FOTO 26 by FOTO Magazine

Vidět fotografii jinak Ročník 2016 ČR 159 Kč / SR 8,90 € předplatitelé 115 Kč www.casopis-foto.cz

FOTO Nadia Sablin _ Vojtěch Veškrna _ Sergej Maximišin _ Leica Q _ David Mužík _ World Press Photo _ Andrea Malinová _ Jan Svoboda _ Rafał Siderski

RODINNÉ ALBUM

Časopis FOTO pro vás ve spolupráci s profesionálním tiskovým studiem FOTOGRAFIKS připravil unikátní možnost pořídit si za dostupnou cenu fotografické tisky na kvalitním archivním papíře. Chceme vydávat kvalitní fotografický magazín, který reaguje na aktuální události, objevuje mladé autory, prezentuje fotografie v souvislostech, je živý a komunikuje s ostatními fotografy. Chceme se podílet na kultivaci zdejší fotografické scény — chceme podporovat začínající i zkušené autory v jejich tvorbě. Chceme vám nabídnout možnost, abyste se přidali i vy a šli do toho s námi. Jak se můžete zapojit? Jednoduše. Výsledná cena jednotlivých tisků není číslo, se kterým bychom chtěli jakkoliv obchodně spekulovat. Náklady na výrobu jednoho konkrétního tisku činí 550 korun. Zbytkem částky podporujete z poloviny konkrétního fotografa, z poloviny vydávání magazínu, jehož náklady na mimořádný obsah, grafiku a tisk v tuto chvíli dotujeme. Nechceme, abyste kupovali zajíce v pytli — proto se výběr jednotlivých fotografií odvíjí od obsahu konkrétního čísla a navazuje na něj. Nechceme, aby se špičková kvalita tisků „utopila“ v množství. Rádi bychom, aby snímky časem nabyly sběratelské hodnoty. Proto garantujeme, každá fotografie v naší speciální edici bude dostupná

nejvýše v počtu dvaceti kusů. Každý tisk bude navíc opatřen razítkem Edice FOTO a číslem. Tiskneme v archivní kvalitě ve spolupráci se špičkovým studiem Fotografiks na papír Hahnemühle PhotoRag Satin (100% bavlna, lakovaný povrch). V případě zavedených autorů máte skvělou příležitost pořídit si fotografie za výrazně nižší cenu, než jakou nabízejí sami v privátním prodeji. I těmto tvůrcům tedy patří v této snaze o podporu komunity fotografů pro fotografy velký dík — stejně jako vám, ať už si zakoupenou fotografii uložíte do archivu, pověsíte na stěnu v ateliéru nebo doma, či někoho potěšíte vkusným a smysluplným dárkem. Tomáš Hliva, šéfredaktor časopisu FOTO

FOTOGRAFIKS Specialisté na digitální zpracování obrazu pro profesionální fotografy, galerie a muzea, architekty, grafiky, designéry a studenty uměleckých oborů. Digitální tisk fotografií a grafiky, od pohlednicového formátu po realizace rozsáhlých výstav. www.fotografiks.cz

Seznamte se se všemi detaily a objednávejte na www.casopis-foto.cz/edice

Jindřich Štreit Bruntál, 2005

Vojtěch Veškrna z cyklu My Air Force

David Mužík z cyklu Year of the Dog

Andrea Malinová z cyklu My

54 × 36 cm Hahnemühle PhotoRag Satin cena 2000 Kč

36 × 54 cm Hahnemühle PhotoRag Satin cena 2000 Kč

54 × 36 cm Hahnemühle PhotoRag Satin cena 2000 Kč

36 × 54 cm Hahnemühle PhotoRag Satin cena 2000 Kč

Ibra Ibrahimovič z cyklu Příběh sedláka Rajtera, 2003 54 × 36 cm Hahnemühle PhotoRag Satin cena 2000 Kč

foto Jindřich Štreit, Bruntál 2005

ČASOPIS FOTO JE PERSPEKTIVNÍ A STOJÍ ZA TO JEJ PODPOROVAT Již tři roky vydáváme časopis, který si fotograf Jindřich Štreit oblíbil natolik, že se stal jeho patronem. O našem magazínu říká: „V současné době jsme doslova zahlceni nejrůznějším obrazovým materiálem. Je třeba udělat si selekci a vybírat si, abychom neoslepli a nezlhostejněli k vizuální informaci. FOTO

