Portfolio ateliéru ZS 2019/20 – KLÁŠTER by Ateliér Hlaváček

KLÁŠTER ateliér Hlaváček – Čeněk zimní semestr 2019/20

Fakulta architektury ČVUT v Praze Ústav navrhování II

OBSAH Úvodní slovo O klášterech Příklady Ostrov sv. Kiliána u Davle Studentské projekty - Dominik Červinka - Jonáš Jakůbek - Vojtěch Klapač - Veronika Kolovecká - Eliška Kořínková - Marek Kounovský - Marie Kudynová - Klára Mačková - Vojtěch Nejeschleba - Monika Pečená - Vendula Stehlíková - Pavel Struhař - Kristýna Šedivá - Matylda Topinková - Barbora Turková - Dóra Varga - Zoltán Veres Realizační projekt - Lukáš Rehberger Diplomní projekty - Tereza Čechová - Michael Košař - Lenka Lenčéšová - Jana Sedlická - Barbora Součková Ze života ateliéru

ÚVODNÍ SLOVO Klášter jako místo kontemplace, odloučení, ale také práce. Klášter jako plně soběstačný svět. Klášter jako příbytek, klášter jako továrna. Klášter jako komunita. Cílem našeho letošního zadání bylo navrhnout klášter s vlastními výrobními provozy pro jeden z mnišských řádů řídících se řeholí svatého Beneditka. Pečlivě při navrhování promýšlet vlivy stavby na její uživatele i okolí, vytvořit atmosféru, pracovat se světlem, materiály a detaily. Klášter, který jsme navrhovali, by měl být soběstačný nejen symbolicky, ale též mít minimální ekologickou stopu. Během semestru jsme se společně zamýšleli nad smyslem mnišského života v současnosti, nad funkcí kláštera, nad tím, jak v něm skloubit život v modlitbě s potřebou ekonomicky zabezpečit chod kláštera a naplnit tak řeholi sv. Benedikta. Pro klášter jsme zvolili Ostrov svatého Kiliána u Davle. Na tomto vltavském ostrově s rozlohou zhruba 3 ha, nedaleko od soutoku Vltavy a Sázavy, stál již od roku 999 benediktinský klášter Stětí sv. Jana Křtitele na Ostrově, jeden z nejstarších klášterů v Čechách. Deﬁnitivně zanikl v 16. století, dodnes je však jeho stopa patrná. Ostrov není nijak propojen s vltavskými břehy a je tak

ideálním místem pro nový klášter kontemplativního mnišského řádu, který pro svou existenci potřebuje odloučení od okolního světa. Důsledkem je, že si takový klášter musí vše potřebné zajistit na místě. Klášter tak musí být plně soběstačným a trvale udržitelným středobodem svého ostrovního světa. Jako vhodný zdroj příjmů pro chod kláštera jsme vyhodnotili například klášterní pivovar. Zásadním bodem v rozhodování o umístění a uspořádání kláštera byl vztah k místu – nejen k přírodním podmínkám ostrova, nutnosti vyrovnat se rizikem povodní, výhledům na břehy s různým charakterem, světovým stranám, ale také ke stále silně přítomné historické stopě – dodnes dochovaným a archeology v minulosti odkrytým pozůstatkům původních klášterních staveb na jižní části ostrova.

„Naslouchej, synu, mistrovu učení, nakloň k němu ucho svého srdce, a k čemu tě laskavý otec nabádá, to rád přijmi a uveď ve skutek, aby ses v namáhavé poslušnosti vrátil k tomu, od něhož ses vzdálil zahálčivou neposlušností.“ Z Řehole sv. Benedikta

O KLÁŠTERECH Obecné informace Dispozice kláštera Schema typického kláštera Život v klášteře

Obecné informace Barbora Součková

Řeholní život Nejvýraznějším aspektem řeholního života je to, že je komunitní. Jeho cílem je každodenní hledání Boha a přebývání v jeho blízkosti. Řeholní proto, že se řídí řeholí, neboli pravidly konkrétního společenství. Ta jsou určována zakladateli řádů. Můžou platit pro více řádů a lišit se v přísnosti nebo v konkrétním způsobu uplatňování jednotlivých pravidel.1

ochrana poutníků a péče o chudé a nemocné. Žebravé řády vznikly jako reakce na rychle se zhoršující kvalitu života v evropských městech od začátku 13. století. Vyznačovali se záměrnou chudobou a snahou žít jen z milodarů. Patří sem františkáni a kazatelský řád dominikánů.

Řeholní řády Existuje několik druhů řeholních řádů. Nejznámější z nich jsou tzv. mnišské řády. Navazují na první křesťanské poustevníky, kteří žili v samotě, daleko od civilizace. Mniši se snaží o tzv. kontemplaci, neboli nejvyšší souznění s Bohem. Řadí se sem benediktýni, cisterciáci a trapisté, kteří vznikli jako reformovaná větev cisterciáků. Řídí se řeholí sv. Benedikta.

Mezi další řády patří řeholní klerici, kteří se liší od řeholních kanovníků hlavně omezením společných modliteb ve prospěch ruční práce. Nejznámější komunitou tohoto řádu jsou jezuité. Ženské řády bývají většinou zaměřené na modlitbu. Příznačné je pro ně přísnější odloučení od okolního světa než u mužských řádů. Mnoho z nich vzniklo jako doplnění k mužským řádům. Jedná se o klarisky, benediktinky, premonstrátky a dominikánky.1

Dalším řádem jsou řeholní kanovníci, kteří vznikaly od 11. století. Jejich členové jsou jen kněží žijící ve společenství. Spadají sem hlavně premonstráti a řídí se řeholí sv. Augustina Rytířské řády se zrodily v době dobytí Jeruzaléma muslimy. Patří sem maltézští rytíři, němečtí rytíři a řád templářů (již zaniklý). Jejich prací byla kromě duchovní činnosti také vojenská služba,

Vstup do řádu Cesta k tomu, aby se někdo stal řeholníkem, je dlouhá. Na jejím počátky obvykle stojí tzv. povolání od Boha. Jedná se o velice intimní záležitost, kterou každý prožívá jinak. Někdo již od raného dětství, někdo skrz svou životní cestu, jiný nějakou silnou životní zkušenost. Povolání se vztahuje k určitému způsobu života. Někomu je

bližší být dominikánem, jiný se najde ve způsobu života františkánů, apod. Každý, kdo takové povolání cítí, může zažádat o možnost setkání se s daným prostředím řádu. Pokud je uznán jako vhodný kandidát, je mu umožněno vstoupit do tzv. kandidatury, během které řád navštěvuje, tráví s ním svůj volný čas a seznamuje se s jeho činností a s lidmi v něm žijícími. Následujícím krokem je noviciát. Ten již obsahuje jasná pravidla. Při vstupu do něj se člověk vzdá svého oblečení a přijímá řeholní roucho jako znak přijmutí nové identity. Kromě roucha také novic přijímá nové jméno. Během noviciátu novic žije, pracuje a studuje společně s řeholníky a seznamuje se s historií řádu. Toto období zpravidla trvá jeden až dva roky, na jejichž konci skládá novic tzv. časné sliby, přičemž se po následující tři roky postupně začleňuje do hlubšího života řádu. Tomuto se říká řeholní formace. Poslední fází vstupu do řeholního života je složení věčných nebo slavných slibů. Jedná se o prohlášení souhlasu s životem v chudobě, poslušnosti a čistotě (míněno v celibátu).1

Klášter Klášter je místem, kde řád přebývá. Právě oni celému místu dávají tzv. duchovní energii.Tvoří jej zpravidla soubor několika objektů. Zajišťuje soběstačný a nezávislý život komunity a je vybaven vším co mniši potřebují. Ve středověku byly kláštery budovány podle jasného schématu. Konventní budovy zpravidla utvářely čtvercové nádvoří kde se nacházel rajský dvůr. V jeho středu se nacházela studna. Dvůr byl lemován křížovou chodbou. Velké kláštery mívaly někdy i několik takovýchto čtvercových dvorů, tzv kvadratury. Nejvýznamnějším a zpravidla také nejzdobnějším prostorem konventu byla kapitulní síň. Dále klášter obsahoval dormitář, neboli společnou ložnici mnichů, a refektář, neboli společnou jídelnu mnichů. Opat obvykle býval v samostatně stojící budově. Dále byl součástí klášterního areálu dům noviců, dům pro hosty a někdy i klášterní špitál a hřbitov. Ke klášteru přiléhal konventní kostel, někdy mohla být v konventu i kaple. Neopominutelnou součástí byla také klášterní knihovna, zpravidla budovaná od samého založení kláštera.1

Život v řádu žít v komunitě znamená přijmout zprvu de facto cizí lidi za své spolubratry a spolusestry zprvu a objevovat jejich nedostatky a přednosti, společně překonat rozpory, učit se vzájemné toleranci a lásce a tím prakticky prožívat křesťanské ctnosti každý den. Komunita se tak postupně přirozeně stane mnichovou rodinou se vším všudy, tedy se smutky i radostmi, oslavami narození i úmrtí. Každodenní život se prakticky neliší od toho běžného. Vaření, uklízení, nakoupení je na denním pořádku stejně jako starání se o starší členy komunity, výměny pneumatiky u auta nebo třeba oprava potrubí. Komunita je jednotná jak materiálně, tak duševně. Veškerý majetek, jak movitý tak nemovitý, je společný, a tak se o něm i rozhoduje. Společná jednota je prohlubována každý den společnými modlitbami. Svou individualitu mniši projevují tak, že dělají zrovna tu práci, kterou dělat chtějí, nebo která jim jde nejlépe a nejvíce tak mohou své rodině pomoci.1 Řehole sv. Benedikta Vhodné je zmínit podrobněji řeholi sv. Benedikta. Řehole je, jak již bylo zmíněno, sbírka základních předpisů, podle kterých se řídí život mnichů. Po-

chází z lat. regula = pravidlo. Určuje základní pravidla společného soužití a poskytuje mnichům návod, jak žít. V nejstarších dobách (4.-8. století) míval každý klášter či každá skupina příbuzných klášterů vlastní pravidla. Pro další vývoj sehrála nejvýznamnější úlohu řehole sepsaná v 6. století Benediktem z Nursie, která ovlivnila celé západní mnišství. Měla 73 kapitol, které se dělí na dvě části. První se zabývá duchovní naukou, druhá praktickými nařízeními. Mniši měli žít společným životem. Společně se modlili, jedli a po dni naplněném modlitbou a prací uléhali k odpočinku ve společném dormitáři. Základní mnišské ctnosti jsou umění naslouchat, vnitřní ztišení a pokoru. Mniši skládají tři základní sliby: poslušnosti vůči opatovi, čistota (pohlavní zdrženlivost) a chudoba, později doplněno benediktem o „stabilitas loci“ - věrnost místu (trvalé setrvání v klášteře, kde mnich sliby složil).1,2 Benediktini Benediktýni byly založeni sv. Benediktem z Nursie kolem r. 520. Známou řeholi sepsal v klášteře Monte Cassino v Itálii, kde sám strávil poslední léta svého života. Od té doby prošel řád několika reformami, díky kterým vznikly další samostatné řády, např. cisterciáci.

Nejstarším klášterem v Čechách je klášter benediktinek na Pražském hradě u kostela sv. Jiří z počátku 70. let 10. století v souvislosti se zřízením pražského biskupství. Mužský řád byl do Čech přiveden sv. Vojtěchem v roce 993. Jejich sídlem byl klášter v Břevnově. Kromě těchto jsou v Čechách a na Moravě dále benediktinské kláštery v Teplicích, v Pustiměři, na Smíchově, v Ostrově u Davle, u Sázavy, v Klášterním Hradisku v Olomouci, v Kladrubech, v pražských Emauzích, v Broumově, Rajhradu, Třebíči a dále. Mnoho z nich zaniklo během husitských válek, během josefínských reforem, a nebo během komunistického režimu. V současnosti jsou benediktini sdruženi do Slovanské kongregace sv Vojtěcha, kterou tvoří opatství v Břevnově, Rajhradě, Broumově a v pražských Emauzích. Hlavou řádu je opat sídlící v Římě. V čele kláštera pak stojí opati nebo abatyše, v menších domech, zvaných převorství, stojí převor nebo převorka. Hospodářské záležitosti má na starosti tzv. provizor. O výchovu noviců se stará tzv. novicmistr. Členové se pak dělí na kněze a laické bratry. Muži nosí černý hábit s opaskem zvaným cingul a černý škapulíř, ženy nosí taktéž černé řeholní roucho.1

Cisterciáci Cisterciácký řád vznikl na přelomu 11. a 12. století reformou řádu benediktýnů, který v té době nebyl v souladu s původními ideály mnišství. Skupina benediktinských mnichů tak odešla z kláštera Molesme do pustiny v Citeaux a vybudovala zde vlastními silami klášter, latinsky zvaný Cistercium. Řehole byla papežem schválena v roce 1100, přísná pravidla ale zformuloval až svatý Bernard. Vycházel z řehole sv. Benedikta a jeho hesla „Modli se a pracuj“, přísněji byly pojednány zásady vnitřní zbožnosti, poslušnosti, pokory a dobrovolné chudoby. Také byl zdůrazněn vztah k Panně Marii, které bývaly kostely většinou zasvěcovány. Při výběru místa pro klášter byla důležitá odlehlost od větších měst a zároveň blízkost vodního zdroje. Cisterciáci byli průkopníci v metodách obdělávání půdy a v řemeslech. Zavedli institut konvršů, což byli laičtí bratři, kteří byli částečně oproštěni od duchovní činnosti a místo toho se věnovali více manuální práci. Často tvořili až 70% mnichů žijících v klášteře. Stejnou měrou jakou mniši rozvíjeli manuální práci, se také soustředili na vzdělanost, kulturu a umění.

Jejich kláštery bývaly oproštěné od zbytečných ozdob. Největší účinek mělo naopak v jejich stavbách působení denního světla a čisté jednoduché linie. V Čechách se cisterciáci objevili počátkem 40. let 12. století na popud olomouckého biskupa Jindřicha Zídka. První klášter na našem území byl v Sedleci u Kutné Hory v roce 1142, dále v Plasech, v Hradišti, Nepomuku, Oseku, v moravském Velehradě, v Předklášteří u Tišnova, ve Žďáru na Sázavou, ve Vyšším Brodě, ve Zlaté Koruně a v Klášterní Skalici. Většina z nich zanikla za reforem Josefa II koncem 18. století. V současnosti jsou aktivní kláštery ve Vyšším Brodě a v Předklášteří u Tišnova a nově vzniklé kláštery v Novém Dvoře z roku 1999 a v Poličanech 2007. Hlavou řádu je generální opat v klášteře v Citeaux, kde se také konají veškeré generální kapituly za přítomnosti všech opatů cisterciáckých klášterů.1 Trapisté V 17. století došlo ve francouzském cisterciáckém klášteře La Trappe k reformě, na jejímž základě vznikl Řád cisterciáků přísné observance (OSCO), neboli trapisté, podle názvu jeho členů. Řád má jak mužskou tak ženskou větev a vyznačuje se ještě přísnějším režimem dodržování řehole sv. Benedikta. Řídí se třemi sliby: stálost, věrnost

klášternímu životu a poslušnost, a heslem „Modli se a pracuj“. Kvůli většímu soustředění navíc mniši zachovávají mlčenlivost.8 Trapistická opatství po celém světě jsou spojena neziskovou organizací ITA (The International Trappist Association). Ta je oddaná pomoci členům ITA v produkci zboží a ve snaze zachovat standart kvality a zároveň ochraňuje obchodní známku “Trappist®” a základní hodnoty, které jsou s trapistickými produkty spojeny. Všechny členské opatství spadají pod OSCO.22 Veškerou výrobu provádějí trapisté eticky a transparentně s důrazem na lidskou důstojnost a životní prostředí. Veškerá produkce i prodej probíhá pod dozorem trapistického mnicha, nebo se mnich přímo na výrobě podílí. Získané ﬁnance využívají jen na základní potřeby pro světský život, veškerý přebytek odevzdávají třetím stranám - podporují tak projekty v rozvojových zemích stejně tak jako ve své domovské zemi, popřípadě ﬁnance nabízejí potřebným. Mezi vyráběné produkty patří samozřejmě pivo, ale dále také chléb, sýr, čokoláda, čistící prostředky, sušenky, med, houby, hygienické potřeby, džemy, vína a další.23

1 - cela (klĂĄĹĄter Santa Catalina)

Dispozice kláštera Barbora Součková

Klášterní kostel Stojí zhruba uprostřed klášterního areálu, je středem všeho. Mniši se zde scházejí několikrát denně, jak na bohoslužby, tak na chórové modlitby. Vpředu v presbytáři je obvykle hlavní oltář s obrazem nebo sochou znázorňující světce či událost, kterým byl kostel zasvěcen. Oltáře se někdy nacházejí i po obvodu kostela nebo v bočních kaplích (dříve se mše sloužily jinak). Zvláštností klášterních kostelů je příčka asi v polovině kostela (letner). Rozdělovala loď kostela na část pro mnichy, část pro laiky, případně konvrše. V mnišské části byly umístěny chórové lavice, v laické části byly lavice obyčejné čelem k hlavnímu oltáři. Chórové lavice bývají umístěny naproti sobě. Zvláštní místo mají opat a převor, kteří sedí často kolmo na ostatní sedačky směrem dopředu k oltáři. Cisterciácké kostely bývají zpravidla málo zdobené, nebo vůbec, a i proto v těchto kostelech hraje velkou roli světlo.2 Ambit Propojuje všechny důležité části klauzury, tvoří spojnici mezi kostelem a konventní budovou. Jinak se také nazývá křížová chodba a to podle procesí, které tudy chodilo s křížem neseným vpředu při významných liturgických

slavnostech. Jinak ambit sloužil k četbě, nebo zde probíhalo tzv. mandatum (mytí nohou), dle biblického příkladu Ježíše Krista, který na Zelený čtvrtek před Velikonocemi umyl nohy apoštolům. Také se zde stříhaly vlasy a holily vousy. Vzhledem k otevřenosti tohoto prostoru je zde hodně přirozeného světla. Proto ji také mniši využívají pro studium knih. Z tohoto důvodu se zde někdy nachází výklenky s policemi na knihy, případně odtud vedou dveře do menší příruční knihovny zvané armárium, předchůdce samostatné knihovny. Ty byly vhledem k hojnosti knih postupně rozšířeny i na několik místností. Byly zde knihy jak teologické, tak i odborné (lékařské, právnické atp.). Obecně v křížových chodbách platilo pravidlo přísného ticha.2 Rajská zahrada Je obvykle umístěná ve středu kláštera, a mívá čtvercový půdorys. Název sám o sobě odkazuje na ráj, který podle křesťanského učení může věřící čekat po smrti. Proto je rajská zahrada krásné a příjemné místo, které má vyvolávat představu právě onoho ráje. Okolo něj probíhá zmíněná křížová chodba a další budovy konventu. V ně-

kterých případech sloužil rajský dvůr jako bylinková zahrada, odkud se byliny využívaly pro kuchyni nebo klášterní nemocnici.2

Po obvodu místnosti bývají umístěny lavice pro mnichy, opat a převor sedávají na připravených křeslech u stěny proti vchodu z ambitu.

