Portfolio ateliéru LS 2017/18 by Ateliér Hlaváček

FUNERÁLNÍ ARCHITEKTURA Ateliér Hlaváček – Čeněk letní semestr 2017/18

Fakulta architektury ČVUT v Praze Ústav navrhování II

OBSAH Úvodní slovo Pohřebnictví Ďáblický hřbitov Příklady krematorií Studentské projekty - Jan Binter - Kristýna Blažíčková - Anna Bredová - Tereza Krákorová - Eliška Müllerová - Klára Novotná - Magdaléna Přečková - Kateřina Přibylová - Barbora Ptáčková - Lukáš Rehberger - Matyáš Řehák - Michaela Térová - Tran Thu Hang - Anna Tyščenko - Anežka Zákopčaníková - Anna Dománková Ze života ateliéru

ÚVODNÍ SLOVO Tématem semestru byla „Funerální architektura“ – návrh krematoria s obřadní síní v rámci pražského hřbitova v Ďáblicích. Smyslem nebyl „jen“ návrh domu, ale zamyšlení se nad tématem smrti. Jak má vypadat konec života v naší společnosti a v dnešní době? Je krematorium místo pro zemřelé nebo pozůstalé? Ďáblický hřbitov se překvapivě nachází na území Střížkova. Svojí rozlohou je druhý největší v Praze, hned po Olšanských hřbitovech. Jedná se o jediný kubistický hřbitov v České republice a národní kulturní památku, autorem je absolvent pražské techniky Vlastislav Hofman (18841964). Současná podoba je torzem původního projektu, z kterého byla realizována pouze zeď a západní brána. Navrhované studentské projekty pracovaly s územím východně od stávajícího hřbitova, které bylo uvažované jako rezerva pro rozšíření hřbitova. „Nejde o to že bych se bál umřít, já jen nechci být u toho až se to stane.“ Woody Allen

„Architektura je vždy konkrétní materie. Není abstraktní, je konkrétní. Návrh, projekt namalovaný na papíře není architekturou, je to více nebo méně dostatečné zastoupení architektury, srovnatelné s notami. Hudba vyžaduje přednes. Architektura vyžaduje realizaci. Pak vznikne její tělo. A to je vždy smyslné.Všechny návrhy studentů prvního ročníku architektury vycházely z této tělesné, předmětové smyslovosti architektury, z její materiálnosti. Zažít architekturu konkrétně znamená dotknout se jejího těla, vidět, slyšet, cítit ho. Objevit tyto kvality a vědomě s nimi zacházet – to jsou témata výuky. Ve všech cvičeních se pracuje s konkrétními materiály. Návrhy obsahují vždy konkrétní předměty, objekty, instalace ze skutečných materiálů (hlína, kámen, měď, ocel, plsť, látka, dřevo, sádra, cihla, …)“. Peter Zumthor

POHŘEBNICTVÍ Krematoria v historii a dnes (Tereza Krákorová, Michaela Térová) Legislativa v oblasti pohřebnictví (Matyáš Řehák, Anna Tyščenko)

Krematoria v historii a dnes Tereza Krákorová Michaela Térová

Kremace (z lat. cremare - spalovat) neboli pohřeb žehem, zpopelnění (synonyma cinerace, incinerace (z lat. cinis - popel), nekrokaustie (z řec. nekros – mrtvola a kausis – (s)pálení) je způsob pohřbu zemřelého, při němž je tělo spáleno.

Kremace jako konečný rituál je v praxi již od pravěku. Nejstarší známou kremací v lidských dějinách je kremace Mungovy ženy před 40 000 lety u Australských domorodých národů. Kremace byla běžně přijímána v některých částech Řecka, ale nikdy se zcela nerozšířila. S šířením křesťanství kremace z velké části v Evropě zmizela, s výjimkou neobvyklých případů, jako epidemie nebo válka. Kremace se stala velmi emocionálním tématem, stejně jako je dnes eutanázie. Před průmyslovou revolucí [18.-19.st] byla veškerá kremace, která se uskutečnila, venkovní. Kremace měla v hustě osídlených oblastech minimální popularitu až do doby, než se technologie pece rozvinula během průmyslové revoluce, kdy se stala praktičtější v urbanizovaném světě. 1850: Sir Charles William Siemens vyvinul regenerativní pec a učinil tak kremaci možnou ve velkém měřítku. 70. léta 19. století: Organizované hnutí za účelem zavedení kremace jako životaschopné metody pro likvidaci těla.

1978: Woking Crematorium, první kremační zařízení vybudované v Anglii po dlouhé kampani vedené „Cremation Society of Great Britain“. 1874: Vstupuje v platnost nový italský zdravotní zákon, který jako první v křestanském světě povoluje zpopelňování zesnulých v krematoriích. 1876: První novodobé krematorium v italském Miláně. 1914: Krajanským sdružením v Chicagu [USA] je uvedeno do provozu První české národní krematorium v Chicagu. 1917: V Liberci dokončeno první krematorium v českých zemích [německé] - secesní. 1919: 1. dubna je v tehdejším Československu přijat zákon č. 180/1919 Sb., kterým je zlegalizován pohřeb žehem. 1923: V Pardubicích je dokončeno první české krematorium ve stylu art deco. 1932: Na pražských Vinohradech je otevřeno krematorium Strašnice, svojí rozlohou tehdy největší v Evropě.

Rakousko První krematorium v Rakousku bylo postaveno na ruinách zdi renesanční zahrady. Krematorium se vždy stavělo v blízkosti pohřebišť. První stavby tohoto typu zůstávají nepřekonatelné, protože architekti kladli velký důraz na návrh impozantních staveb. Než vstoupí do slavnostních sálů, truchlící procházejí architektonicky dekorovanými nádvořími. Téměř všechna krematoria postavená až do roku 1933 byla koncipována do formy věže, do které byly komíny vloženy tak, aby nebyly ve stavbě patrné. Od druhé světové války byly slavnostní sály koncipovány pro dvojí funkci kremaci a pohřeb. Krematorium u nás První povolení k výstavbě krematoria u nás dostal roku 1912 MUDr. Franz Bayer. Povolení však bylo jen na výstavbu krematoria, zpopelňovat v něm se nesmělo. Toto krematorium se nacházelo v Liberci, tehdy ještě na území Rakouska-Uherska. Legalizace zpopelnění nebožtíků přišla až se vznikem Československa, kdy byl v roce 1919 přijat zákon o zlegalizování kremace. Od té doby začaly stavět nová krematoria např. v Pardubicích,

v Praze, Mostě a Nymburce a často byl jejich součástí také urnový háj. K urychlení procesu kremací docházelo po její legalizaci k přestavbám hřbitovních kaplí. To však později už nebylo možné, neboť vznikaly nové technologie a tím i požadavky na výstavbu a provoz krematoria. Začaly se tedy stavět krematoria nová nebo se stavěly doplňkové stavby ke krematoriím původním. Během druhé světové války se objevují krematoria v koncentračních táborech, kde nacisté spalovali osoby židovského původu. Jednalo se většinou o jednoduchou cihlovou stavbu se šikmou střechu a velkými komíny. Takové krematorium bylo malé a nenacházely se zde žádné jiné místnosti, šlo pouze o spálení těl. Na našem území se takové krematorium nacházelo například v Terezíně. V dnešní době jsou krematoria velmi rozsáhlou stavbou, kde dochází k využití nejrůznejších technologií. Krematoria jsou často součástí hřbitovů s urnovým hájem a rozptylovou loukou. Součástí krematoria je nově také smuteční síň, která slouží k rozloučení se zesnulým. Daším vybavením krematoria jsou márnice, kolumbária, kremační pece, umývárny, pietní místnost, místnosti pro rozloučení se zesnulým a krypta.

Legislativa v oblasti pohřebnictví Matyáš Řehák Anna Tyščenko

Zákon č. 256/2001 Sb. o pohřebnictví stanoví podmínky pro zacházení s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky, práva a povinnosti související s provozováním pohřební služby, prováděním balzamací a konzervací lidských pozůstatků a s provozováním krematorií a pohřebišť.

§ 4 Zacházení s lidskými pozůstatky (1) důstojně a tak, aby nedošlo k ohrožení veřejného zdraví nebo veřejného pořádku; z těchto důvodů je zakázáno: a) vystavit tělo v pokročilém rozkladu, infikované nebezbečnou nemocí, tělo zemřelého smí být uloženo pouze do konečné rakve, a to v transportním vaku, g) neoprávněně otevřít konečnou rakev/ hrob s lidskými pozůstatky, neoprávněně provádět exhumaci. § 6 Provozování pohřební služby (1) činnosti spojené s úpravou lidských pozůstatků, jejich pohřbením a přepravou je koncesovanou živností, s výjimkou provozování pohřebiště, provádění balzamací a konzervací, zpopelňování lidských pozůstatků nebo lidských ostatků, včetně ukládání lidských ostatků do uren. (3) K udělení koncese k provozování pohřební služby je nutné stanovisko krajské hygienické stanice. Žadatel musí mít k dispozici: a) chladicí a mrazicí zařízení odpovídající požadavkům uvedeným v § 7

odst. 1 písm. a) a f), b) silniční motorové vozidlo určené k přepravě lidských pozůstatků odpovídající požadavkům uvedeným v § 9 odst. 1 a c) místnost pro úpravu těla zemřelého a pro uložení lidských pozůstatků do rakve odpovídající požadavkům uvedeným v § 7 odst. 1 písm. h). § 7 Povinnosti provozovatele pohřební služby (1) Provozovatel pohřební služby je povinen a) upravit tělo zemřelého a k ukládání lidských pozůstatků do pohřbení používat rakve a výhradně chladicí, popřípadě mrazicí, zařízení, jejichž kapacita musí odpovídat průměrné třídenní potřebě, minimálně však se 3 místy, f) uchovávat lidské pozůstatky do pohřbení pouze v rakvi - chladicího zařízení udržující teploty v rozmezí 0°C až +5°C a v případě, kdy doba od zjištění úmrtí do pohřbení přesáhne 1 týden - teploty nižší než -10 °C, h) bezúplatně umožnit vypraviteli pohřbu úpravu těla zemřelého a uložení lidských pozůstatků do rakve v místnosti se snadno omyvatelnými stěnami a nepropustnou podlahou,

opatřené odpovídajícím osvětlením, přívodem teplé a studené vody, větráním a zabezpečením proti hmyzu, která je určena pro úpravu těla zemřelého, a pro uložení lidských pozůstatků do rakve, a umožnit mu nezbytnou hygienickou očistu, § 14 Provozování krematoria (3) Provozovatel krematoria je povinen a) zpopelňovat v krematoriu pouze lidské pozůstatky nebo exhumované lidské ostatky, c) zdržet se při kontaktu s pozůstalými chování nešetrného k jejich citům a umožnit při smutečních obřadech účast registrovaných církví, náboženských společností nebo jiných osob v souladu s projevenou vůlí zemřelé osoby d) ukládat lidské pozůstatky do zpopelnění pouze v konečné rakvi do chladicího nebo mrazicího zařízení. To neplatí, provede-li zpopelnění lidských pozůstatků do 48 hodin od jejich převzetí; v tomto případě je provozovatel krematoria povinen zajistit jejich uložení do doby zpopelnění v chladicím zařízení zajišťujícím trvalé udržení teploty v rozmezí od 0 °C do +5 °C, i když doba od zjištění úmrtí prohlížejícím lékařem přesáhla nebo přesáhne 1 týden,

e) zajistit, aby rakev s lidskými pozůstatky nebo exhumovanými lidskými ostatky byla před zasunutím do kremační pece opatřena značkou nezničitelnou ohněm obsahující číslo záznamu o zpopelnění v návaznosti na jím vedenou evidenci lidských pozůstatků a lidských ostatků, g) uložit lidské ostatky zbavené kovových a jiných nespalitelných příměsí spolu se značkou uvedenou v písmenu e) do pevně uzavíratelné urny a označit ji číslem záznamu o zpopelnění v návaznosti na jím vedenou evidenci lidských pozůstatků a lidských ostatků, a údaji podle § 15 odst. 2 písm. a) a b), h) vyzvat k převzetí a předat urnu s lidskými ostatky vypraviteli pohřbu nebo provozovateli pohřební služby způsobem a ve lhůtě stanovené řádem krematoria; pokud vypravitel pohřbu nebo provozovatel pohřební služby do 12 měsíců ode dne zpopelnění urnu od provozovatele krematoria nepřevezme, je provozovatel krematoria povinen lidské ostatky uložit do společného hrobu na veřejném pohřebišti.

ĎÁBLICKÝ HŘBITOV Fotografie místa (Kristýna Blažíčková) Historie hřbitova (Magdaléna Přečková, Kateřina Přibylová) Limity území (Jan Binter, Anna Bredová)

Historie hřbitova Magdaléna Přečková Kateřina Přibylová

Ďáblický hřbitov je svojí rozlohou 29 ha druhý největší hřbitov v Praze. Byl realizován v letech 1912 - 1914 v kubistickém slohu podle projektu Vlastislava Hofmana. Jedná se o národní kulturní památku České republiky.

Počátkem 20. století přestala Praze stačit kapacita městských hřbitovů nacházejících se na území Žižkova a Vinohrad. Zvažovalo se založení nového velkého obecního hřbitova v Hostivaři a souběžně s ním se projektovalo mnohem menší městské pohřebiště v Ďáblicích. Projekt hřbitova pražské obce v Ďáblicích vypracoval zaměstnanec městského stavebního úřadu Vlastislav Hofmann v roce 1912. Podle tohoto projektu bylo v následujících letech postaveno kubisticky protvarované torzo zdi hřbitova, vyznačeny jeho cestičky, zbudovány dva polygonální kiosky s působivými stupňovitými střechami a vztyčena trojdílná brána mezi nimi. Na papíře zůstal návrh velké umrlčí komory, pojatý podobně jako architektura kiosků, na způsob gotických centrálních kaplí, obtočených pilíři. Při vlastní realizaci byl Hofmannův návrh v mnoha ohledech silně zjednodušen, ale přesto vzniklo v Ďáblicích velmi působivé kubistické dílo, jehož pochmurný a trochu záhadný charakter dobře vystihoval účel stavby. V centru hřbitova je umístěno čestné pohřebiště jugoslávských a italských partyzánů z druhé světové války a obětí Pražského povstání.

Teprve v minulé dekádě byl areál tohoto pohřebiště doplněn o další objekty – jižní bránu, různé pavilony i detaily, jako jsou např. lampy nebo odpadkové koše, to vše dle projektu architektky Marie Švábové. Ta se inspirovala Hofmanovou architekturou (ale nejen jí, je tu i reminiscence na Králíčkovu lucernu). Návštěvník hřbitova je dnes zmaten, protože logicky považuje tato díla za původní Hofmanovu tvorbu. Ta se ale od nich dosti výrazně liší, což ovšem poznají jen odborníci.