Jindřich Štreit, patron magazínu

vychází tři roky a stalo se za tu dobu nepostradatelným pro všechny fotografy.

foto Pavel Matela

razového výběru. FOTO má přehled o současných trendech mladé fotografické

Oceňuji, že si udržuje stoupající úroveň, a to jak v oblasti psaného slova, tak obgenerace, ale neopomíjí ani historii fotografie. Pravidelně přináší zprávy z festivalů prakticky celého světa, technicky založení fotografové jsou informováni o posledních vývojových novinkách. To všechno jsou důvody, které mě utvrzují v přesvědčení, že tento magazín je perspektivní a stojí za to jej podporovat.“

FOTO 26–2016

Originální obsah, který vás bude bavit

Čtěte jedničku na fotografické scéně Předplatné vám zajistí nižší cenu Oblíbená značka mezi fotografy

159 129

6 vydání v rámci předplatného

poštovné a balné zdarma

Digitální vydání na portálu Publero Garance vrácení peněz

Kč v e-shopu Objednávejte na www.casopis-foto.cz/eshop

Tištěné vydání až k vám domů

Bonusy a dárky v průběhu předplatného

Kč ve volném prodeji

115

Kč za jeden výtisk v případě objednání šesti vydání za 690 Kč Objednávejte na www.casopis-foto.cz/predplatne

P Panorama Přehled fotografických událostí

FOAM talent Již podesáté mohou mladí fotografové ve věku 18 až 35 let zasílat své fotografie Bird Bald Book Bubble Bucket Brick Potato © Márton Perlaki

do jedné z nejvýznamnějších mezinárodních soutěží, Foam Talent. Soutěž pořádá mezinárodní organizace Foam sídlící v Amsterodamu, kde zároveň provozuje galerii. Vítězové dostanou velký prostor prezentovat své snímky jak na velké venkovní výstavě v rámci festivalu Unseen, tak na putovní výstavě Foam Talent, která

Tranquility, 2014 © Heikki Kaski

v minulých letech objela Paříž, Londýn a Brusel. Nejzajímavější fotografie budou s odborným komentářem publikovány ve speciálním vydání časopisu Foam. Máte-li dva zajímavé projekty, nahrajte do 20. března 2016 z každého z nich 8–10 fotografií přes formulář na webu www.foam.org, při-

Current Studies, 2013 © Sjoerd Knibbeler

FOTOpanorama 26–2016

pojte krátký popis obou projektů a svůj stručný životopis.

uměleckých fotografů původem z Číny a Japonska, který se výrazně podílel na for-

Sony ocení RongRong & inri za mimořádný přínos fotografii

činnost. V roce 2007 totiž RongRong & inri v pekingské čtvrti Cchao-čchang-ti založili galerii Three Shadows Photography

mování současné fotografie v Číně i jiných

Art Centre. Budovu navrhl Aj Wej-wej. Je

zemích, převezme 21. dubna v Londýně na

to vůbec první a zatím jediné soukromé

vyhlášení Sony World Photography Awards

a neziskové centrum umění zasvěcené

2016 cenu za mimořádný přínos fotografii.

fotografii a videoartu v Číně. Poslední

Fotografický styl autorů odráží převážně

výstava, která zde proběhla, Chinese

jejich vlastní intimní svět, pracuje s kla-

Photography: Twentieth Century and

sickou černobílou fotografií a posunuje

Beyond, byla první historickou expozicí

její hranice. Soustřeďují se především na

zaměřenou na čínskou fotografii. Od roku

krásu lidského těla v přírodě a v městské

2009 umělci každoročně udělují nejtalen-

krajině. Ocenění však dvojice získává

tovanějším mladým čínským fotografům

především za svou galerijní a osvětovou

cenu Three Shadows Photography Award.