Studna Proti vchodu do refektáře je někdy umístěno lavatorium (zastřešená kašna). Je zde z praktického důvodu - mniši si v ní myli ruce před jídlem. Lavatoria jsou přístupná jen z křížové chodby. Tam kde nebyla, sloužila ke stejnému účelu kašna, umístěná ve středu rajské zahrady.

Pojmenování kapitula pochází od slova kapitola, jelikož se zde denně předčítala jedna kapitola z řehole sv. Benedikta. Pro čtení je zde umístěný pult. Kromě čtení se mniši v kapitule věnují také aktuálním problémům a úkolům kláštera. Schvalují zde všechny záležitosti, o kterých mají rozhodovat jako komunita. Hlasování je zpravidla tajné. Poslední část každodenní kapituly tvořívá vyznávání vin, kterých se mniši předchozích dní dopustili. Provinění si pak odpykávají různými tresty.

Voda má ale i jinou než praktickou funkci. Je symbolem Krista, který je považován za pravý pramen vody života. V neposlední řadě voda v rajském dvoře působila jako zkrášlující element.2 Kapitulní síň Jedná se o nejvýznamnější prostor konventu. Mniši se zde schází každé ráno na shromážděních zvaných kapitula. Celá síň bývá velmi vznešeným prostorem. Ve středověkém klášteru bývá prostor zaklenutý symbolicky na jeden sloup, který představuje strom života, a z něj se rozebíhají žebra klenby. Na východní stěně bývá rozeta. V baroku se stěny často zdobily freskami zobrazujícími příběhy z dějin kláštera nebo biblické výjevy.

Vedle běžných záležitostí slouží kapitulní síň také ke slavnostem jako je příjímání budoucích mnichů a jeptišek do noviciátu a po jeho ukončení zde do rukou opata či abatyše skládali své sliby. Začíná i končí zde vizitace a zde se též také opakovaně během roku předčítají vizitační protokoly, aby mniši nezapomínaly na to, s čím byl jejich opat nespokojen. O velkých svátcích nebo významných příležitostech je prostor využíván také ke slavnostním kázáním. V neposlední řadě zde začínala a končila volba opatů a abatyší.

Liturgický charakter prostoru podporuje fakt, že zde byli často pohřbíváni především opati, ale také zde mohli najít místo posledního odpočinku i dobrodinci.2 Hovorna Parlatorium, neboli hovorna, je užívána pro hovory. Obecně totiž platil v klášteře zákaz mluvení. Zprvu se nesmělo mluvit jen v kostele, refektáři a dormitáři, později se ale zákaz rozšířil i na ambit a další místa. Z tohoto důvody vznikly právě hovorny. Nesloužily ale k běžným rozhovorům mezi mnichy, nýbrž sloužily nejčastěji nadřízeným, kteří potřebovali mnichy informovat o jejich povinnostech, vysvětlit jim jejich práci nebo informovat o novém úkolu či cestě, popřípadě i pokárat za špatně odvedenou činnost. Mimo to se zde také mohli setkat mniši se svými příbuznými nebo s návštěvou. Parlatorium je běžně umístěno vedle kapitulní síně.2 Kuchyně Nacházela se v sousedství refektáře. Její hlavní zázemí tvořilo otevřené ohniště s mohutným komínem, který odváděl kouř a další zplodiny. Ve vaření se dle řehole sv. Benedikta jednotliví členové konventu střídali. Vzhledem k tomu, že mniši nesměli jíst maso

(s výjimkou ryb a drůbeže), připravovaly se zde většinou různé obilné kaše, nebo pekl chléb, placky a sladká moučná jídla, popřípadě se tu vařila zelenina. V některých klášterech kromě mnišské kuchyně byla i opatská kuchyně, ve které se vařilo pro opata nebo hosty kláštera. Lišila se mj. v tom, že se v ní mohlo připravovat maso. V současnosti jsou klášterní kuchyně moderní, ale jednoduše zařízené. Obvykle ale obsahuje myčku na nádobí.2 Refektář Refektář, neboli společná jídelna mnichů, se nachází obvykle v jižním křídle konventu. Po jeho straně se situují kuchyně a kalefaktorium, jediné dvě místnosti vybavené otopným zařízením. Jedná se o prostory, vyjma kostela, kde se mniši pohybovali nejvíce, a proto tu bylo celý den světlo a někdy i teplo. Budova refektáře byla obvykle veliká a často i vybíhala z půdorysu konventu. V refektáři byly dlouhé stoly, umístěné zpravila podél dlouhých stěn budovy. V čele byl pak stůl pro opata. Během jídla bylo v refektáři naprosté ticho, mniši naslouchali zbožné četbě. Proto byla místnost vybavena tzv. lektoriem, tedy vyvýšeným prostorem podobným kazatelně, odkud mnich, který měl právě službu, četl ostatním spolubrat-

rům vybrané náboženské texty. V tomto případě se nejednalo o složité texty, nýbrž o legendy, nebo historické příběhy o významných osobách. Čtenář sám se najedl až po konci společného jídla. Tato praxe se dodržuje dodnes. Při jídle se má sytit jak tělo tak i duše.2 Kalefaktorium Kalefaktorium, jinak také ohřívárna, sloužila mnichům v chladných a deštivých dnech. Běžně se totiž v klášterech netopilo. Až do raného novověku neměla žádná místnost vyjma kuchyně a kalefaktoria topeniště ani komín. Zima tak byla velice náročná, nicméně byla vnímána jako součást asketického života.2 Fraterie Fraterie, neboli sál mnichů se v mnohém podobala refektáři. Její velikost se odvíjela od počtu mnichů, kteří v klášteře přebývali a také na typu práce, která zde probíhala. Mohla to být jednak řemeslná dílna, ale také písařská dílna nebo skriptorium. V dnešní době bývají frateria nahrazovány samostatnými domky v areálu kláštera. Záleží na tom, čím se klášter živí.2 Západní křídlo Západní křídlo sloužilo především k uchovávání zásob a u cisterciáckých klášterů zde navíc bylo dříve sídlo

konvršů (laických bratrů). Ti zde měli svou pracovní místnost, refektář a kuchyni. V prvním patře se pak nacházel dormitář a záchody. Nicméně rozdělení na konvrše a mnichy se odehrávalo hlavně v období 12. a 13. století. Dnes takové rozdělení již neexistuje. Původní prostory konvršů tak byly postupem času přeměněny na jiný účel.2 Dormitář Dormitář se zpravidla nacházel v patře nad východním křídlem konventu. Jedná se o společnou ložnici mnichů, obvykle velkého obdélného rozměru s množstvím lůžek. Ta byla velice jednoduchá, obvykle s možností oddělení skrz textilní závěs. Mniši spali ve svém denním hábitu přikryti dekou. Vedly odtud dvě schodiště. Jedno noční, které směřovalo do chóru kostela a zkracovalo tak cestu na noční bohoslužby. Druhé denní, které vedlo do ambitu. Jelikož se mniši pohybovali po klášteře i za tmy, byly v dormitáři, na schodišti i v ambitu umístěny ve výklencích svíčky, které sice prostor zcela neosvětlovaly, ale umožňovaly pohyb. I zde platil zákaz mluvy.

Později se společné ložnice nahrazovaly celami, které byly taktéž prostě zařízené. Obsahovaly zpravidla jen lůžko, dřevěný kříž před nímž se mniši modlili, stůl ke čtení a studování a někdy skříň. V současnosti jsou cely dost podobné. Mají navíc umyvadlo a v některých případech i sprchu (jindy jsou na chodbě společné koupelny).2 Knihovna Před knihovnami existovala tzv. armária, neboli vestavěné police na knihy, popřípadě celé místnosti, obvykle přilehlé k ambitu. Nicméně okolo roku 1500 se začaly knihy v klášterech hromadit a proto začali mniši zřizovat knihovny. Ty vznikaly nejčastěji v západním křídle, kde měli dříve sídlo konvrši. Největší klášterní knihovny v 16. století mohly obsahovat okolo tisíce svazků, většina jich však měla jen několik stovek. Byly zde knihy jak teologické, tak i ﬁlozoﬁcké, medicínské a právní a v případě velké četnosti knih byly podle oboru rozděleny do několika sálů. Všechny knihy byly (a stále jsou) katalogizovány. Mezi jednu z největších klášterních knihoven se řadí ta na Strahově, která čítá okolo 17 000 svazků, další knihy jsou pak v depozitáři. Právě depozitáře jsou místem, kde se uschovávají důležité listiny týkající se hospodářství a každodenního života

klášteru. Pokud se z historie nějaký takový dochoval dodnes, obsahuje ty nejdůležitější informace o dějinách daného kláštera. Většinou však tyto depozitáře nepřežily různé války, vypalování nebo rušení klášterů a zcela tak zanikly. Knihovní sály bývají vyzdobeny freskami na stropech, které obvykle tématicky souvisí s knihovním prostorem. Například ve Strahovské knihovně jedna z fresek zobrazuje heslo „Počátkem moudrosti je báznění před Hospodinem“.2 Noviciát Noviciát existoval v každém klášteru. Sloužil k přípravě adeptů, kteří chtěli vstoupit do řádu. Budova noviciátu se obvykle nacházela mimo konvent. V rámci noviciátu se mniši učili přivykat řeholnímu životu a posilovat svou víru. Podle ideálního plánu měl noviciát sousedit s nemocnicí. v ní se totiž nacházeli kromě nemocných bratrů i staří bratři, kteří potřebovali pomoc spolubratrů. Zároveň měla nemocnice připomínat lidskou smrtelnost a nutnost péče o duši, chce-li člověk dosáhnout věčného života.2 Fortna Fortna neboli klášterní brána byla spojnicí okolního světa s klášterem.

Byla tvořena jednou či několika budovami. Skrz ni musely projít veškeré návštěvy, stejně tak i mniši, kteří klášter opouštěli. Bránu spravoval tzv. fortnýř, který působil jako zprostředkovatel kontaktu s vnějším světem. O tomto postu hovoří také řehole sv. Benedikta, která říká, že fortnýřem má být starší a vyzrálý mnich, který nezneužije svou pravomoc. Takto vybraný mnich žil na bráně, kde měl i svou celu. Mezi jeho úkoly kromě ohlašování návštěv patřilo také rozdávání zbylého jídla chudým, kteří každý den k fortně chodili.2 Dům pro hosty Jedna z dalších povinností mnichů bylo přijímat hosty a starat se o ně. Nicméně jelikož návštěvám byl často zakázán vstup do klausury, byl pro ně zřízen dům pro hosty nedaleko fortny, kam měli laici přístup. Dříve měli kláštery povinnost přijímat panovníka a na své náklady jej pohostit, což způsobilo zchudnutí řady z nich. Dnes však kláštery až na výjimky neposkytují ubytování prezidentům ani jiným vysoce postaveným osobám. Návštěvu klášterů vyhledávají převážně lidi prahnoucí po chvíli ticha. Jedná se například o managery a přepracované lidi. Někdy jsou i přizváni na chórové

modlitby, nebo jsou pro ně přichystány kurzy time managementu a podobně. Na rozdíl od hostění panovníka tyto návštěvy klášterní pokladnu obohacují. Do klášterů ale také chodí i obyčejní lidé či poutníci. Obecně má na starost hosty speciálně vybraný mnich.2 Hospodářská stavení Hospodářský dvůr patří ke každému venkovskému klášteru. Jeho úkolem bylo zásobovat klášter. Nacházely se na něm různé chovatelské a pěstitelské provozy, dále také mlýny, pivovary, pekárny, mléčné provozy, textilní a kůži zpracovávající provozy apod. Často bývala součástí i kovárna. Ke klášteru přiléhaly pole, kde se pěstovalo obilí a pásl dobytek, ale někdy také rybníky nebo lesy. Kromě produkce byly suroviny a produkty také ve dvoře uskladněny. Důležitou součástí takových dvorů pak bývaly velké sýpky, kde obilí mohlo vydržet i několik let.2 Pivovar Pivovary byly v klášterech poměrně častou stavbou. Pivo, které se zde dříve vařilo, mělo ale méně alkoholu a bylo celkově hustší, než piva dnes. Dříve bylo pivo vařeno čistě pro po-

třeby mnichů, později jej mniši začali i prodávat. Dnes prodej převažuje nad vlastní konzumací. Pro výrobu piva používaly kláštery vlastní kvalitní suroviny. Každý klášter měl svůj vlastní postup, jak pivo vařit a toto umění si předávaly postupně z generace na generaci. Tím byla zachována kvalita piva. Mniši tak pěstovali chmel nejen pro jeho léčivé účinky, ale i právě pro výrobu piva. Do něj často přidávali i jiné další byliny. Většina klášterních pivovarů zanikla, nicméně s postupem času a nárůstem obliby bývají v současné době rekonstruovány a uváděny znovu do provozu. Že je v klášteře pivovar lze poznat již z dálky díky vysokému komínu, který je součástí hlavní budovy, varny. Dříve zde byly umístěny tři dřevěné velké nádoby, které byly postupem času vyměněny za kovové (většinou měděné). Pod jednou bylo umístěno ohniště, další dvě sloužily pro čištění roztoku. Dále přiléhaly k varně prostory pro chlazení a uskladnění s kvašením.2 Mlýn a sádky V klášterním areálu se mj. vyskytovaly budovy, které potřebovaly pro svůj pro-

voz vodu. Byl to mlýn, sádky, mléčnice, popřípadě nějaké další. Sádky potřebovaly kvalitní okysličenou vodu kvůli rybám, které se v nich přechovávaly. Mléčnice obsahovala nádrž na čerstvě nadojené mléko, které se zde chladilo a uchovávalo. Mlýn potřeboval silný proud vody, proto býval umístěn u hlavího toku. Mlelo se zde obilí na výrobu mouky pro vlastní potřebu. V dnešní době však mniši mouku ve většině případů kupují. Zajímavostí je využití vody na výrobu elektřiny. Od 19. století se Francisovi turbíny pořizovaly do nejednoho kláštera (například Vyšší Brod), nebo do jeho blízkosti.2

1 - klášterní kostel (klášter La tourette) 2 - kapitulní síň (klášter na Strahově) 3 - rajský dvůr s ambitem (klášter Santa Catalina)

Schema typického kláštera Barbora Součková

Schéma ukazuje uspořádaní místností v typickém klášteru. Středem dispozice bývá rajská zahrada se studnou, kolem které obíhá ambit. Na ten jsou navázány ostatní prostory. Na severu zpravidla klášterní kostel, na východě kapitula s hovornou, na jihu nebo západě pak refektář, knihovna a studovna. Dormitář býval zpravidla umístěn v patře.

STUDOVNA

KNIHOVNA může být na V, J nebo Z

DORMITÁŘ většinou v patře

KUCHYNĚ

můž neb

KLÁŠTERNÍ KOSTEL

SAKRISTIE

KAPLE

AMBIT

KAPITULNÍ SÍŇ RAJSKÁ ZAHRADA SE STUDNOU HOVORNA

TECHNICKÉ MÍSTNOSTI

REFEKTÁŘ

že být na V, J bo Z

HYGIENA

Život v klášteře Barbora Součková

Motliby během dne Během dne se mniši scházejí na tzv. hodinky (chórové modlitby, divinum oddicium = boží služba). Sedí v chórových lavicích naproti sobě a zpěvem si „odpovídají“. První takovou bohoslužbou je matutinum (jitřní motlitba)okolo druhé hodiny ranní. Následně se pokračuje tzv. ranními chválami (laudes)a po nich primy. Uprostřed dne se slouží tercie, v poledne sexty a uprostřed odpoledne nony. Při západu slunce se zvonilo na nešpory. Závěrem celého dne tvořil tzv. komplementář, po kterém se mniši odebrali na svá lůžka. Celkově se tedy mniši modlí sedmkrát denně, což vychází z Bible.2 Denní rozvrh Nejdůležitější místo zaujímá motlitba v chóru, následně práce, četba a spánek. Svolávání mnichů probíhá od pradávna skrz kostelní zvon. Zvonilo se chvíli před začátkem, aby se všichni stihli včas dostavit, kam bylo určeno. Život v klášteře se řídil podle ročních období (letní, kdy den trvá déle a zimní, kdy je tomu naopak). Začíná se okolo druhé hodiny ranní kdy se mniši probudí a jdou do chórových lavic k třem po sobě jdoucím chórovým motlitbám (matitinum, laudes, primy). Pak se

odebírají na kapitulu (shromáždění mnichů v kapitulní síni). Při ní se denně předčítala jedna kapitola z řehole a mniši se zde vyznávali z prohřešků, jichž se v předchozím dni dopustili. Po kapitule se mniši věnovali práci, kterou ukončily další modlitby (tercie). Po terciích se konala konventní mše, následovaná četbou. Před polednem se mniši opět sešli v chrámu na chórovou modlitbu (sextu). Poté se odebrali na oběd, jejich první jídlo dne a po něm na povinný odpočinek, který trval zhruba dvě hodiny. Následně se znovu odebrali do kostela k chórovým modlitbám (nony) a po nich se až do večera mniši věnovali manuálním pracem. Při západu slunce probíhala večerní bohoslužba (nešpory). Po krátké večeři přišly na řadu poslední hodinky - komplementář, které uzavíraly denní cyklus. Komplementář končil zpěvem k poctě Panně Marii, načež odcházeli mniši do dormitáře. Od konce komplementáře až do ranního zvonku platilo v celém klášteře silencium - dodržování naprostého ticha.2, 3 Četba Tzv. lectio divina (zbožné čtení) tvoří třetí sloup života podle řehole sv. Beneditka (první sloup je modlitba, druhý je práce). Studium teologických textů a rozjímání nad zbožnými texty

mělo rozvíjet zbožnost a pomáhat mnichům k nalezení cestě k Bohu a porozumění řádu světa. O tom, co kdo bude číst, rozhoduje opat, který určuje kterou knihu dostane který mnich a na jak dlouho ke studiu. Opat tak vedl každého mnicha individuálně. Typicky se četl Starý a Nový zákon, spisy církevních otců a teoretiků mnišství.

mělo podle tradice odkazovat na Kristovu trnovou korunu. Jde o symbolické vyjádření zřeknutí se světského života a přijetí duchovního stavu. V dnešních dobách mniši preferují buď zcela oholenou hlavu nebo nakrátko sestřižené vlasy. I u vousů nepanuje jednota. Někteří mniši považují za výraz askeze plnovous, jiní zcela oholenou tvář.2

Při studium textů nešlo jen o samotné čtení, ale hlavně o hlubší porozumění a o zbožné rozjímání nad jeho smyslem. Šlo tedy hlavně o to jak text na mnicha zapůsobí.2

Trestání Dodržování řehole, která vede duši mnicha na cestě ke spáse, bylo pro život komunity zcela zásadní a proto byly všechny předpisy přísně hlídány a řešení konﬂiktů bylo na denním pořádku. Prohřešky byly odstupňovány. Nejmírněji bylo trestáno rušení ticha, pozdní příchod na chórové modlitby nebo odmlouvání opatovi. Závažnějším přestupkem bylo vyjití z kláštera do blízké hospody, večerní popíjení a hraní kostek, zamlčení nějakého soukromého majetku, který mnich mít neměl, nebo nepovolený hovor s návštěvníky kláštera. Nejpřísněji byl pak trestán útěk z kláštera nebo vzpoura proti opatovi.