Ďáblický hřbitov 1920 a 1938

Limity území Jan Binter Anna Bredová

1964

1971

1975

1986

1994

2009

Územní plán - vymezení zastavitelného území a využití území

Doprava

Pamรกtkovรก ochrana

Hlukovรก mapa

PŘÍKLADY KREMATORIÍ A OBŘADNÍCH MÍSTNOSTÍ Krematorium Pardubice, Pavel Janák (1923) Krematorium Ohlsdorf, Fritz Schumacher (1933) Krematorium a urnový háj Bratislava, Ferdinand Milučký (1969] Krematorium Rennes, Plan 01 (2009] Obřadní síň Sant Joan Despí, Batlle i Roig Arquitectes (2011] Obřadní síň Ingelheim am Rhein, Bayer & Strobel (2012] Krematorium Enskede, Johan Celsing Architektkontor (2013] Krematorium Coparro, Mauro Crepaldi (2014] Obřadní síň El Burgo de Ebro, Masquestudio (2014] Krematorium Amiens, Plan 01 (2015] Krematorium Zorgvlied, Group A (2016]

Krematorium Pardubice, Česká republika [Pavel Janák, 1923] Klára Novotná 6 7 5

„Hlavní smysl, společný všem druhům Janákovy tvorby této doby, je úsilí o formu, o architektonický výraz. Výchozí zřetel formovaný je zhodnocení

historické architektury nejprve domácí a převahou lidové, později i zahraniční, v převaze monumentální.“

Marie Benešová

Pardubické krematorium bylo postaveno podle návrhu architekta Pavla Janáka v roce 1923 v souladu s jeho kritikou „očekávané nálady v architektuře“, kdy pro krematoria byla vyžadována truchlivá plačtivá nálada. Jeho cílem bylo vytvořit nepochmurnou architekturu. První české a moravské krematorium bylo postaveno po první světové válce v atmosféře nové republiky. Sloh, ve kterém je stavba navržena, je nazýván „slohem národním, rondokubismem, obloučkovým dekorativismem, slohem Legiobanky, popřevratovým slohem.“ Spojuje v sobě prvky lidového umění reprezentujícího nacionální ideje a demokratizační myšlenky (stavba vychází z principu antického chrámu).

Půdorys 2.NP

15 10

Krematorium je situováno na bývalém vojenském hřbitově. Výrazným prvkem krematoria je široké centrální schodiště, které ústí na ochoz peristyl s kolumbáriem, který obepíná obřadní místnost s vyvýšenou zpěváckou tribunou. K obřadní síni přiléhá čekárna pro pozůstalé a místnost pro kněze a kancelář. Katafalk s rakví po skončení obřadu sjede dolů do žároviště, které je na úrovni terénu společně s dalšími technickými prostory Žároviště sahá před dvě patra, v suterénu je prováděn výběr popela.

12 9

11 17

Půdorys 1.NP

Průčelí pardubického krematoria

Katafalk pro umístění rakve v obřadní síni

(na předchozí straně) 1 ochoz s kolumbáriem, 2 obřadní síň, 3 čekárna pro pozůstalé, 4 zázemí obřadníka, 5 kancelář obřadníka, 6 kancelář řečnice, 7 sklad květin, 8 předpecí, 9 žároviště, 10 dílna, 11 sklad uren, 12 umrlčí komory, 13 pitevna, 14 kancelář, 15 šatna, 16 byt správce, 17 zázemí hřbitova

Ochoz s kolumbáriem

Krematorium Ohlsdorf Hamburk, Německo [Fritz Schumacher, 1933] Michaela Térová

Krematorium je součástí největšího parkového hřbitova na světě. Parkový hřbitov Ohlsdorf leží na severu Hamburku, jeho rozloha je 391 hektarů a nachází se na něm celkem 13 kaplí.

Na východě areálu se nachází nové pohřební fórum, které je dosud v Německu jediné svého druhu, neboť se zde mohou konat najednou obřady pohřbívání rakve do země a také žehem do urny. Na hlavním podlaží se nacházejí právě tři velké slavnostní sály pro tyto obřady. Pro příbuzné je zde rodinná místnost, kde mohou vyčkat, dokud nebude nebožtík zpopelněn.

podlaží pohřebního fóra jsou přístupné samostatným odděleným vchodem, který je zasunutý za přední hranou budovy. Z navazující vodní hladiny vyzařuje klid.

Původní budovu krematoria od Fritze Schumachera zrekonstruovali v roce 2011 Dohse Architekten a tsj Architekten a navrhli němu dvě nová křídla, která společně vytváří nové pohřební fórum.

Obě nová křídla jsou umístěna za stávající objekt a prodloužila jej až k ulici Fuhlsbuttler Strasse. Tím byla jednak utvrzena symetrie návrhu Fritze Schumachera a vzniklé atrium bylo opatřeno travnatou plochou. Řešení fasády odvodili architekti od námětu s lícovým zdivem a vhodně jej na několika místnostech doplnili povrchy z pohledového betonu.

Památkově chráněná stavba z roku 1933 se v průběhu let výrazně proměnila. Střešní zešikmení z lícových cihel později zaniklo pod měděným oplechováním. Změnilo se také barevné řešení slavnostní haly. Všechny tyto pozdější změny byly odstraněny a vše navráceno do původního stavu. Zrekonstruovaná byla také barevná okna od malíře Ervina Bossanyi, zlato-modrá mozaika od Heinricha Jungebloedta stějně jako stojan na svíčky podle Schumacherova návrhu.

Ve velkém foyer převládá strohé utváření prostorů, které však díky použití světlých barev a přírodních materiálů nepůsobí chladně. Místnosti pro rodinu, kam se mohou uchýlit nejbližší pozůstalí, slavnostní síň i suterénní rozlučkové místnosti jsou laděny do teplých odstínů. Přitom je každý z těchto introvertních prostorů utvářen odlišným způsobem, aby pokud možno co nejvhodněji reagoval na nálady a pocity pozůstalých a poskytl jim odpovídající prostředí.

V suterénu budovy se mimo jiné nachází spalovna, čtyři márnice, krypta, kolumbárium, pietní místnost a čtyři místnosti pro poslední rozloučení. Rozlučkové místnosti v suterénním

Krematorium a urnový háj Bratislava, Slovensko [Ferdinand Milučký, 1969] Jan Binter

„Vyžaduje se prostředí, které nemá s konvenčním pojetím hřbitova nic společného, p rostředí uklidňující, vyvážené, harmonické.“ Ferdinanda Milučký

Budova krematoria v Bratislavě byla dokončena v roce 1969. Získala řadu ocenění, stejně jako její skromný autor Ferdinand Milučký. Dnes se na ni však neprávem často zapomíná, přestože patří vedle památníku Jozefa Jankoviče a Dušana Kuzmy k nejvýznamnějším slovenským realizacím šedesátých let, dosahující světové úrovně. Na Slovensku čekají na své první krematorium až do pozdních šedesátých let minulého století. Na rozdíl od Čech, kdy první realizace tohoto typu přišla již v roce 1917 v Liberci a další ihned vzápětí. Tamní velice silná katolická církev se však snažila proti krematoriím bránit. A nutno říct, že dlouhá léta úspěšně. První soutěž tak byla pod Tatrami vypsána až na konci padesátých let. Projekt bratislavského krematoria však vzniká až v následující dekádě. Krematorium je umístěno v mírném svahu. Dominantním prvkem jsou paralelní stěny běžící po jeho vrstevnicích. Komplex tvoří i soustava teras a schodišť. Významnou roli hrají tak hraje nejen práce s terénem, ale také průhledy a umístění výtvarných děl. Ta se nacházejí v celém areálu tři. Na krematorium navazuje lesní hřbitov v severském stylu.

Krematorium Rennes, Francie [Plan 01, 2009] Kateřina Přibylová

Intimita - otevřenost. Krematorium je navrženo jako tekoucí prostory bez chodeb, převážně osvětleny přirozeným světlem s pohledy ven – snaha snížit pocit uzavřenosti.

Organizace prostor nabízí různé stupně soukromí, od malého soukromého salónku až po velký obřadní sál. Všechny prosklené místnosti jsou zároveň opatřeny závěsy, umožňující měnit úroveň intimity dle potřeb.

Monumentalita je zde oproti mauzoleu odmítnuta, avšak je kladen důraz na potřebu slavnosti a mizí zde odkazy na každodenní život. Výběr jednoduchých tvarů a materiálů vytváří důstojnou a klidnou atmosféru.

Opakujícím se prvkem je kruh, symbol počátku a konce, životního cyklu, souhvězdí, ale také Stonehenge nebo Land Art. Nalezneme ho jak v půdoryse jednotlivých místností, tak ve stavbě samotné. Do kruhu jsou vyskládané i žulové bloky, které ještě více podtrhují intimitu prostoru.

Stavba je obklopena stromy a nachází se mezi lesy, do kterých je zasazeno několik malý parkovišť namísto jednoho velkého centrálního. Cílem bylo vytvořit vícero možných přístupů ke krematoriu a oddělit se již z počátku od vnějšího světa - uvědomění místa.

Obřadní síň Sant Joan Despí, Španělsko [Batlle i Roig Arquitectes, 2011] Tran Thu Hang

Návrh obřadní místnosti v Sant Joan Despí vychází z urbanistického konceptu propojujícího park Fontsanta se stávajícím hřbitovem. Materiálnost, textury prvků společně s přirozeným světlem určují atmosféru prostoru. Světlo dotváří obraz duchovního prostoru.

Umístění obřadní místnosti je ovlivněno těmito kritériemi: - zlepšení vybavení stávajícího hřbitova a doplnění nových služeb, použití konstrukčních a technických řešení, které podpoří udržitelnost a energetickou úspornost; - zdůraznění vchodu do hřbitova, který je poměrně zchátralý, nové doplnění pěších a parkovací ploch; - zakomponování návrhu do terénu s ohledem na charakter parku, zachování zalesněných svahů, začlenění části budovy do stávající topografie Nová budova je situována na severu pozemku, na jihu se nachází parkoviště, které je propojeno se stávajícími silnicemi. Celý hřbitov je rozdělen na 3 části (hřbitov, smuteční síň, parkoviště). Kolem hřbitova byla doplněna vegetace, která zachovává charakter lokality. Střecha budovy je navržena šikmá s vegetační úpravou, aby se plně začlenila do okolního terénu. Touto úpravou navíc zdánlivě zmenšuje objem budovy. Celá budova se rozprostírá na pozemku s rozlohou 700 m2 a je členěna na dvě plochy, veřejnou - pro obsluhu uživatelů, soukromou - pro přípravu zesnulých a manipulaci s rakví.

V budově je navržen systém teras, který organizuje prostory a osvětluje je. Konstrukční systém se skládá ze železobetonových stěn bedněných borovicovými deskami a z cortenových sloupů.Všechny tyto prvky definují charakter budovy, která se vyznačuje svou jednoduchostí. Materiálové řešení je doplněno dlažbou z přírodního kamene a vertikálním dřevěným obložením. Sloupy vytvářejí světelný přechod, vytvářejí vizuální filtry a chrání interiér před přímým slunečním světlem.

Obřadní síň Ingelheim am Rhein, Německo [Bayer & Strobel, 2012] Kristýna Blažíčková

Projekt vznikl v rámci rekonstrukce stávajícího hřbitova. Základním prvkem celé rekonstrukce se stala pohřební kaple - obřadní síň, sloužící k poslednímu rozloučení s mrtvými.

V rámci rekonstrukce byl celý hřbitov obehnán novou hřbitovní zdí z lomového žulového kamene. Ta chrání prostor od ruchu silnice a vytváří tak místo klidu a rozjímání. Kaple je postavena u hlavního vchodu na hřbitov a stala se tak vstupní branou do celého areálu. Součástí návrhu jsou dva významné venkovní prostory - atria, kde si mohou lidé odpočinout a nebo se sejít před posledním rozloučením, smuteční síň a potřebné administrativní a hygienické

zázemí hřbitova. Kapla je krásnou ukázkou přechodů mezi interiérem a exteriérem. Hřbitov a kaple jsou vnímány jako harmonická jednotka a stávají se nedílnou součástí. Na fasádu kaple je stejně jako na hřbitovní zdi použit lomový kámen. Samotná smuteční síň vyzařuje světlou a přátelskou atmosférou, která je podtržena prací se světlem a použitými materiály.

14 13 12 17

02 16

01 03

01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15 16 17

Zádveří Smuteční kaple Místnost pro vystavení mrtvého Vstup Technické zázemí Toalety Chodba Kancelář Kancelář Denní místnost pro zaměstnance Sklad Sklad Sklad Tichý dvůr Tichý dvůr Otevřené atrium

0 1 2

GSEducationalVersion

Krematorium Enskede, Stockholm [Johan Celsing Architektkontor, 2013] Lukáš Rehberger

Nové krematorium se nachází na lesním hřbitově Skogskyrkogården ve čtvrti Enskede na jihu Stockholmu. Doplňuje stavbu Krematoria navrženého Erikem Gunnarem Asplundem v letech 1935 – 1940, které spolu s ostatními drobnými stavbami a celým hřbitovem tvoří harmonický celek kulturní krajiny vytvořené právě Asplundem a jeho kolegou Sigurdem Lewerentzem v první polovině 20. století.

Návrh stavby se v soutěži prezentoval mottem „Kámen v lese“ – krematorium je masivní kompaktní hmotou skrytou v borovicovém lese, která svou asymetričností a různě zkosenými plochami reaguje na zvlněný terén. Kompaktnost umožňuje dobrý přehled zaměstnanců o dění v krematoriu a zároveň zabraňuje většímu zásahu do lesního porostu.

doplňují uvnitř stavby bílé perforované cihly, nazelenalý mramor na podlaze a drobné prvky z černě oxidované mědi. Všechny exteriérové plochy jsou obloženy hnědočervenými cihlami reagujícími svou barvou na kmeny okolních staletých borovic. Pro truchlící jsou vytvořeny 2 hlavní prostory – monumentální nástup do budovy pod těžkým baldachýnem a drobná obřadní místnost pro rozloučení se zemřelým.

