě, že ne pro jeho osobní potřebu, ale pro účely jeho vzdělávání. Z oněch šestnácti dolarů nejde rumunskému studentstvu do kapes ani cent.

Vezměme si i my příklad od našich východních kolegů. Nebojme se nahlas vyslovit naše požadavky. Neobcházejme stávku a jiné formy přímé akce jako horkou kaši, a naopak se snažme organizovat a využít její sílu v náš prospěch. K tomu, abychom prosadili své požadavky potřebujeme jediné, naší jednotu a vzájemnou solidaritu. Jednotné studentské hnutí svých cílů takřka vždy „snadno“ dosáhlo!

Pokračování z předchozí strany…

28. října 1999 v německém Gottingenu jako reakcE vyhořel dům a auto vůdce německé neonacistické skupiny Kamaradenschaft Northeim Thorstena Heiseho (odhadovaná škoda je asi 300 000 německých marek). K činu se přiVůdce německé neonacis- hlásila skupina nazvaná – Antifašistická tické skupiny Kamaradenschaft Northeim a bývalí brigáda Söderberg (pojmenovaná po začlen NPD Thorsten Heise vražděném členovi AFA). Nebyla to však první akce, kterou by se mohli militantní antifašisté pochlubit. Například o pár měsíců dříve 20. června vyhořelo auto Stephana Schapera, německého neonacisty. Žhářské útoky se mezi německými antifašisty stávají tradicí.

Vemme si příklad z německých antifašistů a odpovězme na neonacistické útoky! Oni si propříště velmi rozmyslí jestli podniknou nějakou akci. Za internacionální antifašistickou solidaritu! Čest památce Björna Söderberga!

Auto a dům německého neonacisty Thorstena Heiseho po žhářském ůtoku Antifašistické brigády Söderberg.

7

NEONACISTICKÁ SCÉNA

HITLERÒV PùVECK¯ SBOR: RESISTANCE RECORDS V roce 1991 se George Burdi, jednadvacetiletý synek zámožných rodičů a přesvědčený neonacista, stal kanadským vůdcem Církve stvořitele, násilné neonacistické organizace s kontakty na kanadskou organizaci Heritage Front a National Alliance, hlavní nacistickou organizací ve Spojených státech. Burdi již během svého studia na různých soukromých školách v okolí Toronta navázal styky s nacistickým propagátorem Ernstem Zundelem a krajně pravicovým aktivistou Paulem Frommem.

Burdi byl také zpěvákem RaHoWa (Racial Holy War – rasová svatá válka), rasistické white power kapely. Burdiho písně byly otevřeně nacistické a vyzývali k násilí proti menšinám, jak dokazuje text z písně „Third Reich“ (Třetí říše): „Zabij všechny negry a otrav plynem všechny židy, zabij cikána a stejně tak všechny barevný, právě jsi zabil odpad, nemyslíš, že je to správný, laskavá dobroto, je to zatraceně správný.“ V roce 1993 Burdi spolu s Jasonem Snowandem a Josephem Talicem založil Resistance Records, organizaci, která prodávala bílou rasistickou hudbu od kapel ze Severní Ameriky a Evropy, vydávala časopis, a provozovala internetovou stránku. Co dělalo Resistance Rec. zvláště nebezpečné, byla vysoká kvalita jejich výrobků a jejich snadná dostupnost. Jejich hudební CD se vyrovnala jakékoli mainstreamové nahrávací společnosti, jejich časopis byl plně barevný, na křídovém papíře a hlavně byl pravidelně k dostání ve všech větších městských centrech. Jejich internetová stránka poskytovala návštěvníkům k poslechu vybrané hudební skladby, a virtuální nákup CD okamžitě po jednoduchém kliknutí na loga Visa a MasterCard, která byly nápadně vyobrazena na webové stránce.

