Esprit 2 2014

ESPRIT

1–2 7–8 2

1

2009 2014 ZDARMA ZDARMA 2013

TÉMA TÉMA

Jean Dubuffet: Longtělo et Chaise Septembre, 1961 Nikola Čulík: Nez Zatímco odpočívá duše putuje.

ČASOPIS PRO VŠECHNY KTERÝM DUŠEVNÍ STRASTI NEJSOU LHOSTEJNÉ časopis ČASOPIS pro PRO všechny VŠECHNY, kterým KTERÝM duševní DUŠEVNÍ strasti STRASTI nejsou NEJSOU lhostejné LHOSTEJNÉ

SEMINÁŘ PEER V SENÁTU STIGMA A DESTIGMATIZACE

V ČR vize jsou duševně (3) | jde Mezinárodní destigmatizace Nová ČAPZ (3)nemocní | Aktivizace (3) | Požadujeme Národní plánseminář péče o osoby s duševním(5) onemocněním (6) Pomoc se získáním práce (2)diskriminováni | bohnická léčebna v reformách příkladem (3) Stigma, strach, předsudky, odmítání (6)pomáhá | Zbláznit se může každý (8) se nerozhlíží, Rozhovor s Pavlem Říčanem: Pomáhat | První peer pracovníci u nás (10)odkud přiletí facka (7) Kolem reformy psychiatrické péče to vře (4) | Ivan(8) David – skeptik, který Kanada duševně respektuje |svému Kapitalismus s námi nepočítá Od dětských slzí knemocné pomoci jiným (12) (10) |nebo Když nebudeme jak potom blog: Kdy je pacient nebezpečný sobě okolí?snít, (10) | Zabil se přeměníme mi(12) syn (12)sny v realitu? (13) Psychoanalýza – cesta do hlubin duše (14) | Green Doors (17) | JakNěkteré lépe komunikovat pacienty (20) Na kávuPetra, do Dendrit Kafé (14)skrčený | Básně Zomerské (15) Příběh který už nesedí vDagmar koutě (15) | Nikola Čulík: kresby měsskoro stály život (16)

Archiv DPS Ondřejov

TÉMA:

2

ZPRÁVY Z ČAPZ

Vážení čtenáři, toto číslo Espritu jsme věnovali tématu peer. Slovo „peer“ (vrstevník) je anglického původu a označuje člověka, který prošel psychiatrickou zkušeností a má ji zvládnutu natolik, že o ní může povídat jiným psychiatrickým pacientům, a tak jim pomáhat. Peer pracovník je tedy zralý člověk, který něčím prošel a má co sdělit. Před nedávnem se používala i jiná označení převzatá z angličtiny – „bývalý uživatel“ (ex-user) a naštěstí jen krátce se používal termín „survival“, doslova „přeživší“. Vedle označení psychiatrický pacient se běžně používá také slovo klient. Já to rozlišuji tak, že psychiatrický pacient je člověk, který konzumuje nějaké zdravotnické, respektive psychiatrické služby.

Klient je ten, který těch zdravotnických služeb konzumuje minimálně, je však i nadále v kontaktu s psychiatrií či psychologií, například alespoň přes sociální pracovní a jiné poradenství.

Snaha zapojovat bývalé či současné psychiatrické pacienty, respektive klienty, kteří prošli nějakou psychotickou zkušeností, se u nás výrazněji projevila až po sametové revoluci. Zavál ji k nám vítr ze západní Evropy, kde už několik desetiletí fungovaly organizace sdružující uživatele psychiatrické péče a také organizace sdružující rodinné příslušníky či jiné blízké osoby psychiatrických pacientů. Po roce 1989 začala i u nás vznikat uživatelská hnutí a rodičovské organizace.

Současně s tím se objevily snahy o respektování psychiatrických pacientů jako odborníků na vlastní zkušenost a snahy využít této jejich zkušenosti při pomoci druhým pacientům. V poslední době se objevují i peer lektoři, kteří na vyšší úrovni předávají své zkušenosti studentům medicíny, psychologie, prostě různým odborníkům, ale i širší veřejnosti.

V pomalejším rytmu vznikají také peer skupiny, jejichž členové by se měli setkávat a navzájem si vyměňovat zkušenosti. Samozřejmě by měli pracovat pod supervizí odborníků, kteří by jim radili jak postupovat, jak nepostupovat, co udělali dobře, co neudělali nejlépe, atd. Je to nutné i vzhledem k tomu, že jde o poměrně živelný proces, který má různé dětské nemoci. Ne všichni peer pracovníci, kteří docházeli a docházejí za hospitalizovanými pacienty, jsou dostatečně psychicky stabilní na to, aby mohli s tak těžkou problematikou pomáhat.

Peer konzultanti a peer lektoři se v současnosti stávají rovnocennými členy širších týmů, ve kterých jsou také psychologové, psychiatři, psychoterapeuti a sociální pracovníci. Mají výhodu vlastní zkušenosti s psychotickým onemocněním a také se začínají vzdělávat v sociální a psychologické práci. Zapojování peer pracovníků do erudovaných týmů je velmi bohulibá, pomáhající snaha, ale i tady platí základní psychoterapeutické pravidlo, že nemůžu dovést člověka dál, než jsem sám.

MUDr. Martin Jarolímek, prezident ČAPZ

Terapeutická komunita Mýto zlepšuje komunikaci s rodiči klientů

Ú

spěšné absolvování pobytu v Tera­ peutické komunitě Mýto do znač­ né míry závisí na spolupráci terapeu­ tů s klientem a jeho rodinou. TK Mýto proto pravidelně pořádá tzv. Setkání s rodiči, během nichž se mohou rodinní příslušníci podrobně­ ji seznámit s životem komunity. Poslední Se­ tkání s rodiči se na bývalé faře v Mýtě uskuteč­ nilo v úterý 22. března. „Snažíme se, aby ro­ diče měli informace o smyslu komunity, aby měli představu o tom, co se v komunitě vlast­ ně děje, že to je fakt intenzívní a náročná prá­ ce,“ říká terapeut Ondřej Štulíř.

Setkání se zúčastnilo celkem 13 rodin­ ných příslušníků. Po úvodním seznámení, Tento projekt je financován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.

které proběhlo hravou formou, následovala tématická skupina zaměřená na výměnu zkušeností a seznámení se životem v terapeutické komunitě. Na závěr proběhla individuální sezení rodiny s klientem a jeho klíčovým terapeutem. „Spolupráci s rodiči v poslední době hodně pilujeme, protože nám přijde velice důležitá. Setkání s rodiči jsou asi třikrát do roka, potřebovali jsme si ujasnit jejich smysl, co vlastně rodičům chceme sdělit a co od nich chceme získat,“ uvádí Ondřej Štulíř. Terapeutická komunita podle něj není jen místem, kde si klienti mohou odpočinout od rodičů nebo kam rodiče pošlou své nemocné děti, aby si od

nich sami odpočinuli. „Život v komunitě je pro klienty hodně náročný, protože přijdou do prostředí, které po nich chce, aby skutečně něco dělali. Nejen aby se účastnili společného programu, další součástí je individuální práce. Každý klient má svého klíčového terapeuta a nějaký individuální plán. Každý si do komunity přinese něco jiného, na čem potřebuje pracovat,“ vysvětluje Ondřej Štulíř.

–red–

ZPRÁVY Z ČAPZ

Nová vize ČAPZ V Espritu 7–8/2013 vyšel rozhovor s novou fundraiserkou České asociace pro psychické zdraví (ČAPZ) Gabrielou Drastichovou o projektu Vize pro ČAPZ. Mělo se jednat o školení vedoucích pracovníků této organizace.

Nejen o tom, jak tento projekt dopadl, jsme hovořili s ředitelem ČAPZ Janem Martínkem.

Vize pro ČAPZ... Nezní to příliš honosně, to předtím ČAPZ neměl vizi?

Přiznám se, že jsem byl až překvapen, co všechno nám účast na tomto projektu přines­ la. Nejzajímavější byl asi seminář strategické­ ho plánování, kterého se kromě čtyř vedou­ cích pracovníků ČAPZ zúčastnili také dva čle­ nové rady, Josef Gabriel a Jan Jaroš. Lektor Marek Šedivý se nás nejprve zeptal na poslá­ ní naší asociace a její vizi. Ocitovali jsme mu, jak jsme měli tyto dva texty formulované do­ dnes. Přitom jsme zjistili, že plány a úkoly, které máme teď, v nich buď chyběly, nebo se s nimi zcela neshodovaly. Není divu, vždyť oba dokumenty byly dvacet let staré. Přesto jsme se chystali plánovat konkrétní strategické cíle a kroky k nim vedoucí. Lektor nás však zasta­ vil zhruba těmito slovy: „Nemáte-li zformulo­ vané poslání a vizi, co chcete plánovat? Vždyť je možné, že pak podniknete akce, které se bu­ dou s nasměrováním vaší organizace míjet.“ Většinu semináře jsme tedy strávili kolektivní prací nad novou podobou poslání a vize.

Jak tato nová vize vypadá, je někde k nahlédnutí?

Ano, už jsme ji umístili na internet. Důležité při jejím tvoření bylo, aby byla pokud možno

Aktivizace

Č

eská asociace pro psychické zdra­ ví (ČAPZ) společně se spol­ kem Kolumbus v dubnu úspěš­ ně zakončily projekt Aktiviza­ ce osob se zdravotním postižením na trhu práce. Tento projekt s více než dvoumilio­ novým rozpočtem probíhal od května 2013 do dubna 2014. Jeho hlavní aktivitou byl Job klub, který nabídl účastníkům projektu pravidelné setkávání a konzultace s lektor­ kou a koučkou. V učebně v pražských Mod­ řanech bylo pondělní dopoledne vyhraze­ no setkávání s lektorkou Lenkou Papáčovou

Jan Martínek, ředitel ČAPZ

srozumitelná a zároveň obsahovala všech­ ny naše odborné cíle. Není snadné dosáh­ nout takového efektu, zastavovali jsme se skoro nad každým slovem. Lektor nás upo­ zorňoval, že text by měl být pozitivní, že cíle musí být splnitelné a že zvolená slova musí být přátelská a přístupná nejširší veřejnosti.

Pak člověk zjistí, že si hraje s každým slovíč­ kem a přemýšlí, jestli říct duševní onemocně­ ní, duševní porucha, psychické onemocnění, každý na to měl jiný názor.

Dále jsme si při formulaci vize uvědomi­ li, že se naše organizace chce vydat dvěma různými směry, a proto jsme si ji pracovně

3

rozdělili na dva pilíře. Prvním z nich by mělo být poskytování konkrétních služeb duševně nemocným, především z okruhu psychotic­ kých onemocnění. V rámci toho bychom rádi udrželi komunitu v Mýtě a vytvořili další ko­ munitu pro 10 až 12 lidí. Do této oblasti spa­ dá i naše Linka psychopomoci a nový velký projekt na vytvoření terénních týmů.

Druhým pilířem je pak činnost řekně­ me asociačně politická a lobbistická. V jejím rámci bychom rádi znovu definovali kom­ petence ČAPZ jako zastřešující organizace.

Chceme vytvořit konkrétní plán politických činností a akcí a seznámit s ním naše členy, jednotlivce i organizace.

Slyšeli jsme výtky, že v této oblasti toho za stávající situace ČAPZ mnoho nedělá...

