Aspekt by Barus Šamánková

ASPEKT časopis vydávaný pod záštitou Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně

01/2012

1/2011

Aspekt Univerzita Tomáš Bati ve Zlíně, Fakulta multimediálních komunikací

Editorial

Poměrně dlouhá léta jsem si vystačil při kresbě nebo ostatních výtvarných disciplínách, které provozuji, jen se svou představivostí, obrazovou pamětí, multimediálními předlohami a hlavně s fantazií. Ale v poslední době, kdykoliv při své pedagogické práci koriguji studentům jejich kresby, mi vnitřní hlas říká: „zakresli si také, zkus to!“ A tak jsem se odhodlal kreslit podle živého modelu, v prostředí prostorného ateliéru s velkým odstupem od kreslicího prkna, neomezeném formátu papíru a hlavně s modelem majícím pochopení pro požadavky umělce. Mohu říci, že kreslit zase po mnoha letech podle živého modelu se v mém případě stalo mimořádným zážitkem. Při práci mohu plně zapojit všechny smysly k vnímání předložené reality a vybírat si k zobrazení jen to nejzajímavější. Oko se tak může dívat úplně jinak, než je tomu při běžném pozorování. Na model se oko dívá profesně: zapojíte všechny zkušenosti z předešlé tvorby, některé smysly uplatníte maximálně, jiné vypnete. Například periferní vidění používám velice často. Kreslím-li palec od nohy, současně pozoruji ňadra a posazení hlavy. Mohu tak na modelu vybrat jen důležité úseky těla a to nepodstatné pro kresebný záměr vynechat. Ovšem vše musím umístit a seskládat tak, jak to proporčně ve skutečnosti je a vytvořit tím něco blízkého viděné realitě. Pak vzniknou na papíře pozoruhodné objekty, které někdy s reálným modelem nemají nic společného, i když z něj vychází. Realitu musíte tu potlačit, jindy zdůraznit nebo vzájemně prohodit. Ovšem charakter zobrazovaného musí být na první pohled patrný. Ale ten nejdůležitější rozdíl při kresbě zpaměti a podle modelu je, že sebelepší volné „paměťové kresbě“ vždy chybí malý reálný detail, umístěný na tom správném místě. Detail, který je jedinečný, podtrhující skutečnou i kresebnou realitu a ten si bez modelu nelze vymyslet. Nakreslil a vytvořil jsem desítky prací s tématem ženy. Byly to ženy v mnoha aranžovaných nebo vymyšlených situacích, ale ty, jichž si cením nejvíce, jsou ženy zachycené v přirozeném pohybu, v jakoby jediném prchavém a letmém momentu, kterým jsem je dokázal ukotvit v čase. Výběr, který zde předkládám k nahlédnutí, ať je vám k potěše. Bořek Zeman, Ateliér Průmyslový design FMK UTB ve Zlíně

projekty

rozhovor

esej

studie/výzkum

1/2011

Mladí lidé a poměny trhů kulturních prodktů 7 Jak mladí lidé konzumují jednotlivé kulturní rodukty 9

19 33 Charakteristika současné situace 19 Komunikace s absolventy vysokýh škol 23

57 65 Kontinuita 58 Temporalita 59 Gesto 60

Rozhovor s ing. Svatoplukem Jabůrkem 81

85 TE–ERA 85 MUNRO

Když se hračka bojí 67 Výběr hračky aneb Boj o prvenství 69

Dve bauhausovské inšpirácie – Škola umeleckých remesiel a Škola umění v Zlíne 33

Aspekt

Univerzita Tomáš Bati ve Zlíně, Fakulta multimediálních komunikací

Postupné změny zlínského skeletu 45 Historické události v odlišném kontextu 49

kresby

Bořek Zeman, Ateliér Průmyslový design FMK UTB ve Zlíně

Andělka 6

Zlínská poválečná urbanistická tvorba Jiřího Voženílka

studium/výzkum

Zlínská poválečná urbanistická tvorba Jiřího Voženílka

akad. arch. Jiří Svoboda, Ph. D., Kabinet teoretických studií FMK UTB ve Zlíně

Obr. 3 KUBEČKA, Vladimír. REGULACE ZLÍNA, Zastavění nájemnými domy podél Stalinovy třídy. Finální verze – detail. Zlín: 1947. MZA v Brně, pracoviště Zlín, Fond H 1134, Baťa XV, 276 d.

1946 REGULACE PODŘEVNICKA

[1] VOŽENÍLEK, Jiří. NOVÁ VÝSTAVBA ZLÍNA. ARCHITEKTURA ČSR, ROČNÍK VI, 1947/3. s. 70.

Úvodní myšlenka pro regulaci podřevnicka do formy „PÁSOVÉHO MĚSTA“ má spojitost s výkresem uvedeným v tomto článku s názvem „JIŘÍ VOŽENÍLEK: Optimální oblasti pro průmyslové osídlení v zemi Moravskoslezské“.[1] Tady se autor projevuje ve své koncepční velikosti architekta znalého poměrů v širších souvislostech. Tento výkres zcela jednoduše, logicky a s přehledem vytváří nejen průmyslové pásy, ale hlavně srozumitelné komunikační schéma celé Moravy v evropském kontextu. Následnou potřebu naprojektovat a vytvořit průmyslový pás podřevnicka, jehož novou tvář vytvořil společně s architektem Vladimírem Kubečkou již v roce 1946, Jiří Voženílek interpretuje takto: „Zakládání sesterských továren koncernu Baťa bylo příznačné pro vývoj osídlení v posledním období kapitalistického hospodaření. Hlavní pohnutkou, proč byla

decentralisována výroba, byla snaha o překročení celních hranic, kterými se uzavíraly zahraniční trhy před zlínskými výrobky. Dalším důvodem byla soukromá spekulace s pozemky, která ztěžovala rozšíření zlínské továrny a osídlení vedle potíží technického rázu. Tyto zjevy byly jen důsledky náhodného liberalistického hospodaření a zápasem mezi autarkními snahami místního kapitálu a koncentrační tendencí světového kapitálu. Objektivně však vedly k organisačnímu pokroku: k decentralisaci výroby pro menší konsumní oblasti, k úzkému spětí pracoviště a bydliště, uvolnění sídliště od pout tradičních měst a k jejich samostatnému vybavení sociálními a veřejnými institucemi, správnému připojení výroby ke komunikační síti atd., takže se mohou stát nástrojem socialistické výstavby. Výstavba se provádí na základě podrobného organisačního a výrobního 7

Zlínská poválečná urbanistická tvorba Jiřího Voženílka akad. arch. Jiří Svoboda, Ph. D., Kabinet teoretických studií FMK UTB ve Zlíně

Obr. 1 KARFÍK, Vladimír. REGULACE ZLÍNA, NÁMĚSTÍ PRÁCE. Zlín: 1946. MZA v Brně, pracoviště Zlín, Fond H 1134, Baťa XV, 269.

2] VOŽENÍLEK, Jiří. PŘÍSPĚVEK K VÝVOJI PÁSOVÉHO MĚSTA. ARCHITEKTURA ČSR, ROČNÍK VI, 1947/8. s. 234. [3] VOŽENÍLEK, Jiří. PŘÍSPĚVEK K VÝVOJI PÁSOVÉHO MĚSTA. ARCHITEKTURA ČSR, ROČNÍK VI, 1947/8. s. 242. [4] KUBEČKA, Vladimír -VOŽENÍLEK, Jiří. REGULACE PODŘEVNICKA. Zlín: 1946. MZA v Brně, pracoviště Zlín, Fond H 1134, Baťa XV, 292 a.

plánu národního podniku Baťa, ve kterém je pro různou kapacitu výroby stanovena potřebná plocha zařízení i počet pracovníků a z těchto dat je odvozeno složení obyvatelstva. Rovněž rozsah a provoz potřebných sociálních, kulturních a distribučních zařízení je podrobně určen. Takto je plánování prováděno na bezpečném číselném podkladě a je možné z něho odvodit i rozčlenění města.“ [2] Autor již v této době předjímá organizaci socialistické výstavby a předkládá koncept „PÁSOVÉHO MĚSTA“ jako nejvhodnější variantu nadcházející doby. V závěru článku dokonce neváhá zmínit i americký model pásového řešení autorů „SKIDMORE, OWINGS, MERRILL: Atomové město Oak Ridge, USA“. [3] S architektem Kubečkou na tyto soudobé trendy navazují, když čerpají nejen z tradic projektů Miljutinových nebo S.O.M, ale hlavně z vlastních zkušeností získaných dříve při projektování kolínské oblasti, výstavby Martfű a dalších lokalit. 8