Burdi spravoval Resistance přes hranici v Detroitu, aby nemohl být obviněn kanadskou policií z šíření rasové nenávisti. Přesto v roce 1997 Resistance málem zanikla. Michiganští daňoví agenti zabavili majetek Resistance kvůli nezaplacení daní z prodeje. Navíc ve stejném roce byl Burdi odsouzen k jednomu roku vězení za napadení během dřívější nacistické demonstrace.

Resistance byl však příliš drahocenný nástroj k získávání mládeže pro nacistickou ideologii, aby mohl být nechán na pospas michiganským úřadům. Proto milionář Willis Carto, šedá eminence Liberty Lobby (Svobodná lobby), největší antisemitské organizace ve Spojených státech – najal Todda Blodgetta, aby splatil michiganské daně a získal kontrolu nad Resistance.

Todd Blodgett býval asistentem výboru Bílého domu za Reaganovy vlády a stratég Republikánské strany, byl také poradcem volebního výboru George Bushe, a přítel širokého okruhu neonacistů.

Nicméně Carto se brzy dostal do finančních potíží, především kvůli pokračujícímu boji o vlastnictví Institute for Historical Review, organizace šířící materiály o popírání Holocaustu. Byl nucen vyhlásit bankrot a Resistance předal Blodgettovi.

V březnu 1999 Blodgett prodal Resistance Records Williamu Piercovi, vůdci neonacistické organizace National Alliance (Národní Aliance) za 250 000 dolarů. Blodgett se setkal s Piercem a dvěmi nacistickými skinheads ve velmi exkluzivním Univerzitním klubu ve Washington D.C., aby se dohodli na prodeji. Pierce jásal. „Jakmile Resistance znovu začne fungovat, měla by zvýšit počet mladších členů v rozmezí 18 ař 25 let.“ napsal Pierce.

Blodgett pokračovat jako výkonný manažer Resistance, které se nyní přemístil do Washingtonu. Ale v říjnu 1999 se Pierce rozzlobil kvůli zpožděním způsobených Blodgettovým managementem a přestěhoval Resistance do Západní Virgínie, hlavního centra National Alliance.

V současné době je Resistance magazine volně dostupný na pultech obchodů, alespoň v USA. Internetová stránka Resistance je plně funkční.

Na své domovské stránce se Resistance chvástá jako: „Největší producent white power hudby na světě. Náš online katalog je největší vůbec!

Objednejte si nejlepší nahrávky vašich oblíbených kapel a nejlepší nové nahrávky z celého světa.“ Kromě katalogu se stovkami rasistických CD, webová podoba Resistance nabízí na prodej následující materiály: „The New Dawn Calender (Kalendář nového svítání) – oslavování bílých žen a dětí“, vytvořeno „árijským“ umělcem, nacistickou bitevní vlajku, nacistickou SS vlajku, bitevní vlajku Konfederace a vlajku s keltským křížem, pohlednice nacistických rockových kapel, knihy od Williama Pierce, včetně pověstné „Turner Diaries“ (Deníky soustružníka) – proslavené oklahomským atentátníkem Timem McVeighem – a „White Power“ od George Lincolna Rockwella, zemřelého vůdce American Nazi Party (Americké nacistické strany), plakát Hitlera, podložku pod počítačovou myš s obrázkem Hitlera, projevy George Burdiho a Boba Mathewse na kazetě, vůdce nacistické skupiny The Order (Řád). Webové odkazy vedou diváky k National Alliance, organizaci Davida Dukeho a ke Stormfront – nejrozsáhlejší nacistické síti na internetu.