Nosná konstrukce je z bílého betonu, který je v interiéru odhalen. Beton

Půdorys 1.NP 1 příjem rakví 2 sklad rakví 3 sklad uren 4 atrium 5 žároviště 6 obřadní místnost 7 vstup

1 2

Krematorium Coparro, Itálie [Mauro Crepaldi, 2014] Anežka Zákopčaníková

„Architects have made architecture too complex. We need to simplify it and use a language that everyone can understand.“ Toyo Ito

Projekt se nachází v Copparu, v rozsáhlém veřejném prostoru věnovanému městskému parku. Tato oblast je spojena s centrem typickou třídou lemovanou stromy, která vede přímo ke hřbitovu.Projekt má být součástí rozvíjejícího se zeleného parku, považovaného za místo pro odpočinek a meditaci. Z tohoto důvodu budova splývá s krajinou: čistý a neutrální objem je zavěšen nad zemí. Minimalistický box, který sedí na hraně již existujícího výrazně tvarovaného hřbitova. Budova je tvořena třemi hlavními prvky: - zpevněná betonová stěna, která lemuje zvýšený terén jako rozšíření parku;

- nízká část podél železobetonové zdi, věnovaná servisním činnostem; - minimalistický box zavěšený nad zemí. Tento objem skrývá krematorium se svými technickými systémy, obřadním sálem, „zahradou vzpomínek“ a kancelářemi. Centrální nádvoří zahrady, „zahrada vzpomínek“, je osvětlené atrium, ve kterém může každý návštěvník v soukromí počkat na vydání urny zemřelého. Celý projekt je navržen ze tří materiálů: železobeton, sklo a keramické panely. Tyto prvky vytvářejí vertikální střídavé proužky měkkých tónů od béžových po šedé.

4 8

1 6

7 5

Půdorys 1.NP

(na předchozí straně) 1 vstupní část pro návštěvníky 2 obřadní místnost 3 zahrada v atriu 4 zázemí vstupní části 5 odvoz a naložení 6 chladírna 7 spalování 8 kancelář 9 sklad uren 10 šatna se zázemím 11 sklad 12 vstupní část pro zaměstnance, manipulační prostor 13 správa, kanceláře

Obřadní síň El Burgo de Ebro, Španělsko [Masquestudio, 2014] Barbora Ptáčková

Na okraji obce El Burgo de Ebro stojí v borovicovém háji tanatorium. Jednopodlažní stavba na obdélníkovém půdorysu z pohledového betonu určuje nový městský okraj se silným, architektonickým charakterem.

Je to stavba pevně přimknutá k zemi, která se vystouplým střešním oknem symbolicky otvírá k nebi. Evokuje jeskyni, která chrání ty, kteří se loučí se zemřelými, a zároveň evokuje propojení s nebem, s Bohem.

Samotné stínění je navržené tak, aby v létě chránilo interiér před přehřívání a v zimě propouštělo dostatek světla. Na předsálí navazují dvě obřadní místnosti, skromné a tiché, jen nepřímo osvětlené přes strop.

Veřejnost vstupuje jižním vchodem přímo do předsálí. To je zcela čisté, bez ozdob, jedině proměnlivé denní světlo filtrované přes masivní kovové žaluzie vytváří na stěnách ornamenty.

Úhlopříčně od vstupu pro truchlící je vchod pro personál, jsou tak odděleny provozní místnosti od smutečních obřadů. Síla budovy spočívá v její tvarové i materiálové jednoduchosti a prakticky osově symetrickém půdorysu.

2 5

6 2

Půdorys 1.NP 1 předsálí 2 obřadní místnost 3 sklad 4 provozní místnost 5 rakev 6 wc

Krematorium Amiens, Francie [Plan 01, 2015] Magdaléna Přečková

Krematorium v Amiens na severu Francie bylo navrženo pařížským kolektivem architektů Plan.01 v roce 2015. Základním motivem tohoto objektu je kružnice, které jsou jak základním tvarem konstrukce, tak přístupových cest a vnějších prostranství.

K Kruh jako symbol uzavření, života, dokončení se tak prolévá celou stavbou a vytváří místo k truchlení. Dalším principem, který je pro tuto stavbu symbolický je osa-vše je paprskovitě směřováno k jedné ze dvou obřadních síní. Tato osa směřuje k poslednímu rozloučení a zpopelnění. Přístupy do objektu jsou ve třech směrech - hlavní, dva vstupy pro rodinu a jeden vstup obslužný. Kruhy v půdorysu vytváří ve hmotě válce, které jsou z pohledového betonu. Jejich vnější povrch je zvrásněn rýhami se zlatým nátěrem. Zlatá barva je také součástí rámů. Hlavním cílem bylo navodit intimní atmosféru překračující hranice objektu do přilehlého parku a dále do krajiny.

Krematorium Zorgvlied Amsterdam, Nizozemí [Group A, 2016] Anna Bredová

Zorgvliedské krematorium na historickém hřbitově v Amsterdamu reprezentuje nový přístup ke kremaci. Dovoluje truchlícím doprovázet ostatky milovaných tak daleko, jak jen to je možné – až ke kremační peci.

Tato osamocená stavba bez obvyklého auditoria obsahuje kremační pec a přípravnou místnost. Je navržena tak, aby se dění v ní zaměřovalo hlavně na rituál doprovázející odchod z tohoto světa. Po obřadu posledního rozloučení v nedaleké obřadní síni, příbuzní doprovázejí zesnulého skrz nádherné pozemky hřbitova až do krematoria. Nejbližší příbuzný rozhodne, zda pozůstalí opustí rakev již na nádvoří nebo budou rakev dále doprovázet až k budově a sami ji vloží do kremační pece. Krematorium, vysoké 16 metrů, je citlivě zasazeno do listnatého okolí hřbitova a zeleň na obou stranách cesty pokračuje po vnějších zdech budovy

směrem vzhůru. Budova je postavena z kamenného základu a z lehké rotující stanové membránové struktury vyúsťující do skleněného otvoru. Kontrastující materiály symbolizují napětí mezi tíhou pozemského bytí a lehkostí bytí nebeského. Otvor navrchu směřuje ke slunci, jeho světlo svrchu osvětluje skleněnou mozaikovou stěnu nádvoří. Tato stěna také odděluje technické místnosti od nádvoří. Důležitou roli v návrhu hraje i cesta skrz historický hřbitov – pouť zesnulých a pozůstalých, z auditoria do krematoria. Cesta a vertikálnost návrhu upevňuje myšlenku duše zemřelých odcházející ke hvězdám. Proměňují tuto konečnou pouť ve smysluplný obřad.

STUDENTSKÉ PROJEKTY Jan Binter Kristýna Blažíčková Anna Bredová Tereza Krákorová Eliška Müllerová Klára Novotná Magdaléna Přečková Kateřina Přibylová Barbora Ptáčková Lukáš Rehberger Matyáš Řehák Michaela Térová Tran Thu Hang Anna Tyščenko Anežka Zákopčaníková Anna Dománková

Krematorium Ďáblice Jan Binter | ATVZ

V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš. [genesis 3:19]

Ďáblický hřbitov zaujímá v Praze výsostní postavení. Nejenže se jedná, po Olšanském, o druhý největší. Je to též jediný kubistický hřbitov na světě. Současná urbánní podoba je však pouze nedokončenou kompozicí. Návrh je třetím vstupem do této struktury. Přirozeně navazuje na silně organickou kostru, kdy doplňuje zbývající tělo. Jako každý harmonicky fungující organismus, potřebuje mít také hřbitov, správně navrženou svou OBĚHOVOU SOUSTAVU (pohyb, distribuce energie), ORGÁNOVÝ SYSTÉM (hrobky, kolumbária) a NERVOVOU SOUSTAVU (impulzy, řízení). Těžištěm a srdcem soustavy je zde čestné pohřebiště. Hlavní osa je pochopitelně vázána na něj. Vedlejší osa pochází z druhé etapy výstavby, a to z nové obřadní síně. Na křížení těchto dvou os, které však nejsou prvoplánově přiznány, je umístěn památný dub. Celou nově doplněnou kompozici uzavírá výseč kruhu. Výseč, které je rozhraním, je zároveň kolumbáriem. To je navrženo tak, aby jeho druhý konec byl vždy v nedohlednu. To má za úkol, navodit pocit sounáležitosti jako společnosti, které sdílí své hodnoty. Hřbitov samotný je místo plné symbolik. Konceptem, ze kterého kolumbárium

vychází je labyrint. Ten je známý tím, že má jednu jednoznačnou cestu do svého středu. Během tohoto procesu vnímáme střed z různých perspektiv. Život každého člověka je svým způsobem labyrint v jehož centru se nachází smrt. Tímto vystavuju pozůstalé jakési duchovní cestě (transformaci). Cesta nemusí být příjemná. Lidé na ni jsou však vždy vedeni nepřímým světlem, které jim dává pocit jistoty. Na konci této cesty vchází do srdce krematoria, tedy do obřadní místnosti. Ta je založena s určitou velkorysostí. Světlo zde schází opět pouze nepřímo skrze stropní světlík, který artikuluje místo oltáře. Srdcem domu je tedy pro každého pozůstalého, člověk kvůli kterému přišli. Obřadní síň evokuje zájem především o nebožtíka. Její sekundární význam, který nám zůstává lehce skrytý je obrátit pozornost k pozůstalím. Ti, kteří přišli uctít památku. Proto je místnost kruhová. A také proto všichni sedí proti sobě a mohou si tak hledět do očí. Právě těmto lidem krematorium slouží. Místo pro kněze je pouze výsečí tohoto kruhu rodiny a přátel. Z obřadní místnosti se rodina přesouvá do smuteční místnosti, kde přijímá kondolence od přátel. Celý proces je zakončen umístěním urny do kolumbaria.

Labyrint je symbolem cesty a poznání, s jasně definovaným centrem (smrt), či cílem a jediným vstupem (narození).

Triáda, z výrazu pro trojici, kterou keltové považovali za posvátné číslo. Vychází z běžného přírodního a životního cyklu. Může být však vnímáno i jako vrstevnatost lidského vnímání(fyzično, duchovno, duševno).

Pravotočivá spirála, má vysoce harmonizující a zklidňující účinky. Funguje jako ochranné znamení a je symbolem pro cestu (transformace).

Krematorium je komponované dostředně, s velikým důrazem na cestu. Tato pouť má nejprve odprostit pozůstalé od každodenních myšlenek a problémů. Dále také, uvědomnění si důležitost události v jejich životech a vlastní smrtelnost. Obřadní síň a sezení v kruhu rodiny a přátel, pozůstalým přináší pocit soudržnosti a obrací pozornost zpět sobě samým.

10m

Půdorys 2.NP 1 2 3 4 5 6 7

vstup vestibul rampa vrátnice hygiena wc ženy wc muži

10m

Půdorys 1.NP 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18

rampa předsálí schodiště obřadní síň smuteční síň chodba sklad úklidová místnost šatny hygiena kuchyňka administrativa kněz jednací místnost sklad květiny památník kolumbarium

10m

Půdorys 1.PP 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17

schodiště žároviště technická místnost přípravna I přípravna II šatna úklidová místnost hygiena sprchy toalety chodba chladírna mrazírna sklad rakví garáž technické zázemí odpad

10m

Příčný řez

Podélný řez

Pohled od severu

Pohled od východu

Pohled od západu

Pohled od zรกpadu ke kolumbariu

Pohled od zรกpadu

Pohled od jihu

Pohled na komĂn u vstupu

Cesta do předsálí

Interiér obřadní síně

Pohled z předsálí na vstup do obřadní síně

Schodiště

Dům na konci cesty Kristýna Blažíčková | DP

Navrhuji Krematorium jako místo posledního rozloučení, jako dům na konci cesty, jako místo prolnutí s přírodou. Návrh je založen na architektonické jednoduchosti a čistotě. Už samo prostředí může mít utěšující účinky. Stejné účinky má i propojení vnitřního prostředí s okolní přírodou, které je nedílnou součástí návrhu. Vytvořila jsem klidný, elegantní a intimní prostor, kde se mohou pozůstalí důstojně rozloučit s blízkým, o kterého přišli.

Urbanistické řešení Pro navrhované rozšíření hřbitova používám celou plochu dnešního zahradnictví. Tím vytvářím dostatek místa nejen pro nové hroby, ale také pro rozšíření stávajícího Lesa vzpomínek. Okouzlila mě atmosféra Ďáblického hřbitova jako městského parku. V tomto charakteru jsem se rozhodla pokračovat i v jeho rozšíření. Nová část hřbitova je pomyslně rozdělena na dvě části, část navazující na starý hřbitov s rozšířením hrobových míst a Lesa vzpomínek, a část volného městského parku, do kterého je umístěno samotné krematorium a kolumbárium. Centrálním prostorem navrhovaného hřbitova se stává Strom vzpomínek, který nahrazuje Ústřední kříž klasických hřbitovů. Architektonické řešení Cílem návrhu bylo vytvořit čistý, jednoduchý a elegantní prostor, který bude dostatečně intimní a příjemný a vytvoří vhodné a důstojné podmínky pro poslední rozloučení. Z důvodu vytvoření intimního místa a zachování okolního prostoru jako volného parku

jsem se rozhodla celou dvoupatrovou hmotu krematoria umístit do volně se svažujícího terénu. Prostory s různou funkcí jsou odděleny opěrnými zdmi, které kopírují směr vrstevnic a postupně se ztrácí v zeleni kolem krematoria. I přesto, že je stavba umístěna pod úrovní terénu, snažila jsem se vytvořit světlé a příjemné prostředí. Toho jsem docílila pomocí atrií, která tak každé místnosti zprostředkovávají kontakt s vnějškem a dostatečně ji prosvětlují, ale zároveň zachovávají intimitu prostoru. Fasády jsou tvořeny zavěšeným kamenným obkladem z travertinu, který je použit i v interiéru, kde je kombinován s bílým betonem na podlahách a bílou hladkou omítkou na stěnách a stropech. Interiér je doplněn dubovým dřevem, které je použito na interiérové dveře a nábytek.