Victoria & Albert Museum bude mít největší sbírku fotografie

Panorama P Přehled fotografických událostí

RongRong & inri, vlivný manželský pár

příslušenství z Národního muzea médií v Bradfordu. Přesouvaná kolekce, jejímž základem je část sbírky Královské fotografické

V nejbližších dnech bude do londýnského

společnosti (Royal Photographic Society)

Viktoriina a Albertova muzea převezeno

založené v roce 1853, obsahuje staré tisky,

přes 400 000 fotografií a fotografického

první negativy, unikátní daguerrotypy i první barevné fotografie, důležitá alba, knihy, fotoaparáty a archivy slavných fotografů. Muzeum tak získá například pozitivy Williama Henryho Fox Talbota, Rogera Fentona, Julie Margaret Cameronové, Paula Stranda, ze

Milionová brambora

současných fotografů pak Martina Parra,

Fotografie s názvem Brambora č. 345,

Sarah Jonesové či Susan Dergesové.

která vznikla v roce 2010, byla na konci

Zatímco ve V&A se výhledově i díky

foto Rudolf Koppitz, 1926

minulého roku prodána za milion eur. Jejím

tomuto přesunu zdvojnásobí plocha stálé

autorem je Kevin Abosch, fotograf, jenž

expozice věnovaná fotografii, v Bradfordu

se proslavil především portréty slavných

se více zaměří na technickou stránku

ze Silicon Valley, kteří pózují na černém

a budou ve své sbírkové činnosti klást

pozadí a za snímek mu platí pohádkové

důraz na vědu, technologii a kulturu světla

sumy. Kupcem Brambory je nejmenovaný

a zvuku. Ve Viktoriině a Albertově muzeu

podnikatel, který fotografii o rozměrech

bude po tomto přesunu shromážděno

162 × 162 cm uviděl na stěně Aboschova

na 900 000 fotografických artefaktů.

pařížského bytu, okamžitě se do ní zamiloval a požadovanou sumu akceptoval. „Kevin má rád brambory, protože stejně jako lidé jsou každá jiná, přesto je hned identifikujeme jako příslušníky téhož druhu. Fotografoval už mnoho brambor, ale tato patří k jeho nejoblíbenějším,“ stojí v prohlášení Aboschova ateliéru k tomuto prodeji. Pro srovnání, dosud nejdražší fotografií je Fantom z Antilopího kaňonu od Petera Lika, za kterého v roce 2014 rovněž neznámý kupec zaplatil 6,5 milionu dolarů. Za jeden milion dolarů se v Sotherby‘s v roce 2010 vydražila ulita na černém pozadí

foto Atelier von Behr, 1930

zvaná Nautilus (1927) od Edwarda Westona.

FOTOstory 26â&#x20AC;&#x201C;2016 / Roman Franc

Portrét Pavla Jiráska Místo pro tenhle portrét jsem vybral už v září. Tasov je známý tím, že zde žil surrealistický spisovatel Jakub Deml. Lesy blízkého okolí mám rád a chtěl jsem za každou cenu fotit tady, přišlo mi to důležité, chtěl jsem využít genius loci, který tu na mě působí. Na tři dny jsem se ubytoval v Tasově na faře u pana faráře Kryla a hledal v okolí vhodné místo, každé jsem porovnával se svou představou. Po večerech četl Hrad smrti od Demla a bál jsem se. Sám na faře.

Poslední den se večer v hospodě ve dveřích objevil chlap, který přišel na pivo. Bez peněz, chtěl na sekyru. Pozval jsme ho na dvě piva a on mi za to před půlnocí přinesl v tašce starý litinový kříž, prý na památku. Darovanému koni na zuby nehleď. Cestou domů, s litinovým křížem koukajícím z batohu, jsem havaroval na motorce. Nechtě jsem najel do kukuřičného pole, na blátě mi ujelo přední kolo a rozmašíroval jsem plátěnou tašku plnou bedel, kterou jsem vezl na řídítkách. Tak to vlastně celý začalo. Samotné fotografování připadlo na předmikulášský, deštivě mrazivý den. Pavel kašlal a kašel ustal až při kopání „houbového“ hrobečku, ve kterém jsme se střídali. Zázračnému uzdravení asi pomohl čistý vlhký a studený vzduch všude kolem. Jako rekvizity jsme si v tašce Ikea přinesli žulové houby od sochaře Hlavenky. Vynesli jsme je do kopce a opřeli o strom. Pak nesu na rameni světlo a vidím, jak se kabela pomalu převrací a jeden žulový klobouček hřibu se kutálí z kopce dolů přímo na moje auto. Udělal mi do něj díru, mezi blatníkem a dveřmi. Sochy hub jsem nakonec nepoužil. Po všech těch přípravách začalo fotografování až ke konci dne. Po