Rasura Holení vousů a stříhání vlasů u mnichů se v průběhu věku hodně proměnilo. V nejstarších obdobích bylo povoleno jen několikrát do roka, převážně před největšími církevními svátky. Později se počet dní, kdy se mniši mohli holit, zvyšoval - na konci středověku to bylo již nejméně jednou za týden. Celý proces byl hromadně organizován. Vztahoval se však pouze na ty, které opat určil. Vybraný mnich ostříhal ostatní, holení probíhalo se vzájemnou pomocí. Mniši měly na hlavě tzv. tonzuru, tedy oholené místo na temeni hlavy, které

Vyznání vin probíhalo během ranní kapituly. Potrestáním bylo při lehkém provinění napomenutí. Pokud to nepomohlo, přešlo se k lehkým trestům jako post o chlebu a vodě či vyloučením na určitý čas z chórové modlitby i společného

klášterního života. Vyšší formou trestu pak bylo vězení nebo poslání k bráně mateřského kláštera, aby je potrestal tamní opat. Pokud v klášteře bylo vězení, nacházelo se hned vedle refektáře.2 Jídlo v klášteře První jídlo, které mnich dříve v klášteře dostal byl oběd. Dříve, než se totiž mohli najíst, bylo třeba se pomodlit, studovat, pracovat a znovu se několikrát modlit. Dnes se vcelku neliší od běžných světských domácnosti. Mají snídani, která je dobrovolná, oběd a večeři, které jsou povinné a čte se při nich. Podávají se v určitém časovém rozmezí kdy si mnich může nabídnout z připraveného stolu. Jídlo je v klášteře zpravidla jednoduché a střídmé. Dle řehole sv. Benedikta měli mít mniši ke každému z jídel dva vařené pokrmy. K nim se mohla ještě podávat zelenina nebo ovoce. Zakázáno bylo maso kromě ryb a drůbeže. K jídlu měl mnich každý den dostávat libru chleba. Jako sladkosti měli mniši sladké pečivo, o svátcích dostávali zvláštní porce ryb, vajec nebo ovoce. Pili buď vodu, nebo víno. O jeho množství není jasná shoda, ale lze obecně říci, že jej pili s přiměřenou mírou. V českém prostředí, kde se vínu moc

nedaří, bylo pití vína nahrazeno pivem. Zmínky o klášterních pivovarech pochází již se středověku. Klášter myslil na chudé. Vařil o trochu více než mniši snědli, a zbytky se denně nosily před klášterní bránu. Tato činnost přetrvala povětšinou dodnes.2 Askeze Jedná se o trvalé úsilí o dosažení křesťanské dokonalosti cvičením, které pomáhá k pěstování ctností, ke spojení s Bohem a dále také k ovládnutí těla a jeho vášní. Toho má být dosaženo skrz stálou modlitbu, duševní cvičení a zbožné čtení. Dle řehole sv. Benedikta se mniši ve svých slibech vzdávají své vlastní vůle a podřizují se opatovi, zříkají se bohatství a sexuálního života. Jedná se tedy o slib poslušnosti, chudoby a čistoty. Kromě toho omezovali spánek i pohodlí. V neposlední řadě také rezignovali na většinu vzájemné komunikace.2 Ticho Mlčení je hlavním prostředkem k modlitbě. Jen tak je možné se na ni plně soustředit a naslouchat tak Bohu. Zároveň je mlčení i obranou před hříchem, ke kterému hovor svádí (například pomluvy). V neposlední řadě je pak mlčenlivost určitým druhem zachování soukromí.

Na základě přísných zákazů hovoru ve většině částí kláštera přišli mniši se svou vlastní znakovou řečí, která připomíná znakový jazyk neslyšících. Tímto způsobem se mohou mniši dorozumět i přes zákaz mluvy. Nicméně jej používají pouze na základní věci, rozhodně neslouží k bohaté konverzaci. V dnešní době se však většina klášterů uchyluje spíše k prostému rychlému zašeptání.2 Mnišská práce Dle řehole sv. Benedikta je práce hned po modlitbě druhou nejdůležitější činností v klášteře. Známé sousloví „Ora et labora“ neboli „Modli se a pracuj“ je něco, čím se v klášteře řídí. Samotná práce je dokonce často vnímaná jako modlitba rukou. Práci se mniši věnují několik hodin denně. Mezi jejich běžné pracovní činnosti patřilo obstarávat jídlo pro sebe a své bratry, vařit, umývat nádobí, příprava dřeva na topení v kuchyni, nošení vody, péče o hábity a klášterní prostory. Mimo domácí práce se věnovali také obdělávání polí, práce na zahradě a v sadu a péči o dobytek a jiná domácí zvířata. Kromě tohoto se také podíleli na výrobě v klášterních dílnách a vzdělaní mniši pracovali jako opisovači knih.

V současnosti se mniši stále zabývají běžnou domácí prací jako je příprava jídla, úklid a péče o zahradu. K tomu přibylo zajištění prohlídky pro návštěvníky. Vzhledem k tomu, že dnes nejsou všude velká pole či lesy, které by kláštery uživily, přeorientovaly se některé z nich na výrobu různých klášterních produktů, které se posléze prodávají buď přímo v klášteře, nebo ve specializovaných obchodech. To, co mniši vyrábí často vychází z místa, ve kterém žijí, Ve Francii a Švýcarku se zabývají hlavně výrobou speciálního sýra nebo jiných mléčných výrobků. V Čechách je tradicí pivo, stejně jako v Nizozemí, Rakousku či Belgii. Podobně je na tom i víno, U trapistů je typická, kromě piva, i hořčice. Dále jsou vyráběny bylinné likéry nebo masti. Všechny tyto produkty jsou vyráběny z přírodních zdrojů a bez zbytečných chemických látek. Zboží je většinou o trochu dražší, nicméně je u něj zaručená kvalita. Kromě potravin vyrábí některé kláštery zdobené svíce, ručně vyšívaná roucha, malované ikony, kříže apod.2 Vzdělávání Dříve byly kláštery, které měly více jak 60 mnichů, povinny zřídit klášterní školu. V ní se učily nejen základní

informace o řádu ale i teologie nebo dějiny. Zprvu bylo učení určeno čistě jen příslušníkům daného kláštera, popřípadě školu mohli navštěvovat mniši z menších klášterů, které vlastní školu neměly. Některé řády, například benediktini, vedli školy od samého začátku nejen pro mnichy, ale i pro laiky. To je vidět například v Rakousku nebo Německu, kde řada benediktýnských klášterů učí dodnes.2 Ekonomika kláštera Dříve klášter žil jednak z majetku, který při svém založení obdržel a dále pak z dávek, které pobíral od poddaných,kteří na půdě kláštera hospodařili. Tyto dávky byly zprvu naturální, později pak spíše ﬁnanční. Dále mniši také dostávali četné dary od šlechty a měšťanů, v některých případech i od panovníka. Mimo to se klášter staral o rozvoj svého majetku sám. Dnes se kláštery snaží být ekonomicky soběstačné. Některé skrze své zemědělství, jiné skrz drobnou výrobu.2 Voda Voda hraje v klášteru velkou roli. Jednak slouží jako zdroj obnovitelné energie (dříve pro mlýny, v současnosti někde pro výrobu elektřiny), dále jako způsob chlazení mléka, nebo jako zdroj

vody pro sádky. Pokud se v klášteru nachází pivovar, je zdroj vody naprosto klíčový. Pokud klášter nemá v okolí zdroj vody, může využít vodovodu. Dříve to znamenalo přivést potrubím zcela čistou vodu z pramenů.2

Zdroje Knižní: [1] JEŽKOVÁ, Alena: Kláštery a jejich lidé - tichá srdce; nakladatelství PRÁH, 2013, první vydání, ISBN 978-807252-436-5 Online: [2] Monasterium [online], [cit 2019-0518], Dostupné z: http://monasterium. kub.cz/monasterium/o-klasterech/ [3] Nový dvůr [online], [cit 2019-0617], Dostupné z: http://www.novydvur. cz/cz/guests.html

PŘÍKLADY Klášter La Tourette Éveux-sur-l´Arbresle, Francie [Le Corbusier, 1956] Klášter Sv. Benedikta Mamelis, Nizozemí [Hans van der Laan, 1987] Knocktopherský klášter Dublin, Irsko [ODOS architects, 2002] Klášter Nový Dvůr Toužim, Česká republika [John Pawson, 2004] Kaple bratra Klause Mechernich-Wachendorf, Německo [Peter Zumthor, 2007] Klášter Tautra Tautra, Norsko [Jensen & Skodvin Architektonor, 2011] Návštěvnické centrum a klášter Ronchamp, Francie [Renzo Piano, 2011] Klášter Santa Catalina de Siena Paterna, Španělsko [Hernández Arquitectos, 2014] Dostavba kláštera Armenteria, Španělsko [Rodríguez+Pintos Arquitectos, 2015]

Klášter La Tourette Éveux-sur-l´Arbresle, Francie [Le Corbusier, 1956] Kristýna Šedivá

Návrh kláštera pro 100 srdcí a 100 důší, tak znělo zadání pro dominikánské opatství ve Francii, kterého se roku 1953 Le Corbusier ujal.

Síla výrazu a taková rozmanitost v každém detailu jako v La Tourette, čerpá Le Corbusier ze svého nadšení pro mýtično. Je tu neustálá souhra přísně geometrických a organicky zakřivených linií. Strohé vertikály člení u mnišského komplexu velká okna společenské místností, ale rozestupy mezi nimi se neustále mění. Vystupující lodžie dvou horních podlaží mají společně pojednanou povrchovou texturu na vnějšku a horizontální okenní štěrbiny směrem dovnitř. Pod těmito štěrbinami jsou tři řady pravoúhlých okenních otvorů, odlišně uspořádaných v každém podlaží. Le Corbusierova dobrodružná imaginace se dobře předvádí v kostelním bloku. Na konci jeho ploché střechy se zvedají dvě šikmé zdi a podpěra asymetricky vyčnívající bedýnky, která slouží jako zvonice. Oratoř ve dvoře pro soukromou modlitbu, stojící na dvou zkřížených zdech, je umístěna v přímém vztahu ke knihovně. Její helmice je prodloužená pyramida, vzpomínka na Celestiovu hrobku v Římě, kterou si Le Corbusier skicoval na své rané italské cestě. Světlo proniká dovnitř úzkými vertikálními škvírami u rohů oratoře a v zádech naklánějící se pyramidy se uplatňuje světelný trychtýř.

Budovu pro mnichy drží zevně pohromadě dvě vysunutá horní podlaží, která hostí sto cel pro řeholníky. Jak bylo Le Corbusierovým pozdějším zvykem, přísnost stavby k sobě vztahují a oživují ji nižší patra, a to zužováním a rozšiřováním mezer mezi příčkami souvislé skleněné stěny. To nicméně bylo jen krátké shrnutí stavby. Neřekli jsme nic o zvláštních kvalitách architektury zamýšlené pro mnišskou komunitu, soustředěnou na vnitřní život. Zdá se protiřečit faktu, že celá stavba dýchá náruživou vitalitou. Každého musí udivit, že nádvoří La Tourette chybí obvykle nezbytný ambit; namísto toho dvůr zabírají skulpturálně řešené pasáže a schodiště. Ambit chybí, protože komplex většinou nesou piloty, které požadovanému přísnému uzavření ambitu zabraňují. Užití těchto pilotů, které mají odlišnou výšku na každé straně, umožnilo nedotýkat se svahu.

Klášter Sv. Benedikta Mamelis, Nizozemí [Hans van der Laan, 1987] Marek Kounovský

Dostavba benediktinského kláštera od mnicha a architekta Hanse Van Der Laana do stávajícího kláštera v historizujícím stylu z roku 1922 podle návrhu architekta Dominika Böhma. Dostavba trvala třicet let. Dostavěno o kryptu, nový kostel, sakristii, knihovnu, atrium a otevřenou arkádu.

Klášter Sv. Benedikta se nachází v jižním Nizozemí, v těsné blízkosti německých hranic. Stavba podle návrhu proslulého architekta sakrálních budov, Dominika Böhma, začala roku 1922. Autor navazuje na tradiční plán benediktinských klášterů. Stavbu charakterizují dvě oválné věže na jížní fasádě. Tyto věže jsou postaveny v tzv. novoromanským stylu. Po roce výstavby kláštera musela být stavba přerušena, kvůli nedostatku ﬁnancí. Další pozastavení následovalo v období druhé světové války, kdy dokonce nedostavěný klášter sloužil na čas jako kasárna americké armády. Po skončení války byl komplex přidělen ke klášteru Oosterhout, jehož mniši se zasloužili o dokončení kláštera. Vypracováním návrhu dostavby – tedy kostela, přistavění knihovny, sakristie a otevřené arkády kolem nového kláštera byl pověřen architekt a mnich Hans van der Laan. Podle návrhu z roku 1922 byly všechny místnosti pevně semknuty podél centrálního dvora. Van der Laanova rekonstrukce a konverse zaměnila původní místa za „očištěné“ prostory, které navrhl dle svých teorií. Krypta se dokončila roku 1961. Atmosféra je tvořena základními prostředky architektury, tedy světlem, měřítkem a rytmem. Kostel s přístavbou byl doknončen roku 1967. Do kostela se vstupuje pomocím dlouhého schodiště, které se vyskytuje v atriu

představující atria antických vil a dává stavbě větší ráz. Knihovna a sakristie. Tato část kláštera je umístěna v odděleném domě se sedlovou střechou, byla dokončena roku 1986 a uzavřela tak dostavbu benediktinského kláštera.Klášter se takhle stavěl dalších třicet let mezitím si Hans Van de Laan každodenně zkoušel své teorie při návrhu této stavby. Architekt zde žil jako mnich a je zde i pochován.

Knocktopherský klášter Dublin, Irsko [ODOS architects, 2002] Veronika Kolovecká

U tohoto projektu dvou mladých architektů se nejedná o novostavbu, nýbrž o rekonstrukci bývalého památkově chráněného kláštera v obci Knocktopher, kraj Kilkenny.

Byla zde snaha o co nejmodernější minimalistický návrh.

Realizaci projektu předcházelo zbourání novějších přístaveb a vytvoření zcela nového náhledu na stavbu. Hlavním bodem tohoto souboru budov se stal dvůr, jako pojítko mezi starým a novým. Takže se z nového objektu stal v podstatě dutý tubus, který jako had obtáčí všechny stávající hmoty a snaží se skrze sebe dát průchod něčemu čistému a souznějícímu. Zadní fasáda původního kláštera (kterého se přestavba nedotkla) jasně vymezuje jednu stranu dvora, v jehož středu se nachází olivovník, jako strom života, který je obsypaný bílým štěrkem. Jak v exteriéru, tak v interiéru jsou použity podobné strohé materiály a konstrukční prvky. Především vysoké prkenné panely z cedrového dřeva, litý beton a sklo. Rámy transparentního zasklení jsou zapuštěné a téměř neviditelné. Také řešení dveří (cedr) se snaží o nenápadnost a lineárně splývá se zdmi, obloženými také cedrovými prkny. Ze všech obytných prostor je poskytován výhled do okolní krajiny a budova sama, jako by patřila právě na toto místo a zapadala do něj.

Klášter Nový Dvůr Toužim, Česká republika [John Pawson, 2004] Vojtěch Klapač

Klášter Nový dvůr je citlivou rekonstrukcí a dostavbou zchátralého barokního zámku a zemědělských staveb z přelomu tisíciletí. Paměť místa byla důstojně zachována a postavena do kontrastu se současnou minimalistou architekturou.

Klášter Matky Boží v Novým Dvoře u Toužimi byl založen 20. srpna 2002. Byl umístěn do zrekonstruované a doplněné barokní zemědělské usedlosti, která byla zakoupena v roce 1996 jako ruina trapisty z mateřského opatství Sept Fons ve Francii. Návrh nového kláštera od Johna Pawsona využil otevřeného čtvercového uspořádání usedlosti o hraně 70 m a uzavřel jí novou budovou kostela, která je současně nejvýraznějším prvkem souboru. Uzavřením souboru došlo k vytvoření klasického čtvercového rajského dvora s ikonickou křížovou chodbou. Geometrie uspořádání je navíc posílena kolmými alejemi lemujícími příjezdové komunikace. Původní objekt byl v maximální možné míře zachován a upraven pro potřeby kláštera. V průběhu času byla usedlost rozšířena o další volně stojící objekty, jako je kaple, zeměděleské budovy, dům pro návštěvníky a dílny. Architektura nového kláštera klade důraz na světlo, jednoduchost proporce a čistotu prostoru. Interiéru dominuje zejména sjednocující bílá výmalba a dřevěný mobiliář. Tato architektura má za cíl odstranit zdroje rozptýlení a napomáhat k soustředění na Boha.

Kaple bratra Klause Mechernich-Wachendorf, Německo [Peter Zumthor, 2007] Monika Pečená

Kaple stojí u polní cesty uprostřed polí a zpět se vrátila díky místním zemědělcům a mecenáštsví manželského páru Scheidtweiler. Je zasvěcena svatému Mikulášovi z Flü, kterému se ve zdejším regionu přezdívá „Bruder Klaus“ tedy svatý Mikuláš, patron Švýcarska a zároveň nejobléíbenější svatý architektovi matky.

Z vnějšku prostá kaple v barvě načervenalého okru připomíná spíše betonové silo. Dvanáct metrů vysoký drsný monolit spočívající na pětibokém půdorysu byl vytvořen z pohledového betonu. Že se jedná o sakrální stavbu prozrazuje pouze kříž umístěný nad trojúhelníkovým vstupem, který byl vykrojen do mohutného tělesa. Za pomocí bednění ze 120 smrkových kmenů vznikla uvnitř jediná místnost sloužící k bohoslužbám. Celý takto vzniklý prostor se postupně zužuje a nahoře je pak zakončen průzorem otevřeným k nebi. Na stavbě pracovali lidé z okolí a byla snaha co nejvíce použít staré a osvědčené místní pracovní postupy. Při tvorbě syrového těla kaple přibyla vždy každých 24 hodin jedna půlmetrová betonová vrstva. Po vytvrdnutí betonu byly smrkové klády zapáleny a nechány pozvolna vyhořet. Vnitřní stě- ny jsou začerněny ohněm, který zde doutnal několik týdnů. Když oheň dohasl, nezbylo po kládách nic víc než jejich negativní otisk v betonu. Do otvorů po tyčích, které spojovaly bednění, jsou z vnitřní strany nasazeny skleněné baňky foukané tradičním způsobem. Výsledkem je magická černá dutina, zakončená světelným průzorem k nebi. Při vstupu do prostoru kaple padne na návštěvníka z šera tíseň, ale během pár kroků po podlaze

z litého olova se obavy rozplynou a kdesi nahoře objeví světlo dopadající z výšky 12 metrů. Vnitřní vybavení je stejně jednoduché – prostá dřevěná lavice a volně na štíhlém podstavci umístěná bronzová hlava ženy od sochaře Hanse Josphsohna.

Klášter Tautra Tautra, Norsko [Jensen & Skodvin Architektonor, 2011] Barbora Turková

Konceptem pro návrh kláštera byl samotný život jeptišek trapistického řádu. Přímočarost jejich života se odráží nejen v pravoúhlosti půdorysu, ale i v navzájem se prolínajících místnostech, jelikož všechny sestry jsou vždy spolu na jednom místě.