MHD

01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20

zahrada ticha vestibul místnost pro nejbližší pozůstalé smuteční síň místnost řečníka místnost řečníka toalety návštěvníci vertikální komunikace obřadní síň kondolenční místnost místnost pro nejbližší pozůstalé nádvoří malá obřadní síň - výdej uren toalety zasedací místnost denní místnost s kuchyňkou kancelář kancelář vstup zaměstnanci příjem rakví

3 4

Půdorys 1.NP 1 zahrada ticha 2 smuteční síň 3 obřadní síň 4 malá obřadní síň 5 administrativa 6 příjem rakví

01 3 5

Podélny řez

01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20

4 5

Půdorys 1.PP 1 příjem rakví 2 márnice 3 žároviště 4 přípravna nebožtíka

01 3 5

Příčný řez obřadní síní

Schéma

zemina 100 mm drenážní vrstva 50 mm akumulační nopový panel 50 mm geotextilie, HI folie, geotextilie EPS 300 mm ŽB deska 350 mm vzduchová mezera akustický podhled 20 mm + 6,650

+5,450

betonová stěrka 10 mm betonová mazanina 50 mm systémová deska podlahového topení 50 mm TI pro útlum kročejového hluku 100 mm ŽB deska 200 mm vzduchová mezera akustický podhled 20 mm

±0,000

Detail fasády

+6,650

+5,450

Â±0,000

13 14 15 16 17 18 19 20

malá obřadní síň - výdej uren toalety zasedací místnost denní místnost s kuchyňkou kancelář kancelář vstup zaměstnanci příjem rakví

01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20

Pohled na vstup

01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20

01 3 5

Pohled na ze zahrady ticha

01 3 5

Pohled na východ

01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20

01 02 03 04 05 za 06 h ve rad 07 mí stibu a tic 08 ha s sm tno l 09 u mí teč st pr 10 mí stno ní sí o ne 11 s s ň jbl toa tno t ře 12 ižš íp ve lety st ře čníka 13 oz ůs ob rtikál náv čníka 14 tal š ko řadn ní ko těvn é 15 mí ndo í síň mun íci 16 l ika ná stno enčn 17 ce ma dvoř st pr í m 18 o n ístn toa lá o í 19 ejb ost za lety břad ližš 20 s ní íp de eda síň oz c n í n ůs ka -v tal nc í mí míst ýd ka é ej nc elář stno nost ure vst elá st n s u ku př p z ř c íje a hy m mě ň ko rak stn u ví an ci

1 Kolumbárium 1 kolumbárium 2 louka rozptylu 01 3 Chodník života 3 vzpomínek 4 Strom 5

10 01 3 5

Pohled na kolumbarium

Krematorium Ďáblice Anna Bredová | ATVZ

cesta vzhůru

světlo

cesta dolů

smrt

mír

nebe život smutek

stín země

cesta klid

emoce

k nebi k duši ke světlu

k zemi k tělu k životu

souznění vesmír

Krematorium je situováno do nově navržené části Ďáblického hřbitova, která svou koncepcí navazuje na stávající strukturu. Obě části hřbitova propojuje systémem hlavních a vedlejších cest, po kterých se lze dostat k jednotlivým zeleným „ostrůvkům“ sloužícím k pohřbívání (urnová alej, louka rozptylu, les vzpomínek, kolumbária). Centrální částí území prochází hlavní osa, která propojuje hlavní vstup na jihu, nové krematorium ve středu hřbitova a menší severní vstup, který slouží zároveň jako vjezd pro obsluhu krematoria. Tato přístupová cesta je lemována alejí středně vzrostlých stromů, v jejím středu jsou navrženy zklidňující vodní plochy, které zrcadlí budovu na svém konci. Plocha je dlážděna velkoformátovou kamennou dlažbou. Samotné krematorium je svým vzhledem a tvarem poněkud netypické – na rozdíl od běžných přízemních či patrových krematorií je tato budova navržena jako věž. Koncept vychází z myšlenky, která je vyobrazena na přiloženém schématu. Člověk, který přijde po hlavní cestě až ke krematoriu, vyjede výtahem do nejvyššího krytého patra. Symbolicky se přiblíží se k nebi, ke světlu, k duši zemřelého. Ze vstupní haly v 11.NP pak bude v průběhu celého smutečního

obřadu sestupovat po patrech níž a níž (do obřadní síně v 10.NP s výhledem na západná část hřbitova, poté do síně posledního rozloučení v 7.NP a nakonec do síně pro výdej uren a kolumbária ve 4.NP), až se dostane zpět k zemi, k tělu, ke svému životu. Budova krematoria má celkem 12 nadzemních a jedno podzemní podlaží, které slouží pro příjem těl. Tělo po převzetí putuje směrem vzhůru do přípraven, mrazíren a chladíren, až je v den obřadu vyvezeno výtahem na katafalk do obřadní a smuteční síně. Po obřadu je spáleno v pecích v 6.NP. Věž krematoria je necelých 56m vysoká, čtvercového půdorysu s vnitřní světlou šířkou 15m. Z této hlavní kvádrové hmoty vybíhají na fasádu jednotlivé „krabičky, které ukrývají venkovní schodiště propojující některá důležitá podlaží. Hlavní pohyb v budově se odehrává pomocí výtahů. Stavba je navržena jako železobetonová konstrukce, fasáda je dvouplášťová s provětrávanou mezerou a předsazeným systémem světle béžovo-šedo-bílého pohledového zdiva, které v některých patrech zabíhá i do interiéru. Na venkovních schodištích je pomocí skladby zdiva docíleno k perforování jinak celistvé zdi. Ta díky tomu tvoří jakousi „krajku“ a propouští do vnitřního prostoru paprsky světla.

10 77

4 3 2

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

hlavní vstup - příchod ke krematoriu parkoviště pro pozůstalé prostor pro květinářství/zázemí vodní plocha v aleji alej vzrostlých stromů (lípa srdčitá Greenspire) náměstí - předprostor krematoria krematorium vedlejší obslužný vjezd pomník les vzpomínek urnový háj louka rozptylu

100m

01 11.06 12.01

11.07

11.05

11.02

12.00

11.04

11.01

11.03

terasa 12.NP

10.05

hala 11.NP

9.10

10.06

9.11

04 9.09

9.08 9.02

10.02

9.01

10.01

9.07

9.03

9.04 10.04

10.03

9.06

obřadní síň 10.NP

9.05

10m

12.00 12.01

extenzivní střešní zahrada sklad nářadí

11.01 11.02 11.03 11.04 11.05 11.06 11.07

vstupní předprostor / chodba čekací hala s recepcí toalety dámy toalety páni úklidová komora toaleta pro zaměstnance toaleta invalidé

10.01 10.02 10.03 10.04 10.05 10.06

vstupní předprostor / chodba obřadní síň šatna pro pozůstalé osvětlení a ozvučení sálu úklidová komora zádveří schodiště

9.01 9.02 9.03 9.04 9.05 9.06 9.07 9.08 9.09 9.10 9.11

chodba toalety páni toalety dámy umývárna pro zaměstnance toaleta pro zaměstnance šatna pro zaměstnance denní místnost pro zaměstnance archiv kancelář úklidová komora / sklad toaleta invalidé

zázemí 9.NP

A‘

12.NP

11.NP

10.NP

9.NP

8.NP

7.NP

6.NP

5.NP

4.NP

3.NP

2.NP

1.NP

1.PP

Řez A-A‘

8.06

7.05

7.06

8.07 7.04

7.02

7.01

8.05 8.01 8.04

7.03 8.02

8.03

manipulace 8.NP

smuteční síň 7.NP

6.06 6.07

6.05

6.04

5.04

5.05

6.01

5.03

6.03

5.02

6.02 5.01

žároviště 6.NP

TZB 5.NP

10m

8.01 8.02 8.03 8.04 8.05 8.06 8.07

toaleta pro zřízence předprostor umývárna pro zřízence kancelář manipulační prostor úklidová komora sklad

6.01 6.02 6.03 6.04 6.05 6.06 6.07

prostor pro sledování kremace sklad prázdných uren sklad plných uren s výtahem žároviště - 2x pec úklidová komora toaleta pro zaměstnance toaleta invalidé

7.01 7.02 7.03 7.04 7.05 7.06

chodba / předprostor sálu místnost pro kondolence síň posledního rozloučení sklad květin úklidová komora toaleta invalidé

5.01 5.02 5.03 5.04 5.05 5.06

technická místnost kotelna TZB chodba úklidová komora sklad

12.NP

B‘

11.NP

10.NP

9.NP

8.NP

7.NP

6.NP

5.NP

4.NP

3.NP

2.NP

1.NP

1.PP

Řez B-B‘

4.05

4.04

3.03

3.04

4.02 3.01

4.03 4.01

3.02

kolumbarium 4.NP

2.04

2.05

chladírna 3.NP

-1.04

-1.05

-1.06

-1.03

-1.01 2.03

-1.00

2.02

-1.02

příjem těl 1.PP

2.01

mrazírna 2.NP

10m

4.01 4.02 4.03 4.04 4.05

zádveří výtahů vnitřní kolumbárium síň pro výdej uren (s výtahem pro urnu) úklidová komora sklad

3.01 3.02 3.03 3.04

technická místnost chladírna úklidová komora sklad

2.01 2.02 2.03 2.04 2.05

technická místnost sklad rakví mrazírna úklidová komora sklad

-1.00 -1.01 -1.02 -1.03 -1.04 -1.05 -1.06

obratiště pro auta přívoz těl / prostor pro vyložení příjem těl a identifikace předprostor výtahu úklidová komora sklad sklad

1.06

1.07

1.05

1.08

1.10 1.04 1.09

1.03

1.02

1.01

1.00

1.11

vstup 1.NP

1.00 1.01 1.02 1.03 1.04 1.05 1.06 1.07 1.08 1.09 1.10 1.11

vstup do krematoria (výtahu) umývárna pro zaměstnance šatna pro zaměstnance toaleta pro zaměstnance příprava a balzamování předprostor úklidová komora toaleta invalidé archiv projednávací místnost vstupní chodba komora

10m

Vizualizace

venkovního schodiště

kotvení zdiva

zdivo klinker 150 mm větraná mezera 100 mm tepelná izolace 200 mm nosná k-ce ŽB 250 mm omítka ISO nosník

1m Detail fasády

Pohled od vstupu do obřadní síně

Vizualizace střešní terasy

Pohled do obřadní síně skrze okno

Kolumbรกrium

Krematorium Ďáblice Tereza Krákorová | ATOS

Smrt vnímám jako konec jedinečné cesty a ztracení tělesné schránky, ale věřím, že duše s námi určitým způsobem zůstává. Naše vzpomínky dokážou být často silnější, než se zdá.

Výstavba Ďáblického hřbitova, v Praze, nebyla v minulosti dokončena dle původního plánu a rozsahu, tak jsem na současný stav navázala rozšířením, kde jsem umístila návrh krematoria. Pro přístup na hřbitov vznikl k původnímu vstupu pro návštěvníky jeden nový, s parkovištěm a prodejem květin, jehož cesta nás dovede přímo ke krematoriu. Nová síť cest citlivě reaguje na dosavadní, a zároveň se snaží upozornit na přítomnost krematoria. Vytvořením nových rozptylových louček a plochy určené k umístění hrobů se zvýšila kapacita hřbitova. U památníku parašutistů vzniklo dotvořením rozcestí náměstíčko, které podtrhuje přítomnost památky. Samotné krematorium je vzdáleno od ostatních částí hřbitova, aby jeho okolí bylo nerušeno. Tím je zachován poklidný prostor pro poslední rozloučení. Jedná se o dvoupodlažní budovu se zapuštěným technickým patrem. Krematorium je umístěno na mělké vodní hladině, která toto místo odděluje od okolního prostředí, ale zároveň nás spojuje s přírodou a není neprůhlednou bariérou, mezi dvěma světy. K okamžiku kdy člověk přechází z jednoho do druhého dochází na přístupovém molu. Objekt je proložen rovnoběžnými

vertikálními deskami, mezi kterými vznikají momenty. Momenty s průhledy do krajiny. Aby člověk při své cestě hleděl vždy vpřed a spatřil tam krásy života. Stěny oddělují prostory více, či méně - když perforací prosvítají okamžiky z druhé strany. Mezi deskami a přesahy stropů vznikají prostory, kde není jasné, zda se jedná o interiér či exteriér, ale i tak se cítíte chráněni. Celý objekt působí ve spojení s vodní hladinou klidným horizontálním dojmem. Umocnění spojení člověka a přírody, pocítíme v okamžiku, kdy katafalk s rakví v obřadní síni sjíždí přímo pod vodní hladinu. A následně z vodní hladiny opodál vybíhá komín, který zároveň tvoří jednu z rovnoběžných desek. Krematorium nabízí velkou a menší obřadní síň, a síň k předávání uren. Síním předchází dvě nádvoří, ale každá z nich má zároveň i své intimnější prostory pro pozůstalé. Každá síň má svůj samostatný vchod a samostatný východ, tímto se pozůstalí již nemusí vracet zpět, ale jejich cesta a život pokračuje dál. Zároveň se tím předejde setkání vícero obřadů.

02 06

07 08

10m

Půdorys 1.NP 01 02 03 04 05 06 07 08

hlavní obřadní síň sklad květin 1 recepce kancelář řečníka kuchyňka sklad květin 2 síň pro vyzvednutí urny menší obřadní síň

15 12 16

18 19

Půdorys 1.PP 1 obřadní místnost 2 vstupní hala 3 hygienické zázemí 4 květiny

10m

Půdorys 1.PP 09 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19

parking a příjem rakví kancelář správce kuchyňka a zázemí šatny chladírna mrazírna sklad rakví přípravna TZB sklad uren spalovna

10m

Nádvoří

Západní pohled

Východní pohled

10m

Severní pohled

Jižní pohled

Hlavní obřadní síň

Síň pro vyzvednutí urny

Moment při odchodu z menších síní

Detail fasรกdy

Krematorium Jablonec nad Nisou Eliška Müllerová | DP

Za hřbitovní zdí, která okolní město odděluje už lidé mluví tišeji a hluk dopravy přehlušuje šumění stromů. Hřbitovní zeď je hranice, která odděluje život města i jeho obyvatel od klidu a ticha umírání a smrti. Hranice, která ale nemusí být nutně neprostupnou a vysokou barirou.

Městský hřbitov v Jablonci má svoje místo u nemocnice od roku 1899. Jeho umístění na kraji města během doby vzalo za své. Z třech jeho stran je obestavěný panelovou výstavbou a ze čtvrté řadou garáží, okolí i stav dokresluje dnešní vztah společnosti ke smrti a věčnému odpočinku. Hlavní vstup na hřbitov je v návrhu přesunut na sever, kde je v Územním plánu Jablonce nad Nisou počítáno s rozšířením hřbitova a stavbou krematoria. Přesun pomůže dopravní návaznosti hřbitova, umožní vybudovat nový důstojný vstup na hřbitov i do smuteční síně. Hřbitov je obehnaný ze čtyř stran vysokou zdí. Důležitým motivem návrhu je právě severní zeď hřbitova. Stávající bude po rozšíření hřbitova nahrazenou novou. Nová je navržená jako most, který je možné přejít, podejít, v jakémkoli místě se zastavit. Skrz zeď je navržen nový hlavní vstup na hřbitov. Je umístěn v místě protnutí linie Hřbitovní ulice, stávajícího vstupu a hlavní cesty s křížem. Oblouky zdi budou sloužit jako vstupy na hřbitov, kolumbárium a květinářství. Smuteční síň a krematorium jsou navrženy na horní hraně zdi. K jejímu vstupu vede široké jednoduché schodiště. V jeho linii je hmota rozdělena na smuteční síň a krematorium. Mezi těmito hmotami vzniká

tichý prostor před vstupem do smuteční síně. Návrh klade důraz na oddělení provoz krematoria a návštěvníků a pozůstalých. Jejich cesty jsou odděleny budovami, zdí a odlišnými směry vstupu do objektů. Návštěvníci mohou přijet a zaparkovat z ulice Tovární. Zaměstnanci a pohřební vozy přijíždějí z komunikace vedoucí přímo z kruhového objezdu. Správa hřbitova zůstane na stávajícím místě v zrekonstruovaném objektu. Nová hřbitovní zeď slouží jako vstup na hřbitovní pole, kolumbárium. Zeď má podobu strohého pevného mostu. Její horní hrana slouží jako cesta propojující hřbitovní pole, smuteční síň, rozptylovou loučku a prostranství před smuteční síní. Je navržena jako široká promenáda s výhledem na hřbitov do zelených stromů a na vršky Jizerských hor. Hmoty smuteční síně a krematoria jsou postaveny na jejím rozšíření, které slouží jako jejich první patro. Jsou to tvarem jednoduché objekty s viditelnými pilíři a výraznou cihelnou fasádou a mosaznými prvky. Tato kombinace materiálů znázorňuje úctu a důstojnost, která ke smrti a smutečním obřadům patří. Reaguje i na místní architekturu začátku století, kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova s výraznou tmavou fasádou je důležitou stavbou Jablonce nad Nisou.

