Esprit 09-10 2012

ESPRIT esprit

9–10 7–8

1

2009 2012 ZDARMA zdarma

Silvie Vurcfeldová

ČASOPIS časopis PRO pro VŠECHNY všechny, KTERÝM kterým DUŠEVNÍ duševní STRASTI strasti NEJSOU nejsou LHOSTEJNÉ lhostejné

TÉMA:

STIGMA A DESTIGMATIZACE reforma psychiatrické péče V ČR jsou za duševně nemocní diskriminováni (3) | co Mezinárodní (5) péče změn? (4) Ohlédnutí profesním růstem (2) | Soutěž: Napiš, je život (3) |seminář Dočká sedestigmatizace česká psychiatrická Stigma, strach, předsudky, odmítání (6) | Zbláznit může každý (8) Deklarace platformy pro transformaci systému péče se o lidi s duševním onemocněním v ČR (6) Kanada respektuje (10) | Kapitalismus s námi (12)v zádech kohokoliv z nás (12) Petice naduševně podporunemocné Deklarace (9) | Návštěva v Soterii Berne (10)nepočítá | Blog: Nůž Psychoanalýza – cesta hlubin duše (14)s|mimořádným Green Doors osudem (17) | Jak(15) lépe| komunikovat s pacienty (20)(17) Uhranutá ufonem (13)do | Hledáme talenty Iveta Horváthová: Pohádka

Archiv DPS Ondřejov

téma

2

zprávy z čapz

Vážení čtenáři, nedávno se mi dostaly do ruky dva články, které ilustrují fakt, že pacienti se schizofrenní poruchou se mohou pod vlivem své nemoci dopustit agresivních činů kdekoliv na zeměkouli. V Bystřici pod Hostýnem čtyřicetiletý muž trpící schizofrenií bodl na ulici neznámou ženu do zad a způsobil ji těžké zranění. Soud rozhodl, že muž obviněný z pokusu o vraždu není za svůj čin trestně odpovědný a nařídil mu zabezpečovací detenci. O tomto případu, který se odehrál v únoru letošního roku, jsem psal ve svém blogu – najdete ho na straně dvanáct spolu s reakcemi diskutujících.

Druhý případ se stal na jaře letošního roku v britském Sheffieldu. Bývalý voják (32let), který byl nasazen v Kosovu, ubodal nožem svou matku. Jelikož u něj byla diagnostikována schizofrenní porucha, nebyl odsouzen, nýbrž umístěn do psychiatrického zařízení se zvláštní ostrahou.

Příjemně mne překvapilo, že celý článek je pojat poměrně střídmě bez rozpitvávání pikantních podrobností. Co mě však zaskočilo, byla reakce zhruba 40 čtenářů. Opakovaly se názory, že bývalý voják by měl být podroben trestu smrti nebo měl spáchat sebevraždu. Obdobné názory se objevily i v diskusi k prvnímu případu na mém blogu.

Nesmyslné požadavky na potrestání útočících psychotiků jsou alarmující. Skrývá se za nimi strach veřejnosti a nedostatek informací jak o povaze psychotického onemocnění, tak o možnostech řešení.

Schizofrenní porucha nikdy nevzniká ze dne na den. Její počáteční příznaky lze vystopovat až devět měsíců před akutním vzplanutím. V 90 procentech případů si to dříve uvědomí okolí pacienta (rodiče, sourozenci) než on sám.

A ti by měli včas zareagovat. Rodiče (okolí) zjevně neměli dostatek informací o tomto onemocnění a je zřejmé, že došlo k selhání i na dalších úrovních.

Hlavním tématem tohoto čísla Espritu je transformace systému psychiatrické péče v ČR. Pokud nezůstane jen u proklamací, měla by se u nás v příštích letech rozvíjet oblast komunitní péče. Nevím, jaká je konkrétní situace v britském Scheffieldu, ale je nepochybné, že ve Velké Británii je daleko více nízkoprahových, nestigmatizujících zařízení než u nás. Pokud se člověk dostane do takového zařízení (krizová centra, denní sanatoria) je možné mu nabídnout různé formy pomoci. Tragédie v Scheffieldu však ukazuje, že podmínkou je edukace příbuzných i samotných pacientů, aby dostupnou pomoc využívali.

Ohlédnutí za profesním růstem

N

a konci září skončil projekt „Profesní růst pracovníků terapeutické komunity – navýšení kvality péče a sociálních služeb“, který Česká asociace pro psychické zdraví zahájila v polovině roku 2011. Projekt určený pro zaměstnance Terapeutické komunity Mýto začal na podzim několika krátkodobými kurzy, které si terapeuti vybírali individuálně na základě zájmu o konkrétní problematiku (prevence relapsu, arteterapie atd.).

V letošním roce pokračoval stážemi v zařízeních, s nimiž by terapeutická komunita mohla spolupracovat. „Získali jsme

Tento projekt je financován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.

představu, odkud k nám klienti přicházejí a kam je případně můžeme směřovat dál po pobytu u nás. Poznali jsme i jiné terapeutické komunity, které jsou zaměřené na duální diagnózy, závislosti a poruchy osobnosti,“ říká vedoucí TK Mýto Marion Täubnerová. Stáže podle ní inspirovaly zaměstnance komunity k rozvoji vlastních aktivit a přinesly nové nápady například do dílen. „Získali jsme vhled do každodenního života a chodu psychiatrické léčebny v Bohnicích, viděli jsme například práci týmu case managerů ve Fokusu Mladá Boleslav.

Důležitá pro nás byla výměna informací

foto: TK Mýto

MUDr. Martin Jarolímek, prezident ČAPZ

a navazování kontaktů a další spolupráce s ostatními službami,“ uvádí Marion Täubnerová. Do budoucna by podle ní byla užitečná další podpora individuálního vzdělávání terapeutů. „Jde hlavně o psychoterapeutický výcvik, který je pro naši práci téměř nepostradatelný,“ říká vedoucí komunity.

–red–

zprávy z čapz

3

Happening za lepší život lidí s duševní nemocí foto: Stanislav Šumbera

P

řed ministerstvem zdravotnictví se 10. října uskutečnil happening za lepší život lidí s duševní nemocí. Na Palackého náměstí v Praze se sešli členové pacientských a rodičovských organizací společně se zástupci poskytovatelů zdravotní a sociální péče, aby symbolicky právě 10. října, kdy se slaví Světový den duševního zdraví, předali ministrovi zdravotnictví MUDr. Luboši Hegerovi deklaraci požadující transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR (plný text deklarace viz na str. 6).

Podle organizátorů happeningu z Platformy pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR základem moderní péče o vážně duševně nemocné nemohou být dlouhodobé hospitalizace ve velkokapacitních psychiatrických léčebnách. Deklaraci s požadavky na vytvoření moderního systému komunitních služeb a transformaci současné podoby psychiatrických léčeben předal náměstkovi

ministra zdravotnictví pro legislativu a právo Martinovi Plíškovi ředitel Fokusu Pavel Novák.

Napiš, co je život Občanské sdružení Dobré místo, provozovatel zdravotně-sociálního portálu Lidé mezi lidmi (www.lidemezilidmi.cz), vyhlašuje ­publicisticko-literární soutěž pro osoby se zdravotním postižením. Autor vítězného díla bude moci v případě svého zájmu získat pracovní místo jako redaktor tohoto portálu. Na další autory, kteří se v jednotlivých kategoriích umístí na prvních třech místech, čekají věcné ceny.

W

ebový portál Lidé mezi lidmi se zaměřuje na život a problémy lidí se zdravotním postižením a současně jim dává možnost se na webu realizovat, ať už psaním článků, blogu nebo zveřejněním uměleckých děl. Portál vznikl na jaře 2012 v rámci projektu „Další vzdělávání zdravotně znevýhodněných v oblasti redakčních prací a public relations a jejich začlenění na trh práce“.

Tento projekt, jehož nositelem je Česká asociace pro psychické zdraví, získal dotaci Evropského sociálního fondu.

Soutěž chce dát lidem se zdravotním postižením impulz k tomu, aby se vyjádřili k dnešní situaci, ať už na základě své vlastní

zkušenosti nebo zkušenosti lidí ze svého okolí a současně uplatnili svůj publicistický nebo literární talent.

Soutěžní příspěvky lze zasílat do 3 kategorií: Příběh – osud člověka se zdravotním postižením Názor (blog) – co si myslím o sociální reformě Tvorba – umění slova (básně, povídky, fejetony a další literární útvary)

Tento projekt je financován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.

Podporu požadavků Platformy vyjádřilo více než dvě stě účastníků podpisem petice (viz str. 9), která požaduje, aby vláda formulovala Národní plán péče o osoby s duševním onemocněním s cílem transformace psychiatrické péče, vytvořila Národní skupinu pro transformaci sytému péče o lidi s duševním onemocněním se zapojením příslušných resortních ministerstev, odborných společností, střešních organizací poskytovatelů a uživatelů péče a uskutečnila kroky k přeměně systému péče o lidi s duševním onemocněním s využitím strukturálních fondů. Ve druhé části happeningu vystoupil se svými písněmi Michal Kašpar ze skupiny Le Kapr, proběhla ukázka taneční terapie pod vedením taneční terapeutky Reny Milgrom, herec a režisér Martin Učík spolu se členy Bohnické divadelní společnosti předvedli loutkové divadlo a účastníci happeningu se mohli pobavit s postavami na chůdách, které přikráčely z plzeňského Ledovce.

–red–

Do soutěže může autor přihlásit maximálně tři příspěvky v každé kategorii. Délka jednoho příspěvku nesmí přesáhnout 5000 znaků včetně mezer.

Příspěvky lze zasílat do 30. 1. 2013 na adresu: soutez@lidemezilidmi.cz. Nezapomeňte uvést název díla, kategorii, do které je dílo zasláno, jméno, příjmení, adresu, telefon a e-mail. Porota zasedne během února 2013.

Soutěžit mohou účastníci bez omezení věku a zdravotního stavu, ale výherce může být jen osoba se zdravotním postižením (invalidním důchodem bez ohledu na stupeň).

Vítězi soutěže bude nabídnuto volné pracovní místo v Dobrém místu, o. s. Získání místa je pro výherce dobrovolné. Nelze kompenzovat jakoukoliv jinou finanční či hmotnou náhradou.

Všechny příspěvky, které se v jednotlivých kategoriích umístí na prvním až desátém místě, budou uveřejněny na zdravotněsociálním portálu Lidé mezi lidmi .

Podrobné podmínky soutěže naleznete na www.lidemezilidmi.cz –red–

téma: reforma psychiatrické péče

foto: Stanislav Šumbera

4

Dočká se česká psychiatrická péče změn?

Ministerstvo zdravotnictví informovalo o přípravách na reformu psychiatrické péče v České republice. Cílem má být modernizace celého systému a zvýšení kvality péče o pacienty.

P

rvní náměstek ministra zdravotnictví Marek Ženíšek informoval o záměrech ministerstva reformovat systém psychiatrické péče 4. října 2012 na tiskové konferenci, které se zúčastnili také ředitel PL Bohnice Martin Hollý, předseda Psychiatrické společnosti profesor Jiří Raboch a profesor Roberto Mezzina, psychiatr a koordinátor úspěšně fungujícího systému komunitních služeb v italském Terstu. Podle oficiální zprávy ministerstva „reforma zajistí přesun léčby z velkých institucí do personálně lépe zajištěných lokálních center“.

Cíle reformy

Deklarovaným cílem reformy je modernizace systému péče o duševní zdraví (dosáhnout evropského standardu 21. století), zvýšení celkové kvality péče a decentralizace systému (přesun péče z velkých institucí do lokálních center blíže pacientovi). Ministerstvo ve svých plánech vychází ze strategie Světové zdravotnické organizace a chce klást důraz na rozvoj komunitní a semimurární péče, zvýšení role primární péče, zvýšení role všeobecných nemocnic, transformaci psychiatrických léčeben a vzdělávání odborných pracovníků, kteří budou působit v novém systému péče o duševní zdraví.

Proč je podle MZ reforma potřebná

Ministerstvo zdravotnictví přiznává, že od začátku devadesátých let nedoznala psychiatrická péče v ČR žádných významných změn. V ČR je dvacet psychiatrických léčeben, které mají více než 9000 lůžek. Čtyři léčebny mají více než 1000 lůžek. Psychiatrická oddělení nemocnic mají celkovou kapacitu 1400 lůžek.

