Vo 7 8 2015 samanek rozhovor

Autor: Jiří Hloušek

Vinařský obzor 7–8/2015

Fenomén víno

Šamánek: Chtěl bych, aby všichni věděli, že pravidelné pití vína je zdraví prospěšné Víno je zdravé. O tomto výroku dnes nepochybují nejen vinaři a milovníci vína, ale už pronikl i na veřejnost. Je to zejména zásluhou prof. MUDr. Milana Šamánka, DrSc., FESC, který veřejnosti předložil výsledky světových studií o víně a tím nápoj zpopularizoval. Světově respektovaný dětský kardiolog se však nikdy nepovažoval za odborníka na víno. Smyslem jeho snažení je právě osvěta o tomto kulturním nápoji z odborného pohledu lékaře. „Pročítám vědecké studie z celého světa a závěry týkající se vína bych chtěl předat všem, kteří na jejich studium čas nemají,“ říká Šamánek. Ze závěrů studií vyplývá, že pravidelné střídmé pití vína je v mnoha ohledech zdraví prospěšné.

Nejen vinařům jste se vryl do paměti díky pozvání Marka Ebena do pořadu Na plovárně. Tam mnozí poprvé slyšeli o výsledcích vědeckých studií, které sledovaly vliv pití vína, potažmo alkoholu na lidské zdraví. Vinaři vás díky tomu

považují za takřka jednoho ze svých.

Jak to vnímáte vy?

Sám jsem se nikdy za vinaře nepovažo­ val a vínu nerozumím zdaleka tak jako skuteční vinaři. Vím, které mi chutná, a které ne. Snažím se pít pouze naše

413

Fenomén víno

vína. Za vinaře považuji člověka, který se narodí do vinařské rodiny, žije v ta­ kové rodině, nebo je z rodiny, která se vinařství někdy věnovala. Ty mám rád, mezi tyto lidi jsem zapadl a nesmírně si jich vážím. Jejich práce je úžasná, ale zároveň nesmírně těžká. Je to poslání.

Mým posláním v oblasti vinařství je říci lidem všechno, co vím o tom, jak je víno zdraví prospěšné, ale také jak může zdraví poškodit.

To, že je víno zdravé, se poslouchá hezky. Jak to ale jde dohromady s tím, že je alkohol vlastně buněčným jedem?

To je pravda, ale až od určitého množ­ ství. Celé to začalo v roce 1979, kdy mla­ dý výzkumník A. Selwyn St. Legere do­ stal úkol zjistit příčiny úmrtí obyvatel z 18 vyspělých zemí ve vztahu k pití al­ koholu. Závěrem výzkumu bylo, že v ze­ mích, v kterých převažovalo pití tvrdého alkoholu, lidé umírali více než v zemích, v kterých se konzumovalo především víno. Tato práce vzbudila velkou pozor­ nost v celém vědeckém světě a vedla k následování.

Konkrétně u jakých chorob byla úmrtnost nižší?

Tehdy i dnes byla nejčastější příčinou úmrtí ischemická choroba srdeční neboli srdeční infarkt. Další výzkum dokázal, že střídmé pití vína snižuje riziko srdečního infarktu až o polovinu. Vědci v americké vládní instituci, která má bojovat proti

414

pití alkoholu, tomu nechtěli uvěřit a udě­ lali si výzkum vlastní. Prospěšnost alko­ holu jim dokonce vyšla ještě větší, než v jiných studiích. Zjistili, že riziko infarktu klesá až o 60 %.

Předkládaná zjištění se týkají jen vína, nebo alkoholu obecně?

To, co je zdraví prospěšné, není pouze víno, ale každý nápoj obsahující alkohol.

Víno má však tu jedinečnou vlastnost, že se zdraví prospěšné dávky alkoholu dosáhne pomaleji, než při pití tvrdého al­ koholu, takže umožňuje delší společenský kontakt. Ve srovnání s pivem zase neza­ těžuje organismus spoustou nežádoucích látek.

