Akce03

Bojujeme společně proti rasismu a fašismu!

číslo 2

Zpravodaj Antifašistické akce ★ Únor 2001 ★ Cena 10 Kč

Kam bude směřovat antifašistické hnutí v budoucnu?

Perspektivy antifašismu Nad budoucností a efektivností našeho boje přemýšlí snad každý z nás. Je důležité se zamýšlet nad možnostmi, jak zlepšit náš boj,kudy a jakými cestami ho vést a k jakým cílům dospět.Antifašistická Akce (AFA) si uvědomuje, že dnešní antifašistické hnutí v Evropě již ztrácí na své síle ve svém boji a i když by leckdy zrovna prostředky nechyběly, jsou používány na špatném místě.

Je jasné, že české antifašistické hnutí má na rozdíl od světa pořád co dohánět. Pozitivní však vidím to, že má dobrý politický a organizační základ a roste i s tím, že chce neustále reformovat toto hnutí. To, co není dobré, je fakt, že se mnoho antifašistů stále nepoučilo a používají stále stejnou taktiku , kterou používali antifašisté ve dvacátých a třicátých letech a která, jak víme z historie, ve finále naprosto zklamala.

Naproti tomu, že se fašisté a ostatní pravicové síly spojovaly, vytvářely vlastní bojové oddíly a snažily se co nejmasověji oslovit veřejnost, antifašisté se zmohli jen na občasné protiakce (většinou nenásilné), pořádání megalomanských kongresů a podepisování intelektuálských protifašistických petic. Je samozřejmé, že fašisté se svou

se zvyšují, máme toho stále mnoho před sebou. Pokud i naše hnutí radikálně nezesílí, nebudeme mít dalek do doby, kdy již nebudeme schopni adekvátně reagovat na fašistickou činnost a zároveň vytvářet své aktivity. Tak tomu například začíná být dnes v Německu. I když je německé antifašistické hnutí dost silné, zjiš<uje, že stále větší veřejnou aktivitou se zvyšují státní represe, zvyšuje se kriminalizace aktivistů a lidé, kteří jsou pronásledovaní systémem, často neunesou takový tlak na svou osobu a z hnutí se stahují. I u nás zřejmě brzy začne být zakázané si na demonstracích maskovat obličeje, policie bude lidem prohledávat byty (v několika případech se to již stalo) a začne z různých důvodů zavírat naše kluby a kulturní a informační centra. Kdyby tento tlak začal již dnes, všichni víme, že by to do značné míry naše hnutí ochromilo.

Proto se chci krátce zmínit o tom, co by mohlo našemu boji prospět a o čem by se mělo začít diskutovat a přemýšlet.

Větší spolupráce hnutí V různých otázkách by měly anarchistické a anti-

Antifašisté z české a německé Antifašistické akce se připojují k anarchistickému proudu na záříjové demonstraci proti zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. brutalitou, vychytralou demagogií podporovanou státními vládnoucími kruhy a represivními složkami měli větší úspěch. Dnes je zde mnoho podobného.

Národní Aliance, Národní odpor, Vlastenecká Fronta, VRS a další ultrapravicové organizace a strany se dnes spojují i přes malé neshody a alespoň akčně spolupracují.

Přitom brutální útoky členů těchto skupin se neustále stupňují — není pravda, že většina útoků je dnes činem neorganizovaných postpubertálních skinheadů, jak se nám snaží předkládat média. Za nejagresivnějšími útoky dnes stojí členové skupiny Národní odpor (např. útok na restauraci Modrá hvězda v Českých Budějovicích) nebo členové a příznivci Národní Aliance (prosincový neúspěšný pokus o útok na hardcoreový koncert v Chomutově). I když i na naší straně sílí radikální část odpůrců ultrapravice a i počty lidí zapojených v anarchistických organizacích

autoritářské levicové organizace spolupracovat a být k sobě více otevřené. Je nutné přestat s osobními spory a frázemi složitými pro chápání obyčejných lidí a skutečně alespoň akčně spolupracovat. Důležité je začít jednat dospěle a hledat skutečné styčné body alespoň v otázkách revolučního antifašismu.

Ideologická a fyzická schopnost našeho hnutí Jak jsme již mnohokrát napsali, veškerá aktivita začíná u vás samých. Pokud chceme čelit státnímu aparátu a neonacistickým násilníkům, je nutné na sobě pracovat, sportovat, posilovat, učit se bojové sporty a všechny dovednosti, které můžete v boji použít. Stejně tak je poté důležité vytvářet místní akční skupiny, které budou radikálně odpovídat na veškeré neonacistické aktivity.

Dokončení na straně 2

V TOMTO ČÍSLE: ★ Rozhovor se členem anglické Antifašistické akce ★ Causa Leonard Peltier aneb jak funguje demokracie ★ Podivný příběh Combat 18 ★ S26 — pár slov ke strategii pouličních bojů ★ Problémy s odškodněním nuceně nasazených stále zůstavají ★ Antifa ofenzíva 2000

Naše soukromí je ohroženo!

Pryč s kontrolovanou společností!

Na podzim tohoto roku zahájili antifas z německé Antifaschistische Aktion (A A/BO) kampaň nazvanou „Save the Resistance“, která je zaměřená proti státním represím a kontrole. Ta je namířena především proti kamerovým systémům ve městech, proti policejním represím a posilování státního aparátu. Důvodem k jejímu zahájení bylo rozsáhlé prohledávání bytů antifas a dalších levicových aktivistů, odposlouchávání telefonických rozhovorů a celková kriminalizace veřejných aktivit antifašistického revolučního hnutí.

Stejné problémy se týkají i naší země, kde státní represe stále narůstají na síle.

Pokud procházíte ulicemi některých větších německých měst, musíte být skutečně zděšeni množstvím kamer, které vás sledují v podstatě na každém kroku. Kamery monitorují všechny ulice, ve kterých jsou umístěny důležité státní či finanční instituce, nebo provozovny a kanceláře nadnárodních firem. Stejná situace je i v metru, dokonce i v jeho vozech, na všech úřadech, nádražích, velkých náměstích, v řadě obchodů nebo před vchody do obytných domů.

Tyto kamery ale nejsou vlastnictvím jednotlivých provozovatelů obchodů, ale majetkem města, které je spravuje ve spolupráci s policií, která tímto způsobem údajně monitoruje kriminalitu na ulicích. Slovo kriminalita je ale jako vždy jen maskou pro kývnutí veřejnosti pro tento represivní a nebojme se říci špízlovský systém. Každý státu nepohodlný aktivista (a nebo kdokoli další) tak může být sledován, jak jde z domova za přáteli, s kým se stýká, kolik si vybírá v bankomatu peněz, jaké čte noviny nebo jak jinak tráví svůj volný čas... Nezdá se vám to děsivé? Možná si říkáte, že pokud nic neděláte, může vám být jedno, zda vás někdo sleduje.

Ano, jestliže vám nevadí, že vás denně státní systém kontroluje, protože nepřekračujete zákon, co potom říkáte na toto?… Ve Velké Británii byl nedávno schválen zákon, jenž dovoluje zaměstnavatelům kontrolovat své zaměstnance tak, že jim umožňuje legálně odposlouchávat telefony a kontrolovat emailové zprávy.

Strana 2

AFA na internetu: www.geocities.com/afa_cz

2 Dokončení ze strany 1 Takto může proti vám zaujatý zaměstnavatel zjiš<ovat kompromitující informace proti vám a následně je používat v zaměstnání k vašemu vydírání nebo k propuštění. Státní režim dal britským zaměstnavatelům do rukou další z bičíků sloužících k hlídání svých otroků práce.Jestli se podobný zákon podaří prosadit i u nás, můžeme počítat s tím, že řady nezaměstnaných narostou a zbytek pracujících bude žít v neustálém stresu a strachu o práci.

Pražský radní Rudolf Blažek nedávno prohlásil, že v roce 2002 má být v Praze nainstalováno ve městě asi 150 kamer, kterými bude ulice sledovat republiková policie. Argu-mentem pro jejich zavedení je údajné snížení kriminality v místech, kam byly tyto systémy umístěny. Je to stejný argument, jako kdyby s každým z nás chodil neustále policajt jako prevence před námi páchanou trestnou činností. Můžeme však s klidem říci, že spíše než o snahu vyřešit problém kriminality, jehož kořeny jsou v současnosti více v bídné sociální situaci pracujících než v absenci 150 policejních kamer, jde o pokus kontrolovat naše soukromí hodný metod Velkého bratra z Orwellova románu 1984. Skutečně k tomu některé praktiky státu nemají daleko. Po vzoru západních „vyspělých demokracií“ jdou miliony opět na policejní obušky, štíty, vodní děla a slzný plyn. V budoucnosti k nim možná přibudou ke spokojenosti pravičáků z ODS i gumové projektily — a k našemu vzteku hned teO vzroste počet policejních těžkooděnců na 2300.

Jak je vidět, další revoluce směrem k větším lidským právům a svobodě jistě už nebude sametová. Dnešní kapitalistický systém potřebuje pojistku své vlády, svého statu quo.

Nestačí být jen zvědavý, kam až státní systém hodlá dojít. Již dnes chybí finance na sociální sféru, byty pro mladé lidi nebo na vytváření pracovních míst. Místo toho nás čekají stále delší obušky, pevnější štíty a dokonalejší kamerové systémy.

Už dnes přišel čas postavit se na odpor.

SAVE THE RESISTANCE!!!

-jak-

Dokončení ze strany 1 Čas pro tlachání o pacifismu je pouhá zbabělost, která v minulosti zapříčinila miliony obětí. Vytvářejme silné hnutí, to je naše šance.

Ani samotná fyzická připravenost ale nestačí. Politické skupiny musí především vést diskusi o úspěšnosti jejich propagandy k pracujícím, studentům a nezaměstnaným.

Je nutné dělat protiakce, ale zároveň se nesmí zapomínat na účinnou propagandu k veřejnosti a na sociální témata, která ukazují skutečnou podstatu většiny problémů pracujících. Propagace však musí být dobře srozumitelná a nesmí skončit u dobře míněných , ale těžko srozumitelných hesel nebo intelektuálských elitářských frází.

Naše hnutí čeká ještě mnoho práce, aby dokázalo oslovit a zmobilizovat podstatnou část mládeže a pracujících, jedině tímto způsobem však můžeme dosáhnout společnosti založené na hodnotách svobody, samosprávy a solidarity.

Posledním problémem, o kterém je nutné mluvit, jsou finanční možnosti našeho hnutí — antifašistické hnutí se zatím nemůže opřít o žádné finance, které by umožňovaly skutečnou masovou propagaci a podporu našich politicky stíhaných aktivistů. Samotné benefiční koncerty a sbírky

AFA blok na protifašistické demonstraci v Otrokovicích samozrejmě nestačí a ani zahraniční pomoc zatím není dostatečná. Porto je důležité přemýšlet o taktice financování našeho boje.

Myslím, že témat k zamyšlení je opravdu mnoho a doufám, že to podnítí diskusi mezi revolučními antifašisty.

Vytváříme organizované antifašistické hnutí!

Přidejte se i vy!

-jak-

Rozhovor se členem anglické Antifašistické akce ✒ Proč jsi se stal členem Antifašistické akce? Členem AFA jsem se stal asi před třemi roky. Hlavní důvod byl nárůst aktivity fašistů u nás ve městě. Bylo to způsobeno přílivem uprchlíků do Británie. Problematikou uprchlíků jsem se zabýval již předtím, ale fašistické a rasistické aktivity mojí práci a naši snahu jim pomoci značně zkomplikovaly. Vždy jsem byl antifašista, ale chtěl jsem se připojit k organizaci, která bojuje proti fašismu a fašistům prakticky a metodicky a která je fyzicky konfrontuje. AFA jako organizace vznikla z lidí, kteří cítili, že nestačí se stavět proti fašismu ideově, jak to dělá například Anti-Nazi League, ale je třeba bojovat všemi prostředky. S tím jsem vřele souhlasil. Současná AFA se ve svém boji inspiruje antifašisty z předválečného období, kteří bojovali proti Mosleyho BNP a rozbili je v Londýnském East Endu. Hlavní důvod mého členství byl praktický — metody AFA byly přesně to, co bylo v mém kraji potřeba, abychom se fašistů zbavili.

✒ Je pravda, že AFA prakticky vytlačila fašisty z ulic, takže te8 prakticky otevřeně nevystupují?

Je to pravda. V devadesátých letech, částečně ještě před tím než jsem začal v AFA pracovat, došlo k mnoha srážkám, jako bylo třeba Waterloo. To dalo fašistům pořádnou lekci.

Ve většině těchto konfrontací dopadly dost špatně. To je

zásluha AFA a odhodlání jejich členů a příznivců utkat se s fašisty kdekoliv a kdykoliv je potřeba, a zastavit je hned v zárodku. To je prakticky vytlačilo z ulic. Nyní jsou fašisté v Británii velice slabí, v určitém smyslu. Například dvě hlavní organizace — BNP a NF se zmohly jenom na pochody, například v Margate, kde se jich sešlo z celé země asi třicet pět. A my jsme tam byli také. Nesmíme je podceňovat, zejména jejich ideové působení na lidi, ale skutečné aktivity jsou minimální. AFA se o tohle opravdu zasloužila.

✒ Jaká je struktura AFA? Je rozdělena na buňky nebo regionální skupiny? Kolik má členů a kolik příznivců?

Celá AFA je dobře organizována. Organizace je založena na regionech. Celá struktura není hierarchická, ale ústředí, které komunikuje navenek a spojuje jednotlivé skupiny, je v Londýně. Pravidelně vychází náš časopis Fighting Talk, myslím, že je docela kvalitní. Nedá se prakticky určit počet členů. Spousta lidí se považuje za součást Antifašistické akce, ale jsou s AFA svázáni jen volně, neplatí příspěvky a dává přednost účasti na jednotlivých akcích. Antifašistická akce je především pojem, který inspiruje lidi z různých struktur a různých názorových proudů — tím nemyslím reformisty, ale revolucionáře. Na jihovýchodě si lidé říkají AFA a jsou příznivci, i když nemají předplacený časopis, nebo podobně. Myslím, že celá struktura je funkční a efektivní a časem už prověřená. Kolem jádra aktivistů je pohyblivá komunita příznivců, bez ní by AFA ale nebyla tak efektivní. Celkem se členové a příznivci AFA počítají na tisíce, těch mimořádně aktivních a politicky radikálních je několik stovek. Každý, kdo se cítí dost silný a má chu<, může vytvořit svojí vlastní buňku AFA, která se může a nemusí napojit na celou strukturu. AFA je díky svojí historii a současným úspěchům inspirací a zastřešuje všechny radikální antifašisty.

2 Jak velkou roli má časopis Fighting Talk v organizování antifašistů a v šíření našich myšlenek?

Celkový náklad a počet čtenářů můžeme jen odhadovat. Časopis je distribuován po celé zemi z různých zdrojů. Vybudoval si velice dob-

Strana 2

proti fašismu a policejnímu teroru

2

S26 — pár slov ke strategii pouličních bojů

O demonstracích a boji s policií v září minulého roku toho bylo řečeno a na stránkách oficiálních systémových tiskovin i na listech nezávislých a anarchistických časopisů napsáno již mnoho. Avšak všechny pohledy , které byly zatím publikovány, se zabývaly většinou jen teoretickou obhajobou nebo naopak odsouzením pouličních střetů, takřka nikdo však nepřišel s analýzou naší taktiky a použité bojové strategie. Antifašistická Akce, stejně jako naši zahraniční spolubojovníci, stojí jasně na straně těch, kteří se za použití všech prostředků pokusili narušit jednání institucí (MMF a SB), které svou politikou způsobují hladomory, utrpení a okleš<ování lidských práv takřka na celém světě. Je nám jasné, že kapitalistické instituce a celý systém těžko porazíme tančením samby v karnevalových maskách. Stejně tak je neporazíme ani bezúčelnými střety s policií, náš střet se systémem musí být veden na všech frontách, nejen několik hodin ročně v ulicích měst. Tyto střety pak musí být ukázkou naší odhodlanosti se systému bránit i se zbraní v ruce a ukázkou síly hnutí odporu. Proto přinášíme následující řádky, které jsou zamyšlením nad uběhlými událostmi nikoliv teoretickým, ale pohledem na naší bojovou strategii i chyby, kterých jsme se v boji s policejními jednotkami dopustili.

✓ Disciplina Přímo v boji byla disciplina dobrá. Většina lidí používala masky, při útoku policie nedocházelo k panickému útěku, ale k poměrně spořádanému stahování demonstrantů a následně k obnovení boje. Policejní dělobuchy neměly větší účinnost (na rozdíl např. od prvního máje), kapsle se slzným plynem se demonstranti snažili vracet zpět do policejních řad (zde je dobré připomenout, že kapsle se po určité době rozžhaví a nelze ji uchopit do nechráněné ruky),

nepřetržitě docházelo k systematickému rozebírání chodníků na střelivo a jeho následnému přemís<ování v kontejnerech a popelnicích do předních řad (stojících na trávníku či betonu) stejně jako k budování zátarasů. Bylo zřejmé, že se akce účastní řada lidí s bohatými bojovými zkušenostmi.

Na druhou stranu bylo zřejmé, že jednotlivé činnosti nejsou koordinovány a řada lidí (zejména mladších) nevěděla co dělat. Podstatně horší je ale fakt, že během celého zhruba čtyřhodinového střetu docházelo stále k odlivu demonstrantů, kteří po skupinkách odcházeli do centra, či zpět ke Kongresovému centru. Měla-li modrá linie při počátečním střetu řádově dva tisíce lidí, tak zhruba po hodině boje zůstávalo na bojišti zhruba 500 ak ivistů a na konci střetu se na nábřeží sešlo ne více než 200 lidí.