Vlastní projekt „REGULACE PODŘEVNICKA“ řeší nově navržené vazby v měřítku 1:25 000 rovnoměrně se vztahem k okolí a vytváří oblasti pro „nový průmysl“ v místě dnešních Závodů přesného strojírenství v Malenovicích, průmyslového centra v Loukách a v Otrokovicích. Nově navrhuje s ním související „PLAVEBNÍ KANÁL“ v Otrokovicích-Baťově. Nové „ADMINISTRATIVNÍ CENTRUM POMORAVSKÉHO PRŮMYSLU“ vyrůstá v prostoru dnešních Kvítkovic. [4] Logicky posiluje dopravní schéma novou rychlostní komunikací protahující se Podřevnickým údolím od Otrokovic podél pravého břehu řeky Dřevnice, Zlínem pod Jižními svahy a směrem severním opouštějící Zlín Januštickým údolím k Fryštáku. „NOVÉ OSÍDLENÍ“ pro otrokovickou aglomeraci zasazuje do prostor Žlutav a severně od Otrokovic na jihozápadní svahy protější strany rychlostní komunikace vedoucí východně od otrokovické továrny severojižním směrem. Pro další nově navržené průmyslové oblasti „NOVÉ OSÍDLENÍ“ vztahuje k jižním svahům mezi Otrokovicemi a Tečovicemi

a do Tečovic samotných. „OBLASTNÍ NEMOCNICE“ je důmyslně zasazena do klidové zóny jižních svahů Prštného. V oblasti Zlína se „NOVÉ OSÍDLENÍ“ projevuje v lokalitě pod Mladcovou a na jejích východních svazích a zvláště pak obsahuje celé Jižní svahy a část Burešova. Malou obytnou lokalitu autoři tohoto urbanistického konceptu uvažují také nad Zlínem na protějším svahu, v oblasti zlínských ﬁlmových ateliérů. „Podřevnické údolí je vhodným terením útvarem pro pás průmyslových sídlišť, připojených kolmo k hlavní dopravní tepně. Kolmé připojení má své přednosti proti obvyklé paralelní poloze, poněvadž průmyslový pás není rušen průběžnou dálkovou dopravou. Proto je také výhodnější vésti západovýchodní komunikace celostátního významu, které se křižují s pomoravskou cestou v blízkosti Zlína, mimo zlínské údolí. Pro průmysl závislý na zámořských surovinách je důležitou podmínkou vodní cesta. Na Moravě má být deﬁnitivně zbudován dunajsko-odersko-labský průplav pro lodě o nosnosti 1000 t.“ [5] Z těchto slov architekta Voženílka vyplývá, že problematika Zlína je vázána na rozvoj

studium/výzkum

celého Podřevnického území. V této souvislosti poznamenává: „Rozhodnutím o výstavbě podřevnického průmyslového pásma se změní upravovací plán vlastního Zlína.“ [6]

[7] VOŽENÍLEK, Jiří. NOVÁ VÝSTAVBA ZLÍNA. ARCHITEKTURA ČSR, ROČNÍK VI, 1947/3. s. 69.

1946 REGULACE ZLÍNA Projekt poválečné regulace Zlína, který je ve své podstatě platný dodnes a díky poválečnému centrálnímu řízení rozvoje průmyslu je tato platnost ve své historii Zlína nejdelší, má komplikované souvislosti vzniku, což dokládá i široký autorský kolektiv, který se na tomto regulačním plánu podílel. Vzhledem k tomu, že se architekt Jiří Voženílek osobně setkal se všemi svými předchůdci i současníky a jejich práci znal a respektoval, bylo mimořádným štěstím, že to byl právě on, který se dostal po válce do čela architektonicko-urbanistického dění ve Zlíně. Se svými znalostmi souvislostí mohl vytvořit dostatečně kvalitní tým, který by tento úkol reprezentativně zvládl a který by i on mohl dostatečně kvalitně nasměrovat a erudovaně řídit. Skupinu pro regulační plán tehdy tvořili: F. L. Gahura, V. Karfík, V. Kubečka, T. Slezák, A. Vítek a J. Voženílek. [7] Pokud si připomeneme předválečné pohnutky rozvoje Zlína a zvláště pak předválečný rozvoj mimozlínských aktivit továrny Baťa, a. s., která svou výrobu začala rozsévat po republice, kdy byly do Tábora přesunu-

ty strojírny a část výroby obuvi do nově vybudované Zruče nad Sázavou a začaly vznikat také projekty dalších „PRŮMYSLOVÝCH MĚST“ v Telčicích, v Zálabí anebo města „N“, začneme si být vědomi skutečnosti, že by další nárůst obyvatel či spolupracovníků ve Zlíně pravděpodobně stagnoval, ať už by válka byla, anebo ne. Všichni zainteresovaní z vedení podniku si byli vědomi ideálního počtu zaměstnanců a v této souvislosti i velikosti města, přestože toto samo o sobě mělo možnost růstu směrem severním. Ale další zvětšování podniku by nebylo v jeho prospěch, ani ku prospěchu jeho akcionářů. Průmyslová jednotka byla naplněna a zlínské údolí tak akorát únosně, aby se dalo stále hovořit o „Městě v zahradách“. Že se Zlín rozvíjel architektonicky i urbanisticky dále i po druhé světové válce, spatřujeme z velké části v obnově vybombardovaného centra a továrny, a zvláště pak ve změně společenského klimatu. Továrny byly po válce zestátněny, a tak rozhodující vliv na budování továrny a města měl stát. Bez těchto změn by Zlín zůstal centrem baťov-

ského impéria, kde by se sbíhaly nitky výroby, exportu a importu z celého světa a snad by se postupně rozrůstal, ale ne tak extenzivně, jako tomu bylo v tomto případě. Nejvhodnější však bude vyslechnout si názor na tyto změny a jejich pohnutky přímo od architekta Jiřího Voženílka dva roky po válce: „Předválečná výstavba Zlína, třeba že měla na naše poměry nebývalé tempo, zůstávala stále pozadu za potřebami překotně vzrůstajících závodů. V posledním desetiletí před druhou světovou válkou přibývalo ve Zlíně 300-600 závodních bytů ročně. Poněvadž počet zaměstnanců stále vzrůstal, rostl i při tak rychlé výstavbě bytů počet dojíždějících ženatých spolupracovníků. Za celých šest let okupace bylo postaveno jen 600 bytů včetně nouzových obydlí. Bombardováním bylo zničeno 140 bytů.“ [8] Tolik o situaci v bydlení ve Zlíně před válkou zpětným pohledem odborníka a dále o předválečných investicích ﬁrmy Baťa. „Teprve v posledních letech před válkou přiměly ﬁnanční přebytky a tlak veřejných potřeb vedení závodů, aby uvažovalo o roz9

Zlínská poválečná urbanistická tvorba Jiřího Voženílka akad. arch. Jiří Svoboda, Ph. D., Kabinet teoretických studií FMK UTB ve Zlíně

šíření veřejných a společenských institucí ve Zlíně. Zůstalo však jen u plánů, protože převážná většina investic plynula do zahraničních továren. Vypuknutím války byly všechny plány deﬁnitivně odloženy. Zůstalo tedy ve Zlíně jen improvisované umístění škol, úřadů, sociálních a rekreačních zařízení.“ [9] Takže autor jednoznačně potvrzuje naši domněnku o původně zamýšleném intenzivním rozvoji města. S tím se pojí i další výmluvný odstavec, kde se architekt Jiří Voženílek zamýšlí nad smysluplností dalšího rozvoje města a potvrzuje některé další zmíněné myšlenky: „Před řešením nové výstavby Zlína byla nejdříve položená otázka, jsouli přírodní a hospodářské podmínky vhodné k dalšímu vzrůstu průmyslu. Regulační plán Zlína F. L. Gahury z r. 1934 (v pořadí druhý po Kotěrově plánu z r. 1919) počítal ještě s neomezeným vzrůstem obyvatelstva kolem jedné centrální továrny, ale v dalších letech způsobily potíže s vlastnictvím vhodných ploch, celní překážky v exportu a snaha po získání levných pracovních sil, že těžiště vývoje se přesunulo do sesterských továren v ČSR i v zahraničí. Další rozšiřování Zlína se předpokládalo jen v omezené míře.“ [10] a dále pak pokračuje v odborném náhledu na nově vzniklou situaci, byť ještě rok před únorem 1948: „Pro znárodněné podniky jsou nové podmínky vývoje. Na organisování průmyslu ve Zlíně se musíme dívat především s celostátního hlediska. V našich úvahách vycházíme z těchto zásad o žádoucím umístění výroby: Výroba má být vázána na surovinové zdroje nebo má být v přímé souvislosti s nejvýkonnějšími komunikacemi.“ A tuto úvahu uzavírá větou: „Základní složkou nového rozmístění průmyslu je tedy komunikační osnova.“ [11] Tuto myšlenku autor rozvádí velmi erudovaně v dalších odstavcích. My jsme vybrali asi nejzajímavější stať, která řeší komunikační problémy Zlína a je stále aktuální: „Komunikační osnova města musí být přizpůsobena požadavku oddělení průběžné dálkové dopravy a místní dopravy mezi sídlišti. Hlavní dálkovou tepnou bude v budoucnu dálnice, vedená stranou Zlína po jižních svazích vizovických hor. Státní silnice I. třídy, která pro dohlednou dobu musí nahradit i funkci dál10

nice, prochází přímo Zlínem. Její odlehčení bude provedeno sběrnými paralelními cestami. Jedna jde po úpatí jižních svahů, druhá je navržena jako připojení stávajících komunikací v blízkosti dálkové cesty. Mezi nimi je navržen počet příčných spojek, které křižují mimoúrovňově železniční trať.“ [12] Plán Zlína se tedy začal měnit. Jednotlivé části plánu zpracovávali jednotliví architekti. My víme s jistotou, že prostor náměstí Práce s novým centrem a blízkým okolím byl svěřen architektu Vladimíru Karfíkovi, snad proto, že se tento prostor váže logicky na 21. budovu a dostává ji do svého středu jako dominantu. Tedy Karfík, autor této výškové administrativní budovy, měl snad největší právo se s tímto dodnes nedořešeným úkolem vyrovnat se ctí. [13] Rozhodujícím zásahem do celé této lokality je narovnání Březnické cesty a posunutí jejího vyústění až na úroveň západní fasády 21. budovy. Tak se vymezuje prostor náměstí mnohem západněji než doposud, ale zase jej logicky uzavírá Březnická, za níž se tyčí západně tři vysoké bloky rovnoběžně s vrstevnicemi, a tedy i s hlavní třídou, tehdy „TŘ. DRA ED. BENEŠE“. První dva bloky směrem od hlavní třídy, propojené nízkou halou, jsou určeny podle architekta Voženílka jako „BUDOVY VEŘEJNÝCH ÚŘADŮ“ zamýšleného kraje. Poslední, se stejným odstupem a půdorysnou stopou standardních třinácti polí, ovšem nižší hmotou pouhých tří podlaží oproti předchozím šesti a pětipodlažním budovám, měla patřit budově „SOCIÁLNÍHO ÚSTAVU“, v pozdější verzi plánu „DOMU ZDRAVÍ“. Následně po tomto plánu byla první z budov veřejných úřadů nejníže v údolí postavena podle projektu autorské dvojice architektů Kubečka – Karfík. Náměstí je shora, od jihu, vymezeno zhruba v úrovni pod dnešním kinem. Komunikace tedy přirozeně respektuje vrstevnice v této oblasti a prochází od východu dnešní Hradskou, protíná Gahurův zelený pás a míjí obchodní dům shora, v místech, kde kdysi míval obchodní dům pasáž se službami a kam do něj logicky směřoval hlavní proud návštěvníků. Ten byl původně tvo-