Psychiatrická léčba je dlouhodobě podfinancovaná, ačkoliv duševní poruchy jsou druhým nejčastějším důvodem pro přiznání invalidního důchodu a výskyt duševních onemocnění má stále stoupající charakter, což znamená vyšší zátěž pro zdravotní systém. „Počet pacientů s duševní poruchou každoročně roste a současný model není schopen v tomto náporu dostát podmínkám kvalitní péče. Materiálně i technicky zastaralé psychiatrické léčebny, které jsou zároveň pro pacienty těžko dostupné, tomu jenom nasvědčují. Z tohoto důvodu současný model vyžaduje systémovou změnu,“ říká první náměstek ministra zdravotnictví Marek Ženíšek.

Co ministerstvo plánuje

V letošním roce vznikne pracovní skupina (její složení zatím není známo), která v roce 2013 připraví model transformace, na jehož implementaci by od roku 2014 měla Česká republika využívat zdrojů evropských fondů: „K samotné realizaci reformy chceme využít strukturální fondy Evropské unie v předpokládané výši asi 6 mld. Kč, které budou k dispozici od roku 2014. Implementace konkrétních kroků bude zahájena rovněž v roce 2014,“ uvádí M. Ženíšek.

Zcela zásadní součástí reformního úsilí v České republice má být dle strategie ministerstva zdravotnictví posun k humánnímu a udržitelnému způsobu léčby poskytovanému v co největší míře v přirozené komunitě.

Pracovní skupina pro reformu psychiatrické péče se má zabývat třemi návrhy: 1) Snížení počtu lůžek v léčebnách při zachování finančních zdrojů, případně s podporou dodatečných zdrojů, 2) Redukce některých oddělení/budov v psychiatrických léčebnách, 3) Redukce počtu psychiatrických léčeben

(na základě regionálního klíče). První dva návrhy, kterými se chce MZ zabývat v připravované pracovní skupině, však pravděpodobně směřují spíše k uchování současného nevyhovujícího systému psychiatrické péče, který neodpovídá evropskému standardu 21. století. „V současné době ministerstvo zdravotnictví pracuje s několika základními variantami, které prodiskutuje společně s nově ustavenou pracovní skupinou pro reformu psychiatrické péče. Mezi členy této skupiny patří např. zástupci ministerstva zdravotnictví, ministerstva práce a sociálních věcí, České psychiatrické společnosti JEP, nestátních neziskových organizací, zdravotních pojišťoven, ale rovněž zástupci pacientských organizací,“ uvádí ve své tiskové zprávě ministerstvo zdravotnictví. Kdo bude konkrétně přizván do pracovní skupiny ministerstva a zda se jejími členy stanou také zástupci pacientů a rodičovských organizací, však zatím není jasné.

Deklarace Platformy

Platforma pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR upozorňuje ve své Deklaraci (viz str. 6), že základem moderní péče o vážně duševně nemocné nemohou být dlouhodobé hospitalizace ve velkokapacitních psychiatrických léčebnách. Podle Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením je stát povinen zajistit, aby „osoby se zdravotním postižením měly možnost si zvolit, na rovnoprávném základě s ostatními, místo pobytu, kde a s kým budou žít a nebyly nuceny žít ve specifickém prostředí“. Ohlášená reforma psychiatrické péče, zdá se, míří tímto směrem.

–ga–

Co říkají na reformu

H

appeningu na Palackého náměstí před budovou Ministerstva zdravotnictví, který měl mimo jiné podpořit zahájení transformace psychiatrických léčeben, se zúčastnili také členové a mluvčí Platformy pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR. O názor na reformní záměry ministerstva jsme požádali mluvčí Platformy – ředitele Fokusu Pavla Nováka a psychiatra Ondřeje Pěče. O stanovisko k připravovaným změnám jsme poprosili také jednoho z hlavních ideových tvůrců Deklarace psychiatra Jana Pfeiffera. Svoje mínění (trochu jinak) vyjádřil i Michal Kašpar.

Ohlášení reformy psychiatrické péče

Ondřej Pěč: Ministerstvo zdravotnictví dlouho o žádné reformě nechtělo slyšet, ačkoliv tady byla řada různých snah a pokusů různých skupin, ale v minulosti vždy tak po půl roce skončily. Až teprve teď ministerstvo nějakým způsobem na tento problém reaguje. Možná tím hybatelem či nějakým magnetem pro všechny je možnost čerpání strukturálních fondů pro roky čtrnáct až dvacet.

Pavel Novák: Byli jsme ujištěni, že nejde o vylepšení léčeben, že jde opravdu o transformaci systému. Pokud ministerstvo bere politickou odpovědnost za transformaci systému a říká, že chce služby v komunitě, tak je to docela odvážné. Je to poprvé, co ministerstvo zdravotnictví něco takového prezentovalo. Myslím, že směr, kterým by to mělo jít, je poměrně jasný.

Není možné hledat nějaké další úhybné manévry, které se dělají dvacet let.

Jan Pfeiffer: Už tím, že první náměstek deklaroval změnu systému, na sebe ministerstvo bere nějaký druh politické zodpovědnosti, to se nikdy předtím nestalo.

Zapojení pacientů a rodinných příslušníků do přípravy reformy

Pavel Novák: Pan náměstek nás ujistil, že ministerstvo opravdu chce zásadní změnu systému. Vznikne pracovní skupina, do které budou zapojeny různé odborné společnosti, kde ale nebudou uživatelé a rodinní příslušníci. Budou mít možnost připomínkovat strategii reformy v rámci Platformy.

Ondřej Pěč: Nově vzniklá Platforma bude vlastně diskutujícím a připomínkovým místem pro tvorbu celé reformy. Tým platformy bude zapojen ať už formou nějakého připomínkování materiálů nebo formou seminářů, na které budou zástupci Platformy pozváni. Toto jsme to slyšeli a doufejme, že to tak bude.

Jan Pfeifer: Na ministerstvu mají strach, že kdyby ten proces udělali otevřenější a transparentnější, lidi se začnou hádat. Přijdou léčebny a přijdou pacienti a další skupiny, takže se to snaží držet ve svých rukou mimo ten pytel blech. Tomu můžu trošku rozumět, protože celých dvacet let na ministerstvu vždycky řekli „no vy se nejdříve musíte dohodnout mezi sebou“. Z politické odpovědnosti, která v tom bezesporu je, se vyvlekli jednoduchou fintou, když se nedohodnete, tak my s vámi nebudeme komunikovat.

–red –

5 foto: Stanislav Šumbera

téma: reforma psychiatrické péče

Mrtví kamarádi V kulturní části happeningu vystoupil se svými zhudebněnými básněmi Michal Kašpar, textař a vedoucí postava rockové skupiny Le Kapr.

Svoje mínění o situaci lidí s vážným duševním onemocněním (jiným způsobem) vyjádřil i on.

Takže já jsem tady tenhle týden poprvé nechtěl bych se s vámi hádat do krve jestli je bůh není v tomhle nadělení v tomhle provedení v plném znění poslechněte si mé mínění Jsem stále obklopen lidmi s poruchou pracoval jsem s nimi a znám je jací jsou jednou nahoře jindy dole život je dokáže pěkně bolet odolávat té bolesti to je jejich životní role Jeden kamarád není spolehlivý po nehodě ztratil paměť a tak se diví už jsem mu to odpustil že mě z prachů stáh nedělal to naschvál tak mě přešel strach s padoucnicí ve špitále zas si na dno sáh Jiný dělal potíže vždy když někam vešel rád se hádal rejpal ved svou proti všem třicet tři let brázdil tenhle svět s kuchařskou čepicí vařil smažil pek nevydržel naživu před tejdnem se vším sek Byli ale lidé které jsem měl rád leckdo z nich to nevydejchal a v tomhle boji pad byli to skutečné originály pamatuju si je jak mluvili mlčeli a jak se smáli na prstech je nespočítám a v duši mě pálí Dámy a pánové jestli bůh je tak proč nám bere kamarády předčasně a dávejte pozor jestli bůh není tak proč my vždycky překonáme tohle utrpení tak takové je dneska mé mínění

6

téma: reforma psychiatrické péče

Deklarace platformy pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR

P

latforma pro transformaci péče o lidi s duševním oneblokován vázáním finančních prostředků v systému péče postavemocněním, která je seskupením zástupců odborných ném na péči v psychiatrických léčebnách. Mimonemocniční služby společností, poskytovatelů služeb, pacientských a rodinemají definované spádové oblasti a nastavení stávajícího financočovských organizací, jakož i jednotlivců, přijala tuto devání ambulantních služeb nepodporuje časově náročnou péči o záklaraci na základě stále sílícího přesvědčení, že jediným řešením važněji duševně nemocné. neutěšené situace v oblasti péče o lidi s duševním onemocněním Uspořádání celého systému nevytváří podmínky k potřebné kov České republice je transformace celého systému. Oddalování sysordinaci jednotlivých složek péče. Z důvodů systémového nastavení tematicky a cíleně prováděné transformace zvyšuje riziko zanedbáexistuje značná nepropojenost obzvláště mezi lůžkovou a mimolůžní péče o vážně duševně nemocné. kovou péčí. Sociální komunitní služby není v podstatě možné rozvíV lednu 2005 se Česká republika zavázala plnit závěry Evropjet vzhledem k limitovanému rozpočtu na všechny sociální služby. ské konference ministrů zdravotnictví k otázkám duševního zdraví Malá rozšířenost a dostupnost se týká rovněž psychoterapie, která v Helsinkách prostřednictvím Akčního plánu plní léčebnou a profylaktickou roli nejen v psyduševního zdraví pro Evropu. V roce 2008 na chiatrii, ale i v ostatní medicíně. Nedostatečné Základem moderní tuto helsinskou deklaraci navázal European zajištění mimonemocničních (ambulantních Pact for Mental Health and Wellbeing. V řadě a komunitních) služeb vede k nadbytečným péče nemohou evropských zemí jsou tyto deklarace a pláhospitalizacím duševně nemocných lidí a k jebýt hospitalizace ny naplňovány, probíhá proces transformace, jich setrvávání v lůžkových zařízeních. avšak v České republice se jejich naplňování věV posledních letech přitom narůstá počet v psychiatrických nuje jen velmi malá pozornost. Plnění Usnesení lidí potřebujících psychiatrickou péči. V České léčebnách Vlády k Dlouhodobému programu zlepšování republice vzrostl za poslední dekádu počet lézdravotního stavu obyvatelstva České republičených psychiatrických pacientů o desítky proky Zdraví pro všechny v 21. století v kapitole Cíl 6: Zlepšení duševnícent. Tento trend by bylo potřeba zohlednit v programech primární ho zdraví se prakticky nehodnotí. Bez realizace zůstává i Koncepce i sekundární prevence duševních onemocnění; prostředky vynaoboru psychiatrie (KOP), která byla přijata na sjezdu Psychiatrické kládané na preventivní programy se však snižují. Podle informací společnosti ve Špindlerově Mlýně v roce 2000, Vědeckou radou Miz terénu se také zvyšuje podíl lidí s duševním onemocněním mezi nisterstva zdravotnictví ČR v roce 2002 a revidována v roce 2008. bezdomovci. Přitom psychiatrická péče v České republice je oproti Na porušování lidských práv v systému péče o duševně nemocné psychiatrické péči ve zbytku EU podfinancována. Podle údajů Evv ČR opakovaně upozorňují i různé instituce od Veřejného ochránce ropské komise (2005) je ČR řazena na předposlední místo v poměrpráv po Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či poniném vynakládání prostředků na psychiatrickou péči v rámci EU. žujícímu zacházení nebo trestání. Kritizované jevy jsou důsledkem Základem moderní péče o vážně duševně nemocné nemohou být nevyhovující podoby systému. Péče ve velkokapacitních zařízeních dlouhodobé hospitalizace ve velkokapacitních psychiatrických léneposkytuje pacientům dostatečnou míru soukromí a vlastního rozčebnách, které vzhledem ke svému geografickému umístění a v podhodování. Důsledky nevyhovujícího uspořádání současné péče se statě nezměnitelnému institucionálnímu charakteru péče (i přes negativně projevují ve formalismu při rozhodování o nedobrovolmaximální snahu a profesionalitu managementu i zaměstnanců) ných hospitalizacích, resp. léčbě, ve způsobu používání restriktivpodporují segregaci a sociální vyloučení velké části pacientů. Takoních opatření i v oblasti zbavování způsobilosti k právním úkonům. vá praxe je v rozporu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním Současný systém neumožňuje poskytovat péči v nejméně omezujícím postižením, která se od února 2010 stala součástí našeho právníprostředí, vytváří bariéry v přístupu k zaměstnání a omezuje duševně ho řádu. V devatenáctém článku Úmluvy je zdůrazněna povinnost nemocné ve svobodném výběru místa pobytu. státu zajistit, aby „osoby se zdravotním postižením měly možnost Na úrovni EU je prosazována deinstitucionalizace a velké psysi zvolit, na rovnoprávném základě s ostatními, místo pobytu, kde chiatrické ústavy jsou v řadě evropských zemí již minulostí nebo se a s kým budou žít a nebyly nuceny žít ve specifickém prostředí“. transformují a počty lůžek v nich se stále snižují. Česká republika Řešením uvedených nedostatků je komplexní proměna existujívšak má v poměru k počtu obyvatel stále velmi vysoký podíl psychicího systému tak, jak proběhla či probíhá ve většině západních zemí. atrických lůžek následné péče dislokovaných ve velkých psychiatProces transformace bude vyžadovat přechodné navýšení finančních rických léčebnách. V České republice je nedostatečný podíl lůžek zdrojů (investičních i neinvestičních) převážně ve fázi, kdy bude zaakutní péče na psychiatrických odděleních nemocnic a zejména se potřebí zajistit rozvoj nových služeb, a paralelně bude po jistou dobu nepodařilo vybudovat dostatečnou síť zdravotních komunitních nutné provozování současných institucionálních služeb, než dojde služeb. Rozvoj těchto služeb je především podvázán celkově nízkým k jejich proměně. Na toto přechodné navýšení by bylo velmi vhodné objemem finančních prostředků pro psychiatrickou péči, je de facto využít možných zdrojů strukturálních fondů na období 2014–2020.