Co dělá víno zdraví prospěšným?

Je to obsah alkoholu, který se projeví zvýšením hladiny HDL cholesterolu pře­ zdívaného „hodný cholesterol“. Mohou k tomu přispívat také různé polyfenoly obsažené ve víně, ale musí být rozpuště­ né v alkoholu. Primární složkou je sám alkohol.

Od objevu St. Legera o rozdílech v úmrtnosti a vlivu pití alkoholických nápojů uběhlo několik desetiletí. Jaká další zjištění následovala?

Další výzkum ukázal, že pití vína neje­ nom snižuje výskyt srdečního infarktu, ale rovněž až trojnásobně zmenšuje riziko opakování ataky infarktu. Takže po in­ farktu nemáme abstinovat, nýbrž máme

pokračovat v konzumaci malého množ­ ství alkoholu. Dále bylo prokázáno, že pití malého množství alkoholu podstatně sni­ žuje nejen výskyt srdečního infarktu, ale také výskyt mozkových cévních příhod neboli mozkových mrtvic. Snížení rizika je patrné také u hypertenze čili vysoké­ ho krevního tlaku, o kterém se dříve na­ opak tvrdilo, že alkohol vysoký krevní tlak zhoršuje.

Co studie z poslední doby, přinesly další zajímavé výsledky?

Letos vyšla v prestižním žurnálu Euro­ pean Heart Journal senzace. Ukázalo se, že u lidí pijících víno klesá nejen riziko srdečního infarktu, ale také riziko srdeč­ ního selhání z jiných příčin. Riziko selhá­ ní srdce z jakékoliv příčiny se pitím vína snižuje zhruba o dvacet procent. Také již víme, že diabetes mellitus (nepřesně cuk­ rovka) u konzumentů vína, pokud se vů­ bec objeví, vzniká podstatně později než u abstinentů a úmrtnost na něj je nižší.

Co argumenty, že pití alkoholu negativně ovlivňuje funkci jater?

Jaterní cirhóza je v souvislosti s pitím alkoholu skutečně největším strašákem, podle mne oprávněně. Díky vědeckému pokroku dnes nicméně víme, že postižení jater může být alkoholové a nealkoholo­ vé. Zastoupeny jsou takřka stejnou měrou.

Nealkoholové postižení můžeme již dnes zjistit vyšetřením magnetickou rezonan­ cí, ultrazvukem a jaterními testy. V roce

Vinařský obzor 7–8/2015

2008 bylo prokázáno a později opakovaně potvrzeno, že riziko nealkoholového po­ škození jater lze výrazně snížit konzumací vína.

Má víno i nějaké další příznivé účinky?

Ukázalo se, že pití alkoholu jednoznačně příznivě ovlivňuje vitalitu starších lidí.

Z výzkumů vyplynulo, že celoživotní nebo krátkodobí abstinenti na tom byli výrazně hůře, než konzumenti přiměřeného množ­ ství alkoholu. Anglická psychiatrická spo­ lečnost a další instituce došly k závěru, že by osoby pokročilého věku měly pít o něco více alkoholu, než doporučujeme mladším osobám, protože pravidelné pití alkoholických nápojů výrazně zlepšuje je­ jich fyzické i mentální schopnosti. Podle mě je to zásadní poznatek, protože lidstvo zřetelně stárne, umíráme později a udržet si dobrou pohyblivost a zdravou hlavu je to nejpodstatnější.

Světová zdravotnická organizace (WHO) za rizikovou konzumaci alkoholu označuje vypití průměrně 20–40 g alkoholu denně u ženy, což je jedno až dvě piva nebo 2–4 dcl vína. U muže se udává rozmezí 40–60 g alkoholu denně, tedy dvě až tři piva či 4–6 dcl vína. Kolik vína by podle vás lidé měli pít?