✓ Použití zápalných lahví Zápalné lahve představují pravděpodobně nejúčinnější bojový prostředek pouličního boje. Akutní nedostatek této tradiční zbraně rozhodně boji neprospěl. Jak je totiž „Molotov“ účinný proti živé síle, tak stejně, ne-li více, je použitelný i proti technice.

Nájezdy vodních děl do předních řad policie a jejich nepopiratelný účinek na rozhánění útočníků by nebyly možné kdyby každý takovýto nájezd nebyl okamžitě vystaven protiútoku hořících koktejlů.

zapřít o semafor či sloup pouličního osvětlení a výrazně tak zlepšit statiku celého zátarasu). Naopak stavění barikád v týle, kdy bojující čelo demonstrantů musí při policejním protiútoku zdolávat vlastní zátarasy nepřineslo větší problémy, ale stejně tak je možné, že měli bojovníci v tomto případě prostě jen štěstí.

✓ Vlastní boj O boji jako takovém lze hovořit jen stěží. Jediná srážka, kterou lze takto označit se odehrála v Lumírově ulici na samotném začátku konfrontace a celý zbytek boje se nesl ve znamení systematického ostřelování policejních řad dlažebními kostkami ze vzdálenosti, která policii neumožňovala přímo ohrozit útočníky v prvních řadách, ale zároveň neumožňovala prolomení policejního kordonu a zasahujícím policistům snad připravila horké chvilky, ale ve skutečnosti je díky jejich výbavě skutečně ohrozit ani nemohla.

✓ Taktika V průběhu celého střetu se ukázalo, že policie není na konfrontaci této razance a takového rozsahu připravena. Místo, aby uzavřela celý prostor pod nuselským mostem a prostou početní převahou ukončila nepokoje během několika minut, posouvala celou masu demonstrantů pomalu před sebou a rodlužovala střet na maximum. Pokud by byl celý protest od počátku plánován jako násilný, bylo vhodnější spojit modrý průvod s členy Ya Basta! a pokusit se o průlom nikoli z Nuslí, ale od Pankráce, kde hlídala jen početně slabá a nevhodně vystrojená skupina Dokončení na straně 4 „čepičářů“.

✓ Stavění barikád Tuto činnost lze opět hodnotit dvojím způsobem. Na jedné straně je třeba jednoznačně ocenit duchapřítomnost a rychlost, s jakou demonstranti dokázali vytvářet značné množství zátarasů takřka z ničeho. Na druhé straně je nutné říci, že některé barikády byly stavěny nikoli tam, kde jich bylo třeba, ale tam, kde to umožňoval terén, k zapalování docházelo zbytečně brzy, některé zátarasy bylo možné obejít, protože byly nelogicky stavěny na příliš širokých úsecích silnice bez využití přirozených možností okolí (vyvrácené zábradlí lze například

Osmset neonacistů demonstrovalo na předměstí Stockholmu Časně ráno ve čtvrtek ráno 7. prosince napadli dva 17tiletí neonacisté jednačtyřicetiletého imigranta, zaměstnance stockholmského metra, poté, co opouštěl své pracoviště ve stanici Hallonbergen.Ten je nyní v nemocnici s vážnými zraněními, která ho nechají zjizveného a zmrzačeného do konce života. Policie oba útočníky krátce poté zadržela podle sledování krvavých stop, které za sebou zanechávaly okované boty obou útočníků. Ti byli zatčeni i s náprsní taškou napadeného a doslova s jeho krví na svých rukou. Ještě při odvádění do cel oba náckové hailovali a křičeli rasistická hesla.

O dva dny později na druhé straně Stokholmu ve čtvrti Salem byl zabit 17tiletý neonacista Daniel Wretstróm. Ten vykrvácel po zranění nožem, které

mu v bitce způsobili členové místné komunity.

V pátek večer 15.12. se na rychle uspořádané antirasistické demonstraci svolané skupinou Network Against Racism a odborovou organizací zaměstnanců metra na místo rasistického útoku v Hallonbergenu sešla asi stovka lidí.Zaměstnanci podzemní dráhy požadovali bezpečnější pracovní podmínky od jejich zaměstnavatele — francouzské společnosti Conex.

O den později, v sobotu 16.12., se v Salemu shromáždilo na 800 neonacistů z celého Švédska na tři hodiny dlouhé demonstraci, to vše pod ochranou stockholmských policejních sil. Takové množství neonacistů se ve Švédsku sešlo naposledy na white power koncertě konaného v červnu roku 1995 u příležitosti letního slunovratu ve městě Gothenburg.

zničení fašismu znamená odstranění třídní společnosti

Prosincová neonacistická demonstrace se pokusila sjednotit všechny znepřátelené frakce uvnitř švédského nacistického hnutí do jednotného celku, což až donedávna nebylo možné v nacistické scéně uskutečnit.

Zajímavé v tomto kontextu je, že švédský stát poslední rok deklaruje silně odmítavý postoj k neonacistickému hnutí a jedním z údajných hlavních úkolů policie má být stíhání rasistických a neonacistických zločinů. Jediný jasně viditelný fakt je ale ten, že 800 neonacistů pochodovalo tři hodiny skrz malé předměstí a policie vyzývala místní obyvatele k tomu, aby nevycházeli na ulici, což je možné považovat za nacistickou provokaci či dokonce za násilí proti místní komunitě.

Strana 3

2

S26 — pár slov... Problémy s odškodněním nuceně naDokončení ze strany X Nutným předpokladem takového útoku by však byla jednak koordinace všech tří průvodů, které by na sebe navázaly maximum policejních sil mimo místo střetu a zároveň kvalitní sí< mobilních hlídek, které by naváděly militanty na místo s momentální nejslabší policejní ochranou.

Zde nemohu nepřipomenout obdobnou situaci, která se odehrála o tři dny dříve, v sobotu, kdy nedostatečná koordinace hlavního průvodu a mobilních hlídek vedla k promarnění šance dostat tramvaj se zhruba padesáti nácky doprostřed Antifa demonstrace. Takovéto situace by neměly nastávat! Kvalitní příprava, dobrá organizace a vhodně zvolená taktika jsou v jakémkoli boji důležitější než razance a osobní odvaha, které jsou nepochybně také velmi důležité, ale jedná se o atributy jednotlivých bojovníků.

A jednotliví bojovníci střety nevyhrávají. Vyhrává je jedině disciplinovaná a dobře organizovaná skupina odvážných a razantních bojovníků.

sazených stále zůstávají

I když se zdá, že by miliony marek a šilinků konečně mohly putovat do kapes lidí, kteří byli tzv. nuceně nasazení v průběhu druhé světové války do říšských továren a průmyslových podniků, je stále kolem výplaty těchto peněz mnoho otázek a problémů. Jedním z těchto problémů je i ten, že nadále není jasné, kdo všechno bude mít právo obdržet tyto peníze, a zdá se, že půjde jen o vyhraněnou skupinu lidí.

V žádné kategorii se totiž nenachází mnozí pozůstalí, kteří sice nebyli nasazení, ale úděl jejich rodičů, partnerů a příbuzných je velkou měrou také poznamenal. Je třeba poznamenat, že mnoho nuceně nasazených se v dnešních dnech dožívá vysokého věku a mnoho z nich umírá. Jejich potomci nebo partneři ale na částku určenou pro jejich odškodnění nebudou mít nárok. Stejně jsou na tom lidé, kteří se pokoušeli vyhnout otrocké práci v říši například poškozením některých částí svého těla a byli poté celoživotně zmrzačeni. Navíc jim hrozil trest smrti za sabotování výroby. Ani rodinám, kterým nejenže nacisté popravili příbuzného, ale kteří ještě museli náklady ne jeho smrt zaplatit, není přiznána žádná náhrada. Nejrůznějších „podskupin“, které nebudou odškodněny, je stále mnoho. Česká rada pro nuceně nasazené, která bude mít na starosti rozdělení peněz z německého fondu, se bude snažit odškodnit co nejvíce lidí. Získané peníze jsou určené pro 70 tisíc poškozených, záleží však na tom kolik nasazených se

o částku pro ně určenou přihlásí. Česká rada je však penězi limitována, a i když by mohla odškodnit úplně všechny, částky by musely být radikálně snížené.

Jako náhrada bylo z německého fondu vyčleněno 423 milionů marek, z rakouského fondu 501 milionů šilinků. Lidé, kteří se podepisují pod žádosti o peníze jako nuceně nasazení, zároveň podepisují formuli, ve které se zříkají dalších nároků na německých podnicích, aniž by věděli, kolik jako odškodnění dostanou. Vychází tak vstříc podnikům, které si za války vydělaly miliardy na lidském utrpení a zvěrstvech a tímto způsobem se snaží smazat minulost jako by se nikdy nic nestalo.známé firmy jako Ford či Siemens, I. G. Farben, Deutsche Bank či Dresdner Bank a mnohé další mohou směle vydělávat dál aniž by po 50ti letech pocítili odplatu za své chování během druhé světové války.

Otázkou tak nadále zůstává, kdy začnou skutečně výplaty peněz určených na odškodnění. Dosavadní předpoklad, že se tak stane během roku 2000, se nesplnil, když byl tento termín zpochybněn jedním z německých vyjednavačů.

Vývoj jednání u amerických soudů naznačuje, že podniky se snaží vše neustále takticky prodlužovat a tak na úkor nuceně nasazených co nejvíce ušetřit. Ti, kteří by měli být alespoň minimálně odškodněni, tak každý den umírají a právníci podniků, které je okrádali a ve kterých otročili za nacistického režimu, si každým dnem odškrtávají několik kolonek, které už nikdy nebude potřeba splatit.

-jak-

Podivný příběh C18

Tento článek byl napsán před uvězněním většiny vůdců C18, dva z nich byly odsouzeni za vraždy během vnitřních sporů. Organizace je nyní fakticky v rozkladu a je rozdělena do dvou frakcí — jedna se stále nazývá C18 a druhá se jmenuje Nacionálně socialistické hnutí.

Přes čtyři roky se Dan W. věnoval informování našich čtenářů o vývoji v nacistické hudební scéně, přičemž nejdůležitějším momentem bylo převzetí Blood and Honour pod C18. Když se C18 rozdělí bude to mít nepochybně vliv na budoucnost B&H — — proto jsme Dana požádali, aby nám osvětlil podivný příběh C18.

Strana 4

Tento rok obdržela Antifašistická akce (AFA) neobvyklý Novoroční dárek — dopisovou bombu. Byla to jedna z deseti poslaných terčům v Británii dánskou teroristickou skupinou, která má kontakty s britskou nacistickou organizací C18.

Média popsala tuto událost, ale změnila totožnost skutečných terčů — antifašistů — za známé osobnosti z rasově smíšených párů, jako např. Frank Bruno, Sharon Davies atd. Znovu je přesné zpravodajství vyhozeno oknem jakmile se dotýká C18.

Na začátku března noviny přinášely nové obavy ohledně hrozby nacistických dopisových bomb, které byly poslány veřejně činným osobám. Přišlo to opravdu brzy po lednových bombách, což znamená, že C18 je tak důkladně infiltrován státem a každý jejich pohyb je znán (C18 se o to nestará nebo to neví) a nebo tyto záměrně klamavé zprávy byly ve skutečnosti podporované médii, aby posloužily jinému účelu.

Existuje mnoho spekulací kdo založil C18 a proč, ale navzdory, že tato organizace operuje od roku 92. Na začátku devadesátých let Britská národní strana (BNS) zahájila veřejnou kampaň v londýnském East-Endu pod sloganem „Práva pro bílé“. V tuto dobu BNS stále pořádala pochody a veřejné mítinky, které musely být chráněny a AFA brzy zaznamenala výskyt organizovaných fašistických pořadatelských oddílů. AFA na tuto výzvu odpověděla silou, což mohli fašisté pocítit při několika příležitostech. Toto nové fašistické uskupení se brzy stalo „hrůzným“ C18 — Combat Adolf Hitler.

Ze začátku C18 pracovalo společně s BNS, podporoval jejich akce, ale více a více se začal profilovat jako samostatná organizace. Šířili literaturu o „odporu bez vůdců“, která měla posílit odhodlání fašistů následovat metody americké teroristické organizace „The Order“ (Řád), a tím představovali opozici umír-

něné volební cestě BNS. Argumentovali tím, že rasový útok má větší hodnotu než rasistický leták, zvláště když je veřejně prezentovaný jako akce C18, což vytváří dojem organizovanosti a plánovitosti. Doufali, že vyprovokují náhodné odvety obětí útoků, které by mohly rozpoutat rasovou válku.

Je možné, že C18 byl založen britskou tajnou službou jako tzv. „medová past“, která by přilákala a odhalila potencionální nejmilitantnější fašisty a sledovala jejich kontakty se stejnými nacistickými organizacemi ve světě.

Je také pravdou, že od konce studené války je MI5 posedlá odhalováním teroristických hrozeb, aby si zachovala — a rozšířila — svůj vliv. A< už byl důvod založení jakýkoliv, od konce roku 92 C18 šířil svou vlastní propagandu, včetně časopisů obsahujících hitparády oponentů. Zaútočili na pár měkčích cílů, pár levicových knihkupectví a komunitních center a měli také v oblibě nechávat množství výhružných vzkazů na záznamnících, ale většinou slibovali více než mohli dodržet.

Od roku 93 se BNS stáhla z veřejné scény kvůli fyzickému tlaku AFA, ale noví nositelé pouličního fašismu se projevili stejně slabí jako zmizelí. Pravděpodobně první možnost střetu mezi C18 a AFA byla při velké, ale smyslu postrádající Unity demo v říjnu ]93. C18 čekali v hospodě na příležitost k útoku na lidi rozcházející se z pochodu, ale když byli objeveni AFA nemohli opustit hospodu dříve než se objevila policie. Toto vše vypadá velmi známé, spíše než by to ukazovalo na novou teroristickou skupinu.

V lednu ]94 vkládali velké ambice do uspořádání velkého koncertu k výročí smrti zakladatele B&H Iana Stuarta. Pamatujíce na „Battle of Waterloo“ před méně než dvěma lety, měl tento koncert nejspíše být ukázkou síly. Naneštěstí pro ně všechno dopadlo absolutně špatně; ztratili svůj hrozivý punc v Becontree, byli atakováni v hospodě v Bow aktivisty AFA, dále jich pár dostalo v jiné hospodě kde byli staženi AFA, což vyrovnalo starý účet a skončilo to roztržkou

proti fašismu a policejnímu teroru

2 s jejich německými „kamarády“, kteří nemohli uvěřit smrti převzali aktivisté C18 vedení. Hudební fanziny jak špatné to všechno bylo — a koncert se nikdy napojené na B&H přešli pod jejich politickou kontronekonal. lu, jakož i finanční prostředky. Vůdce C18 Charlie SarC18 se opět objevil v titulcích novin po problémech gent uplatňoval nárok na 80 000 liber a jeho pravá ruprovázejících fotbalový zápas mezi Irskem a Anglií ka Will Browning si přivlastnil 40 000 liber. A< už byla v Dublinu, v únoru ]95. Média z C18 vytvořili přes noc přesná suma jakákoli, není pochyb o tom, že pro mnomezinárodní spiknutí a dali jim tím publicitu v hodno- ho vedoucích činitelů C18 bylo náplní jejich činnosti tě stovek tisíců liber. Vytváření představy, že tato or- využít příležitosti a přivlastnit si značné sumy peněz. ganizace svými nevýznamnými výtržnostmi mohla To určitě neuniklo pozornosti ostatních fašistů. Britští způsobit ztroskotání mírového procesu, je hanebně Hammerskins popisovali nacionální socialismus v režii nepoctivé a má to jasnou souvislost se sledováním C18 jako „nic více než řvavý kapitalismus“. C18 úspěšjiných zájmů. ně oškubali spoustu lidí, od pašování desek ScrewdriKrátce po Dublinu C18 zorganizoval pochod sta pří- veru v Americe a prodávání je jako dovozu, až slušníků centrem Londýna. Přestože se AFA svědomitě po uloupení CD z Viking Sound of Holland v hodnotě zajímala o fašisty, časopis Searchlight se rozhodl „kvů- 10 000 liber. li nebezpečí tvrdého násilí neinformovat antifašistické Když už bylo B&H pod kontrolou, byla v roce ]94 skupiny o tomto pochodu“. Následující rok, tentokrát vytvořena National Socialist Alliance, aby spojila množs potřebnými informacemi schopna úspěšně konfron- ství menších, otevřeně nacistických skupin jako např. tovat Loyalisty a podpůrné skupiny z C18, kteří se Ku-Klux-Klan, British Movement, B&H atd. vše pod veshromažOovali na jejich pochodech. dením C18. V ten samý čas byly navázány kontakty Kredit C18 utrpěl výraznou porážku při obraně UVF s podobně smýšlejícími skupinami v Evropě a Severní pochodu, který následoval pouhé dva týdny po jiném Americe, a v nacistické hudební scéně měla získal ctěpochodu v Boltonu, který byl zastaven AFA. Poté ný C18 de facto monopol. Po krátké období jejich poco byli před několika měsíci přinuceni k ústupu litického vlivu byly jejich příjmy značné, ale jejich ve Wiganu, znovu Antifašistickou akcí, přední linií vlastnictví nevyhnutelně netrvalo dlouho, a v roce ]96 antifašistického odporu se zhroutila reputace C18 nebylo již možné nespokojenost, kterou vytvořili odívytvořená médii.