celém dni venku byla strašná zima, taková, že mi zamrzal foťák. Pavel pravidelně odbíhal z lesa, nastartoval auto a chvíli jezdil kolem. Když se trochu zahřál, zase se fotilo. U poslední fotky, experimentu v košili, se najednou z lesa vynořil, kde se vzal tu se vzal, rezavý kocourek, během desetisekundové expozice vlezl Pavlovi za krk a tam se trochu vrtěl a na celou dobu na mě koukal. Pavel se ani nehnul, kocourek trochu. A já si tajně říkám, že by to byl Jakub Deml? •

foto Roman Franc, 2015: „Houbový“ portrét Pavla Jiráska (bratr fotografa Václava Jiráska – pozn. red.) do jeho poslední knihy s názvem Bytosti jménem Houba

My Air Force Zvědavost, zájem o fotografii, ale také o vše, co souvisí s fungováním vesmíru. Fotografie jako příležitost dotknout se podstaty věcí, které stojí za pozornost. Fotograf

Vojtěch Veškrna. text Tomáš Hliva / foto Vojtěch Veškrna

FOTOprofil 26–2016 / Vojtěch Veškrna

CYKLUS MY AIR FORCE JE PRŮZKUM TOHO, CO PRO MNE ZNAMENÁ LÁSKA K LÉTÁNÍ A TECHNICE

MYSLÍM, ŽE JISTÁ ÚROVEŇ ODLOUČENÍ POMÁHÁ STÁT SE BYSTŘEJŠÍM POZOROVATELEM

z cyklu Together Alone

Začněme u série Aunties / Tetičky, která mně padla do oka a díky níž jsem se o vaši tvorbu začala zajímat víc. Tetičky, to je vlastně takové osobní fotografování v rodinném kruhu. Kdy a jak jste poznala, že se návštěvy u příbuzných mohou změnit v pěkný fotografický projekt? Prakticky okamžitě poté, co jsem tam začala fotografovat. Nebyla jsem v Rusku a v této vesnici skoro 16 let, od doby, kdy naše rodina emigrovala do USA. Vidět ta místa poprvé znovu bylo jako cestovat zpět do dětství, změnilo se tak málo. Předtím jsem nefotografovala delší cykly, jen jednotlivé snímky, nanejvýš krátké eseje. Ale okamžitě jsem pochopila, že mé tety a jejich dům jsou příliš bohaté téma na to, abych ho zachytila v pouhých dvou týdnech. Vrátila jsem se zpět hned, jak to bylo možné. O rok později. A vznikla z toho tradice na následujících sedm let. Přijížděla jsem každý rok na několik týdnů, vyfotografovat pár snímků, dát si čaj a zkoumat zbytek vesnice. Nebyla jste v Rusku dlouhou dobu, viděla jste ho tedy dětskýma očima. Dům mých tet zůstal vlastně jediným místem v Rusku, které mi

FOTOtéma 26–2016 / Nadia Sablin

připomínalo dětství. Zbytek země se tolik změnil, byl pro mě cizí. Ale tady, tady všechno zůstalo stejné: na jídelním stole leží tentýž ubrus, pořád stejně to tam voní po borových šiškách a moje tety dělají tytéž pohyby, na které si pamatuji z dětství. To bylo to, co mě sem zas a znovu přitahovalo. Bylo to jako cestovat časem. A proč vás to vlastně táhlo zpět? Když jsme se v roce 1992 přestěhovali do USA, nevěděli jsme, jaký je náš status, jestli se vůbec můžeme do Ruska vrátit. Mému otci se po nějaké době podařilo vyřídit americké doklady a zjistil, že stále má ruské občanství, takže se může vrátit. Já jsem ale nikdy neměla ruský pas a nebyla jsem si jistá, zda mne budou považovat za občana. Než jsem si dala papíry do pořádku, nějakou dobu to trvalo. Snažila jsem se tomu tak nějak vyhnout. Víte, kdybyste někdy viděla ruský konzulát v New Yorku… stojí tam fronta až za roh a lidé čekají na vyřízení i několik dní. Bylo to skličující, nechtělo se mi tam chodit a stát ve frontě. Pak mi ale zemřel dědeček a já jsem pochopila, že to byl strašně hloupý přístup, že jsem si měla o doklady požádat už před