National Alliance je nepochybně nejvýznamnější neonacistická organizace, která dnes ve světě působí. Rozrostla se přes Spojené státy do Kanady a Evropy. S Piercovým převzetím Resistance se National Alliance vážně pokouší získat bílou mládež pro nacismus. Během času ekonomického boomu kapitalistické vykořisťovatelské třídy se severoamerická mládež nalézá ve stádiu, kdy je se vzrůstající tendencí hnána do chudoby a beznaděje. Propad mezi bohatými a chudými nebyl nikdy větší. Nezaměstnanost mezi těmi, kteří mají jen ‘high school’ (střední školu – kritéria americké střední školy se velmi liší od klasické střední školy v ČR – pozn. překl.) se ostře zvětšuje. Průměrná čistá hodinová mzda námezdně pracujících od poloviny 70. let neustále klesá, zvláště mezi mladými dělníky.

Pro různé fašistické‚ vůdce a jejich přátele ve státní správě, je právě tento čas zralý na budování nového fašistického masového hnutí…

DODATKY: Heritage Front – hlavní kanadská rasistická teroristická skupina působící na konci 80tých a na začátku 90tých let. Vedená odsouzeným teroristou Wolfgangem Droegem a finančně podporována Ernestem Zundelem, torontská pobočka Heritage Front vznikla v roce 1989 a byla rozdělena na veřejné „politické“ křídlo a na tajné „militaristické“ křídlo rasistických rváčů.

V době vrcholu Heritage Front se jejich torontských mítinků účastnilo až 200 neonacistů, zároveň pravidelně vydávala oběžník nazvaný „Up Front“ a rovněž vedla telefonní rasistickou linku. Členové Heritage Front byli podezřelí z vypálení útulku pro bezdomovce a potratové kliniky v Torontu. Rváči z Heritage Front byly používáni jako ochranka kanadské krajně pravicové strany Reform Party a vůdce RP Preston Manning dokonce využíval vedení Heritage Front jako osobní bodyguardy. Heritage Front byla také v pravidelném kontaktu s vůdci White Aryan Resistance (neonacistická paramilitární skupina) a Aryan Nations a rozšiřovali listiny se jmény prominentních kanadských židů a antirasistů.

Potíže pro Heritage Front začaly se vznikem první kanadské Anti–Racist Action, která byla prvotně založena k jejich zastavení. HF prohráli s ARA několik pouličních potyček a plánované přepadení členů ARA v torontském baru v roce 1993 skončilo pro stoupence HF množstvím zranění a zadržením. Posléze čtyři členové Heritage Front, včetně zakladatele Resistance Records George Burdiho, byli obviněni z napadení, které následovalo po výtržnostech po white power koncertě v Ottawě. O měsíc později člen Heritage Front Jason Hoolans, známý jako „Little Jay“, na své cestě domů z jiného koncertu financovaného HF zmlátil tamilského imigranta do hlubokého bezvědomí, ten zůstal trvale ochrnutý. Při přelíčení Hoolans uvedl, že jeho „hlavní inspirací“ k útoku byl zmíněný koncert.

NEONACISTICKÁ SCÉNA

V roce 1994 kanadské noviny napsaly, že hlavní osoba Heritage Front vůdce Grant Bristow byl agent nasazený kanadskou tajnou službou Canadian Security Intelligence Service. Bristow byl tajnou službou placen více než stotisíci kanadskými dolary, aby působil jako poradce a vůdce Heritage Front. Bristow byl podezříván, že byl hlavním zdrojem financí pro Heritage Front a že své zpravodajské zkušenosti používal právě pro HF. Mluvčí HF Gary Schipper řekl: „s ‚nepřátelI‘ jako je Grant Bristow, kdo potřebuje přátele?“. Po tomto skandálu Bristow rychle zmizel díky programu na ochranu svědků a vládní vyšetřování očistilo CSIS z jakéhokoliv porušení zákona, nicméně kritici nazvali vyšetřování za frašku.

S odchodem Bristowa a jeho peněz se ARA stávala silnější každým dnem a Heritage Front se začala rozpadat. Droege byl uvězněn za napadení a Schipper byl uvězněn pro pohrdání soudem po odmítnutí zrušit rasistickou telefonní linku HF. Dřívější členka HF Elisse Hategan dosvědčila, že ji Droege poslal k distribuci rasistickou literaturu a radil ji, aby na sebe vzala vinu, když byla zatčená, protože kdyby se sám zapletl, obdržel by díky svému dlouhému trestnímu rejstříku vyšší tresty.