My tvrdíme, že u nás bychom měli kon­ zumovat poněkud menší množství alko­ holu, tedy muži 40 g alkoholu, což jsou asi čtyři dcl vína, a ženy polovinu. Ženy totiž mají jen 30 procent alkohol-dehyd­ rogenázy, což je enzym, který odbourává alkohol. Větší množství vypitého alkoho­ lu na základě svých výzkumů doporuču­ jí např. Španělé. Také všeobecně velmi uznávaný finský lékař profesor Kari Po­ ikolainen, který byl ve Světové zdravot­ nické organizaci odborníkem přes víno, loni vydal knihu „Perfect drinking and its enemies“ (Perfektní pití a jeho nepřátelé), kterou provází slogan „Drinking a bottle of wine a day keeps the doctor away“ čili Vypití láhve vína denně drží doktora v povzdálí. Je to pro nás trošku provo­ kace, ale Poikolainen není člověk, který by si mohl dovolit něco takového jen tak plácnout.

Jak často je vhodné alkohol užívat?

Jedna ze studií původem z Austrálie přišla se závěrem, že se má pít pět až sedm dní v týdnu. Američané tomu nevěřili a udě­ lali si svoji studii a zjistili totéž. Doporu­

čované malé množství by lidé teoreticky měli pít denně. Podle mě ale rozhodně není správné, když člověk přijde z práce rozčilený a v nepohodě a už hledá láhev s vínem, aby se uklidnil. Je třeba, aby se víno vychutnávalo ve společnosti a v po­ hodě a mělo by lidi povznášet a ne ubíjet.

Jaká denní doba je pro pití vhodná?

Už od římských dob platí to, že by se mělo pít večer po jídle. Já jsem obecně pro, aby se večeřelo dříve a pak se otevřela láhev vína a mluvilo se o něm, chutnalo se a mohla se prožívat kultura vína. To je rozdíl oproti tvrdému alkoholu. Když si dám slivovici, tak dosáhnu doporučova­ né denní dávky alkoholu po jedné štam­ prli. Oproti tomu láhev vína můžeme pít v příjemné společnosti celý večer. Člověk ochutnává, srovnává. To je to, co nenabízí žádný jiný alkohol.

Lze uvedenou denní dávku vína doporučit každému?

To rozhodně ne. V době, když jsem byl v Americe, jsme měli přítele, který tvrdil, že nemůže vůbec pít víno. Nevěřil jsem, tak nám to jednou předvedl. Po vypití 2 dcl vína zrudl, potil se, naskákaly mu vyrážky a třásl se, srdce mu tlouklo jako o závod a měl horečku. Bylo to v době, kdy jsme si mysleli, že existuje jen jedna alkohol-dehydrogenáza a jedna aldehyd­ -dehydrogenáza a všichni jich mají stejně.

Od té doby se zjistilo, že jich je několik.

Náš známý měl alkohol-dehydrogenázu zvýšenou, proto rychle odboural alkohol, ale zůstal mu v těle jedovatý aldehyd, a protože neměl dost aldehyd-dehydroge­ názy na jeho odbourání, nastal u něj stav, kterému se říká Asian flush. Teď už víme, které národy mají zvýšenou citlivost k al­ koholu, jako např. některé asijské národ­ nosti nebo Indiáni.

Jaké další skupiny lidí by alkohol určitě pít neměly? Co děti?

Alkohol jednoznačně nedoporučujeme těhotným a kojícím ženám. Pít by neměli lidé užívající léky – případně se musí po­ radit s lékařem. Samozřejmě abstinovat by měli řidiči. S mladými lidmi je to těžké.

Mozek, který je alkoholem poškozován, zraje přibližně do 27 let, takže do té doby by bylo rozumné nepít. To je ale nemož­ né, a proto zákony v jednotlivých zemích zakazují pití alkoholu mladistvým do 18, případně 21 let.

Fenomén víno

Je alkoholismus podmíněn geneticky?