C18 budovali kontakty s Ulsterskými Loyalisty, sbírali peníze pro své vězněné aktivisty a uspořádali pár Blood and Honour koncertů na severu Irska. Jejich podpora se zřejmě setkala s odezvou, např. v časopise B&H kontrolovaném C18 vyšlo minulý rok prohlášení: „My loyalističtí vězni ve východním Belfastu UDA křídlo H-Blok 2, jsme rozhodnuti udržet Ulster britský a bílý… Hail the UFF a C18.“ C18 byl aktivní také na fotbalové frontě, kladl důraz na rekrutování z řad fotbalových fanoušků, „Získat Na fotografiích jsou z leva Charlie Sergant a Ian Stuart Donaldson všechny fotbalové fanoušky, lůzu, rowdies a udělat z nich do jednoho naciona- ráním lidí a napadáním ostatních fašistů, udržet déle listy, to by jistě znamenalo pokrok“ — to bylo veřejně pod kontrolou a eskalovala v otevřenou rebelii. Když publikované úsilí C18, avšak ve skutečnosti toho se vlivné časopisy Resistance a Nordland obrátili proti opět mnoho nedosáhli. Zjevně posíleni celým tím žá- C18, otevřeli tím stavidla odporu proti nim. Jeden rem úcty po dublinských událostech, bylo Euro ]96 z nejpopulárnějších citátů, který obíhal mezi krajní očekáváno jako dlouhé horké léto fašistického násilí. pravicí, byla věta od Davida Laneho, člověka jenž Navzdory tomu, co média vytvořila, C18 měla nedo- zasvětil svůj život americké teroristické skupině The statek ambicí či schpností, protože selhala při organi- Order, a který byl také často zmiňován jako inspirátor zování jakýchkoli politických aktivit během Mistrov- C18. „Vedení C18 jsou jasní sionističtí agenti, nebo ství Evropy. Protože C18 toho dělá opravdu málo, mu- jsou tak hloupí a nebezpeční jak jen mohou být. To neseli udržovat své aktisty š<astné vyvoláváním incidentů. může být déle tolerováno. Nastal čas, aby nepřátelé Podle C18, když Man. United hrál v Chelsea v říjnu ]95, mezi námi čelili noci dlouhých nožů“, řekl. „dvě sousedící hospody byly po střechu narvány neoVe stejný čas se BNS přesunuje do otevřené opozinacistickými fanoušky Chelsea, kteří čekali na levico- ce proti C18 s pětistránkovým útočným článkem od vou lůzu z Manchesteru, která se slíbila ukázat. Ale ve Tyndalla ve Spearhead, časopisu BNS. Anonymní pamskutečnosti to neudělala“. Absolutní nesmysl! Jestliže flet (ve skutečnosti pocházel od BNS), který také hodto nebyla média nebo stát, kteří jim pomohli vyrůst, ně cirkuloval mezi pravicovými extrémisty pokládal potom má C18 roztomilý kontakt s fantastickým žur- otázku, „Můžeme se dohadovat o tom, zdali jsou Steve nalismem, který pomáhá tomuto mýtu existovat dál. a Charlie Sargent agenti MI5, nebo jenom jedovatí a To ponechává pouze na AFA, na militantních aktivis- úplně tupí sráči?“. C18 ve svém važném rozkolu ztratitech se svýma nohama na zemi, aby odhadli skutečnou li kontrolu nad nacistickou hudební scénou, když čelivelikost hrozby a vymysleli přiměřenou strategii k její- li odhalení masivní korupce a uvěznění tří čelních mu potlačení. představitelů za rasově motivované útoky v březnu, siPravděpodobně klíčová oblast jejich činnosti, a to tuace vypadala jako potenciální konec. Nikdo nepřetaké znamenalo jejich propad, bylo úspěšné převzetí hlédl trik Nicka Griffina, bývalého vůdce NF a dřívějšínacistické hudební organizace Blood and Honour pod ho oponenta Tyndalla, který nyní získává vliv v BNS svoji kontrolu. Její zakladatel Ian Stuart zahynul při au- a otevřeně argumentuje, že prvky C18 mohou být znotomobilové nehodě v září ]93 a téměř ihned po jeho vu přípustné. „Běda Vám, jestli si představujete nacio-

zničení fašismu znamená odstranění třídní společnosti

nalistické hnutí bez pouličních aktivistů.“ Při pozorování toho, jak se BNS pustila do největší volební kampaně od sedmdesátých let, může vypadat logicky, že se chtěli bránit na ulicích, a tak to v některých částech země znovu vypadalo, že C18 spolupracuje s BNS. Poslední záplatkou je, že vedení C18 se obrátilo k násilí a vedoucí člen byl obviněn z vraždy člena konkurenční frakce. Navzdory těmto vážným nezdarům, projevy síly existovaly vždy na pozicích extrémní pravice, jakoli se nazývali, a někdy je diplomatické, nebo taktické oddělit, rozdílná křídla hnutí. Z jiného pohledu je možné předpokládat, že politický prvek převezme kontrolu v C18, nyní když byla odhalena korupce vedoucích činitelů a k tomu se přidalo nebezpečí uvěznění. Byly tedy Novoroční bomby znamením nadcházejících událostí, nebo dalším nepodařeným pokusem znovu dodat určitý kredit C18?

Jedna věc je jistá, ti kdo záměrně zveličovali hrozbu představovanou C18 byli nepřátelé antifašistického hnutí. Média prezentovala C18 rozhodně jako rozsáhlejší než vůbec mohl být, jako vyvolávající strach a nezastavitelný, a když už se zmínili o antifašistické opozici, tak pouze jako o obětech. Jak říká slogan C18 „NenáviOte je dokud se bojí.“ Žádné zprávy o úspěších AFA proti C18. A zatímco střední třída považuje tyto události za šokující, pracující třída opuštěná Labouristy může být těmito zprávami výrazně ovlivněna.

Fašisté si určitě uvědomovali cenu těchto zpráv, protože je přetiskovali slovo od slova ve svých magazínech jako důkaz svého rostoucího vlivu. Jak řekl mluvčí AFA po druhé World in Action C18, „černá propaganda může být využívána svými terči jako pochybná hodnota, ale devětkrát z deseti je to kontraproduktivní.

Za veškerou touto publicitou stojí pravý smysl propagace C18, s to je volání po větší moci policie a MI5 pro vyřešení tohoto problému. Úspěchy militantních antifašistů musí být vymazány z historie, fašistická hrozba musí být zveličena a jediná věc, která bude stát mezi námi a plným rozpoutáním rasové války jsou posílená moc zákona a pořádku“. A když stát, který se sám rapidně posouvá doprava zvyšuje represe proti extrémní pravici, je dobré se zeptat jak dlouho předtím bylo toto ponecháno na skupinách na levici?

Role časopisu Searchlight byla příznačná a úplně odlišná od strategie AFA. Jako zdroj nejvíce informací, které se objevily v médiích o C18 hrál Searchlight klíčovou úlohu v propagování C18 jako něčeho většího a vlivnějšího než ve skutečnosti byl a často argumentoval, že antifašistické hnutí není schopné se s tím vypořádat. Aktuální zjištění toto absolutně popírají, ale Searchlight trval na tom, že MI5 musí vést boj proti C18. Navrhnout, že MI5 a C18 jsou „přirozenými protivníky“ je více než kuriózní — z části proto, že MI5 byla aktivně zapojena do dění v C18, a také když se podíváme jak britské tajné služby vyzbrojovaly a kontrolovali Loyalistická komanda smrti v Severním Irsku — je daleko více pravděpodobné, že MI5 chtěla využít C18 pro své vlastní pozdější reakční cíle, než že by chtěla C18 zničit.

A< už je pravda jakákoli, AFA bude pokračovat v boji proti fašismu jak politicky tak fyzicky, ale je nutno říci, že záměrné dezinformace o C18 pracují proti antifašistickým militantům v základu a pouze slouží posílení moci státu.

Strana 5

2

Ohlédnutí za naší činností během uplynulého roku

Antifa ofenzíva 2000

Rok 2000 byl pro antifašisty rokem v mnohém bouřlivý a významný. Prošli jsme těžkou zkouškou, kdy jsme museli nejprve v malých počtech reagovat na ultrapravičácké aktivity, ale i přesto se rozhodně necítíme být vysíleni nebo poraženi. Právě naopak.

I přes počáteční neochotu pasivní a pacifistické scény jsme byli schopni oponovat neonacistům a v mnoha případech přejít do útoku jak ideového tak fyzického. TeO nastává chvíle, kdy se za uplynulým rokem můžeme ohlédnout a zhodnotit naše aktivity v rámci antifašistického a anarchistického hnutí.

8. 1. 2000 — Berlín Několik zástupců české AFA se zúčastnilo mezinárodního setkání antifašistů v předvečer každoroční demonstrace pořádané k uctění památky zavražděných socialistů Karla Liebknechta a Rosy Luxemburgové.

Na setkání se sešly antifašistické skupiny z mnoha evropských států např. Švédska, Dánska, Španělska, Rakouska, Francie a samozřejmě Německa a navštívilo ho více než 1200 posluchačů. Setkání přineslo mnoho teoretických otázek týkajících se budoucnosti antifašistického revolučního hnutí a plánů na společnou politickou a organizační spolupráci mezi mnoha evropskými skupinami.

19. 2. 2000 — Vídeň Zástupci AFA se zúčastnili mezinárodní demonstrace proti nové vládní koalici složené z rakouské lidové strany a ultrapravicové Strany svobodných vedené Jorgem Haidrem.

25. 2. 2000 — Otrokovice Na tento den byla svolána místní sekcí občanské „nezávislé“ organizace NESEHNUTÍ demonstrace proti fašismu a rasismu. Na demonstraci se objevilo i několik skupin militantních antifašistů z AFA Brno a FSA Praha a Otrokovic. Díky jejich přítomnosti se na demonstraci objevily hesla, která ukazovala na spojitost nárůstu fašismu a sociální nerovnosti. Celá demonstrace tak získala radikální ráz, proběhl zde střet s policií, když se demonstranti nechtěli vydat po nesmyslné trase vybrané pořadateli z NESEHNUTÍ. Večer proběhla v nedalekých napajedlech přednáška a diskuse o revolučním antifašismu a anarchismu pořádaná FSA.

Jaro 2000 Po celé jaro probíhala kampaň anarchistických a antifašistických skupin za zrušení trestu smrti pro

Strana 6

amerického politického vězně a novináře Mumiu Abu Jamala. AFA spolupořádala akci před americkým velvyslanectvím v Praze.

a celé akci se dostalo poměrně slušného mediálního ohlasu.

27. 5. 2000 — Most 22. 4. 2000 — Jihlava Vlastenecká republikánská strana (VRS) a neonacisté z Národní aliance se rozhodli uspořádat v Jihlavě demonstraci proti vstupu CR do EU, NATO a za propuštění neonacistických „politických“ vězňů. Protidemontrace svolané místními militantními antifašisty ve spolupráci s AFA se zúčastnilo kolem stovky antifašistů včetně několika desítek Rómů. Ti zablokovali místo, na kterém chtěli neonacisté řečnit a jejich shromáždění přehlušovali křikem antifašistických hesel a pískáním. Mimoto se někteří militanti střetli v postraních ulicích s neonacisty, a jasně jim tím dali najevo, co si myslí o zvrácené neonacistické ideologii.

22. 4. 2000 — Brandýs nad Labem Ve stejný den jako demo v Jihlavě proběhla menší akce nedaleko Prahy v Brandýse nad Labem. Ta byla pořádaná AFA a dalšími anarchistickými a jedním místním autonomním sdružením. Demonstrace, která byla reakcí na narůstající pravičácké aktivity v tomto městě, se zúčastnilo asi šest desítek antifašistů.

1. 5. 2000 — Praha Každoroční anarchistická demonstrace proti kapitalismu a sociální nerovnosti spolupořádaná AFA, FSA, ORA-Solidaritou a ČSAF. Již při projevu druhého řečníka byla akce napadena policií, mnoho lidí bylo po střetu s policií zadrženo a odvezeno na policejní stanice. Policie si zřejmě snažila posílit sebevědomí před nadcházejícím zářijovým kongresem MMF a SB v Praze. Naše odplata byla skutečně sladká.

Na poslední květnovou sobotu svolala Vlastenecká fronta, Národní aliance, Vlastenecká republikánská strana a Obrana národa do tohoto severočeského města postiženého vysokou nezaměstnaností a dalšími sociálními problémy společnou demonstraci, údajně proti kriminalitě, ve skutečnosti šlo o shromáždění konané k výročí smrti severočeského naziskina, kterého v sebeobraně zabil Róm. AFA se proto rozhodla uspořádat protestní akci. Na mosteckém vlakovém nádraží se ale sešlo jen pár desítek antifašistů, většina místních zřejmě dala přednost nekonfliktní streetparty konané tento den v Brně na druhém konci republiky než obraně vlastního regionu před nacisty. Naopak se zachovali němečtí antifašisté, kteří nás přijeli v počtu dvou desítek podpořit z DrážOan a Berlína a jejich hlas byl tento den opravdu znát. Celá akce by zřejmě málem skončila neúspěchem, kdyby se jedné skupině antifašistických militantů nepodařilo na mosteckém sídlišti napadnou dvě auta vezoucí členy kladenské Vlastenecké Fronty.

Jedno z aut bylo proměněno na bezdvéřový kabriolet a tři ultrapravičáci si své rány museli nechat ošetřit v nemocnici. Celá pravičácká demonstrace se díky tomuto incidentu zpozdila skoro o tři hodiny a nácky velmi rychle přešla chu< pořvávat Antifa ha ha ha.

10.—13. 8. 2000 — Severní Čechy V tomto termínu proběhl na severu Čech antifašistický letní kemp. Tři dny byly naplněny přednáškami, diskusemi, promítáním filmů a dokumentů s antifa a anarchistickou tématikou a výcvikem základů bojových sportů. Celé akce se zúčastnilo několik desítek lidí.

6. 5. 2000 — Praha Akce pořádaná AFA původně pouze k uctění památky obětí německého nacismu a II.světové války. Museli jsme však zároveň důrazně reagovat na stále sílící policejní represe namířené k zastrašení anarchistického a antifa hnutí. Po projevech namířených proti nárůstu neonacismu a státních represí se celá demonstrace vydala na pochod k Českému rozhlasu, kde chtěla položit věnec k památníku pražského květnového povstání r. 1945.

Policie se opět rozhodla uspořádat manévry a přehradila po několika minutách pochodu antifašistům cestu, ty pak k rozhlasu nechala dojít jen po malých skupinách. Věnec byl přesto položen

23. 9. 2000 — Praha Asi 1 000 antifašistů se sešlo na náměstí Míru v Praze na demonstraci pořádané českou Antifašistickou Akcí ve spolupráci se zahraničními organizacemi. Akce byla namířená proti kongresu MMF a SB v Praze a zároveň proti neonacistické demonstraci konané stejný den na Letné. Akce se aktivně zúčastnilo mnoho anarchistických a revolučně antifašistických skupin z celého světa. Pochod, který se policie snažila původně za každou cenu zakázat (pokoušela se zastrašovat pořadatele a hrozila, že celou akci rozpráší), se uskutečnil i přes hrozbu represí.

Dokončení na straně 7

proti fašismu a policejnímu teroru

2

Co je zač Humanistická aliance?

Již delší dobu je v hlavním městě (nevím jak jinde) aktivní tzv. Humanistická aliance, pobočka celosvětového Humanistického hnutí. Protestuje proti rasismu, účastní se komunálních voleb, svou polívčičku si přihřála i na protestech proti zasedání MMF a SB. Myslím si, že je na čase říci si, o koho jde. Následující údaje shromáždili soudruzi z curyšského (A) periodika Hyäne.

Humanistické hnutí bylo založeno roku 1966 v argentinské Mendoze. Jeho mozek Matio Cobos, více známý pod pseudonymem Silo, byl osobním přítelem Dominga Perona a předsedou katolického hnutí mladých. Peron byl diktá orem v Argentině, Hitlerův sympatizant, ochránce uprchlých nacistických zločinců po 2. sv. válce. V roce 1974 se humanisti rozšířili do Asie (Filipíny) a celé Evropy. Jejich učení stálo na esoterických a mystických základech a fragmentech východních učení, ale používá i psychologické techniky. Na ně jsou posíláni specialisté z Asie, kteří sbírají hodící se materiál, a ten dále integrují do ideologie své sekty. V interních materiálech organizace se dá dočíst: hnutí je stálé, organismy jsou dočasné. Tvorba, učení, umístění nebo vyřešení organismu je jasně dáno strategickými liniemi hnutí. Humanistické hnutí přebírá témata, která jsou často kritizována levicově-alternativními skupinami — nedostatek bytů, nezaměstnanost, školství, životní prostředí a rasistické tendence. S těmito tématy vstupují i do komunální politiky, to všechno jen aby: ◆ rozšířili povědomí o humanistech mezi lidmi a v médiích ◆ naverbovali nové lidi

◆ zřídili pracovní program pro nové duše provedli selekci pro pozdější členy sekty Jejich motivace? Naverbování nových, nejlépe osamělých a nezaměstnaných mladých lidí a jejich integraci do alibistických projektů jako první „zaměstnání“. Jejich naivní, rozmělněné a od politické reality odtržené iniciativy nezmůžou reálně nic. Pro stovky lidí, kteří u toho byli jsou a zůstanou pouze odpadem.

Hnutí je absolutně hierarchicky uspořádáno. Na špičce pyramidy sedí Silo, nazývaný první magistr. Pod ním jsou následující kategorie: delegovaný koordinátor, koordinátor, ostatní delegáti, delegáti teamu, delegáti skupiny a členové. Člen musí ulovit deset sympatizantů, aby poskočil na stupínku hierarchie. Nejdůležitějším cílem sekty je její růst.