[8] VOŽENÍLEK, Jiří. NOVÁ VÝSTAVBA ZLÍNA. ARCHITEKTURA ČSR, ROČNÍK VI, 1947/3. s. 69. [9] VOŽENÍLEK, Jiří. NOVÁ VÝSTAVBA ZLÍNA. ARCHITEKTURA ČSR, ROČNÍK VI, 1947/3. s. 69. [10] VOŽENÍLEK, Jiří. NOVÁ VÝSTAVBA ZLÍNA. ARCHITEKTURA ČSR, ROČNÍK VI, 1947/3. s. 69. [11] VOŽENÍLEK, Jiří. NOVÁ VÝSTAVBA ZLÍNA. ARCHITEKTURA ČSR, ROČNÍK VI, 1947/3. s. 69. [12] VOŽENÍLEK, Jiří. NOVÁ VÝSTAVBA ZLÍNA. ARCHITEKTURA ČSR, ROČNÍK VI, 1947/3. s. 73. [13] KARFÍK, Vladimír. REGULACE ZLÍNA, NÁMĚSTÍ PRÁCE. Zlín: 1946. MZA v Brně, pracoviště Zlín, Fond H 1134, Baťa XV, 269.

studium/výzkum

[14] KUBEČKA, Vladimír. REGULACE ZLÍNA, Zastavění nájemnými domy podél Stalinovy třídy. Původní návrh. Zlín: 1946. MZA v Brně, pracoviště Zlín, Fond H 1134, Baťa XV, 1164 a.

řen „Mladými baťovými muži a ženami“, kteří sem scházeli z blízkých svobodáren. Dále tato komunikce, vymezující náměstí z jihu, probíhá pod kinem a nově navrženým divadlem až mezi druhý a třetí blok zmiňovaných administrativních budov, odkud je vstup do původního sociálního ústavu. Dnes je tato komunikace opět zprůchodněna napříč Univerzitním parkem, ale vrchní budova, původně navržená jako sociální ústav, později realizovaná v 80. letech jako budova KSČ, má nyní nástup navržen shora, z Mostní ulice, a tím je orientována směrem jižním, k sportovním budovám, které tady později vznikly na místě původně zamýšlené nemocnice. a protože tato budova nebyla úplně dokončená v době společenských změn v roce 1989, nakonec byla přizpůsobená rodící se univerzitě, ovšem s nástupem shora, nikoli z prostoru zeleně od severu tak, jako je řešena pod ní stojící administrativní budova, dnes určena pracovnímu úřadu. Kdyby sledovala původní záměr, mohli by z ní volně proudit studenti do parku, který by jim právem náležel, zatímco dnes je zde pouhý průchod k parkovišti univerzity, které nedůstojně vytváří prostranství pro nástup do frekventovaně navštěvovaného pracovního úřadu. Souběžně s kinem se náměstí nad jižním vymezením opírá o další souběžnou budovu divadla, později určenu jako přednáškový sál. Pozici těchto dvou nízkých hmot podporuje za nimi stojící hotel se společenským traktem. Východní část náměstí uzavírá svým nárožím obchodní dům s tržnicí a jídelnami. Vstup do továrny n. p. Baťa je tvořen nadchodem východně od 21. budovy, tedy mezi ní a souběžně nově navrženou 11. budovou. Východně toto centrum působivě uzavírá severojižní „Gahurův pás“, s dominantou Baťova památníku na jihu, propojeného zprava i zleva nízkými průchody se „STUDIJNÍMI ÚSTAVY“. Svažuje se severně k centru, k oblasti parku rozděleného do tří částí sbíhajícími se komunikacemi směrem k náměstí Práce. Jih parku lemuje komplex škol a na severu původní zámecký park, mezi něž se vklínil městský park s „POMNÍKEM RUDÉ ARMÁDY“ a nově navrženou budovou „DIVADLA“. Za největší přínos ře-

šení centra přisuzovaného architektu Karfíkovi považujeme právě vymezení prostoru náměstí Práce a respektování původního Gahurova urbanistického rytmu a měřítka v návaznosti nově navržených budov na stávající prostředí městského centra. Dalším silně exponovaným úsekem bylo východní křídlo Zlína, tedy příjezd od Vizovic. Tam se tehdejší architekti projevili radikálně, a co je pozitivní, podstatné z tohoto úseku, který zpracovával architekt Vladimír Kubečka a který nesl název „Zastavění nájemnými domy podél Stalinovy třídy“, [14] se v prvních poválečných letech opravdu uskutečnilo. Urbanistickou tvář, měřítko a rytmus tomuto úseku tedy vtiskl Vladimír Kubečka, s největší pravděpodobností pod vlivem Voženílkovým. Jednotlivé budovy rozpracovali další architekti z týmu. Pokud tedy pojedeme od Vizovic, tak nalevo shledáme velmi působivé „NÁJEMNÉ DOMY O TŘECH PODLAŽÍCH“ architekta Vladimíra Karfíka, stejně tak jako za křižovatkou opět po levé straně blok bytových domů s obchody v přízemí téhož architekta zopakované z projektu Baťova. Za nimi se důstojně rozprostírají tři „SVOBODÁRNY PRO SESTRY“ architekta Jiřího Voženílka. Naproti nim, tehdy přes Stalinovu třídu, dnes Baťovu, vítají návštěvníky Zlína „VĚŽOVÉ NÁJEMNÉ DOMY“ architekta Miroslava Drofy. Těchto osmipodlažních věžových domů mělo být podle původního projektu devět, ale ve skutečnosti je zrealizovaná pouze řada pěti, místo dalších čtyř vyrostly časem garáže. Za navrženým a později také realizovaným „KINEM a SPOLEČENSKÝM CENTREM“ po pravé straně, které už dnes postrádá svůj kulturní význam, pokud za místo pro kulturu nechceme považovat supermarket, který z kina vznikl, následuje v projektu pět výškových bloků kolmých na hlavní třídu, z čehož se v letech 1946–47 postavily pouze dva, zde s názvem „APARTEMENTOVÉ NÁJEMNÉ DOMY“, později nazvané Morýsovy domy. Půdorysné stopy dalších tří výškových budov byly naplněny totožným typem třípodlažních budov architekta Karfíka jako při vjezdu do Zlína. Podle našeho úsudku šlo na tomto místě o správnou korekturu, protože navrhované urbanistické měřítko dal11

Zlínská poválečná urbanistická tvorba Jiřího Voženílka akad. arch. Jiří Svoboda, Ph. D., Kabinet teoretických studií FMK UTB ve Zlíně

Obr. 4 VOŽENÍLEK, Jiří. REGULACE ZLÍNA, MLADCOVÁ, OBYTNÁ ČTVRT STAV. DRUŽ. Zlín: 1946. MZA v Brně, pracoviště Zlín, Fond H 1134, Baťa XV, 1162 a.

ších výškových budov by zde bylo poněkud nadnesené. K této korektuře došlo pravděpodobně zanedlouho po zveřejnění tohoto návrhu, protože jen o něco málo později je prezentovaná ﬁnální verze regulačního plánu této části města, a to i v modelovém provedení. Na ní je už jen pět výškových domů výše zmíněných, dva Morýsovy domy a vše tak, jak je dnes postaveno. Celý koncept prořídl ku prospěchu jeho reálné podoby. [15] Další částí města, která se stala dílčím úkolem urbanistů, byla „MLADCOVÁ, OBYTNÁ ČTVRT STAV. DRUŽ.“, [16] jejímž autorem je vedoucí celého týmu, architekt Jiří Voženílek. Jedná se o samostatnou část Zlína, která propojuje Zlín-město s obcí Mladcová severozápadně nad Zlínem v oblasti „ZADNÍ KŘIBY“, „BÁBA“, „POD MLADCOVOU“, „POD ISIDORKEM“, „NAD RYBNÍKY“ a částečně zasahuje i do katastrální oblasti „PRŠTNÉ“. Jde o rozsáhlý obytný celek s vlastním společenským, kulturním i obchodním zázemím, o celek ve své podstatě samostatný, schopný vlastní existence, bez závislosti na stávající městské vybavenos12