Zatím se nepodařilo prokázat gen odpo­ vědný pouze za alkoholismus, ale věřím, že dědičnost v tom hraje roli. Podle mého názoru těžko vznikne alkoholik z člově­ ka, který pochází z rodiny, kde alkoho­ lici nejsou. Já bych však nedoporučoval pít dětem z rodin alkoholiků. Vede mě k tomu zkušenost ze studií prováděných u odloučených dvojčat z rodin alkoholi­ ků. Přišly na to, že je jedno, v jakém pro­ Prof. MUDr. Milan Šamánek, DrSc., FESC. se narodil na Moravě ve Zborovicích. Promoval s vyznamenáním na Univerzitě Karlově v roce 1955. Po promoci pracoval v Uherském Hradišti a v Luhačovicích, od roku 1956 na II. dětské klinice v Praze, později na Fakultě dětského lékařství Univerzity Karlovy. Na studijním pobytu byl v Československé akademii věd a dva roky na Pensylvánské univerzitě ve Filadelfii.

Po návratu z Ameriky byl nejprve vedoucím Kardiopulmonální laboratoře a v roce 1977 vybudoval Dětské kardiocentrum v nemocnici v Praze Motole a stal se jeho přednostou. V roce 1987 byl jmenován profesorem pediatrie.

Zasloužil se o péči o děti s vrozenou srdeční vadou v celém tehdejším Československu. Prosadil zavedení celostátního programu rozpoznávání vrozených srdečních vad u plodu.

Je čestným členem četných domácích i zahraničních odborných společností. Byl několik let členem Světového výboru dětské kardiologie a kardiochirurgie a výboru Evropské asociace dětských kardiologů.

V poslední době se věnuje prevenci aterosklerózy, ischemické choroby srdeční a zdravotním účinkům vína.

V roce 2010 mu udělil prezident republiky Medaili za zásluhy 1. stupně. První článek o pití vína zveřejnil v Časopisu lékařů českých v roce 2000.

Napsali s doc. Zuzanou Urbanovou, CSc. 4 knihy (jedna obdržela cenu World Cookbook Award a 1. cenu OIV). Do dalších 5 knih přispěli kapitolami. Celkem publikovali dalších 42 článků s tématikou vína a alkoholu.

415

Fenomén víno

nou ani ke konzervaci vína. Jenže to, bo­ hužel, většinou nejde.

Ve vašem výzkumu jste se de facto vymezil proti takzvanému francouzskému paradoxu. Můžete obojí připomenout?

Francouzský paradox byl doslova šílen­ ství, které vyvolali američtí reportéři, když citovali francouzského profesora Renaulda, který prohlásil v době, kdy byla v Americe spousta infarktů myokardu a ve Francii podstatně méně, že je to pi­ tím červeného vína ve Francii. Tak vznikl „francouzský paradox“. Všichni se toho tehdy chytili, i když šlo především o rekla­ mu pro francouzské červené víno a poz­ ději se ukázalo, že to není pouze červené víno, ale i bílé a jiný alkohol, které působí zdraví prospěšně.

středí dvojčata vyrostla, ale obě se stala alkoholiky.

Jak se vlastně definuje alkoholik? Pro mnohé je to člověk, který pravidelně pije alkohol. Podle takového měřítka by alkoholiky byli i lidé, kteří se řídí vašimi doporučeními…

Definicí alkoholismu je několik. V zásadě je to osoba, jejíž pití alkoholu má nega­ tivní sociální dopady a působí negativně na své okolí. V žádném případě to nemu­ sí být člověk, který pije pravidelně i větší než námi doporučované množství alko­ holu. Neznám také vinaře, který by byl chronickým alkoholikem, ale možná mám pouze štěstí.

Vy a vaši kolegové jste přišli s receptem na takzvaně zdravé pití. Můžete naopak popsat, jaký způsob pití je škodlivý?

Nesmírně škodlivé je takzvané binge drinking, což je výraz pro vypití velkého množství alkoholu najednou. Takhle pili Arabové, kteří nepili alkohol pro požitek, ale proto, aby se rychle opili. Usnadňova­ la to vrozená odchylka alkohol-dehydro­ genázy a aldehyd-dehydrogenázy. Opilí Arabové přiměli Mohameda k zákazu pití.