To co není aktivistům dole moc známo je, odkud přicházejí instrukce. Všechny aktivity jsou diktovány shora a nemohou být připomínkovány. Členové nemají naději na podávání návrhů. Mohou se účastnit rozhodování teprve poté, co naverbují dostatek nových členů a připustí je tzv. „orientéři“. To jsou psychospecialisti, kteří během přijímacího rituálu přeprogramují obě< pomocí „vnitřního vůdce“ a „doprovodných zkušeností“ na člena sekty. Všichni noví jsou pečlivě vyslechnuti — existují podrobné karty o všech aktivistech — a o jejich postavení v aktivech hnutí.

Zkrátka — toto hnutí roubuje politické otázky na esotericko — new age — spiritualistické základy. Cílem není nic jiného než růst a moc, jako u každé jiné sekty. A všichni víme, kde mají sekty své místo… ✰✰✰

Rozhovor s Pavlem Peckou...

✒ Můžeš nám říct něco o tom, kdy vznikl odborový svaz Rovnost a co vás k jeho vzniku vedlo?

V neformální podobě vznikl v průběhu posledního roku, tedy r. 2000, ovšem s legální podobou svazu počítáme tak na počátek roku 2001. Problémem je, že Ministerstvo vnitra se snaží různými překážkami toto znemožnit, a< už postupuje v rámci zákona nebo spíše mimo rámec zákona, když vznáší irelevantní připomínky ke stanovám a vůbec k záměru našeho odborového svazu.

Ke vzniku našeho anarchistického odborového svazu nás vede naše politická teorie, kdy chceme dosáhnout revoluční politické změny a k tomu je zapotřebí nějaká revoluční organizace pracujících, odborový svaz je její součástí.

dat zákonu o shromažOování, zákonu č. 84, kde je stanoveno, co takový odborový svaz může či nemůže, např. nesmí mít své ozbrojené složky atd. …Nebo zde nemohou být organizovaní členové státních ozbrojených složek, což se nás stejně netýká, protože takovou věc odmítáme a jak jsem řekl, evidence by měla proběhnout v první polovině roku 2001. Ministerstvo vnitra nám klade stále spoustu překážek, naprosto proti smyslu zákona 84 nám vytýkají, že odborový svaz není vázaný na jeden podnik, což je samozřejmě nesmysl, protože to se neděje ani u oficiálních odborových svazů, že by byly vázány na jeden podnik nebo jedno výrobní odvětví.

✒ Co můžou nabídnout vaše nezávislé a radikální odbory oproti ostatním současným oficiálním odborovým svazům jako třeba ČMKOS? Především se musíme podívat, co vůbec nabízejí tyto odborové centrály jako ČMKOS (Českomoravská konfederace odborových svazů) či Asociace nezávislých odborů.

Dokončení na straně 8

zničení fašismu znamená odstranění třídní společnosti

Mezinárodní den boje proti institucím mezinárodního kapitalismu MMF a SB. O tomto dnu toho již bylo řečeno a napsáno mnoho. AFA se samozřejmě staví do první řady s našimi zahraničními soudruhy z antifašistického a anarchistického hnutí proti těmto institucím, kapitalismu a ekonomické globalizaci. Po boku zahraničních kolegů jsme se zúčastnili pochodu „modrého“ (černo-rudého) bloku až k policejnímu kordónu v Lumírově ulici chránícímu zasedání MMF a SB, kde došlo k nejtvrdším střetům s policií.

I když se AFA oficiálně nezúčastnila oficiální protidemonstrace proti srazu Vlastenecké fronty pořádané okruhem kolem časopisu A-kontra, neznamená to, že bychom tento den zaháleli. Skupiny radikálních antifašistů se pohybovali po městě a řada nácků jejich přítomnost pocítila velice zblízka.

4. 11. 2000 — Jablonec nad Nisou Vlastenecká republikánská strana ve spolupráci s Národní aliancí zde uspořádala předvolební mítink. Místní aktivisté se rozhodli uspořádat protiakci, kterou jsme chtěli svou účastí také podpořit. Město bylo již od odpoledních hodin obleženo policií, a tak nebylo takřka možné se pokusit o nějakou přímou akci proti sjíždějícím se neonacistům.

Ani protiakce se nekonala na místě, na které byla svolána, a tak se jí mnoho antifašistů včetně nás nezúčastnilo. Neonacistů se sešlo jen pár desítek, část z nich, která byla ve značně podnapilém stavu, nevydržela nesrozumitelné projevy řečníků a začala je přerušovat skandováním „skinhead ,skinhead“ atd.

Na závěr se ještě část z nich poprala s policií nebo se snažila ukázat jací jsou hrdinové honem na 15ti leté skateboardisty. Více takových povedených předvolebních mítinků!!!

23. 12. 2000 — Chomutov

✒ Hodláte se tedy v budoucnu zaregistrovat a býtlegálním odborovým svazem?

Odborové svazy se neregistrují, ale evidují a evidence probíhá na ministerstvu vnitra, kde se předloží stanovy organizace, které musí odpoví-

26. 9. 2000 — Praha

28. 10. 2000 — Praha

Anarchistický odborový svaz Rovnost Jak jsme již mnohokrát řekli, Antifašistická Akce se cítí být součástí hnutí, které bojuje revoluční cestou za společnost svobody, solidárního mezilidského jednání a samosprávy. Víme, že naše hnutí má mnoho různých podob, a proto bychom vás rádi seznámili s dalšími iniciativami, které jsou nám sympatické a pokládáme je za součást našeho boje. Jednou z nich je i právě vznikající anarchistický odborový svaz Rovnost. Na následujících stránkách vám proto přinášíme rozhovor s jeho zakládajícím členem.

Neradi bychom na stránkách dělali větší či menší reklamu různým organizacím, ale chceme především představit pestrost možností a úrovní, na kterých se dá vést boj proti státnímu útlaku, fašismu a kapitalistickému systému. Takové projekty a iniciativy proto pokládáme za velice důležitou součást anarchistického hnutí. Pokud máte chu< dát našim čtenářům vědět o vašich aktivitách, ozvěte se redakci Akce.

Dokončení ze strany 6 Díky dobré informovanosti o pohybu neonacistů byl pochod směřován na Hlavní nádraží, kde se nacházelo několik desítek neonacistů. Tam se z naší demonstrace oddělila skupina asi 40 militantů, kteří se v hale Hl. Nádraží střetli s přítomnými neonacisty. Část z nich ještě stačila před rozezlenými antifašisty uniknout, mnoha z nich se to ale nepodařilo a tak si na pár minut zahráli na fotbalový míč antifašistů. Zjevně otřesené se kromě přímo napadených zdálo i ideové vedení včetně Filipa Vávry, který byl viditelně neš<astný z toho, že se policie tentokrát policie vzdala role osobní ochranky jeho soukmenovců.

Anarchističtí odboráři v akci

Na probíhající hardcoreový koncert se pokusilo zaútočit kolem třiceti neonacistů, údajně členů a příznivců Národní Aliance, která měla ve městě setkání. Ti byli pak hnáni rozezlenými návštěvníky koncertu a řada z nich byla dokopána na zemi. ✰✰✰

Strana 7

2 Dokončení ze strany 7 Jediná reálná pomoc nabízená těmito odbory je pomoc právní, která je vlastně zahrnutá v členských příspěvcích zaplacenými jejich členy. S ohledem na to, jaké zákony u nás panují, je takováto pomoc k ničemu, protože zákony jsou samozřejmě postaveny proti zájmům pracujících. Co nabízejí dál tato odbory je to, že nechtějí vůbec bránit práva pracujících, kteří jsou ohroženi nejrůznějšími sociálními nejistotami nebo jsou ohroženi přímo ztrátou zaměstnání, a< je to případ dolu Kohinoor, Zetoru či letu Kunovice, všech známých podniků, ale i malých a středních podniků, kterých je hodně a o kterých se tolik nemluví. Tam se tyto odbory nesnaží bránit pracující a místa těchto lidí, kteří jsou tam zaměstnáni, svých řadových členů natož těch ostatních.

Co náš odborový svaz může oproti nim nabídnout, tak to není právní pomoc zdarma, ale to, že když se my sami budeme společně organizovat a pomáhat si sami navzájem jako členové těchto odborů a se svými kolegy v zaměstnání, pak se teprve dá opravdu něco dělat. Ne, že se budeme spoléhat na to, až přijde nějaký funkcionář a něco za nás vyjedná, moc dobře víme, že tak to nikdy fungovat nebude.

Tak abych to shrnul, odborový svaz Rovnost je svazem pracujících pro pracující, které neposkytuje nějaké vševědoucí vedení, ale nemá ani žádné ohromné finanční zdroje, aby bojoval za vás.

Jestliže ale chcete něco pro sebe udělat, jestliže mluvíte se svými kolegy v práci o nějakých problémech, které se týkají vás všech a jestliže je budete sami organizovat, tak potom se můžete spolehnout na naši plnou podporu.

na úkor sociálních výdajů např. na zdravotnictví a školství. Je to neuvěřitelné plýtvání penězi, které byli samozřejmě vytaženy z našich kapes. Chtěli bychom aby se ostatní pracující lidi s námi zasadili o pozitivní využití těchto prostředků, protože jak víme s penězi ze státního rozpočtu je neobyčejně plýtváno a umíme představit, co by se jen za tyto peníze dalo všechno postavit, dalo by se za ně postavit desítky tisíc bytů pro mladé rodiny. Je to ohromná suma a myslím si, že lidi s každým aktem sociálního odporu a následným získáním sebedůvěry by jsme mohli rozjet docela slušnou kampaň, která by mohla ukázat lidem, že tohle je cesta, kterou se dají prosadit nějaké požadavky a že nemá smysl žebrat v parlamentu a nebo v nových okresních zastupitelstvech s nějakou peticí.

Takže tohle je konkrétní věc, která se rozběhne během několika týdnů.

✒ Jak vidíte samotnou budoucnost OS Rovnost, když např. v ČMKOS je velice málo pracujících a vůbec postoj veřejnosti k anarchismu není zvlášG pozitivní?

Jak jsi správně podotkl, tak v ČMKOS je v současné době organizováno pouhých 14 % pracujících, což je směšně málo. Musíme se vůbec podívat na postoje lidí k odborovému organizování se jako takovému.

To znamená, že za posledních deset let je prosazová-

✒ Proč se vaše organizace nesnaží ovlivňovat fungující odbory jako ČMKOS a další a zakládáte vlastní?

Protože bereme ohled na stávající byrokratickou strukturu klasických odborů. Ta struktura je podobná jako státní organizace, kdy odbory se skládají s třídy funkcionářů a řadových členů, kteří akorát platí členské příspěvky, jednou za rok možná volí své nejbližší funkcionáře, ti poté volí vyšší funkcionáře, vyšší funkcionáři volí vyšší funkcionáře a tak to pokračuje až k vedení celé konfederace odborových svazů. To je ten důvod, proč se nesnažíme je nesnažíme ovlivňovat, protože je to stejné jako se snažit zreformovat či anarchizovat celý tento stát.

✒ Co plánujete do budoucna?

V budoucnu se budeme snažit, aby náš odborový svaz vůbec fungoval, to znamená, že se budeme snažit zakládat závodní organizace na pracovištích, rozšiřovat členskou základnu a to je především spojeno s šířením anarchistických myšlenek mezi pracujícími.

Toho se dá samozřejmě docílit i v sociálních konfliktech, to znamená pracovat metodicky, budeme se jim snažit předkládat možnosti řešení přímou akcí, to znamená aby se nespoléhali na byrokraty a na to, že za ně někdo něco udělá, že někdo v parlamentě schválí nějaké zákony, které je budou obhajovat, protože to se nikdy nestane. Důležité je, aby lidé pochopili, že jedině oni sami mohou hájit své zájmy, a že s každou akcí, která se jim povede může vzrůst jejich sebevědomí natolik, že budou žádat čím dál více.

V dnešní situaci, kdy lidí hlásících se k anarchistickým myšlenkám je hrozně málo tak se dá samozřejmě postupovat před po malých krůčcích. Ty malé krůčky, to je zapojování se do různých stávek a protestů, ty větší kroky, to je například kampaň, kterou OS Rovnost zahájí v nejbližší době, kampaň proti nákupu bojových letounů pro armádu ČR, což je investice vyšší než 100 miliard korun, která půjde samozřejmě

Strana 8

no především v médiích a vůbec v celé společnosti, že lidi jsou pouze individua, která spolu bojují o místo na slunci, která nepotřebují spolupracovat a naopak si musejí konkurovat. Takže první věcí je tuto víru v lidech zbořit a dodat jim sílu k organizování se, protože to je základ.

Postoj k anarchismu se bude vyvíjet od toho, jak mi sami budeme schopni prezentovat naše myšlenky, bohužel v současné době je to nepatrné procento lidí, kteří vůbec něco skutečně slyšelo o anarchismu, něco víc než co se ukázalo v Blesku nebo na Nově.

Takže s tím se bude vyvíjet názor veřejnosti k nám.

Co se týče samotného OS Rovnost, tak doufáme, že z něj vyroste klasická velká revoluční anarchosyndikalistická organizace, to znamená organizace, která bude zapojena do širšího anarchistického hnutí. Bude mít především na starost vzdělávání svých členů na převzetí výrobních prostředků a jejich spravování.

Za posledních desítek let se objevil nový trend ve výrobě, který se nazývá modulární výroba. To znamená, že výrobní proces je rozsekaný na několik částí, které jsou od sebe naprosto oddělené. Automobil se montuje s několika továren, které můžou být od sebe vzdáleny tisíce kilometrů a tady se projevuje nepříjemná věc, že lidé z jednotlivých těchto podniků a jednotlivých oborů jsou od sebe navzájem odděleni.

Pracující třída je rozdělená, není pospojována mezinárodně, protože mezinárodní rozměr hnutí pracujících je prostě základ, který je tady již od dob

1. internacionály, to znamená od minulého století.

Prvotním cílem anarchistických odborů bude pospojovat celou pracující třídu tak aby byla schopná převzít ekonomiku. V současné době je nás samozřejmě málo, jako při každém začátku, ale myslím se, že nemusíme ztrácet naději a doufám, že se nebudeme scházet na úřadu práce ve frontě na podporu, ale právě na akcích OS Rovnost, tímto vás všechny zveme.

✒ Jako člen Antifašistické akce se samozřejmě musím zeptat na jednu otázku související s antirasismem. Jak vidíš dnešní nárůst fašismu a neonacismu a jaké vidíš ohrožení pro pracující třídu?

Tady je třeba vycházet s historie jak fašismus ohrožuje pracující. Fašismus je v podstatě vyhrocený kapitalismus s absolutní podporou státu na rozdíl od neoliberalismu, kde má stát minimální úlohu, kdežto ve fašismu maximální. Tady je velké nebezpečí pro pracující, to které vyplývá z toho totálního kapitalismu, že budou vykořis<ováni na maximální možnou míru.

Budou zmilitarizováni, v těch továrnách budou pracovat jako roboti, kteří se akorát přijdou domů vyspat a potom půjdou zase do práce a to všechno za dohledu státních složek fašistického režimu. To je ten historický pohled, který by nám hrozil, kdyby tu znovu zvítězili fašisté, což se dnes může zdát jako nereálné, ale my antifašisté víme, že neonacisté kandidují do voleb. Jsou přijímáni jako normální složka politického spektra a na co se nesmí zapomínat je to, že dnešní velké pravicové strany, mám na mysli především ODS, jsou až nechutně hnědý.

Stačí si přečíst pár projevů předsedy Klause, který používá takřka stejná slova jako Hitler o svém odporu ke kosmopolitismu a ochraně národních zájmů atd.

Tady je velký problém, že fašisté nejsou pouze nějací skinheadi. Co se týče hrozby od těch konkrétních nacistů, kteří jsou pro pracující také velkým nebezpečím. Je jisté, že pro ně je jedno, jestli jste pracující či student, stačí když máte dlouhé vlasy či projevíte nahlas své názory tak vás budou chtít hned srovnat do linie.

Další nebezpečí je, že tyto složky mohou být základnou pro vytváření nějakých paramilitárních komand na obranu kapitalistů a na obranu zájmů vládnoucí třídy. Zde je jedno z největších nebezpečí, že stačí aby je současná vládnoucí třída legitimizovala a ozbrojila a budou to ty nejbrutálnější rozbíječi dělnického hnutí.

Za fašistického režimu, který je jen extrémní formou kapitalismu, se prakticky pro pracující ztěžuje jakákoliv množnost do důsledků, se prakticky pro pracující ztěžuje jakákoliv možnost nesouhlasu či protestu proti nízkým platům, špatným pracovním podmínkám, protože ve všech totalitních systémech, ve fašismu stejně jako v bolševismu je stávka považována za protistátní činnost. Tak tomu bylo např. i na bolševické Kubě už v roce 1960 byla jakákoliv stávka zakázána a účast ve stávkách se trestala podle zákona na ochranu republiky, což jsou stejná opatření, která zavedla např. Mussoliniho Itálie, je nutné si uvědomit, že rasismus není jen nějaké abstraktní ohrožení svobody a svobody projevu, ale rovněž znamená kasárenský život pro většinu pracujících.

2 Chcete říci ještě něco na závěr tohoto rozhovoru?

Ne jenom na narůstající fašismus ale i s ohledem na naše vlastní zájmy je nutné se organizovat a myslím si, že každý je schopen si najít nějakou svoji oblast, kde může působit. Nejde jen o OS Rovnost, který je vyhrazen pro pracující, ale je tady pořád možnost založit třeba svaz studentů, případně nějakou asociaci nezaměstnaných, což je velmi žádoucí krok organizovat nezaměstnané. Každý by si měl nějak zapojit, například v antifašismu. ✰✰✰

proti fašismu a policejnímu teroru

2

Causa Leonard Peltier aneb jak funguje demokracie Leonard Peltier má být propuštěn z vězení v roce 2032. Trest si odpykává už 24 let. Potrestán byl za něco, co ani udělat nemohl, tedy alespoň normálně uvažujícímu člověku se tak musí zdát. Ne tak ovšem americké justici. A co se tedy stalo 25. června 1975 v indiánské rezervaci Pine Ridge?