Myslím, že je to dáno právě finanční situa­ cí organizace. Stále se snažíme vydávat as­ poň Esprit, dotace na něj pokryjí pouze dvě vydání ročně. Mimoto jsme činní v Misi pro duševní zdraví, to není málo. Ale souhlasím s vámi, že bychom chtěli dělat mnohem více.

Zmínil jste se o novém velkém projektu.

Můžete nám ho představit?

Rád. Získali jsme od ministerstva práce pro letošní a příští rok tři miliony na vybudování tří terénních týmů v Ústí nad Labem, Kolíně a Berouně. Součástí těchto týmů budou nově zřízené pozice case managerů. Inspirací byla praxe ve Velké Británii, je to inovativní pro­ jekt v sociálních službách. Terénní týmy bu­ dou vyjíždět za duševně nemocnými do jejich domovů a na základě jejich potřeb s nimi bu­ dou pracovat. Celý projekt včetně nabírání zaměstnanců odstartuje 1. června. I když sa­ mozřejmě nezahálíme, s přípravami jsme už začali.

–red–

aneb Jak začít dělat věci, které dávají smysl a středeční odpoledne měla na starost kouč­ ka Lucie Plíhalová. Původním záměrem projektu bylo spojovat lidi s různým dru­ hem postižení pod jednou střechou. Nako­ nec ale většinu účastníků projektu tvořili lidé s duševním onemocněním. Kromě Job klubu byly součástí projektu i exkurze k po­ tenciálním zaměstnavatelům a tří druhy re­ kvalifikačních kurzů.

Ze zpětného pohledu se nejméně osvěd­ čil rekvalifikační kurz na pracovníka call cen­ tra. Snad proto, že pro duševně nemocné je tato práce náročná. Aktivní telemarketing,

zaměřený na množství hovorů a jejich úspěš­ nost, představuje i při kratším úvazku velkou stresovou zátěž. Úspěšnější byly kurzy na ad­ ministrativní pracovníky a fundraisery, při­ nesly svým účastníkům podstatné dovednos­ ti pro jejich další pracovní rozvoj.

Třešničkou na dortu celého projektu bylo vytvoření tréninkových pracovních míst ve spolcích Kolumbus a Dobré místo a v call centru společnosti Formica group. Dnes už můžeme říct, že přestože místa byla vytvoře­ na z grantu od Evropského sociálního fondu pouze na půl roku, nově zaškolení pracovníci

4

ZPRÁVY Z ČAPZ

budou moci pokračovat ve své práci i nadále, pokud o to budou mít zájem.

Co říkají účastníci Job klubu

„Do Job klubu jsem šel s tím, že ho musím nějak přetrpět, protože mé pracovní návyky byly nemocí značně zasaženy. Nakonec mě překvapila příjemná atmosféra, kterou kouč­ ka s lektorkou vytvořily. I když jsem měl ně­ kdy zrovna horší den a byl skoupý na slovo, nebyl to problém. Rád jsem se poznal s dal­ šími lidmi, většinou také duševně nemocný­ mi, a na některá setkání nejen Job klubu, ale i kurzu administrativního pracovníka budu rád vzpomínat. Kromě toho, že se mi v rám­ ci projektu podařilo získat práci v Dobrém místě, zvládl jsem díky přípravě na pracov­ ní pohovory, kterou jsme na Job klubu probí­ rali, i příjimací pohovor do projektu peer lek­ torů v Centru pro rozvoj péče o duševní zdra­ ví. Zvláště u tohoto pohovoru jsem cítil, jak dobře mě na Job klubu připravili na zvídavé otázky potenciálních zaměstnavatelů,“ vzpo­ míná s povděkem Tomáš.

Jana, které se delší dobu nedařilo zavadit o práci, se svěřuje se svou zkušeností: „Celé to vnímám jako cestu. Byla jsem asi tři roky bez práce, šla jsem do toho s tím, že chci už víc než být jen doma. Chci začít dělat věci, které dáva­ jí smysl i do budoucna. Těšila jsem se na nové lidi a myslím, že jsem od toho projektu dosta­ la víc, než jsem čekala. Nabídli mi práci v re­ dakci Dobrého místa. Když jsem teď zaměst­ naná, pracuji z domova a některé úkoly musí být brzy hotové, tak už nemám na Job klub to­ lik času. Smyslem a cílem projektu byla na­ bídka práce a to se mi podařilo využít.“ Potvr­ zením úspěšnosti celé Aktivizace je také fakt, že si práci našlo i mnoho účastníků, na které v rámci projektu nezbyla tréninková místa.

Co komu jde a na jakou práce se hodí?

Největší díl práce na projektu odvedly lektor­ ka a koučka, které se jednou týdně setkávaly se všemi účastníky. Kromě nich byla angažová­ na ještě psychoterapeutka Pavla Krátká, kte­ rá se měla starat o duševní pohodlí těch frek­ ventantů kurzu, kterým by se případně zhoršil zdravotní stav. Co se vlastně za celý rok ode­ hrálo? Došlo k navýšení pracovních doved­ ností i osobnostních kvalit všech pravidelných účastníků. Pootevřeli se vrátka k jejich zařaze­ ní do většinové pracující společnosti. Byla ra­ dost sledovat, jak jimi jeden po druhém pro­ cházejí, i když třeba ne vždy zcela samostatně, ale přece jen se vztyčenou hlavou.

Lektorka Lenka Papáčová vytvořila pro­ středí, které bylo částečně terapeutické a čás­ tečně pracovní. Bezpečí byla jedna z jeho hlavních kvalit. Existoval prostor pro nejisto­ ty i staré zasuté vzpomínky na neúspěch. Na

BYLA JSEM ASI TŘI ROKY BEZ PRÁCE, ŠLA JSEM DO TOHO S TÍM, ŽE CHCI UŽ VÍC NEŽ BÝT JEN DOMA. CHCI ZAČÍT DĚLAT VĚCI, KTERÉ DÁVAJÍ SMYSL. všechno byl čas, nebylo výjimkou, že téma se­ tkání vzešlo z podnětů samotných účastníků projektu. Přesto tu byly velké tematické okru­ hy, které bylo potřeba projít. „Začínali jsme vždycky takovým kolečkem, kde jsme probí­ rali, co komu přinesl týden nového,“ říká Len­ ka Papáčová a pokračuje: „Za ten rok jsme prošli také těmito velkými tématy. První byla sebeprezentace, v rámci které jsme mluvi­ li také o slabých a silných stránkách každého z účastníků. Toto téma jsme pojali interaktiv­ ně, nahrávali jsme se na kameru a vzájemně si poskytovali zpětnou vazbu. Pak jsme přešli k asertivitě, ne jako k manažerské dovednosti, ale spíš jako k součásti životního stylu. Velmi často se profesní dovednosti setkávaly s uplat­ něním i v soukromém životě klientů. Jeden z klientů si například zkoušel, jak je možné ukončit slušně a rozhodně nepříjemný roz­ hovor s otcem. Dalším tématem byl boj pro­ ti stresu. Zde jsme si vyzkoušeli různé relaxač­ ní techniky. Poté jsme věnovali prostor prá­ ci s časem, komunikačním dovednostem a na závěr celého programu jsme nacvičovali pra­ covní pohovory, jeden z účastníků hrál ucha­ zeče a ostatní představovali komisi.“ Koučka Lucie Plíhalová probírala s účast­ níky jejich osobní kvality, všímala si, co komu jde a na jakou práci se hodí. Modelové situa­ ce tady postupně dostávaly praktickou náplň.

Během středečních setkání byl opět čas na ro­ zebírání vlastních životních pocitů a zároveň přípravu i trénink pracovních dovedností. Ka­ ždý dostával osobní úkoly, z jejichž plnění se koučce zodpovídal. V druhé polovině roku se začaly hodnotit pocity v průběhu týdne na kvalitativní škále. Po odevzdání prvních do­ tazníků se povinnosti frekventantů zvyšova­ ly navzdory jejich ne vždy jednoduchým život­ ním podmínkám. Náročnost klubu tady měla asi svůj vrchol. Po sesbírání osobních zkuše­ ností se ustanovilo téma deprese a její zvlá­ dání. Následovalo několik měsíců teoretické přípravy a zároveň sdílení zkušeností při boji s automatickými myšlenkami a dalšími depre­ sivními příznaky.

Téma bylo tvrdé, nikdo však klub neopustil a účastníci si i díky Luciiným lidským kvalitám z této části hodně odnesli. V době, kdy již vět­ šina z nich pracovala, koučka bděla nad jejich

pracovními úspěchy i prohrami. „Je ohromně důležité, aby člověk pracoval, ale ještě důleži­ tější je, aby vůbec mohl pracovat. Takže i když někdo napíše životopis, pokud se z té postele nevykope a nenajde odvahu, je mu hezký živo­ topis k ničemu. Takhle já na to pohlížím. Jsou tu ještě věci, které jsou dobré, kterým je potře­ ba se také věnovat. Někdy člověk řeší, jestli na to vůbec má. Mnohokrát zaznělo téma sebevě­ domí, sebehodnocení. Řešení těchto věcí pat­ ří do terapie a myslím, že podpůrně se na tom může pracovat i tady, a byla bych ráda, kdy­ by lidé odcházeli více opevněni a vyzbrojeni do práce. Ne tak, aby ty problémy neměli, to je ne­ reálné, ale aby si jich byli vědomi a méně se za ně styděli,“ sděluje svůj postoj koučka Lucie Plíhalová.

Aktivizace na dlouho poslední?

Aktivizace v Praze nebyla jediná, stejný pro­ jekt probíhal paralelně také v Českých Budě­ jovicích. Přínos obou projektů hodnotily jejich týmy v posledním dubnovém týdnu. Asocia­ ce by na zkušenosti s pořádáním tak velké­ ho vzdělávacího programu ráda v budoucnos­ ti navázala. V dnešní době se bohužel s chvá­ lyhodnými projekty musí zpravidla čekat na evropské výzvy. ČAPZ tedy na Aktivizaci v tom­ to roce nenaváže druhým ročníkem. „S prů­ během projektu i jeho výsledky jsme spokoje­ ni. Máme velmi dobrou zpětnou vazbu od jeho účastníků. Některé věci bychom však v bu­ doucnu dělali jinak,“ říká ředitel ČAPZ Jan Martínek a pokračuje: „Pokud bychom se příš­ tě soustředili jen na cílovou skupinu osob s du­ ševním onemocněním, nenabízeli bychom kurz operátora call centra. V Praze nebyly na­ šim účastníkům v call centru prodlouženy smlouvy a v Českých Budějovicích se nikdo do call centra nepřihlásil. Vyhodnotili jsme to tedy tak, že přestože je na úřadech práce stálá na­ bídka této pozice, už ji do projektů nebudeme zahrnovat. Také zvažujeme, že bychom zkráti­ li dobu vzdělávání v Job klubu z jednoho roku jen na dobu, dokud účastníci projektu nezískají práci. Naši lektoři a koučové se shodli na tom, že takové zkrácení by zabránilo poklesu účas­ ti na školení Job klubu, zároveň však považu­ jí za klíčovou supervizi tréninkových pracov­ ních míst, která nyní probíhala právě v rámci Job klubu. Je nutné, aby existoval člověk, který zná potřeby zdravotně postižených lidí a záro­ veň i potřeby zaměstnavatelů a zprostředková­ val komunikaci mezi nimi. O tuto podporu se mohlo opřít všech 12 lidí zaměstnaných z pro­ jektu a samozřejmě i ti další, kteří získali prá­ ci na volném pracovním trhu. Jsme spokojeni s tím, že se lidé z naší cílové skupiny skutečně aktivizovali a většina z nich si práci udržela i po skončení projektu.“ Michal Kašpar a Tomáš Vaněk

AKTUALITY

Evropská dotační naděje

N

a konci dubna se v Denním psy­ choterapeutickém sanatoriu On­ dřejov uskutečnil další seminář Mise pro duševní zdraví. Diskusi na téma vý­ voj reformy psychiatrické péče moderoval MUDr. Martin Jarolímek. Přibližně dvacít­ ka účastníků (převážně z pacientských a ro­ dičovských organizací) měla příležitost rea­ govat na úvodní prezentaci Ing. Olgy Laak­ sonen, která pracuje na odboru evropských fondů ministerstva zdravotnictví a má na starosti dotační programy ze Strukturálních fondů EU. Její informace o stavu příprav operač­ ních programů v období 2014–2020, ze kterých by bylo možné financovat reformu

psychiatrické péče, měla u přítomných vel­ mi příznivou odezvu. „Podařilo se nám do­ stat problematiku duševního zdraví do dvou operačních programů pro příští období, jedním je operační program zaměstnanost a druhým je integrovaný regionální operač­ ní program,“ říká Olga Laaksonen s tím, že zmíněné operační programy se liší tím, z ja­ kého evropského fondu jsou financovány a na co mohou být finanční prostředky po­ užity.