Momentálně se Heritage Front již pravidelně nesetkává, nedělá srazy ani neprovozuje rasistickou telefonní linku a nevydává oběžník. Kromě své internetové stránky již o sobě nedává nijak vědět a již nemá žádný vliv na kanadskou krajně rasistickou scénu.

National Alliance – americká National Alliance (Národní aliance), kterou vede William Pierce, je největší americkým producentem rasistické propagandy. Pierce, autor rasistické teroristické příručky The Turner Diaries, zbohatl produkováním rasistické propagandy a její distribucí po celém světě. Je také dobrým přítelem oklahomského atentátníka Timothy McVeighe. Pierce napsal knihu, která dala McVeighovi návod, jak uskutečnit ten nejhorší teroristický čin na půdě USA, a telefonoval s McWeighem těsně před jeho bombovým útokem v Oklahomě, po kterém zůstalo 168 mrtvých.

Ernst Zundel – Ernst Zundel Z Toronta se stal milionářem díky rasistickým propagačním předmětům, které dodával německým neonacistům.

Zundel, německý imigrant v Kanadě, distribuuje materiály o popírání Holocaustu a další rasistické materiály ve 14 jazycích do 45 zemí. Zundel díky svým finančním možnostem podporuje rasistické skupiny v Kanadě a Německu, sám ročně investuje 600, 000 kanadských dolarů do německých neonacistických skupin. Zundel byl vězněn v Kanadě a Německu za rasistické zločiny.

V roce 1997 Zundel čelil kvůli svým internetovým stránkám Tribunálu pro lidská práva, na kterém proti němu svědčila jeho bývalá žena.

Paul Fromm – bývalý učitel na střední škole je CSIS (kanadská tajná služba – pozn. překl) považován, za jednoho ze tří nejdůležitějších vůdců kanadské rasistické pravice v 80. letech. Jeden z kanadských nacistů „v saku a s kravatou“ Fromm, se snažil udržet si společenský odstup od neonacistů, se kterými se stýkal. Fromm přišel o svoje zaměstnání učitele po odhalení, že opětovně přednášel na mítincích Heritage Front a jiných neonacistických skupin. Fromm byl rovněž pro své názory vyhozen ze dvou kanadských politických stran.

Jako pravidelný host radiových talk show Fromm reprezentuje několik skupin: Canadian Association of Free Expression (Kanadská asociace svobodného vyjadřování), která hájí rasistické

8

štváče a popírá Holocaust, stejně tak jako Canadian Free Speech League. Dále Citizen for Foreign Aid Reform (Občané pro svépomocnou nápravu cizinců), kteří měli vůdce Ku–klux–klanu na svých ředitelských stolech, vydávali rasistickou, antisemitskou, proti–imigrační literaturu a knihy podporující apartheid. Frommovou poslední skupinou je Canada First! Immigration Reform Committee (Kanada především! Nápravný výbor pro imigraci), která poprvé vystoupila na veřejnosti zorganizováním demonstrace na podporu nacistického válečného zločince. Od té doby na sebe neustále přitahuje mnoho pozornosti, například když dva kanadští č l e n o v é Parlamentu žádali o vyšetření rasistického obsahu na stránkách této s k u p i n y .

Předminulý rok byli členové CFIRC usvědčeni ze zabití starého Sikha (člen indické náboženské skupiny – pozn. překl.) na Vancouverském předměstí.

Jason Snow a Joseph Talic – Snow a Talic společně s Georgem Burdim vedli Resistance Records, společnost, která je jedním z největších producentů a distributorů white power hudby po celém světě. Všichni tři byli, po zásahu kanadské a americké policie, která vtrhla do kanceláře Resistance Records v roce 1997, obviněni z několika trestných činů.