téma: reforma psychiatrické péče Žádáme proto, aby vláda

• formulovala Národní plán péče o osoby s duševním onemocněním s cílem transformace psychiatrické péče, • vytvořila Národní skupinu pro transformaci sytému péče o lidi s duševním onemocněním se zapojením příslušných resortních ministerstev, odborných společností, střešních organizací poskytovatelů a uživatelů péče, • uskutečnila kroky k přeměně systému péče o lidi s duševním onemocněním s využitím strukturálních fondů.

V Praze dne 19. června 2012 Podpisy autorů deklarace Mgr. Aleš Lang za Asociaci komunitních služeb Pavel Novák za Fokus

7

MUDr. Martin Jarolímek za Českou asociaci pro psychické zdraví Jan Jaroš za KOLUMBUS, o. s.

Mgr. Jana Poljaková za Sympathea, o. p. s., OSPDN ČR MUDr. Ondřej Pěč za Asociaci denních stacionářů a krizových center Mgr. Jitka Styblíková za VIDA, o. s.

Mgr. Lucie Broukalová za Green Doors, o. s.

Mgr. Josef Gabriel za Misi pro duševní zdraví Mgr. Barbora Wenigová za Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví Mgr. Andrea Scheansová, Ph.D. za Rain Man, o. s.

MUDr. Jana Vevera člen výboru Psychiatrické společnost ČLS JEP MUDr. Jan Pfeiffer za sebe MUDr. Martin Hollý za sebe MUDr. Petr Příhoda za sebe MUDr. Denisa Jasová, Ph.D. za sebe

Příloha Deklarace

Principy péče o osoby s duševním onemocněním Systém péče o osoby s duševním onemocněním (všech diagnostických skupin a věkových kategorií) musí plně vycházet ze zásad a principů OSN úmluvy o právech lidí se zdravotním postižením.

Hlavními principy, na nichž musí být péče založena, jsou: • Respekt k lidským právům, zvláště pak lidské důstojnosti za všech okolností.

• Podpora a zajištění osobní nezávislosti. inzerce

• Omezování osobní svobody jen v krajních případech, za legislativně jasně stanovených a kontrolovaných podmínek.

• Maximální respekt k pohledu klientů/pacientů a vytváření podmínek pro jejich rovnoprávné zapojení do všech rozhodovacích procesů týkajících se konkrétní péče o ně či systému péče jako celku.

• Zajišťování plného a účinného zapojení a začlenění do společnosti.

8

téma: reforma psychiatrické péče

• Možnost zvolit si na rovnoprávném základě s ostatními místo pobytu, kde a s kým žít. Lidé s duševním onemocněním nesmí být nuceni k životu ve specifickém prostředí (např. lůžka následné péče PL).

• Zajišťovat služby v nestigmatizujícím prostředí.

• Poskytovat služby v domácím prostředí.

• Zajišťovat rezidenční služby a další podpůrné komunitní služby, které zabraňují segregaci a izolaci a jsou nezbytné pro nezávislý způsob života a začlenění do společnosti.

• Umožňovat využívání běžných služeb a zařízení určených široké veřejnosti.

• Podporovat rodiny duševně nemocných, aby zvládaly náročnou situaci související s onemocněním jejich blízkých a byly jim samy schopné poskytovat potřebnou podporu a pomoc.

Systém služeb musí být řízen a financován tak, aby byl schopen flexibilní reakce na demografické a jiné změny. Poskytované služby musí splňovat požadavek komplementarity bio-psycho-sociálního přístupu. Nesmí proto chybět například dostatek psychoterapeutické pomoci.

Systém péče musí být uspořádán tak, aby byla nalezena dobrá vyváženost mezi obecnými a úzce specializovanými službami, přičemž specializace bude odpovídat různým věkovým kategoriím a různým typům problémů či onemocnění.

Systém péče o duševně nemocné samozřejmě spolupracuje s dalšími oblastmi (sociální, školská, jiné oblasti medicíny) ať už za účelem poskytování konzultací, či zajištění dalších nezbytných služeb klientům.

Vize služeb

Proces deinstitucionalizace (tedy transformace institucionální péče v péči dominantně se odehrávající v běžných podmínkách života) je dlouhodobou záležitostí. Ukazují to zkušenosti ze zemí, kde transformace proběhla či probíhá. Avšak čím déle se odkládá její cílené, systematické zahájení a provedení, tím déle trvá její průběh a tím delší je období neefektivního využívání finančních i lidských zdrojů. Základní principy péče a základní principy transformace (včetně plánu potřebných konkrétních kroků a zodpovědností za jejich realizaci) musí být obsahem Národní politiky (strategie) péče o osoby s duševním onemocněním schválené Vládou ČR. Pro úspěch transformace je zapotřebí zajištění následujících aktivit, které v řadě případů nejsou ději po sobě následujícími, ale jejich realizace musí často probíhat paralelně.

• Vytvoření organizačního rámce spolupráce pro tvorbu a implementaci Národní strategie transformace péče o osoby s duševním onemocněním, zajišťujícího transparentní zapojení a komunikaci mezi relevantními rezorty, uživateli péče a jejich rodinnými příslušníky, poskytovateli péče, profesními a odbornými společnostmi.

• Podpora zakládání a rozvoje aktivit svépomocných sdružení uživatelů psychiatrické péče i jako zdroj informací o potřebách, osob s duševním onemocněním, směřující k úspěšné realizaci transformace.

• Analýza právních překážek transformace a prosazení potřebných legislativních úprav, včetně úprav zajišťujících uplatňování práva klientů/pacientů na rozhodování o svém životě a limitujících jejich osobní občanské svobody.

• Analýza finanční zdrojů a jejich toků na stávající péči o osoby s duševním onemocněním (zdroje z všeobecného zdravotního pojištění, zdroje na sociální služby, další finanční zdroje). Je nutná cost benefite analýza a následně úprava alokace stávajících finančních zdrojů tak, aby mohlo pružně docházet k potřebné transformaci, rozvoji nových služeb a současně k přesouvání zdrojů z velkých psychiatrických léčeben, aby byla dostatečně zajištěna péče i o vážněji duševně nemocné na akutních psychiatrických odděleních všeobecných nemocnic, v ambulantních a v komunitních zdravotních službách. Musí dojít k vytvoření zdrojů na rozvoj potřebných sociálních služeb včetně zřízení sociálního a podporovaného bydlení (mimo jiné cestou adekvátního posuzování příspěvku na péči u osob s duševním onemocněním).

• Definování optimální velikosti základních „spádových regionů“ z hlediska populačního, geografického a správního a stanovení základní sítě služeb. Vytvoření podmínek pro jasné definování zodpovědností (včetně zodpovědnosti za poskytování služeb ve spádové oblasti) a systémové propojení a spolupráci existujících i nově v budoucnu vytvořených zdravotních i sociálních služeb na úrovni obcí, spádových regionů, krajů.

Je třeba vytvořit systém služeb zajištujících podporu a pomoc při naplňování sociálních, zdravotních, edukativních a dalších potřeb lidí ohrožených či trpících duševní poruchou. Jde o to, aby mohli žít ve svém přirozeném životním prostředí (u dětí se jedná o jejich biologickou či náhradní rodinu) či do něj byli navráceni. Potřebná péče zde musí být dostupná 24 hodin po sedm dní v týdnu. Poskytovatelé péče musí být schopni rychle a citlivě reagovat na krizové situace s maximální snahou řešit je v co nejpřirozenějším prostředí. Systém musí v maximální možné míře předcházet situacím, při nichž dochází k vytržení klienta z jeho přirozeného prostředí. Je-li přesto nutné, aby klienti byli ze svého prostředí vytrženi (například kvůli akutnímu zhoršení duševního stavu s výrazným ohrožením jejich bezpečí či bezpečí jejich okolí), musí to být na co nejkratší dobu. Zařízení, kde takovéto intervence probíhají, musí být organizačně i psychologicky uspořádáno tak, aby co nejméně stigmatizovalo. V co největší míře zde musí být zachován kontakt s běžným životem (včetně sociálních vazeb klientů) a musí být vytvářeny předpoklady pro rychlý a bezpečný návrat klientů do jejich běžného prostředí. Systém musí být schopen poskytovat v podmínkách běžného života adekvátní pomoc i těm, kteří si o ni vzhledem k stavu svého onemocnění nejsou schopni sami aktivně říci, a to při respektování všech jejich práv.

Pro zajištění efektivity péče je zapotřebí, aby byly definovány spádové oblasti klíčových služeb a stanovena zodpovědnost za konkrétní segment péče. Obzvláště u skupiny klientů s komplexními potřebami je zapotřebí zajištění případového vedení (case-care management). Jednotlivé služby musí ve vzájemné spolupráci zajišťovat kontinuitu péče o konkrétního klienta, včetně spolupráce služeb nemocničních a mimonemocničních (počítaje v to i ambulance psychiatrů a klinických psychologů). V případě potřeby musí být systém schopen zajistit multidisciplinární týmovou spolupráci s propojením péče zdravotní a sociální.

Nemocniční lůžková péče by měla být zajišťována převážně na specializovaných odděleních všeobecných nemocnic. Tato oddělení musí být schopna poskytnout potřebnou akutní péči pro všechny klienty své spádové oblasti.

V základním systému mimonemocniční péče musí být vedle ambulancí specialistů (psychiatrů a klinických psychologů) zastoupeny rovněž služby terénního (mobilního) charakteru, služby krizové intervence, domácí léčba s využitím služeb terénních psychiatrických sester, služby denních klinik (stacionářů) a denních center, včetně center bezprahových. Nezbytné jsou i služby zajišťující pracovní a sociální rehabilitaci, včetně služeb typu sociálních firem a podpory práce na otevřeném pracovním trhu. Systém péče musí mít nástroje a dovednosti pro adekvátní podporu a zapojování rodinných příslušníků a blízkých osob (a to nejen u klientů dětského a dorostového věku).