Z operačního programu zaměstnanost, který řídí Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, by podle ní mělo jít na tzv. měkké aktivity v oblasti psychiatrické péče (nové služby, destigmatizační a vzdělávací aktivity)

5

přibližně 2,5 až 3 miliardy korun. „Na ten­ to program už bylo alokováno zhruba 7,3 mi­ liardy korun, nicméně jsme součástí většího celku, o tu částku se musíme dělit ještě s in­ tervencemi, které se budou týkat čistě soci­ ální péče, třeba péče o lidi bez domova nebo o drogově závislé,“ uvádí O. Laaksonen.

Integrovaný regionální operační pro­ gram, který je financovaný z jiného evrop­ ského strukturálního fondu, řídí Minister­ stvo pro místní rozvoj ČR. „Podle posledních informací by se zdravotnické části tohoto operačního programu mělo týkat 8 miliard korun a spadají sem i investice do infrastruk­ tury psychiatrické péče, na kterou jsme po­ žadovali 4 miliardy korun,“ říká O. Laakso­ nen. Podle ní se tvrdé investice do infrastruk­ tury budou týkat výhradně komunitní péče, protože o něčem jiném Evropská komise ne­ chce mluvit. Podrobnější článek o semináři přineseme v příštím Espritu.

–ga–

Green Doors: pomoc se získáním práce

O

bčanské sdružení Green Doors po delší pauze znovu otevírá službu Začleňování na trh práce. Služba je bezplatně poskytována lidem, kteří potřebu­ jí individuální podporu při hledání, získává­ ní a udržení zaměstnání na otevřeném trhu práce. Ve spolupráci s pracovní konzultant­ kou se mohou uživatelé zaměřit na mapová­ ní vlastních osobnostních předpokladů, zlep­ šování pracovních a sociálních dovedností (práce na PC, tvorba životopisu), zlepšování

kognitivních schopností (paměť, soustředě­ ní), vyhledávání a oslovování potenciálních zaměstnavatelů. Mohou také využít podporu konzultantky při výběrovém řízení a nástupu do zaměstnání.

V případě zájmu si domluvte schůzku s příjmovou pracovnicí Mgr. Jarmilou Ku­ báňkovou. Kontakty: tel.: +420 773 913 051 (volat možno v úterý od 13.00 do 18.30, a ve čtvrtek od 11.00 do 18.00), e-mail: zacleno­ vani.prijem@greendoors.cz.

FAJN JOB se Sdružením Práh edním z nejdůležitějších faktorů při procesu zotavování osob s dušev­ ním onemocněním je mít práci. Díky dvouletému projektu financované­ mu z Evropského sociálního fondu a z roz­ počtu ČR (Práh-podpora zaměstnávání osob s duševním onemocněním v Brně, CZ.1.04/3.3.05/75.00266) mohlo Sdruže­ ní Práh podpořit integraci zdravotně postiže­ ných osob na trh práce a umožnit zaměstná­ ní některým svým klientům.

V projektu bylo zapojeno 51 klientů a pro 37 z nich se podařilo najít práci u 14 part­ nerských zaměstnavatelů nebo přímo ve Sdružení Práh. Vzniklo 22 nových pracov­ ních míst na zkrácené úvazky v délce od 6 do 20 měsíců. Klienti nalezli uplatnění jako

pracovníci služeb (restaurace a jídelny, ka­ várny, knihovna), pracovníci administrati­ vy a recepce, pracovníci zásobování ve skla­ dech, úklidu, provozu a údržby.

Mezi zaměstnavateli byly neziskové or­ ganizace, ale i běžné komerční společnos­ ti a živnostníci, kteří se nebáli vyzkoušet ne­ prošlapané cesty a lidem s duševním one­ mocněním dali šanci. Úspěchem je, že významná část partnerských zaměstnavate­ lů byla s novými zaměstnanci natolik spoko­ jena, že jim nabídla pokračování i po skonče­ ní projektu. V každém případě klienti získali nové důležité pracovní zkušenosti, které jim usnadní další pracovní kariéru. Ne všechny ambice se ale podařilo naplnit, někteří lidé Tento projekt je financován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.

Pokud máte další dotazy, je-li vám něco nejasné, případně pokud byste potřebova­ li poradit v jiné oblasti (pracovní právo, za­ městnanost, sociální zabezpečení, bydlení, aktuální nabídka sociálních služeb, nemo­ ci a problematika duševního zdraví…), ne­ váhejte kontaktovat pracovní konzultantku a pracovnici sociální poradny Anetu Hoško­ vou (tel.: +420 774 913 029, e-mail: porad­ na@greendoors.cz). Další informace najde­ te na www.greendoors.cz.

–red–

sami zrušili pracovní poměr ještě ve zkušeb­ ní době a některá pracovní místa provázela dlouhodobá pracovní neschopnost zaměst­ nance.

Sdružení Práh vytvořilo 13 nových pracov­ ních míst. V průběhu projektu začal fungovat prodejní stánek v brněnské Galerii Vaňkov­ ka s výrobky chráněných dílen z celé ČR. Díky novým pracovním pozicím se zlepšily pravi­ delné kulturní programy v Cafe Práh.

Aby vstup do zaměstnání byl co nejú­ spěšnější, doprovázela projekt řada podpůr­ ných aktivit: motivační setkání, exkurze do firem, informační brožurky a videa, bilanč­ ní diagnostika a zvýšení sociálních doved­ ností. Samozřejmostí byly pravidelné indivi­ duální schůzky klientů s pracovními konzul­ tantkami.

Jména partnerských zaměstnavate­ lů a další informace naleznete na stránkách www.prah-prace.cz –red–

6

AKTUALITY

Požadujeme Národní plán péče o osoby s duševním onemocněním Stanovisko Platformy pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR k připravované reformě psychiatrické péče

M

inisterstvo zdravotnictví ČR v září 2013 schválilo Strategii reformy psychiatrické péče. Její implemen­ tace měla být zahájena v roce 2014. Přípravné prá­ ce se však prvním čtvrtletí roku 2014 téměř zastavi­ ly. Vzhledem k tomu, že dosud není uzavřeno jednání o prostředcích z Evropských strukturálních fondů, určených na úhradu nákladů přechodové fáze, obáváme se zpomalení a v horším případě i zpo­ chybnění reformy. Byla by to špatná zpráva zvláště pro lidi s vážným duševním onemocněním a jejich rodinné příslušníky. Oddalování systematicky a cíleně prováděné transformace zvyšuje riziko zane­ dbání péče o vážně duševně nemocné.

Cílem reformy má být „zvýšit kvalitu života osob s duševním one­ mocněním.“ Péče o duševně nemocné v České republice neodpoví­ dá soudobým požadavkům a nutně vyžaduje reformu, což ve Strategii konstatuje také ministerstvo zdravotnictví: „Dostupnost psychiatrické

péče je neuspokojivá, obor psychiatrie je v ČR dlouhodobě nedostateč­ ně finančně zajištěn a jeho rozvoj je ve srovnání s většinou zemí Evrop­ ské unie zanedbán a opožděn.“ Oceňujeme, že ministerstvo zdravot­ nictví pravdivě pojmenovalo současný stav a zahájilo přípravu reformy psychiatrické péče, ale vidíme vážné nebezpečí v rozmělnění reformy.

Platforma pro transformaci péče o lidi s duševním onemocně­ ním, jako seskupení zástupců pacientských a rodičovských organi­ zací, odborných společností i poskytovatelů služeb, přijala 19. červ­ na 2012 Deklaraci platformy pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR. V této Deklaraci se uvádí, že jedi­ ným řešením dlouhodobě neutěšené situace v oblasti péče o lidi s du­ ševním onemocněním v České republice je transformace celého sys­ tému, který má vedle zdravotnické také složku sociální, a je provázán s dalšími oblastmi (právní, školství a další).

V Deklaraci proto žádáme, aby vláda: 1. formulovala Národní plán péče o osoby s duševním onemocně­ ním s cílem transformace psychiatrické péče, 2. vytvořila Národní skupinu pro transformaci sytému péče o lidi s duševním onemocněním se zapojením příslušných resortních

AKTUALITY

7

ministerstev, odborných společností, střešních organizací posky­ tovatelů a uživatelů péče, 3. uskutečnila kroky k přeměně systému péče o lidi s duševním one­ mocněním s využitím strukturálních fondů.

cíle je nutná koordinovaná spolupráce na úrovni vlády. Pokládáme za nezbytné, aby skutečně vznikla Národní skupina pro transformaci sytému péče o lidi s duševním onemocněním, která zpracuje Národ­ ní plán péče o osoby s duševním onemocněním.

Tyto požadavky zatím nebyly splněny. Platforma ve své Deklaraci po­ žadovala vytvoření organizačního rámce spolupráce pro tvorbu a im­ plementaci národní strategie transformace péče o osoby s duševním onemocněním, zajišťujícího transparentní zapojení a komunikaci mezi relevantními rezorty, uživateli péče a jejich rodinnými přísluš­ níky, poskytovateli péče, profesními a odbornými společnostmi. Pra­ covní skupina na MZ, která má připravovat implementaci Strategie, sice svou strukturou odpovídá uvedeným požadavkům, ale nemá po­ stavení (váhu) a kompetence Národní skupiny pro transformaci sy­ tému péče o lidi s duševním onemocněním.

Přijatá Strategie reformy psychiatrické péče by se mohla a měla stát základním materiálem pro vypracování Národního plánu péče o osoby s duševním onemocněním. Je však nezbytné, aby Národ­ ní plán zahrnoval i související sociální problematiku včetně trans­ formace systému lůžkové psychiatrické péče. Jen tak je možné reali­ zovat záměr Strategie „naplňovat lidská práva duševně nemocných v nejširším možném výkladu“ a její hlavní cíl: „zvýšit kvalitu života osob s duševním onemocněním.“ Strategie reformy psychiatrické péče vytvořila pro restruktura­ lizaci služeb a sítě zařízení poměrně široké mantinely. Mnoho kon­ krétních otázek (například pokud jde o nově plánovanou síť Cen­ ter duševního zdraví) zůstává nezodpovězených. Největší nebezpe­ čí, že se reforma psychiatrické péče odkloní od uvedeného záměru a cíle, vidí zástupci Platformy v nedůsledném uplatňování princi­ pů péče o osoby s duševním onemocněním. Hlavně v její orienta­ ci na nestigmatizující a přirozené prostředí (viz příloha) a v nere­ spektování mezinárodních zkušeností s transformací systému psy­ chiatrické péče.