Axonometrie celého území

Půdorys 2.NP

10m

Půdorys 1NP

cesta rakve smuteční hosté nejbližší rodina personál

Piazetta před smuteční síňí

Kolumbárium

Interier krematoria

Smuteční síň

Pohledy

Å&#x2DC;ezy

Krematorium v Hradci Králové Klára Novotná | DP

Navrhuji krematorium na rozšířeném lesním hřbitově v Hradci Králové, v kontextu současného vztahu české společnosti k pohřebním obřadům, který se vyznačuje jejich stále výraznější absencí. Návrh se snaží nabídnout jinou celistvou formu obřadu a vytvořit mu důstojný rámec v podobě lesního krematoria.

Návrh krematoria je umístěn v rámci městských lesů Hradce Králové, na rozhraní stávající plochy lesního hřbitova a jeho navrženého rozšíření. Skrze hřbitov vede od vstupu západním směrem hlavní cesta, na kterou umisťuji navrhované krematorium. Koncept stavby je založen na celistvé formě obřadu - s kremací, převzetím a uložením ostatků jako plnohodnotnými součástmi. Mezi jednotlivými body takto celistvého obřadu navrhuji cestu, na které pozůstalí ve smutečním průvodu doprovodí zemřelého. Věnují mu své myšlenky i fyzické síly, pokud si zvolí rakev nést. Na myšlence cesty lesem je založen rovněž hmotový koncept. Krematorium je navrženo jako soubor drobnějších objektů roztroušených v lese propojených kolonádou, kterými prostupuje les. Prolínání s lesem navrhuji i v měřítku jednotlivých objektů. Čelní prosklená stěna skýtá výhled do lesa. Tam, kde pozůstalí přichází do kontaktu se zemřelým, vnímají ho v kontextu přírody, jejiho koloběhu, ve kterém mohou nalézt útěchu. Dispozičně je stavba rozdělena na nadzemní a podzemní část. V nadzemní části se odehrává obřad, suterénní část zajišťuje její fungování

po provozní stránce. Suterén je s nadzemní částí propojen několika vertikálními komunikacemi. Konstrukční řešení je založeno na principu železobetonových stěn a stropů. Konstrukce podélných stěn je navržena sendvičová s vnitřní a vnější vrstvou z pohledového bílého betonu. V exteriéru je povrch betonu zdrsněn rýhováním. Svou hrubou strukturou navazuje na strukturu a hrubost kůry stromů. Příčné a čelní stěny jednotlivých hmot jsou materiálové odlišeny. Směrem do lesa je navrženo velkoplošné lepené sklo, tak aby se z vnitřních prostorů otevíral pohled do lesa. Směrem do kolonády je stěna obložena dubovým dřevem, které je použito i pro dveře. Jednotlivé hmoty jsou propojeny betonovou kolonádou a rovněž jednotným materiálovým řešením venkovní cesty a podlah v interiéru. Jednotně navržený materiál žulových kostek navozuje plynulost cesty. Materiálové řešení interiérů je založeno na kombinaci bílých betonových povrchů, žulových kostek na podlaze, dubových prvků a drobných mosazných detailů.

8 11

24 25

3 6

Půdorys 1.NP 1 hala 2 toalety 3 kancelář 4 příjem rakví 5 odpad 6 poslední rozloučení 7 obřadní místnost 8 peciště 9 čekací místnost 10 převzetí urny 11 kolumbárium

18 17

16 14

Půdorys 1.PP 12 manipulační prostor 13 denní místnost 14 hygienické zázemí 15 kancelář 16 archiv uren 17 chladírna/mrazírna 18 příprava těl 19 sklad prázdných rakví 20 příprava květin 21 odpad 22 sklad prázdných uren 23 technická místnots 24 technická místnots 24 peciště

20m

mech střešní substrát tl. 100 mm filtrační geotextilie akumul. nopový panel tl. 50 mm HIZ 2x modifikovaný asfaltový pás, odolný proti prorůstání kořínků spádové klíny 2%, EPS 20-100 mm TIZ EPS tl. 200 mm ŽB stropní deska tl. 250 mm

ŽB stěna tl. 200 mm, s povrchovou úpravou rýhování TIZ EPS tl. 150 mm ŽB stěna tl. 200 mm, tepelně aktivována

žulové kostky 50x50x50 mm betonová mazanina tl. 80 mm TIZ EPS tl. 180 mm HIZ 2x modifikovaný asfaltový pás podkl.beton s kari sítí tl.200 mm

Krematorium Ďáblice Magdaléna Přečková | ATVZ

Tři hmoty - tři body na cestě rozloučení. Tři prostory, které společné tvoří linku. Místo samo pro sebe, pro smrt, pro odpočinek.

Jsou krematoria místem pro mrtvé, nebo pro pozůstalé, kteří se přišli s mrtvými rozloučit? Tyto dvě roviny kladu vedle sebe. Místo pro mrtvé umístěné v suterénu budovy a místo pro pozůstalé - umístěné na terénu, v hlavních hmotách objektu. Místo pro pozůstalé dělím do tří bodů, které považuji v rámci celého obřadu za stěžejní - vstup, obřad a místo předání urny. Z těchto bodů vytvářím hmoty, kolem kterých se vše orientuje a které mezi sebou vytváří volný prostor atrií. Vše je zakryto pod jednotnou střechou, hmotou, arkádou a prosvětleno z boku a také pomocí světlíků ve střeše. Hmota a prázdno. Fyzické a nehmotné. Tři hmoty postavené do volného prostoru, jako znatelné body na cestě rozloučení. Rozdělené a spojené pod jednou linkou. Klid a smíření - a otázka, co je našim cílem, když přicházíme k tomuto místu. A tak se formou klidu stává řád a rytmus hmot. Přehlednost, jasnost. Průhled z obřadní síně skrz vodu a dále do krajiny, do korun stromů a k jasnému směřování osy. Čistota materiálů bez zbytečných příkras.

Objekt je vložen do nově navržené části hřbitova, která navazuje na původní strukturu. Přístup k objektu je z jihu pro příchozí - od místa zázemí hřbitova. Ze severu je pak příjezd pro pohřební vozy. Hmoty se formují ve středu, na pomyslné ose hřbitova, která prochází od východu na západ. Na hmoty navazuje krajina - směrem na východ se uzavírá směrem do přírody, do lesa. Směrem na západ je pak otevřená ke staré části hřbitova. Samotná stavba je navržena jako železobetonová čistá forma s jasným řádem. Interiéry jsou bílé, prosvětlené, doplněné o dřevěné prvky. Povrchy se snažím docílit čistoty a upřímnosti místa. vstup

obřad

urna

rovnoběžky - pozůstalí, mrtví

hmota - prázdno

klid - smíření

1 2 3 4 5 6 7 8 9

nový hlavní vstup zázemí hřbitova parkoviště krematorium příjezd vozidel pohřební služby urnov háj hrobové pohřbívání les vzpomínek předprostor krematoria

2 1 3

100m

Půdorys 1.NP

1.03

1.04

1.09

1.06

1.05

1.01

1.12

1.02 B

B 1.13

1.07

1.08

1.13

1.10

1.11

A 2

1.01 1.02 1.03 1.04 1.05 1.06

recepce čekací místnost wc ženy wc muži obslužné schodiště obřadní síň

Řez A-A

1.07 1.08 1.09 1.10 1.11 1.12 1.13

zázemí hudba sklad květin příprava zaměstnanci předání uren kancelář oblužné schodiště exteriérové atrium

10m

Půdorys 1.PP

-1.07

-1.01

-1.06

-1.14

-1.15

-1.13

-1.09

-1.08

-1.05 -1.12

-1.10 -1.02

-1.16

-1.18 -1.04

-1.03

-1.11

-1.17

A 2

-1.01 -1.02 -1.03 -1.04 -1.05 -1.06 -1.07 -1.08 -1.09

Řez B-B

příjezd vozidel mrazírna chladírna příprava těl přesun těl kremace příjem těl evidence wc zaměstnanci

-1.10 -1.11 -1.12 -1.13 -1.14 -1.15 -1.16 -1.17 -1.18

obslužné schodiště sklad rakví sklad květin technická místnost kancelář zaměstnanci denní místnost obslužné schodiště sklad uren sprchy zaměstnanci

10m

Detail fasรกdy

+6,000

kačírek, 100 mm tepelná izolace, 150 mm hydroizolace spádová vrstva, tl min. 50 mm železobeton, 250 mm

betonový obklad, 70 mm provětrávaná mezera, 30 mm tepelná izolace, 150 mm železobeton, 200 mm

dlažba, 20 mm podkladní vrstva tepelná izolace, 100 mm železobeton, 250 mm

+-0,000

Pohled západní

Pohled východní

Pohled jižní

Průhled obřadní síní

Pohled do čekací místnosti

Arkáda v zadní části objektu

Pohled na hmotu obřadní síně

PrĹŻhled atriem

Krematorium Ďáblice Kateřina Přibylová | ATVZ

pohřbení

Hlavní myšlenkou konceptu je smuteční průvod, tedy přesun rakve svépomoci k místu kremace, z důvodu vyjádření důstojnosti a úcty k zemřelému

vstup pozůstalí

obřadní sín

výdej uren

smuteční průvod

krematorium

i prodloužení času rozloučení, smíření. Zároveň bylo snahou oddělení provozních částí tak, aby se nevzájem nestřetávaly.

Smrt. Neodlučitelná součást života. Přesto je mnohdy těžké se s ní smířit. Především pro nejbližší pozůstalé a právě pro ně krematorium navrhuji. Smuteční obřad v dnešní podobě považuji za neukončený. Díky kremaci je proces pohřbívání rozdělen na dvě části poslední rozloučení se zemřelým a uložení ostatků. Ve většině případů je za obřad vnímána pouze první část končí smuteční hostinou, potažmo kremací. Ve svém návrhu kladu důraz i na fázi po kremaci. Výdej urny proto probíhá oddělené od krematoria v samostatné budově s přímou návaznosti na možná pohřbívací místa hřbitova a zároveň je i v blízkosti dosavadního venkovního obřadního místa. Hlavní myšlenkou, ovlivňující celý návrh, je ČAS. Obzvláště v případě ztráty blízkého člověka vnímám jeho důležitost. Propisuje se jak do urbanistického řešení v podobě cesty z parkoviště ke krematoriu, tak do návrhu samotného krematoria. Ďáblický hřbitov nepůsobí jako klasický hřbitov, podobá se spíše lesoparku. Ve stejném duchu navrhuji novou část hřbitova a navazuji na původní cesty, aleje a celkový charakter místa. Přístup ke krematoriu je ze severní části, navazující na nově vzniklé parkoviště. Již zmíněná cesta, stoupající směrem

technické zázemí příjem rakví

vzhůru, symbolizuje tok času, prostor pro odpoutání se od každodenního života a plné uvědomění si blížícího se prožitku. V urbanistickém řešení také navazuji na přírodní pohřbívání v Lese vzpomínek a vytvářím nová místa pro tento způsob pohřbívání - Les duší. Budova krematoria je situována do jihovýchodní části Ďáblického hřbitova. Vstup pozůstalých je možný ze dvou směrů, které ústí do společného atria. Z něho se vchází do obou obřadních místností. Hlavní síň se otvírá do krytého dvora, skrz který pozůstalý přenáší rakev se zemřelým k žárovišti a dále pokračují samostatnou cestou na hřbitovní síť cest. Zatímco hlavní obřadní síň působí vzdušně a otevřeně, malá je naopak uzavřená, intimnější, soukromější a může sloužit zároveň i jako místnost nejbližšího rozloučení. V přízemí se také nachází veškerá administrativa s odděleným vstupem pro zaměstnance. Suterén je využit pro technické zázemí a odehrává se v něm příjem rakví. Použitím přírodních materiálů se snaží stavba zapadnout do krajiny, potažmo lesa, který se okolo ní rozprostírá. Zároveň vytváří příjemné prostředí interiérů a s pomocí stromů se všudypřítomná příroda prorůstá dovnitř budovy.

13 12 11

1 8

2 15 16

6 5

1 2 3 4 5 6 7 8 9

krematorium výdej uren parkoviště pro veřejnost květinářství, obchod parkoviště zaměstnanci vrátnice hlavní vstup les vzpomínek čestné pohřebiště

10 11 12 13 14 15 16 17 18

historický vstup rozptylová kvetoucí louka kvetoucí hroby urnový háj les duší venkovní obřad smuteční síň M. Švábové památník parašutistů anthropoid kolumbaria

100m

18 16

04 10 06

15 14

05 03

01 02 03 04 05 06 07 08 09 10

vstupní předprostor čekací atrium informace kancelář správce zázemí obřadní síně sklad, obsluha hlavní obřadní síň žároviště zaměstnanecký vstup malá obřadní síň / místnost rozloučení

11 12 13 14 15 16 17 18 19 20

sklad veřejné wc atrium pro zaměstnance wc zaměstnanci kuchyňka kancelář ředitele kancelář řečníka vstup zaměstnanci šatna muži šatna ženy 3

-01

-07

-10

-02 -03

-11

-06 -08

-1

-04

-05

-09

-14

-13

-01 -02 -03 -04 -05 -06 -07 -08 -09

příjem rakví evidence zázemí wc zaměstnanci příprava těla sklad rakví chodba chladírna sklad vík rakví

-10 technické zázemí -11 obsluha, sklad -12 sklad květiny -13 chladírna -14 mrazírna -15 spojovací chodba -16 sklad uren -17 žároviště -18 zázemí

-17 -18

12 -15

-16

Pohled jihozápad

Pohled severovýchod

Pohled severozápad

Pohled jihovýchod

Hlavní vstup

Cesta odchodu

Malá obřadní síň

0,5

1,5m

Atrium pro veĹ&#x2122;ejnost

Exteriérový dvorek

Smuteční síň a rozšíření hřbitova v Ostravě Svinově Barbora Ptáčková | DP

Práce vychází ze záměru ostravských městských obvodů Svinova a Poruby rozšířit stávající svinovský hřbitov pro potřeby obou obvodů dohromady. Cílem návrhu bylo vytvořit takové prostory, které umožní důstojně doprovázet zesnulého od smutečního obřadu až k pohřbení.