Obecné povědomí o indiánských válkách má snad každý z nás. Každý už určitě někdy slyšel jména slavných indiánských náčelníků a válečníků jako Geronimo, Sedící býk, Šílený kůň, Tecumseh nebo Pontiac.

Jejich jména patří do dějin Spojených států stejně tak jako jména jejich protivníků v uniformě či třeba v prezidentské funkci. Jak ale indiáni žijí dnes? Nebo spíše jak žili v dnes už minulém století? To už je méně známá kapitola. Jako kdyby po poslední prohrané bitvě upadli v zapomnění. A přece ne! Prohraná bitva ještě neznamená prohranou válku. A oni své bitvy, svou válku vedou dál. A čas od času se o tom dozví i celý svět.

Co se tedy dělo na území Severní Ameriky ve 20. století? V roce 1906 byl zajat poslední svobodně žijící indián — Ishi. Roku 1909 umírá Geronimo, nejslavnější apačský bojovník. V letech 1916 až 1918 bojují indiáni v amerických uniformách na frontách I. světové války a až šest let po jejím skončení přiznává konečně Kongres Spojených států občanství USA i americkým indiánům. Poslední vojenské vystoupení apačských partyzánů na jih od hranic USA v Sierra Madre se odehrává v roce 1934. Tentýž rok prezident USA Franklin Delano Roosevelt a jeho pověřenec pro indiánské záležitosti John Collier vypracovávají nový zákon o indiánech a ve prospěch amerických indiánů. Takzvaný Indian Reorganization Act je poté americkým Kongresem přijat. V letech 1941 až 1945 severoameričtí indiáni znovu odcházejí do války a vyniknou zejména arizonští Navahové v bojích v Tichomoří. Roku 1950 se příslušníci šesti indiánských kmenů tvořících Ligu Irokézů obracejí se žádostí o pomoc na OSN. A konečně v roce 1961 se koná v Chicagu na podnět profesora Sol Taxe první skutečně celonárodní konference indiánů, jíž se zúčastňují zástupci 90 hlavních indiánských kmenů Spojených států.

Rezervace Pine Ridge byla pravděpodobně nejchudší rezervací ve Spojených státech. Výše příjmů zde byla nejnižší. Rezervaci se říkalo válečná zóna, vládlo zde násilí a úzkost. Díky extrémní bídě a extrémnímu nezájmu federální vlády byli indiáni dohnáni do stavu zoufalství a beznaděje. Žili v ghetě odkud nebylo úniku. Mnoho indiánů propadlo alkoholu a díky nedostatečné lékařské péči se zde vyskytovaly ve velké míře nejrůznější nemoci. Na lidech bylo vidět poraženectví. Indiáni v rezervaci byli rozděleni na takzvané plnokrevné a míšené. Nemělo to co dělat s krví, byla to tradice. Praví indiáni versus ti progresivnější, přizpůsobivější. To vyvolávalo konflikty, boj indiána proti indiánovi. Dominantní skupinou byla ta bělejší, podporovaná vládou, která v boji o moc samozřejmě vítězila. V létě 1972 byl prezidentem Pine Ridgeské kmenové rady zvolen Dick Willson, míšenec s vizáží Američana. Ten kontroloval zaměstnanost v rezervaci a manipuloval s vládními fondy. Uchvátil ekonomickou moc. Willsonova kancelář používala vládní peníze k vlastnímu obohacování a ne k zlepšení podmínek lidí, kteří to potřebují. Pro ostatní indiány byl celý administrativní program na kterém pracoval Willsonův režim ruku v ruce s vládou USA falešný. Pakliže dominantní skupina měla hlavní slovo a spolupracovala s BIA (Úřad pro indiánské

záležitosti) i s FBI, museli se ostatní Lakotové snažit najít si také spojence, aby ve svém boji nestáli tak osamoceni. Obrátili se proto na AIM (Hnutí amerických indiánů). AIM byla organizace, která mluvila za takzvané tradiční indiány, pečovala o kulturní tradice a rozhodně nepodporovala násilí. V roce 1972 se hnutí sešlo v Pine Ridge. Snahou bylo přilákat pozornost na indiánské problémy. V témže roce po Nixonově znovuzvolení AIM ve Washingtonu týden obléhalo úřad BIA, což znamenalo pro Nixona nepříjemnost. Hodně lidí z hnutí bylo z Jižní Dakoty, takže se po obléhání vrátili domů do Pine Ridge. V lednu 1973 sem FBI vyslala několik lidí, aby vedli výcvik BIA a policie zaměřený na maření podvratných a zločinných aktivit. Přivezli sem zbraně, připravovali se na konfrontaci. Na setkáni AIM se ve snaze přilákat pozornost na indiánské problémy rozhodlo, že se sejde ve Wounded Knee, kvůli historické hodnotě místa.

V roce 1973 příslušníci AIM obsadili na několik týdnů pohřebiště ve Wounded Knee, dějiště masakru z roku 1890, při kterém tehdy zahynulo asi 200 neozbrojených indiánů. Sedmá kavalerie pobila hlavně ženy a děti. Hnutí požadovalo obnovení smluv zrušených federální vládou. Vinili jí i z více než osmdesát let starého masakru v rezervaci Pine Ridge. Vláda předvedla indiánům vojenskou přehlídku a městečko obklíčila agenty FBI a policií BIA. Panovala hrůza ze vzpoury AIM, vláda toto hnutí chtěla zastavit za každou cenu, a zde, ve Wounded Knee, k tomu dostala mimořádnou příležitost. Přestřelky vypukaly při každé příležitosti a dva indiáni byli zastřeleni. Obležení trvalo 71 dní. K řešení problému rezervace Pine Ridge však nepřispělo ani o kousek. Po 71 dnech byli už všichni unavení a domluvili se, že to skončí. Indiáni ale neprohráli, upoutali na sebe pozornost a také získali hrdost. Negativem bylo, že nastal ještě intenzivnější hon na indiány, kteří byli vtaženi přímo doprostřed dění — k soudům. AIM je jedna z mála organizací, kde byl každý její člen konfrontován s nějakým kriminálním deliktem. Začaly politické procesy. Vláda chtěla činnost hnutí zpochybnit. Pár lidí půjde na pár let do vězení a organizace se rozpadne. Po aféře Wounded Knee bylo více než 500 zastánců a členů AIM zatčeno a 185 obviněno. Více než 90 % obviněných bylo propuštěno nebo osvobozeno. Důsledky Wounded Knee byly nepříjemné. Vztahy mezi Willsonovým režimem a indiány se zostřily. Následkem byla nová vlna násilí. Mezi květnem 1973 (okupace Wounded Knee) a červnem 1975 (přestřelka v Jumpin’ Bull) následkem teroru vyprovokovaného stoupenci Willsonovy vlády zemřelo mnoho lidí. Willson používal vládní peníze na vyzbrojování svých mužů.

Vytvořil polovojenskou organizaci, která provokovala, narušovala chod rezervace a zastrašovala, napadala, zabíjela a vraždila indiány. Oficiálně se jmenovala strážníci, ale říkalo se jí jednotka smrti. Všichni členové AIM, ale i kteříkoli další indiáni pro ně byli nepřátelé. Stalo se například, že skupina Willsonových stoupenců vtrhla do malého městečka Wempley a oznámila obyvatelům, že potřebují lekci. Potom městečko doslova vystřílela. Přivolaný BIA a FBI nepodnikl žádné kroky k zastavení násilí. Vláda nad těmito akcemi zavírala oči. Sice s Willsonovým režimem nesympatizovala, ale nenáviděla AIM. Něco se muselo stát! Oglalské ženy se obrátily s žádostí o pomoc na AIM. Hnutí přišlo, aby v rezervaci hlídkovalo a ochraňovalo ji. Členové AIM se však v rezervaci jen nepoflakovali se zbraní v ruce, nebyli agresivní. Pomáhali i budovat. Těžili dřevo nebo budovali zahrady.

zničení fašismu znamená odstranění třídní společnosti

Snažili se organizovat pro lidi lepší život. Docházelo ale i k chybám. Někteří mladíci, když se opili, úmyslně vyprovokovávali střety se strážníky. V 70. letech žilo v Pine Ridge asi 10 000 lakotských Siouxů. Během tří let se tu nahromadilo více než 60 nevyřešených vražd indiánů a přívrženců AIM. To byl nejvyšší počet vražd na obyvatele v celých Spojených státech. V této vypjaté atmosféře došlo k přestřelce v Jumpin’ Bull.

Jack Coler a Ronald Williams, dva agenti FBI, vjeli 26. června 1975 do indiánské rezervace Pine Ridge.

Oba byli nováčci a neznali prostředí rezervace.

Vyšetřovali případ krádeže páru kovbojských bot.

Z činu byl podezřelý mladý indián Jimmy Eagle.

Agenti na něj měli zatykač (on ale v té době v rezervaci nebyl) a po cestě do rezervace začali sledovat podezřelé auto a to je zavedlo do osady Jumpin’ Bull.

Osada ležela v rezervaci nedaleko dálnice. Byli v ní čtyři domy, v kterých bydlely rodiny s dětmi, a kemp obydlený asi tuctem členů AIM. Agenti zajeli na pozemek Jumpin’ Bull. Nedaleko odtud seděl v autě zvláštní agent Adams (uvnitř rezervace Pine Ridge), měl zapnuté rádio a slyšel konverzaci mezi Colerem a Williamsem. Agenti sledovali do pole červený pickup. Ten dojel k nějakému plotu a zastavil. Muži z pick-upu i oba agenti vystoupili z aut a poté vypukla přestřelka. V kempu právě indiáni vstávali. Když zaslechli střelbu, popadli pušky a běželi tím směrem.

Lidé vybíhali i z domů. Indiáni vyběhli na kopec a zahlédli dvě auta (každý agent měl svoje) s otevřenými dveřmi. Dva muži u aut je zahlédli a začali po nich střílet. Indiáni zalehli a palbu opětovali. Nevěděli tehdy ještě, že jsou to agenti FBI, nevěděli,co jsou zač a chtěli je zajmout. Opatrně se začali přibližovat k autům a asi na půl cesty zazněly další, jiné výstřely.

Když indiáni dorazili k autům zjistili, že oba agenti jsou mrtví, a že oba mají prostřelenou hlavu. Tenhle okamžik změnil jejich životy. Po čase na místo dorazili další agenti FBI a policisté BIA. Osadu obklíčili a v následné přestřelce zabili 21 letého indiána Joea Stance. Noviny psali o nejhorším výbuchu násilí v Pine Ridge od 71 denního obléhání Wounded Knee.

Podle policejních zdrojů i kdyby oba agenti přežili přímou palbu, později by byli popraveni. Tři indiáni, Darell Dino Buttler, Bob Robideau a Leonard Peltier, byli obžalováni z vraždy prvního stupně agentů FBI. Ze zabití Joea Stance nebyl nikdy nikdo obviněn. Podle BIA dva neznámí cizinci v izolované rezervaci vyprovokovali „bezdůvodnou palbu“. Po zabití Colera a Williamse propukly emoce. Pokračování na str. 10

Strana 9

2

Ne sjednocení českých neonacistů!

Vlastenecká republikánská strana vznikla jako jedna z frakcí po faktickém rozpadu Sládkovy SPR-RSČ po volebním neúspěchu roku 1998, kdy se Republikáni nedostali do Poslanecké sněmovny Parlamentu. Její členové se pokoušeli prosadit jako kandidáti v komunálních volbách a volbách do Senátu především na Liberecku.

Zde kandidoval za VRS např. Josef Krejsa známý svými nepokrytě rasistickými a fašistickými výroky na stránkách týdeníku Republika, který vydávala SPR-RSČ. Od podzimu 1999 se VRS sbližovala s neonacistickou organizací Národní Aliance a začala s ní blíže spolupracovat, což se na veřejnosti projevovalo např. ve společném pořádání demonstrací (např. Jihlava 22. 4. 2000). Na podzim r.2000 za VRS kandidovala část členů NA včetně Vladimíra Skoupého do krajských voleb, ve kterých strana dostala 2438 hlasů (pouze na území Čech).

Na sobotu 3.3.2001 svolala Vlastenecká republikánská strana do Prahy svůj mimořádný sjezd.Krátce před tímto datem vstoupilo do VRS údajně všech asi 100 členů Národní Aliance, a podle slov jednoho z jejích přestavitelů byl tento krok uskutečněn ve snaze převzít politickou iniciativu v již fungující straně poté, co Ministerstvo vnitra odmítlo registraci Národně sociální alianci zakládané samotnými členy NA. Stejně jako členové NA se stal krátce před sjezdem členem VRS i Filip Vávra a část militantních neonacistů z organizace Národní odpor.

Antifašisté se o mimořádném sjezdu VRS dozvěděli velice krátce před samotnou akcí. Přesto se AFA rozhodla ve spolupráci s ostatními organizacemi zmobilizovat radikální část antifašistů a uspořádat protiakci, která by jednak ukázala náš nesouhlas a zároveň by veřejnost upozornila na to, že se v Čechách sjednocují nejmilitantnější a nejvíce politicky nebezpečné neonacistické organizace.I když jsme se později dozvěděli, že náckové ve strachu před naší protiakcí požádali o ochranu policii a ta samozřejmě nabídku přijala, nerozhodli jsme se pro ústup a sešli jsme se v počtu asi 60—70 lidí v Praze na Kubánském náměstí, odkud jsme vyrazili ke KD Eden, v jehož kinosálu se sjezd konal. Na prostranství před KD Eden jsme se zformovali a s transparenty a hesly jsme se rychle blížili ke schodům KD Eden, ze kterých nás pozorovala pětičlenná „ochranka“ VRS v čele s Filipem Vávrou. Jak je ale zvykem, nácky opět kryla policejní zásahová jednotka, která v momentě, kdy jsme se přiblížili ke KD Eden na několik metrů vyrazila zpoza rohu a napadla nás z boku.

Dokončení na straně 11

Strana 10

Dokončení ze strany 9 Do tří dnů bylo v oblasti soustředěno na 350 agentů FBI. Byl to jeden z největších lovů na lidi jaký kdy FBI zorganizovala. Z Jumpin’ Bull ten den uteklo okolo 15 ozbrojených indiánů. Peltier, Buttler a Robideau ujeli autem, leželi na zadním sedadle, a schovali se nedaleko v domě oglalského starce. FBI je hledala po celých Spojených státech a zálusk na ně si dělali i Willsonovi lidé. Buttler byl zatčen při vojenském útoku FBI na rezervaci Rose Boot 5. září 1975, Robideau byl zatčen o 5 dní později, když auto ve kterém jel s přáteli explodovalo na dálnici poblíž Wishity v Kansasu. Oheň a exploze vznikly od munice a výbušnin, které převáželi, Peltier byl zatčen až o přibližně 5 měsíců později v Kanadě, kam se uchýlil. Bylo to 6. února 1976. Buttler a Robideau byli mezitím vězněni v USA, zatímco Peltier byl vyslýchán v Kanadě, což se mu nakonec stalo osudným. Soud s Buttlerem a Robideauem za vraždu prvního stupně dvou agentů FBI začal v červnu 1976. Před soudem stanuli dva dlouhovlasí členové militantní organizace, což mohlo těžko vzbudit solidaritu ostatní většinové bílé konzervativní společnosti.

Uměle vytvořená hysterie (obavy z AIM) nedávala obhajobě velkou šanci. Vypadalo to, že o rozsudku bylo rozhodnuto ještě před začátkem procesu. Neuvěřitelných 250 agentů FBI vyšetřovalo tento případ. Nejdůležitějším důkazem obžaloby byly vystřelené kulky a nábojnice, podle nichž ale nešlo identifikovat konkrétní zbraň. Také dva mladí indiáni, kteří proti nim vypovídali, byli ke svým svědectvím evidentně donuceni. Poslední vládní svědek, jakýsi James Harper, strávil noc ve vězení s Buttlerem a on se mu údajně přiznal.

Jediným opravdovým důkazem bylo to, že Buttler i Robideau na agenty FBI skutečně stříleli. Střílelo však hodně lidí, našla se stovka nábojů a nábojnic, a zjistit toho kdo agenty skutečně trefil bylo takřka nemožné. Další spornou otázkou bylo, která strana začala střílet jako první. Počínaní obou obžalovaných se navíc dalo i kvalifikovat jako sebeobrana, jelikož v domech se v době vypuknutí střelby nacházely i děti, a oni tudíž na střelbu zareagovali také střelbou.

Zcela vykonstruovaný proces proto dopadl výjimečně spravedlivě — verdikt poroty zněl: oba nevinní, což u mnoha agentů FBI vyvolalo i pláč. O ovlivňování poroty ze strany AIM nemohla být ani řeč, jelikož bezpečnostní opatření porotce zcela izolovala. Aby mohl být Peltier vydán z Kanady bylo zapotřebí více důkazů. A najednou FBI po prvním prohraném procesu objevila jeho údajnou přítelkyni, která svědčí proti němu, kterou on neznal a předtím nikdy neviděl. Touto ženou byla duševně narušená Myrtle Poor Bear.