Proces transformace institucionální péče v péči dominantně se odehrávající v běžných podmínkách života není ve Strategii popsán.

Hovoří se zde pouze o humanizaci psychiatrické péče, která je v sou­ časnosti soustředěna v psychiatrických nemocnicích (léčebnách).

V popisu strategického cíle 7 Humanizovat psychiatrickou péči se uvádí: „Rozvoj péče poskytované v rámci CDZ a dalších extramurár­ ních služeb, optimalizace sítě a modernizace lůžkového fondu s vaz­ bou na definovaný cílový stav, kdy přirozeným důsledkem rozvinuté extramurární péče bude redukce lůžkové kapacity, patří mezi klíčová opatření pro dosažení cíle humanizace péče.“ Platforma upozorňuje, že proces transformace institucionál­ ní péče (na základě zásad a principů OSN úmluvy o právech lidí se zdravotním postižením) je dlouhodobou záležitostí. „Ukazují to zku­ šenosti ze zemí, kde transformace proběhla či probíhá. Avšak čím déle se odkládá její cílené, systematické zahájení a provedení, tím déle trvá její průběh a tím delší je období neefektivního využívání fi­ nančních i lidských zdrojů,“ uvádí Deklarace.

Z ekonomických důvodů není možné dlouhodobě financovat vy­ budování a provoz systému komunitní péče (CDZ a další služby) bez paralelně probíhající transformace systému lůžkové psychiatric­ ké péče a odpovídajícího přesměrování finančních toků. Pokud by k tomu nedošlo, hrozí, že prostředky ze strukturálních fondů EU ur­ čené na pokrytí tranzitních nákladů budou vyčerpány, ale ke změně systému v předpokládaných termínech nedojde.

Proces transformace systému lůžkové psychiatrické péče není ve Strategii popsán a musí být doplněn v rámci přípravy komplexního Národního plánu péče o osoby s duševním onemocněním. Systema­ tickou transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním nelze realizovat v rámci jednoho ministerstva. Pro dosažení tohoto

Podpisy autorů deklarace Mgr. Aleš Lang za Asociaci komunitních služeb Pavel Novák za Fokus MUDr. Martin Jarolímek za Českou asociaci pro psychické zdraví Jan Jaroš za KOLUMBUS, o. s.

Mgr. Jana Poljaková za Sympathea, o. p. s., OSPDN ČR MUDr. Ondřej Pěč za Asociaci denních stacionářů a krizových center Mgr. Jitka Styblíková za VIDA, o. s.

Mgr. Lucie Broukalová za Green Doors, o. s.

Mgr. Josef Gabriel za Misi pro duševní zdraví Mgr. Barbora Wenigová za Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví Mgr. Andrea Scheansová, Ph.D. za Rain Man, o. s.

MUDr. Jana Vevera člen výboru Psychiatrické společnost ČLS JEP MUDr. Jan Pfeiffer za sebe MUDr. Martin Hollý za sebe MUDr. Petr Příhoda za sebe MUDr. Denisa Jasová, Ph.D. za sebe

inzerce

Kolektory Praha, a. s.

Navštivte pražské technické podzemí, jeden z nejdelších kolektorových systémů na světě.

.

Společnost Kolektory Praha nabízí možnost prohlídky podzemních tunelů – kolektorů, kde jsou uloženy inženýrské sítě potřebné pro život velkoměsta.

Kolektory jsou přístupné ve středu, v pátek a poslední sobotu v měsíci. Prohlídku je možné zakoupit prostřednictvím rezervačního systému společnosti TICKETSTREAM. Více informací najdete na www.kolektory.cz.

8

ROZHOVOR

Pomáhat pomáhá Rozhovor o peer programech s Pavlem Říčanem Stal jste se ředitelem Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví (CRPDZ). Máte představu o tom, co je teď důležité pro tuto organizaci a jaké má priority?

Centrum vidím jako perspektivní organizaci, která má za sebou spous­ tu zkušeností a úspěšných projektů – máme vzdělávací institut, anga­ žujeme se ve vyjednávání o podobě péče o duševně nemocné, realizuje­ me destigmatizační projekty, zabýváme se přenášením úspěšných za­ hraničních praxí do českého prostředí. Právě v té souvislosti usilujeme o strukturované rozšíření tzv. peer programů (princip zapojení lidí se zkušeností s psychickým onemocněním do péče o duševně nemocné).

Myslím, že se nám to daří a baví nás to. Naším záměrem je vybudovat zázemí pro aktivní ex/uživatele psychiatrických služeb, propojit je na­ vzájem, ale i s poskytovateli služeb, angažovat je v profesionálních tý­ mech, ve výuce na vysokých školách, ve výzkumu...

Co vás přivedlo k oblasti péče o duševní zdraví?

Pracoval jsem předtím s lidmi z ulice, kteří byli nejednou z různých dětských domovů a často měli i psychické problémy. S lidmi s du­ ševním onemocněním jsem se poprvé potkal v roce 1999 ve Fokusu v Pelhřimově v garáži, kde jsem vedl dílnu, která měla opravovat jízd­ ní kola. Svět duševního zdraví a nemoci mě oslovil, vtáhl, zůstal jsem u toho. Teď se nejvíc pohybuji okolo tématu recovery, což je pojem, se kterým jsem se blíže seznámil v souvislosti se svojí doktorskou prací, kterou mám rozepsanou. V pojmu recovery (zotavení, úzdrava) jsem objevil něco, co mi hodně sedí – to téma se mi spojilo s tím, co jsem vždycky vnímal jako klíčové ve své praxi sociálního pracovníka – s hlu­ bokým respektem a nadějí. Místo modelu „služba – klient“ preferu­ ji model „člověk se zkušeností – pomáhající pracovník“. Česká společ­ nost nezažila antipsychiatrické hnutí šedesátých let dvacátého století.

Některé radikálnější pacientské skupiny ve Spojených státech hovo­ ří o sobě jako o „přeživších psychiatrické péče“. Patricie Deegan, jed­ na z nejvýraznějších postav hnutí recovery je velmi rozumná energic­ ká dáma, i když i ona o sobě hovoří jako o „přeživší“. Náš projekt peer lektorů, ta společná práce, setkávání na kolegiální úrovni, to je vlastně taková recovery-orientovaná praxe.

Pojďme tedy k tématu peer...

V našem českém prostoru to jsou zatím novinky. Posláním CRPDZ je mimo jiné přinášet sem přístupy a metody, které se jinde osvědčily.

PEER LEKTOR JE ČLOVĚK, KTERÝ MÁ VLASTNÍ ZKUŠENOST A NAVÍC ZNÁ I TEORII, KTEROU MŮŽE PŘINÉST DO VÝUKY. PEER LEKTOŘI BUDOU MÍT ROLI UČITELŮ, MUSÍ UMĚT VYPRÁVĚT SVŮJ PŘÍBĚH JAKO JEHO HRDINOVÉ, NIKOLIV OBĚTI SYSTÉMU.

Nakolik se nám to v tomto případě podaří, ukáže čas. Spoustu věcí ještě nevíme. Myslím si však, že peer konzultanti pracující přímo v pomáhajících týmech mají obrovský potenciál.

V tuto chvíli realizujeme dva projekty, mezi kterými má urči­ tě smysl rozlišovat. Ten první nazýváme projekt peer konzultan­ tů. V USA měli už v 90. letech ve standardu asertivní komunitní léč­ by (terénní týmy, které zajišťují intenzivní péči) povinnost zaměstnat peer konzultanta. My jsme se tenkrát snažili přeložit, co ten pojem znamená. Princip zapojení lidí se zkušeností do péče o duševně ne­ mocné tehdy nikdo neznal.

Dnes je to v zahraničí běžná záležitost, jaké jsou klady zapojení peer konzultantů?

Podle současných výzkumů funguje zapojení peer konzultantů dob­ ře, není tam riziko, že by služby týmů s peer konzultanty byly méně kvalitní. Navíc tady je předpoklad dvou hlavních přínosů. Peer v týmu je nositelem naděje a životní perspektivy pro lidi, kteří jsou v danou chvíli v roli pacientů nebo klientů. Dalším přínosem pro tým je, že jim kolega může zprostředkovat perspektivu příjemce pomo­ ci. Někdy je lepší tolik nespěchat nebo nevidět jenom ten cíl. Profe­ sionálové se často upnou k cíli a přestanou vidět člověka tam, kde je, bývají netrpěliví. To je důvod, proč tento koncept přijali Holanďané.

V tuhle chvíli v Centru čerpáme hlavně z holandské zkušenosti, kde je peer legálně uznaným specialistou a povinnou součástí terénních FACT týmů.

Jak je u nás legálně zakotvena práce peer konzultantů?

Když chce někdo pracovat v sociálních službách, musí mít kvalifi­ kační předpoklady, které nejsou až tak vysoké – postačuje speciali­ zovaný 150 hodinový kurz, který je třeba absolvovat do roka a půl od nástupu. V rámci našeho projektu jsme peer konzultantům nabídli financování tohoto vzdělávání. Pokud se tedy nějaká organizace, dej­ me tomu Fokus, rozhodne zaměstnat peer konzultanta, není tu zá­ važná překážka v legislativě.

Vaše zkušenost s peer konzultanty...?

S peer konzultanty mám zkušenost ze dvou stran, jednak jsem se po­ dílel jako lektor na školení první peer konzultantské skupiny u nás v Centru, a pak také z Fokusu Vysočina, kde to perfektně klaplo a ten člověk byl plnohodnotnou součástí týmu.

Duševně nemocný tedy zvládne kvalifikovanou práci...

Je potíž, že naprostá většina prací, které se nabízejí člověku s dušev­ ním onemocněním, je na takzvaných chráněných pracovních mís­ tech a zpravidla se jedná o manuální práce. Takže jsem hrozně rád za každý džob, který je třeba novinářský nebo ve výzkumu, v pomoci druhým, kde je možné svoji zkušenost využít a zároveň jde o placené zaměstnání. To je jeden z velkých přínosů obou peer projektů, že vy­ tvářejí nemanuální pracovní místa.

Jak funguje váš projekt peer lektorů?