V FotoVýstavy Musíte vidět

Provoke Mezi protestem a performancí — fotogra-

tvorbou tohoto magazínu, ale také obecně

fie v Japonsku mezi léty 1960 a 1975, tak

fotografickými proudy v Japonsku v šedesá-

zní podtitul výstavy věnované fenoménu

tých a sedmdesátých letech 20. století. Mezi

japonského obrázkového magazínu

vystavenými jsou taková jména jako Daidō

Provoke, který vycházel pouze dva roky

Moriyama, Yutaka Takanashi, Shomei To-

(1968 a 1969), přesto se řadí k vrcholům

matsu a snad nejslavnější Nobuyoshi Araki.

poválečné fotografie v Asii. Vídeňská Albertina připravila průřez nejen fotografickou

29. 1.—8. 5. 2016 Albertina, Albertinaplatz 1, Vídeň www.albertina.at

FOTOvýstavy 26–2016

FotoVýstavy V Přehled výstav

Anonym, Protest v okolí stavby letiště Narita, 1969 © AIC

Holka se zrcadlem, Jezero Zajsan, Kazachstán, 2004

Máša a Jaša — herci amaterského Naivního divadla při psychoneurologické internátní škole №7, Sankt-Petěrburg, Rusko, 2003

World Press Photo není barvotiskovým příběhem o světě bez válek, nemocí a problémů. / World / Není a doufejme, že ani nebude, protože by takovým výběrem porotci o životě okolo nás vědomě lhali. / Press / Zároveň se však z oceněných prací vytrácí samoúčelné násilí, prvoplánová akční fotografie, jejíž největší předností byla náhodná fyzická přítomnost obrazového zpravodajce v místě nějaké katastrofy. / Photo / Rozšiřuje se podíl dlouhodobějších dokumentů, mnohdy zobrazujících smutné věci pohledem, který není beznadějný. / 2016 / Který naznačuje, že i nemoc, umírání a smrt mohou mít pozitivní význam jak pro aktéry před objektivem, tak pro fotografy a pro nás, diváky. text Petr Vilgus

Roberto Schmidt, Lavina, 25.—27. dubna, základní tábor Mt. Everest, Nepál

FOTOudálost 26–2016 / World Press Photo 2015

Instalace velebná jako chrámová loď? Ani zbla! Moravská galerie zpřístupnila Jana Svobodu v nedbalkách...

Romantik melancholických nálad

Jan Svoboda text Josef Moucha / foto Jan Svoboda

Fotograf Jan Svoboda (1934–1990) ztělesňoval neústupnost. Osamělec, který by byl rád žil z volné tvorby... Zhroucení své kariérní představy zaplatil naprostým vyčerpáním. Že jeho poselství studuje další generace uměnovědců, ovšem znamená, že se úspěch konec konců dostavil. Třebaže nikoli neproblematicky.

Pochybná vítězství Když na sklonku léta 1991 přinesl časopis Tvar zprávu o tom, že je k mání útlý sešit Jan Svoboda, byl po smrti nejenom autor, nýbrž rovnou celá odeonská knižnice Fotografie. O dvacet let později se truchlohra opakovala s ediční řadou Fototorst. Moravské galerii v Brně jistě bankrot nehrozí. Při obou návštěvách expozice jsem však zaznamenal