Její tři místopřísežná a nepravdivá (od prvního se lišila o 180°) prohlášení byla použita jako základ žádosti o vydání Peltiera z Kanady. FBI ji vyhrožovala, že jí odeberou její dceru, pokud nebude říkat to co oni chtějí. Ona pak vypověděla: „Byla jsem s Leonardem Peltierem a viděla jak agenty zastřelil“. Vyhrožovali jí, že dopadne stejně jako Ena May Oakwasch, známá aktivistka AIM, která byla v únoru 1976 střelena neznámým útočníkem zezadu do hlavy a její tělo bylo nalezeno v rokli. V březnu 1976 žádala FBI o prověření, zda některé z otisků v táboře Jumpin’ Bull jsou totožné s otisky Myrtle, a 6. dubna 1976 obdržela zprávu o tom, že jí žádné nepatří, a že tudíž neexistuje žádný fyzický důkaz o její přítomnosti v táboře. Přesto byl Peltier vydán USA. Případ byl okamžitě předán jinému soudci, který

jediného pachatele, který oba agenty zastřelil zblízka. Nutné bylo i vyloučit sebeobranu (jako v případě Buttlera a Robideaua). Musela existovat jediná zbraň AR15, která jako jediná zabíjela, a Peltier také musel začít střílet jako první. Proto se objevil nový svědek Mike E. Anderson. Vypovídal, že byl na střeše jednoho z domů a viděl Peltiérův vůz jak se řítí do rezervace sledovaný dvěma auty s agenty FBI. Auta zastavila, Peltier vystoupil a oba agenty zastřelil. U aut viděl i Buttlera a Robideaua. Podle zprávy patologa oba agenti byli zastřeleni zbraní AR15, kterou přisoudili Peltiérovy. Působivé byly i krvavé fotografie mrtvých agentů, které obžaloba ukazovala porotě. Soudce zamítl obhajobě všechny důkazy a naopak obžalobě všechny uznal. Verdikt zněl vinen. Před vynesením délky rozsudku (limit do 30 dnů) vláčeli Peltiera po okresních vězeních. V roce 1977 byl Leonard Peltier odsouzen ke dvěma navazujícím trestům doživotí ve federálním vězení. O 5 let později se proti rozsudku odvolal a obvinil vládu, že během procesu zadržela klíčový balistický materiál. Vláda tvrdila, že Peltierovu zbraň AR15 (Otázka je zda skutečně byla jeho!) nalezla ve shořelém autě Boba Robideaua a ohněm byla zničena natolik, že nešlo provést test úderníku, ale pouze méně přesvědčivý test vyhazovače nábojnic, který prokázal shodu, což byl klíčový důkaz vlády.

Zatajeno bylo, že test úderníku proveden byl a hlavně, že byl negativní. Nábojnice nalezené na místě činu nevystřelil tedy ze „své“ AR15 Peltier a pokud nebyly podvržené musel tam být ještě někdo jiný také se zbraní AR15. Do té doby se tvrdilo, že jediný kdo tam tuto zbraň měl byl právě Peltier.

Odvolací soud odmítl ale zrušit Peltierovi obvinění. Nové důkazy sice mohly ovlivnit rozhodnutí poroty, nevyhovují však právním požadavkům na zahájení nového procesu. To by bylo možné pouze v případě, kdy musí být pravděpodobné jiné rozhodnutí poroty. Nestačí tudíž možnost, musí být pravděpodobnost!?! Vyskytly se i jiné nesrovnalosti ve scénáři Peltierova odsouzení. Svědci byli podpláceni nebo zastrašováni. Zjistilo se například, že Anderson vůbec nebyl na střeše domu, ale podle ostatních svědectví byl v době střelby v táboře mezi stany. Anderson rok po procesu, v roce 1978, zahynul při autonehodě!?!. Rovněž zmiňovaný červený pick-up, který agenti sledovali do rezervace, Peltierovi nemohl patřit. On vlastnil červeno-bílou dodávku. Že se jednalo o dvě rozdílná auta nechtěně dosvědčil i speciální agent Adams, který 18 minut po přestřelce (v té době byl Peltier ještě prokazatelně v osadě) viděl z tábora odjíždět červený pick-up. Přestože nesrovnalosti se vrší a je více než zřejmé, že proces byl zmanipulovaný, dodnes nebyl obnoven.

V roce 1989 se nějaký neznámý muž přiznal k vraždám obou agentů FBI. Podle jeho verze jel osudného dne ještě s jinými muži do Jumpin’ Bull autem, ve kterém převážel výbušniny. Začali ho pronásledovat dvě neznámá auta.

Muži z aut začali údajně střílet jako první. Po krátké přestřelce v níž byli oba agenti zraněni, odjel s pick-upem plným výbušnin raději o kus dál. Pak se vrátil zpět a jeden ze zraněných agentů se probral a zamířil na něj zbraní. On je oba zastřelil. Tajemný pan X ale odmítá odhalit svou identitu, a tak je Leonard Peltier stále vězněn, i když on totožnost onoho muže zřejmě zná, ale nehodlá ji prozradit, nehodlá zradit svého bratra. ✰✰✰

dostal permanentní ochranku, a jemuž FBI neustále prohledávala kancelář kvůli údajné hrozbě ze strany AIM. FBI provedla důkladnou analýzu proč první proces prohrála.

Porota prý chtěla slyšet, že obvinění zabili oba agenty zblízka, kdy se už nemohli bránit. A v případě Peltiera nahradili teorii napomáhání a navádění k vraždě za střelbu ze vzdálenosti (u Buttlera a Robideaua) za teorii hlavního

proti fašismu a policejnímu teroru

2

Davos: Es ist schwierig im Tränengas zu singen Part I, čtvrtek 25. ledna varianta vlak — v co největším počtu vyrazit z Rote Centrum Curychu už pro nás není neprobádaným S elegantním čtyřhodinovým zpožděním a po dů- Fabrik na vlak v 10:10 do Davosu. Po půlnoci je de- územím, povedlo se nám najít i obchod s potravinami (nechce se mi věřit, že všichni nakupují jen v sukladné prohlídce našich zavazadel konečně vjíždíme bata ukončena a my si ustýláme na zemi. permarketech na okraji měst, ale asi to tak bude) a už do Švýcarska. Před polednem vystupuje naše dvoutaké víme, v kterém obchodě v Curychu se prodává členná skupinka v Curychu, odkud jsou koordinováPart II, pátek 26. ledna ny protesty proti zasedání Mezinárodního ekonomicOd rána trénují na dvoře bubeníci sambu, anglická marihuana. Dovídáme se, že vlak z Curychu do Davokého fóra v Davosu. Po krátké prohlídce města vyrá- skupina Rhytms of resistence každého zájemce su stojí 65 franků, po součtu našich financí zjiš<uježíme k našemu dnešnímu cíli — kulturnímu centru ochotně naučí několik základních rytmů. Před obě- me, že na útratu máme tedy ještě přesně jeden frank.

Rote Fabrik. Rote Fabrik funguje už přes dvacet let, dem se uskutečnila schůzka řidičů, kteří vedou jed- Po večeři zasedlo k debatě už něco přes sto lidí z cev ohromném areálu má kanceláře mnoho organizací, notlivé konvoje. Kdo měl auto, mohl se připojit. Pro lé Evropy. Je stanovena strategie — hlavní je dostat se fungují tu jesle, opravna kol, restaurace, divadlo, ha- případ zastavení konvoje policií (pravděpodobnost do Davosu, což se ale asi nepovede, tak nastane plán la na výstavy, koncertní sál atd. Za své centrum si Ro- takřka stoprocentní) je rozhodnuto blokovat silnice B, pravděpodobně návrat do Curychu, nebo akce na hranicích. Jsme ujištěni, že te Fabrik zvolili i aktivisté Motto: Mezinárodní ekonomické fórum (WEF) je vedle summitů a zasedání Mezinárodního měnového i když se nedostaneme do z WOW — Wipe Out WEF a Indy Media Center. Přihlásí- fondu, Světové banky a Světové obchodní organizace dalším neformálním rendez-vous ekonomické a po - Davosu, demonstrace bume se, uvaříme si oběd a jde- litické elity. Samozvaní globální leadři — manažeři nadnárodního kapitalistického vykořis<ování — tu uza- de, protože několik lidí už me na detailnější prohlídku vírají miliardové obchody a navrhují schémata další liberalizace světové ekonomiky. Proces tvorby Svě- je na místě (nakonec deCurychu. Curych má zhruba tové obchodní organizace nebo NAFTA (North American Free Trade Agreement) má svoje kořeny právě monstrovalo v Davosu v so350 000 obyvatel, rozkládá se na půdě WEF. WEF sponzorují a jeho činnost financují největší nadnárodní korporace jako např. IBM, BP botu asi čtyři stovky lidí). do podkovy kolem curyšské- Amoco, Coca-Cola, Nestlé, Du Pont, Deutsche Bank aj. Se svým konceptem rozvoje světové ekonomiky, Uklidní nás věta, že máme ho jezera, přes jezero se rýsu- prosazovaným prostřednictvím této největší a nejvlivnější průmyslové lobby, jsou přímo i nepřímo zod- počítat s tím, že nás možná jí zasněžené vrcholky Alp. povědní za vykořis<ování dělníků ve Třetím světě, imigrantů a žen podhodnocenými mzdami a flexibilní policajti nechají vystoupit Voda v jezeře je až neuvěřitel- pracovní dobou, za pošlapávání základních lidských práv, ilegalizaci cizinců, za podvýživu a hlad, nedo- někde na nádraží a všechny ně čistá a přeje nám i sluneč- statečnou lékařskou péči a nedostupné vzdělání, za ničení funkčních sociálních struktur a vazeb. To je pozatýkají. Zopakují se poslední pokyny, určí se né počasí. Podaří se mi ne- cena, kterou stále víc a víc lidí platí za hry bílé mužské manažérské elity o moc a kapitál…

Z letáku Auf nach DAVOS!!! Treffpunkt u hlavního nádchat v tramvají fo<ák a, světe raží a sraz na Rote Fabrik div se, nikdo mi ho neukradl.

Na večeři jsme zpátky na Rote Fabrik, vaří kolektiv, vedoucí do Davosu. Nad Rote Fabrik neustále přelé- v 9 ráno. Po půlnoci zalézáme do spacáků, nebo< zítvegetariánské nebo veganské menu za tři franky, pro tává policejní vrtulník, dovídáme se o mnoha bezdů- ra to všechno vypukne. ekonomicky slabší národy možno míň. Mimo nás byl vodných perlustracích curyšskou policií. Skupinka na Rote Fabrik už pouze jeden Polák, takže reprezen- asi osmi aut se rozhodla pomalou jízdou zablokovat Part III, sobota 27. ledna tace České republiky byla jen na nás. Po večeři se roz- dálnici od curyšského letiště směr Davos, bohužel asi Haupttag der Aktionen, jak hlásaly samolepky po hořela debata o podobě sobotních protestů. Vše je po deseti minutách byla jejich aktivita zastavena poli- celém Curychu, právě začal. Připravuji si teplé a netlumočeno, na místě už je několik desítek Němců, cejním zásahem, při kterém policisté jednomu autu promokavé oblečení (nejen kvůli zimě, ale i kvůli guItalů, Francouzů a Angličanů. Dovíme se o ideji čtyř rozmlátili zadní sklo. Časy příletů jednotlivých dele- movým projektilům a vodnímu dělu), dvoje ponožky, konvojů, které budou směřovat do Davosu ze čtyř gátů fóra jsou uveřejněny na internetové stránce me- sluneční brýle a šátek napuštěný citrónem (to kvůli různých směrů. Celý Davos se podobá nedobytné dia centra. Podaří se nám navázat několik kontaktů slznému plynu). Nechávám na Rote Fabrik veškeré pevnosti, dokonce prý stojí i lyžařské vleky. Policejní s aktivisty, všichni jsou překvapeni, odkud že jsme to poznámky, letáky a beru si s sebou pouze pas a vymanévry sklízejí kritiku veřejnosti, místní farmáři od- přijeli. Nutno přiznat, že slovo Czech republic nebo pnutý telefon. Po deváté se tramvají přesouváme mítli poskytnout policii hnůj, kterým měli policisté Praga nám notně pomáhalo, každý hned roztál. Ptali k hlavnímu nádraží, asi dvacet minut čekáme opodál, v úmyslu útočit na protestující. Italští aktivisté prosa- se nás, co je pravda na brutalitě české policie při pro- než se všichni shromáždí. Krátkým a rychlým pochozují myšlenku blokády hranic, na protest proti filtraci testech proti MMF (hodně), máme-li v Čechách vlast- dem se přemis<ujeme na vlak chvilku před jeho odlidí, cestujících do Švýcarska. Pro nás je vytyčena ně demokracii nebo co a proč jsme přijeli jen dva. jezdem.

Pokračování na straně 12

Ne sjednocení...

Dokončení ze strany 10 Chvíli jsme vzdorovali ranám policejního komanda, které nás okamžitě napadlo, a pak jsme se byli nuceni díky policejní převaze stáhnout o pár metrů, kde jsme znova rozvinuli transparent. Ke KD Eden však přicházeli další neonacisté. Několik antifašistů jim běželo vstříc, opět zasáhla na jejich ochranu policie, která vyrazila i proti zbytku demonstrantů.

Z davu na obranu vylétly kameny, lahve, tyče a dýmovnice, což přítomné policisty i nácky dost zaskočilo. Poté jsme se přesunuli na druhou stranu ulice, odkud jsme znovu skandovali hesla. Poslední přesun nastal, když přijížděla k KD Eden tramvají další skupina neonacistů. Na tramvajové zastávce je čekalo nemilé překvapení v podobě několika desítek antifašistů, před kterými se náckové museli vydat rychle na útěk. Některým to však nepomohlo, a tak si mohli v křeslech sálu lízat utržené rány. Poté nás opět napadla policejní jednotka a snažila se nás vytlačovat směrem zpátky na Kubánské náměstí. Na obranu opět létaly kameny, a tak to probíhalo celou cestu až ke stanici metra Želivského, což je skoro 1 km od místa konání sjezdu. Policie zatkla 19 lidí, dva z nich jsou stíháni pro útok na veřejného činitele. Na policejních stanicích bylo policisty opět hrubě nadáváno

— zvláště dívkám. Několik dalších lidí bylo hned při prvním zákroku policie zraněno údery do hlavy a kopanci a muselo být ošetřeno v nemocnici.

Sjezd VRS dopadl přesně podle očekávání antifašistů. Strana se přejmenovala na Národní sociální blok, sekretářem se stal Filip Vávra, V.Skoupý šéfem středočeské organizace a do předsednického křesla zasedl Jan Kopal. Neonacistických delegátů se sice nesešlo 150, jak sliboval tajemník VRS a nyní šéf Jan Kopal, ale pouze několik desítek. Mezi účastníky nechyběly známé tváře nácků z Národní Aliance — Vladimíra Skoupého, Michala Podoláka, Hlinky a dalších, stejně jako Vávrových „kamaraden“ z Národního odporu Fraňka, Vondruše, Palusky atd… Ve večerním zpravodajství se objevilo naprosto lživé tvrzení, že antifašisté zaútočili na objekt KD Eden, a tak musela policie zasáhnout. Do doby, než se nás policie pokusila poprvé brutálně rozehnat, nevylétl z našich řad jediný kámen. Zpravodajství i novinové články se incidentem zabývaly většinou „svědky“ ze strany policie a neonacistů, ale i přesto některé noviny a Česká televize upozornili na to, kdo se pod názvem Národní sociální blok skrývá.

Další nepříjemnou zprávou pro antifašisty je to, že bulvární deník Špígl proslulý svými útoky na kohokoli se stal defakto stranickým listem NSB, nebo< Jan Kopal byl jmenován jeho šéfredaktorem. Špígl má náklad kolem 10 000 výtisků a vychází denně a je ve-

zničení fašismu znamená odstranění třídní společnosti

lice dobrou možností, jak propagovat názory NSB. Posledním mediálním klackem pod nohy (i když nikterak nepřekvapujícím) bylo vyjádření bývalého redaktora A-Kontra Jakuba Poláka k sobotnímu incidentu, kde schválil zákrok policie a odsoudil aktivní obranu antifašistů. Polák se naší akce ani nezúčastnil, ale zato měl jako vždy spoustu „inteligentních“ připomínek k postupu demonstrantů. Je to jeden z dalších případů, kdy se toto individuum snaží o diskreditaci militantně antifašistického hnutí. Odplata na sebe nenechá dlouho čekat. ✰✰✰

Strana 11

2 Pokračování ze strany 11 Policie se tváří zaskočeně, na místě dojde i k menší strkanici mezi autonomy a dvojicí policistů. S placením jízdného si evidentně nikdo hlavu nedělá, takže jsme zase o stotřicet franků bohatší. Vlak jede po břehu curyšského jezera směr Alpy, krásný turistický zážitek. Krajina vesele ubíhá, aktivisti trénují zpěv a vládne revoluční nálada. Už odvčera víme, že po železnici se dá nejdále dostat do Landquartu (což je stále ještě hodinu a půl jízdy od Davosu), další cestu že policie uzavřela. V Landquartu jsme po hodince a půl a na nádraží nás vítá vzorně nastoupená policie s ratanovými štíty a puškami na gumové projektily a slzný plyn. Celé nádraží je obehnáno zátarasy, a aby toho nebylo málo, ještě ostnatým drátem. Přestoupíme na vlak do Davosu, abychom se dozvěděli, že ten nikam nepojede. Je rozhodnuto, že když nikam nejedeme my, tak nikdo a blokujeme odjezd všem vlakům.

Nakonec byla železniční doprava v celé oblasti zdržena asi o čtyři hodiny. Také se sabotážní skupině Sands in the wheels (písek v kolech) povedlo vyřadit z provozu telefonní linky mezi Thusis a Davosem. Nad námi přelétávají už dvě helikoptéry, maskuji se šálou a slunečními brýlemi, nebo< nestojím o jakákoliv razítka v pasu. Pod železničním náspem si dav obstarává improvizovaný arsenál, klacky a kameny. Je podniknut pokus o překonání zátarasu z ostnatého drátu – stačí na kotouče drátu naházet prkna. Policisté zakrátko reagují střelbou gumových projektilů a slzného plynu – slzný plyn na nás prší i z helikoptéry. Odpovědí z našich řad je několik kamenů a pár světlic.