ti v centru Zlína. Kromě nájemných domů s obchody, samostatného „KONSUMU“, školy, mateřské školy, dětských jeslí a kulturního domu myslel na místní občany architekt Voženílek i s budovou „KLUB. DŮM“. Tento projekt nebyl realizován. Dnes je tato lokalita částečně zastavěná rodinnými domy, ovšem bez původně navržené infrastruktury a původního urbanistického záměru. Stopy původních obslužných komunikací jen vzdáleně respektují původní návrh a členění. Tím se tato lokalita stává součástí „Velkého Zlína“, kdy její životaschopnost zabezpečuje nedaleký supermarket. Výhodou této lokality je její významné postavení na komunikaci napojující Zlín se severními oblastmi, jako je Holešov a případně i Přerov. Proto je její pozice významnější než u jiných příměstských lokalit. Východně od této lokality přes údolí, na sever od centra Zlína, na svažité stráni nad Baťovou vilou a městskou částí Čepkov, se rozprostírá rozsáhlá lokalita, dnes ve Zlíně všeobecně známá pod názvem Jižní svahy. Tato lokalita byla dlouho pro zastavění po-

važovaná za nevhodnou. Zčásti proto, že podle schématu „PRŮMYSLOVÉHO MĚSTA“ jakékoli umístění obytného celku tímto směrem postrádalo logiku a návaznost, zčásti proto, že byl tento severní svah znám svým nestabilním podložím, a tudíž by vyžadoval vysoké ﬁnanční nároky na zakládání s nejistým výsledkem. a v období rozmachu Baťa, a. s., se zdálo být výhodnější stavět na svazích protějších. Proto tedy nebylo zastavění Jižních svahů v předválečném období řešeným problémem. Pro tento projekt doba dozrála až nyní, po válce, a v projektu „REGULACE ZLÍNA“ se tyto snahy projevily naplno. Dnešní Jižní svahy nejsou realizovány podle tohoto záměru a také doznaly podstatné změny v celkovém vzhledu a konceptu. Původní návrh z poválečného období počítá se skupinou výškových budov na úbočí Jižních svahů. Eduard Staša tuto dobu komentuje slovy: „Stojí za zmínku, že v roce 1947 byl schválen projekt na výstavbu skupiny internátů na Jižních svazích (nad Domem pionýrů). Vedení závodu tenkrát rozhodlo postavit ubytování

studium/výzkum

15] KUBEČKA, Vladimír. REGULACE ZLÍNA, Zastavění nájemnými domy podél Stalinovy třídy. Finální verze – detail. Zlín: 1947. MZA v Brně, pracoviště Zlín, Fond H 1134, Baťa XV, 276 d.

Obr. 2 KUBEČKA, Vladimír. REGULACE ZLÍNA, Zastavění nájemnými domy podél Stalinovy třídy. Původní návrh. Zlín: 1946. MZA v Brně, pracoviště Zlín, Fond H 1134, Baťa XV, 1164 a.

Zlínská poválečná urbanistická tvorba Jiřího Voženílka akad. arch. Jiří Svoboda, Ph. D., Kabinet teoretických studií FMK UTB ve Zlíně

pro cca 5000 osob. Autory projektu i urbanistického řešení skupiny šestietážových budov á 800 osob byli J. Voženílek a V. Kubečka. Šlo o první pokus otevření Jižních svahů, k jehož realizaci však nedošlo.“ [17] Nedošlo ani k realizaci těchto několika budov, ale ani k realizaci následného, poměrně dost rozsáhlého obytného celku sestávajícího většinou ze zástavby rodinných domů, tvořících jednotlivá centra s obchody, respektující krajinný ráz a stávající zeleň. Ovšem oba dva předchozí zmiňované projekty by nebyly realizovatelné ani teoreticky, pokud by nebyly dostatečně komunikačně propojeny s dalšími částmi města. Touto spojkou je zde velmi reálně a hodně radikálně navržená, v posledních letech ve Zlíně tolik diskutovaná „Pravobřežní komunikace“, která v této době dává jasnou odpověď na další vývoj města. Velmi výraznou změnou v stávajícím tvaru města, která má dopad na dosavadní tvář města, byla regulace nejstarší městské obytné části „Letná“, která se realizace dočkala pouze částečně, zvláště v její nejnižší části přimknuté k hlavní lineární komunikaci. Architekt Jiří Voženílek zdůvodňuje tyto změny v publikovaném článku „NOVÁ VÝSTAVBA ZLÍNA“ těmito hledisky: „Další rozvoj Zlína se omezí na arondaci rozestavěných prostorů. Jde o rozsáhlé plochy, především jižní stráně podél zastavěného obvodu Zlína, které mají ideální podmínky pro zastavění rodinnými domy. Dále je nedostatečně využité vnitřní město se zastavěním roztříštěným výškově i plošně. Hlavní část výstavby obytných čtvrtí národního podniku Baťa bude přenesena do podřevnických průmyslových jednotek a ve Zlíně se omezí na intensivnější dostavění zbývajících ploch etážovými obytnými domy. Později půjde o vyšší zastavění rodinných kolonií, které již dnes vyžadují přestavbu (bombardováním poškozená kolonie Letná a Zálešná).“ [18] Pás při hlavní komunikaci, vedoucí od náměstí Práce směrem západním, vymezený vlastně již zmíněnými administrativními budovami, byl osazen dalšími městotvorný14

mi budovami, které podle architekta Jiřího Voženílka měly v předválečném Zlíně pouze dočasný charakter. Tuto část projektu komentuje slovy: „Administrativní a veřejné centrum bude sloužit i pro ostatní jednotky, a posunuje se proto na západ umístěním veřejných budov mezi továrnu a obytnou čtvrť na Letné. Plocha pro veřejné budovy je reservou pro očekávaný rozvoj odborných škol, kulturních institucí a veřejných úřadů.“ [19] Za „ÚŘEDNÍM DOMEM“ [20] následoval podle tohoto návrhu „DŮM ZDRAVÍ“, který tam ve své podstatě stojí pouze částečně ve formě dnešní polikliniky. Ta byla navržena původně jako „ZDRAVOTNÍ STŘEDISKO“ počátkem padesátých let architektem Miroslavem Drofou a Karlem Kárníkem. Dále měly následovat budovy „ÚRO“ a jeho vlastní „SHROMAŽDIŠTĚ“, pravděpodobně pro prvomájový průvod ve Zlíně opravdu tradiční, pak „SOCIÁL. ZDRAV. ŠKOLA“ a „PRŮMYSLOVÁ ŠKOLA“ a prostor vymezený Letné západně uzavírala „ŠKOLA UMĚNÍ“ a „ZÁKLADNÍ ODB. ŠKOLA“. Mnohé z těchto budov byly v těchto místech později realizovány, jako průmyslové školy a škola umění, dnešní VŠ UMPRUM, avšak v jiných půdorysných stopách a jiného urbanistického názoru. Na tomto místě si z tohoto regulačního plánu pozdější generace architektů přenesly pouze jeho náplň.Z této oblasti byl realizován tedy částečně pouze „první plán“ celé připravované koncepce přestavby Letné a na další se nikdy nedostalo. Smělé plány autora tohoto úseku, kdy měla být celá Letná přetvořena v novou moderní čtvrť s plnou občanskou vybaveností, zůstaly pouze ve formě projektu. Z toho důvodu je dnes Letná, nejstarší část Zlína z baťovského období, v neutěšeném stavu, protože původní zástavba rodinnými domky je značně přestárlá a dnešní majitelé je renovují podle dostupných technologií a materiálů, a tak z Letné za čas nezbude ani stará zástavba v původním stavu a těžko se už dočkáme moderní přebudované Letné. Tato část projektu není nikde autorizovaná. Ani v archivu není zmínka o jejím architektovi, ani ve výše zmíněném článku

architekta Jiřího Voženílka. Proto se domníváme, že, poté, co jsme porovnali rukopisné styly a urbanistické metody a myšlení, je návrhem architekta Jiřího Voženílka osobně, anebo, což nám připadá pravděpodobnější, ve spolupráci s architektem Vladimírem Kubečkou.

[17] STAŠA, Eduard. Kronika moderní architektury Gottwaldova. Praha: Svaz českých architektů, 1985. Separátní výtisk ze sborníku Gottwaldovsko od minulosti k současnosti ´84 – ONV Gottwaldov, 1985. [18] VOŽENÍLEK, Jiří. NOVÁ VÝSTAVBA ZLÍNA. ARCHITEKTURA ČSR, ROČNÍK VI, 1947/3. s. 73. [19] VOŽENÍLEK, Jiří. NOVÁ VÝSTAVBA ZLÍNA. ARCHITEKTURA ČSR, ROČNÍK VI, 1947/3. s. 74. [20] VOŽENÍLEK, Jiří. REGULACE ZLÍNA, Administrativní a veřejné centrum. Zlín: 1946. MZA v Brně, pracoviště Zlín, Fond H 1134, Baťa XV, 1165 b.

studium/výzkum

1946 REGULACE ZLÍNSKÉ TOVÁRNY

[21] VOŽENÍLEK, Jiří. NOVÁ VÝSTAVBA ZLÍNA. ARCHITEKTURA ČSR, ROČNÍK VI, 1947/3. s. 74. [22] VOŽENÍLEK, Jiří. REGULACE ZLÍNSKÉ TOVÁRNY. Zlín: 7. 2. 1946. MZA v Brně, pracoviště Zlín, Fond H 1134, Baťa XV, 1167 b. [23] VOŽENÍLEK, Jiří. TOVÁRNA ZLÍN. Zlín: 1946. MZA v Brně, pracoviště Zlín, Fond H 1134, Baťa XV, 278.