Pro většinu lidí smuteční obřad začíná a končí ve smuteční síni. Nejbližší rodina mívá možnost se se zesnulým rozloučit nejdříve v menší místnosti, ale i pro ně se obřad uzavírá s koncem hudby, stažením opony či zajetím rakve do katafalku. Podle mého názoru není takový obřad zcela dokončený, protože než důstojné rozloučení mi evokuje konec divadelního představení. Navíc neúplné rozloučení může podvědomě špatně působit na pozůstalé a zhoršuje smíření se s odchodem blízké osoby. Proto navrhuji smuteční síň, která dává možnost dovést obřad až k uložení rakve nebo urny do země za přítomnosti pozůstalých. S ohledem na nejednoduchou situaci, ve které se pozůstalí nacházejí, je cílem návrhu v principu jednoduchá stavba. V návaznosti na přístup od starého hřbitova po cestě lemované vzrostlými stromy ze země vystupují dva hlavní objemy – malá a velká smuteční síň. Naopak technický a praktický provoz smuteční síně je schován pod terénem a má vlastní přístupovou cestu. Člověk tak ví, kam má zamířit a nemusí váhat, kudy se vydat. V návrhu samotných smutečních síní je snaha se vyhnout stísněnosti uzavřených prostorů, a proto jsou štítové stěny

obou síní prosklené a umožňují pocitové propojení s vnějškem. Stavba tak nepůsobí jako monumentální chrám smrti ale jako jakési přístřeší, kam se člověk v těžké situaci uchýlí, aby si prošel částí loučení a smiřování. Motivem je snaha vyhnout se vytržení smrti z kontextu našeho života a vytěsnění jí na okraj dění. Zvolené materiály na fasádu i podlahu pomáhají umocnit propojení vnitřního prostoru s hřbitovem samotným. Dřevěný obklad fasády a špalíková dlažba jsou vhodné pro exteriér i interiér. Navíc dřevo má svou vlastní krásu a strukturu, která mu i ve velké ploše dodává detail. Prostor pak nepůsobí chladně a odcizeně, i když se zříká jakékoli výzdoby a symboliky. Konstrukce obou síní je navržená rámová z dřevěných lepených prvků, která umožňuje zachování jednoduché geometrie stavby. Samotná plocha hřbitova je rozčleněna sítí cest, které plynule navazují na stávající hřbitov a na podobně velká hřbitovní pole pro ukládání rakví a uren do země. Louka u jižní stěny velké smuteční síně je zamýšlena jako rozptylová. Hřbitovní cesty lemují stromořadí z jírovců a javorů, která dodávají jinak volné ploše určitou intimitu a pocit chráněnosti.

Půdorys 1.NP 01 - předsálí, 02 - smuteční síň, 03 - náhled pro pozůstalé / malá síň, 04 - předsálí, 05 - chodba pro veřejnost, 06 - kancelář správce hřbitova, 07 - toalety pro veřejnost, 08 - provozní chodba, 09 - zázemí pro zaměstnance, 10 - zázemí pro zaměstnankyně, 11 - márnice, 12 - technická místnost, 13 - denní místnost, 14 - příprava nebožtíka, 15 – sklad květin a věnců, 16 – kancelář kněze / řečníka, 17 úklidová komora, 18 – sklad rakví 1

15m

08 13

16 05 02

Pohled jižní

Pohled severní

Pohled východní

Pohled západní

Příčný

řez

Podélný řez chodbou

Krematorium Ďáblice Lukáš Rehberger | ATV

Jiný svět

Ďáblický hřbitov. Poezie místa – neuchopitelné a nedefinovatelné fluidum staletého hřbitova, který v sobě nese drásavou i krásnou historii českého národa. Silná atmosféra a charisma, které se vryjí pod kůži a člověku objevujícímu hřbitov přinesou zklidnění, rozjímání, radostnou i smutnou melancholii a uvědomění si sebe sama. Monumentální vertikály stromů lemující vinoucí se cesty. Příběh 20. století a českého odboje kráčející hřbitovem. Pozvolna klesající terén parku, v němž klidné prázdno a volnost hrají nezastupitelnou roli ve hře atmosféry hřbitova, emocí a citů. Krematorium jako „město v parku“ nová, do sebe se uzavírající struktura, která nekompromisním kontrastem reaguje na historický hřbitov. Silné gesto, těžká masa cihlového hranolu, který spadl doprostřed prázdné plochy v rozšířené části hřbitova. Ostrov vznešenosti, monumentality a elegance spojený se světem venku přímou cestou neohlížející se na nic – kontrast nového a starého dotažený do detailu. Smrt jako prázdno. Prázdno definované hranicí a hmotou uvnitř. Na soklu, v němž je skryt technický provoz

krematoria, jsou do prostoru uzavřeného vysokou perforovanou cihlovou zdí umístěny 4 stavby hierarchicky odstupňované svou výškou (smuteční síň, kolumbárium, administrativní budova s výdejem uren, budova pro poslední rozloučení nejbližších pozůstalých), doplněné rozsáhlou vodní plochou a 2 komíny z kremačních pecí. Kompozice hmot v prázdném prostoru uzavřeném zdí – odkaz na posvátné okrsky či nekropole vycházející z idey rituálního místa povzneseného mimo běžný život. Přísnost, řád a očištění budov od jakýchkoli přebytečných symbolů. Krematorium jako civilní stavba stojící ve vyvážené opozici vůči archetypu kostelu. Dualita církevního a civilního pohřbu vinoucí se návrhem, který hledá princip této dualitě nadřazený a její prvky spojující – „rituál“. Estetika odkazující do dob předkřesťanských – k harmonické vznešenosti antických chrámů a sloupových síní. Tektonika betonových sloupů a střechy a cihlových polí na fasádách, interiér řešený ve stejných materiálech. Krematorium Ďáblice – architektura klidu, ticha – „jiného světa“, vytrženého ze všedních dní, který rámuje chvíle smrti a rituálu posledního rozloučení.

8 6

9 3 1

10 2

10m

Půdorys 1.NP 1 2 3 4 5

smuteční síň hygienické zázemí varhaník výdej uren administrativa

2 Řez

10m

6 7 8 9 10

vystavení rakve nejbližší pozůstalí kolumbárium vodní plocha komíny

6 15

14 5

14 13

8 7

10m

Půdorys 1.PP 1 2 3 4 5

příjem rakví chladírna sklad rakví mrazírna přípr. nebožtíka

10m

Vstup - půdorys a řez

6 7 8 9 10

výtah rakve kremační pece strojovna pecí sklad uren tech. místnost

11 12 13 14 15

zázemí obřadníka sklad květin odpad hyg. zázemí, šatny zázemí zaměstnanců

Koncepční skici

Perspektivní řezopohled

Skica interiéru smuteční síně

xní - hliníkový rám, černá

barva

ové zdivo z cihel plných tl. 150 mm minerální vata tl. 150 mm ové zdivo z cihel plných tl. 150 mm

ostavební beton tl. 100 mm XPS tl. 100 mm altový pás ezobeton tl. 200 mm

±0,000

Výsek fasády smuteční síně - pohled

vodostavební beton tl. 100 mm TI XPS tl. 100 mm asfaltový pás železobeton tl. 200 mm 2%

+7,225

+6,825

okno fixní - hliníkový rám, černá

barva

+5,700

lícové zdivo z cihel plných tl. 150 mm TI minerální vata tl. 150 mm lícové zdivo z cihel plných tl. 150 mm

vodostavební beton tl. 100 mm TI XPS tl. 100 mm asfaltový pás železobeton tl. 200 mm ±0,000

-0,400

nášlapná vrstva z cihel plných tl. 150 mm PE fólie akustická izolace tl. 50 mm železobeton tl. 200 mm

Výsek fasády smuteční síně - detail

±0,000

Pohledy - administrativa a výdej uren

10m

Pohledy - rozloučení nejbližších pozůstalích

Pohled celkový - západ

10m

Pohledy - kolumbárium

10m

Pohledy - smuteční síň

10m

Řezopohled - západ

Krematorium Ďáblice Matyáš Řehák | ATZBP

Hmotový koncept budovy reaguje na uzavřenost hřbitova a napodobuje stávající čestné pohřebiště. V centru kruhového půdorysu krematoria je vytyčen vnitřní dvůr se sloupořadím, který je přístupný skrz dva velkorysé průchody.

V nynější ateistické společnosti je na důstojný pohřeb kladen stále nižší důraz. Stále častěji jsou lidé pohřbíváni bez obřadu, přestože bylo prokázáno, že pohřební rituál a uctění památky mrtvých má pozitivní vliv na duševní zdraví truchlících. Budova se snaží reagovat na výše zmíněné společenské tendence a je koncipována jako klidné a chráněné duchovní místo bez náboženských a politických konotací. Koncept je založen na dotvoření nedokončeného hřbitova v jeho původním ideovém systému tak, aby stěžejním bodem nadále zůstalo čestné pohřebiště. Druhým ohniskem se stává nové krematorium, jež je s centrem v dynamické rovnováze. Po příchodu na hřbitov je návštěvník veden nejdříve přes nevelké prostranství, později alejí na louku s krematoriem. Pokud pokračuje skrz rozměrný otvor dovnitř, ocitne se ve kruhovém dvoře lemovaném sloupořadím. Při nepřízni počasí je možné na obřad počkat v čekárně, která je přístupná z centrálního prostoru. Mají-li pozůstalí potřebu se s nebožtíkem rozloučit osobně, mohou tak učinit v malém sále, osvětleném pomocí dvou otvorů ve stropě. Velká síň s kapacitou osmdesáti lidí jako jediná porušuje striktní geometrii konceptu

a zasahuje do vnitřního dvora. Jediným přístupem slunečního světla do místosti je válcovitý světlík, projektující sluneční paprsky na rakev zesnulého. Jestliže pozůstalí chtějí počkat na urnu, mohou se občerstvit ve druhé čekárně. Výdejna uren je podobně jako ostatní obřadní místnosti osvětlená pomocí světlíku ve stropě, který osvětluje oltář s urnou. Provozní část je od prostoru pro návštěvníky striktně oddělena. Zaměstnanci do budovy vstupují přes garáž v jihovýchodní části budovy. Na ni jsou z jedné strany napojeny kanceláře, pohřební služba a šatny pro zaměstnance. Z druhé strany na garáž navazuje dlouhá komunikační chodba, která obsluhuje chladírnu s mrazírnou, přípravnu zesnulých, malý sál, přípravnu květin, velkou síň, kremační pece, TZB a výdejnu uren. Z exteriéru je krematorium kromě vchodů zcela uzavřené. Výjimkou je pouze pět nízkých oken do kanceláří na jižní straně budovy. Fasádu tvoří tmavé pohledové zdivo, které je v části dvora doplněno betonovým sloupořadím. Povrchem stěn v interiéru je přiznaný pohledový beton. Dveře do jednotlivých místností, lavice a další zařizovací předměty jsou vyrobeny z matného dubového dřeva.

TZB výdejna uren

kremační pece

velký sál přípravna květin

čekárna malý sál

přípravna toalety

čekárna

mrazírna

pohřební služba

chladírna šatny zaměstnanců

garáž kanceláře

10 11 9 12

7 13 5

14 4

1 2 3 4 5 6 7

čekárna kanceláře garáž chladírna mrazírna přípravna malá síň

8 9 1011121314-

přípravna květin velká síň kremační pece TZB výdejna uren čekárna WC

10m

Půdorys 1.NP

Řez

Pohled západ

Pohled sever

Pohled východ

Pohled jih

Pohled na fasรกdu

říční kamenivo geotextilie folie PVC separační folie EPS tl. 170 mm pojistá hydroizolace železobetonová deska tl. 600 mm

zdivo Klinker 240x115x71 mm provětrávaná mezera tl. 40 mm tepelná izolace tl. 150 mm železobetoná stěna tl. 200mm

Řez fasádou

Krematorium Ďáblice Michaela Térová | ATOS

Koncept krematoria vychází z nekonečných alejí ďáblického hřbitova, vzdálených cílů a také z přetrvávající duše po srmti člověka. Vytvořila jsem dvě samostatné hmoty, kdy každá má svou funkci a materiál mezi nimiž vzniká prostor s nekonečnými průhledy a vzdálenými cíly. Jejich vinoucí tvary naznačují cestu a nekonečnou přítomnost duše.

Návrh krematoria se nachází na pozemku ďáblického hřbitova v Praze. Celý ďáblický hřbitov se nese ve stylu dlouhých nekončících alejí, které jsem do svého projektu chtěla promítnout v podobě nekonečných stěn a průhledů do přírody. Na pozemku jsem vytvořila nový vstup s parkovištěm, a také novou cestu ze stávajícího hřbitova. Krematorium je umístěno centrálně na nyní hřbitovem nevyužívaným pozemku, aby došlo k jeho rozšíření a také, aby mělo kolem sebe dostatek prostoru, a nebyl tak uvnitř probíhající obřad ničím rušen. Dále jsem se zamýšlela nad samostatným aktem smrti, co pro mě znamená, a jak bych ji v návrhu chtěla zobrazit. Z této myšlenky vzešel koncept domu, kterým jsou dvě samostatné hmoty, každá má svou funkci, materiál a mezi nimi vzniká prostor pro shromažďování lidí. Člověk po vstoupení do krematoria nevidí žádný vzdálený roh či kout, který by mohl znázorňovat konec. Je to symbol přetrvávající duše po smrti člověka mezi námi. Zároveň jsem pro návrh krematoria využila lehce svažitý terén, kdy návštěvníci od parkoviště pomalu klesají, až dojdou dolů mezi dvě hmoty do shromažďovacího prostoru.

