Zebry v nemocnici by cestadomu

Marka Míková & Adriana Skálová & Martina Špinková

Zebry v nemocnici Knížka ke čtení, vyrábění a hraní nejen pro nemocné děti

9 788090 580961

ISBN 978-80-905809-6-1

obsahuje y vystřihovánk a kulisy na hraní

V zebří knížce si můžete číst jako v každé jiné. A nejen to: můžete si z ní vyrobit knížku jinou, prostorovou. Potřebujete jen nůžky a tyčinkové lepidlo, případně pár pastelek. Pak si v ní můžete hrát: budete mít pokoj i kupé ve vlaku, malé i větší zebry i jejich čarovnou tašku. Když knížku obydlíte svými dalšími nápady, bude daleko krásnější, než když jste ji dostali. A když přijde večer? Všechno se do knížky schová do té doby, než si zas přijdete příště hrát. Pěkné vyrábění a hraní, a pokud jste nemocní, tak brzké uzdravení!

cesta domů

EDICE BLUDIŠTĚ

PANÍ A ZEBRA C

elé to začalo jednou brzy ráno. Všude byla tma a slunce ještě spalo. I okna domů byla tmavá, jen v jednom úplně nahoře, v pátém patře, se svítilo. Kdyby do něj někdo zvenku nakoukl, viděl by paní, jak balí velkou tašku. „Tohle a ještě tohle, možná tohle a tohle že bych vzala? Tohle by děti v nemocnici mohlo rozesmát. Tohle je bude bavit určitě…nebo tohle že by?…“ Netrvalo dlouho a okno zhaslo. Pak práskly dveře a bylo vidět postavu sbíhající po schodech dolů, jak za sebou vláčí velikou igelitovou tašku, pruhovanou jako zebra. Paní jezdila za dětmi do nemocnic po celé republice. Hrála jim divadlo nebo předčítala z knížek, aby se rozveselily, na chvíli zapomněly na to, co je bolí, a rychleji se uzdravily.

V přízemí se paní málem srazila s panem domácím, co venčil svého psíka. „Dobré ráno,“ pozdravila ho a vyběhla ven. Pan domácí i psík za ní překvapeně zírali, kam se to takhle brzy ráno žene, a ještě s tak obrovskou taškou. Haf, štěkl psík a pan domácí kýchl: hepčík. „Pozdrav pánbůh,“ zavolala paní a hnala si to na metro. Bydlela totiž v Praze a tam mají metro. Jak byla tma a jak nesla tašku, tak pořádně neviděla a vůbec si nevšimla, že těsně za ní a pak vedle ní spěchá na metro jiný pán. Když ji míjel, paní se lekla, uskočila stranou a vyjekla: „Fuj! Já myslela, že jste nějaké zvíře!“ „No to děkuju teda,“ uchechtl se pán a pospíchal dál. Paní s taškou se sunula pomaleji. Zdálo se jí, že taška je čím dál těžší. „Co jsem to tam všechno naházela?“ přemítala…

Konečně dorazila do metra. Snesla tašku ze schodů na nástupiště a čekala. Naštěstí přijelo metro hned vzápětí. Paní nastoupila do vagónu, usedla a padla na ni únava. Zavřela oči a v tu ránu usnula jako špalek. A tehdy se to stalo. Taška se pohnula. Jen nepatrně, ale pohnula se. Vlastně si toho nikdo nevšiml, protože takhle brzy ráno v metru podřimují všichni, ale bylo to tak. Taška šťouchla paní do kolene. A ne jednou. Paní sebou škubla, a když vzhlédla, uviděla nad sebou revizora. Takhle po ránu, divila se v duchu, a ještě mi šťouchá do kolene. Vylovila průkazku a podala mu ji. „Hm, hm,“ mručel revizor a pak jí průkazku zase vrátil. Hned nato musela paní vystupovat, a tak popadla tašku a vyvlekla ji ven. Jakoby ta taška byla zase o něco těžší, divila se v duchu paní, jak je to možné? Ale to už stoupala vzhůru po schodech z metra ven, pak prošla s funěním nádražní halou, podívala se na tabuli s odjezdy, z kterého nástupiště jí to jede, a už si to metelila k vlaku. Už stál na nástupišti. Ujistila se, že je to ten správný, a jala se nastupovat po schůdcích dovnitř. Taška byla tak těžká, že s ní paní skoro nemohla hnout. Funěla nešťastně a nevěřícně. Naštěstí přiskočil pohotový průvodčí a pomohl jí s taškou nahoru. „Co to máte? Zebru?“ zachechtal se. 5