Základními kroky transformace:

téma: reforma psychiatrické péče • Vytvoření rámcových (regionálních, krajských) plánů sítě služeb naplňujících zásady Úmluvy o právech lidí se zdravotním postižením. Plány musí zahrnovat zmapování potřeb klientů psychiatrické péče (stávajících i potencionálních, včetně dětí, osob pokročilého věku, osob se závislostmi na alkoholu a psychotropních látkách). Plány musí obsahovat i zmapování a analýzu funkce existujících relevantních sociálních služeb, zdravotních ambulantních praxí a komunitních služeb. Analýzu lůžkových kapacit (psychiatrických léčeben, psychiatrických oddělení a rezidenčních sociálních zařízení) ve vtahu k spádovým regionům, územím krajů. Zmapování se musí týkat i dalších možných využitelných nespecializovaných služeb využívaných běžnou populací, umožňujících skutečnou inkluzi a integraci klientů do běžného života společnosti. Na základě potřeb klientů z jednotlivých regionů a analýzy existujících služeb vytvořit plán případného vzniku nových služeb a restrukturalizace služeb existujících. Jde o zvážení možnosti využití kapacit léčeben na rozvoj akutních oddělení nemocnic a potřebných mimonemocničních služeb, včetně sociálních rezidenčních služeb („transformační plány psychiatrických léčeben“).

• Přednostní vytváření systémů zajišťujících prevenci dlouhodobých pobytů či přijetí do lůžkové péče, zvláště následné psychiatrické péče a ústavní sociální péče. Zefektivnění spolupráce a komunikace jednotlivých segmentů péče (zvláště péče lůžkové a mimolůžkové) je jedním z prvních neodbytných kroků.

• Pilotní ověření transformačních modelů PL – půjde například o oddělení akutní a následné péče, sektorizaci dle spádových regionů, přesun klientů i zaměstnanců, možnosti zachování PL

•

•

•

•

9

jako právního subjektu provozujícího nový typ péče v nových lokalitách, atd. Na základě pilotního ověření se pak uskuteční celoplošná realizace transformačních procesů. Součástí tohoto procesu musí být i koncepční a praktické řešení péče v rámci dalších oborů, které nejsou primárně obory péče o osoby s duševním onemocněním, avšak jejich cílová klientela je v současnosti klientelou psychiatrických léčeben (například oblast geriatrie).

Racionální využití finančních zdrojů musí spočívat na alokaci finančních zdrojů (včetně investičních prostředků) na základě transformačních plánů sítě služeb. Využití Strukturální fondů EU (EFTA fondů) musí vycházet z jasné strategie zajišťující systémové změny. Tyto externí zdroje využít jako „překlenující“ finanční zdroj (bridgind fund), zvláště na pokrytí nákladů spojených s počátečním transformačním obdobím deinstitucionalizačního procesu.

Vytvoření podpůrných mechanismů transformace na celostátní i regionální úrovni. Je potřeba zajištění informačních, osvětových a vzdělávacích programů cílených na hlavní oblasti stigmatizace osob s duševním onemocněním v očích veřejnosti. Cílená podpora (vzdělávání, rekvalifikace, atd.) pro profesionály stávajících služeb, především zaměstnanců institucionálních služeb, umožňující jim pracovat v nových podmínkách péče.

Zajištění pravidelného monitorování procesu transformace a realizace průběžných potřebných úprav podmínek a konkrétních kroků.

Systém průběžného hodnocení kvality péče pro všechny typy služeb (sociální i zdravotní) tak, aby bylo nezávislé na zřizovatelích a obsahovalo všechny komponenty, včetně oblasti lidských práv.

Petice na podporu Deklarace platformy pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR ze dne 19. června 2012 podle zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním

Text petice: My, níže podepsáni, se ztotožňujeme s Deklarací platformy pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR ze dne 19. června 2012 a připojujeme se k žádosti, aby Vláda ČR • formulovala Národní plán péče o osoby s duševním onemocněním s cílem transformace psychiatrické péče, • vytvořila Národní skupinu pro transformaci sytému péče o lidi s duševním onemocněním se zapojením příslušných resortních ministerstev, odborných společností, střešních organizací poskytovatelů a uživatelů péče, • uskutečnila kroky k přeměně systému péče o lidi s duševním onemocněním s využitím strukturálních fondů.

V ..................................... dne.......................................2012 (titul) Jméno Příjmení

Název organizace

Bydliště / sídlo organizace

E-mail

Podpis

Chcete-li se k deklaraci připojit, odstřihněte tento podpisový formulář, vyplňte své jméno, adresu, případně organizaci, kterou zastupujete, připojte svůj vlastnoruční podpis a toto buď zašlete poštou na adresu: DPS ONDŘEJOV, Klánova 62, Praha 4, 140 00 nebo podepsaný text oskenujte a soubor zašlete na martin.jarolimek@gmail.com . Do rohu obálky či do předmětu zprávy napište: „Deklarace“.

Petici můžete podepsat také na internetové stránce http://www.jednej.cz/petition.php?id=58 Autoři Deklarace se zavazují, že získané osobní údaje budou použity pouze za účelem prosazováni myšlenek této deklarace a budou určeny výhradně Vládě ČR, Ministerstvu zdravotnictví ČR a Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR.

10

péče

Návštěva v Soterii Berne V předminulém čísle Espritu jsem v článku Soteria léčí klidem a bezpečím představila osobnost Luca Ciompiho, zakladatele alternativní komunity pro léčbu schizofrenie Soteria Berne. Nyní si dovolím přiblížit průběh krátké stáže v Soterii Berne, kterou jsme podnikli s Martinem Jarolímkem, primářem Denního psychoterapeutického sanatoria Ondřejov.

S

oteria Berne za běžných okolností odborné stáže neumožňuje.

Nejspíš to byly Martinovy velmi prakticky mířené dotazy a mé autentické nadšení, které zapůsobily na přání Luca Ciompiho, aby se jeho terapeutické principy šířily dále. Díky tomu nám vedoucí lékař dr. Hoffman umožnil plně se zapojit do chodu této neobyčejné terapeutické komunity.

Péče o duševně nemocné ve Švýcarsku

Dr. Hoffman, svým zjevem sympaticky extravagantní, ale postoji pevně ukotvený v realitě, nás přijal ve své pracovně a trpělivě odpovídal na naše zvídavé otázky. Zajímalo nás především, jak vypadá švýcarský systém péče o duševní zdraví. „Švýcarsko má 26 kantonů, které fungují jako autonomní státy a mají vlastní zákony. Každý kanton má svůj systém zdravotní péče a jiný počet psychiatrických lůžek.

Ve Švýcarsku je však hodně denních klinik, ambulantních center, je tu dostatek jak psychoterapeutických služeb, tak i rehabilitačních služeb typu chráněného bydlení,“ říká dr. Hoffman. Konkrétně Berne má podle něj 1,1 psychiatrických lůžek na 1000 obyvatel (jinde v Evropě to je 0,7), což znamená, že počet lůžek je stále vysoký. „Je tu velká fakultní nemocnice, která má spádovou oblast 350 000 obyvatel Bernu. Dále tu máme dvě soukromé psychiatrické nemocnice pro občany, kteří jsou lépe pojištění. Stále tu jsou velké nemocnice, ale počet lůžek se snižuje. Cílem je přesunout lůžka z velkých nemocnic do malých zařízení v komunitě. Fungují zde mobilní týmy a krizové služby, které spolupracují s lůžkovou péčí. Každá psychiatrická nemocnice má u sebe komunitní centrum s krizovými službami,“ uvádí vedoucí lékař Soterie.

Berne má podle něj pět domů s pečovatelskou službou. Jeden dům má 260 lůžek, na kterých jsou ovšem z 90 % psychiatričtí pacienti a je tu pouze půl úvazku psychiatra. „V Bernu tedy nedochází k deinstitucionalizaci, ale transinstitucionalizaci. Snižují

se lůžka v psychiatrické nemocnici, ale přesouvají se do velkých ústavů sociální péče,“ konstatuje dr. Hoffman.

Naše zapojení v Soterii

Na nádraží v Berne nás čekala Christina Clare, zástupkyně ředitele Soteria Berne, s níž jsme se seznámili během její návštěvy v Praze, a odvezla nás do Soterie. Stojíme před krásným domem se zahradou plnou zeleně a stromů. Dům není nijak označen jako zdravotnické zařízení, zvenčí skutečně nelze tušit, že se jedná o alternativu nemocnice. Branka i dveře do domu jsou otevřené.

Vcházíme do domu malou předsíňkou přímo do prostornější kuchyně. Tam potkáváme první obyvatele domu, Christina nám dává jen pokyn, abychom pozdravili. Ani jeden z nás nemluvíme německy, tak se pokoušíme představit anglicky. Potkáváme postupně stále další mladé lidi, působí na nás zcela přirozeně a my se snažíme každý zvlášť v mysli odhadovat, kdo je klientem a kdo patří k personálu. Naše odhady však zdaleka nejsou správné.

Zakrátko jsme se zúčastnili komunitního sezení, kde se terapeut každého klienta dotazoval, jaký má plán na odpoledne. Někdo plánoval hrát ping pong, někdo si dát jen kávu, někdo jít na procházku do města.

Když skončilo komunitní sezení, Christina nás provedla po jednotlivých místnostech celého domu. Z útulné kuchyně vedou jedny dveře do denní místnosti, kde jsou pohodlné možnosti sezení a moderní nábytek, další dveře do moderně a vkusně vybavené multifunkční místnosti s dlouhým stolem, která slouží jako jídelna, místnost pro setkání terapeutického týmu nebo pro individuální sezení s klientem či jeho rodinou. Poté jsme se krátkou chodbičkou dostali ke schodišti vedoucímu do následujícího patra. Zde jsou pokoje pro klienty, většina jednolůžkových, ale jeden i třílůžkový pro ty nejstabilizovanější. Na jedné straně domu je další multifunkční místnost pro porady a individuální sezení lékařů s klientem a pak chodbičkou dále prosklené dveře do kanceláře, kde sídlí manažer Soterie.

Kdo řídí Soterii?

Zajímalo nás, jaká je organizační struktura Soterie, co řídí manažer, co vedoucí lékař a co prof. Ciompi. „Obecně lze říci, že Soteria je vedená ve dvou liniích. Já řídím psychiatrickou péči, manažer řídí terapeutický tým, který je s klienty v každodenním kontaktu,“ říká dr. Hoffman. Manažer má na starosti vše, co souvisí s provozem Soterie.

Jedná se zdravotní pojišťovnou, žádá o granty, shání a rozděluje peníze, ale také píše zprávy o průběhu léčby klienta. Plně rozumí zdravotní oblasti, neboť má jednak vzdělání ošetřovatele, a jednak dříve působil jako člen terapeutického týmu.

Lékaři jsou v Soterii poněkud stranou, na rozdíl od členů terapeutického týmu si s klienty vykají a jsou klientům k dispozici od pondělí do pátku během dne na individuální pohovory. Setkávají se s členy týmu minimálně jedenkrát týdně, když přicházejí ráno na komunitu. Celkem má Soteria 1,8 úvazku lékaře. „Já jako vedoucí lékař se starám o dohled nad tím, aby Soteria plnila své poslání a dodržovala své původní terapeutické principy. Profesor Ciompi už do chodu Soterie nezasahuje. Asi tak jednou za tři měsíce však přijíždí na poradu týmu, kde jen pozoruje a naslouchá, aby věděl, že původní duch Soterie je stále přítomen,“ směje se dr. Hoffman.

Soteria stále úzce spolupracuje s fakultní nemocnicí. Lékaři, kteří pracují v Soterii, patří do týmu krizových služeb nemocnice a krizové služby slouží i Soterii. „Bylo by vhodné, aby Soteria mohla být nezávislá na fakultní nemocnici. Takové zařízení bude vždy potřebovat silné vedení a finanční podporu,“ říká dr. Hoffman.

Jak funguje terapeutický tým?

Členové týmu v Soterii se skládají ze zdravotnických sester a ošetřovatelů, psychologů, pedagogů či sociálních pracovníků.

Kritériem výběru jsou osobní předpoklady provázet klienta v akutní fázi psychózy, to znamená emoční stabilita, empatie, odolnost a angažovanost pro práci. Členové týmu pracují ve 48hodinových směnách, aby byla zajištěna dostatečná kontinuita péče. Pracovní směna člena začíná první den v péči o klienty ve druhé či třetí fázi, tedy ty, kteří již mají za sebou akutní fázi v soft room a jsou stabilizovanější. Plánuje se denní program pro každého, běžné domácí práce, nákup, vaření obědu a večeře, vycházky do města a zařizování různých záležitostí týkajících se přechodu klienta zpět do jeho přirozené komunity. Jeden člen týmu provází klienta, který je v první fázi a pobývá v soft room. Dále je ve službě přes den také manažer Soterie, který má

péče

11

Profesor Ciompi (druhý zleva) před domem Soterie Berne.

mnohaleté zkušenosti jako člen terapeutického týmu.