Po jejich prvním soudním vystoupení všichni tři raději prchli zadním východem, než aby se ocitli v tváří tvář členům ARA Detroit a Toronto, kteří na ně čekali na schodech soudu.

Liberty Lobby – Svobodná volba je americkou organizací, nic víc o ní není známo.

Timothy McVeigh – neonacistický sympatizant, který se „proslavil“ spácháním nejhoršího teroristického činu na půdě USA, bombovým útokem na federální budovu v Oklahoma City kde zabil 168 lidí. McVeigh pravidelně finančně přispíval Národní alianci (National Alliance).

Svůj „úděl“ objevil po přečtení výtisku The Turner Diaries, napsaného hlavou NA Williamem Piercem. McVeigh dal knižnímu návodu doslovný smysl, použil jej k vybrání terče svého bombového útoku a dokonce podle něj zhotovil bombu, kterou použil. McVeigh byl v pravidelném kontaktu se sdruženími texaského vůdce Ku–klux–klanu Louisem Beamem a často volal Piercovi do hlavního štábu NA, volal mu také těsně před bombovým útokem v Oklahomě.

The Order – americká teroristická skupina, která provedla řadu ozbrojených loupeží v pacifickém severozápadním regionu v 80. letech, členové The Order (Řád) údajně použili ukradené milióny na financování Aryan Nations (Árijské národy), skupiny Toma Metzere White Aryan Resistance a jiných rasistických skupin. The Order (známa také jako The Silent Brotherhood) rovněž spáchala několik vražd, včetně střílení kulometem na jednoho židovského hosta v rádiu. Vůdce The Order Robert Jay Matthews zemřel v přestřelce s FBI na Whidbey Islandu, ve státě Washington. Ostatní členové The Order byli odsouzeni na doživotí. Dnes jsou všichni členové The Order krajní pravicí považováni za „mučedníky“.

Uvězněný vůdce The Order David Lane vymyslel ve vězení rasistické heslo „14 Words“ (14 Slov).

Z materiálů The Bethune Institute For Anti–fascist Studies (Anti–Fascist Info Bulletin #231 z 2. 1. 2000) připravil Cable Street Beat, skupina propagující revoluční antifašismus v hudební scéně. cablestreetbeat@atlas.cz Action Anti–Raciste/Anti–Racist Action Montreal #8, 414 Mont Royal Est Montreal, Quebec, Canada H2J 1W1 ph: (514) 851–1880 e–mail: aramontreal@hotmail.com website: http://welcome.to/aramontreal.com

9

POLITIČTÍ VĚZNI

MUMIA ABU-JAMAL Mumia Abu–Jamal je americký černošský aktivista, novinář a spisovatel, čekající 17 let v cele smrti na popravu, která má být provedena na základě zmanipulovaného a rasisticky podbarveného soudního procesu. 4. října tohoto roku zamítl Nejvyšší soud USA poslední odvolání, mající za cíl revizi procesu. Pennsylvánský guvernér Tom Ridge naposledy určil datum popravy na elektrickém křesle na 2. prosince 1999. Mumia Abu–Jamal potřebuje naši okamžitou a aktivní podporu a solidaritu! Jaká je však jeho minulost, co způsobilo, že již sedmnáct let čeká na smrt?

Kdo je to Mumia Abu–Jamal?

Mumia se v mládí zapojil do Black Panthers, organizace hájící lidská práva černošské menšiny a snažící se zabránit pronikání drogových gangů a dalších sociálních patologií do černé komunity. Stal se mluvčím Černých panterů ve Filadelfii a postupně se vypracoval na známého lokálního aktivistu, ostře vystupujícího proti rasismu, antisociálnímu zločinu, drogám a policejnímu násilí. Začal být neméně ostře sledován FBI a tajnou službou, mimo jiné i kvůli tomu, že vystupoval na podporu filadelfské černošské komunity MOVE, která byla na počátku 80. let rozbita policií za použití nejbrutálnějšího násilí, přičemž na sídlo komunity byla svržena z vrtulníků zápalná puma a sedm bezbranných členů MOVE bylo při zásahu zavražděno policií.