Dostat gumovým projektilem není nic hrozného, za celou sobotu jsme schytali pár desítek zásahů a neodvezli si ani jednu modřinu. Nakonec organizátoři dohadují vypravení vlaku zpět do Curychu, nastupujeme a opouštíme obležené nádraží. Ujeli jsme však pouze třista metrů, za městem je zablokovaná silnice asi dvěma stovkami italských aktivistů, kteří směřo-

Ve zkratce Fašistický atentátník Timothy McVeigh, veterán ze Zálivu, který zavraždil 168 lidí při atentátu v Oklahoma City roku 1994, bude popraven smrtící injekcí dne 16.května 2001. Podle všeho je to konečné datum — McVeigh nepožádal o odklad v zákonné lhůtě a ani nepožádal o milost prezidenta (bylo by zajímavé, jak by s jeho žádostí naložil ochotný popravčí Bush). Je to ojedinělý případ, kdy odsouzenec k smrti odmítne veškeré možnosti záchrany. Těžko říct, jestli se jedná o zásadový postoj, nepokořit se před vládou, nebo jestli má prostě už všeho dost.každopádně můžeme počítat s tím, že se 16. květen stane dalším významným dnem ve fašistickém kalendáři. McVeigh mělo přímé kontakty na neonacisty z Aryan Nation a National Alliance. Útok v Oklahoma City proběhl při příležitosti 2. upálení Davida Koreshe ve Waco a v den popravy jednoho fašisty a rasistického vraha, který byl považován za hrdinu americké neonacistické scény. McVeigh měl kontakty i na lidi z nejtvrdší neonacistické organizace The Order — Silent Broderhood — Bruder Schweigen, která je vzorem všech militantních nacistů. Atentát pomocí bomby v dodávce byl spáchán podle návodu (praktického i ideového) z knihy The Turner Diaries od vůdce National Alliance Williama Pierce (jeden z nejdůležitějších představitelů amerického neonacismu).

Strana 12

vali do Davosu autobusy. Srdečné pozdravy, skandování o internacionální solidaritě a radost ze vzájemné podpory. Po půlhodince opět vyrážíme směr Curych.

Hodinka jízdy a vystupujeme v Curychu, kde se pochodem naše asi pětistovka maskovaných lidí přesouvá do centra. Na Bürkli Platz čekáme na ostatní průvody, když se na hlavní ulici zformuje kordón policistů s vodním dělem v zádech. Policie za pomoci proudu vody vyklidí náměstí, dav odpovídá vrháním kamenů a demolicí výloh jedné banky (zjistil jsem, že nejagilnějšími bojovníky jsou tak čtyřicetiletí italští bolševici nebo německá omladina). Následuje rychlý pochod centrem města, při kterém dav rozbil několik výloh Mc Donald´s, bank a bordelů. U hlavního nádraží narážíme na další asi tisícovku lidí v čele s náklaOákem se soundsystémem, hrajícím drum and bass.

Vzápětí se na scénu vrací vodní dělo a rozhořela se pravděpodobně největší bitva onoho dne. Do bitek se zapojuje většina účastníků, na policisty kryjící se v hale prší kamení a situaci klidní až masivní nasazení slzného plynu. Dav odpoví stavěním a zapalováním barikád, na nichž se ocitá i několik luxusních aut. Odbíháme si na autobusovou zastávku zabookovat jízdenky do Prahy na zítřek – při té příležitosti dokonce i několik slušných českých turistů čekajících na autobus dostalo zásah zbloudilou patronou se slzným plynem. Doporučujme mokrý kapesník před obličej a odbíháme k boji. Dav se shromáždil kolem soundsystému a policie zdánlivě vyklidila pozice. Všude kolem nás něco hoří, a když si po celém dni sedneme na lavičku, přiběhne germánský mladík a chce po nás, abychom mu pomohli lavičku odnést na oheň. Posíláme ho, kam patří, a s poněkud rozpačitými pocity se rozhlížíme. V tuto chvíli už probíhala dost nesmyslná destrukce takřka všeho, plameny z barikád dosahovaly dobrých pěti metrů, a přikládat mercedes mi přijde jako trochu nebezpečná zábava. Je jasné, že nic, co jsme ještě neviděli, už asi neuvidíme, a tak jsme zmi-

zeli v bočních uličkách koupit si večeři. Nejbezpečnější přístup zpět k Rote Fabrik nám přišel pěšky a ukázalo se, že náš úsudek byl kromobyčejně vtipným.

Tramvaj, kterou směřovala část protestujících do Fabriky zastavili policisté a pozatýkali třicet pět lidí. To, a ještě že se na Rote Fabrik chystá razie, jsme se dozvěděli hned po příchodu. Došli jsme si na benzínku pro krabici piv a uložili se ke spánku.

Part IV, neděle 28.ledna Ve tři hodiny mne místo policie vzbudil ska koncert, který začal hned u našich hlav. Vylezl jsem ze spacáku a jal se tancovati. Ska asi po hodince skončilo a rozbalili to Francouzi s takovým elektrickým hardcorem, což mne po chvíli znudilo a zase jsem usnul. Ráno jsem dlouho spal, posléze si zabalil a vyrazili jsme na závěrečnou procházku po městě. Pak jsme se ještě chvilku opalovali na březích jezera a pak už bus a v něm banda užvaněných brněnských slepic, což bylo to největší peklo, jaké jsem za celou cestu zažil. Na curyšských zdech jsem viděl nastříkáno 1719 březen proti ekonomickému fóru v Neapoli. Proč ne?

Epilog: O závěrečné překvapení se mi postarala pondělní MF Dnes – pod fotkou curyšských policistů, kryjících se za autem s curyšskou poznávací značkou před curyšským hlavním nádražím byl následující popisek: švýcarští policisté se kryjí před útočícími demonstranty v Davosu. Čtyřhodinové zpoždění vlakové dopravy, zapříčiněné blokádou nádraží v Landquartu, přisoudil redaktor Milan Kruml tomu, že „ někdo zatáhl za ruční brzdu ve vlaku z Landquartu do Curychu“. Lži a nesmysly na stránkách našeho tisku, který si snad i klade ambice býti objektivním médiem, mne vždy znovu znechutí a otráví.

Poučení z historie

Francouzská akce (Francie, 1898—1945)

V devadesátých letech minulého století otřásala Francií tzv. Dreyfusova aféra. Na základě zfalšovaných důkazů byl obviněn ze špionáže a odsouzen židovský důstojník Alfred Dreyfus. Proti rozsudku, který byl zjevně ovlivněn rasovými předsudky, se vzedmula vlna odporu intelektuálů (např. spisovatel Émile Zola) a socialistů, plně rehabilitován byl však Dreyfus až v roce 1906 (ačkoliv jeho nadřízený plukovník Henry už v roce 1898 přiznal, že důkazy zfalšoval a spáchal sebevraždu, sám plukovník Henry patřil k vůdcům tehdejšího národního hnutí). Pod dojmem této aféry, tímto otřesením neochvějné autority armády, zpochybněním jejích mechanismů zakládají tři třicátníci Maurice Pujo, Henri Vageu-

ois a Charles Maurras nejprve Výbor Francouzské akce, později L´action francaise, tedy Francouzskou akci.

Právě třetí jmenovaný, Charles Maurras, z ní udělal masovou záležitost a prosadil se jako velmi vyhledávaný teoretik francouzské extrémní pravice. Sám je přesvědčený royalista, vlastenecký odpůrce parlamentarismu, antisemita, stoupenec pořádku a autorit. Ačkoliv se s vírou velmi záhy rozešel, nebrání mu to využívat reakčních sil v katolické církvi, svou novinářskou kariéru započal v klerikálním tisku.

Horlivě brojil proti dekadenci, proti individualismu, proti anarchismu (což vše považoval za důsledek cizáky přivlečeného protestanství) i proti francouzské revoluci a jejím teoretikům (nenáviděné heslo svoboda rovnost bratrství nahradil sloganem práce rodina vlast). Vůbec všechno zlo, které Francií cloumá označil Maurras jedním slovem – cizinci (toto slovo psal velkým písmenem). Mezi ty nejhorší cizince patřili samozřejmě Židé, antisemitismus považoval Maurras za výborný sjednocující faktor mezi třídami. Parlamentní demokracie byla pro Maurrase výsledkem spiknutí protestantů, Židů, svobodných zednářů a „cizáků“, kteří svými revolučními doktrínami rozvrátili království. Volá po obnovení hierarchie, odsuzuje onu revoluční rovnost. Dreyfusova aféra byla pro Maurrase dotvrzením jeho teorií o spiknutí, nešlo mu o Dreyfusovu vinu či nevinu, ale o to že osud jednoho člověka (navíc Žida) do-

proti fašismu a policejnímu teroru

2 kázal rozvrátit jeden z pilířů státní moci – armádu.

Francouzská akce utěšeně rostla, vznikla jejich mládežnická organizace coby Federace studentů a Institut (jakási kontrarevoluční universita) Od roku 1908 začíná vycházet deník L´Action francaise, byla ustavena speciální skupina novinových kolportérů – Camelots du roi (královi kameloti), ti byli povoláváni i na násilné akce na schůzích, divadlech i na ulici.

V roce 1910 byla vytvořena nejužší elita – komisaři tělesní strážci a úderná komanda vyzbrojeni okovanými holemi. V roce 1906 provedla levicová vláda odluku církve od státu, což radikálním nacionalistům přihrálo mnoho nových aktivistů i peněz – Francouzskou akci otevřeně fandili tři kardinálové a lidový deník La Croix. Dokonce i samotný legitimní následník trůnu vévoda Orleánský vyjadřoval Akci podporu. Při tom všem samozřejmě stále plánovali převrat, jeho plánováním byl pověřen Marius Plateau.

První světová válka zastihla Francouzskou akci na vrcholu jejích sil, antirepublikánství zčásti nahradil bezbřehý patriotismus. Akce, která předtím nikdy nekandidovala ve volbách, postavila roku 1919 svoje kandidáty, kteří získali třicet křesel v Poslanecké sněmovně. Ligu tvořilo přes 300 sekcí rozdělených do deseti zón, strana měla 30 000 přispívajících členů, stranický deník vycházel nákladem 100 000 výtisků.

22. ledna 1923 zavraždila mladá anarchistka Germaine Bertonová šéfa Akce pro převrat Maria Plateaua. Jeho pohřbu se zúčastnilo mnoho lidí, později to bylo hodnoceno jako promeškaná příležitost k převratu. Právě smrt Plateaua a vítězství levicového Kartelu ve volbách roku 1924 přivedli Akci zpět na cestu podvratného násilí. Maurras za sebou nikdy neměl masy proletariátu, jeho stoupenci byli spíše střední třída, svobodná povolání, provinční honorace, menší průmyslníci, pařížští literáti a samozřejmě klér (společně s Národní katolickou federací provedli Královi kameloti mnoho násilných provokací na ochranu katolických zájmů před levicí).

Meziválečná sociální krize nahrávala radikalismu, i z Francouzské akce se odtrhla skupinu ryzích fašistů, obdivujících Mussoliniho převrat v roce 1922, pod vedením Georgese Valoise. Mezi jejich organizací Faisceau (Svazek) a Akcí proběhlo i několik fyzických konfrontací, napadání konkurenčních redakcí, doprovázených i střelbou. Faisceau neměl dlouhého tr-

vání, přesto konflikt spolehlivě odhalil buržoazní základnu Maurrasova učení.

Nejtěžší úder však dostala Akce v roce 1926, kdy ji odsoudil papež Pius XI. (jeho nástupce, sympatizant fašismu Pius XII. však v roce 1939 zákaz zrušil). Řím odsoudil, že představitelům Francouzské akce nejde o víru, chtějí církve pouze zneužít ke svým cílům. Ve finále Řím zakázal členům hnutí i křes<anské sňatky, pohřby i kmotrovství. To byla pro Akci katastrofa, jen počet výtisků jejich deníků klesl na 30 000 denně.

Neklidná třicátá léta, ekonomická krize a vítězství levice ve volbách 1932 však pomohli Akci dostat se zpátky na politickou špičku. Staviského aféra, v níž Žid neznámého původu rozkradl peníze střadatelů díky pochybné vstřícnosti politiků, a která vyvrcholila Staviského sebevraždou, dala Maurrasovi impuls k horečné aktivitě. Demonstrace a manifestace, které vyvrcholili 6. února vzpourou, však ukázali neschopnost vůdců Francouzské akce postavit se do čela opravdového povstání. Trávili čas povstání redigováním zítřejších novin. Tato neschopnost měla za důsledek příliv zklamaných nacionalistů k ryzím fašistům.

V době kdy Hitler postupně ukazoval svou tvář, anexí Rakouska, části a posléze celého Česka, byli představitelé Francouzské akce příznivci státní politiky – nechtěli žádnou „žido-bolševickou“ válku proti Hitlerovi, podporovali mnichovskou dohodu. Hitler však napadl Polsko, odvěké francouzské spojence a vypukla válka, ve které Francie utrpěla porážku. Moci se chopil kolaborant maršál Pétain a založil loutkovou, tzv. republiku Vichy. Maurras přivítal Pétaina s velikou radostí, Pétain pro změnu označil Maurrase za „nejfrancouzštějšího ze všech Francouzů“. Mezi kolaborantskou vládou a Akcí panovala názorová shoda – mnoho vládních opatření bylo přímo ovlivněno Maurrasovým učením. Zákaz vykonávání veřejných

funkcí všem, jejichž otec nebyl Francouz, zákaz tajných spolků, pracovní charta, zavádějící korporativismus. Maurras byl zatčen 8. září 1944 v Lyonu, krátce po osvobození města. V lednu 1945 byl odsouzen k doživotnímu trestu, což považoval taktéž za židovské spiknutí a odvetu za Dreyfusse. Ve vězení umřel 6. listopadu 1952.

Akce byla samozřejmě po válce zakázána, proběhlo však několik pokusů o restauraci, v roce 1968 založil B. Renouvin, jehož otec se s Maurrasem znal, Novou francouzskou akci, v roce 1992 začal v Paříži vycházet týdeník L´Action Francaise. Maurrasův odkaz zkoumá několik ultrapravicových teoretiků a politiků.

Fašismus, jakožto od podstaty násilné hnutí, nelze porazit jinak než násilím – jak je vidět i na příkladu Francouzské akce. Okupace, která jim umožnila dostat se k moci, nebyla jejich zásluhou (na sklonku života ji dokonce Maurras označil též za židovské spiknutí), přesto ji všichni kolaboranti bezostyšně využívali. Je potřeba zamezit veškerým fašistickým projevům, než jim jiná podobná okolnost pomůže nahoru.

Podle: Historie extrémní pravice ve Francii, M. Winock a kol., Academia -zab-

Prohlášení k 8. březnu 2001 – Globální stávce žen Jsme Feministická skupina 8.března, která sympatizuje s celosvětovou akcí Globální stávka žen pořádanou na Mezinárodní den žen. Proto jsme se rozhodli uspořádat 8. Března 2001 od 15:00 na Náměstí Míru v Praze shromáždění, které má vyjádřit solidaritu s touto akcí a upozornit na konkrétní problémy postavení žen v České republice. Tomuto shromáždění bude předcházet dvoutýdenní informační kampaň.

My všichni žijeme v systému založeném na nerovnosti a vykořis<ování; odmítáme honbu za ziskem, bezohlednou konkurenci, sociální nerovnost, konzumní způsob života, chceme společnost založenou na rovnosti a sociální spravedlnosti bez ohledu na pohlaví, věk, etnickou a národnostní příslušnost a sexuální orientaci. Problémy žen (diskriminace) nelze oddělovat od sociálních problémů. Přesto jsme se rozhodly/i zaměřit se v tuto chvíli především na ženskou otázku. Logika kapitalismu vychází z ekonomiky trhu a výroby, ne z ekonomiky domácnosti a reprodukce, která je středobodem lidského života. Mocnými aktéry globalizace jsou především bílí muži-politici, finančníci, podnikatelé a vlastníci. Ženy tvoří polovinu lidstva, vykonávají dvě třetiny veškeré práce světa a dostávají za to pouhých pět procent veškerých příjmů. Dvě třetiny této práce jsou bez nároku na mzdu. Devadesátpět a půl procenta veškerého světového majetku patří mužům a pouze 4,5 %

ženám. Ženská práce, ačkoliv je podhodnocena a nevyčíslená, je základem k přežití a reprodukci lidské existence ve všech společnostech. Ženy jsou diskriminovány na pracovním trhu.

V České republice je průměrný měsíční plat žen zhruba o 30% nižší než mužů. Pracovní trh je silně rozdělen na ženské a mužské profese, feminizovaná odvětví (školství, zdravotnictví) jsou společensky podhodnocena. Ženy jsou navíc společenskými konvencemi nuceny převzít odpovědnost za péči o děti, příbuzné, partnera a chod domácnosti. Ženy se často stávají objektem domácího násilí, sexuálního obtěžování a znásilňování. Ženské tělo je předmětem obchodu: nejedná se jen o prostituci a její další skryté formy, ale také o každodenní manipulaci s ženským tělem v médiích.