Nahlédnutí do soft room

To, co je v Soterii nápadné, je, že nejen k manažerovi, ale do všech místností jsou dveře otevřené – až na jednu, a to soft room. Poté, co nám Christina dovolila podívat se do jednoduše, ale vkusně vybavených pokojů pro klienty, nezkrotili jsme svou zvědavost po soft room. Christina chvilku přemýšlela a pak přeci jen zaklepala na dveře a zeptala se, zdali můžeme nahlédnout. Klientka odpočívala na posteli a s úsměvem souhlasila.

Christina nám vyšla vstříc z důvodu, že tato klientka, ač nově přijatá, nebyla příliš rozrušená. Místnost byla útulná, ve světlé barvě, dvě nízké postele, každá na opačné straně místnosti, aby klient nebyl sám, ale zároveň měl dostatečné soukromí. Žádné obrázky, pestré barvy a zbytečné předměty, neboť to ve stavu duševní krize, kdy jakýkoli vjem působí s ohromnou intenzitou, rozrušuje.

V rozhovoru s Lucem Ciompim později docházím k metafoře, že péče o člověka v soft room se trochu podobá péči o kojence. Neustálá blízkost, provázení, tišení veškerých vzruchů, uspokojování potřeb.

Financování Soterie

Napadlo nás, zda není škoda, že má Soteria pouze jednu soft room. Když je obsazená, další klienti nemohou tuto službu využívat. „Ano, to je pravda. Ale výjimečně lze pro soft room využít ještě jeden pokoj, ale pak musí do služby nastoupit navíc další člen týmu. Nedávno jsme to udělali. Provozovat více soft room v jednom zařízení je však velmi náročné. Správné by spíše bylo otevřít více Soterií,“ říká dr. Hoffman.

Provoz Soterie je plně hrazen ze zdravotního pojištění. Ve Švýcarsku je od tohoto roku zdravotní pojištění povinné pro každého. Klienti nic nedoplácí. Vzhledem k tomu, že v psychiatrické nemocnici se celkově zkrátila průměrná doba psychiatrické hospitalizace na 22 dní, je v tomto ohledu tlak i na Soterii. „Před dvaceti lety mohl klient pobýt v Soterii jak dlouho bylo třeba, dokonce i šest měsíců, nemuselo se nikam spěchat, byl zde prostor, aby se nořil ze své duševní krize přirozeně, s minimální medikací či bez ní. V dnešní době zdravotní pojišťovny tlačí na Soterii, aby byl klient do tří měsíců propuštěn, pak již platí mnohem méně peněz. To znamená, že je potřeba klienty více medikovat než v minulosti. Na druhou stranu se však ukazuje, že většina klientů nemá potíž užívat medikaci, nežádoucí účinky už nejsou tak velké. Průměrná doba pobytu v Soterii je nyní 45 dní,“ vysvětluje vedoucí lékař.

Káva s Giulianem

Po prohlídce domu nás již čekala námi zvolená volnočasová aktivita. S rozpaky jsem se chopila pigpongové pálky, Martin mě podpořil, a po chvíli se nám podařilo najít další dva spoluhráče. A pak již jsme přisedli k Giulianovi, který zamyšleně kouřil cigarety a popíjel kávu. Giulianovi bylo asi 25 let a do Soterie přišel po šestiměsíčním pobytu v psychiatrické nemocnici, kde se jeho stav vůbec nezlepšoval. Psychotické symptomy u něho trvaly zhruba dva roky, než se rodině podařilo dostat ho do léčby.

Poslední dva roky s nikým nekomunikoval, byl apatický, stále zavřený doma. Přátelsky, ale i s přirozeným ostychem, s námi hovořil lámanou angličtinou, na naše otázky

ochotně odpovídal, projevoval náhled na psychotickou epizodu a svěřil, že se chystá v září nastoupit na univerzitu studovat žurnalistiku. Ptal se, jakou hudbu máme rádi a těšil se, že si zítra nechá ve městě udělat nové tetování.

Druhý den jsme měli příležitost popovídat si s Luigim, klientem, který stejně jako Giuliano působil již stabilizovaně a sdělil, že důvodem jeho pobytu v Soterii byly psychotické symptomy. Luigimu bylo asi 23 let, pracoval jako grafik v reklamní agentuře, kam se chystal opět vrátit po pobytu v Soterii. Terapeutický tým dokonce vyjednal se zaměstnavatelem, aby už Luigi mohl chodit zkušebně do práce během léčby. Psychotická epizoda se u něho projevila poprvé, měla intenzivní průběh v délce asi tří týdnů, spouštěčem mohla být příležitostná konzumace marihuany. V Soterii nikdo nehovořil o konkrétních diagnózách (typu schizofrenie), pouze o psychotických symptomech. Tento přístup je jistě pro klienta snáze přijatelný a především nestigmatizující.

Soteria má kapacitu 9 lůžek. Navíc provozuje chráněný byt pro tři osoby. Maximální doba užívání chráněného bytu je dva roky. Nyní se připravuje další byt s dobou užívání na půl roku. Všichni klienti Soterie, které jsme viděli, byli mladí lidé ve věku od 20 do 30 let, s první psychotickou epizodou.

Dozvěděli jsme se, že průměrná životní úroveň švýcarského občana a systém sociální a zdravotní péče umožňuje, aby klient neměl obavy o svou existenci po léčbě. Ze sociálních dávek lze bez problému financovat nájem, stravu a základní elektronické přístroje jako je notebook a mobilní telefon.

Mgr. Andrea Scheansová, Ph.D.

12

blog

Nůž v zádech kohokoliv z nás Čtyřicetiletý muž trpící schizofrenií bodl na ulici neznámou ženu do zad a způsobil ji těžké zranění.

Soud nařídil zabezpečovací detenci.

I

nternetový portál Novinky.cz informoval o této kauze 20. srpna letošního roku, v den, kdy soudce rozhodl, že muž obviněný z pokusu o vraždu není za svůj čin trestně odpovědný. Jedná se o schizofrenika, který byl již 19krát hospitalizován v PL Kroměříž. Soud mu v minulosti nařídil ústavní ochrannou psychiatrickou léčbu, ale ta byla později změněna na ambulantní formu ochranné léčby. Pacient opakovaně porušoval pravidla ambulantní léčby a nebral předepsané léky.

Uvedené okolnosti – dlouholetý pacient se schizofrenní poruchou, 19krát pro toto onemocnění hospitalizován, nařízená ochranná léčba, neplnění léčebného režimu – byly jasným signálem, že tento jedinec potřeboval velmi intenzivní terapeutickou a sociální pomoc. Nedostal ji, zcela propadl své nemoci a neznámá kolemjdoucí žena jeho útok přežila jen díky okamžité operaci.

Místo sporadických kontrol u ambulantního psychiatra spojených s předepsáním léků měla být nemocnému nasazena léčba depotními dlouhotrvajícími injekcemi, které by mu v případě potřeby mohla aplikovat psychiatrická sestra v místě jeho bydliště. V České republice však tento druh komunitní služby prakticky nefunguje.

Diskuse Medikolog Podle mě měl ten člověk dávno sedět na uzavřeném psychiatrickém oddělení donucovací pracovny. Rozhodující je ochrana majetku, zdraví a životů „normálních“ slušných lidí a on se léčbě zúmyslně vyhýbal a je jedno, jestli by vaše drahá sestra chodila k němu domů… kdyby jí neotevřel… O poškozenou vám zřejmě jde až na druhém místě.

Drzá zrzka Pokud se nemocný nedostavoval k lékařské kontrole, můžete mi vysvětlit, proč by měl k sobě do bytu pustit zdravotní sestru?

Petr z Tábora Chápu, že onen pacient možná nebyl svéprávný v době, kdy se snažil zavraždit onu paní. Ale IQ má v pořádku, takže nařízené léčbě se vyhýbal zcela záměrně. Je to obdoba onoho těžkého epileptika, který se též vědomě neléčil a chlastal – pak zabíjel autem. Podle mne jsou tito lidé trestně odpovědní a jsou odpovědní i ti lékaři, kteří nenahlásili jejich sabotování léčby.

Proč se pravidla právně lépe neupraví, aby se tyto případy neopakovaly? Přeci není řešením pokrčit rameny a říci, že se jedná o nemocné lidi. Co nevinné oběti? Na co si platíme tento stát ?

Markéta Nevím, co tu řešíte, ale ještě jsem neviděla schizofrenika, kterej by se vědomě vyhýbal léčbě! Víme přece, že tito lidé bez léků nemají náhled, někteří bohužel i s léky, takže je v pořádku, že ho soudce osvobodí . To je jako byste zavřeli člověka, kterej v autě omdlel a vrazil do lidí… A všichni dobře víme, že žádná sestra by

Jedná se tedy o naprosté selhání systému zdravotně-sociální péče o potenciálně nebezpečné a svou nemocí také ohrožené pacienty.

Kdyby tento systém aspoň v základních principech fungoval správně, nemuselo vůbec k této nešťastné události dojít.

Zaráží mě ještě jedna věc. Ačkoliv se incident odehrál v únoru, teprve po půl roce shledal soud pacienta trestně nezodpovědným a rozhodl o jeho umístění v psychiatrické léčebně (kde byl již devatenáctkrát). Znamená to snad, že těch šest měsíců strávil pacient ve vyšetřovací vazbě možná bez jakékoliv terapie? Kolik takovýchto případů se skrývá za vězeňskými zdmi místo toho, aby byli vážně duševně nemocní lidé adekvátně léčeni?

MUDr. Martin Jarolímek

http://blog.aktualne.cz/blogy/martin-jarolimek.php Psychiatr, narozen 1955 v P raze, vystudoval medicínu na 1. LF UK , zakladatel a hlavní lékař Denního psychoterapeutického sanatoria Ondřejov, kde se věnuje především léčbě schizofrenie.

Hájí zájmy duševně nemocných a jejich rodin.

Je zakladatelem a prezidentem České asociace pro psychické zdraví. Stál u zrodu dalších pacientských a rodičovských organizací (Sympathea, Fokus, Green Doors, Baobab) a iniciativ k transformaci systému psychiatrické péče v ČR .

to nezachránila. Nemůžete nutit zdravýho člověka, aby si bezdůvodně nechal píchat injekce a on se skutečně cítí zdravý.

Vandal Odpovědnost nese ten, kdo takovému monstru dovolí vyhýbat se léčbě a volně pobíhat na svobodě! Notabene, po těch mnohokrát opakovaných zkušenostech.

Občan Pane Jarolímku, ten člověk zcela vědomě porušil všechny podmínky léčby i všechna pravidla podmínečného propuštění. Vědomě!!!

Takže velice dobře věděl, co činí, konal úmyslně a trestný čin, jehož se dopustil, byl přímým důsledkem jeho úmyslného jednání. Proto jej NIC neomlouvá. Za trestné činy, jichž se dopustil, by měl dostat dlouholetý trest a ne „papíry na hlavu“ a beztrestnost.

Kdyby byl v léčebně, byť třeba s nějakým volnějším režimem (chráněné bydlení s odborným dozorem např.), pravděpodobně by se to nestalo. Komunitní péče je jen pro nemocné, kteří poctivě berou pilule a injekce a aktivně se léčí. Ne pro kriminálníky.

Když už chcete něčím obhajovat urputnou snahu o zrušení „blázinců“, měl byste vybírat jiné příklady. Tento je velmi nevhodný. honolulu Nejlepší medicína pro hajzla, který bodá ženy do zad je 357 magnum a injekční instrument se jmenuje Colt. Jinak věřím silně tomu, že soudcové patří zavřít do blázince v Kroměříži už dávno, nebo je předhodit jezevčíkům na zasebevraždění jako „soudce“ Studničku.

Zdravím pana Vandala a Medikologa s respektem a pocitem přátelství.

příběh

Uhranutá ufonem

P

odle současné terminologie trpí Katka schizoafektivní poruchou.

Měla bludy a halucinace, které stále považuje za smysluplnou součást svého života. Prožívala stavy změněného vědomí, její tělo reagovalo na vibrace pocházející z kosmu. Mimozemšťané vytrhli z jejího těla živé dítě, respektive potratila.