Kláster se nachází v Norsku na ostrově Tautra, přesněji ve fjordu Trondheim. Místo nebylo vybráno náhodně. Již ve středověku tam stával cisterciácký klášter. Klášter byl navrhován ve spolupráci s jeptiškami, které tam nyní žijí. Návrh se zabýval především introvertním způsobem života řádu a co možná největší minimalizací chodbových prostor. Zároveň však ctil archetyp kláštera s rajskou zahradou obklopenou ambitem a na něj připojenými hlavními částmi, ve kterých jeptišky spolužijí. Jelikož tráví většinu času pohromadě, bylo možné systém chodeb redukovat o 30% a tím se zároveň ušetřil rozpočet na stavbu, který byl omezený. Dům má jednoduchý obdélníkový půdorys, který má symbolizovat přímočarost řeholního života. Uvnitř se nachází sedm dvorků, které slouží k přívodu světla do jednotlivých místností kláštera. Právě na jejich návrhu se podílely jeptišky, některé dvorky se využívají k pěstování bylinek, jiné k odpočinku. Klášter je navrhován ve stylu tradiční norské architektury. Převládajícími materiály jsou tedy dřevo a kámen. Konstrukce je celá z lepených smrkových nosníků. Ty mají jednotný roz-

měr 215x215mm. Jednotlivé místnosti se překrývají v rozích a tento rozměr umožňuje to, že rohy zůstanou čisté, bez vystupujících sloupů. Zvenku je dům obložen břidlicovými štípanými deskami. Ty mají různé barevné odstíny a mají tak připomínat středověké zdivo.

Návštěvnické centrum a klášter Ronchamp, Francie [Renzo Piano, 2011] Matylda-Kateřina Topinková

Renovace parcely kaple Ronchamp (Le Corbusier, 1955) Renzem Pianem ve spolupráci s krajinným architektem Michelem Corajoudem. Spolupráci s krajinným architektem pavažoval R. Piano za velmi důležitou součást pro realizaci celého projektu. Nová budova kláštera je fyzicky oddělena od původní kaple, ale mají úzký duchovní vztah. Nový klášter slouží pro 12 řádových sester – klarisek. Stavba se skládá z betonových opakujících se jednotek zapuštěných do svahu. Je nenápadně zasazena do míst pod stávající významnou kaplí, aby ji nestrhávala pozornost. Komplex nabízí společné prostory pro jeptišky, novou kapli a cely. Hlavním materiálem je pohledový beton, který stavbě dodává jednotnost a uniformitu. V interieru je tento koncept hravě rozbit barevnými plochami výrazných odstínů. Cely jsou samostanými betonovými jednotkami rozmístěny na západní straně kopce, ke každé cele prísluší soukromá zimní zahrádka pro každou z jeptišek. K celám přísluší navíc kaple na lichoběžníkovém půdorysu, jeptišky, ale nadále používají i kapli Rondchamp.

Klášter Santa Catalina de Siena Paterna, Valencie, Španělsko [Hernández Arquitectos, 2014] Vendula Stehlíková

Klášter se nachází v provincii Valencie v okrese Paterna na severozápadě španělska a byl postaven pro komunitu dominikánských jeptišek místo původního kláštera.

Pozemek kláštera o rozloze o 4725 metrech čtverečních je barvitě využit. Celý je chráněn zdí z betonvých panelů oddělující jeho obyvatele od okolního ruchu. To i díky své poloze vedle supermarketu u rušné silnice. V severozápadní části se nachází prostor pro odpočinek s lavičkami, přístupný pro jeptišky a pro jejich rozjímání. Ten navazuje na nejvyšší budovu z komplexu, která slouží především pro noční pobyt. Kromě suteréního parkování zde ve vyšších patrech najdeme cely jeptišek, ale i střešní terasu se společnou místností. Cely jsou umísteny k jihovýchodní stěně objektu a směřují na zbytek komplexu. Nízká prízemní budova je s ní propojena chodbou, která přechází v hlavní otevřené atrium, okolo něhož jsou rozmístěny společenské místnosti, kanceláře a další místnosti potřebné pro chod kláštera během dne. Jsou to prostory velmi prosvětlené, s čistou linií a jednoduché ve svém objemu, čímž je snaha přiblížit budovu svým obyvatelům a jejich principu života. Plynule je na přízemní budovu připojen kostel, který je převýšenou hmotou, kde je použito hned několik kontrastů. Světlo z obdélných oken umístěných nad úrovní člověka přináší světlo do prostor s jednoduchými bílými lavicemi

pro veřejnost. Ty jsou odděleny od prostoru u oltáře skleněnou příčkou. Architekti pak v blízkosti oltáře využívají nábytek z původního kláštera z 15. století. Taktéž je zde pouzít šedy mramor, který má symbolizovat oddělení veřejné od soukromé části kláštera, kde je použit světle béžový kámen. Toto však není jedinné použití materiálů pro oddělení významů. Kostelní věž je pokryta hrubými šedými betonovými panely se svislým rýhováním, kdežto zbytek kláštera je pokryt velmi světlými betonovými panely, které mají působit spíště homogením dojmem a všechny objemy tak propojit.

Dostavba kláštera Armenteria, Španělsko [Rodríguez+Pintos Arquitectos, 2015] Dominik Červinka

Cisterciácký klášter St. María de Armenteira se nachází na západním svahu Monte Castrove. Jeho počátky sahají do raného středověku, pravděpodobně do předrománského období. Nový návrh přístavby výrobny ohleduplně reaguje a zachovává zbytky původního středověkého kláštera.

Klášter dokonale splňuje cisterciácký archetyp. Nachází se v panenském údolí obklopené horami, pramenem řeky a daleko od obydlených oblastí. Od roku 1989 žije v klášterních prostorech skupina cisterciáckých jeptišek z Allozu. Pro svou ekonomickou podporu začaly cisterciácké jeptišky vyrábět ručně vyráběné mýdlo, organické pleťové vody a parfémy s vlastním patentem a výrobou, což je činnost, která vyžaduje pracovní prostor na výrobu, skladování a přepravu materiálů. Nová přístavba se nachází v jižní části klášterního souboru předně kvůli snadnému přístupu, soukromí a také proto, že topograﬁe oblasti umožňuje celý objekt držet ukryt pod existujícím svahem. Její design, znázorněný archeologickými vykopávkami, se znovu objevuje prostřednictvím mohutných žulových zdí, které deﬁnují obvod nové stavby. Lehká modulární struktura dílny získává v těchto stěnách svůj vlastní rozměr. Touto konstrukcí je také nastíněn záměr snadného rozebrání a případné reverzebility místa. V budově je navržen systém teras, který člení prostory a osvětluje je.

Konstrukční systém se skládá ze železobetonových stěn bedněných borovicovými deskami a z cortenových sloupků.Všechny tyto prvky deﬁnují charakter budovy, která se vyznačuje především svou jednoduchostí. Materiálové řešení budovy je doplněno dlažbou z přírodního kamene a vertikálním dřevěným obložením. Sloupy vytvářejí vizuální clonu a chrání interiér před přímým slunečním světlem.

OSTROV SV. KILIÁNA U DAVLE Pro klášter jsme zvolili Ostrov svatého Kiliána u Davle. Na tomto vltavském ostrově s rozlohou zhruba 3 ha, nedaleko od soutoku Vltavy a Sázavy, stál již od roku 999 benediktinský klášter Stětí sv. Jana Křtitele na Ostrově, jeden z nejstarších klášterů v Čechách. Deﬁnitivně zanikl v 16. století, dodnes je však jeho stopa patrná. Ostrov není nijak propojen s vltavskými břehy a je tak ideálním místem pro nový klášter kontemplativního mnišského řádu, který pro svou existenci potřebuje odloučení od okolního světa.

Historie ostrova Kristýna Lukášková, Zoltán Veres

V území okolo Davle existují důkazy o osídlení již z doby kamenné. Ostrov sv. Kiliána se nachází těsně před soutokem řek Vltavy a Sázavy. V období 6. st. n. l. okolí obývaly především slovanské národy, v 10. století zde již existovaly roztroušené osady. Roku 998 se kníže Boleslav II. rozhodl založit klášter na ostrově sv. Kiliána, kam z tohoto důvodu povolal skupinu mnichů z Dolního Altaichu v Bavorsku pod vedením opata Lamberta, jelikož se jednalo o 2. mužský benediktinský klášter v Čechách a Břevnovský klášter byl od roku 995 zřejmě v úpadku, nebylo možné povolat české mnichy. Území bylo vybráno především kvůli kolonizaci lesního komplexu bránícího spojení středočeské sídlištní oblasti a jižních Čech a také tudy nedávno před založením kláštera vedla pomyslná hranice mezi panstvím Slavníkovců a Přemyslovců. Navíc to byl ostrov ,což přesně vyhovovalo mnichům Benediktinským, kteří se řídili heslem „Ora et labora“ Boleslav II. roku 999 umírá a proto zakládací listinu vydává až Boleslav III. Klášteru bylo věnováno několik vesnic, z počátků kláštera však toho moc nevíme, pouze to, že se majetek kláštera postupně rozrůstal o další vesnice. Na počátcích kláštera vznikly v konventu pouze dřevěné stavby, protože

počáteční majetek kláštera nedovoloval nijak velkou stavební aktivitu. Podobu původního dřevěného kláštera se však nepodařilo zjistit. Z výzkumů však vyplývá, že dřevěné stavby z počátku kláštera vznikly z klasického benediktinského stavebního schématu, kdy kostel tvořil osu řeholního domu a po jednom z jeho boků ležela klausura. Roku 1137 byl klášter zničen požárem, tak ve 2. pol. 12. století vzniká nejprve kamenný chrám, velmi pomalu a po částech. Součástí stavby je i vyzděná cisterna. Roku 1200 bylo dokončeno trojlodí kostela a vystavěn románský konvent okolo rajského dvora se studnou. Roku 1225 bylo vystavěno dvouvěžové průčelí se vstupním portálem, přistavěna 1.jižní kaple, vedle kaple vznikl románský a gotický komplex inﬁrmárii (nemocnice) a hřbitov. Jelikož řád nevěřil osadníkům a nechtěl je vpouštět do kláštera, nechali postavit kostel sv. Kiliána na protějším břehu Vltavy. Tento kostel, jak je známo z výzkumů ve 30. letech 20. století byl propojen s klášterem chodbou, která byla mistrně vystavěna přímo pod ramenem Vltavy. Roku 1278 při vpádu Braniborů, kteří 6 týdnů okupovali klášter a vyplenili celé okolí, je klášter i kostel poničen. V této době zaniklo na území Sekanky, která přímo sousedí s řešeným ostrovem, řemeslné sídliště tvořené souborem zemnic.

Od roku 1300 probíhá obnova kláštera, nedokončené románské stavby se dokončují v duchu gotiky. Roku 1436 je klášter vydrancován husity. Po utišení husitských válek se na místo vrací opat František, který tu našel nuzné přístřeší, prostředky na obnovu však nejsou. Roku 1517 klášter opustil opat Jan a zvolil nové sídlo v klášteře sv. Jana pod Skalou. Od 16. století klášter pustne, lidé zdivo rozebírají na svá obydlí a vlivem povodní se část staveb ztrácí, část se jich naopak konzervací bahnem zachrání. Koncem 19.století a počátkem století dvacátého probíhají archeologické průzkumy staveb. Nejdůležitějším výzkumem je výzkum K. Gutha, ve 30. letech, který odkryl mnohá tajemství, která klášter ukrýval. Našlo se na 1500 kusů dlaždic, hlavic, sloupů a dalších artefaktů, které se nyní nacházejí v Lapidáriu Národního muzea. V klášteře byl nalezen vzácný iluminovaný rukopis Codex Ostroviensis, neboli Ostrovský žaltář. Z výzkumu také vyplývá, že největší část klášterních dílen tvořila výroba keramických dlaždic, jejichž reliéfy se velmi často měnily.

Obrázek 1 - foto 1940, archiv Jan a Blanka Reichardtovi. Obrázek 2 - pohled na obrysy kláštera na Ostrově na začátku minulého století. Archiv Vojtěch Pavelčík, foto Dvořák, Davle, kolem 1930. Mapa na protější straně: Český úřad zeměměřický a katastrální – povinné císařské otisky v měřítku 1:2 880, při podrobnějších měřeních (centra měst) také 1:1 440 a 1:720, které zachycují stav v době mapování, tj. 1826–1843 – Čechy. Zdroj: Mezi Vltavou a Sázavou. SVOBODA, Radek, ŠKUBA, Jiří, ŠMERÁK Václav. Mezi Vltavou a Sázavou. Krňany: Mezi řekami, 2011.

Limity místa Eliška Kořínková, Vojtěch Nejeschleba

Ostrov svatého Kiliána se nachází poblíž obce Davle zhruba 30 kilometrů jižně od města Prahy. Leží na 81 kilometru toku Vltavy, těsně nad jejím soutokem s řekou Sázavou. Rozloha ostrova je přibližně 3 ha. Na ostrově dříve stával klášter, založený v 10. století, ze kterého dnes zbývají už jen základy.

Jedná se o záplavovou oblast, která je ale dnes alespoň částečně kontrolovatelná pomocí Vltavské kaskády. Přesto však hladina vody při stoleté vodě stoupne o 1,5 metru, při tisícileté vodě o celé 3 metry. Běžná výška hladiny v korytu řeky je potom okolo 1,5 metru. Nejvyšší místo ostrova je v nadmořské výšce 203 metrů, ostrov tedy bývá pravidelně zaplavován. Ostrov má pod říčními nánosy břidlicové podloží, stejně jako nejbližší okolní břehy řeky vltavy.

255 m.n.m.

203 m.n.m.

200 m.n.m.

prachovce, břidlice

písek, štěrk

prachovce, břidlice

bazalty

tufy, tuﬁdy

slepence

ryolit, ryodacit

STUDENTSKÉ PROJEKTY Semestrální projekty Dominik Červinka Jonáš Jakůbek Vojtěch Klapač Veronika Kolovecká Eliška Kořínková Marek Kounovský Marie Kudynová Klára Mačková Vojtěch Nejeschleba Monika Pečená Vendula Stehlíková Pavel Struhař Kristýna Šedivá Matylda Topinková Barbora Turková Dóra Varga Zoltán Veres Realizační projekty Lukáš Rehberger Diplomní projekty Tereza Čechová Michael Košař Lenka Lenčéšová Jana Sedlická Barbora Součková

Klášter pro trapisty Dominik Červinka | ATBS

Ambit je chodba která slouží pro společnou liturgii mnichů, pro individuální motlitbu, a jako místo pro meditaci a rozjímání.

Pro můj návrh kláštera jsem si zvolil řád Trapistů, mnišský řád který žije v ústraní a tichu. Ostrov sv. Kiliána je tedy pro účely tohoto řádu perfektním místem. Ostrov je neobydlený a jediný přístup je lodí. Po celém ostrově divoce bují stromy a lesní porost. Na jižním cípu ostrova se na malé mýtině rozprostírají ruiny středověkého kláštera, na západě lemuje protější břeh rušná silnice, na východě je pohled na příkrou skálu a na severní část ostrova umisťuji můj návrh kláštera. Chtěl jsem svým návrhem respektovat atmosféru místa a minimálně a proto jsem vyzdvihl celý klášter do výšky 6 metrů. Vytvářím tím tedy fyzickou bariéru která odděluje veřejnost, která se může pohybovat po povrchu ostrova, a mnichy kteří se pohybují po lávce v korunách stromů. Vyzdvižením kláštera do výšky také řeším problematiku záplav. Páteř celého kláštera je příhradová konstrukce která kličkuje po ostrově mezi stromy. Zároveň tato konstrukce slouží jako ambit formou exteriérové lávky, takže mnich má přímý kontakt s přírodou a netypický výhled, který člověk z úrovně ostrova nezažije. Na této páteři jsou zavěšeny všechny místnosti které mnich potřebuje ke všednímu životu. Jedinou výjimkou je

klášterní kostel, který pevně sedí na terénu. Hlavní liturgický prostor kostela je symbolickou hranicí mezi dvěmi světy. Uzavřěným společenstvím mnichů a naším světem. Návštěvník musí do kostela vystoupat po mohutném schodišti a mniši musí sestoupit na tuto meziúroveň z lávky v korunách stromů. Každý mnich má svoji individuální celu s koupelnou. Hlavní dominantou cel je stěna ze sklobetonu, která propouští světlo, ale pohled skrz na okolní přirodu je rozostřený. Vytváří to atmosféru vhodnou pro nerušenou meditaci a rozjímání.

Situace kláštera

50m

Perspektivní řez - sever

Perspektivní řez - jih

10m

8 10 11

Půdorys kláštera 1 refektář 2 kuchyň, sklad 3 prádelna 4 lavatorium

5 6 7 8

kostel, sakristie cely mnichů posilovna knihovna

9 rajský dvůr 10 kaple 11 kapitulní síń

3 7 6

15m

Konstrukční schéma lávky a modulů

Půdorys a řez typickou celou mnicha 1 cela 2 koupelna 3 ambit 4 meditační zákoutí 0,5

2,5m

Klášter pro cisterciáky Jonáš Jakůbek | ATBS

Ostrov je uzavřený svět, kde ve věčném vlhku žije 5 zajíců, srna, 2 kuny, 63 rejsků, 2 straky, a možná sojka. Na jihu je palouk a zbytky zdí, na severu les. Na východě skála a na západě silnice a hluk. Nahoře mraky a dole hlína, pokryta ostružiním. Klášter dělí ostrov na veřejný palouk s ruinami a soukromou rajskou zahradu v podobě lesa.

Jižní fasáda navazuje na hranu lesa svojí přímostí. Vertikálním členěním na kmeny stromů. Naproti tomu na severu interiér kláštera přechází v lesní podloubí. Jednopodlažní budova respektuje zemskou přitažlivost, zatímco převýšený kostel zkoumá nebe. Na východě je klidná klauzura s průhledy na skaliska, na západě se křídlo pro komunikaci s hosty přiklání k civilizaci.

Kostel je těžištěm kláštera. Je řešen jako dvou lodní, kde hlavní loď, dějiště bohoslužeb, je vybavená lavicemi, mnišským chórem a oltářem. Je zde výrazné osové uspořádání a prostor je převýšený a exponovaný. Boční loď se přímo neúčastní bohoslužby, jsou zde lavice pro individuální modlení. Do chodby v boční lodi ústí vchod z klauzury, a sakristie.

Západní křídlo je odděleno od klauzury kostelem, který je z vnitřní chodby hostům přístupný. Hlavní vstup do kostela vede z exteriéru z vyvýšené platformy, kde je rovněž hlavní vstup do celého kláštera.

Cely mnichů jsou zařízeny jednoduše, nábytkem z masivního listnatého dřeva v čisté formě. Nabízejí co nejcelistvější prostor. Každá cela je vybavena koupelnou. Okno v cele tvoří zarámovaný výřez ráje.

Severní křídlo ústí do interiéru lesa a zakončuje ho Kaple na úrovni terénu, která se vnějšku otevírá dvěma prosklenými stěnami.

Střechu kláštera pokrývá vegetace, takže při pohledu shora z okolních kopců není narušen ráz krajiny.

Nejvýchodněji je situována kapitulní síň se dvěma ráno prosluněnými okny. Konec chodby se na konzole nad řekou rozšiřuje a vytváří příjemné zákoutí pro rozhovory, nebo odpočinek mnichů. Na průsečíku os chodeb klauzury je ústřední prostor, kde je umístěn vstup pro mnichy do kostela. Osy obou chodeb nabízí průhledy do krajiny a propojují tak interiér s vnějškem.