Ten je vlastně založený na nápadu, že lidé s vlastní zkušeností s du­ ševním onemocněním by mohli být důležití při vzdělávání budoucích

ROZHOVOR

9

PAVEL ŘÍČAN Sociální pracovník, vysokoškolský pedagog a ředitel Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví (CRPDZ). Pavel Říčan (41) se k práci s duševně nemocnými dostal poprvé ve Fokusu Vysočina, kde stále působí jako vedoucí rehabilitace. Oblast duševního zdraví ho dlouhodobě zajímá, zasazuje se o to, aby duševně nemocní mohli pracovat v kvalifikovaných profesích. Zabývá se zejména konceptem recovery (zotavení, úzdrava), který jako lektor pomáhá uvádět do českého prostředí. CRPDZ se navíc pod jeho vedením soustředí na tak zvané peer programy. Lidé se zkušeností s duševním onemocněním se tu školí k tomu, aby pomáhali jiným, ať už přímo jako členové podpůrných týmů, anebo nepřímo jako učitelé budoucích odborníků.

pracovníků v pomáhající profesi, ať už jsou to psychologové nebo so­ ciální pracovníci. Je důležité, že jejich zapojení nepočítá jenom se sdě­ lováním vlastního příběhu, ten úmysl je širší. Peer lektoři budou mít roli učitelů, musí umět vyprávět svůj příběh jako jeho hrdinové, niko­ liv oběti systému. Je také důležité nevyřizovat si při výuce účty s minu­ lostí. Peer lektor je člověk, který má vlastní zkušenost a navíc zná i te­ orii, kterou může přinést do výuky, je schopný pracovat se skupinou – vést cvičení apod. Ze své zkušenosti by měl peer lektor umět vytáhnout věci, které se týkají probíraného tématu a jsou přínosné pro studenty.

Může to být náročné, není to lehká role, ale věřím, že má smysl.

Zpátky k projektu peer konzultantů. Co může takový pracovník změnit?

Peer pracovník přináší naději a optimismus už tím, že pracuje, na­ víc v pomáhající profesi. Za úspěch peer konzultanta bych považoval třeba to, že tým bude citlivější k nedobrovolným hospitalizacím. Za­ hraniční studie také říkají, že se zvyšuje zapojení pacientů do péče, což lze číst tak, že služby, ve kterých pracují peeři, jsou lépe akcepto­ vané lidmi, pro něž jsou určeny.

Slyšeli jsme, že v některých zemích se v terénních týmech prosazuje týmové rozhodování. Nebude psychiatrům zatěžko vzdát se svých kompetencí ve prospěch týmu? A o čem může rozhodovat peer konzultant?

Myslím si, že využívat psychiatra na řízení týmu je plýtvání jeho od­ borností. Psychiatr je odborník na krizové stavy, nepochybně na far­ makoterapii a nevím, proč by nutně musel být zároveň někým, kdo koordinuje práci ostatních. Ani mi nepřipadá tak idealistická před­ stava, že tým podobně jako v Holandsku řídí sociální pracovník nebo zdravotní sestra nebo prostě někdo, kdo má manažerské schopnos­ ti. Peer pracovníka pak vidím jako člena týmu se všemi právy podílet se na rozhodování. Nevím, proč by měl stát stranou a mít méně nebo více moci nebo proč by měl mít v tomto smyslu nějaké jiné postavení.

Co přinese zapojení peer pracovníků nového?

Chvíli potrvá, než si na to zvyknou lékaři, zdravotní sestry, sociál­ ní pracovníci, že peer pracovník může být členem týmu, než si na to zvyknou pacienti a klienti služeb... Záleží hodně na samotných peer pracovnících, nakolik se jim podaří tuto myšlenku u nás prosadit.

My jako CRPDZ se jim pokusíme poskytnout veškeré zázemí, bu­ deme například prezentovat oba projekty na konferencích. Rádi by­ chom také po vzoru Angličanů a Holanďanů vytvořili „recovery col­ lege“, výzkumnou a hlavně vzdělávací instituci. Ta by angažovala lidi

se zkušeností s nemocí na různých pozicích a zajišťovala supervizní a konzultační podporu peerům i organizacím.

Jak zapadá vaše činnost do kontextu reformy psychiatrie?

Centrum dlouhodobě prosazuje to, aby se vyplnila mezera v péči a aby se snížila fragmentarizace. Služby jsou u nás málo propoje­ né, potřebujeme systém terénních služeb, které sníží potřebu hospi­ talizací. V rámci toho všeho, co si můžeme představit pod pojmem reforma, považujeme za prioritu vznik Center duševního zdraví, ve kterých budou hlavním prvkem terénní multidisciplinární týmy. Ty budou schopny poskytovat zdravotní i sociální péči včetně krizových intervencí.

Jde tedy o nějaké zlidštění péče?

To se mi moc nelíbí, to by byla spíš humanizace péče a to se dá taky chápat jako takový ten blahosklonný, laskavý přístup. O to při zapojo­ vání peerů nejde. Já bych hlavní přínos hledal spíš ve změně uvažování o duševní nemoci ne jako o nějakém neléčitelném zakletí, ale spíš jako o stavu, který je možné překlenout a ze kterého je možné si vzít i cenné zkušenosti. Je dobré, když změnu budou přinášet peer konzultanti. Je to výzva. Budou narušovat ustálené představy o tom, kdo je to napří­ klad schizofrenik, a už představu, že člověk je definovaný nějakou dia­ gnózou, by myslím měli peer konzultanti a peer lektoři úplně rozme­ tat, protože to není pravda. Duševní nemoc je nepochybně velmi ob­ tížná, drsná životní zkušenost, zároveň to není definitiva, nemá to být rozsudek. Jde snad o zkušenost, kterou je možné začlenit do životní­ ho příběhu. Tohle je pro mě recovery, vzít nemoc i s omezeními, která může přinášet, jako výzvu a nenechat se jí převálcovat.

Myslíte, že takové poslání dokážou uskutečnit lidé s nemocnou duší?

Pomáhat pomáhá, to znamená, a tomu věřím, že ve chvíli, kdy mám možnost pomáhat a vidím, že to funguje, tak to zpětně pomáhá i mně. Já to znám ze sociální práce, ale je to obecný jev, platný i pro peer pracovníky. Ve chvíli, kdy mají roli učitele, nemají roli pacienta, a to je obrovský posun a rozdíl. Připadá mi jako dobrá cesta k úzdra­ vě, když má člověk třeba roli učitele nebo pracovníka výzkumné­ ho týmu. Dnes víme, že být pacient a mít jenom tuto roli nevede k úzdravě. Může to vést jistě k utlumení symptomů, ale to je všechno.

K uzdravení je dobré mít víc rolí a mít role, které jsou normálně re­ spektované. A takových příležitostí bylo u nás dosud pro duševně ne­ mocné velmi málo.

Michal Kašpar, Tomáš Vaněk

TÉMA: PEER

Kit NG, flickr.com

10

Peer pracovník může často pomoci víc než psychiatr nebo psycholog, jednoduše proto, že je kamarád a pluje na stejné lodi.

První peer pracovníci u nás Co je v zahraničí prověřeno roky dobré praxe, stává se v Česku teprve průkopnickým aktem v kontextu reformy psychiatrické péče. Mají-li vzniknout Centra duševního zdraví s terénními multidisciplinárními týmy, přímo se nabízí, aby jejich součástí byli i peer pracovníci. Neboli lidé se specifickou zkušeností duševního onemocnění, kteří by pomáhali podobně nemocným. S prvními dvěma projekty na zapojení peer pracovníků do služeb a do vzdělávání přišla organizace Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví (CRPDZ).

P

rvní odstartoval projekt Zapojení peer konzultantů do péče o duševně nemocné, jehož úvodní setkání se odehrálo v úno­ ru 2013. Poté proběhly v létě téhož roku dvě stáže v Nizoze­ mí a v říjnu bylo školení peer konzultantů úspěšně zakon­ čeno. Deset z nich získalo v rámci projektu dotovaná místa v nezis­ kových organizacích zabývajících se péčí o duševně nemocné.Tento celorepublikový projekt si zaslouží pozornost i proto, že by do budouc­ na mohl pozměnit standardy péče o duševně nemocné. Peer konzul­ tanti jsou zaměstnanci organizací, které poskytují sociální služby, tu­ díž musejí splňovat kritéria stejně jako ostatní. Jsou považováni za rovnoprávné, rovnocenné. Musí si ovšem vydobýt své místo na slun­ ci a je už na konkrétních organizacích, budou-li s nimi chtít prodlou­ žit smlouvu i po vyčerpání dotace z projektu. Zatím jsou však zkuše­ nosti veskrze dobré. Ze zákona je dáno, že si peer konzultanti musí do­ plnit vzdělání a stát se pracovníky v sociálních službách, kurzovné jim hradí CRPDZ. Převážně pracují na poloviční úvazek, navštěvují klien­ ty a zúčast­ňují se jako plnohodnotní členové porad týmu.

První vlaštovka v sokolovském týmu

Peer konzultantka Dagmar Zomerská je zaměstnankyní Fokusu a pra­ cuje v týmu v Sokolově. Kdysi si prošla těžkým obdobím prvních atak schizofrenie. V roce 2003 ji nechal bývalý manžel hospitalizovat i s asi­ stencí policie. Měla problémy s pamětí a rozpoznáváním blízkých osob. „Ze začátku jsem si musela tak trochu pomoci sama, psala jsem si zápis­ ky, vrátila jsem se k psaní básní – měla jsem tehdy velké problémy psát a číst, písmo bylo velmi rozhárané a myšlenky těžko uchopitelné,“ vzpo­ míná Dagmar. Pro její klienty z řad duševně nemocných je velmi důle­ žité, když vidí, jak se z těchto obtížných situací Dagmar dostala. Nyní

studuje druhým rokem sociální práci na vyšší odborné škole, a tak se z role peer konzultantky připravuje i na roli sociální pracovnice. „Mé první zážitky z práce s klienty s duševní nemocí jsou velmi klad­ né. Celkově byla má cesta k této pomáhající profesi trochu složitěj­ ší, absolvovala jsem kvalifikační kurz pracovníka v sociálních služ­ bách, měla jsem příležitost poznat práci holandských kolegů. Dále jsem absolvovala několik kurzů v různých oblastech práce s dušev­ ně nemocnými, také stáže – zde jsem získala příklady z dobré praxe,“ popisuje Dagmar Zomerská své předpoklady pro práci peer kon­ zultantky. Svěřuje se s tím, že někdy je poměrně náročné jít příkla­ dem druhým. Je to velká zodpovědnost. „Počáteční entuziasmus to­ tiž není stabilní, musím pečovat o své duševní i fyzické zdraví, abych tuto náročnou roli zvládala,“ vypráví Dagmar.

První zkušenosti

Když porovnává kompetence peer konzultanta a sociálního pracov­ níka, spatřuje Dagmar Zomerská hlavní přínos právě ve spoluprá­ ci obou jmenovaných profesí. Peer konzultant si prochází zotavo­ vacím procesem, může tak i ostatním členům týmu přiblížit situ­ aci duševně nemocného klienta. „Provázanost profesí se ukazuje jako velmi efektivní a podstatně zkracuje dobu nezbytně nutnou k tomu, aby se klient našel sám v sobě a naučil se brát svůj han­ dicap. Zoceluje se v boji se zákeřnou nemocí, učí se zvládat péči o svou osobu, učí se respektovat své omezení a svůj status ve spo­ lečnosti bere více samozřejmě, sžívá se s omezeními a učí se je zmenšovat,“ popisuje ideální situaci Dagmar. Ve své domovské or­ ganizaci má možnost supervizí, které ji vzdalují od syndromu vyho­ ření. Dagmar jen lituje, že u nás není peer pracovníků více a nejsou

TÉMA: PEER zastupitelní, jak je to běžné třeba v Nizozemí. Bylo by pak možné ještě účinněji spolupracovat.

Empatie jako nástroj

Úlohou peer konzultantů nebo peer pracovníků v multidisciplinár­ ních rehabilitačních týmech je přinášet klientům, kteří jsou v du­ ševní krizi, relevantní informace o nemoci, o možnostech zotavení, o službách a o světě, který se jim nemusí uzavřít, podpořené vlastní životní zkušeností. Mohou zprostředkovávat ostatním členům týmu na základě empatického vcítění do situace daného klienta jeho poci­ ty, obavy a potřeby. Není to žádná mytologie, ale zkušenost, ke které se připočítává kvalifikace. Duševní nemoc potkává i manažery, aka­ demiky, lékaře.