Nedá dopustit na Rádio 1.

Pandořina skříňka

Katka pochází ze Lvova a umí proto velmi dobře rusky, jako studijní obor si vybrala překladatelství a posléze rusistiku na filozofické fakultě. Na studia se dostala a v Praze, daleko od maminky, začala žít bouřlivým studentským životem. Seznámila se s Milanem, se kterým hodně cestovala po Evropě stopem a vůbec prožívali splynutí duší, jak se aspoň Katce zdálo. Škole moc nedala, a tak se jí studium stále prodlužovalo, kamarádky už opustily kolej a ona začala uvažovat o společném bydlení s Milanem. Nějaká síla jí našeptala, aby se ho zeptala, jestli jí byl někdy nevěrný. Přítel trval na tom, aby šla nejdřív sama s pravdou ven. Katka se přiznala, že ho jednou podvedla s jedním Španělem. Poté byla řada na Milanovi. „On začal vyprávět a vyprávěl mi dvě hodiny.

O tom, jak se seznamoval různě na internetu a jak si ho zvali někam do trojek, jak chodil na různý swingers party a ukazoval mi fotku svého přirození na internetu, který si vyfotil dokonce mým foťákem na koleji, takže jsem viděla tu hrůzu, co jsem prostě absolutně nevěděla,“ popisuje Katka. Dvojí život přítele Katku zcela šokoval a de facto se jí zhroutil svět. Bylo to pro ni, jako kdyby umřel, podle jejích dnešních slov se stal obětí internetu. Když se ukázala Milanova druhá tvář, Katka už nebyla schopná ve vztahu pokračovat. Láska skončila a následovalo asi půlroční alkoholové období, kdy se utápěla v žalu.

Upadla do hluboké deprese. „Takže tam začala ta nemoc. Tam mě poprvé napadlo, že spáchám sebevraždu a skončím jako můj tatínek a jako můj dědeček,“ zamýšlí se Katka.

V depresi si ostříhala vlasy, vůbec se nemyla a i jinak prý vypadala strašně. Když se její kamarádky vrátily z vánočních prázdnin, pomohly jí vrátit se do Čech. Tady se rychle dostala na psychiatrii. „Pobyla jsem si tam nějaký dva měsíce, nasadili mi lithium a nějaký léky proti depresi. Pak jsem se zamilovala do jednoho intelektuála a ten mi řekl, že mám prášky vysadit. Takže jsem je přestala brát a dostala jsem se tam podruhý. A tam mi už diagnostikovali schizoafektivní poruchu“, shrnuje Katka.

Úspěch navzdory

Přese všechno se Katka dokázala postavit na vlastní nohy. Studium sice nedokončila, ale po návratu z léčebny si našla dobrou práci, koupila si pejska, pronajala si hezký byt na Malé Straně. Začala chodit s Michalem, se kterým měla velmi hezký vztah. Bydleli spolu a plánovali miminko. Od roku 2005 do roku 2010 byla naprosto stabilizovaná, jak říkají psychiatři. Brala antidepresiva a psychofarmaka. Pak ale přišel osudný Silvestr 2010, kdy začala kouřit marihuanu. „No a ta marihuana mě dostala do stavu, že jsem se jakoby cítila skvěle, začala jsem prodávat paruky a žila jsem půl roku neuvěřitelnej život. Byla jsem úspěšná. Vždycky jsem si dala jointa a cítila jsem se úžasně, jezdila jsem na psytrancový festivaly a užívala si život. Všechno mi vycházelo,“ vzpomíná Katka. V té době stále zvládala pracovat a žila s Michalem.

Finské noci

Katka se pak rozhodla, že pojede na studijní pobyt Erasmus do Finska. „Byl to teda blbej nápad, protože jet na zimní semestr do Finska, kde nesvítí sluníčko a lidi mají deprese...,“ vypočítává nevýhody svého tehdejšího rozhodnutí Katka. Ve Finsku strávila půl roku v zimě roku 2003 a poprvé se ohlásily psychické obtíže. Stalo se to o Vánocích, kdy všichni ostatní studenti odjeli na svátky domů, a Katka zůstala na koleji sama.

Uhranutá ufonem

Katčin příběh s ufony začíná na karlovarském festivalu 2010, kde jí mamka nasadila z legrace sluneční brýle naopak, takže vypadala jako ufon. To, co začalo jako vtip, se proměnilo v osudovou fascinaci. Když šla Španělu Manuelovi vrátit peníze za jeho náramky, které v Karlových Varech prodávala, zeptala se ho Katka, jak se rozmnožují ufoni. Manuel odpověděl, že vibracemi. Když se ho Katka ptala, jak ten sexuální akt vypadá, dozvěděla se, že to je hluboký pohled do očí.

Což jí hned názorně předvedl. Katka odjela k babičce svěřit se jí s tím, že má nového přítele. Když jí vyprávěla, jak se to odehrálo, usoudila babička, že ji Manuel uhranul. „Manuel byl totiž ufon“, vypráví Katka.

Když se na něj později ptala jedné kartářky, dozvěděla se, že má biotronické schopnosti.

Spouštěčem lásky Katky a Manuela, která trvala asi tři dny, byla marihuana. Ta podle Katky otvírá dveře do astrálních světů.

U babičky nemohla spát a měla vidiny. Viděla různé postavičky, jedna měla rohy, druhá měla tři ocasy a pak se podívala z okna a viděla mimozemšťany.

Přepadena v autě

Dostala hrozný strach a odjela v noci autem do Prahy. Byla hrozně unavená, a tak po cestě zastavila auto a usnula. Těsně před usnutím měla zážitek, že ji fyzicky unášejí mimozemšťani. Neuvěřitelná síla jí vytahovala něco z břicha. Myslela si, že ji chtějí dostat někam na jejich kosmickou loď. „A den nato jsem hodně krvácela, takže si myslím, že jsem byla těhotná, protože jsme se s Michalem snažili o miminko,“ vypráví Katka. Když přijela do Prahy, začala se sbližovat s Rádiem 1. Rádio v autě hrálo podle toho, co Katka zrovna prožívala. Odjela do Letňan, oblékla si paruku, svlékla se donaha a vítala slunce jako svojí planetu. A z rádia se ozvalo „you are perfect.“ Všechno hrálo Katce do noty. Myslela si, že mají nahrávací zařízení v autě a že si s ní povídají skrze to, jaké skladby pouští. „Vyvrcholilo to tím, že jsem odjela na jednu narozeninovou oslavu, na kterou jsem pozvala i lidi z Rádia 1. Napsala jsem, že kdo se chce seznámit z Rádia 1, ať dojede na tu oslavu. A pak jsem tam dojela a ty lidi z Rádia 1 tam opravdu byli,“ poznamenává Katka. Lidé z rádia jí mimo jiné radili, aby se nesvlékala na veřejnosti. Později se od jedné z kamarádek dozvěděla, že žádní lidé z Rádia 1 na oslavě nebyli.

Léčba na PCP Katka si nasadila paruku a z rádia se ozvalo „you are perfect.“

13

Michal pojal podezření, že se u Katky rozvíjí psychická nemoc, takže ji lstí dostal do Bohnic. Tam za ní ještě nějaký čas

14

příběh

docházel, ale protože byla Katka zamilovaná do Manuela, rozešli se. O Manuelovi neměla žádné zprávy, ale ve svých představách s ním konverzovala prostřednictvím hudby. Doktoři ji samozřejmě přesvědčovali, že má halucinace a že je v manické fázi nemoci. Když se Katka vrátila z léčebny, byla asi půl roku v pracovní neschopnosti a pak se vrátila do práce, ze které ji ale v roce 2011 propustili. V tomtéž roce dostala invalidní důchod.

A jak se na to dívá teď?

Poslední psychotické stavy jí nezpůsobila marihuana ani vysazení léků, ale film Co my jen víme? a převratný dokument

Molekula duše. Ten se zabývá experimenty s látkou DMT, která je silnou drogou, ale zároveň je i přirozeně vylučována epifýzou. Údajně by měla propojovat obě mozkové hemisféry. „DMT způsobuje, že se člověk stává víc duchovním, že zapomíná na tu pravou mozkovou hemisféru a funguje mu i ta levá, která má za úkol dělat z člověka lepšího člověka,“ vysvětluje Katka. Jeden z psychiatrů Katce dokonce potvrdil, že schizofrenici mívají zvýšenou hladinu DMT. Chtěla se přihlásit do výzkumu, který tuto tajemnou látku zkoumá, ale zjistila, že žádný relevantní výzkum u nás neprobíhá. Psychiatři, kteří znají podle jejích slov asi deset procent dění v mozku, ji tak stále

příliš nepřesvědčují. Halucinace a bludy jsou podle jejího názoru vhledy do jiných realit, jedná se tedy spíš o schopnost než o nemoc. V tomto smyslu považuje schizofreniky za vyvolené. Mimozemšťanům nic nezazlívá, má pocit, že nás chtějí učinit lepšími lidmi a že jí dítě vzali proto, že nebyla do Michala skutečně zamilovaná. Věří na mayský konec světa, původně chtěla jet do Peru vypít si posvátný nápoj z ayahuascy (liána, která obsahuje látku DMT), teď však zjistila, že i v Praze je kopec, kterému se říká Machu Picchu. A tak bude se svým novým přítelem Tomášem očekávat přílet mimozemšťanů někde na Hůrce.

Tomáš Vaněk

Z deníku Káti, která bojuje proti úzkostem Káťa je člověk s velikou obrazotvorností, vinou nemoci duše se ve svých dvaatřiceti letech ještě potýká se studiem angličtiny na pražské filozofické fakultě. Na druhou stranu snad přišlo její studium v pravou chvíli, neznám nikoho, kdo by dělal školní práce tak rád jako ona. Její věčné životní téma jsou úzkosti, už odedávna s nimi bojuje, zapisuje si, kdy přišly, jaké byly a co jí od nich pomohlo. Má vtipu jako málokdo, strávíte den v její společnosti

Patnáctého března

Ještě nikdy jsem nebyla v Bohnicích v normálním stavu. Ani teď, přestože mnoho věcí, např. to, že chodím do školy a mnoho dalších, svědčí tomu, že jsem normální, si nemůžu být jistá. Asi si nikdy nebudu moct být jistá. Jediná představa o tom, co je to být normální je vzpomínka na dobu před nemocí – to jsem byla v pubertě, což značí, že to asi také není stav, ke kterému bych ve svých jednatřiceti letech měla směřovat.

Další kandidát na vzor normality jsou dlouhá období, kdy mi nebylo natolik dobře, aby to bylo lze považovat za mánii, a období, kdy má fantazie byla natolik potlačená, že to nebylo lze považovat za psychózu, období, kdy mi všechno připadalo šedivé, říkala jsem si, že je to dospělost, zkrátka, byla jsem v depresi. Byla jsem jak zaseklé měchadlo na Jaffa džus. Mým úkolem je nyní znovu definovat normalitu, k čemuž zrovna způsob, jakým vnímám Bohnice, není právě vhodným materiálem. Navíc v noci, kdy všechny domy mají světla vzešlá z povídek Edgara Alana Poea, navíc v den, kdy slunce

a nasmějete se za celý týden, možná měsíc. Má ráda měkké látkové předměty, například plyšáky, jednoho mi před lety sama vyrobila a dodnes je v mé posteli. Dokáže vás ohromit svou nápaditostí, jako ohromila mě, když mi ukázala tohoto malého stegosaura.

Káťa je nejstarší ze čtyř dětí a umí vést partu, i když, jak se dočtete v jejím deníku, má někdy pocity, že je tím nejposlednějším z ubohých.

Michal Kašpar

zapadalo romanticky v hloučku borovic a bylo růžově zbarvené oparem.

Dvaadvacátého března

Z Radka jsem v poslední době byla rozpačitá. Přišel někdy do třídy a políbil mě – ne nenápadně, naopak velice nápadně, přede všemi, hlavně před Cilkou. To všechno z pouhé radosti, ale já jsem si opět začala představovat, jaké konotace z toho asi mohou vyvodit mí spolužáci. Naposledy na přednášce Britské literatury – nebo Literární teorie, nevím, ty přednášky se mi pletou – mě vzal kolem ramen, pouze v rámci rozhovoru, což mi nezabránilo v tom se reflexně vyděšeně odtáhnout, což poplašilo i Radka, a to mi bylo líto.