Situace 1:2000

50m

19 19 18 17 1

7 8 9

14 15

Půdorys 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

zasedací místnost pokoje hostů kanceláře prádelna technická místnost kuchyň jídelna pro hosty sakristie předsíň kostela kostel

11 12 13 14 15 16 17 18 19 20

refektář lavatorium a WC knihovna počítačová místnost depozitář kapitulní místnost hovorna cela opata cely mnichů kaple

20m

Pohled východní

20m

Pohled jižní

20m

Příčný řez kostelem a chodbou

10m

5 5

3 2

Půdorys cely 1:50 1 2 3 4 5 5

pracovní stůl police na knihy skříně nad postelí šatní skříň sprchový kout skříňka nad umyvadlem

20cm

Klášter na ostrově Vojtěch Klapač | ATVZ

Pro formování návrhu nového trapistického kláštera bylo rozhodující místo – neobydlený ostrov u Davle. Ostrov ovládaný přírodními procesy se silným obrazem dočasnosti lidského vlivu, a to rozvalinami středověkého kláštera. Absence vystavěného prostředí mě přinutila pracovat s hmotou geologickými principy. Návrh vychází z několika objektů, které vystoupily ze země a umožnili vznik klášterní komunity. Přítomnost kláštera nestojí v cestě vztahům uvnitř ostrova, nebrání proudění energie napříč místem. Zároveň nedochází k sekundárnímu vyčlenění částí přírody pro rajský dvůr, jelikož ostrov sám je obrazem Rajské zahrady, která je od světa oddělena říčními rameny. Jednotlivé objekty kláštera jsou propojeny umělou jeskyní v centru souboru, která je symbolem počátku křesťanství. Jeskyně je místem vstupů a průchodu, ale také místem pro zastavení a meditaci. Jeskyně uvnitř kláštera je otevřeným prostorem – mezistupněm mezi interiérem a exteriérem.

Klášter je formálně rozdělen do hlavních pěti funkcí, a to modlitba, stravování, odpočinek, vzdělávání a práce. Jednotlivé podlouhlé formy jsou orientovány do středové jeskyně, kde se vždy nachází hlavní vstup do příslušné části. Součástí vstupu je vždy hlavní vertikální komunikace, ze které jsou vedeny koridory napříč budovou. Materiální zpracování hmoty je deﬁnováno jejím formováním. Masivní betonová konstrukce opláštění s lineární strukturou a tmavou barvou odkazuje na břidličné podloží ostrova. Zelená střecha je pak symbolem vystoupnutí zemského pláště. Vnitřnímu prostředí dominují lehké materiály evokující vložení lidských procesů do přírodního prostředí. Jeskyně, která je spojujícím prvkem s ostrovem, je dlážděna břidlicí přecházející v nezpevněný travnatý porost směrem ven z objektu.

Výhled z jeskyně

Severní pohled

Východní pohled

Jižní pohled

Západní pohled

Jižní pohled

Východní pohled

Kostel

Refektář

Dormitář

Klášter pro trapisty Veronika Kolovecká | ATBS

Právě voda mne inspirovala v návrhu kláštera na vodě. Cokoli pozře, už nemusí nikdy vrátit. Co však pokaždé zbyde, jsou vlnky. Kruhové vlkny, které se s plynoucím časem rozpínají, až jsou sotva viditelné.

Můj kruh se nachází v severo - východní části ostrova. Částečně kvůli rušné silnici na protějším břehu, částečně kvůli troskám bývalého středověkého kláštera sv. Jana Křtitele, které jsem chtěla ponechat neporušené a mít k nim uctivý odstup. Prostor mezi těmito dvěma objekty tvoří takzvanou Rajskou zahradu, která je veřejnosti nepřístupná. Samotná klášterní budova je (kvůli hrozícím povodním) o jedno podlaží vyzdvižena na sloupy. Tím vzniká v přízemí volný prostor a nabízí se zajímavý výhled mezi sloupy a kmeny stromů, které tak trochu splývají. Klášter se dotýká země ve dvou bodech (pokud zanedbáme sloupy). Jedním je buňka se schody a výtahem, druhým pak tubus s točitým schodištěm, který prochází celou stavbou, kterou drží pohromadě a tvoří tak jedinou vertikalitu v celé budově. Druhé nadzemní podlaží (4700 mm) už obsahuje veškeré místnosti a vybavení potřebné k řeholnímu životu. K náboženským aktivitám je zde kostel s přilehlou sakristií a kaplí, a dále kapitulní síň, sloužící ke shromažďování mnichů. Na stejném patře se nachází knihovna s učebnou, pro vzdělávání a odpočinková hovorna.

Pro práci slouží společná pracovní místnost, prádelna,kuchyně se sousedící jídelnou a lavatoriem, nebo dílna. Všechny místnosti jsou radiálně uspořádané. Do některých nevedou dveře, nýbrž jen průřez ve zdi, což umožňuje pohled do krajiny už z chodby. Okolo výše zmíněného tubusu se ovíjejí tři prvky. Tím prvním je mezera, kterou proudí sluneční paprsky do (jinak temného) přízemí; druhým je venkovní chodba (2000 mm) se zábradlím; a třetí prvek tvoří chodba vnitřní (3000 mm), která je kryta prosklenou stěnou a vytápěna. Tyto chodby, neboli ambity, se témř totožně opakují i ve třetím podlaží, pouze s větším průměrem. Třetí podlaží v sobě skrývá už jen cely mnichů (kromě kostela, který je jako jediný převýšený a zasahuje plně i do tohoto patra). Pokoje jsou opět radiálně uspořádané s jednoduchou dispozicí nábytku. Jednotlivé místnosti se k sobě chovají zrcadlově. U jedné strany postel a stůl, u druhé pak velkorysá skříň s navazující stěnou se dvěmi zahloubenými knihovnami a se vstupem do koupelny. Každá cela má svou vlastní koupelnu.

5 4

3 8

9 1 14 10

12 11

1.NP

2.NP

3.NP

4.NP

13m

17 15

Pokoj 2.6m

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17

kostel sakristie kaple kapitula dílna učebna hovorna pracovna prádelna kuchyně jídelna knihovna vnitřní ambit vnější ambit cela ložnice koupelna

Cela

Ambit

SITUACE

50m

Å&#x2DC;ez

10m

Klášter pro mnišský řád benediktinů Eliška Kořínková | ATBS

Hlavním konceptem mého návrhu klášterní budovy je prvek kostela, který spojuje veřejnost a samotné mnichy. Zároveň je ale hmota kostela použita k oddělení prostorů pro veřejnost a soukromého mnišského ambitu. Celý komplex si klade za úkol souznění s unikátním místem na kterém je navržen. Zároveň ale poskytnutí potřebných prostorů k životu mnichů a dalších zajímavých míst pro jeho zpestření a zpříjemnění, určitou variabilitu, svobodu pohybu a toku myšlenek.

Objekt je navržen jako dvoupodlažní budova s převýšenou hmotou kostela, která vytváří dvě nádvoří. Veřejné nádvoří se svou severní stranou otevírá ostrovu a jsou kolem něj rozmístěny všechny veřejné prostory kláštera. Z veřejného nádvoří rovněž můžeme vstoupit do kostela. Jeho interiéry jsou velmi strohé a jednoduché a taktéž i jeho vybavení. Západní průčelí kostela je artikulováno velkým oknem směřujícím ke skalnatému břehu Vltavy. Výhled na skály zároveň tvoří jedinou dekoraci měnící se s denní dobou a ročním obdobím. V přízemí soukromé části se nachází veškeré technické zázemí a také všechny prostory které slouží pro společné aktivity mnichů. Společná místnost se nachází v jednom rohu křížové chodby navržené do tvaru U. Je to prostor spojujícím všechna místa v prostorách ambitu. Již zmíněná křížová chodba se rozkládá kolem druhého nádvoří, které zároveň vytváří rajský dvůr. V její jižní části se nachází společný refektář s výhledem na řeku a návazností na kuchyni a sklady. V západní části křížové chodby je vstup do kapitulní síně. Tato část chodby je zároveň převýšena a osvětlena oknem přesahujícím svou výškou dvě patra pro zvýraznění důležitosti kapitulní síně. Poslední část chodby vede k prostorám

knihovny a studovny a zároveň je zde soukromý vstup do kostela a sakristie. Všechna oka křížové chodby mají vyvýšené parapety tak, aby bylo možné se na ně posadit třeba při četbě. Klášterní kaple navazuje na sakristii a její podlaha je umístěna pod úrovní terénu, zároveň je osvětlena pouze zenitálně. Druhé nadzemní podlaží, které je vyzdviženo nad jižním a západním křídlem, je pak určeno výhradně jednotlivým mnišským celám. Díky tomuto vertikálnímu členění je docíleno klidné atmosféry v místech cel zároveň, pomocí převýšené části, i optického propojení obou podlaží. Samotné cely jsou minimální a velmi jednoduché. V každé cele se nachází vlastní koupelna, veškerý nábytek je umístěn v jedné nábytkové stěně. Místnost je osvětlena vysokým oknem s rozšířeným posezím parapetem.

Půdorys 1.NP 1 kostel 2 sakristie 3 kaple 4 společná místnost 5 toalety 6 kapitulní síň 7 sušárna 8 prádelna

9 10 11 12 13 14 15 16

sklad toalety sklad potravin sklad potravin kuchyň refektář knihivna a studovna rajský dvůr

17 18 19 20 21 22 23

toalety učebna kancelář zázemí fortny hovorna zádveří technická místnost

Půdorys 2.NP 1 mnišské cely 2 místnosti opata 3 technické zázemí

Půdorys mnišské cely 1 zádveří 2 úložné prostory 3 rozšířený parapet 4 koupelna

Benediktinský klášter Marek Kounovský | ATBS

Uzavřená klášterní společnost a život na ostrově by měla mít velkorysou možnost bydlení. Každodenní osobní život by měl mít svůj prostor. Dvoupodlažní byt s výhledem na Vltavu a přírodu je jejich odbytiště, pracovna a místo odpočinku.

Kostel přes celou svou šířku uzavírá klášter ze severu. Na druhé straně byty mnichů jsou otočeny podél směru vody a zároveň otvírají klášter z jihu. Klášter je orientován na straně odvrácené od města a jeho rušné silnice. Nachází se nedaleko ruin starého benediktinského kláštera z 10.století. Z původního kláštera zbylo jen půdorysné torzo. Nicméně si myslím, že zbytky starého kláštera by měly být zachovány v nedotčeném stavu. Klášterní společnost umožnuje mnichům žít v klášteře celý život, proto si myslím, že minimální prostory pro bydlení jsou nedostačujcí. Mnišská cela/byt má dvě podlaží propojený soukromím schodištěm. V dolní části bytu se nachází malá kuchyň ,pro malé každodenní aktivity, a obývací pokoj s výhledem na Vltavu a stromy zarostlý kopec. V horním patře se vyskytuje ložnice s pracovním stolem a koupelna. Celý byt je osvětlen přirozným světlem z východu velkým neotvíravým oknem. Ikdyž každodenních církevních aktivit je mnoho a mniši tolik času ve svých bytech netráví, rozhodl jsem si jim vytvořit velkorysé zázemí pro spánek, studium či práci. Veřejnost do kláštera smí a je zde jasně deﬁnováno, kde je část veřejná a kde klauzurní. Veškeré prostory sloužící

pro správný chod kláštera jsou v přízemí. Celé první patro a patra vyšší jsou již klauzurou. V každém sudém patře v části bydlící jsou po celé délce vestavěny knihovny a stoly podél oken.

11 1

3 9

1NP 1_kostel, 2_sakristie, 3_rajský dvůr, 4_ambit, 5_kancelář, 6_prádelna, 7_tech. místnost, 8_toaleta, 9_refektář, 10_kuchyně, 11_sklad, 12_byt

2 4 3

2NP 1_kostel, 2_sakristie, 3_učebny, 4_kapitulní síň, 5_knihovna, 6_byty

Byt mnichů obývací pokoj + kuchyně

Byt mnichů ložnice/pracovna + koupelna

0 Byt mnichů 1_obývací pokoj + KK, 2_ložnice, 3_koupelna

Pohled západní

Pohled východní

Pohled severní

Pohled jižní

Klášter na ostrově Marie Kudynová | ATZBP

Klášter vycházející jednak z benediktinské tradice a zároveň reagující na přírodní podmínky a okolní krajinu. Klášter jako pevnost proti vodě, zprostředkující kontakt s přírodou i Bohem. Je místem kontemplace a ztišení pro ty, kteří mají zájem o rozvoj svého duchovního života.

Místem návrhu je vltavský Ostrov svatého Kiliána u Davle. Na tomto ostrově stával již dříve jeden z nejstarších benediktinských klášterů v Čechách, klášter je ale již dávno zaniklý. Jeho dávná existence je však dokladem toho, že ostrov je ideálním místem pro klášter, zvláště těch řádů, které vyžadují uzavřenost a odloučení od běžného světského života. Ostrov totiž není nijak propojený s okolními břehy, a proto je obtížněji přístupný. Ze západní strany ostrova je výhled na Davli, z této strany je pravděpodobnější kontakt s veřejností, naproti tomu východní strana ostrova nabízí vyhlídku na skalnatý, zalesněný vrch. Na samotném ostrově se nachází hustý lesní porost, kromě oblasti ruin původního kláštera. Navrhuji klášter, který je jednopodlažní, úroveň podlahy je však od terénu zvednuta 1,5 metru, z důvodu ochrany proti povodním. Budova má půdorysný tvar čtverce, což vychází z tradičního rozvržení kláštera s čtvercovým ambitem a rajským dvorem uvnitř. Hlavní kostel je umístěn doprostřed tohoto čtverce a je s klášterem propojen venkovními chodbami. Menší kaple je umístěna na ose kostela, je však oddělena od zbylé hmoty kláštera a nachází se „na vodě“, uprostřed východního ramene Vltavy, čímž je umocněna její funkce oddělení

od pozemského světa a napojení na Boha a na přírodu. Budova je přístupná ze západní strany, je zde vchod do kostela pro veřejnost, vstup do části pro hosty i do uzavřené části pro mnichy. Z části pro hosty se na jihu dá vystoupit na terén ostrova a veřejnost tak má možnost prohlédnout si historické pozůstatky původního kláštera. Bez této jihozápadní části je zbytek kláštera určen pro mnichy. Mnišské cely jsou orientovány na východ, kde mají mimo jimé výhled na skály, v severní části jsou společné a shromažďovací prostory jako kapitulní síň, učebna, knihovna, a také je zde vstup na severní polovinu ostrova, do lesa, který by měl sloužit mnichům.

Půdorys 1.NP 1 vstupní nádvoří 2 kostel 3 kaple 4 obchod 5 vrátnice 6 pokoje hostů 7 hovorna 8 jídelna pro hosty 9 kuchyně 10 refektář 11 pokoj opata

100m

12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22

cely mnichů sakristie učebna kapitulní síň knihovna dílna technická místnost prádelna sklad kanceláře ambit

12 22

12 22 6

20m

Å&#x2DC;ezopohledy

Pohledy na fasรกdy

Půdorys mnišské cely 1 předsíň 2 koupelna + WC 3 ložnice 4 pracovní prostor

Interier cely

Interier kostela

Ambit

Vizualizace exterieru

Klášter Ostrov Klára Mačková | ATVZ

Návrh vychází z každodenního života v klášteře, který se skládá z osobní modlitby, slavení liturgie, života ve společenství, práce a duchovního vedení věřících. Tyto aspekty reprezentují jednotlivé objemy hmot. Jejich spajtost symbolizuje prolínání světů duchovního a světského.

Nový cisterciácký klášter je umístěn na severní straně ostrova sv. Kiliána jako protiklad k ruinám bývalého kláštera – „prach jsi a v prach se obrátíš“ (Gn 3;12). Zároveň se nachází blíže lidem, za které se mniši modlí. Objekt tvoří čtyři hmoty, deﬁnované odlišnými formami života v klášteře. Ve své cele se mnich soustředí na osobní modlitbu v tichu a samotě. Proto je tento objem orientován do středu a každá cela prosvětlena pouze atriem, bez kontaktu s okolním světem. Během dne mniši tráví společný čas nejen při práci, ale i u jídla a rekreace. Druhý objem je proto otevřený do svého okolí. Jeho západní část orientovaná k frekventované silnici je určena pro výrobu drobné užité keramiky a východní část, orientovaná do klidné části s výhledem na skály, slouží pro společný život komunity.

vá celý klášter menší a přívětivější měřítko.

Každodenní koloběh miniši prokládají společnými modlitbami a bohoslužbami v kostele, který je pro kláštery typický chórovými lavicemi. Význam třetího objemu akcentuje i jeho trojnásobná výška, oproti ostatním jednopodlažním hmotám.

Území ostrova se nachází v záplavové oblasti. Výškový rozdíl mezi hladinou řeky a nejvyšším bodem terénu je cca 1m. Klášter je proto umístěn o 0,3 m výše, než je nejvyšší bod. V případě stoleté povodně se nepřepokládá celkové zaplavení ostrova a jako pojistné opatření bude užito bednění otvorů užívané např. při pravidelných záplavách v Benátkách. Částečná energetická soběstačnost a ekologická šetrnost je zajištěna sběrem dešťové vody ze střech a její následné užití pro splachování. K vytápění mají sloužit tepelná čerpadla.

Poslední, čtvrtá část, je určena pro všechny lidi, kteří přijedou strávit čas s mnichy, nebo jen s vlastními myšlenkami. Proto je princip pokojů totožný s celami. Jednotlivé objemy jsou proti sobě posunuty, čímž je vytvořen vstupní předprostor a zahrada mnichů. Zároveň dostá-

Dominantou každého funkčního bloku je dvoupodlažní nebo převýšený prostor vypovídající o významnosti místa v rámci dílčí části. V klauzurní části s celami je to dvoupodlažní knihovna, v komunitní části je to kapitulní síň a v domě pro hosty centrální společenský prostor. Na stěny je z vnitřní i vnější strany použita hrubozrnná břízolitová omítka v kombinaci s betonovými podlahami. Útulnost dodává všudypřítomné dubové dřevo jak na rámech oken, tak na nábytku. Klášter není od zbytku ostrova provozně oddělen, čímž je vyjádřena pohostinnost a otevřenost mnichů.

2 3

Půdorys 1.NP 1 individuální klauzurní část 2 společná klauzurní část 3 výroba keramiky 4 kostel 5 dům pro hosty

50m

Klášter – společná klauzurní část 01 vstupní hala 02 hovorna 03 kancelář opata 04 kapitulní síň 05 refektář 06 sakristie

Klášter – výroba 07 08 09 10 11 12

Technická místnost Prádelna Rekreační místnost Terasa a zahrada Kuchyně Sklad a úklid

13 14 15 16 17 18 19

sklad materiálu sklad výrobků expedice vypalování vysychání keramická dílna kancelář

Klášter – individuální klauzurní část 20 pohotovostní cela 21 cela mnicha 22 nemocniční cela 23 cela opata 24 posilovna 25 hudební a výtvarný pokoj 26 noviciát 27 kaple 28 knihovna 29 rajský dvůr

Dům pro hosty

Kostel 30

kostel

31 32 33

vstupní hala společný prostor pokoj pro hosty

10m

Pohled západní

Pohled jižní

Pohled východní

Pohled severnĂ

Cela mnicha 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11

bezzárubňové dveře, dýha dub (vysoké ke stropu) postel, masiv dub stůl, masiv dub židle, ohýbaný dub šatní skříně a knihovna, masiv dub venkovní atrium, tráva okno s bezrámovým zasklením, otíravé, dub posuvné dveře se zapuštěným otvíráním umyvadlová mísa umístěná na dubové masivní desce keramická záchodová mísa sprchový kout krytý zástěnou, bez vaničky (bezbariérový)

06 05

0,2

Kostel

Refektรกล

Dům pro hosty (centrální prostor)

Knihovna

Klášter pro cisterciáky Vojtěch Nejeschleba | ATBS

Klášter je navržen jako místo oddělené od ruchu na okolních březích a na ostrově, rovněž však ale propojený s řekou. Hmota kostela stoupá směrem ke skalám na protějším břehu.