Státní orgány hledaly způsob ,jak se zbavit nepohodlného a politicky aktivního žurnalisty, a ideální příležitost se jim naskytla v červenci 1981.

Mumia tehdy náhodou zastavil svůj taxík, aby zastavil brutální útok policisty na jednoho černocha. Ten se ukázal být Mumiovým bratrem, původně legitimovaným za drobný dopravní přestupek, kvůli němuž na něj policista David Faulkner z neznámých důvodů surově fyzicky zaútočil.

Mumia se přiblížil k místu incidentu a poté podle mnoha očitých svědků další neznámý muž náhle zaútočil z postranní ulice na Faulknera a postřelil ho. Faulkner ihned nato vystřelil na Mumiu a zasáhl ho do hrudi.

Svědci uvádějí, že místo aby zavolali záchrannou službu, přispěchavší policisté Mumiu ležícího bezvládně na chodníku následujících 45 minut brutálně bili. Policista Faulkner svým zraněním nakonec podlehl.

Zfalšované důkazy byly jen tím nejmenším…

Mumia byl nakonec obviněn z vraždy Daniela Faulknera a v roce 1982 odsouzen bez jediného materiálního nebo přímého důkazu k smrti.

Případ je však od začátku plný nejen nejasností, ale i očividného falšování důkazů a bezostyšného pokřivování spravedlnosti.

Balističtí experti nikdy neprovedli srovnání kulek vyjmutých z Faulknerovy hrudi s revolverem, který byl nalezen u Mumii. Kulky, které zabily Faulknera byly kalibru 0.44, zatímco Mumiův revolver byl ráže 0.38.

Policie sejmula otisky prstů z vražedné zbraně a zjistila, že nejsou Mumiovy. Mumiovy ruce nebyly testovány na přítomnost povýstřelových zplodin, které by mohly prokázat, jestli v onu dobu střílel či nikoli.

Několik policistů prohlásilo pod přísahou, že Mumia se v ten večer přiznal. Zatýkající důstojníci se však nezmiňují o žádném přiznání. Službu konající operační důstojník byl v době hlavního líčení na dovolené, ale soudce Albert Sabo odmítl odložit proces nebo vyslechnout důstojníka.

Z více než 125 vyslechnutých svědků pouze 2 uvedli, že Mumia střílel na policistu. Oba dva byli v té době obviněni z lehčích zločinů a byli tudíž snadno vydíratelní a ochotní přistoupit na dohodu s policií. Jedna ze svědkyň, Cynthia White svoji výpověď přitom několikrát změnila.

Svědkyně obhajoby Veronica Jonesová prohlásila, že ji policie nabídla dohodu: buď bude falešně svědčit proti Mumiovi nebo bude zatčena a uvězněna pro prostituci. Soudce Sabo nařídil, aby její výpověď byla vyškrtnuta ze záznamu.

Další svědek, bělošský taxikář Robert Chobert, okamžitě po střelbě uvedl policii, že střelec byl robustní muž vážící více než 100 kg, který z místa okamžitě uprchl. Poté však u soudu změnil výpověď v Mumiův neprospěch. Důvody se prokázaly po 13 letech, kdy se veřejně přiznal, že v inkriminované době řídil taxi bez platné licence a porušil tak podmínky svého podmíněného propuštění z vězení. Policie ho donutila falešně svědčit. Čtyři další svědci uvedli, že viděli z místa prchat někoho úplně jiného než Mumiu.