V Brně jsou s peer konzultantem spokojení

„Pozice peer konzultanta pro mě znamená možnost pomáhat lidem se stejným duševním onemocněním. Před lety mě postihla schizofre­ nie, která má stále negativní vliv na mé zdraví a kvalitu života obecně.

Ze svého vlastního příkladu vím, že je důležité nevzdávat se a s nemocí bojovat za každou cenu. Bohužel spousta pacientů svůj boj během ži­ vota někdy vzdá a tady je práce pro peer konzultanta, aby na svém pří­ kladu ukázal, že jsou ještě další možnosti zotavení se,“ říká Václav Ro­ lenec, peer konzultant v brněnském Prahu. Vystudovaný inženýr, který měl zkušenosti ze svépomocné skupiny, tak převzal odpovědnost v po­ máhající profesi. Jeho nadřízení jsou s jeho prací spokojení a těší je i poselství, které angažování peer konzultanta sděluje ostatním dušev­ ně nemocným. „Tím, že pozici peer konzultanta v organizaci máme, tak také ostatním říkáme, že jsou pro nás lidé s duševním onemocně­ ním důležití jako partneři a že chceme znát jejich pohled na to, co se jim přihodilo,“ říká odborný vedoucí služeb ve sdružení Práh Jiří Šupa a pokračuje: „Možnost získat místo peer konzultanta v rámci projektu CRPDZ byla úžasná kvůli tomu, že nám umožnila konečně najít něko­ ho, o kom si myslíme, že bude užitečný a zdatný v šíření myšlenky dů­ ležitosti vzájemné podpory lidí s duševním onemocněním mezi sebou a kdo také tyto myšlenky promění v činy.“

Na vysokých školách budou působit peer lektoři

Druhý projekt CRPDZ s jen těžko zapamatovatelným názvem Za­ pojení uživatelů péče do vzdělávání v oblasti péče o duševní zdraví, zkracovaný pro pracovní účely na projekt peer lektorů, má za cíl při­ pravit deset lidí se zkušeností s duševním onemocněním k tomu, aby přednášeli na vysokých školách. Projekt se rozběhl setkáním se za­ hraničními hosty z Nizozemí a Velké Británie. V nynější fázi se účast­ níci projektu školí v lektorských dovednostech a zároveň připravu­ jí čtyři vzdělávací moduly. To jsou ucelená vystoupení, která obsahují přednášky, cvičení, audiovizuální prvky a vyprávění na základě vlast­ ních zkušeností na zadané téma. Témata jsou celkem čtyři: recovery, destigmatizace, self management, práce s peer pracovníky. Na kaž­ dý z těchto modulů připadá šest vyučovacích hodin. Jsou určeny pro školy, kde se studenti připravují na pomáhající profese: budoucí so­ ciální pracovníci, psychologové a lékaři.

Duševně nemocní si zaslouží partnerský přístup

Manažerka projektu peer lektoři Petra Kubinová říká: „Jednou z my­ šlenek a ambicí projektu je ovlivnit postoje budoucích pomáhají­ cích pracovníků. Například bychom byli rádi, aby si osvojili part­ nerský přístup k lidem s duševním onemocněním. Chtěli bychom podpořit schopnost studentů předávat naději na zotavení. Také by­ chom je rádi připravili na možnost, že budou ve své budoucí práci mít v týmu kolegu z řad lidí se zkušeností s duševním onemocněním.

Jedním z předsudků je názor, že se nedá nemoc vyléčit. S ním se mla­ dí lidé budou setkávat i během praxe na psychiatrických odděleních.

11

Vyplývá z faktu, že pracovníci se nejčastěji setkávají s nemocnými, kteří se vrací opakovaně do léčeben a jejichž stav se zhoršuje. Exis­ tuje však mnoho těch, kteří se vyléčí a na své cestě osobní recovery (úzdravy) se k nim už nevrátí. Další ambicí projektu je to, aby do vel­ kých zdravotnických zařízení přicházeli noví pracovníci, kteří mají zkušenost a osobní zážitek s tím, co lidé, kteří buď takovéto zaříze­ ní vyhledají, nebo je jim vyhledáno, opravdu potřebují. Aby se dnešní studenti potom v těchto nemocnicích ptali: ‚Máte tady někoho, kdo vám pomáhá přiblížit se k těm, pro koho tady jste?‘“ S předsudky profesionálů i běžných lidí souvisí i téma stigmatiza­ ce, tj. nálepkování duševně nemocných jako neschopných, případně potenciálně nebezpečných lidí, kteří se vyčleňují z „normální“ spo­ lečnosti. Velmi zajímavé je také téma self managmentu: „K němu mají naši budoucí kolegové lektoři odlišný přístup, než je běžné tře­ ba v manažerské sféře. Chtěli bychom, aby budoucí pomáhající pra­ covníci naslouchali těmto hlasům, které upozorňují na to, že někdy může být obtížné i vstát z postele,“ pokračuje Petra Kubinová a do­ dává: „S peer lektory jsme se shodli na tom, že i oni musí zaujmout partnerskou pozici, aby ji pak mohli očekávat od studentů. Přednáš­ ky by měly obsahovat kvality, které chceme předávat.“

Hlasy peer lektorů

Peer lektoři mají teď před sebou první testovací přednášky a naostro vypukne jejich činnost po letních prázdninách. Zároveň bude v květ­ nu a červnu jejich odborná příprava završena spoluprací s odborní­ kem na prezentační dovednosti. Tvorba modulů bude pokračovat až do konce prázdnin. „Stále je ještě co doplňovat, dodělávat a připra­ vovat,“ uvádí Jana Nováčková, peer lektorka s odbornou zkušenos­ tí s koučováním ve sféře byznysu. „Na práci mě těší, že je kreativní, sepisujeme materiály k výuce sami i společně. Vymysleli jsme řadu zajímavých cvičení a jsme zvědaví, jak na ně studenti budou reago­ vat. Prezentace a přednášky, které připravil Pavel Říčan nebo Pet­ ra Kubinová, tvoří jen nutný informační základ, který navíc sami do­ plňujeme o cenné zkušenosti, které vycházejí z naší expertízy. Jsme experti na vlastní zkušenost, a to nejen s duševním onemocněním, ale i s prací na různých kvalifikovaných pozicích,“ říká Jana Nováč­ ková. Jiná s účastnic kurzu, ředitelka České společnosti pro duševní zdraví (ČSDZ), Lenka Flášarová o kurzu říká: „Mně velmi pomohlo, když jsem začala o svém onemocnění v práci mluvit, bylo to význam­ né pro mnoho mých klientů. Inspirovaly mě k tomu kurzy s peer lek­ tory. Velmi mě baví, sešli se tu skutečně zajímaví lidé a já se nedívám na hodinky.“

Nový smysl života

Diagnózy peer lektorů se různí, od depresí přes schizofrenii, bipolár­ ní poruchu až k závislostem a kombinovaným poruchám. Není sfé­ ra okolo duševního zdraví, která by byla tabu. Všechny informace zpracovávají lektoři společně a zároveň se i věnují samostudiu. Úko­ ly si dělí mezi sebou, vše se podřizuje jen cíli – vytvořit účinné a pou­ tavé vzdělávací moduly. Práce na nich prospívá i jim, nacházejí nové pohledy na svou nemoc a uzdravování, na svůj význam ve společ­ nosti a smysl v životě. „Jedním z vedlejších cílů projektu bylo nabíd­ nout lidem s duševním onemocněním kvalifikovanou práci,“ říká ga­ rant projektu Pavel Říčan a dodává: „Co se týče studentů vysokých škol, chceme ohýbat stromek, dokud je mladý. Koncept zotavení (re­ covery) ve světě natolik známý, že si ho organizace píší na svůj vývěs­ ní štít, nebyl u nás zanesen do žádných strategických plánů. Děláme tady takovou malou revoluci zespoda. Lidé s duševním onemocně­ ním si upevňují během projektu sebevědomí a sebedůvěru, vzájemně sdílejí zkušenosti, myšlenky a postoje, a jsou pak lépe vybaveni pro to, aby se aktivně brali za svůj život.“ Michal Kašpar, Tomáš Vaněk

12

TÉMA: PEER

Od dětských slzí k pomoci jiným Rozhovor s Laurou Schlepper, expertkou na vlastní zkušenost

V

pátek 21. března proběhla v Pra­ ze v Divadle Na zábradlí mini­ konference, kterou pořádal škol­ ský projekt Blázníš? No a! Foku­ su Praha. Kromě mnoha hostů z různých pomáhajících organizací, škol a úřadů se konference zúčastnily i všechny týmy škol­ ského projektu z Čech, partneři ze Sloven­ ska a také tvůrci projektu z Německa. S Ma­ nuelou Richter-Werling (Rozhovor s ní a reportáž ze školského dne vyšly v Espritu 5-6/2012) a Norbertem Göllerem přijela i Laura Schlepper, dvaadvacetiletá „expert­ ka na vlastní zkušenost“. Podobně jako češ­ tí „experti“ dochází Laura do škol, kde se bě­ hem jednoho dne v komponovaném progra­ mu představí žákům a přiblíží jim, jak může vypadat život s duševním onemocněním.

Jak ses k téhle aktivitě dostala?

V Irsinnig Menschlich, mateřské organizaci školského projektu, jsem začínala jako pra­ covník PR. Tato práce byla jen předzname­ náním mého dnešního angažmá ve výzku­ mu pořádaném fakultní nemocnicí v Hamb­ urku. Pracuji tam jako pomocná vědecká síla a zkoumám duševní zdraví mladé genera­ ce v Německu. Manuela Richter-Werling mě přemluvila k přímému účinkování na škol­ ských dnech projektu Blázníš? No a!

Maturovala jsi již v 16 letech, byla jsi výjimečně nadané dítě?

Na základní a střední škole ani tolik ne, ale to bylo spíš tím, že jsem až tak moc ráda necho­ dila do školy, měla jsem problémy se šikanou ve třídě. Bydleli jsme na venkově, nebylo tam moc možností, takže jsem se nudila. Samot­ né studium na vysoké škole pak pro mě bylo mnohem jednodušší, hlavně proto, že jakmi­ le jsem se dostala na univerzitu, měla jsem možnost najít si lidi, kteří se mi podobali. Co se týká toho nadání, řekla bych, že nejspíš to bylo tím, že na univerzitě jsem spíš mohla dě­ lat věci, které mě zajímaly a už mě nijak ne­ brzdili ostatní žáci nebo učitelé. Šikanu jsem už nezažívala, přesto to ale nebylo lehké.

Psychické problémy začaly daleko předtím?

Ano, začalo to tak v 10 nebo 11 letech, kdy jsem se cítila hodně špatně. Prvním názna­ kem toho, že nejsem psychicky v pořádku,

znevýhodněním. Na konferenci v Praze jsem prezentovala například skutečnost, že se v Ně­ mecku za poslední roky významně zvýšil podíl duševních nemocí na odchodech do invalid­ ního důchodu z 15,4 procent v roce 1993 na 41 procent v roce 2011.