Včera jsem se o podobných situacích bavila se Sárou, máme podobné problémy v komunikaci s ostatními. Sára vyprávěla o někom…, kdo jí náhle položil ruku na ruku a ona se tak lekla, že ucukla, jak kdyby jí kousnul štír.

Seděly jsem v té době v pivnici Masarykovy koleje v Dejvicích, kde se pohyboval,

což byl velice neobvyklý jev, vietnamský barman. Dalším neobvyklým jevem byly jeho schopnosti: četl mi myšlenky. Když jsem zvažovala podložení stolu papírkem, upozorňuji, pouze zvažovala!, přispěchal a sám jej papírkem podložil. Napříč prostorem pivnice mi posílal dlouhé úsměvy a znatelně ožil, když jsem vyslovila slovo sex. Mluvila jsem o souvislostech sexuálních pohnutek a pocitů trapnosti. Vzpomínám si, že jsem při tomto monologu energicky gestikulovala. Při zachycení barmanova pohledu se má gestikulující ruka na místě zastavila a zůstala nehnutě viset ve vzduchu.

K teorii prolínání sexu a trapnosti. Při pocitech trapnosti dochází k narušení iluze dokonalosti, kterou si spousta lidí dokáže vytvořit a obrnit se jí. Bez odhození hávu dokonalosti není opravdový sexuální vztah možný. V chybách a zaškobrtnutích je sexuální síla. Nelze nechat bez významu okolnost, že se chlapcům líbí, když se dívka červená… což je výsledek mnoha pohnutek, nejen rozpaků z projevů lásky.

15 Boris Škil, perokresba na papíře

bláznivé umění

Hledáme talenty s mimořádným osudem

Co je outsider art

Do škatulky outsider art řadí teoretici umění a kurátoři výstav nezávislé a rebelující autory, kteří nejsou zatíženi žádnou uměleckou školou, a k vlastní, téměř tajné tvorbě je vede jejich mimořádný osud. Kromě psychiatrických pacientů mezi ně patří různí excentrici, vyděděnci (například vězni) a životní ztroskotanci. Často tvoří z materiálů, které najdou doslova na ulici. Nemívají malířské stojany a plátna, používají noviny, školní sešity a klidně i plechovky nebo toaletní papír. Vymykají se běžným společenským i uměleckým konvencím a vytvářejí si svůj svět podle vlastního řádu a záhadné logiky.

Novinář, který na výstavě pořizoval fotografie, si všiml, že se na obrazech často objevují oči. Podle psychiatra MUDr. Martina Jarolímka, autora námětu výstavy, jsou oči nejtypičtějším prvkem na obrazech, které vytvořili umělci s psychotickou poruchou.

Výtvarníci jimi vyjadřují pocit: Všichni se na mě dívají! „Spousta mnohdy i nenápadných, skrytých očí na obrazu svědčí o vztahovačnosti a paranoidních stavech,“ říká Jarolímek. „Lidé se schizofrenií často malují sebe.

Jako by se hledali. Jedna žena přemalovala plátno podle toho, jak se měnil její duševní stav, třeba padesátkrát, takže některé její obrazy jsou centimetr tlusté,“ dodává psychiatr.

Studenty medicíny zaujalo, že některé obrazy byly roztrhané a pak znovu složené a podlepené. Zničená, opět slepená díla měla temný obsah, na rozdíl od pestrobarevných dívčích portrétů jakoby z Orientu od téže výtvarnice – Ivety Horváthové. Autorka se svěřila, že kreslila už v dětství, které pro ni však nebylo příliš šťastným obdobím. „Dostala jsem se k mamince a tatínkovi, kteří mi hodně ublížili, a já od nich musela odejít. Potom jsem zase malovala, ale až když jsem se pokusila o sebevraždu. Doktoři říkali, že mám talent a že bych v tom měla pokračovat, což vlastně doteď dělám. Když mám špatné dny, tak trhám obrazy a pak je zase slepuji dohromady,“ vyprávěla výtvarnice, která má za sebou mnoho zlého.

Mimo jiné přežívala na ulici mezi bezdomovci.

Nyní žije v azylovém bytě, navštěvuje pravidelně psychiatra a maluje.

Obdobně i Boris Škil má talent od Boha. Žil dlouhé roky v zahraničí. Ovládá perokresbu a jeho oblíbeným námětem jsou figury v hospodě, jak se třeba spiklenecky domlouvají.

Svými obrazy velmi zaujala Silvie Vurcfeldová. Její pastel na kartonu – tzv. modrá hlava, není datován, podepsán a nemá, jako ostatně většina jejích děl, ani název. Dekadentní modrá hlava se stala jasným favoritem výstavy. Další autorčiny portréty jako kdyby vycházely z díla Edvarda Muncha.

O slavném umělci je známo, že se potýkal s bipolární afektivní poruchou a nad vodou ho držela právě tvorba. Nejznámější obraz Výkřik údajně zachycuje malířův psychický stav v jediném okamžiku. Výtvarníci v autoportrétu vlastně analyzují své vnitřní stavy.

Martin Jarolímek připouští, že je to určitá forma autoterapie, když lidé tvoří doma, ve skrytu a nikdo o tom neví. U řady z nich byla díla objevena až po jejich smrti a nyní zaujímají čestná místa v evropských a světových galeriích, které se zaměřují na tvorbu outsideru. „Galerie Outsider Art v Praze. To je sen, který bychom rádi uskutečnili,“ prohlásil při

Silvie Vurcfeldová, Modrá hlava, pastel na kartonu

S

družení upozornilo na tento svůj záměr při první ze série připravovaných výstav, a sice na výstavě obrazů Outsider art – tři osudy (21. 9.–7. 10. 2012, pražská Galerie Millennium). Vernisáž se uskutečnila 20. září za účasti médií, více než stovky hostů a tří výtvarníků, o jejichž prezentaci mimořádného talentu šlo: Silvie Vurcfeldové, Ivety Horváthové a Borise Škila. Představili celkem 46 děl ve třech autorských blocích, z nichž každý byl uveden stručným životopisem.

Výstava sklidila velký úspěch.

Iveta Horváthová, Portrét, kombinovaná technika na papíře

Občanské sdružení Rain Man, které vzniklo před 10 lety na pomoc lidem s psychickým onemocněním, přichází s nápadem vybudovat v Praze Galerii Outsider art. Galerie by shromažďovala, dokumentovala a propagovala díla autorů žijících na pomyslném podřadném místě výtvarného a často i občanského života, především lidí s duševním handicapem.

zahájení výstavy MUDr. Martin Jarolímek.

Občanské sdružení Rain Man by pomohlo stovkám umělců outsider art, kteří nemohou sami vystavovat, protože na to nemají sílu ani peníze.

Cesta dovnitř

Předseda Občanského sdružení Rain Man Martin Jarolímek si myslí, že výtvarné umění otevírá nejnázornější cestu do světa duševní nemoci, který je pro zdravé lidi jinak velmi obtížně pochopitelný, že zviditelňuje věci, které všichni někdy zažíváme ve snech, ale většina z nás s nimi nechce mít nic společného. „Možná také proto společnost zavírá šílence na kopec do blázince. Je to starý obranný mechanismus – vy k nám nepatříte. A výtvarné umění má šanci ukázat, že

16

bláznivé umění

duševně nemocní lidé k nám patří, že základní stavební kameny naší psychiky jsou stejné, jenom se někdy vlivem onemocnění sestaví do trochu jiné mozaiky. Znám mnoho pacientů, kteří s pomocí arteterapie začali zaplňovat poušť svého života lidmi a barvami. V optimálním případě se totéž může odehrát i v jejich životě,“ soudí psychiatr.

Iveta Horváthová navštívila výstavu Outsider art – tři osudy několikrát. Možná šlo o nejšťastnější momenty jejího života. I proto byla výstava unikátní: měla silný

emocionální náboj a předvedla syrové umění bez příkras.

Tři desítky návštěvníků se na místě rozhodly vstoupit do Klubu přátel budoucí Galerie Outsider art. Členství není podmíněno finančními dary ani sponzorstvím. Občanské sdružení Rain Man – než získá finance a prostory pro galerii – bude zvát přátele na všechny další výstavy s jediným přáním: aby šířili pravdu o umělcích outsideru.

Občanské sdružení Rain Man děkuje za podporu výstavě Outsider art – tři osudy:

ak. malíři Adamu Hoffmeisterovi z Galerie Millennium, Jitce Štambachové z Nadace BONA, majiteli malostranské Kafírny Romanu Vopičkovi, dále psychiatrům doc. MUDr. Evě Malé, CSc. a MUDr. Jiřímu Krombholzovi a mnoha novinářům.

Nataša Hyblerová, Občanské sdružení Rain Man, nat.rainman@email.cz

Byl šťastnější než my všichni dohromady Když jsme koncem léta v Občanském sdružení Rain Man připravovali výstavu Outsider art – tři osudy, všimla jsem si na internetu nekrologu, v němž publicista a spisovatel Zdeněk Hrabica zmiňoval malíře Franteho Blažka, umělce s osudem vyděděnce, jehož obrazy jsou k vidění v Louckém klášteře ve Znojmě.

P

jsem ho do party velkých českých malířů a básníků a spisovatelů a podnikal i s ním cesty do Znojemské vinařské podoblasti.

Některým z účastníků vadil Blažkův zevnějšek. Odvraceli od něho hlavy. I jeho obrazy, jako desítky jiných, však nyní tvoří expozici Galerie a salonu Znovín ve znojemském Louckém klášteře. Okamžiky, které prožíval bezdomovec mezi mistry, byly pro něho rozhodně nejšťastnějšími v jeho pohnutém životě, na nějž si však na rozdíl od jiných nikdy nenaříkal. Nemíním zkoumat příčiny jeho zvláštního postavení, ve kterém se ocitl – sečtělý, vzdělaný, talentovaný, charakterní muž, který by kuřeti neublížil, který uměl rozeznávat pravdu od lži a byl šťastnější než my všichni dohromady. Když náhoda dala, vypomáhal jako truhlář – restaurátor – v říčanské truhlářské dílně,“ napsal o tragicky zesnulém umělci publicista Zdeněk Hrabica.

Nataša Hyblerová

ozvání do kláštera sice přišlo, ale až když naše výstava o outsideru končila. I tak se vyplatilo tam jet.

Loucký klášter premonstrátů ve Znojmě ukrývá unikátní galerii 12 000 výtvarných děl. Pojednávají o víně, vinohradnictví, vinobraní, vinicích, hroznech… Víno a umění patří k sobě. „Shromážděná díla netrpí žádnou předpojatostí, stavovskou nadřazeností ani pokleslou módností,“ tvrdí spisovatel Zdeněk Hrabica. Asi to je pravda, říkám si, když stojím před obrazem Kristovy slzy a dalšími díly tragicky zemřelého umělce Franteho Blažka, a svůj zážitek konfrontuji s textem Hrabicova nekrologu. „Bezdomovec Frante Blažek (45) uhořel v červnové noci 2012 v neobydleném domku v Říčanech u Prahy. Přestože šlo o bezdomovce se vším, co k tomuto postavení dneska patří, měl jsem Franteho moc rád. Získal

Frante Blažek (vlevo) mezi umělci ve Znovínu býval nejšťastnější.

Výjimečnou uměleckou sbírku v Louckém klášteře, kterou svými pracemi obohatil i Frante Blažek, ročně navštíví 15 000 lidí. V Galerii a salonu Znovín jsou k vidění tisíce obrazů, fotografií, soch a plastik od soudobých českých i zahraničních autorů. Loucký klášter je největším premonstrátským klášterem na světě. Uměleckou sbírku v něm vlastní významný producent kvalitních vín – Znovín Znojmo, a. s., se sídlem v Šatově. Letos uplynulo 20 let od vzniku firmy, která v jubilejním roce získala rekordní počet zlatých, stříbrných a bronzových medailí na světových i domácích vinařských soutěžích.