FOTOikona 26–2016 / Kříšení Jana Svobody

více hlídačů než návštěvníků. Instalace je totiž studijní a obsahuje též to, co by autor sotva odtajnil. Retrospektiva i objemná kniha vidí svůj přínos v demontáži svobodovského mýtu. Polovinu příspěvků psala trojice autorů, kteří Svobodu nepamatují. Schopnost vidět staré věci nově to sice nezaručí, nicméně generační odstup je úvodem Jiřího Pátka programově zdůrazněn. Pavel Vančát se podle vlastních slov snaží Svobodu „chápat z dnešní post-fotografické perspektivy“. Aktualizaci Svobodova odkazu se pokouší vyhovět rovněž Antonín Dufek, který fotografa v polovině 70. let prosadil dle „umělecké normy [...] výtvarného umění“, tedy v jiném rámci, než jaký přiznával oboru fotografie. Z post-fotografické perspektivy

pak Dufek vidí Svobodu „na počátku řady umělců, kteří bez fotografického školení začali vytvářet umělecká díla prostřednictvím média fotografie“.

Obrazy pomíjivosti Více než konstrukce výkladu strhne Svobodův životopis. Alespoň ty, jež originalita osobností nepřestala zajímat, jakkoli prý vyčerpala nosnost pro utváření názorů na zdroje díla v minulém století (ruku v ruce s dobovou interpretační metodikou). Zastupují-li fotografie nadále své tvůrce v tom, co míní ostatním lidem ukázat, je nabíledni, že se to týká také pozůstalosti Jana Svobody. Prochází jí nejen linie přemítání o formách výtvarného umění a o tom, jak jim dostát v médiu fotografie. Stejně →

„VŠECHNY TY POLIČKY A KYTIČKY... TO TRHALA A DĚLALA ANNA,“ VZPOMÍNÁ FOTOGRAF JIŘÍ POLÁČEK.

K FotoKnihy Lartigue: Life in Color

Lartigueův barevný svět Třicet let od úmrtí Jacquese Lartiguea vychází ve vydavatelství Abrams kniha s jeho dosud nepublikovanými fotografiemi. Autora známého především černobílými snímky lze nyní poznat také jako milovníka barevného filmu.

text Tomáš Hliva / foto Jacques Henri Lartigue

FOTOknihy 26–2016

FotoKnihy K Lartigue: Life in Color

Lartigue: Life in Color fotografie Jacques Henri Lartigue text Martine d'Astier a Martine Ravache pevná vazba 168 stran 107 barevných fotografií www.abramsandchronicle.co.uk

Francouzský fotograf Jacques Henri

lyžařů, bruslařů či skokanů do vody.

partnerek, jeho slavných přátel Picassa či

Lartigue začal fotografovat už jako šestileté

Lartiguea, povoláním malíře, však pro svět

Felliniho či fotografické „zápisky“ z cest

dítě. Vyrůstal v dobře situované rodině,

objevil až po více než půlstoletí John Sza-

tak přinášejí nový pohled na Lartiguovo

a tak mohl s klidem, vtipem a značným

rkowski, kurátor Muzea moderního umění

celoživotní dílo. Zatímco tvorbu z dět-

zanícením dokumentovat požitkářský

v New Yorku, když z jeho černobílých

ství a dospívání provází spontánnost,

život francouzské smetánky na začátku

fotografií připravil samostatnou výstavu.

pohyb a radost z neočekávaného, na

dvacátého století — kdo by neznal jeho

Barevné snímky představují třetinu

pozdějších barevných snímcích (přede-

portréty dokonale upravených pařížských

Lartigueova bohatého archivu, přesto se

vším z šedesátých a sedmdesátých let)

dam, fotografie z automobilových závodů,

na veřejnost zatím dostal pouhý zlomek

můžeme objevovat pečlivě komponované

snímky prvních průkopníků letectví nebo

z nich. Překvapivě svěží záběry francouz-

chvíle, viděné okem zkušeného malíře.

momentky nejrůznějších sportovců: tenistů,

ského venkova, autorových životních

115 Originální obsah za cenu, která vás bude bavit

Plácněte si

s námi a kupte si další číslo časopisu FOTO přímo od nás. Zdarma vám ho zabalíme a doručíme až do vašeho domu.

www.casopis-foto.cz/eshop * 115 Kč předplatné / 129 Kč e-shop / 159 Kč na stánku