DEPRESE JE V PODSTATĚ DOCELA NUDNÁ VĚC. ČLOVĚK JE PASIVNÍ, SEDÍ NĚKDE Laura V KOUTĚ A BREČÍ. Schlepper bylo, že jsem ve 13 letech začala se sebepo­ škozováním. Ve škole jsem hodně trpěla, musela jsem ji kvůli špatným vztahům změ­ nit a k tomu se samozřejmě přidaly depre­ se. Šlo to se mnou neustále z kopce. V 16 le­ tech jsem začala trpět anorexií a odstěhovala jsem se z domova od rodičů, se kterými jsem to také měla těžké. V 17 letech jsem začala studovat a poprvé si našla terapeutku, proto­ že jsem si prostě uvědomila, že to takhle ne­ jde dál. A pak už to bylo docela typické. Bra­ la jsem antidepresiva, byla jsem dvakrát hos­ pitalizovaná a účastnila jsem se terapie. Tu jsem absolvovala v průběhu vysoké školy.

Co jsi vlastně studovala?

Vystudovala jsem psychologii a sociologii. Po vysoké škole jsem byla nejprve na stáži v Ma­ nuelině týmu, a pak jsem začala pracovat ve výzkumu. Je mi blízké téma duševního zdraví, a tak jsem se rozhodla podílet se na výzkumu duševních nemocí v dětství. Některá zjištění, ke kterým jsme došli, jsou docela překvapivá.

Zjistilo se, že skoro 20 procent dětí a mladist­ vých trpí příznaky psychického onemocnění a že 80 procent lidí, kteří trpí psychickým one­ mocněním, onemocní v době školní docházky.

A pak se ještě zkoumala souvislost mezi psy­ chickým onemocněním a socioekonomickým

Jaká je spolupráce s Manuelou? Na mě působí velmi charismaticky...

Myslím, že Manuela je velice autentická, když vypráví o celém školském projektu a často také o věcech, které se během školských dní skuteč­ ně staly. To samozřejmě působí důvěryhodně.

Umí velice dobře vyprávět, ví, co chce, a doká­ že to realizovat. Vždycky najde způsob, jak zís­ kat peníze a přesvědčit lidi. Skutečně to dělá z celého srdce. Manuela byla má první nad­ řízená a já u ní měla velkou svobodu a mohla jsem se věnovat tomu, co mě zajímá.

Bláznila jsi někdy doopravdy?

Někdy mi přijde škoda, že nejsem takový po­ řádný blázen, že jsem tomu nikdy opravdu ne­ propadla. Měla jsem jen deprese, a když jsem byla hospitalizovaná, říkala jsem si, že depre­ se je v podstatě docela nudná věc. Člověk je pa­ sivní, sedí někde v koutě a brečí. Kromě toho tenkrát jsem byla v psychosomatické léčebně.

Nikde se člověk tolik nenasměje jako v tako­ vé léčebně. Terapie sice byla náročná, ale po­ bývat s ostatními pacienty a smát se sám sobě a dělat si ze sebe legraci, opravdu blbnout bylo očistné, protože jsme si říkali, já jsem teď stej­ ně v léčebně, tak se klidně můžu chovat jako malé dítě a vyvádět nesmysly. Beztak to nikoho nezajímá, beztak jsme blázni.

A jaké pro tebe bylo pražské setkání?

Velice mě udivilo to velké množství práce, kte­ ré tu členové projektu odvedli, i to, jak se tady v Čechách šíří. Zjistili jsme, že je tady spous­ ta nadšených lidí, kteří do toho dávají straš­ ně moc energie. Měli jsme dojem, že se vaše práce dostala zrovna do takového zásadní­ ho bodu. Že je teď potřeba přeskupit síly, že je potřeba najít další lidi, kteří by převzali odpo­ vědnost. Jinak myslím, že jste v poměrně po­ dobné situaci jako my v Německu. To se týká především shánění financí na další rozvoj pro­ jektu. Každé takové setkání mi dodá chuť po­ kračovat, v Praze jsem byla poprvé a jako čte­ nářka Kafky se sem ráda vrátím.

Michal Kašpar

TÉMA: PEER

Když nebudeme snít, jak potom přeměníme sny v realitu?

Parafrází výše uvedených slov Martina Luthera Kinga s námi navázala kontakt peer specialistka Annette Furnemont, která se svojí profesí zabývá již osm let. Potkali jsme ji letos v březnu během stáže v holandské organizaci GGZ Noord Holland Noord v městečku Alkmaar.

N

aše pestrá osmičlenná skupina se v průběhu stáže stala součás­ tí různorodých místních týmů a mohla tak sdílet zkušenost ko­ legů z Holandska, kteří pracují s lidmi s váž­ ným duševním onemocněním. Organizace GGZ se zaměřuje na poskytování zdravotní a sociální péče duševně nemocným. Pokrý­ vá oblast části severního Holandska. Cíli fun­ gování organizace jsou péče o duševně ne­ mocné v jejich domácím prostředí, předchá­ zení hospitalizacím, začleňování klientů do společnosti a podpora při hledání zaměstná­ ní. Stáž poskytla vhled do možností spolu­ práce mezi sociální a zdravotní oblastí, což je aktuál­ním tématem pro současný vývoj v České republice s ohledem na plánovanou reformu psychiatrické péče.

S Annette za Edgarem

Po úvodním dni, kdy se nám s velkou péčí vě­ noval Michiel Bähler v rámci teoretických výkladů, jsem nejvíce času strávila ve FACT­ -Wijkteam. Byly jsme tam dvě Češky, kolegy­ ně Martina z Chebu a já. Měly jsme to štěs­ tí, že jsme byly přiděleny právě k ­Annette Furnemont a mohly jsme s touto zkušenou peer konzultantkou navštěvovat její klien­ ty v terénu. Emočně intenzivní bylo setká­ ní s Edgarem, který trpí schizo­afektivní po­ ruchou. Bez vyzvání nám začal vyprávět celý svůj příběh, který byl moc poutavý, překva­ pila nás jeho otevřenost. Annette nabídla Edgarovi po mnoha letech, co ho zná, prá­ ci peer specialisty. Edgar je velice motivován mít dobrou práci, potažmo vzdělání. Přesto se podle svých slov necítí na práci peer pra­ covníka dostatečně připraven, bylo pro něj překvapením, že jej Annette vnímá jako sil­ nou osobnost. Edgarovi se podávají léky de­ potně. On sám o tomto způsobu léčby do­ jatě sdělil, že mu obrátilo život naruby, že je šťastný, že žije a cítí se jako člověk.

Ubytovací komplex, marihuana, hip hop, schizofrenie…

Jeden den jsme s peer specialistkou Annet­ te navštívily na naše české poměry luxusní ubytovací komplex chráněného bydlení. Za­ jímavé je, že se jedná o budovu, ve které žijí i běžně začlenění zdraví lidé. Case manager­ ka Berber se nám svěřila, že spory mezi uby­ tovanými lidmi s duševním onemocněním a běžnými obyvateli domu bývají na denním pořádku, ale že se situace zlepšila. Navští­ vili jsme společně dva klienty se schizofre­ nií, Marleye a Moniku. Marley je dvoumetro­ vý černoch, je mu 18 let. Když jsme k němu vcházeli, jeho bytem se nesla vůně marihua­ ny, všude ležely boty, rozházené snad do ryt­ mu hlasitého hip hopu. Během naší návštěvy nám Marley řekl, že by chtěl mít holku a hle­ dá si práci. Bohužel je hodně doma, nechce se mu mezi lidi. Miluje facebook. Má prý do­ voleno kouřit marihuanu jen večer. Jeho pů­ vodní závislost byla mnohem větší, zejména v době, kdy žil na ulici. Byl zvědavý, jak žijí

MÝM HLAVNÍM CÍLEM JE POMOCI KOLEGŮM K TOMU, ABY TAKÉ Annette VĚŘILI V ZOTAVENÍ. Furnemont

13

klienti v Česku, a se zájmem poslouchal naše vyprávění.

Cílem FACT týmu je „udržet lidi doma“

Osudů, o kterých bych mohla vyprávět, je skutečně hodně. Vybavuje se mi třeba pří­ běh Elzy, která nám ukazovala své obráz­ ky a svěřila se nám s tím, že to byla právě ­Annette, ke které pojala důvěru. Stalo se tak poté, co jí Annette vyprávěla svůj životní pří­ běh přes dveře. Na Elzu nejspíš zapůsobilo, že ­Annette také trpí schizofrenií, že se léčila ze závislosti na alkoholu a několik let žila na ulici. Teď už spolupracuje s FACT-Wijkteam osmým rokem. Na rozdíl od většiny Holan­ ďanů nerada jezdí na kole, výjezdy vlastním autem za klienty jí hradí GGZ. „Má pozice ve FACT týmu je zcela rovnocenná s ostatními členy týmu, kteří oceňují můj přínos. Mým hlavním cílem je pomoci kolegům k tomu, aby také věřili v zotavení. Už jen tím, že jsem tam a působím jako příklad. Také klientům FACT týmu sloužím za vzor a dodávám jim naději, že i oni se uzdraví. V pozitivním du­ chu pracuji s ‚negativními‘ zkušenostmi.

Práce mi dala strukturu, pocit, že jsem uži­ tečná, a díky tomu sílu zůstat čistá. Dozvědě­ la jsem se o sobě mnoho nového, takže nyní vnímám svou ‚nemoc‘ jako výzvu“, svěřila se mi Annette.

Nezastupitelnost peer pracovníků

Role peer konzultantů je v Nizozemí neza­ stupitelná natolik, že je pravidlem, že každý FACT (Flexible Assertive Community Treat­ ment) tým má ve svém středu člověka se zku­ šeností s duševním onemocněním. Zúčast­ nily jsme porad FACT-Wijkteamu, do které­ ho jsme byly přiděleny, a získaly tak mnoho cenných poznatků o práci holandských kole­ gů. Jedním z hlavních cílů celého holandské­ ho modelu je poskytovat klientům komplex­ ní péči přímo v jejich přirozeném prostředí, doma, bez zbytečných hospitalizací, což po­ važuji za velkou inspiraci pro nás. Bližší in­ formace o holandském modelu se už nevešly do této reportáže, kde jsem chtěla především zachytit své nejsilnější vzpomínky z holand­ ské stáže. Koho by však zajímaly více, může se zúčastnit konference na téma FACT tým a holandský způsob transformace péče o du­ ševně nemocné, kterou pořádá Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví 16. června v Pra­ ze. Speciálním hostem této konference bude právě Michiel Bähler, který stál u zrodu zapo­ jení peer specialistů do FACT týmů a později i do práce akutních oddělení.

Lenka Vagnerová, projektová manažerka Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví (CRPDZ)

14

ZKUŠENOSTI v kavárně velmi spokojený, a kdyby to bylo možné, vydržel bych tu i déle,“ říká Zbyněk Švarc a dodává: „Není to složité. Musíte se naučit točit pivo, pracovat s kávovarem, udě­ lat toast, ale na tom vážně nic není.“

Dendrit Kafé Hekrova 805, Praha 11.

Informace o aktuálním programu najdete na facebooku.

Otevřeně o duševních nemocech

Na kávu do Dendrit Kafé Do Dendrit Kafé nezavítáte náhodou. Stojí ukryté mezi paneláky na pražském Jižním Městě. Hloubavé povahy však mohou přece jen podle různých indicií nalézt cestu až na místo, které překvapí svou vlídností a útulností. Jsou zde oddělené prostory pro ­­­ (ne)­­kuřáky a také malá venkovní zahrádka s několika stolky a velkým slunečníkem. Pod ním můžete strávit příjemné odpoledne meditováním o tom, proč jste vlastně přišli.