Koncept kláštera je nesen dvěma myšlenkami. Propojení místa s řekou a pohyb stoupání do kostela. Samotný tvar kláštera je navržen tak, aby byl oddělený od okolního ruchu na přiléhajících březích řeky i na ostrově. Na západním břehu řeky se nachází rušná komunikace a i na ostrově se pohybují lidé přijíždějící na lodích. Mniši mají možnost pohybovat se na celém ostrově, ale hlavní venkovní prostor - rajský dvůr - patří pouze jim. Rajský dvůr má celou jednu stranu čtverce otevřenou do řeky, terén je však vyvýšen a odstupňován schody. Kolem rajského dvora má klášter svá tři křídla. Severnímu křídlu dominuje stoupající hmota kostela. Pod kostelem se nachází sakristie, odkud mají mniši přístup do kostela. Vchod do kláštera je umístěn do rohu při styku severního a východního křídla. Lidé zde vystoupají po schodech a ocitnou se na malém vyvýšeném nádvoří. Odtud lze pokračovat rovně do kostela nebo se otočit a vstoupit do klášterního obchodu s vrátnicí - fortnou. Mniši vstupují do kostela po schodech ze sakristie a objeví se tak v polovině prostoru kostela. Schody mnichů tak pomyslně oddělují kostel na část pro lid a chór pro mnichy.

Ve východním křídle je umístěn refektář, kychyně, knihovna a další provozní prostory pro život mnichů. Celé jižní křídlo je obsazeno celami pro mnichy a u řeky je uzavřeno kaplí. Všechny místnosti v klášteře jsou propojeny pomocí ambitu kolem rajského dvora s velkými okny propojující interiér s exteriérem kláštera. Příčka kolem ambitu je dřevněná s výklenky, ve kterých se mniši mohou posadit a meditovat s výhledem do rajského dvora a skály nad řekou.

50m

2 Půdorys 1.PP 1 ambit 2 krypta 3 sakristie 4 hygienické zázemí 5 kapitulní síň 6 zkušebna 7 hovorna 8 technická místnost

9 10 11 12 13 14 15 16 24

dílna prádelna hygienické zázemí refektář kuchyně sklad hygienické zázemí kaple rajský dvůr

10m

2 Půdorys 2.NP 1 ambit 16 kaple 17 kostel 18 hygienické zázemí 19 obchod + vrátnice 20 pokoje pro hosty 21 hygienické zázemí 22 knihovna, studovna 23 kanceláře

10m

Pohled východní

10m

Pohled jižní

Pohled západní

10m

Pohled severní

10m

Klášterní kostel

Kostel má klasické cisteriácké rozvržení. V části besprostředně u vstupu sedí lid, následuje oddělení pomocí výstupu schodů ze sacristie, chórová část kde mniši sedí proti sobě během každedenních modliteb a prostor uzavírá místo pro svatostánek.

Osvětlení kostela nepropojuje vnitřní prostor zcela s exteriérem. Úzké průhledy na stěně u ultáře prozrazují velikost a krásu přiléhajících skal za řekou, ale neposkytují na ně přímý výhled. Okna dále pokračují i na střeše, kdy do kostela vpouští tlumené světlo, jež se během dne pomalu mění.

Ambit

Ambit kolem rájské zahrady je propojen s esteriérem pomocí velkých oknen. Mniši se mohou posadit do výklenků ve dřevěné příčce a pozorovat rajskou zahradu i zevnitř.

Klášter sv. Kiliána Monika Pečená | ATBS

Koncept:

private

public

Kontext a urbanistické řešení Celý projekt je založen na principu “proužků” nebo-li průhledů, které spojují dva zcela odlišné světy. A to břeh, kde se nachází rušná silnice s břehem skalnatě-klidným na opačné straně. Má typický čtvercový tvar, který je o 90 stupňů natočen. Klášter je umístěn na pomyslně-osovém středu celého ostrova a jehož špičky ukazují do všech směrů v okolí (vtahují je do srdce kláštera - rajského dvora). Hmotové řešení Celkově je objekt složen z pěti částí. Dvě krajní se špičkami v čele, uzavírají objekt. Ze severní strany kaplička, která není přístupná veřejnosti, ze strany jižní kostel, který je přístupný jak veřejnosti, tak samotným mnichům. Zbylé tři, propojené části jsou v prvním patře děleny do veřejné časti (s obchodem, fortnou, knihovnou..), a do soukromé části pro mnichy (jako je kapitulní síň, hovorna, kuchyně..). Ve druhém patře se nad kuchyní nachází jídelna s dílnou, v největší části cely mnichů/opatů a v neposlední řadě část s pokoji pro hosty a druhým patrem knihovny. Veřejná část od soukromé je oddělena zcela přirozeně, aniž by se zde musela nacházet brána. Je v jednom z průhledů vytvořena říčka, která slouží jako příjezdová cesta do kláštera, uprostřed se nachází molo, ze kterého je umožněn přístup do obou částí kláštera. Jak se chová k okolí K okolí je klášter (do určité míry) zcela otevřen, muselo se zachovat sou-

kromí mnichů. Průhledy nám však umožňují, aby i soukromá část se stala alespoň vizuálně přístupnou. Na straně veřejnosti kromě části kláštera s kostelem se nachází i ruiny bývalého kláštera, které návštěvníci mohou navštěvovat, jako i zbytek této části ostrova. Druhá část ostrova slouží zcela jen mnichům a jejich duševnímu rozjímání. Co dům nabízí Klášter mnichům nabízí duševní klid a místa pro uspořádávaní myšlenek. Kromě funkčních věcí nabízí i neuvěřitelně krásná místa s výhledy na krajinu a tekoucí řeku. Veřejnosti? poznání úplně jiného světa, který se zde žil, a znovu začíná žít. Materiály U objektu byly zvoleny hlavní tři materiály. Exteriér je zhotoven z černých cihel, které domu dávají jasný řád a podporují jeho velikost. Interiér je tvořen z čistého betonu, a je doplněn o nábytek z dubového dřeva, který v něm krásně vyniká. V oknech je vytvořena jakási “hra” s cihlami, které jsou vyskládány před okny na více odhalených částech kláštera, a tvoří tak krásnou světelnou hru uvnitř - z venku podporují tajemno celého ostrova. Kapacity Klášter je tvořen pro dvacet mnichů (včetně opatů) + dvanáct hostů. Každý mnich má svoji celu se zázemím o velikosti 3x7,3m. Cely se vzájemně kříží, a vzniká tak o trochu prostoru navíc. Cely opatů jsou o něco větší a nachází se ve špičkách prostřední části.

80m

13 14

4 6

2 1

Půdorys 1.NP 1 kostel 2 sakristie 3 fortna 4 obchod 5 sklad 6 wc 7 knihovna/studovna 8 rajská zahrada

Pohled jižní

9 10 11 12 13 14 15 16

kapitulní síň hovorna učebna sklad zázemi kuchyně sklad kuchyně kaple

30m

1 2

7 5 6

Půdorys 2.NP 1 refektář 2 dílny 3 cely mnichů 4 cely opatů 5 wc 6 pokoje pro hosty 7 knihovna/studovna

Pohled západní

Perspektivní řez

30m

1 4

Půdorys cely 1 vstupní prostor 2 spací prostor 3 pracovní prostor 4 koupelna

Klášter pro trapisty Kristýna Šedivá | ATZBP

Koncept: Konceptem tohoto kláštera je dvojí ambit, tedy ambit vnější, který je tvořen sloupovou arkádou, a ambit vnitřní, který je součástí budovy kláštera a vytváří polopobytový prostor pro mnichy. Dvojí ambit odděluje život mnichů od okolního ruchu

Budova kláštera byla navržena pro trapistický mužský řád mnichů. Trapisté jsou známi svými přísnými pravidly a denním režimem, proto jsem zvolila koncept, který co nejvíce odděluje okolní vlivy veřejnosti od života v klášteře. Díky situování budovy kláštera nad hladinu Vltavy, slouží část vnějšího ambitu jako molo a tím zprostředkovává jednoduchý přístup z okolího světa do kláštera. V této části kláštera jsou zároveň situovány všechny cely pro mnichy, kteří v kláštere trvale přebývají. Jde jak o zážitek, života nad vodou, tak i zároveň o východní stranu ostrova, jakožto nejklidnější a nejvíce straněnou od hluku Davle. Typický rajský dvůr v klášteře chybí, z důvodu, že samotný ráj se objevuje na pustém ostrově sv. Kiliána a zdroj vody je všude okolo v zástupu Vltavy. Tento fakt umožnil klášter plošně zmenšit, aby zásah do okolní nedotčené krajiny byl co nejmenší a příroda na ostrově mohla dál růst na většině své dosavadní plochy. Fasády kláštera jsou řešeny zasazenými obdelníkovými okny se skleněným zábradlím, aby zásah do čisté fasády byl co nejmenší. Kontrastem k čisté fasádě jsou občasné vyřezy do vnějšího ambitu, které tvo-

ří prosklený průhled. Jde o přiblížení ostrova, jakožto rajského dvora až do samotného jádra kláštera. Tyto průhledy umožňují vnímat ostrov i na nekonečných cestách po klášteře, které mniši každý den absolvují. Krom všech tradičních místností, které mniši využívají, je klášter vybaven i místnostmi volnočasovými. Materiály interierů jsou laděny do neutrálních světlejších barev v kontrastu s černým dřevem, které je používáno na nábytek.

100m

9 6

5 1

8 5

5 3

Půdorys 1.NP 1 kostel 2 vstupní hala, obchod 3 prádelna, sušárna 4 cely 5 sklady, technické místnosti 6 sakristie 7 kaple 8 tělocvična 9 zvonice 10 hovorna

2 5

10m

Půdorys 2.NP 1 cely 2 dílny 3 sklady,technické místnosti 4 kuchyně 5 refektář 6 kapitulní síň 7 volnočasová místnost

10m

Řez sever_jih

3 4

4 3

Půdorys 3.NP 1 cely 2 knihovna/studovna 3 dílna 4 sklady,technické místnosti 5 terasa

10m

Řez západ_východ

Pohled západ

Pohled východ

Pohled jih

Pohled sever

Cely fungují na zrcadlovém principu. Každá cela má svou vlastní koupelnu, která je umístěna hned na jejím začátku, oltář pro vlastní spojení s bohem a místo na odpočinek. Všechny cely v klášteře mají stejné rozměry a jejich materiálové řešení se odvíjí od materiálu použitých v celé budově kláštera.

Prostor kostela je jednoduše řešený za pomoci dřevěného sezení, betonového oltáře a nástěnného kříže též z betonu, který hraje v kontrastu s bíle omítnutou zdí. Kostel má na severní straně 4 velká okna, která se táhnou přes celou stěnu kostela a otevírají tak pohled do rajského dvora. Jde o pokus spojení země a nebe. S tímto prvkem částečně pracuje i strop, který je prosklený na třech místech a hází paprsky světel na oltář.

0,4

Cela pro mnicha poskytuje pro něj vše potřebné, avšak v přiměřené, možná až minimální formě. Ke každé cele přiléhá samostatná koupelna. Prostor cely poskytuje malé zákoutí pro mnicha s postelí, malým stolkem a židlí.

V příčce, která odděluje cely a ambit, jsou mezi dveřmi jednotlivých cel malé výklenky, ve kterých se mnich může posadit s výhledem do rajského dvora.

Klášter na ostrově Vendula Stehlíková | ATZBP

Ostrov u města Davle, na řece Vltavě je tichým, ale velmi svérázným místem. Sama příroda byla velkou výzvou, ať už kvůli její kráse a svébytnosti na ostrově, tak i v jeho okolí. Voda tekoucí kolem byla i jedním z velkých ukazatelů pro tvar mé budovy. Z hlediska funkčního bylo potřeba chránit klášter před každoročními záplavami, které dosahují nad úroveň ostrova. Přízemí je tak nadzvednuto nad hladinu stoleté vody. Řeka rozdělená ostrovem na dvě ramena pak vedla k myšlence dvou lodí, které jsou navzájem rovnoběžné a ukrývají vše potřebné pro chod budovy. Jako klín je do západní lodi vsazen klášter s půlkruhovým východním zakončením. Je přístupný veřejnosti a tedy nejvíce dominantní při příjezdu na ostrov. Jeho zadní prosklená část vytváří, díky použití luxferů, světelný dekor v interiéru, pomocí slunečních paprsků. Každou hodinu se tak pro návštěvníka naskytuje jiná atmosféra. Zbytek je ponechán velice čístý v kontrastu s dřevěným dekorovaným nábytkem. Dvě podélné lodě jsou spojeny dvěmi přízemními hmotami, které vycházejí od orientace kostela a přebírájí myšlenku společného soužití a kontemplace.

Najdeme v nich tedy studovnu, kapitulní síň a refektář. Tato celistvá hmota je doplněna ještě zvonicí navazující na osu západní lodě a vytvářející symbol zakončení, který svolává mnichy k modlitbě. Na druhé straně, v srdci ostrova se nachází sloupoví, které vytváří kotevní prostor kontemplace. Umocňuje tak duchovní význam ostrova. Cisterciácký kláštěr je umístěn v severní části ostrova na místě, kde v současnosti nejsou natolik vzrostlé stromy. Jeho vchod na ostrov je nasměrován do březového háje se staršími a vzrostlými stromy a dále pak na pozůstatky starého kláštera na jižní části. Mnich tedy pomocí cesty podél okraje ostrova dojde vždy do kláštera, ať už do sutin starého, který jej spojuje s jeho předchůdci, tak i do nového, který mu umožňuje sloužit Bohu v přítomnosti.

10m

50m

Situace

40m

Pohled západní

Pohled severní

Řezopohled severní

10m

Pohled jižní

Řezopohled jižní

1NP

12 11

9 2

4 6

4 kostel 1 sakristie 2 toalety hosté 3 9

administrativa 4 kaple 5 kapitulní síň 6 studovna 7

knihovna 8 toalety 9 společenská místnost 10 jídelna hosté 11 jídelna mnichu 12 kuchyně 13

10m

technická místnost 14

2NP

3 7

1 2 3 4 5 6 7

zázemí kapela cela hostů cela mnichů setkání s opatem cela opata knihovna prádelna

10m

3NP

10m

zázemí kaple cela hostů cela mnichů setkání s opatem cela opata knihovna prádelna

1 2 3 4 5 6 7

Půdorys cely

okenní otvor s otevíravou částí

postel

prostor pro práci a čtení

noční stolek

bezprahový sprchový kout

knihovna koupelna

šatní skříň

přístupová chodba

prosklená stěna ven

0,2m

Pohled na celu mnicha

Pohled do ambitu

Pohled na prostor kostela

Klášter Stětí sv. Jana Křtitele Pavel Struhař | ATSS

Koncept: #PONTON#KLASTERNAVODE#POVODNE #PANENNSKYOSTROV#VODNIKANAL#ROZDELENI #CISTERCIACI#PROFILIT#JEDNODUCHAHMOTA #KLIDVSHLUK

Jako řád jsem si vybral Cisterciáky. Při exkurzi v cisterciáckém klášteře v Heiligenkreuz mě zaujala otevřenost řádu a jejich spolupráce s veřejností. Jeden s hlavních problémů při návrhu jsou celkem časté záplavy ostrova. Rozhodl jsem se tedy pro to, že klášter umístím na ponton, ten pak reaguje na změnu vodní hladiny a není tak povodněmi ohrožen. Zároveň se pak vyhýbám složitějšímu zakládání na samotném ostrově. Objekt jsem umístil do pravého průplavu kolem ostrova. Využívám tak samotný ostrov jako clonu, jak zvukovou, tak částečně pohledovou. Samotný ostrov nechávám takovým, jaký je. Jediný zásah je vodní kanál, který rozděluje ostrov na část veřejnou, kde jsou pozůstatky původního klášteru a vstup do současného, a část určenou pouze pro členy řádu. Jakým si mostem mezi těmito částmi je pak právě navrhovaný dům. Samotný objekt je pak navržen jako jednoduchá obdélníková hmota. Celý dům je jednopodlažní, jedinou dominantou je pak kostel se zvonicí. Jednotlivé dvorky pomáhají prosvětlit interiér, zároveň nabídnou místo k relaxaci. Dispozičně je klášter rozdělen na dvě hlavní části. Část veřejná s hlavním vstupem a funkcemi určené pro spolupráci řádu a veřejnosti, jako promítací a společenská místnost, ubytování hos-

tů, dílny atd. Dále je pak v této části umístěn přístav. Část pro řád má v celku klasické uspořádání kláštera. V části za vstupem jsou umístěny hovorny a kanceláře, na ně pak navazuje ambit. Kolem ambitu jsou rozmístěné důležité místnosti, jako presbytář, knihovna, kapitulní síň atd. Dále pak navazují samotné cely, společenské místnosti a tech. zázemí. Pivovar jsem se rozhodl umístit na loď. Využívám tak splavnost Vltavy. Tento záměr pak umožní větší expanzi řádu a jeho spolupráci s veřejností. Konstrukčně je objekt řešen jako dřevostavba, skelet s modulem 3x3 metry na betonovém pontonu. Fasáda je tvořena ze skleněného proﬁlitu, má se v ní tak odrážet okolí, zároveň umožní propouštět do interiéru tlumené světlo. Proﬁlit je zároveň využíván na sluneční clony u okenních otvorů. Fasáda se pak může celá uzavřít a působit jednotně. Jedinou výjimkou je fasáda kostela, která je obložená dřevem. Střecha je navržena jako extenzivní zelená. V interiéru je dominantní prvek dřevo, a to hlavně konstrukce stěn z CLT panelů a akustické dřevěné stropy. Podlahy jsou z litého teraca.