Za vznik galerie může podle Zdeňka Hrabici bůh vína a umění Dionýsos, který při svém tažení světem nejen všude vysazoval révu vinnou, ale doprovázely ho Múzy, takže přinášel radost a uvolňoval inspiraci a tvůrčí nadšení. Generální ředitel Znovínu Pavel Vajčner původ galerie uvádí na pravou míru: „Za vznikem Galerie a salonu Znovín je právě publicista Zdeněk Hrabica. Byl to jeho nápad, který začal před více než osmnácti lety sám také uskutečňovat. Bez jeho obětavosti bychom nikdy ve sbírkách neměli skvělá díla Josefa Velčovského, Mariny Richterové, Jeňýka Pacáka, Miroslava Pankráce, Alana Majera…,“ vypočítává ředitel Vajčner jména autorů, kterých je podle něj dohromady více než dvě stě. Jednoho z nich, Frante Blažka, však tragický osud řadí mezi umělce kategorie outsider art.

– nah y–

bláznivé umění

Iveta Horváthová

B

Pohádka o králi a královně

skončila na ulici coby bezdomovec. V té době se poprvé setkala s psychiatrií. Nebyla schopná pracovat a v důsledku toho byla invalidizována. V nouzi se naučila uchylovat se do azylu psychiatrické léčebny. Nikdy se však nezbavila svých děsivých psychických běsů. Malovat začala zhruba před

ylo nebylo jedno království a v něm žili král a královna.

Královna si dělala, co chtěla, hrála divadlo a honila chlapy.

Protože její manžel byl k ničemu. Král měl různé kratochvíle. V létě lyžoval a jezdil na bruslích a v zimě se opaloval a koupal v moři. Prostě byl prdlej na hlavu. Poroučel služebnictvu, že polévka se jí vidličkou a nůž se používá na vajíčko. Prostě král byl blázen, tak šel na komisi a nechal si napsat důchod na hlavu. Protože měl schizofrenii. Tak ho všichni litovali, kromě manželky. Manželka byla blondýnka a král měl černé vlasy, takže vypadali odlišně.

Královská pokladna byla prázdná, lidi neplatili daně, protože měli malé platy, a kdyby měli platit daně, tak jim už žádné peníze nezbudou. Tak se na daně vykašlali a celý stát přišel na mizinu. Měli tam hvězdáře a ten každý den předpovídal budoucnost, ale bylo to na hovno, protože nikdy neměl pravdu. V království měli také šaška na obveselení. Jmenoval se Mimo a král ho kopal do prdele. Takže to sranda nebyla, ale král se tím bavil. Mimo byl malý šašek, měřil jen 115 cm, byl mrňavej jako děti, které chodí do první třídy. Kuchař vařil samé hlavy, takže se to nedalo jíst, ale král to jedl, protože měl pořád hlad a o půlnoci chodil mlsat do kuchyně dobroty. Král byl hubený jako koza nebo spíš kozel.

Král pořádal o půlnoci bojová cvičení, ale královna se na to vysrala a spala. Služebnictvo se na to také vysralo, protože všichni brzy ráno vstávali a museli se vyspat. Král byl blázen, který chodil spát ve tři ráno.

Potom se král rozhodl, že poletí do vesmíru na Mars užívat si dovolenou a bude tam tři měsíce, takže bude klid od blázna krále.

Služebnictvo dostalo plat, tak si teď můžou pořádně užít dovolenou. Královna taky někam odjela. S králem už dávno nežije, spíš se rozvádí a dělá si, co chce. Král si sebou bere baseballovou pálku a bude hrát s kamarády baseball. Doufejme, že mimozemšťanům se to bude líbit a že si taky zahrají. Na Mars letěli 24. 12. 2015, budou tam trávit Vánoce. Napekli si řízky, steaky a jiné dobré maso, aby neumřeli hlady.

Královna se koupala v moři se svým milencem a na krále si ani nevzpomněla. Královi se na Marsu líbilo a rozhodl se tam zůstat na věky věků. Založí si rodinu a bude žít v krásné přírodě, kde jsou stromy, protože měl rád stromy. Když se královna koupala v moři, připluli žraloci a královnu sežrali. Služebnictvo a lidi z okolí se dozvěděli o její smrti a udělali jí pořádnej pohřeb. Král neměl potuchy, co se doma děje a bylo mu to i jedno. Žil na Venuši s jednou Marťankou a bylo mu dobře. Lidé poslali královi SMS, že umřela královna, ale král si sebou nevzal mobil. Tak mu napsali mail, že má přijet domů, protože mu umřela královna, ale král napsal, že na to kašle.

Marťanka se dozvěděla, že její milenec je král a řekla, jestli mě chceš za ženu, musíš to udělat veřejně. Když si myslíš, že jsi král, já nemůžu být tvoje milenka, já chci být tvoje manželka. Tak se král rozhodl jet domů. Doma onemocněl a ležel v nemocnici, ale Marťanka tam za králem chodila každý den. Král marodil dlouho

deseti lety a v posledním období k tomu přidala i psaní pohádek. Aktuálně bydlí již sama a pracuje ve výtvarné chráněné dílně. Občas ji napadá, že není dítě svých rodičů, nýbrž že pochází z královského rodu na Maltě.

MUDr. Martin Jarolímek Iveta Horváthová

Jedním z autorů prezentovaných na výstavě Outsider art – tři osudy je Iveta Horváthová. Má za sebou velmi náročné dětství, různé způsoby zneužívání ze strany rodičů.

V dospívání na škole prošla také šikanou od spolužáků. Po ukončení ZDŠ se sice pokoušela jakžtakž pracovat, ale nakonec

17

a Marťanka zavedla nové zákony, protože se bála, že král umře. Lidé se za krále začali modlit, aby se uzdravil a vzal si Marťanku. Jmenovala se Nana a už si připravovala řeč, kdyby král doopravdy umřel.

Měl zápal plic a krvácení do mozku. Na Venuši začala válka a Marťanka se musela vrátit domů. Její otec je generál.

Král leží v nemocnici a nemá ho kdo navštěvovat, kromě tajemné dívky, kterou nikdo neznal. Jmenovala se Renie a bylo jí třicet let. Žila podivným životem už odmalička. Královi se udělalo špatně, když se dozvěděl, co všechno mu doktoři sebrali. Manželka královna měla pohřeb, dali ji do rakve a pak ji dali do rodinné hrobky. Marťanka se dozvěděla o králi a chtěla mu dát bonbóny, aby mu narostly ruce a nohy.

Král musel na operaci mozku a doufejme, že se z toho dostane.

Tajemné dívce lidé nabídli, jestli se nechce stát paní královnou, ale tajemná dívka to odmítala. Říkala, že je jí teprve třicet a že má život teprve před sebou. Král měl po operaci mozku a ležel na jipce. Renie letěla na Venuši pro medicínu, aby se král uzdravil. Marťanka mezitím utekla za králem na zem. Lehla si k němu do postele a milovali se tak, aby je nikdo neviděl. Vše bylo v pořádku, ale jen do doby, než za králem přišla i Renie, která mu z Venuše přivezla medicínu. Renie je načapala a král se bál, aby se to nedozvěděli lidé venku. Marťanka dala Renii nějaké prášky a dostala za to zlatej dukát.

Redakčně kráceno

18

bláznivé umění

Michal Kašpar

ONA N EPIJE!

Michal Kašpar absolvoval žurnalistiku na UK, rok pobýval na studiích ve Francii, onemocněl schizofrenií.

Je zakladatelem a zpěvákem skupiny Le Kapr, která hraje většinou jeho texty. Občas přispívá do Espritu, pracuje v Dobrém místě, o. s., podílí se na tvorbě portálu Lidé mezi lidmi.

Zamilovaná paní Jedna paní má smůlu na zamilování její láska je silná převrátí jí naruby celý svět když se zamiluje žije jenom svou velkou neutuchající láskou

Kolik jste toho vypila proč si myslíte že tu jste tady všichni zapírají o svém pití není zbytí říká paní je to omyl já jsem tu kvůli zamilování

Objekt té lásky by se k ní věkově hodil o osm let starší muž z východu má hlubokou duši a po matce svých dětí která zemřela má v té duši žal

Celá rodina přijde na protialkoholní celá rodina včetně dětí přijde na protialkoholní ONA NEPIJE! Křičí ona nepije je jenom nešťastně zamilovaná prášky prášky prášky prášky prášky čistí jí její vnitřní hrob od růží protialkoholní pavilón zarývá se jí pod kůži vidí okolo sebe lidi v delíriu v abstinenčních příznacích paní má za sebou detox nepila ale domů se nevrací dokonce ji ani nepřeloží na adekvátní oddělení je dál mezi pijáky primář říká Máte problémy? My taky na ostatních pavilónech mají plno doležíte to tady ano ano ano ano

Řekl té paní ty budeš spát řekl jí ty budeš spát Ty budeš spát Od té doby každý den má paní před spaním v duši hrob každý den tam pokládá čerstvou růži spí v tom hrobě spí a čeká Ta paní má smůlu na zamilování její láska je silná a každý večer přikládá jí na její vnitřní hrob další růži ta paní se se svým smutkem netají ani před lékaři Přesto ji zavřeli když jí bylo zle na zvláštní pavilón na pavilón protialkoholní ona je nešťastně zamilovaná a doktoři sestry psychologové se jí ptají Co jste pila?

Kolik jste toho vypila jak často pijete co jste pila kdy jste pila co jste nám ještě neřekla o vašem pití není zbytí paní jde s pravdou ven jednou za týden si dám dvě piva

Paní neklidně spí na protialkoholním oddělení

inzerce

Škola seznamování Cítíte se nejistí v mezilidských vztazích?

Nevíte, jak se s někým sympatickým seznámit?

Toužíte navázat partnerský vztah a nevíte, jak na to?

Máte málo zkušeností a informací v oblasti intimity?

Pokud ano, je tu pro vás Škola seznamování. Škola seznamování je určena lidem, kteří trpí duševním problémem a cítí se osamělí. Cílem školy seznamování je nabytí tzv. seznamovacích dovedností, čímž se rozumí především posílení sebevědomí a rozvoj komunikačních dovedností.

Pokud máte zájem o zasílání Espritu zdarma, stačí, když vyplníte tento objednací lístek a zašlete jej na adresu: ČAPZ, Vítkova 7, 186 00 Praha 8.

Kurs pokrývá sebepoznávání v rámci skupinových setkání nácvik komunikačních dovedností sexuální výchovu základy praktických dovedností typu vaření, péče o zevnějšek, společenského tance a společenské etikety společné návštěvy různých společenských akcí Kurs probíhá 1× až 2× týdně po dobu 4 měsíců, pracujeme ve skupině 10 až 15 lidí.

Setkání probíhají v DPS Ondřejov (Klánova 62, Praha 4) pod vedením Martina Jarolímka a Andrey Scheansové. Účastnický poplatek za kurs Školy seznamování činí 800 Kč.

Zájemci se mohou hlásit na telefonním čísle 777 783 166.

12 20

objednací lístek

19

esprit

Časopis pro všechny, kterým duševní strasti nejsou lhostejné

MK ČR 13874, ISSN 1214-2123 Časopis České asociace pro psychické zdraví Ročník XVI, číslo 9–10 Cena výtisku: zdarma

Adresa pro zaslání

Kontaktní adresa ČAPZ, Vladislavova 12, Praha 1, 110 00 Tel.: 777 783 019, E-mail: esprit@capz.cz

Jméno a příjmení:.........................................................Titul:................................................

Redakce

Obec: ...........................................................................PSČ:.................................................

Ulice: ...................................................................................................................................

Případně uveďte telefon: .............................................e-mail:..............................................

šéfredaktor: Mgr. Josef Gabriel Korektorka: Mgr. Kamila Heinzová grafik: Josef Gabriel ml.

Tisk: Tiskárna Pratr, a. s.

předplatné

Redakce si vyhrazuje právo krácení a úpravy příspěvků způsobem, který nezmění jejich smysl.

Nevyžádané materiály nevracíme. Názory autorů uveřejněné v článcích se nemusí shodovat s názory ČAPZ. Své názory, připomínky a články zasílejte nejlépe e-mailem nebo na adresu redakce.

Podle svých možností můžete přispět na pokrytí nákladů spojených s vydáváním Espritu.

Orientační cena jednoho výtisku je 30 korun. Číslo konta ČAPZ: 182843294/0300.

Časopis Esprit vychází za finanční podpory Úřadu vlády České republiky

Esprit si můžete objednat také na e-mailu: esprit@capz.cz

Za jakoukoli finanční pomoc předem děkujeme.