Tato myšlenka y měla v lidech vyvolat zvláštní pocit, kdy přicházejí ke krematoriu, jako k malé nenápadné stavbě až sejdou dolů mezi dva monumenty, které je odprošťují od běžného života. Cesta zpět vede přímo z rozlučkové síně ve stejné výškové úrovni s přilehlým okolím. Člověk, se tak po obřadu vrací zpět do běžného života. Krematorium má dvě podlaží, kdy nadzemní podlaží veřejné části slouží návštěvníkům k obřadům a loučení se s nebožtíky a nadzemní podlaží vedlejší menší hmoty k administrativě a zázemí zaměstnanců. V podzemním podlaží se nachází technická část krematoria, příjem rakví, chladírny, upravovna nebožtíka a žároviště. Jako materiálové řešení jsem použila růžový beton a fasádu z opalovaných dřevěných palubek. Lidé při vstupu do krematoria svádí tvar administrativní budovy a její růžová fasáda, tak truchlícího člověka nepodporuje v černých myšlenkách. Pozůstalý by se zde měl cítit nestísněně, v rámci možností příjemně a věřit, že nebožtíkova duše nadále přetrvává mezi námi.

0.4

0.6

0.5

0.7

3 0.

2 0. 0. 8

1 0.

9 0.

1. 0

1.1

1.2

1.3

Půdorys 1.NP 0.1 výdej uren 0.2 sjednávání obřadů 0.3 kancelář 0.4 kancelář 0.5 šatna 0.6 kuchyňka 0.7 wc zaměstnanci 0.8 wc veřejnost 0.9 úklidová místnost 1.0 1.1 1.2 1.3 1.4

rozloučení s urnou čekací místnost rozlučková místnost zázemí, květiny hlavní obřadní síň 2

GSPublisherVersion 0.41.100.100

10m

1.4

0.4

0.3

0.5

0.2

0. 6

1 0.

7 0.

8 0. 1.3

0. 9

1.0 1.2 1.1

0.1 0.2 0.3 0.4 0.5 0.6 0.7

sklad uren Půdorys 1.PP TZB 0.1 místnost sklad uren úklidová 0.2 TZB wc,sprcha,šatna muži wc. sprcha,šatna ženy 0.3 úklidová místnost kancelář 0.4 hygienické zázemí muži příjem0.5 rakví hygienické zázemí ženy

0.8 0.9 1.0 1.1 1.2 1.3

žároviště 0.7 příjem rakví chladírna mrazírna 0.8 žároviště sklad 0.9 květin chladírna upravovna 1.0 mrazírna odpad 1.1 sklad květin

0.6 kancelář

1.2 upravovna 1.3 odpad

2 GSPublisherVersion 0.42.100.100

10m

+0,000m -3,000m

Å&#x2DC;ezy 2

+0,000m -3,000m

10m

Ĺ&#x2DC;ezopohled

Detail fasรกdy

Pohledy

10m

Buddhistický chrám Ďáblice Thu Hang Tran | DP

Koncept návrhu se odráží od filosofie buddhismu, který je otevřený a úzce sepjatý s přírodou.

Objekt se nachází ve východní části Ďáblického háje. Jedná se o klidnou lokalitu, ale je zároveň dopravně dobře přístupná. Cílem bylo vytvořit prostor, kde by člověk mohl najít útěchu, klid v duši skrz meditaci, ale přitom by bylo i místem, kde lidé si navzájem mohou pomoci při težkých životních situacích, např. vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka.Ke komplexu se vstupuje po dlouhé klikatě se vinoucí betonové stezce procházející po obou stranách alejí stromů vedoucí do kopce. Cesta je zakončena vstupem do samotného areálu. Návrh využívá svažitost terénu, který se zvedá diagonálně vzhledem k pozemku. Na nejvyšším místě, diagonálně od hlavního vstuje, se nachází samotný chrám, který je nejvýznamnější budovou tohoto areálu. Zde nacházíme budovy s různou funkcí (komunitní, ubytovací, duchovní). Každý důležitý prostor je orientován do svého vnitřního dvorku. Areál je rozdělen do 4 samostatných budov, které jsou mezi sebou propojeny krytým ochozem. Uprostřed komplexu byl navržen klidný vnitroblok se spoustou zelení a stromy, je to skvělé místro pro relaxaci, meditaci.

Najdeme zde 4 různé úrovně s jinou funkcí. V nejnižší úrovni se nachází komunitní centrum. Je opatřen velkou jídelnou pro veřejnost, malou jídelnou pro mnichy, kuchyní, sklady, technickým zázemím a hygienickým zázemím. V druhé úrovni je ubytování pro hosty a víceúčelový sál. Potom následuje úroveň s ubytováním pro mnichy a knihovnou. A v posledním úrovni chrám a obřadní síň. K docílení čistého a monochromatického vzhledu byl vybrán za materiál beton světlého odstínu a dřevo ořech. Střecha je navržena jako šikmá a kopíruje tvar terénu. Pravidelně rozčleněné dřevěné rámy plní funkci nosné konstrukce. Jsou převážně schované ve fasádní konstrukci, takže v interiéru je nevnímáme. Jsou přiznané pouze v hlavní síni samotného chráu. Tvar chrámu připomíná tvar sepnutých rukou při modlení. Když se modlíte, každý prst je jemně spojen a uvnitř se vytvoří malý tmavý prostor, to se odráží v architektuře. Rámy představují prsty a prostor uvnitř je prostor mezi dlaní. Lidé se modlí, stejně jako architektura.

Půdorys 1.NP Komunitní centrum 1 vstupní hala 2 velká jídelna 3 jídelna pro mnichy 4 kuchyň 5 technické zázemí 6 hygienické zázemí 7 prádelna 8 dvorek

Prodejna 9 prodejna 10 zázemí 11 dvorek

10 9

7 1 6

Půdorys 2.NP Ubytování pro hosty 1 pokoje 2 zázemí

Víceúčelový sál 3 víceúčelový sál 4 vstupní hala 5 hygienické zázemí 6 dvorek

6 5 2

1 3

25m

Půdorys 3.NP Ubytování pro mnichy 1 společenská místnost 2 pokoje 3 zázemí 4 dvorek

Knihovna 5 vstupní hala 6 knihovna 7 hygienické zázemí 8 zázemí 9 dvorek

1 5

7 8 3

6 1

11 10

Půdorys 4.NP Chrám 1 hlavní síň 2 vstupní hala 3 prostor k uctívání duší 5 zázemí 6 hygienické zázemí

Obřadní síň 7 vstupní hala 8 smuteční síň 9 dvorek 10 místnost k poslednímu rozloučení 11 vstup pro nejbližší 12 zázemí 13 vstup pro hrobníky

25m

GSEducationalVersion

betonová střešní krytina latě 60/40 difúzní hydroizolace nosné latě 250/150 s tepelnou izolací z minerální vlny parozábrana dřevěné desky tl. 15mm dřevěný nosný rám

hliníkový profil

betonové prefa panely vzduchová mezera difúzní fólie OSB desky tl. 15mm tepelná izolace EPS tl. 200mm parozábrana kontralatě 60/40 s tepelnou izolací dřevěné desky tl. 15mm dřevěný nosný rám

dřevěné lamely tl. 15mm syntetické lepidlo betonová mazanina tl. 50mm podlahové vytápění TI pro útlum kročejového hluku tl. 150mm 2x modifikovaný pás ŽB deska tl. 200 mm

Krematorium Ďáblice Anna Tyščenko | ATBS

Život je spletitý, záhadný a nesnadný, podobně jako je dosavadní urbanismus hřbitova v Ďáblicích. Plyne jako řeky, které vždy ústí do moře. Jediná jistota je smrt, a proto jsem se rozhodla pro ortogonální napojení, striktní rastr a lineární podobu. Zdůrazňuji tok života, i tok smrti.

Krematorium je pro některé továrnou na smrt, pro druhé zas kostelem. Zdá se mi ,že lidé v dnešní době zapomínají na tradice, nebo je nectí, protože je to příliž pracné. Proto jsem chtěla vytvořit budovu, kde by dalo se zemřelým úctyhodně rozloučit. Hřbitov jsem se rozhodla rozšířit a doplnit o další hrobní místa. Na dosavadní urbanismus navazuji ortogonálně, což zdůrazňuje jakousi změnu v náladě místa. Jasnou širokou ulicí protínám hřbitov ve dví a zdůrazňuji prostor před krematoriem. Hlavní vstup zůstává tam, kde byl doposud, přibývá další vstup z jihu a sním i parkoviště. Zásobovaní jde ze severu. Idea je taková, že návštěvník se z obou vchodů vždy dostane na hlavní ulici která ho dovede až ke krematoriu. Krematóriem pak projde lineárně až na další rozcestí, kterého ho vrátí zpět do koloběhu života. Z východní strany jsem oddělila hřbitov lesem, jednak abych předešla hluku z blízké dálnice, jednak kvůli vytvoření dalšího lesa vzpomínek. Budova je zasunuta do terénu a využívá jeho sklonu. Mé krematorium se zakládá na lineárním, jednosměrném, tj. jendoznačném provozu. Pozůstalí projdou po klesajících rampách až na konec. To znemožňuje

různé nechtěné pracovní kolize. Bylo pro mě důležité sjednotit často roztříštěné obřady, před zpopelněním a po zpopelnění. Pozůstalí mají možnost vyčkat v prostorách kavárny na zpopelnění těla a převzít si urnu v pietním prostoru, dále pokračovat na hřbitov a pohřbít ostatky. Výšky místností se liší podle důležitosti místnosti. Převýšené jsou obřadní místnosti a hlavní chodba. V budově si hraji s proměnou rozměrů a prosvětlenosti místností. Při příchodu do obřadní síně skrz dlouhou, úzkou a tmavou chodbu, je cítit veliká úleva. Propojení s přírodou je dalším důležitým faktorem. V průběhu obřadu je možné si psychicky ulevit a zůstat na chvíli sám se svými myšlenkami. Prostory obřadní síně jsem chtěla ponechat co nejvíce holé, aby navodily neutrání atmosféru, která se však dá dozdobit dle libosti. Hlavním materiálem je pohledový beton doplněn o mosazný nábytek, dveře a nápysy na zdech. Spojením těchto dvou materiálů jsem, dle mého mínění, dosáhla reprezentativního vzhledu budovy.

Půdorys 1.NP 1 obřadní místnost 2 vstupní hala 3 hygienické zázemí 4 květiny 5 kavárna 6 výdej uren 7 výstupní hala 8 rozlučková místnost 9 kancelář pohřební služby

10m

1 4

9 8 7

11 10

Půdorys mezipodlaží a 1.PP 1 kanceláře 2 šatny 3 kancelář ředitele 4 šatna mluvčího 5 kuchyňka 6 přívoz rakví 7 kancelář evidence mrtvých 8 chladírna a mrazící box 9 výtah 10 květiny 11 úprava těl 12 chladírna 13 TZB 14 pece 15 výdej uren / sklad uren 16 kancelář evidence zpopelnění

10m

15 14

Řez schodištěm pohřební služby

Řez chodbou

10m

Řez hlavní obřadní síní

10m

Pohled jižní

Pohled severní

10m

kačírek hidroizolace EPS železobetonová deska

železobeton 500mm

Hlavní obřadní sál

Chodba

Hlavní obřadní sál, pohled na rakev

Sรกl s urnou

Krematorium Ďáblice Anežka Zákopčaníková | ATSS

smutek - intimní prostor naděje - laskavý prostor přesah mimo - jinam - výš pomoc, pochopení -> smíření obřad, rituál spojení s přírodou-zemí-koloběhem života oslava života život - smrt _smrt je součástí života_ Nacházíme se na ďáblickém hřbitově, jedinečném místě svého druhu. Jeho autor - architekt Vlastislav Hofman vytvořil ornamentální kompozici cest, ploch a drobných objektů lemované betonovou zdí s kubistickými motivy, která uzavírá hřbitov jako tajemnou zahradu na první pohled skrytou zvědavým očím.Většina dnes využívané plochy hřbitova je v současné době pojata jako park s volně rostoucími stromy, mezi kterými prosvítají paprsky slunce a rozehrávají malebnou hru světel a stínů, dopadajících na měkkou trávu. Vzrostlé stromy s vysoko položenou korunou dávají možnost dohlédnout daleko pod ně a umožňují dlouhé výhledy skrz celý hřbitov. Tyto scenerie jsou někde prostřídány kamennými náhrobky, které tvoří shluky a plochy jako kamenná městečka. Inspirací pro můj návrh se staly právě vzrostlé stromy, které netvoří v prostoru bariéru, naopak umocňují jeho rozlohu a plynulost. Krematorium umisťuji do zvětšeného půdorysu hřbitova, vracím mu tedy prostor, který měl mít a který mu právem náleží. Součástí návrhu je tedy i dotvoření kompozice cest. Takovým způsobem, aby harmonicky a s úctou navázaly na to, co je stávající, a zároveň byly odkazem nové doby, ve které vznikly.

Tektonika samotné budovy má ambici být co nejlehčí. Celku dominuje zesílená střecha, která kopíruje čtvercový půdorys základny objektu. Díky subtilní nosné konstrukci stěn a sloupů se zdá, jakoby střecha levitovala nad zemí, a prostor pod ní jen nenuceně přikrývala, stejně jako koruny stromů, pod kterými procházíme. Její přesah nad terénem znejasňuje jinak jasně danou hranici interiéru a exteriéru. Sloupy, které vybíhají s půdorysného plánu dál do parku, vytváří mezistupeň - nejsme v interiéru, ale už nejsme ani volně mezi stromy. Z atria s vodní hladinou vyrůstá výrazná hmota komínu, kontrastní dominantní vertikální prvek. Plynulost a provázanost prostoru je vevnitř podpořena v velkými skleněnými plochami oken bez viditelného rámu. Výhledy z nich tvoří nejvýznamnější prvek interiéru obřadních síní. V kontextu místa je použito světlých a přírodních materálů - dřevo, světlá omítka, sklo, to vše na betonovém soklu. Snahou je vytvořit krematorium, které bude laskavým místem pro všechny nacházející se v těžkých chvílích, a které svou podstatou zhmotní myšlenku, že smrt není konec. Jde o přirozený koloběh všeho živého, a tedy přirozenou součást života nás všech.