Situace 10

50m

Řez

20 22

21 24 18 15

23 14

Půdorys 1.NP 1 vstupní hala 2 recepce s kanceláří 3 ubytování pro hosty 4 dílny 5 promítací místnost 6 kuchyně

7 8 9 10 11 12

společenská místnost pivovarská loď kostel skaristie kapitulní síň kaple

13 14 15 16 17 18

kanceláře. hovorny kancelář opata knihovna rajský dvůr presbitář kuchyň

19 20 21 22 23 24

byt opata prádelna společenská místnost posilovna cely vstup do tech. zázemí

10m

6 9

Axonometrický pohled JZ

10m

Axonometrický pohled SV

InteriĂŠr kostela a pohled do zvonice

Knihovna a ambit

Cela 1 koupelna 2 pokoj 3 zatahovacĂ clony

Klášter pro cisterciáky Matylda-Kateřina Topinková | ATOS

Ostrov jako takový dokáže člověka při-

důležitých historických ruin a zbytků

vést do klidu a kontemplativního stavu,

původního kláštera. Volím si řád cis-

proto celý ostrov vnímám jako rajskou

terciáků, protože mi to připadá v dneš-

zahradu.

ní době jako ideální střední cesta ve smyslu spojení mnišské praxe a kontaktu

V mém konceptu polovinu ostrova uza-

s veřejností.

vírám pro potřeby samotných mnichů, polovinu ponechávám veřejnosti včetně

Ostrov sv. Kiliána považuji za rajskou zahradu a již v tuto chvíli je úžasným místem pro kontemplaci s klidnou energií a velmi silným geniem loci, který z nemalé částí utvářejí ruiny v jižní části ostrova. Uvažovala jsem tak, že chci částečně ostrov nadále ponechat přístupný, abych veřejnost nepřipravila o tak nezapomenutelné místo. Ostrov dělím dlouhou zdí vinoucí se pod korunami stromů ve tvaru organické křivky na dvě části, soukromou, která slouží pouze mnichům a na veřejnou část, kde ponechávám ruiny bývalého kláštera. Pocitově nejpříjemnější je pro mě severní polovina ostrova a tu právě uzavírám pro potřeby praktikujících mnichů. Samotný tvar křivky opisuje místa, která chci ponechat veřejnosti a které chci naopak uzavřít v soukromou rajskou zahradu. Zároveň tvarem křivky reﬂektuji limity a přednosti lokality a tím se uzavírá vůči hlučnému levému břehu a naopak se velkoryse otvírá k východu do vysokých skal. Celým komplexem se snažím, co nejvíce vyhýbat stávajícím stromům a nabídnout mnichům volné kontemplativní pohledy do přírody. Dělící prvek organické zdi je jakousi citací k ambitu, který jsem rozvinula

do dlouhé převýšené chodby vyústěné na vodu. Na jedné straně ústí do kaple, na druhé do částečně krytého zálivu pro lodě mnichů. Na převýšenou chodbu jsou zavěšeny buňky ve výšce jednoho metru nad terénem kvůli kolísání vody a záplavám. Celý klášter je patrový s převýšeným kostelem, chodbou a kaplí, bude se tedy ztrácet pod korunami stávávajících vzrostlých stromů a působit nenásilně vůči panenské přírodě ostrova. Se záměrem stát se organickou součástí ostrova a krajiny. Severní část komplexu se skládá z dvaceti soukromých cel pro každého mnicha a jižní pak z neobytných místností. Uprostřed se nachází kostel, do kterého se chodí přes exteriér schodišti ústícími z chodby, umístěnými průměrně po dvaceti metrech. Mezi každou buňkou jsou umístěny prosklené plochy, v některých místech pouze průhledové v některých otvírací a se schodišti. Hlavní dělící zeď má fasádu z dlouhých úzkých oken (s vysokým nadpražím) rozmístěným v pravidelném rytmu, který může rytmizovat, zpestřovat a dopomáhat ke každodenní dlouhé chůzi ambitem. Mohl by rytmizovat odříkávaní modliteb. Celý koncept jsem navrhovala s důrazem na organické začlenění kláštera do krajiny a skloubení života mnichů a možnosti kontaktu s veřejností.

100m

3 2

1 5 6

Půdorys 1.PP

1 2 3 4 5

kostel sakristie cely mnichů ambit fortna, kanceláře, hovorna, WC

4 8

9 10 11

6 7 8 9 10

prádelna, technická místnost refektář kuchyně kapitulní síň knihovna

11 kaple 3

15m

Pohled západní

Pohled východní

1 4 2

Půdorys cely

1 2 3 4 5 6

cela předsíň koupelna malý balkón ambit táhla

Řez celou

2 6

Klášter na ostrově Barbora Turková | ATBS

Hlavní podstatou domu je jeho dvojí charakter. Zvenku stavba působí stroze, až nepřístupně. Má odrazovat lidi od vstupu dovnitř. Když ale vejdeme, otevře se před námi rozlehlý dvůr plný křivek a zákoutí. Ten má spolu s ambitem sloužit k příjemnému pobytu mnichů a jejich hostů. Snaží se jim vytvořit soukromější prostor, než jaký dokáže nabídnout klasický obdélníkový dvůr s nádvořím, který bývá u historických klášterů.

Umístění a okolí Klášter se nachází na ostrově sv. Kiliána na řece Vltavě. Konkrétně na 81. říčním kilometru v obci Davle. Ostrov má podlouhlý tvar v severojižním směru. Na jihu ostrova jsou dochované ruiny původního kamenného kláštera ze 12. století. Samotná budova kláštera stojí ve střední části ostrova, která je nejhustěji zalesněná. Hustý porost má chránit klášter od zvědavých pohledů kolemjdoucích ze břehu a zároveň poskytovat stín a soukromí. Naopak v jižní části stojí malá kaple sloužící pro individuální potřeby mnichů. Není součástí celého objektu, aby mnich, trávící celé dny v komunitě, měl čas i jen sám pro sebe. Program Všechny místnosti jsou soustředěny okolo rozlehlého rajského dvora, který je lemován ambitem. Hlavní vstup se nachází v severní části budovy a navazuje na něj fortna a ochod. Další vstup je i na jihu a navazuje na něj refektář pro mnichy a pro hosty s potřebným zázemím. Východní část kláštera má duchovní charakter. Najdeme zde kostel se sakristií, kapitulní místnost, učebnu, studovnu, kanceláře a sekretariát. Je to i z toho důvodu, že východní břeh Vltavy je klidnější, jelikož Davle a

hlavní silnice se nachází na břehu západním. Na západě najdeme cely pro mnichy. Každý mnich má vlastní, a proto jsou její rozměry minimální. V každé cele je ale zároveň malá koupelna. Severní část slouží kromě vstupu i pro technické zázemí, jako je prádelna a technická místnost. Na druhé straně jsou pak pokoje pro hosty a společenská místnost. Ambit vede okolo celého dvora a je z něj přístup do všech místností. V jeho rozšířených částech se nachází police s knihami a místa ke čtení a scházení se. Na několika místech ambit vybíhá do exteriéru a je chráněn konzolou střechy. Konstrukce a materiály Klášter se nachází v záplavovém území, a proto je celý vyvýšen na soklu o 60 cm. Ten je z betonu a vnější povrch je obložen přírodním kamenem, stejně jako středověké ruiny. Samotná budova je potom dřevostavba z CLT panelů. Ty jsou v interiéru ponechány holé a v exteriéru, kvůli izolačním vrstvám, obloženy dřevem. Střecha je plochá, porostlá zelení a místy přesahuje nad dvůr a vytváří kryté verandy. Podlaha je v celém klášteře z litého betonu, jako kontrast k dřevěným stěnám. Nábytek je také dřevěný. Interiér kostela je jako jediný celý z betonu.

Situace

50m

21 5

20 8

15 14

Půdorys 1.NP 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21

fortna společenská místnost pokoje pro hosty sekretariát kostel sakristie kanceláře učebna studovna + sklad knih kapitulní síň jídelna pro hosty sklad kuchyně refektář lavatorium cely mnichů prádelna technická místnost obchod hovorna knihovna

Perspektivní řez

10m

Pohled severnĂ

10m

Pohled východní

10m

4 2

3 1

Půdorys cely 1 2 3 4

vstupní prostor koupelna pracovní prostor spaní

Klášter a pivovar Dóra Varga | ATSS

Klášter navrhuji jako součást přírody, klidné místo schováno mezi stromy na ostrově sv. Kiliána. Konceptem návrhu je spojení každodenního života mnichů s klidnou procházkou na úrovni koruny stromů.

Klášter jsem rozdělila na pět částí. Na západní straně ostrova jsou umístěny veřejně přístupné objekty, jako je kostel, dům pro hosty a pivovar. Budovy na východní straně jsou už součástí přísné klausury. Tady se nachází hlavní budova kláštera v centru komplexu, a budova bydlení pro mnichy. Objekty jsou spojeny jednou centrální lávkou, která běží na úrovni druhého nadzemního podlaží a slouží jenom pro mnichy. Na druhé straně povrch ostrova je zcela veřejně přístupný. Ostrov jsem rozdělila mezi veřejnost a soukromí vertikálně. To je i důvod proč budovy klausury nemají přízemní podlaží. Vstup z terénu vede přes schodiště v atriu, nebo výtahem je přístup v domu pro hosty nebo přes pivovar. Budovy jsou složeny z kruhových železobetonových desek a z dřevěných krabic mezi nimi. Na fasádách dřevěné hranoly slouží jako stínící prvky, jako zábradlí a mezitím pomáhají vytvoření jednotného tvaru budov. Ve středu budov jsem vytvořila atria, kde volně roste vegetace. Atrium zabezpečí dostatek světla do centrální chodby a vtáhne přírodu do interiéru kláštera.

Nosnou konstrukci tvoří ocelový sloupový skelet s železobetonovými deskami. Lávky jsou zcela dřevěné. Jako materiál jsem použila převážně dřevo. Fasády jsou obloženy borovicovými palubkami, které se objeví i v interiérech na stěnách chodeb. Stínící hranoly jsou smrkové, stejně jako okna, dveře a lehké obvodové pláště v atriu. Nábytek v celách je už z kvalitnějšího dřeva, z dubu. Strop a stěny jsou omítnuty a barveny na bílo. Podlahy jsou puristicky řešeny cementovou stěrkou. Kostel je jediný objekt konstrukčně zcela železobetonový. Kontrast tvoří v interiéru dřevěná podlaha a nábytek. Na východní straně kostela je štít zcela zasklený. Skleněná fasáda přiblíží přírodu a přivádí světlo do prostoru.

2 3

1 2 3 4 5 6

50m

bydlení pro mnichy pivovar hlavní budova kláštera dům pro hosty kostel ruiny

10m

Západní pohled

Východní pohled

Plovoucí klášter Zoltán Veres | ATSS

Konceptem bylo vytvořit ve světě ‘perpetuum mobile‘ (řeka – tekoucí voda) místo, kde převládá klid a ticho (atrium – klidná voda) vhodný pro každodenný život zvoleného řádu trapistických mnichů, v duchu hesla „modli se a pracuj“.

Klášterní komplex pozůstává ze třech budov – neveřejný klášter, pivovar s ubytováním pro návštěvníky a kostel. Ostrov svatého Kiliána ohrožují povodně. Klášter - jako jediný objekt trvale obydlený – je proto umístěný na vodě. Hmota kostela včetně jeho obslužných prostor je odtržena a umístěna do srdce ostrova jednak z důvodu vyloučení veřejnosti z klausury, a za druhé zachování kompaktnosti plovoucího objektu. Přírozené světlo je přiváděno nepřímo pomocí světlíků. Objekt kláštera plave na řece a není přístupný pro veřejnost. S ostrovem je spojený pomocí lávky stojící na pontonech. Půdorysné řešení vychází z dispozice kláštera, která se při jejich stavbě uplatňovala již od středověku. Centrální prostor tvoří atrium s vodou, která má v kontrastu s řekou okolo klidnou hladinu, čím vytváří pokojnou atmosféru místa. Okolo atria obíhá chodba, která propojuje všechny ostatné prostory umístěné po obvodu budovy. Budova je tedy uzavřená do sebe a tvoří pro obyvatelé jakousi ochrannou schránku. Hmota kláštera zahrnuje i kapli, ve které mohou probíhat bohoslužby a adorace v případě nepřístupnosti kostela počas velkých povodní.

Cely jsou situované v druhém podlaží. Návrh počítá s dvaceti mnichy. Každá cela je identická, co se týče rozměrů a vybavení. Cely jsou orientované na východ-západ s výhledem buď na ostrov nebo na skálu oproti. Nakolik budova kláštera nedisponuje výtahem, v přízemí jsou na východní straně navržené dvě cely pro starší mnichy. Světlo do koupelen je přiváděno přes průsvitné sklo nad postelemi. Třetí objekt se nachází v severním koutu ostrova. Úplně na severu je pivovar s přístavem pro zásobování. Samozřejmě, mniši se mužou realizovat i pomocí fyzické práce, a to například v dílnách nebo v pivovaru. V tomto objektu mají k dispozici dvě prostorné mezonetové dílny. V jižní části budovy jsou prostory pro veřejnost s možností ubytováním až deset osob. Co se týče materiálů, tak na fasádě je kromě zasklených ploch patrné dřevěné obložení (olejovaný modřín) a beton bílý na kostel, šedý na ostatních objektech. V interiéru převládají dubové dřevo, beton a bílá omítka.

Krematorium Ďáblice - interiér Lukáš Rehberger | ATRN

cihly

beton

Navrhované objekty jsou částmi projektu nového krematoria v rámci Ďáblického hřbitova v Praze. Celé krematorium bylo navrženo na základě konceptu „Jiného světa“ – kontrastního prvku, který silným gestem reaguje na stávající urbanismus a atmosféru hřbitova. Estetika projektu odkazuje do dob předkřesťanských – k harmonické vznešenosti antických chrámů a sloupových síní. Výrazným prvkem je tektonika betonových sloupů a střechy doplněná cihlovými poli na fasádě.

dubové dřevo

Architektura návrhu je charakteristická svou masivností, výraznou jednoduchostí a strohostí, důrazem na kvalitu použitých materiálů a precizností v detailech. Z původní architektonické studie byly vybrány k rozpracování dvě konkrétní části - smuteční síň s přilehlým zázemím a objekt pro rozloučení nejbližších pozůstalých s nebožtíkem.

Nejbližší pozůstalí - pohledy 1-4

Nejbližší pozůstalí - pohledy 5-8

Nejbližší pozůstalí - půdorys

Detail obvodové stěny

Detail ostění okna

Detail styku parapetu a atiky

Detail styku obvodovĂŠ stÄ&#x203A;ny s podlahou

Pivovar Šlik v Jáchymově Tereza Čechová | DP

Koncept:

Návrh staví dům do městské památkové zóny. Dodržuje základní místní členění, zároveň ale vytváří i novou hodnotu. V souboru je kromě pivovaru také restaurace s malým hotelem a školící centrum pro sládky. Hmotové rozdělení těchto funkcí vzniká přirozeně provozem i reakcí na svažitý terén. Zároveň se i díky tomu dům více přibližuje měřítku okolních budov.

Jak tunel, tak i vstupy do školícího centra a restaurace jsou akcentovány. Vstupy, jako zlomy mezi dvěma světy, jsou zdůrazněny křivkou, která navádí k pohybu skrz.

Řešená proluka má významnou pozici z hlediska panoramatu města. Pivovar se svou funkcí k dominantám připojuje. Blízkost stříbrné nálezné štoly navádí k chápání piva jako nové, zlaté žíly. Vertikální řešení pivovaru je potom reakcí na důlní věže. Přidružené funkce se od vertikální osy pivovaru oddělují jako štoly od hlavní šachty. Klíčové je také ponechání volného přístupu k Nálezné štole. Vnitřní část štoly není přístupná, z exteriéru se jedná jen o prostý kamenný oblouk ve zdi. Přesto se genius loci zdá být v tomto případě natolik zásadní, že by místo mělo zůstat přístupným veřejným prostorem.

Budova pivovaru je řešena jako betonový skelet. Restaurace, hotel a školící centrum mají systém stěnový. Střechy jsou u těchto funkcí šikmé, nesené nosnými CLT panely. Fasádním materiálem je zejména beton. Jeho syrovost odkazuje k hutnosti a masivnosti opěrné zdi, která byla součástí tohoto místa po několik desítek let. Bednění z prken vytváří drobnější detail, čímž se dům víc blíží zdobným domům na náměstí. Horizontalita jejich kladení podtrhuje křivky portálů. V interiéru se dům směrem nahoru materiálově odlehčuje. Stejně jako v místních měšťanských domech je ve vyšších patrech výraznější užití dřeva. Výjimku z tohoto pravidla tvoří samotný pivovar, který svou industriálnější funkcí volá po přísnější konstrukci z betonu. Střechy všech objektů mají krytinu z černé břidlice, místní tradiční střešní krytiny.

Přístup ke štole je skrze dům školícího centra. Ten se v maximální možné míře obrací dovnitř, aby nepůsobil vůči štole rušivě.

Zároveň návrh cílí na zviditelnění pivovarnického řemesla a to jak z veřejného prostoru, tak z přilehlé restaurace a školícího centra.

Podélný řez

Půdorys 4.P 1 šatna W 2 šatna M 3 kancelář

Půdorys 3.P 1 vstup, expedice 2 lab 3 chmel, slad 4 šrotování 5 chlazení 6 varna

10m

2 7 8 10

4 6 5

Půdorys 2.P 1 sklad mláta 2 úklid 3 sanitace 4 chlazení 5 spilka 6 školící centrum

7 8 9 10

sklad WC schod. prostor hotel. pokoje

Půdorys 1.P 1 restaurace 2 hotel. pokoje 3 schod. prostor

1 2

10 7 4

9 17

Přízemí 1 servisní vchod 2 stáčení 3 ﬁltrace 4 dokvašení 5 mikropivovar 6 chlazení

7 8 9 10 11 12

vchod škol. cent. 13 zádveří 14 restaurace 15 bar 16 nápoje 17 výdej

varna příprava denní sklad denní místnost recepce

13 15

11 3

10 6 12

16 5 7

Suterén 1 techn. místnost 2 šatna W 3 šatna M 4 úklid 5 vstup wellness 6 šatna W

7 8 9 10 11 12

šatna M zchlazení sauna odpočinek pivní lázně sklad

13 suchý sklad 14 sklad chl. zboží 15 hrubá příprava

10m

Řez hotelem

Řez škol. centrem

Jihozápadní pohled

Severovýchodní pohled

10m

Transformace Třebíčské Stařečky Michael Košař | DP

Městská část Stařečky se nachází v historickém centru města. Kvůli asanaci v minulém století však zmizela většina původní zástavby, kterou nahradilo autobusové nádraží a městský průtah. Návrh se zabývá transformací tohoto území a vytvořením nové městské struktury s charakterem odpovídajícím své poloze.

Jedním z předpokladů pro možnost výrazné proměny tohoto území je plánovaný městský obchvat a tím i výrazné zklidnění dopravní situace v centru města. Funkci autobusového nádraží může plně zastoupit druhý autobusový terminál, který se nachází nedaleko, navíc v návaznosti na vlakové nádraží. Uvolněním plochy autobusového nádraží v centru a možností proměny silničního průtahu tak vzniká prostor pro novou městskou strukturu, která se může opět začlenit do kontextu města a stát se plnohodnotnou čtvrtí. Současné komunikace městského průtahu řeší pouze otázku automobilové dopravy v území a svým charakterem spíše připomínají dálnici, protože se jedná o dvouproudé silnice v obou směrech a jejich trajektorie je velmi přímá, čímž svádí k pouhému průjezdu územím. Změnou os těchto komunikací, jejichž nová linie vychází více z polohy historických cest, tak dochází k vytvoření vztahu komunikací a zástavby. Kolem těchto nových os pak mohou vznikat jednotlivá veřejná prostranství, která jsou jasně uchopitelná a pojmenovatelná – ulice, náměstí, park.