„Tovární objekty národního podniku Baťa byly silně postiženy bombardováním 20. XI. 1944. Nálet byl veden napříč údolím směrem severojižním a mimo továrnu postihl citelně obytnou čtvrť na Letné. V továrně poškodil obuvnickou výrobu, sklady a elektrárnu. Z obuvnických dílen padly za oběť náhodou nejstarší objekty. Přes velký rozsah zničení musí rekonstrukční plán továrny navazovat na zbylé objekty, které se teprve postupně nahradí novými. Ve zlínské továrně zůstává výroba kožené i gumové obuvi. Východní sektor určený pro výrobu obuvi bude celý přestavěn. Vzhledem k větší hloubce a výšce dílenských budov byly zvoleny jejich větší rozstupy, umožněné vynecháním poslední řady budov u nádraží. Zastaralé budovy podle dálkové silnice se nebudou po jejich dožití obnovovat, a rozšíří se tak isolační pás mezi továrnou a veřejnými budovami. Pro budoucí jednoduchou pracovní frekvenci je počítáno s centrálními odpočívárnami a jídelnami na střeše skladů, které budou přístupny rychlovýtahy. Dále bude přidružen k továrně zelený pás na východním konci továrny s letním koupalištěm pro rekreaci pracujících.“ [21] Přestože jde o samostatný projekt, který je jednoznačně veden rukou architekta Jiřího Voženílka a je jím i podepsaný, je tento projekt svým významem úzce svázán s městským urbanistickým plánem s názvem „REGULACE ZLÍNA“. Jedna z prvních skic, řešící západní území továrny, budovy 63, 64 a 5, je signována dne 7. 2. 1946 „J. Voženílek“ společně s „Ant. Matoušek“ a dalšími dvěma podpisy.[22] Pohled na axonometrickou studii továrny [23] nás nenechává na pochybách, že v souvislosti se zlínským regulačním plánem jde o výrazné Voženílkovo dílo. Původně chaoticky a podle potřeb a postupného vývoje koncipovaná továrna zde dostává jednoznačný z a smysl v souvislosti s navrženou

poválečnou výrobou. Jasně se v tomto projektu odráží desetiletá autorova znalost továrny a jejích novodobých potřeb. Nově navržené výrobní budovy jsou provázány nad střechami horizontálními dopravníky, což v projektu působí velmi poutavě. Vznikají nové budovy skladů rekonstrukcí anebo přestavbou budov ve třetím sloupci. Reálně byla jedna z těchto budov opravdu uskutečněna počátkem padesátých let spojením stávajících budov 34 a 35 na dnes známou budovu skladů obuvi č. 34 architektem Vladimírem Kubečkou. Před ní navržená podobná budova spojením budov 32 a 33 nebyla uskutečněna, naopak mnohem později došlo k vybudování nových továrenských objektů, v jednom z nich, v budově č. 32, je dnes archiv továrny. Budova č. 11 je narovnaná na rozdíl od původní šikmé budovy, respektující půdorysnou stopou vlečky z cihelny do továrny. Sám architekt Jiří Voženílek se na dílčím rozvoji továrny podílel autorstvím budov číslo 15 a 14. Podle tohoto nového konceptu byly později postaveny i další budovy (např. č. 44 a 52). Prakticky měly být podle regulačního plánu tímto typem nahrazeny veškeré poškozené a stárnoucí budovy postupně v prvním a druhém sloupci a pak ve čtvrtém a pátém v části továrny před železnicí. Protože se nám nedochovaly důvody, které vedly k tomu, že mnohé části této „REGULACE ZLÍNSKÉ TOVÁRNY“ nebyly uskutečněny, nechceme tímto směrem fabulovat. Rozhodně však z projektu vyplývá, že Voženílkovy představy o poválečném průmyslu a jeho dalším rozvoji byly koncepční, velkorysé a nadčasové.

Zlínská poválečná urbanistická tvorba Jiřího Voženílka akad. arch. Jiří Svoboda, Ph. D., Kabinet teoretických studií FMK UTB ve Zlíně

Summary

The establishing of factories affiliated with the Baťa concern was typical for the settlement development in the last phase of capitalism in Czechoslovakia. The main reason for the decentralization of production was an aim to cross the borders that closed off foreign markets with the custom duty imposed on Zlín products. Another cause was the difficulties with dealing with land owners holding properties adjacent to the factory, which hampered the expansion of the factory and building settlements surrounding it – in addition to problems of a technical nature. These phenomena were just a consequence of a casual, liberal approach towards economy and a competition between the autarchic efforts of the local capital and the concentration tendencies of world capital. Objectively, they led to an advancement in organization: a decentralization of production in smaller consumer areas, a closer tie between home and workplace, liberation of residential areas and detaching them from the constraints of traditional towns and building their own social and public institutions, linking production units to already existing infrastructure etc. These towns were later well prepared for socialist construction. The regulation of the Dřevnice River valley followed a detailed organization and production plan by Baťa n.e. The number of workers and the area of the site needed for each factory were given by the rate of production; the combination of these data impacted the town’s population composition. The capacity and level of operation of individual social, cultural, and distribution facilities were similarly determined. Planning was based on safe numerical grounds, which can also explain the segmentation of each town.

Psychologické konﬂikt v trilogii Toy Story: Příběh hraček

esej

V prvním díle Toy Story se objevuje problém s vlastní identitou, Buzz Rakeťák se nepovažuje za hračku. Jakmile však zjistí, že jí skutečně je, bere svoji existenci jen jako jakousi neskutečnou, umělou, neplhodnotnou. Před patnácti lety se odehrála premiéra filmu Toy Story: Příběh hraček a jeho komerční úspěch dal hollywoodským studiím srozumitelně najevo, aby svá animační oddělení technicky, resp. technologicky inovovala. Trojrozměrná animace vytvořená na počítači (čili 3D CGI animovaný film) měla za sebou již léta praxe, ve většině případů však šlo pouze o využití v hraném filmu, tedy o speciální efekty. Krátkometrážní snímky postavené výsostně na tomto způsobu animace se nesly ve znamení pokusů a experimetů s formou – hledaly se způsoby k věrohodnému ztvárnění textury, k plasticitě objektů za pomoci nasvícení a až jako druhořadý úkol se jevilo zpodobnění živých organismů, a to především lidí. Řeč o studiu Pixar nevyplynula v úvodu textu náhodou. Právě toto studio se nejmar-

kantněji začalo vpisovat do vývoje CGI animace, a to ne nutně a pou-ze technologickými inovacemi, pod kterými je podepsán Ed Catmull, a které ovlivnily výrobu speciálních efektů v dalších desítkách hraných filmů. Pixar Animation Studios totiž od poloviny osmdesátých let nacházelo smysluplné využití 3D CGI animace ve vyprávění dějových snímků. Luxo Jr., Red`s Dream, Tin Toy, Knick Knack – až na výjimku (druhý zmiňovaný titul) jsou groteskními krátkometrážními snímky, které pomohly formovat cestu k události, která se odehrála v roce 1995. Příběh hraček v českém divákovi může ne náhodou asociovat z dnešního pohledu již archivní počin československého animovaného filmu Vzpouru hraček (1946) Hermíny Týrlové. Dva možné přístupy, kterak uchopit loutku ve filmu, se v našem kontex17

Psychologické konﬂikty v trilogii Toy Story: Příběh hraček Gregor L.

tu mohou setkat s pojmenováním týrlovský a trnkovský. Zatímco ten druhý pracoval s loutkou jakožto s dramatickou postavou, kdy loutka byla princem Bajajou, Vzpoura hraček od Hermíny Týr-lové šla ruku v ruce s ideou, že loutka je ve skutečnosti věcí, objektem, z je-hož role nevychází, ale pouze ožívá/žije a dokáže v rámci příběhu jednat a ovlivňovat jej.Figurky ve Vzpouře hraček ožijí, aby napráskaly nacistickému důstojníkovi. Týrlová v tomto, ale pak i ve svých dalších, vesměs edukativních, snímcích ukazuje, že věci kolem nás mají každá svůj vlastní význam, smysl existence a roli. To, že ožívají (vždy tajně, aby je lidé jako živé nespatřili), umožňuje podstatu a role věcí srozumitelně demonstrovat dětskému divákovi. Ve druhém plánu pak ukazuje, že by se dítě mělo k těmto věcem chovat slušně a opatrně, vážit si jich. S týmž konceptem pracují i tvůrci ze studia Pixar. Pomocí oživlých hraček se nesnaží po způsobu antropomorﬁzace, jako je tomu v bajkách, zrcadlit mezilidské vztahy. Hračky

jsou hračkami a mají podobu a role takové, jaké jim byly dány jejich výrobci. Ačkoliv se samozřejmě nelze zřeknout možnosti ukzzat nešvary lidí i v jednání mezi hračkami navzájem, důležitost je ve všech dílech trilogie Toy Story kladena na vztah mezi lidmi a hračkami. Záměrem tohoto textu bude se detailněji, a to esejistickou formou, podívat na psychologizaci jednotlivých postav a dramatických konﬂitků v trilogii Toy Story: Příběh hraček, ostatně je k tomu ideální doba. V polovině roku 2010 se do kinodistribuce dostal třetí díl, jenž s tématy prvních dvou dílů znovu pracuje a za pomocí emočně vygradovaného ﬁnále nabízí odpovědi, byť de facto ne úplně konec, neboť cyklus hraček a ejich postupně dospívajících pánů nemůže nikdy skončit.