Podobně to bylo i v Americe v době mého pobytu. Práce tam byla tvrdá a v sobotu večer nás šéf pozval k sobě na návštěvu. Ženy šli s paní domu do salonu, kde pily li­ monádu, my s pánem do knihovny, kde se pila whisky nebo brandy a většinou jsme se opili. Tímto způsobem pila dříve také

416

celá Anglie, jak ukazují obrazy z té doby.

Je známé, že binge drinking zvyšuje pod­ statně úmrtnost.

Můžete rozvést váš názor na látky jako antioxidanty a další, kterým i mnozí vinaři přisuzují zdraví prospěšné účinky vína?

Antioxidanty ve víně jsou, ale podle ob­ rovských celosvětových studií nejsou pří­ činou toho, že je víno zdravé. Nezatracuji je, ale příznivě účinkuje alkohol i v jiných druzích alkoholických nápojů bez polyfe­ nolů. Například resveratrol, kterému řada vinařů přisuzovala prospěšnost vína.

Skutečně je to nesmírně užitečná lát­ ka – zpomaluje stárnutí buněk, omezuje zánět plic, zlepšuje srdeční onemocnění a další. To všechno však bylo prokázáno pouze u buněčných kultur a kvasinek, ale ne u lidí. Člověk by musel denně vypít 400 litrů červeného vína, aby měl účin­ né množství resveratrolu. Resveratrol má navíc nepříjemné vlastnosti, že mizí při otevření láhve a jakmile se dostane do krve, je velmi rychle metabolizován, takže nemůže účinkovat. Víc o tom pí­ šeme jinde.

Jak jde dohromady „zdravost“ vína s řadou nepřírodních prostředků, které se používají k ochraně révy vinné nebo při výrobě vína ve sklepě?

To víte, bylo by to ideální, kdybyste se při pěstování vinné révy mohli obejít bez všech chemikálií a nepotřebovali jste žád­

Vy jste také porovnávali prospěšnost bílého a červeného vína v našich podmínkách.

Náš vzorek měl „jen“ 52 lidí a krátkou dobu sledování, ale přinesl zajímavý vý­ sledek. Nejtěžší bylo najít skupinu lidí, kteří nepijí přes den alkohol. Nakonec jsme vybrali železničáře v Nymburku, kteří přes den pít nemohli a večer byli zvyklí pít pivo. Nejprve jsme je nechali měsíc pít bílé, po roce jsme to zopakovali s červeným vínem. Postupovali jsme po­ dle vědeckých zákonů, analyzovali jsme krev, cholesterol, výšku, váhu, dělali ja­ terní testy atp. U bílého vína nám vyšly jednoznačně kladné výsledky, u červené­ ho nikoli. Ale toto je, ve srovnání s obrov­ skými světovými studiemi, pouze první český příspěvek.

Uvedl jste, že je vztah alkoholu velmi pravděpodobně podmíněn geneticky.

Jaké bylo v tomto ohledu vaše mládí?

Jsem z rodiny, kde otec byl malíř a natě­ rač, takže v zimě neměl práci, a tak ofi­ ciálně pálil v pálenici slivovici. Přežil to, protože byl abstinent. Ale v ložnici ve­ dle postele měl flašku slivovice, a když dal ráno nohy z postele na zem, sáhl po ní a dal si glg. Celý den už nepil. Vyrostli jsme s bratrem v této rodině, kde se ne­ pilo. V neděli jsme šli pro sedmičku pře­ rovského piva, ale táta do hospody nikdy nechodil. Máma dělala vaječný koňak ze slivovice, aby uctila časté návštěvy. Nevy­ rostli jsme tedy v rodině, kde by se pilo, takže jsem ani já později nepil. Pivo mi nechutnalo a víno u nás nebylo.