N

evýhodu své polohy kompenzuje Dendrit Kafé mnoha plusy. Jed­ nak je to skutečnost, že zde přes den zpravidla najdete volný stůl; častými návštěvníky jsou především studen­ ti z Pražské vysoké školy psychosociálních studií, která sídlí v druhém křídle budovy.

Další devízou kavárny je její cenová dostup­ nost i pro chudé invalidní důchodce. Káva je tu o trochu levnější než jinde a navíc ji dosta­ nete s prvotřídním servisem. V létě také oce­ níte možnost objednat si ve džbánku vodu se šťávou. Večer se kavárna zpravidla zaplní a místní ji znají také z toho důvodu, že si zde mohou zakoupit kvalitní stáčená vína a od­ nést si je do svých domovů. Avšak nejen mol­ davským vínem, svijanským pivem a sýro­ vými toasty živ je člověk. Kafé Dendrit tvoří také menší kulturní centrum nejbližšího oko­ lí. Probíhají zde výstavy, cestovatelské večery a v současné době se tu dokonce pravidelně promítají filmy z festivalu Jeden svět.

Na slovíčko s barmanem

Dendrit Kafé je mimo jiné tréninkovou reso­ cializační kavárnou, a tak se vám může stát, že se o vaše pohodlí bude starat vystudova­ ný inženýr Zbyněk Švarc (39 let). Podobně

jako další zaměstnanci kavárny má diagnos­ tikovanou duševní poruchu. Po delším po­ bytu v Bohnicích nastoupil na radu svého psychiatra Martina Jarolímka do tamějšího Klubu V. kolona, známé tréninkové kavár­ ny o. p. s. Green Doors. Zde strávil půl roku prací v kuchyni a dělal i číšníka. Ještě než po­ stoupil k barmanské práci, došly místní tera­ peutky k názoru, že je jeho cesta sociální re­ habilitace v podstatě zakončena. Natolik se jim zdál pevný ve svých pracovních návycích.

Doporučily mu pokračování v Dendrit Kafé, které už jedenáctým rokem provozuje praž­ ská organizace Eset-Help. Zbyněk nachá­ zí na své nové práci jediný nedostatek. Tím je skutečnost, že klientem programu může být pouze na krátký čas. Po prvním měsíci, kte­ rý je tréninkový, s ním Eset-Help uzavřel do­ hodu o provedení práce na 150 hodin. Za ka­ ždou odpracovanou hodinu mu náleží odmě­ na ve výši 48 korun, něco si však vydělá i na spropitném. Může se zdát, že je to pro člo­ věka, který pro mobilního operátora progra­ moval sítě, přece jen trochu málo. Zbyněk se na to však tímto způsobem nedívá. „Při­ znávám, že je mým snem si najít v budouc­ nu opět práci v oboru a pan doktor Jarolí­ mek mě v tom podporuje, přesto jsem tady

Sociální pracovnice Jana Šímová přebírá nyní nově odpovědnost za chod celé kavár­ ny. Přestože jejím povoláním je pomáhat kli­ entům – barmanům, musí zvládnout i prá­ ci provozní. Klienti se tu střídají v tříhodi­ nových směnách a zpočátku je Jana s nimi.

Když získají větší jistotu, nechává je v celé kavárničce samotné a věnuje se práci v kan­ celáři. Pro každý případ mají klienti po ruce zvonek, kterým Janu nebo jejího kolegu Mi­ chala mohou přivolat. „Diagnózy našich kli­ entů jsou různé, většinou z okruhu psycho­ tických onemocnění, ale i poruch osobnos­ ti. Naše hosty na to upozorňujeme v úvodu nápojového lístku, i když víme, že je to cit­ livá informace. Chceme říci, že jsme něčím zvláštní a pomáháme lidem,“ říká Jana Ší­ mová, která zde pracuje a zároveň dokonču­ je studium oboru Studia občanského sektoru na Univerzitě Karlově. „Když se někdo uchá­ zí o tréninkovou práci u nás, zatelefonuje­ me nejprve jeho psychiatrovi s otázkou, zda je pro něj zkušenost v naší kavárně vhodná.

Po kladné odpovědi přistoupíme k přijímací­ mu pohovoru a klienta zaměstnáme. Pravi­ dla naší služby nejsou přísná, ale jsou situa­ ce, kdy můžeme spolupráci předčasně ukon­ čit. Například na doporučení psychiatra při zhoršení zdravotního stavu nebo při závaž­ ném porušování pravidel. Vždy se však snaží­ me zjistit co nejvíc o důvodech porušení pra­ videl, a zda to není něco, na čem by klient potřeboval v průběhu rehabilitace v kavár­ ně pracovat (např. včasná docházka apod.).

Většina našich klientů je velice motivova­ ná a celý program dokončí,“ popisuje Jana Šímová a dodává: „Naši zaměstnanci jsou zvyklí pracovat pod vedením sociálního pra­ covníka a připraveni řešit běžné situace za barem. Spolupráce s jinými tréninkovými ka­ várnami není nijak neobvyklá. V případě, že mají o našeho klienta zájem třeba v partner­ ské organizaci Green Doors, mohou se s ním přijít seznámit k nám. Komu práce v kavár­ ně tolik nevyhovuje a chtěl by se vydat jiným směrem, může využít dalších služeb na pod­ poru zaměstnávání u nás v Eset–Helpu.“ Dendrit Kafé je otevřeno každý den od 11 do 22 hodin, po páté hodině zde podobně jako v jiných tréninkových kavárnách pracují barmani, kteří nejsou klienty sociální služby.

Pro aktuální informace o kulturním progra­ mu sledujte facebookovou stránku kavárny.

Tomáš Vaněk a Michal Kašpar

BLÁZNIVÉ UMĚNÍ

Dagmar Zomerská Tanec s ďasem

Bez dotyku

Svírání na srdci slaný déšť oči mučí z nesvobody do svobody

Rozkošná...

Bez dotyku Hledám dveře hledám kliku Abych vyšla vstříc tvému tělu tvému duchu dopřej prosím svému sluchu odhoď stud svůj přede mnou zas stůj – – v plné polní nezrazuj!

Celá se zalykám slzami tak hořkými kolem postele alej mokrých kapesníků...

Ten, který mou tvář odkryl v slzách dobyl mé srdce a nechal je být Šeptání o výdrži duše zmučená úzkostí Nevím pro koho jsou určeny tvoje radosti?

Tvá tvář zářila jasem a nyní mám opustit co získala jsem časem?

I kdyby to nebyla tak krátká chvíle za zmínku stojí že chytla jsem se s ďasem!

Dala jsem cit dala jsem i víc tys vzal vše co ti nabídnuto bylo se zřejmou samozřejmostí Co ti přát a poté nelkat nad odpovědností víry v celek urputností času sblížení Buď jako mlha pokryj moje nahotou vonící tělo...

Spíš?

ESPRIT

časopis pro všechny, kterým duševní strasti nejsou lhostejné Ročník XVIII, číslo 2 VYCHÁZÍ 22. 5. 2014 CENA VÝTISKU Zdarma MK ČR 13874, ISSN 1214-2123

VYDAVATEL

Česká asociace pro psychické zdraví Vladislavova 12, Praha 1, 110 00 TEL. 777 783 019, E-MAIL esprit@capz.cz Josef Gabriel Kamila Heinzová GRAFIK Josef Gabriel ml.

TISK Tiskárna PRATR, a. s.

Básně ze sbírky Orlí hnízdo (2009)

Když přetínají

Letmo

Nezapomenutelnosti duše chroptících hrdel tančících chryzantém a lučních kobylek skryté v jasu kamene průsvitného jako okov hladiny vody zapomínajíc na vše minulé co s urputností bičovalo ruce obětí okovy nemilosrdnosti přeťaté ledví...

Jen srdce a duše zůstaly osvobozeny od kruté zlovolnosti a já se táži zda víly bolí umírání tolik co lidské duše Co má a co nemá být kdo skropil krví nepřeťatou nit života aby oslabil víru v Boha a jeho načasování

Kapka rosy skví se jako tvé oči ústa tvá a ústa má políbíš mne?

Souhra ohňů boj s větrnými mlýny je boj s láskou kterou cítím beze zbytku Na ulici zaleskla se láska jako zlatá rybka splň si přání – jemně, mile splním přání, pohleď na mne!

Redakce si vyhrazuje právo krácení a úpravy příspěvků způsobem, který nezmění jejich smysl. Nevyžádané materiály nevracíme. Názory autorů uveřejněné v článcích se nemusí shodovat s názory ČAPZ. Své názory, připomínky a články zasílejte nejlépe e-mailem nebo na adresu redakce.

ŠÉFREDAKTOR KOREKTORKA

15

Časopis Esprit vychází za finanční podpory Úřadu vlády České republiky a Vládního výboru pro zdravotně postižené občany.

POMŮŽEME TI

LINKA PSYCHOPOMOCI

NABÍZÍME Podporu v psychické krizi.

Pomoc při orientaci v nepříjemné situaci.

Informace, které vám pomohou najít východisko.

224 214 214 Volejte každý všední den od 9 do 21 hodin. Můžete nám napsat i e-mail.

psychopomoc@capz.cz ČESKÁ ASOCIACE PRO PSYCHICKÉ ZDRAVÍ

Kvalifikované odpovědi na otázky z oboru psychologie a psychiatrie.

Česká asociace pro psychické zdraví, o. s.

Klánova 300/62, 147 00 Praha 4

KOLUMBUS

BLÁZNIVÉ UMĚNÍ

Kontakty na odborníky a zařízení z oblasti problematiky psychického zdraví.

t: 224 212 656, e: info@capz.cz www.capz.cz

SDRUŽENÍ UŽIVATELŮ PSYCHIATRICKÉ PÉČE NABÍZÍ PRAXI NA BÁZI DOBROVOLNICTVÍ

HLEDÁME Moderátora diskuzních skupin Jedná se o užitečnou práci s lidmi s vážným duševním onemocněním ve stabilizovaném stavu, kteří se angažují v neziskovém projektu Mapování strategie reformy psychiatrické péče.

Diskutují nad tématy strategie reformy psychiatrické péče.

Tazatele Sběr názorů a zkušeností osob s duševním onemocněním pro podklad k projektu Mapování strategie reformy psychiatrické péče.

Vyplňování dotazníků, rozhovory s uživateli psychiatrické péče (především s návštěvníky nízkoprahových klubů neziskových sdružení pro uživatele psychiatrické péče). Možnost využít výzkum pro studijní účely.

Studenta práv, který se zajímá o reformu psychiatrické péče či práva osob s duševním onemocněním.

Studenta ekonomie zajímajícího se o reformu psychiatrické péče, či péči o osoby s duševním onemocněním.

CO ZÍSKÁTE

→ Zaučení (vlastní kreativitě při formování projektu se meze nekladou) → Cennou praxi v přímé práci s lidmi s duševním onemocněním (potvrzení školní praxe)

→ Možnost zapracovat výzkum, zkušenost do bakalářské, diplomové práce → Možnost budoucí spolupráce na jiných projektech a v jiných rolích → Možnost finanční odměny při dlouhodobější spolupráci s organizací

Kontakt: Karolina Vanek, tel.: 602 618 001, e-mail: karolina.vanek@gmail.com

www.os-kolumbus.cz