Nová poloha komunikací navíc umožňuje odkrytí Stařečského potoka, který pomáhá dotvářet charakter této lokality a vytváří jasnou linii propojující přírodu nedalekého Libušina údolí, města a řeky.

změna trasy komunikací

jasná deﬁnice veřejných

odkrytí koryta potoka

prostranství

100m

potok

lineární park

náměstí

Klášter pro trapisty Lenka Lenčéšová | DP

Načo vytvárať raj uprostred raja? Keďže celý ostrov považujem za raj samotný, konceptom je invertovanie tradičnej formy kláštora. Namiesto raja uprostred, bude raj všade okolo. Na rozhraní kláštora s rajom, tak ako býva tradične, je ambit, kde je mních v kontakte s rajským dvorom.

raj uprostred kláštora

kláštor uprostred raja

Cieľom návrhu je vloženie kláštora do-

pivovar, kuchyňa, refektár, hovorne,

prostred raja tak, aby raj ostal nedot-

kancelária, technické zázemie a sklady.

knutý. Preto je kláštor umiestnený

Nočná časť umiestnená uprostred klášto-

na jediné nezalesnené miesto, priamo

ra je určená najmä ku spaniu. Namiesto

nad pozostalé ruiny rajského dvora

samostatných ciel, ako je to v mod-

a tak odkazuje na bývalý benediktínsky

erných kláštoroch častejšie, navrhujem

kláštor ako na významnú pamiatku s his-

tradičnú formu dormitáru pre viacerích

torickou stopou.

mníchov. V nočnej časti sa nachádza

Súbor stavieb pozostáva z hmoty klášto-

spoločný dormitár pre hostí a dormitár

ra postavenej nad pozostalými ruinami

pre mníchov.

a z kostola na vode. Sú spojené lávkou,

Duchovná časť je najdôležitejšia

vo výške 5 metrov nad úrovňou terénu a

súčasť kláštora a preto je umiestnená

tak zabezpečuje bezpečný presun mníchov

v najvyšších podlažiach s výhľadom na

do kostola aj počas záplav. Vysoké

okolitú krajinu. Mnísi sú pocitovo

zábradlie lávky siaha mníchom tesne pod

najďalej od svetského života a zároveň

oči a tak im dovoľuje pozorovať krajinu

symbolicky najbližšie k Bohu. Je tu

len na ich úrovni a vyššie.

knižnica, študovňa, kaplnka a kapitula.

Kláštor

Kostol

Má 12 podlaží a je rozdelený na tri

Priestor s najväčším duchovným významom

funkčné celky: prevádzková, nočná

je symbolicky umiestnený na vode.

a duchovná časť. Na streche kláštora je

Kostol je orientovaný na východ. Slúži

úžitková záhrada.

najmä pre pravielné modlitby mníchov,

Prevádzková časť sa nachádza v nižších

no zostáva tiež prístupný verejnosti.

podlažiach kláštora. V tejto časti sa

Mnísi prichádzajú do úrovne kostola

mnísi venujú prácam, ktoré zabezpečujú

lávkou, sakristia so zázemím sa nachád-

chod kláštora, človek je menej duchovne

za o podlažie nižšie. Verejnosť môže

zahĺbený a viac vníma okolie a kontakt

svoje loďky odparkovať v úrovni rieky

s okolitou prírodou. Nachádza sa tu

v garáži pod sakristiou.

schodisko

zložitá hmota vo vnútri

ambit

jednoduchá forma navonok

schodisko

zložitá hmota vo vnútri

ambit

jednoduchá forma navonok

01. NP 01 02 03 04

sklad tech.zázemie práčovňa odp.koše

02 03

02. NP 01 02 03

spol.priestor výčap piva lávka

01 02

03. NP 01 02 03 04

varňa lež.tanky spilka sklad

03 04. NP 01 02 03 04

refektár kuchyňa sklad lavatórium

02 05. NP 01 02 03

hovorňa kancelária sklad

06. NP 01 02

dormitár hostí hyg.zázemie

08. NP 01 02

dormitár hyg.zázemie

10. NP 01 02

knižnica študovňa

02 01

11. NP 03

multifunkčná učebňa

12. NP 01 01 02

kaplnka kapitulná sieň

01. NP 01

garáž

02 02. NP 02 sakristia 03 hyg. záz. 03

03. NP 04

kostol 04

pozdÄşĹžny rez 2

10m

Konverze pivovaru v Kralupech nad Vltavou Jana Sedlická | DP

Kralupský pivovar by měl patřit především veřejnosti. Budovu tak otevírám komunitě a životu, a to hlavně v rámci jejího parteru. Nově by se měla stát součástí veřejného prostoru a fungovat jako těžiště kulturního života města.

Ve své diplomové práci se zabývám návrhem konverze opuštěného pivovaru přímo v centru Kralup nad Vltavou, kterému se tak snažím vtisknout druhý život. Svou polohou proti kostelu na hlavním náměstí přímo na cestě od nádraží, má pivovar šanci stát se živým společenským centrem. To se odráží i v celkové koncepci návrhu. Jeho součástí je i úprava hlavního náměstí, které dělím na severnější více zpevněnou část mezi kostelem a pivovarem, do které je otevřena i pivovarská zahrádka a na část parkovou, více pobytovou nabízející stín díky skupinám stromů na jihu. Do veřejného prostoru také přidávám více nezpevněných ploch pro zlepšení vsakovacích poměrů území. Objekt očišťuji od nevhodných přístaveb na kompaktní hmotu, která má ve svém výrazu zůstat jednotná. Doplňuji dvě úniková schodiště na fasádách a ve dvou místech zvyšuji střechu objektu. Jednotný by měl dům zůstat i zevnitř, má tedy jeden hlavní vstup navazující na komunikační jádro v bývalém hvozdu, srdci budovy, které se nachází v její nejvyšší části. Do klenutého přízemí umisťuji tržnici, pivnici s varnou v místě varny původní

a kavárnu s infocentrem orientovanou do hlavní části náměstí. Hlavní vstup je zvýrazněn novým zádveřím, ústícím do původního hvozdu. Na tradici vaření piva v Kralupech pak navazuji umístěním minipivovaru do podzemní části objektu. Pivovar si klade za cíl stát se novým „domem kultury“ pro město, nachází se zde tudíž všechny důležité veřejné a kulturní instituce města. Má zde své místo muzeum, knihovna a základní umělecká škola se dvěma společenskými sály. Do 6. podlaží jsou umístěny ty prostory základní umělecké školy, které vyžadují dostatek světla a vyšší světlou výšku, nad nimi střecha nově zvýšena. Poslední podlaží opět patří všem, je zde malý bar, a především přístup na pobytovou střechu. Principem při navrhování interiéru bylo ponechat původní halové prostory co nejvíce volné a plynoucí, nebo alespoň částečně prosvětlené skrze prosklené příčky. Na fasádě je použita vápenná omítka jemně pískového odstínu, která se uplatňuje i uvnitř. Rámy nových oken jsou černé ocelové, stejně jako všechny nově navržené konstrukční prvky v interiéru i v exteriéru. Na podlahu je použita stěrka a na nábytku se uplatňuje dubové dřevo.

01/ současný stav 02/ navrhované bourané konstr. 03/ navrhované nové konstr. 05

04/ koncepce Palackého nám. 05/ navrhované plochy 06/ navrhované stromy hlavní osa, dominanty přírodní osa bývalý náhon mlýna bourané konstrukce

doplněné konstrukce zpevněná část náměstí pobytová část náměstí materiálové odlišení nezpevněné plochy vodní prvek

7NP

10 14 6NP

07 10

10 14

5NP

07 10 11

10 4NP

14 07 09

08 14

3NP

07 09

01 minipivovar 560 m2 02 muzeum - expozice pivovaru 197 m2

03 vstupní hala a zázemí 92 m2 08 14 04 tržnice 321 m2

2NP

05 pivnice s varnou 200 m2 06

06 infocentrum a kavárna 128 m2 07 hvozd - komunikace 70 m2 4x 04 08 muzeum 490 m2

03 07

1NP

09 knihovna 600 m2 06

10 ZUŠ 1950 m2 11 multifunkční sál 170 m2 12 bar, technická místnost 90 m2 13 hygienické zázemí, chodba 14 CHÚC - původní schodiště

1PP 01 02

Parková část Palackého náměstí

Průhled ulicí Vaníčkovou k vrchu Hostibejk

1PP

01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15

14 02

hyg. zázemí kavárny muzeum pivovaru šatna a zázemí zam. laboratoř, kancelář strojovna VZT vyvíječ páry CK tanky, spilka sanitace generátor dusíku chlazení kvasné tanky ležácké tanky stáčení expedice sklad

1NP

06 08

01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15 16 17 18

infocentrum, kavárna zázemí kavárny šrotovna studená kuchyně zázemí zaměstnanců wc invalidé wc muži,ženy pivnice pivovarská zahrádka šatna, wc zaměst. wc ženy wc muži vstupní foyer zádveří sklad tržnice zázemí zaměstnanců expedice pivovaru

2NP

04 10

11 12

01 02

03 13

06 07

01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15

patro kavárny improviz. pódium pivnice salonek wc ženy varné nádoby wc muži sklad pokoj sládka CHÚC stávající wc ženy wc muži komunikace hvozd - schodiště expozice muzea venkovní ÚC

3NP 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21

studovna knihovny dětské centrum knihovna - děti sklad knih server wc zaměstnanci kuchyňka, úklid kancelář výdej knih sklad, balírna wc ženy wc muži komunikace hvozd - schodiště šatna studovna zázemí muzea depozitář kanceláře zázemí zaměstnanců venkovní ÚC

15 11

05 04 06

4NP 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15 16 17

studovna PC část knihovna - dospělí výdej sklad, balírna CHÚC stávající wc ženy wc muži komunikace hvozd - schodiště šatna ZUŠ - foyer ZUŠ - koncertní sál sklad wc účinkujících zázemí účinkujících venkovní ÚC

11 07

5NP 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21

ZUŠ - lit. obor foyer sálu šatna zázemí účink. archiv sklad hud. nástrojů společenský sál venkovní ÚC pro sál CHÚC stávající kabinet hud. oboru wc ženy wc muži komunikace hvozd - schodiště 6 hudebních tříd hospodářka zástupce ředitele zázemí zaměstnanců ředitel komunikace venkovní ÚC

16 10

02 09

05 04

20 17

21 19

20m

6NP

03 06 07

01 13

11 04

05 05

01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21

taneční sál ateliér keramiky sklad sklad sálu šatny, sprchy kabinet VO a TO CHÚC stávající wc ženy wc muži komunikace výstavní prostor ZUŠ fotoateliér hudební třída ateliéry uč.orchestru a sborů komunikace sborovna uč.hudeb.korepetice zázemí zaměstnanců hudební třída venkovní ÚC

Řez příčný

04 05 06

02 07 08 01 09

Pohled západní

01 02 03 04 05 06 07 08 09

pivnice s varnou knihovna zázemí společenský sál taneční sál ZUŠ předsálí ZUŠ knihovna dospělí knihovna děti pivnice salonek muzeum piva

7NP 01 02 03 04 05 06

taneční parket bar sklad tech.místnost terasa pobyt.část střechy

03 02

06 05

Řez podélný 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13

kavárna s infocentrem knihovna ZUŠ - literár. obor ZUŠ - taneční sál ZUŠ - předsálí pivnice - salonek muzeum piva hvozd - schodiště ZUŠ - VO a TO muzeum tržnice minipivovar venkovní ÚC

04 03

09 08

02 10

10 13 11

12 12

20m

Pohled jižní

40m

Pivnice s varnou

Hlavní vstup s recepcí

Společenský sál v býv. šrotovně

Schodiště pod klenbou hvozdu

Pohled od vĂ˝chodu

Klášter a pivovar Barbora Součková | DP

Myšlenka návrhu spočívá v citlivém začlenění klášterního areálu na ostrov tak, aby na sebe zbytečně neupozorňoval, ale zároveň byl důstojným příbytkem pro trapistické mnichy.

Předmětem návrhu je klášterní areál pro trapistické mnichy. Vychází jednak

z morfologie ostrova,

a zároveň

ze stylu života mnichů. Navržený areál obsahuje celkem 4 budovy: klášter, pivovar

s domem pro hosty, kapli a zvo-

nici.

Kompozice areálu vychází z podélné osy ostrova. Na ní leží všechny budovy obsluhované čistě mnichy. Zvonice na jihu svou vertikálností upozorňuje na zdejší přítomnost mnichů. Kaple uprostřed ruin rajského dvora bývalého kláštera propo-

něné o kapli. Na jihu ostrova na přítomnost mnichů upozorňuje prostá zvonice. Budova kláštera vychází z tradiční typologie. Křídla budovy vytváří uprostřed objektu atrium, tedy rajský dvůr. Ten je pojednán v duchu přirozenosti jako travnatá plocha se stromy. Vzhledem k pravidelnému zaplavování ostrova jsou nejdůležitější provozy pro každodenní život mnichů vyzdviženy do prvního patra (cely mnichů, refektář, kapitulní síň, knihovna). Přízemí pak zůstávají spíš technické provozy jako je prádelna, sklady nebo kotelna.

juje minulost ostrova s jeho současností. Klášterní budova je schovaná v lese na severní polovině ostrova a jen lehce ční nad stromy budovou kostela. Pivovar a dům pro hosty, jakožto budovy navštěvované také veřejností, jsou z ostrova vyčleněny na řeku, aby nenarušovali trapistický způsob života mnichů na ostrově. Při pohledu na ostrov je celý areál zahalen korunami stromů z kterých vyčnívá jen budova kostela. Pivovar s domem pro hosty zůstává ze západu zcela skryt. V místě ruin se les rozestupuje a okázale odhaluje pietní místo, nově dopl-

Pivovar s domem pro hosty představuje prolnutí mnišského života s okolím. Ve zvýšeném přízemí se zde nachází pivovar s technickým zázemím, v patře pak pokoje pro hosty a varna pivovaru. Celý objekt je umístěn na vodě, jelikož je ostrov chápán jako teritorium mnichů. Vzhledem ke kolísající hladině řeky je od ní přízemí zvednuto o 3 metry. Přístup je možný pro mnichy z ostrova skrz lávku, pro veřejnost, u které se předpokládá příjezd po vodě, je připraveno molo a lávka, které mění svou polohu v závislosti právě na hladině řeky.

12 5

3 10

1 2

9 3 7 Půdorys 1.NP 1 klášterní kostel 2 krypta 3 vstupní hala 4 technické zázemí 5 sociální zázemí 6 dílna / denní místnost 7 prádelna 8 sklad špinavého prádla 9 sklad čistého prádla 10 fortna 11 kotelna 12 sklad potravin 13 hovorna návštěv 14 kancelář 15 učebna

6 4

50m

Půdorys 2. NP 1 vstupní prostor kostela 2 sakristie 3 ambit 4 cela opata 5 cela mnicha 6 shoz prádla 7 sociální zázemí 8 lavatorium 9 refektář 10 přípravna jídel 11 kuchyně 12 sklad potravin 13 knihovna 14 kancelář knihovníka 15 kapitula 15 hovorna mnichů

50m

9 3

7 14

2 11

6 5

PŮDORYS 1. NP 1 provozní vstup, lobby 2 šrotovna, sklad sladu 3 sklad chmele, sklad sudů 4 kádě na vodu 5 štoky 6 spilka 7 ležácké tanky 8 ﬁltr 9 hlavní vstup, recepce 10 klášterní obchod 11 sociální zázemí 12 denní místnost 13 sklad mláta 14 bioplynová stanice, ČOV 10

5 3

PŮDORYS 2.NP 1 varna 2 refektář pro hosty 3 přípravna jídel 4 denní místnost 5 sociální zázemí 6 pokoj pro hosty 7 prádelna 8 venkovní terasa

50m

ZE ŽIVOTA ATELIÉRU Exkurze na ostrov sv. Kiliána (3. října 2019) Workshop v klášteře Heiligenkreuz (12-14. října 2019) Příprava závěrečné výstavy (9. ledna 2020)

Exkurze na ostrov sv. Kiliána 3. října 2019 Na samý úvod semestru jsme se vypravili na prohlídku ostrova sv. Kiliána, který se měl stát místem pro naše navrhované kláštery. Z davelské mariny jsme společně vyrazili na místo dvojicí lodí a ateliérové odpoledne strávili poznáváním atmosféry tohoto jedinečného ostrova, sledováním výhledů na protější břehy a vstřebáváním stop historie i síly přírody, která si ještě před 70 lety holý ostrov postupně bere zpět.

Workshop v klášteře Heiligenkreuz 12-14. října 2019 Tradiční workshop se tentokrát nekonal v Kruhu u Jilemnice. Díky ochotě bratra Cyrilla, cisterciáckého mnicha, s nímž na předdiplomním výzkumu klášterů spolupracovaly naše diplomantky, jsme měli jedinečnou možnost navštívit klášter v rakouském Heiligenkreuz a strávit v něm tři intenzivní dny. Workshop se soustředil hlavně na získávání poznatků o fungování kláštera a seznámení se s mnišským životem.

Příprava závěrečné výstavy 9. ledna 2020 Závěrečná výstava je završením práce celého ateliéru. Snažíme se o to, aby se studenti naučili svůj návrh nejen navrhnout, ale také srozumitelně a zajímavě prezentovat. Klíčové pro letošní výstavu jsou – jako již tradičně – modely v různých měřítcích a fyzické vzorky materiálů. Letos jsme se také rozhodli také pro návrat ke „klasické“ prezentaci formou výstavních panelů se základními dvourozměrnými zobrazeními návrhů.

NAŠI STUDENTI ATBS Dominik Červinka Jonáš Jakůbek Veronika Kolovecká Eliška Kořínková Marek Kounovský Vojtěch Nejeschleba Monika Pečená Matylda Topinková Barbora Turková ATZBP Marie Kudynová Vendula Stehlíková Kristýna Šedivá BP Vojtěch Palm ATSS Pavel Struhař Dóra Varga Zoltán Veres ATVZ Vojtěch Klapač Klára Mačková ATRN Lukáš Rehberger DSN Kornélia Faklová Šimon Kos Lukáš Rehberger Veronika Tichá DP Tereza Čechová Michael Košař Lenka Lenčéšová Jana Sedlická Barbora Součková

PODĚKOVÁNÍ Rádi bychom za celý ateliér poděkovali Janu Cyrillovi Bednářovi za entuziasmus a pozitivní energii. Čas strávený v klášteře cisterciáckého opatství v Heiligenkreuz zásadně přispěl k pochopení tématu. Děkujeme Tomášovi Palatému za vhled do historie ostrova sv. Kiliána. Děkujeme externím kritikům – Ludvíku Holubovi, Magdaleně Rochové, Norbertu Schmidtovi a Stanislavě Francesce Šimuniové – kteří nám věnovali svůj drahocenný čas a studentům poskytli zpětnou vazbu a svěží pohled na projekty. Děkujeme Barboře Součkové za rozsáhlý úvodní text, který najdete v tomto portfoliu a za přípravu exkurze do Heiligenkreuz. Pochopitelně největší dík patří našim studentům, kteří odvedli velký kus práce, s kterými nás bavily debaty o architektuře a s nimiž jsme se mohli zamyslet nad zajímavým tématem. A našim diplomantům přejeme úspěšný vstup na dobrodružnou cestu architekta.

Koncept portfolia Dalibor Hlaváček Martin Čeněk Sazba a graﬁcká úprava Dalibor Hlaváček studenti ateliéru Koncept závěrečné výstavy Martin Čeněk Dalibor Hlaváček Příprava závěrečné výstavy studenti ateliéru Fotograﬁe Martin Čeněk Mario Giacomelli (titulní strana) Dalibor Hlaváček (dron) Tisk Signpek 1. vydání, 340 stran