Soud se konal ve Filadelfii – městě, kde je v současné době ve vyšetřování 1200 případů policejní brutality. Více než 300 rozsudků filadelfských soudů bylo později zrušeno kvůli zjevně zmanipulovaným nebo podstrčeným důkazům, které policie použila, aby dostala do vězení nevinné lidi. Od roku 1982 tak bylo osvobozeno více než 137 lidí a následně propuštěno z vězení.

Mumiův soudce – Albert Sabo – odsoudil k smrti celkem 32 lidí – dvakrát více než kterýkoli jiný soudce ze Spojených států. Všichni kromě dvou byli černoši. Odborný a vysoce seriózní časopis „American Lawyer“ nazval Saba v Mumiově případu „do očí bijícím příkladem předpojatosti“.

Dlouhá a dosud marná cesta za spravedlností…

V roce 1989 bylo Mumiovo odvolání zamítnuto Nejvyšším soudem Pennsylvánie a trest smrti potvrzen.

V roce 1990 použil Nejvyšší soud USA proti Mumiovi jeho členství v Black Panthers jakožto přitěžující okolnost bez jakéhokoli vysvětlení.

O 17 měsíců později však ten samý Nejvyšší soud zrušil rozsudek smrti za vraždu nad jedním organizovaným nacistou z Delaware, protože uznal, že jeho členství v neofašistické organizaci Aryan Nations nemělo být zveřejněno a použito v procesu.

V červenci 1995 Mumia podal žádost o opakování soudního procesu.

Tato žádost byla „náhodou“ podána k posouzení soudci Sabovi, který ji samozřejmě zamítl. Pennsylvánský guvernér Tom Ridge určil datum popravy na srpen, ale Mumia přežil, když se na jeho podporu masově vyslovila mezinárodní veřejnost. Mezitím Mumiovi obhájci odkryli doslova záplavu důkazů prokazujících Mumiovu nevinu. Mumia se odvolal proti Sabově rozhodnutí k Pennsylvánskému nejvyššímu soudu. V srpnu roku 1996 soud poslal zpět Mumiův případ k lokálnímu soudu, aby byla přezkoumána nová svědectví.

1. října 1996 podala Veronika Jonesová svědectví, že policie na ni vykonávala nátlak, aby učinila falešnou výpověď proti Mumiovi. Když toto prohlásila, Sabo se jí snažil zastavit pohrůžkou až sedmi let vězení v případě falešného svědectví. Jonesová se nenechala odradit a svědčila dále v tomto smyslu. Na konci tohoto svědectví nechal prokurátor Fisk náhle zavolat dva policisty, kteří Jonesovou zatkli na to, že se v roce 1994 jednou nedostavila k soudu ohledně dopravního přestupku!!! Svědectví Jonesové nebylo vzato v úvahu.

V dalších líčeních, která se protáhla do června roku 1998, prohlásila Pamela Jenkinsová, která byla v roce 1981 šestnáctiletou prostitutkou a policejní informátorkou, že na ni vykonával policista Tom Ryan násilný nátlak, aby podala falešnou svědeckou výpověď proti Mumiovi.

4. března 1999 Pennsylvánský nejvyšší soud s konečnou platností vynesl absurdní a smrtící rozhodnutí: důvody pro znovuprojednání případu prý nejsou. Guvernér Ridge znovu podepsal rozsudek smrti. To samé se opakovalo v říjnu 1999 v případě Nejvyššího soudu USA, který za půl roku povolí revizi pouze 75 procesů ze 7000.