Ve společnosti jsou obecně stanoveny mužské a ženské role přisuzující stereotypní vzorce chování, které často nevyhovují ani jednomu pohlaví. I muži chtějí vychovávat své děti, i ženy se chtějí aktivně účastnit veřejného života. Jde nám o to, aby práce a povinnost byly spravedlivě a rovnocenně rozděleny mezi ženy a muže. Jde nám o změnu současných společenských vazeb, o komunikaci, ve které bychom mohli/y nově pojmenovat a uspořádat společenské a partnerské vztahy. Každý by měl mít

zničení fašismu znamená odstranění třídní společnosti

možnost stanovit si svoje cíle, potřeby a způsoby jejich naplňování.

S ohledem na postavení žen v této zemi, usilujeme o tyto konkrétní změny: ❖ společnost založenou na principech: solidarity, rovnoprávnosti, lásce, decentralizaci, respektu, úctu k přírodě ❖ společenské ocenění neplacené práce pro (ženy i muže) ❖ rovnoměrné rozdělení péče o děti a domácnost mezi muže a ženy ❖ odstranit diskriminaci na pracovním trhu: za stejnou práci stejné mzdy; rovné příležitosti při získávání zaměstnání bez ohledu na věk, pohlaví, vzhled, rodinný stav, počet dětí, zdravotní stav, případné zavedení dětských koutků na pracovištích ❖ vyšší příspěvky na mateřské a rodičovské dovolené ❖ konec mýtu jediné krásy – odmítnout zneužívání lidského těla v reklamách a médiích ❖ větší účast žen při rozhodování o věcech veřejných ❖ stop skrytému sexuálnímu násilí v pracovních, manželských a partnerských vztazích ❖ změnu mediálně pokřiveného obrazu feminismu ❖ zabývat se ženskými otázkami na veřejnosti

Feministická skupina 8. března Strana 13

2 Dokončení ze strany 3 Prvotní náklad je asi tisíc kusů, ale lidé si čísla dál kopírují a předávají, takže každé vydání má víc čtenářů než výtisků. TeO se nám daří vydávat časopis opět pravidelně, ale i když dřív vycházel jen nepravidelně, měl dobrou úroveň.

✒ Jaké máte vztahy s ostatními antifašistickými organizacemi, jako Anti-Nazi League nebo Searchlight?

Mezi AFA a Searchlight bylo vždy určité napětí. To se týká hlavně různých přístupů ke státu a ke spolupráci se státními strukturami. Searchlight se státem spolupracovali a poskytovali policii různé informace.

AFA podobnou „spolupráci“ odmítá. Searchlight se staví pouze proti fašismu a jeho extrémním projevům a používá pouze zákonné metody. AFA bojuje i proti systémovým příčinám a považuje všechny prostředky za legitimní. Podobně nedůsledný postoj a ochotu spolupracovat se systémem projevuje i Anti-Nazi League. Ve skutečnosti je ANL prodloužená ruka Socialist Workers Party. Nepochybuji, že i v SWP a ANL jsou dobří lidé, ale tyto organizace AFA příliš neuznávají a v zásadě naše metody odmítá jako násilné a teroristické. Ideologická opozice je pro ně důležitější než pouliční boje. Antifašismus je často jen lákadlo, jak získat nové členy do levicových komunistických a reformistických skupin. AFA se považuje za revoluční opozici, ne za nějakou politickou stranu.

✒ Jaký je tedy hlavní rozdíl mezi AFA a ostatními, obecně antifašistickými skupinami?

Hlavní rozdíl je v iniciativě. Chceme být v ofenzívě, ne jen reagovat na jednotlivé případy rasistického násilí. Všechny způsoby boje považujeme za oprávněné a dáváme přednost praxi před teorií. Historie nám ukázala, že útok je lepší než pouhá obrana.

My útočíme na fašisty na ulicích i na systém tím, že ukazujeme lidem jiné možnosti fungování společnosti. ANL se snaží především odhalovat fašistické exponenty a diskreditovat je, ale už proti nim nic dalšího nepodniká.

AFA nyní mění celkovou strategii. Snažíme se působit i v sociální oblasti, pomáháme řešit problémy v komunitách, nabízíme celkovou alternativu.

Struktury IWCA (Independent Working Class Association) řeší problémy lidí s bydlením a nezaměstnaností, propaguje naši alternativu i mezi lidmi zvenčí. Snažíme se vzdělávat lidi, pomáháme uprchlíkům. Nebojujeme jenom proti fašistům, ale stavíme se proti rasistickým stereotypům a ukazujeme lidem, že za jejich problémy nemůžou imigranti, ale jejich a naše vláda. Nechceme jenom lidem říkat: tohle děláte špatně, chovejte se jinak.

Chceme jim dát příklad, řešit jejich problémy a uznat, že jejich problémy jsou podstatné. Netvrdíme, že žijeme v rasové harmonii. Je snadné obvinit většinu z rasizmu a dát od ní ruce pryč, ale není to řešení.

AFA je aktivní i oblasti Severního Irska, ochraňuje lidi vystavené násilí teroristů, podařilo se nám odhalit úzké vztahy mezi loyalistickými probritskými skupinami a pravicovými extremisty v Británii. Protiirských provokací a pochodů oranžistů se zúčastňovali

Strana 14

...antifašistické hnutí v Anglii členové NF a po uveřejnění těchto informací ve Fighting Talk to vyvolalo v Británii silný odpor proti těmto skupinám. Ale celá otázka Ulstru je velice citlivá a rozděluje lidi v celé Británii i uvnitř AFA.

✒ Kde získává AFA své členy? Jsou to uvědomělí anarchisté nebo spíše obyčejní lidé, pracující a podobně?

V AFA je mnoho anarchistů. Některé skupiny se tak jednoznačně označují a jsou celé oblasti, kde jsou revoluční antiautoritáři a AFA titíž lidé. Ale není to ak vždy. Spousta lidí by se za anarchisty asi neoznačila. Někteří jsou příliš individualističtí a nemají tyhle škatulky rádi. Jiní svoje postoje, jinak radikální a antisystémové, považují za přirozenou reakci pracujících na státní útlak a nespojují je s nějakou ideologií. Svým zaměřením je AFA ale rozhodně antisystémová a revoluční a všichni její členové tomu rozumí. Rádi bychom získali do AFA i lidi z menšin, z řad imigrantů a ty, proti kterým se fašistické násilí v první řadě zaměřuje. Tam je velký potenciál, který jsme zatím nedokázali využít.

✒ Jaká je situace fašistů a rasistických extremistických skupin v Británii?

Nedá se říci, že by byly nějaké oblasti, kde jsou fašisté zvláš< silní a AFA slabá, nebo naopak. Příznivci obou stran jsou víceméně rovnoměrně rozmístěni po celé zemi. To je jiná situace než v České Republice, kde máte regiony s opravdu silnými základnami fašis-

zaktivovaly v naší oblasti Kentu, kde je z celé země největší nápor uprchlíků. Měli několik — asi šest nebo sedm shromáždění, i když s velmi nízkou účastí, nominovali kandidáta za NF do zastupitelstva a podnikli několik rasistických útoků na Rómy, AFA proti nim vystoupila, ale i obyčejní lidé jim dali dost nevybíravě najevo, co si o nich myslí. TeO je tam situace dost napjatá, fašisté sbírají body, protože jejich propaganda si vždycky najde část populace, která na ni slyší, ale není to ani tragédie, myslím, že lidé jsou dost rozumní a mnoho z nich si pamatuje doby, kdy byli v domobraně na pobřeží připraveni proti nacistické invazi.

Hlavní rozdíl je mezi BNP, která prezentuje jakousi respektovanou nacionalistickou sílu s důrazem na tzv. „tradice“ a která hraje roli důvěryhodné opozice, a NF, která představuje divočejší nacionalistické proudy s přímějším napojením na neonacisty. Jsou to spíš pouliční rváči, kteří se rádi zúčastní všemožných útoků. NF stojí za většinou organizovaných provokací a spousta členů a sympatizantů má za sebou pestrou násilnickou minulost. Nejsou moc k smíchu, ale je jich jen hrstka, nikdy jsem jich neviděl pohromadě víc než pár desítek. Není to žádná masová organizace.

Většina fašistů není nijak organizována, jsou jen volně napojeni na svojí subkulturu. U nás je celkem dost rasistických skinheads, kteří mají volnou strukturu typu Blood & Honour a podobně. Jsou hodně spojeni se svým životním stylem — white power hudba, oblečení, rituály. Mají napojení i na české neonacisty — v roce 1997 jeden z jejich vůdců Max Hammer napsal, že Čechy jsou zaslíbená země pro nacistické hnutí. Blood & Honour je spíš značka, než organizace. Nedá se mluvit o přesném počtu členů nebo jasné struktuře — to nevědí ani oni sami.

✒ Jaké jsou nejnebezpečnější skupiny?

tů a s celkově zvýšenou atmosférou rasismu, předsudků a sympatií k pravicovému extremismu a regiony, kde je Antifa aktivní a má výsledky.

V Británii jsou místa, kde došlo k rasistickému násilí a k útokům na antifašisty, ale jednotlivé případy ještě neznamenají, že je ta oblast horší než ostatní.

V Londýně došlo k několika fašistickým vraždám, na západě byly dva podivné případy tzv. sebevražd mladých černochů, které vypadají jako vraždy. Ale aktivity fašistů nevycházejí z nějakého jednoho centra.

Poslední dobou mají jen málo nových příznivců a je to dost uzavřená komunita starých kamarádů. Noví členové pocházejí především z větších měst, kde jsou ekonomické problémy, nezaměstnanost, sociální vykořeněnost — to všechno hraje pro ně. Trochu se

Měli jsme vlnu útoků, ke kterým se přihlásili „Bílí Vlci“. Použili několik náloží trubkových bomb při útocích na menšiny a gay bary. Útočníků bylo určitě víc, ale nemyslím, že se jedná o plnohodnotnou organizaci, spíš je to snaha o vytvoření zdání, že taková organizace existuje. Nebo podnět k vytvoření takové organizace.

Nebylo to nějaká skutečná organizace, je dost možné, že lidé v pozadí těchto útoků jsou spojeni s Combat 18.

TeO není žádná jednotná scéna, pouze aktivisté. Takže na jednu stranu je tady jen slabá oficiální fašistická struktura a mlhavé ilegální směry, což je dobře.

Fašisté nemají lidovou podporu a sami svým chováním se vyčleňují ze společnosti a možnost jejich působení se zmenšuje. Ale mezi všemi aktivisty je určitě dost těch, kteří jsou o to radikálnější ilegalita se jim líbí a v budoucnu chtějí zahájit nějaký druh teroristického boje. Na to musíme být připraveni a myslím, že podobné je to i jinde — například ve Skandinávii, Německu nebo u vás.

Je na nás, abychom se s touhle hrozbou vypořádali po svém.

✒ Děkujeme za rozhovor. proti fašismu a policejnímu teroru

2

The overview of the neonazi movement in the Czech Republic While some people from the formerly united white power skinhead scene were seeking political forms of work and influencing the public, hardline militants were getting deeper involved in violence and terror. Couple of years ago the neonazis divided themselves in two main streams of the movement.

One, being presented by semi legal and legal organisations and political parties, such as Narodni Aliance (National Alliance) and Vlastenecka Fronta (Patriotic Front). The other, consisting mainly of subculture of boneheads and hooligans, being loosely organised in street gangs and action groups, such as Narodni odpor (National Resistance) and Obrana Naroda (National defence).

Those two streams were closely cooperating and supporting each other, while sometimes claiming being opposite. The fascist scene includes some 5000 – 7000 supporters and about a 500 – 800 hardcore activists. These are mainly open neonazi skinheads and are publicly supported by tens of thousands of far right parties voters.

The more open and politically oriented neonazis formed number of patriotic organisations, which were very active in propaganda, fundraising and organising the movement. The most important of those groups are Narodni Aliance and Vlastenecka Fronta.

Both claim to be patriotic and no fascist. However, they often cooperate with militant neonazis. They organised number of rallies, mainly on national holidays. They organised number of major demonstrations, with attendance of several hundreds followers.

On these actions, the speakers were attacking the antifascist scene, ethnic minorities and claiming holocaust was a lie. Those public meetings forced the state to ban the organising parties and this ban is in process now. On one demo a leader of Narodni Aliance was arrested for hate crime charges and was imprisoned for 4 months – later freed on bail. Some of those public actions were confronted by antifascist – mainly on 22.4. (Hitler’s birthday anniversary) in Jihlava and at largest gathering at city of Most. Both places are poverty stricken regions and full of class and racial tensions and those meetings were trying to reach working class people. On both occasions the antifa made counter demos and some street fights were the results with AFA being the overall winner (it is not always the case). There were two magazines published by legal organisations. They are not published at the present – probably due to internal disputes, but they were of good technical quality and showed that nazis are probably getting larger sums of money from abroad and from business oriented supporters The more hardline part of the movement was trying to get organised, too. Their activities were more focused on inner consolidation and for the preparation of more effective methods of war. They see themselves as political soldiers of race war like SA. The older people in the movement were replaced by the younger ones, and the well known activists from Blood and Honour and Bohemia Hammerskins are not as active as before. There are some new groups, rooted deeply in white power subculture and lifestyle, focusing more on street confrontation and violent, sometimes terrorist kind of actions. The most militant activists formed groups like Narodni Odpor and Obrana Naroda, typically consisting of about a 20-50 members. There were many zines published both on paper ant on internet and a lot of music bands were playing. There were dozens of concerts organised all over the country, sometimes on the same spot again and again. The most notable concerts attracted as ma-

ny as 800 people – last one being the joint action of Narodni Odpor and German Hammerskins from Sachsen Region. Czech groups are cooperating with groups abroad, mainly from Slovakia, Germany, Scandinavia, Serbia and Britain. They claim to found a division of Combat 18 group, but it is probably more a statement of militancy rather than direct affiliation. The Czech neonazi movement is very active and internationally considered as one of the most significant – for example B&H activist Max Hammer called the Czech Republic the promised land for Aryans.

Generally, the situation is rather stable, with the whole movement being less active then years before.

There were many activities toward unification of fascists and cooperation with like groups abroad ( Junge National Democraten in Germany) but such unity did not happen. The neonazis are being publicly loathed and marginalised, but their activities are largely unopposed by the government or general public.

The Antifascist Action is an exception in directing the neonazis and confronting them even physically.

Such tactics was partly successful. Most notable confrontation happened on 23. 9. during large AFA de- A Czech favourite antifascist game – playing soccer mo of 4000 people connected to S26 anti corporate with boneheads protests. AFA members attacked larger group of neo- strong resistance of about 80 antifascist, who attacnazis leaving the counter S26 manifestation – some ked the comunnity centre, where it took place. Heafascists were seriously wounded. During the massive vy clashes with police, which protected the fascists, S26 protests three days later the National Resistance followed – 19 antifas were arrested, 3 people injured. militants were actively stalking lone anarchists and at- The meeting was partially disrupted, some fascists tacking them. Being lately arrested during massive chased on the streets. clampdown, guns were found within the members of More radical fascist activists will continue in clanthis group. The neonazis are sort of regionally orga- destine activities and conspiracy and will orient part nised with different levels of supports, their move- of the movement on acts of terror and random vioment being strongest in Prague, in Moravia and in lence – taking their example from Combat 18 and Northern Bohemia – mostly working class areas. groups like The Order. The risk of serious terrorist acLately, about hundred of members from Narodni tivities is high, although not imminent. So far, the fasAliance and leading figures of Narodni Odpor beca- cist violence has claimed about 25 lives in the past 10 me members the rather nonsignificant Vlastenecka years – mainly Roma (gypsies), immigrants and anarRepublikanska Strana – Patriotic Republican Party. chists. The total number of violent racist and fascist They were independent candidates in its ranks in the crimes goes in thousands. The public response was last regional elections. The whole party received a- with few exceptions very low. The police investigate bout 5000 votes and fascist candidates got about half such crimes rather passively and often cooperates of those votes. The fascists will no doubt try to con- with fascists openly. ✰✰✰ trol the party – get legal platform for their activities, skip the lengthy and blocked process of establishing a new legal party and attract more followers. On The 3rd March of this year, there was a meeting of the party with new fascist members participating. The new emerged party – National Socialist Bloc aims to unite all fascist activists under one organization. Among leaders of this party are leaders of Narodni Odpor Filip Vavra and Narodni Aliance Vladimir Skoupy. The mee- A Nazi guy went to protest against the globalization and to call for a national social reting was met with volution, but... ended beaten on the trainstation floor. That’s really his blood on the floor.

zničení fašismu znamená odstranění třídní společnosti

Strana 15

Demonstrace a pochod proti fašismu ★ sobota 24. března ve 12:00 ★ Hradec Králové, před budovou hl. nádraží V Hradci Králové stoupa četnost a brutalita útoků neonacistů, kteří se neštítí útočit ve velkých přesilách a používat zbraně. Za pomoci teroru a strachu tak pomalu ovladají město.

PřijKme jim ukázat, co si o nich myslíme. PřijKme ukázat, že slušní lidé nechtějí neonacisty na ulicích a ani nikde jinde ve svých životech.

Prosíme, podpořte naše pokojné shromáždění a pochod proti fašismu!

Přímo na místě se budete moci seznámit s problematikou neonacismu i dalších současných společenských problémů. ✘ Autobusove spojeni: Praha Florenc 9:45, Hradec Králové žel. stanice 11:34, 88 Kč Brno Zvonařka 9:15, Hradec Králové žel. stanice 12:00, 110 Kč Pardubice, aut. nádraží 11:10, Hradec Králové žel. stanice 11:33, 27 Kč ✘ Vlakove spojeni: Pardubice 10:47, Hradec Králové 11:11 ze všech měst možno využít tohoto spoje

1. Máj 2001 v Praze Antifašistická akce organizuje letošní prvomájovou demonstraci k připomění odvěkého boje utlačovaných proti kapitálu a státu.

Info-telefon: 0606 528 470