Časopis Antifašistické akce
srpen 2002
Slovo fašismus vzniklo z latinského fascio -svazovat, fascis -svazek. Jeho pojetí jedince ve vztahu k celku se objevilo již u Aristotela, a to v organicismu, což je učení o souvislosti (organismus znamená vnitřní souvislost), o chápání polis, že celek je důležitější než jedinec.Ten má tedy podřídit své tužby a zájmy celé společnosti. Vliv měla i Hobbesova koncepce společnosti - Hobbes považuje přirozený stav za „válku proti všem“, člověk se narodí jako egoista, být egoistický je jeho přirozeností (narozdíl od pojetí J. Locka a J. J. Rousseaua) a ve společnosti hájí své zájmy. Hobbes považuje za důvod uzavření smlouvy mezi lidmi ochranu před vnějším i vnitřním nepřítelem a tuto smlouvu chápe jako předání práv jednotlivců jednomu muži nebo skupině mužů, kteří budou lid vést. Vliv měl i machiavellismus a jeho „účel světí prostředky“, který legitimizuje danou moc. Vládce musí podle něj mít ctnost a štěstí - fortunu. Fašistická ideologie čerpala i z Nietzscheovy teorie nadčlověka, která rozděluje lidi podle vůle k moci na lidi s rabskou morálkou (malá vůle) a s morálkou panskou (velká vůle), přičemž jedinci silní mohou ovládat slabé a slabí musí být silným podřízeni. Fašismus je politické hnutí, které vzniklo v období krize kapitalismu. Je to otevřená teroristická diktatura, namířená proti demokracii, socialismu a vlastně proti všem jiným názorům na uspořádání společnosti. Orientuje se záměrně k mýtům, iracionalismu, pudům a instinktům a historii, ze které vybírá fakta a manipuluje s nimi. Používá extrémních forem násilí k potlačení veškeré opozice, vyznačuje se militantním antikomunismem, šovinismem, využívá ekonomiku, která je zcela podřízena státu, kontroluje veškerý společenský a osobní život lidí, mate nacionalistickou a sociální demagogií. V zahraniční politice se sou-
číslo 6
cena - 15 Kč
středí na dobývačné války a usiluje o nové uspořádání světa. Může mít formu vojenskou, kdy se důraz klade na militaristické síly nebo klerofašistickou, ve kterém dominuje církev a duchovenstvo. Fašistická ideologie vychází z iracionalistických a biologických teorií a koncepcí, např. - O. Spengler, G. Gentile, teorie rasismu - J. A. Gobinau, H. Chamberlain, reakční geopolitika. TOTALITNÍ REŽIMY Pojem totalitní systém v sobě zahrnuje italský, španělský a portugalský typ fašismu, rakouský autoritativní stát stavovského typu, nacionální socialismus Hitlera i sovětský (spolu s jeho satelity), čínský aj. komunismus. Totalitní režim chápal Mussolini jako režim „.....ve kterém vše, co není zakázané, je v podstatě povinné“ . Pojem „totalitární“ zavedli demokratičtí a liberální antifašisté v Itálii Salvatorelli, Amendola a Basso, tzn. odpůrci tohoto režimu, logicky se tedy objevil až po jeho vzniku. Termín „totální stát“ použil Carl Sohmitt, který ho chápe jako stát neschopný reagovat na okolnosti hospodářské a společenské. Tato varianta odpovídá fašistickému pojetí, které připisuje veškerou moc státu, oproti nacismu, kde nositelem moci je hnutí, strana, což je shrnuto ve větě „Strana rozkazuje státu“. Zakladatel německé teorie totalitarismu, Waldemar Gurian, označil společný rys bolševismu a fašismu právě jako „totalitarismus“ - používá se tedy pro bolševismus, fašismus i nacismus. Spojení „politické náboženství“ použil poprvé Eric Voegelin, který důvod totalitních režimů vidí ve snaze některých „opožděných národů“ upevnit svou stabilitu skrze ideologii ať už třídy nebo rasy aj. Tato preferovaná třída, rasa... se zbožšťuje a vytváří se mýtus o jejím „vykoupení“. Naproti tomu Raymond Aron vychází z osvícenské kritiky náboženství. Stejně tak jak bylo předtím všudypřítomně šířeno náboženství, v totalitní společnosti je šířena ideologie. Skutečným výsledkem všech totalitních režimů je absolutizace role státu, strany, institucí a organizací. Pro získání absolutní moci je pro ně nutné rozbít parlament a konstituční moc. Ihned po nástupu k moci je pro ně důležité vydat zmocňovací zákony, tj. zákony, které jim umožňují vydávat jakákoliv nařízení. Např. v Německu jich bylo přijato 235 během dvou let byl to zákon o jednotě státu a existenci jedné politické strany, o národní práci, o povinné přísaze Vůdci říše aj. V Itálii to nebylo jinak, podle slov Mussoliniho: „...Musí být splněny tři podmínky, aby korporativní systém skutečně a revolučně působil. Ty jsou: jediná strana, která uplatní vedle hospodářské i politickou disciplínu a která nad protichůdnými interesy jednotlivců bude spojena svazkem společné víry - ale to nestačí, kromě jediné strany musí tu býti též totalitní stát, stát jenž do sebe vsaje všechny energie, interesy a náděje národa, je přetvoří a vystupňuje....“ . (pokračování na str. 03) Benito Mussolini byl společne s dalšími fašistickými hodnostáři zajat italskými partyzány, když se pokoušel uprchnout v německé uniformě do Švýcarska a 28. dubna 1945 byli všichni poraveni na Pizzale Loreto v Miláně. Jejich mrtvá těla tu pak byla vystavena (byli pověšeni za nohy).