„Hračky jsou hračkami a mají podobu a role takové, jaké jim byly dány jejich výrobci.“

Jedno ze stěžejních témat ﬁlmů Toy Story představuje omezená životnost hračky – Jessie ztratila naději ve smysl služby jednomu jedinému pánovi (dítěti), neboť dítě musí vždy vyrůst, a tedy i své hračky opustit.

esej

Summary

The first ever 3D CGD animated film premiere took place in1995. Toy Story not only started the era of Hollywood animated family films but it has as well introduced several themes and motives, in which the authors put the emphasis on the characters‘ psychology and so called psychological conflicts. 15 years later there was a film premiere of Toy Story 3. This again processes partial topics, but in more serious (and almost scary) way it puts the characters in situations in which they have to face problems which toys could possibly face. Some of the motives and psychological conflicts that appeared in the trilogy are mentioned in the text. Particularly problematic and multilevel relationship between a child and a toy is the one in which the authors can not only educate children how to deal with things but they can express the fear which the toy could possibly feel, being aware of its limited lifetime. Some more topics, such as identity crisis or role accepting problems are as well covered and extended by samples from other Studio Pixar Films.

Seznam citovaných ﬁlmů: • • • • • • • • • • • • • • • • •

Auta (Cars, 2006) Hledá se Nemo (Finding Nemo, 2003) Luxo Jr. (Luxo Jr., 1986) Knick Knack (Knick Knack, 1989) Příšerky s.r.o. (Monsters Inc., 2001) Ratatouille (Ratatouille, 2007) Red’s Dream (Red’s Dream, 1987) Tin Toy (Tin Toy, 1988) Toy Story: Příběh hraček (Toy Story, 1995) Toy Story: Příběh hraček 2 (Toy Story 2, 1999) Toy Story: Příběh hraček 3 (Toy Story 3, 2010) Sedm samurajů (Schichinin no samurai, 1954) Úžasňákovi (The Incredibles. 2004) Vzhůru do oblak (Up, 2009) Vzpoura hraček (Vzpoura hraček, 1946) VALL-I (WALL-E, 2008) Život brouka (A Bug’s Life, 1998)

Psychologické konﬂikty v trilogii Toy Story: Příběh hraček Mgr. Lukáš Gregor

Bibliograﬁcký záznam • • • • •

BEEKER, M.K. Disney, Pixar, and the Hidden Message of Children`s Films. Praeger, 2009. FRENCH, L. Toy Story: Disney and Pixar Lunch First CGI Animated Feature. Cinefantastique. 1995, str. 8-9. JOHNSTON, O. The Illusion of Life: Disney Animation. Disney Editions, 1995. PRICE, D. A. The Pixar Touch: The Making of a Company. Konpf, 2008. TELOTTE, J. P. The Mouse Machine: Disney and Technology. University of Illinois, 2008.

Variace na přírodní výběr druhů se objevuje v Toy Story a působí jako katalyzátor následných událostí. Starší hračky se obávají nových a lepších.

Archivace audiovizuálních děl na FMK Univezity Tomáše Bati ve Zlíně

projetky

Screen shot 2012-01-15 at 18.14.20

Asi každá vzdělávací instituce, zabývající se v rámci svých studijních programů výukou ﬁlmu či ﬁlmové animace, je dříve či později postavena před otázku "Kam s nimi?". Řeč je samozřejmě o studentských pracech z oblasti audiovizuální a animované tvorby. Pro Fakultu multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně (FMK) se stala potřeba řešit tento problém akutní někdy v polovině roku 2008. Studenti v té době již samostatného studijního programu Terie a praxe audiovizuální tvorby (TPAT) vyprodukovali ročně desítky audiovizuálních děl, od několikasekundových upoutávek až po středometrážní snímky. Do té doby byly jejich práce archivovány na kazetách DV-CAM, na externích pevných discích a nosičích CD/DVD-ROM. Tento systém byl sice funkční, neumožňoval ovšem online přístup k audiovizuálním dílům ani zprostřed-

kovávání žádných konkrétnějších informací o nich - ty byly ukládány pouze do textových souborů. Základní požadavky na elektronický archív TPAT (dále "archív") byly tyto: - vytvoření online archívu studentských prací na dedikovaném serveru, včetně systému pro zálohování prací na externí média/ jiný server - vytvoření databáze, poskytující pokud možno co nejúplnější informace o autorech/štábech, kteří se podíleli na vzniku archivovaných prací - vytvoření webového rozhraní pro správu archívu - vytvoření webového rozhraní pro prohlížení archivovaných prací - vytvoření mechanismu pro download prací autorizovanými osobami 21

Archivace audiovizuálních děl na Fakultě multimediáních komunikací UTB Mgr. Pavel Krutil

Screen shot 2012-01-15 at 18.05.11

Archív je provozován na dedikovaném serveru DELL PowerEdge PE2950, umístěném v centrální serverovně Univerzity Tomáše Bati v budově U13. To zajišťuje nejen jeho permanentní funkčnost (chlazení a napojení na záložní zdroje), ale také stabilní připojení přímo do páteřní sítě CESNET a z toho vyplývající dostatečnou přenosovou kapacitu. Konektivita v rámci vnější i itřní sítě je zajištěna dvěma síťovými kartami. Server je osazen dvěma čtyřjádrovými procesory Intel Xeon X5460 s taktovací frekvencí 3.16GHz a celkem 8GB DDR2 FB-DIMM RAM (kapacitu lze v případě potřeby rozšířit až na 16GB). Úložný prostor sestává ze čtyř SAS disků o nominální kapacitě 1.5TB, které jsou připojeny na řadič PERC 6/i. v BIOSu tohoto řadiče je z výše zmíněných SAS disků vytvořeno hardwarové diskové pole RAID5 o celkové kapacitě 4.5TB, což prakticky znamená, že systém je schopen při selhání jednoho z disků kompletně rekonstruovat všechna ztracená data. Pro případ současného selhání dvou členů diskového pole je systém pravidelně zálohován pomocí rsync na záložní NAS server.

První, většině uživatelů neviditelnou součástí archívu, je webové rozhraní pro jeho správu, kompletně napsané v PHP. Po přihlášení (archív využívá vlastní MySQL databázi, data běžných uživatelů editují uživatelé s oprávněním správce) je v závislosti na stupni oprávnění přihlášeného uživatele možno provádět následující:

Jako operační systém pro server, na kterém je archív provozován, byl zvolen Debian, a to především pro svou stabilitu a spolehlivost (daní za které je ovšem jistá konzervativnost při procesu aktualizací balíčků). v době prvního nasazení serveru se jednalo o verzi 4.0 ("lenny"), systém byl postupně upgradován na verzi 5.0 ("etch") a poté na zatím nejnovější verzi 6.0 ("squeeze"). Systém v současnosti využívá 64-bitové jádro ve verzi 2.6.36.2.

Uživatelé s oprávněními administrátora mohou navíc provádět následující operace: editace uživatelů archívu, editace autorů, prací, typů zadání (kamerové cvičení, dialogové cvičení, paralelní montáž, magisterský ﬁlm...), žánrů, záložních médií, akcí (festivaly, soutěže...), účasti a úspěchů na nich dosažených. Administrátoři mohou přidělovat oprávnění externím uživatelům ke stažení vybraných děl (stažení lze omezit na dílo pouze v určité kvalitě, lze omezit počet sta-

Běžní uživatelé mohou procházet celý archív, přípdně v něm vyhledávat dle nejrůznějších kritérií (režisér, spoluautor, vedoucí pedagog při natáčení, typ zadání, žánr, rok, semestr, hodnocení návštěvníky...), dostupné je i fulltextové vyhledávání v názvech ﬁlmů a jménech autorů či spoluautorů. Práce je možno vyhledávat dle jejich názvu či jejich ID v databázi. Ve zobrazení výsledků hledání se zobrazují kompletní informace o díle, všechna díla lze přehrávat ve formátu FLV. Pokud je u nalezeného díla jeho autor (režisér) shodný s uživatelem, právě přihlášeným v administračním systému, je možno editovat všechny informace o díle a je možno dílo také stáhnout, a to ve formátu, v jakém bylo na server nahráno.

žení a časový interval pro stahování). Administrátoři archívu mohou rozesílat hromadné e-maily uživatelům archívu. Vzhledem k tomu, že uploadované soubory měly různé formáty (před zřízením archívu nebyly požadavky na jejich kvalitu definovány tak striktně, jako je tomu dnes), bylo třeba vytvořit jednotný mechanismus pro jejich konverzi. Vzorem byl server YouTube. Vzhledem k tomu, že firma Google nezveřejňuje informace o přesném fungování konverze na YouTube, bylo třeba vycházet z rozboru souborů, které jsou na YouTube zveřejňovány, a z několika málo článků, zveřejněných na internetu - např. http:// multimedia.cx/eggs/googles-youtube-uses-ffmpeg). Při veškerých konverzních operacích je využíván program ffmpeg ve verzi SVN-r21566-xuggle-3.4.843, pro dodatečné úpravy generovaných souborů jsou používány flvtool2 (přidávání tagu onMetaData a cue points do FLV souborů) a qt-faststart (přesouvání meta informací z konce MP4 souborů na jejich začátek). Verze ffmpeg, dostupná v rámci distribuce Debianu, se ukázala jako ne zcela ideální, bylo tedy nutno nově zkompilovat SVN verzi tohoto programu, staženou ze stránek projektu Xuggle (http://www.xuggle.com). Přidávání nových děl provádějí výhradně administrátoři serveru. Po uploadu zdrojového souboru (vzhledem k velikosti uploadovaných souborů a omezení velikosti uploadu v PHP na straně serveru bylo třeba

projekty

k uploadu použít javového apletu JUpload http://jupload.sourceforge.net) a vyplnění všech dostupných informací o díle je pomocí PHP vygenerován shellový skript, který je následně v pravidelných intervalech spouštěn démonem cron. Shellový skript provádí následující operace: zdrojový soubor je nejprve pod nově vygenerovaným názvem uložen na server ve své originální podobě. Následně jsou pomocí ﬀmpeg vygenerovány: - soubor HD kvality (umožňují-li to parametry uploadovaného originálu): rozlišení 1280x720, dvouprůchodové kódování, video kodek x264 (open source alternativa kodeku H.264) s bitrate 1024k, stereo audio AAC 128kbps, 48000Hz. - soubor vysoké kvality (HQ ): šířka 640px (výška upravena podle poměru stran originálu), dvouprůchodové kódování, video kodek x264 s bitrate 1024k, stereo audio AAC 128kbps, 48000Hz. - soubor standardní kvality (SQ ): šířka 320px (výška upravena podle poměru stran originálu), jednoprůchodové kódování, video kodek ﬂv s bitrate 512k, mono audio LAME MP3 64kbps, 22050Hz. Výchozí framerate a poměr stran jsou zachovány (pokud je pro to ovšem důvod, lze poměr stran před zahájením konverze změnit). Ze souboru vysoké kvality je vygenerován pomocí mplayeru JPG soubor, používaný jako náhled. Náhled je generován z náhodně vybraného framu, v případě, že nevyhovuje, lze jej dodatečně v rozhraní pro správu vygenerovat znovu.