Mumiův obhájce Leonard Weinglass nedávno stručně a výstižně shrnul celý případ, když napsal:“15 let, kterých Mumia prožil v údolí stínu a smrti, potvrdila nade vší pochybnosti jeho nevinu. Množství nových informací, k nimž jsme se dostali v posledních dvou letech, plně podporuje tento názor… Americký justiční systém je znovu postaven před otázky rasismu, třídního boje a politiky. Život černošského politického aktivisty je ohrožován těmi samými silami, které v historii ustavily celostátní systém segregace a útlaku… Nic menšího než úplné osvobození Mumii Abu–Jamala, které stejně přijde po 15 letech trýznivého věznění pozdě, nemůže zabránit spáchání další nespravedlnosti v naší historii, která je prosáklá krví nevinných lidí.“

10

CABLE STREAT BEAT

Cable Street Beat je skupina, která dělá další formu antifašistické propagace. Naším cílem je rozšířit radikální antifašistické myšlenky v hudební scéně, získat více aktivních lidí pro antifašistické hnutí a přímé akce proti pouliční fašistické propagandě.

Samozřejmě, že již dříve tu byly různé antifašistické benefity, ale naší koncepcí je ve spolupráci s Antifašistickou akcí dát této formě propagace ucelenější formu. Spojit dobrou hudbu a vyjádřit antifašistickou politiku. Politiku, která má za cíl spojit lidi proti zvrácené fašistické ideologii založené na potlačování práv společenských, etnických a sexuálních menšin a práv pracujících. Činnost Cable Street Beat má za cíl organizováním koncertů, benefičních akcí, vydáváním různých kompilačních nahrávek či psaním článků přimět hudební scénu přemýšlet o problémech fašismu a pomoci antifašistickému hnutí navázat nové kontakty.

Již nyní pracujeme na antifašistické kompilaci, ze které budou všechny výtěžky věnovány Antifašistické akci. Na této kompilaci budou zúčastněny různé hudební skupiny hrající

i různé hudební styly. Ať již se bude jednat o ska, reggae nebo punk či hip hop, nejdůležitější je samotný zájem hudebních skupin podpořit tento projekt.

Mimo to má Cable Street Beat představu vytvoření určité sítě, ta by měla pracovat následovně: jestliže kdokoliv má zájem podpořit projekt Cable Street Beat, může na svůj časopis nebo kulturní akci dát logo Cable Street Beat a na této akci distribuovat materiály Antifašistické akce nebo přímo požádat antifašistické aktivisty o pomoc. Také můžete (s naší podporou) organizovat benefiční akce a její výtěžky předat Antifašistické akci nebo je využít pro další propagaci antifašistických myšlenek v hudební scéně.

Lidé se chodí bavit a poslouchají hudbu, proto i tam musí antifašisté prosazovat své myšlenky a nedát šanci fašistům jakkoliv získat pro svoji odpornou ideologii další přívržence.

Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že hudba a politika mohou jít ruku v ruce. Věřme, že Cable Street Beat získá mnoho přívrženců a také mnoho kapel, které budou ochotny hrát na podporu antifašistického hnutí. cablestreetbeat@atlas.cz

ZDRAVÍME ANTIFASCHISTISCHE AKTION BERLIN, RIOT NEWS CREW, KARLA D. V JEHO SAMOTĚ A OMLOUVÁME SE MU ZA ZPOŽDĚNÍ

AKCE AFA Antifa‰istická demostrace

1. Máj 2000

v sobotu 22. dubna 2000 15:00 námûstí v Brand˘se nad Labem.

13:00 sraz v Praze na Hlavním NádraÏí

Anarchistická demostrace proti Kapitalismu a jeho sociálním dopadÛm 1. kvûtna 2000, 13:00 Stfieleck˘ ostrov, Praha

„JiÏ nikdy fa‰ismus“ Antifa‰istická demostrace k v˘roãí konce II. svûtové války 8.kvûten 2000, Praha

KONTAKTY AFA AFA Praha P.O. BOX 81 100 81 Praha 105 AFA-Praha@volny.cz 0606 528 470

CableStreetBeat P.O. BOX 233 601 00 Brno cablestreetbeat@atlas.cz

AFA Brno P.O. BOX 233 601 00 Brno AFABrno@atlas.cz http://mujweb.cz/www/afabrno