1 2 3 4 5 6 7 8

krematorium hlavní vstup pro návštěvníky příjem rakví rozptylová louka parkování pro návštěvníky vjezd pro zaměstnance pohřbívání pod stromy hroby 50

6 8

4 1

8 5

200m

A 11

B´ 14

3 9

13 2 1

A´

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14

krytý předprostor kanceláře vstupní hala hygienické zázemí zázemí pro blízkou rodinu menší síň výstav rakve hlavní obřadní síň šatna technická místnost příprava květin prostor pro kondolence výdej uren příjem rakví

Půdorys 1.NP 5

20m

8 B

B´

B 19 2 9 13

3 4

21 10

A´

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22

krytý vjezd kancelář, zasedací místnost denní místnost s kuchyňkou kancelář řečníka úklidová místnost hygienické zázemí zaměstnanců, šatny odpad výtah rakví 1,2 chladírna mrazírna obsluha pecí, kancelář strojovna pecí kremační pece přípravna výtah rakve 3 sklad rakví sklad květin úklidová místnost technická místnost sklad prázdných uren sklad uren k výdeji hygienické zázemí zaměstnanců

Půdorys 1.PP 5

20m

Řez A-A´

Řez B-B´

20m Řezy

komín - dominanta

střecha - koruna, úkryt

sloupy - stromy

vnitřní členění

podstava - ukotvení

jméno

urna

popel

Explodovaná axonometrie

20m Pohledy

Výsek fasády - okno do obřadní síně

hydroizolace - asfaltové pásy OSB desky tl. 2x18 mm větraná mezera nosná obousměrná příhrada 100x100 mm dřevovláknitá deska tl. 15 mm foukaná vrstvená izolace tl. 500 mm OSB desky tl. 2x18 mm instalační podhled vnitřní pohledová vrstva - smrk

+ 7,000

OSB deska tl. 18 mm difuzní hydroizolace větraná mezera dřevěný obklad - smrk

+ 5,000

bezrámové okno neotevíravé

± 0,000

- 0,500

betonová vrstva tl. 100 mm separační vrstva tepelná izolace tl. 150 mm 2x modifikovaný asfaltový pás ŽB deska tl. 200 mm

betonová stěrka tl. 5 mm betonová mazanina tl. 100 mm separační vrstva tepelná a akustická izolace tl. 150 mm ŽB deska tl. 200 mm

Řez - okno do hlavní obřadní síně

Atrium s vodnĂ hladinou a komĂnem Pohled do atria z interieru

Hlavní obřadní síň Menší obřadní síň

Lázně Jizerka Anna Dománková | ATRN

Nekonečný boj nekonečný shon nekonečno otázek tisíc odpovědí a přitom žádná.

V minulém semestru jsem navrhla lázně na Jizerce, lázně se zaměřením na komplexní očistu organismu, na duševní i tělesnou stránku člověka. Lázně jsou místem pro koncentraci - místem pro oproštění od stresu, místem pro harmonizaci těla a duše. V kontextu romantické přírody horské osady Jizerka lázně navazují na lázeňskou tradici Jizerských hor. Stávají se novým centrálním bodem, zároveň si však zachovávají intimitu a soukromí, chrání se před okolím. Hmoty vyrůstající ze společné podnože formují polosoukromý dvůr pro lázeňské hosty, inspirovaný klasickými lázeňskými kolonádami. Hmoty objektů uzavírají prostor a rámují výhledy do krajiny. Rytmus kolonády doplňuje dynamika výškového členění hmot odvíjející se od funkce vnitřních dispozic. Půdorysné řešení nadzemních objektů se propisuje do dispozic a členění podlaží podzemního. Materiálové řešení využívá lokálních zdrojů a je inspirováno tradicí horské architektury. Tmavá břidlice přichází z exteriéru do interiéru lázní. Potemnělá atmosféra podzemních prostor věnovaných očistnému procesu fyzickému podporuje plné soustředění na proces samotný - koupele, masáže, cvičení.

Uvolnění a očista psychická v průběhu procedury je završena odpočinkem v prostorách s prostupujícím světlem a soukromými výhledy na krajinu. Pro zpracování realizačního projektu interiéru byly zvoleny tři hlavní prostory chatakterizující tento soubor staveb - veřejná restaurace, hotelový pokoj a část lázeňského provozu (bazén, sauna, koupele). Všechny tyto prostory jsou propojeny použitím tří základních materiálů. Přírodní kámen, tedy černá břidlice, dominuje nejen fasádě celého objektu, ale celému podzemnímu podlaží věnovaného lázním. Zaroveň se tento materiál propisuje na podlahy ostatních prostor. V kontrastu s tmavými lázněmi je v pokojích pro ubytované hosty zvolen za dominantní materiál světlý dub, a to ve své přirozené, masivní podobě. V restauraci pro veřejnost, která dispozičně navazuje na cestu procházející celou Jizerkou , převažuje využití surového pohledového betonu bez povrchové úpravy. Všechny tři zmíněné materiály se ve větší či menší míře prolínají všemi prostory celého objektu. Všechny prostory jsou řešeny minimalisticky. Minimum použitých materiálů, ostré hrany a rovné linie, čisté detaily a spoje.

a‘

Půdorysy ATSS (ls 2016/2017)

01 ubytování

02 zásobování 03 restaurace

04 recepce 05 vstup do lázní

06 čekárna

07 vyšetřovna - lékař 08 vyšetřovna - psycholog 05

09 odpočívárna 10 cvičení

07 09

Půdorys 1.NP

11 technické zázemí 12 zásobování 13 sklad kuchyně 12 11

14 sklad kuchyně

15 kuchyně

16 šatna zaměstnanci 17 wc zaměstnanci

18 wc veřejnost 19 vstupní prostor lázní 19

35 36

20 odpočívárna 21 masážní místnost

22 masážní místnost 39

23 koupelová místnost

24 koupelová místnost 25 koupelová místnost 33 34

26 odpočívárna koupele

27 šatna sauna 28 odpočívárna sauna 29 sauna 30 bazén 31 sprchy bazén 32 wc hosté 33 fyzioterapie

34 fyzioterapie (bezbar.) 32

31 30

35 sklad

36 šatna (bezbar.)

37 šatna ženy 38 šatna muži 39 úklidová místnost 40 sklad 41 masážní místnost 42 masážní místnost

Půdorys 1.PP

43 masážní místnost 2

10m

44 centrální prostor

Vizualizace exteriéru

Detail použitých materiálů

M.8

x.03

M.7

P11

P12

P10

x.02

M.5

M.6

S.1

VZOROVÝ POKOJ - KOUPELNA A TOALETA spárořez S.2

M.8

M.3

M.1

x.03

M.7

SEZNAM MOBILIÁŘE A PRVKŮ:

S.2

M.7

P11

P.01

M.8

Z.1

P12

P10

x.02 VZOROVÝ POKOJ - KOUPELNA A TOALETA spárořez

M.8

S.3

P - POHLED P6

P - POHLED P5

P - POHLED P7

LEGENDA:

M.1 P1

S.1

M.2

S.3

S.2 S.3

P.03 S.3

M.8

M.7

detail A

Z.1

S.3

P12

P10

M.7

P.02

P - POHLED P9 P - POHLED P7

P - POHLED P6

P - POHLED P5

HOTEL - VZOROVÝ POKOJ dvoulůžkový

M.8

Z.1

P11

S.3

Půdorys - vzorový pokoj, dvoulůžkový LEGENDA MÍSTNOSTÍ: P.01 pokoj P.02 wc P.03 koupelna

P - POHLED P10

P - POHLED P9

M.7

P - POHLED P11

P - POHLED P10 P - POHLED P8

Pohledy P5 - P8

LEGENDA MATERIÁLŮ:

P - POHLED P11

P - POHLED P12

M.3 M.3 M.4 M.4

POKOJ - POHLED P1 POKOJ - POHLED P1

S.2 S.2

S.2 S.2 LEGENDA: LEGENDA:

M.1 M.1

M.1 M.1S.1 S.1 S.2 S.2 S.3 S.3

POKOJ - POHLED P3 POKOJ - POHLED P3

Pohledy P1, P2 LEGENDA MATERIÁLŮ: LEGENDA MATERIÁLŮ:

S.1

P - POHLED P12

VzorovĂ˝ pokoj

M.5 M.4

M.4

M.3 M.3 S.1

S.1

M.3

SEZNAM MOBILIÁŘE:

S.2

M.3 S.1 LEGENDA:

S.2

M.3 S.1

M.1 P1

M.1

M.3

M.2

S.1 S.2

S.1

M.3 S.2

x.01 M.3 S.1

RESTAURACE PRO VEŘEJNOST kapacita 23 míst

Půdorys - restaurace

M.2

RESTAURACE - POHLED P1

RESTAURACE - POHLED P2

S.2 S.1

S.1

M.5

RESTAURACE - POHLED P2

Pohledy P1, P2 RESTAURACE - POHLED P3

RESTAURACE - POHLED P4

1 ?

LEGENDA:

M.1 S.1 S.2 S.1

S.1

S.2 S.1

S.1

LEGENDA MATERIÁLŮ:

Restaurace

S.01 M.3

M.2

M.2 M.1

M.1

S.03

Z.1 S.2

S.04

Z.1

S.1

S.02

M.2

S.3

S.1

M.8

S.2

S.3 S.3

M.2

Z.2

M.8 S.3

S.3

M.2 S.3

M.8 S.2

M.2 M.8

M.2

S.3

M.8 S.2

SPA - MOKRÁ ČÁST BAZÉN, SAUNA, KOUPELE

Půdorys - spa

S.1

Z.1

Z.2

S.3

SPA - POHLED P4

Pohledy P4-P6

SPA - POHLED P5

S.3

S.2

M.2

M.8

S.08

M.1

M.2

S.2 P13 P12

M.8

P10

M.4

P11

M.8

S.2

M.2

M.9

M.7

M.1

SEZNAM MOBILIÁŘE A PRVKŮ:

S.2

Z.3

S.2

S.06

M.8

S.07 LEGENDA:

M.2

M.1

M.5

M.1

M.9

M.7

S.1 S.2

M.2

S.3 S.2

M.2

S.2

S.10

M.1

S.05

S.2

M.8 M.2 S.2

M.1

M.2

S.1

M.2

S.1

M.7

M.9

S.01 S.02 S.03 S.04 S.05 S.06 S.07 S.08 S.09 S.10

centr. prostor sprchy bazén bazén šatna sauna odpočívárna sauna odpočívárna koupel koupel koupel

S.1

LEGENDA MATERIÁLŮ:

Z.2

S.3

S.2

S.09

M.1

M.2

S.3

SPA - POHLED P6

Bazén

Koupelová místnost

M.5

Z.3

SPA - POHLED P7

SPA - POHLED P8

LEGENDA MATERIÁLŮ:

Z.3 M.5 M.5

Z.3 S.3

SPA - POHLED P8 SPA - POHLED P7

SPA - POHLED P8

SPA - POHLED P9

LEGENDA MATERIÁLŮ:

Z.3

S.3

SPA - POHLED P9

Pohledy P7-P9

M.8

M.7

SPA - POHLED P10

M.7

SPA - POHLED P11

LEGENDA MATERIÁLŮ:

M.7

SPA - POHLED P10

M.8

SPA - POHLED P11

M.7

M.8

SPA - POHLED P12

M.7

M.8

M.7

SPA - POHLED P13

Pohledy P10-P13 1 LEGENDA MATERIÁLŮ:

ZE ŽIVOTA ATELIÉRU Matúš Dulla – Ferdinand Milučký (26. února 2018) Exkurze do Bratislavy (29. února 2018) Workshop v Kruhu (11.-14. března 2018) Příprava výstavy (24.-28. května 2018)

Matúš Dulla – Ferdinand Milučký 26. února 2018 Přednáška (nejen) o Ferdinandovi Milučkém byla pro studenty na začátku semestru inspirací. Navíc to byla skvělá příležitost pro spolupráci mezi teoretickým a návrhovým ústavem fakulty. Tak zas někdy...

Exkurze do Bratislavy 29. února 2018 Není lepšího studia architektury než pomocí vlastní zkušenosti. Learning by touching! Díky prof. Matúšovi Dullovi jsme měli možnost na vlastní oči vidět bratislavské krematorium s urnovým hájem od Ferdinanda Milučkého. A to včetně míst, která zůstávají očím veřejnosti skrytá. Objektem nás provedl Ing. Boris Šramko a za to mu patří velký dík. Pro všechny to byla neopakovatelná zkušenost.

Workshop v Kruhu 11. – 14. března 2018 Workshop v Kruhu u Jilemnice pořádáme tradičně na začátku semestru. Cílem je, aby se studenti semkli a práce na projektech nabraly na obrátkách. Na začátku workshopu probíhala diskuze nad tématem smrti. Jak má vypadat konec života v naší společnosti a v dnešní době? Workshop jsme zakončili prezentací.

Příprava výstavy 24. – 28. května 2018 Závěrečnou výstavou je dovršena půlroční práce všech zúčastněných. Zároveň se snažíme o to, aby se studenti naučili svůj návrh zprostředkovat odborné i laické veřejnosti, vnímáme to jako jeden ze zásadních předpokladů pro architektonickou profesi. Letošní výstava je inspirovaná výstavami italského architekta Renza Piana. Klíčové jsou modely v různých měřítcích i fyzické vzorky materiálů.

NAŠI STUDENTI ATOS Tereza Krákorová Michaela Térová ATZBP Matyáš Řehák Anna Tyščenko ATSS Anežka Zákopčaníková ATVZ Jan Binter Anna Bredová Magdaléna Přečková Kateřina Přibylová ATV Lukáš Rehberger ATBP Adéla Grůšová Jan Chaloupek Vojtěch Klapač Šárka Linhartová Tomáš Rain Tomáš Strnadel Anna Vršková Viktor Žák ATRN Anna Dománková DSN Veronika Bendová Anna Dománková Tereza Chvojková Tomáš Minarovič DP Kristýna Blažíčková Eliška Müllerová Klára Novotná Barbora Ptáčková Tran Thu Hang

PODĚKOVÁNÍ Rádi bychom za celý ateliér poděkovali Matúši Dullovi za inspirativní přednášku o Ferdinandu Milučkém a zprostředkování exkurze do bratislavského krematoria. Díky němu měli studenti možnost poznat toto mimořádné architektonické dílo. Velký dík patří Karolíně Kripnerové, bez které by závěrečné portfolio nikdy nevzniklo. Podmínky byly tento semestr obzvláště komplikované, příprava portfolia probíhala dálkově, při stáži v rakouských Korutanech. Děkujeme Ludvíku Holubovi, Janu Kazimourovi a Marku Šilarovi. Externím kritikům, kteří věnovali svůj vzácný čas na to, aby studentům poskytli k jejich projektům cennou zpětnou vazbu. A samozřejmě děkujeme našim studentům, se kterými jsme strávili inspirativní semestr a kteří odvedli obrovský kus práce.

© 2018 Atelier Hlaváček-Čeněk Fakulta architektury ČVUT v Praze Ústav navrhování II Koncept portfolia Dalibor Hlaváček Martin Čeněk Karolína Kripnerová Sazba a grafická úprava Karolína Kripnerová Dalibor Hlaváček studenti ateliéru Koncept závěrečné výstavy Martin Čeněk Dalibor Hlaváček Příprava závěrečné výstavy studenti ateliéru Úvodní skica Lukáš Rehberger Fotografie Martin Čeněk Tisk Signpek 1. vydání, 335 stran