Webové rozhraní archívu lze nalézt na adrese http://audiovize.fmk.utb.cz. Bylo kompletně vytvořeno v programu Flex Builder 3.5. Pro funkčnost rozhraní je tedy nutné, aby uživatel měl ve svém webovém prohlížeči nainstalován zásuvný modul pro přehrávání ﬂashových (SWF) souborů. Hlavní myšlenkou při vytváření rozhraní bylo poskytnout pokud možno co největší množství informací při zachování přehlednosti. Stránce dominuje ﬂashový přehrávač MP4/ FLV souborů se šířkou okna 640 pixelů. Ve výchozím stavu je v okně přehrávače zobrazen screenshot naposledy přidaného díla, napravo od okna přehrávače je zobrazen seznam pěti nejnovějších děl v archívu. Je-li vybrán soubor k přehrávání, objeví na napravo od okna přehrávače harmonikové menu, nabízející v šesti skupinách veškeré informace, které jsou v databázi u aktuálně přehrávaného díla k dispozici. v režimu přehrávání lze vybírat z dostupných verzí souboru (HD/HQ /SQ , standardně se spouští MP4 soubor ve vysoké kvalitě), ovládat přehrávání, hodnotit kvalitu díla (pomocí "hvězdiček"), regulovat hlasitost a přepínat do plnoobrazovkového zobrazení.

K počátku roku 2012 obsahovala databáze archívu přes 300 autorů a více než 1000 audiovizuálních děl v celkové délce trvání více než 88 a půl hodiny. Celková velikost uložených dat byla 1,27TB. Do budoucna by jistě bylo záhodno doplnit chybějící informace o archivovaných dílech (zvláště o těch dříve datovaných), to je ovšem spíše otázkou jejich autorů, z nichž mnozí opustili fakultu již před mnoha lety. z technického hlediska archív jistě čeká facelift webového rozhraní a pravděpodobný přechod od kombinace XHTML 1.0 a Flashe ke spojení HTML5, CSS a Javascriptu. Dalším logickým krokem bude vytvoření rozhraní pro tablety a chytré telefony.

Ve spodní části obrazovky se nachází čtyři záložky, nabízející různé seznamy děl, obsažených v archívu, řazené dle roku vzniku, příjmení autora, názvu a jejich hodnocení, a dále záložka pro vyhledávání v archívu dle příjmení autora, názvu ﬁlmu, typu zadání a kategorie (žánru). Nechybí ani fulltextové vyhledávání, nabízející vyhledávání ve všech textových polích v databázi. 23

Svět modelingu je více povrchní – rozhovor s Evou Čerešňákovou

foto: Motýl Média s.r.o.

Svět modelingu je více povrchní – rozhovor s Evou Čerešňákovou

Mgr. Jana Roubalíková

rozhovor

Eva Čerešňáková se narodila v roce 1986 v Uherském Hradišti, ale od roku 2005 bydlí v Praze. Eva je všestranná a velmi aktivní – několik let hrála závodně házenou, 12 let se věnovala hře na klasickou kytaru v lidové škole umění, od 14 let se pohybuje v modelingu. Velká změna v jejím životě nastala v roce 2007, když získala titul první vicemiss soutěže Česká miss, ve stejném roce se úspěšně prosadila na Miss Earth na Filipínách. V roce 2010 zahájila projekt na podporu dětí v Bangladéši s názvem For You Too (4U2) a od roku 2009 získává veřejnost pro bezplatné dárcovství krve ve spolupráci s Českým červeným křížem. V současnosti dokončuje studium zahraničního obchodu na VŠE v Praze, moderuje společenské akce (dokonce i v zahraničí), příležitostně se účastní módních přehlídek a fotografování, také má vlastní společnost PR&EVENTS (zaměřenou na marketing, public relations a produkci akcí), věnuje se i překladatelské činnosti a hovoří čtyřmi jazyky - anglicky, německy, španělsky a italsky. Evi, pracuješ se spoustou módních návrhářů, který z nich Tě nejvíc zaujal? Tak jako oblečení módních návrhářů, je i jejich povaha a kreativita nesrovnatelná. Při předvádění kolekcí jednotlivých návrhářů a návrhářek se vždycky snažím pochopit, co chtěl daný umělec vystihnout – zdali chtěl podtrhnout ženskost, zaujmout originálním nápadem nebo vytvořit sérii speciﬁckých modelů. Moc zajímavá je například spolupráce s umělkyní Helenou Kroftovou Leisztner, která maluje obrazy a současně vytváří netradiční modely, které jsou podobné či shodné s těmi namalovanými. Modelky v takových šatech pak pózují vedle obrazů

paní Leisztner a je to jedinečná podívaná. S touto umělkyní jsem spolupracovala i na projektu, při kterém jsme fotili sérii fotograﬁí v šatech v barvách české vlajky. Také znáš mnoho fotografů, s kým se Ti nejlépe spolupracovalo? Na tuto otázku nedokážu odpovědět, protože každý fotograf či fotografka jsou úplně jiní – v přístupu, chování, mají odlišné zvyklosti a pracovní návyky. Samozřejmě, že se nejlépe spolupracuje, když si celý tým pracovně sedne, shodne se na představách a ve ﬁnále je to poznat na výsledku. Stalo se mi ale třeba i to, že spolupráce s jistým fotografem nebyla ideální, a přesto z toho vznikly pěkné snímky. Takže pokud jsou všichni v týmu profesionální, je to základ úspěchu. Věnuješ se i moderování – co tato profese obnáší a přináší? Každou akcí, kterou mám možnost moderovat, získávám nové neocenitelné zkušenosti. Některé akce jsou hodně formální, musí se dodržovat pravidla a připravený scénář, jiné akce mají daný rámec, ale scénář si připravuji sama. Někdy se přizpůsobuji okolnostem a vývoji akce. Moderování mě baví daleko více než modeling a určitě je to náročnější, než jen předvádění šatů. Důležitá je zde pohotovost a bystrost, vtip,

profesionalita, sebedůvěra a také smysl pro humor. Studenty marketingových komunikací (a nejen je) by zajímalo, co je náplní práce v PR agentuře? Náplní práce v PR agentuře je péče o klienty podle dohody – může se jednat o jednoho či dva velké klienty nebo například o tyři i pět menších klientů. Pro ně se pak připravuje plán komunikace, tiskové zprávy, texty pro novináře, fotky a průběžně se s nimi komunikuje. Většinou se o klienta stará více PR manažerů, kteří pracují v týmu a pravidelně postup konzultují. Od doby, co pracuji sama na sebe, tak se o klienty starám od a až do Z sama, mám za ně plnou zodpovědnost a taktéž s nimi jednám napřímo. V PR agentuře často s klienty jedná majitel či ředitel PR agentury, ne manažeři. Práce sama na sebe je zodpovědnější, někdy náročnější, ale dává mi i flexibilitu práce a možnost ovlivnit svůj výdělek. V PR agentuře jsem měla fixní plat, ať jsem pracovala na dvou nebo čtyřech klientech, sedm, deset nebo dvanáct hodin denně. Při podnikání je pro mě flexibilita a pohyblivý výdělek motivací. Pokud klient potřebuje, nemám problém vyjít mu vstříc a pracovat klidně dlouho do noci, aby měl vše připravené. Pokud mám pak například celodenní moderování, uvítám naopak možnost být 25

den bez internetu, neřešit emaily a všechnu práci dodělám v následujících dnech nebo o víkendu.

rodičům. Výchova od narození, ovlivňování mé povahy i moje vlastnosti jsou zásluhou jejich výchovy a já jsem jim za to vděčná.

Jací jsou lidé v modelingu, médiích, popřípadě showbyznysu? Je to „pozitivní“ svět nebo „negativní“?

Spolupracovala jsi někdy na studentském projektu?

Mohlo by se jednoduše odpovědět, ale vlastně to nejde. Lidé jsou v této branži stejní, jako kdekoliv jinde – dobří, špatní, hodní, zlí, chytří i hloupí. Jiné je to v tom, že je tento svět více povrchní. Ten, kdo se tváří jako kamarád, může za rohem pomlouvat, ale na vás se nepřestane usmívat, protože „naoko“ jsou všichni se všemi zadobře. Určitě ale i v showbyznysu existuje přátelství. Média mají svoji úlohu, ale obzvláště ta bulvární píšou to, co píšou – někdy pravdu, někdy polopravdu, někdy lež založenou na neověřené informaci. Nejvíc mě mrzí, že pokud je něco pozitivního a hezkého (třeba charita), tak o tom píšou daleko méně než o nějakém skandálu. Bohužel to však svědčí o české populaci – o tom, co chce číst. Není to tedy pouhým obrazem médií, ale celého národa. Co máš ráda na Tvé práci, a kterou z Tvých aktivit děláš nejraději? Na mé práci – ať už se bavíme o moderování, PR, produkci, modelingu či dalších aktivitách, mě baví právě to, že není stereotypní, je tady prostor pro kreativitu, inovace, vlastní nápady a někdy je při ní i zábava. Moc ráda jednám s lidmi, produkuji a organizuji. Preferuji, když jde formálnost stranou a při práci spolu lidé jednají jako „lidé“ a umějí se při tom bavit a zasmát. Ovšem profesionalita stranou jít nesmí. Co či kdo Tě v životě nejvíc ovlivnil? Soutěž Česká Miss, získání titulu Česká vicemiss i to, co potom následovalo, mělo určitě nemalý vliv na můj profesionální pracovní vývoj. Velký vliv na mě měl i bývalý přítel Adam, se kterým jsem byla skoro čtyři roky. Nemenší vliv na mě má současný přítel, ale ten největší vliv bych přisoudila svým

Kromě soutěže Miss Academia, která je studentským projektem, jsem žádnou větší spolupráci nezažila. Každý vysokoškolák připravuje se spolužáky různé prezentace, ale to jsou jen jednorázové malinké projekty v rámci studia. Bavilo by Tě na nějakém takovém projektu se studenty pracovat? Jednoznačně odpovídám, že ano. Studenti jsou kreativní, nadšení pro věc daleko více, než jsou potom zaměstnanci a pracovníci v reálném životě. Pokud má někdo nadšení a zápal pro věc, spolupráce jde skoro sama. Myslíš, že existuje nějaký (obecný) oděvní styl Evropanek, Američanek nebo Asiatek? Podle mě nejsou v dnešní době rozdíly tak markantní. Často je to o osobnosti, jejím stylu, původu a také kultuře v dané zemi. Ve vyšší společnosti jsou rozdíly minimální, všude vsázejí na značky, eleganci a dokonalý vzhled. Naopak v denním stylu oblékání normálních lidí je to asi v Americe více „free“, ale i tento „cool a free“ přístup už preferuje mnoho mladých lidí v Evropě. Asii bych považovala za rezervovanější, ale také už jen do jisté míry. Naopak některé státy blízkého východu, Indie a podobně, mají speciﬁcký styl, pro okolní svět až příliš zdobný či pestrý, ale při takovém stylu není problém podtrhnout krásu lidského těla. Procestovala jsi doslova „celý svět“, která místa Tě nejvíc zaujala? Bangladéš. Když jsem tam byla, byl to nesmírně silný zážitek. Co lidé nevidí, tomu neuvěří. Tamní lidé nemají skoro nic a umějí být šťastní. Mají daleko lepší přístup k životu

než mnoho lidí, kteří mají všechno. Španělský Cádiz – je to jedno z nejkrásnějších míst, které jsem viděla. V Cádizu jsem byla už dvakrát, jednou dokonce na tři týdny, a to město má neuvěřitelné kouzlo a „hmatatelnou“ historii, kterou mě ohromilo. Moc děkuji za rozhovor.

Vztah mladých lidí ke kulturním produktům Ing. Mgr. Bacuvčík Radim, Ph.D.

Tabulka 1 - Návštěvy kulturních akcí (Zdroj: vlastní)

Celý fenomén by jistě bylo nutno studovat dlouhodobě, neboť i zde prezentovaných informací je zřejmé, že mnohé podmínky na trzích kulturních produktů se mění a tyto proměny mohou průzkumy zaznamenat vždy až s určitým zpožděním. Zde prezentovaná data především potvrdila, že mladí lidé ve věkové skupině 15 - 29 let nejsou skupinou vnitřně homogenní, ale je možné mezi nimi hledat rozdíly nejen v souvislosti s jejich věkem, ale například také v souvislosti s jejich vzděláním či typem studované školy. Teprve na tomto místě se ve výše snad zřetelné snaze o pozitivní podání informací dostáváme k otázce, jaké poznatky je možné z výše prezentovaného vyvodit pro marketing a marketingovou komunikace producentů kulturních produktů. Jak jsme viděli, existují kulturní produkty, které jsou zajímavé pro velkou část daného segmentu populace (zde především související s populární hudbou a ﬁlmem), a mohli bychom u nich tedy očekávat potenciál širokého obchodního úspěchu, stejně jako produkty, které jsou zajímavé spíše jen pro nevelký počet jednotlivců (viz např. vážná hudba), což ovšem neznamená, že by i jejich produkce nemohla být ekonomicky úspěšná. Otázkou v tomto případě je, jak přesně na tyto jedince zacílit, když je zřejmé, že výše prezentovaná demograﬁcká segmentace jednoznačné řešení nenabízí. Odpověď by mohla

poskytnout hlubší analýza v oblasti segmentace behaviorální (viz Bačuvčík, 2009), která dokáže odhalit vztahy mezi jednotlivými kulturními produkty (spíše způsoby nákupního chování) a jejíž závěry je možné využít například pro účely sdružené propagace různých producentů kulturních produktů. I tak je ovšem třeba říci, že všechny zde naznačené úvahy kvůli svému vysokému stupni zobecnění mohou nabídnout pouze vodítko, nikoliv však deﬁnitivní řešení. To by bylo třeba hledat v detailnějším zkoumání nikoliv na úrovni typů trhů kulturních produktů, ale přímo v souvislosti s konkrétními jmény a položkami na jejich nabídkové straně.

studium/výzkum

Div Cel.

Ope 50,1%

Opt 14,4%

Muz 11,4%

Kin 29,7%

Výs 62,3%

KoV 45,3%

KoP 28,4%

55,3%

15-29 - ipk

54,1% 1,08

13,3% 0,92

9,5% 0,84

36,9% 1,24

87,4% 1,40

49,4% 1,09

22,3% 0,78

77,8% 1,41

St - ipk

61,5% 1,23

12,9% 0,90

11,4% 1,00

38,0% 1,28

94,2% 1,51

61,4% 1,35

25,5% 0,90

82,4% 1,49

St-ZŠ - ipk

60,8% 1,21

15,1% 1,05

8,6% 0,76

45,8% 1,54

94,7% 1,52

55,5% 1,23

19,9% 0,70

77,0% 1,39

St-OU - ipk

46,7% 0,93

6,6% 0,46

22,9% 2,01

39,8% 1,34

89,9% 1,44

46,8% 1,03

30,1% 1,06

80,1% 1,45

St-SŠ - ipk

60,4% 1,21

13,3% 0,92

8,6% 0,76

37,1% 1,25

96,1% 1,54

59,2% 1,31

24,0% 0,84

80,8% 1,46

St-VO - ipk

79,7% 1,59

15,7% 1,09

9,6% 0,84

36,9% 1,24

96,9% 1,55

68,4% 1,51

19,2% 0,68

90,3% 1,63

St-VŠ - ipk

70,4% 1,41

16,3% 1,13

7,8% 0,68

37,0% 1,25

93,8% 1,51

76,3% 1,68

27,4% 0,96

86,1% 1,56

Pr - ipk

48,7% 0,97

11,8% 0,81

7,4% 0,65

36,5% 1,23

87,1% 1,40

41,5% 0,92

18,4% 0,65

78,2% 1,42

Pr-OU - ipk

33,2% 0,66

9,7% 0,67

6,5% 0,57

26,2% 0,88

81,2% 1,30

23,1% 0,51

14,1% 0,50

72,3% 1,31

Pr-SŠ - ipk

54,9% 1,10

10,0% 0,69

5,1% 0,45

39,4% 1,33

90,2% 1,45

46,6% 1,03

16,6% 0,58

80,4% 1,45

Pr-VO - ipk

73,1% 1,46

16,7% 1,15

12,5% 1,09

55,7% 1,88

96,6% 1,55

70,7% 1,56

30,3% 1,07

92,0% 1,66

Pr-VŠ - ipk

78,1% 1,56

22,1% 1,53

13,1% 1,15

49,4% 1,67

97,0% 1,56

77,8% 1,72

34,0% 1,20

86,7% 1,57

Nz - ipk

45,8% 0,92

20,3% 1,41

8,6% 0,75

25,5% 0,86

67,7% 1,09

30,2% 0,67

26,0% 0,92

70,4% 1,27

Div

Ope

Opt

Muz

Kin

Výs

KoV

KoP

Tabulka 2 - Konzumace nahrávek vážné a populární hudby (Zdroj: vlastní)

Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně Fakulta multimediálníchkomunikací Štefánikova 2431 760)01 Zlín email: gregor@fmk.utb.cz http://aspekt.fmk.utb.cz

Redakční rada: Mgr. Lukáš Gregor, Ing. Radomila Soukalová, Ph.D., Mgr. Silvie Turková, Ph.D.

Vydavatel Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně Fakulta multimediálních komunikací Štefánikova 2431 IČO: 70883521

Graﬁcká úprava Barbora Šamánková

Číslo: 1/2011 Frekvence vydání: pololetně Místo vydání: Zlín Počet výtisků: 200 ks Evidenční číslo periodického tisku: MK ČR E 20338 ISSN)1805–0085)(print) ISSN)1805–0409)(online) Příspěvky v časopise jsou recenzovány. Za jazykovou úpravu příspěvků)odpovídají autoři. Pokyny pro autory jsou k dispozici na http://aspekt.fmk.utb.cz