Paní se zdvořile usmála a pak se nasoukala do kupé. Vyzvedla tašku nahoru do zavazadlového prostoru za pomoci dvou ochotných pánů, kteří se kvůli tomu zapotili. Sama se usadila na sedadlo u okna, vzdychla a otřela si pot z čela. Krátce nato se vlak dal do pohybu. Paní nejdříve pozorovala ubíhající krajinu venku, ale jak se vlak kodrcal a pohupoval rytmicky a tiše, paní zanedlouho usnula, podobně jako oba pánové v kupé.

Zatím nahoře v zavazadlovém prostoru se z tašky vysunula hlava. Chvíli pozorovala všechny spící cestující pod sebou a pak začala hledat něco k snědku. Vyklonila se trochu dolů a spatřila baťůžek. Byl hned vedle ní v síťované poličce. Byl pootevřený a vykukovalo z něj jablko a chleba s máslem. Vonělo to báječně. Zebra neodolala. Nejdřív jen jablko olízla, ale pak si opatrně kousla. Bylo to úžasné, a tak ho spolkla celé. Pak se pustila do chleba. Jazykem ho vybalila z ubrousku a zakousla se. Taková lahoda, byl s máslem. Jenže jak se zebra olízla, kus chleba spadl dolů přímo na spícího pána.

NEMOCNÁ Z

denička byla nemocná. V neděli večer jí nebylo moc dobře, v pondělí měla teplotu, v úterý ještě vyšší, ve středu taky a ve čtvrtek ji maminka popadla a jely do nemocnice. Tam ji pan doktor prohlédl a rozhodl, že v nemocnici už musí zůstat, že je to vážné. Zdeničce se rozklepala brada. Nechce být přece v nemocnici. Nechce být v nemocnici ani náhodou. V pátek je zápas ve florbalu, v sobotu má spolužačka oslavu narozenin, v neděli se jde do divadla, musí být přece zdravá, aby si mohla vzít ty nové šaty, nemůže tady zůstat. Vhrkly jí slzy do očí, otočila se na pana doktora, ale ten oči sklopil a něco zuřivě zapisoval, pak na sestřičku, která se usmála, ale hned nato se zahleděla na podlahu, a nakonec na mámu, která brečela. Nedalo se nic dělat. Musí tu zůstat. Vyjely s mámou do pátého patra, prošly dlouhou chodbou, zazvonily a od té chvíle byli na Zdeničku všichni tak milí, že se začala bát ještě víc. Zavedli ji do pokoje, přinesli jí pyžamo, ukázali koupelnu a záchod, a že prý na posteli u okna má kamarádku. Pak byli najednou všichni pryč, i máma, která jela domů pro hygienické potřeby a pro učení, protože si tu Zdenička nejspíš poleží.

Jak poleží? Vždyť mi nic není. Vždyť to přejde, vždyť je to jenom pitomá teplota. Copak se všichni zbláznili? A to už jí odebírali krev a měřili tlak a dávali kapačku a píchali injekci a nosili prášky. Musela si sundat náušnice a náramek a dokonce i řetízek. Dívala se na svoje nalakované nehty na rukou, které se sem tak nějak nehodily, a ušklíbla se. „Možná bych si měla sundat i ty nehty, co?“ řekla a podívala se na postel u okna. Na posteli se něco zavrtělo a ven vykoukla pruhovaná noha, nic víc.

Zdenička si lehla na záda a koukala, jak jí pomalu kape do žíly tekutina z kapačky. No to bude tedy otrava, když ta holka ani nemluví. „Už jsi tady dlouho?“ zeptala se. Peřina se zase pohnula a na druhé straně vykoukla druhá noha. A ještě k tomu má takovýhle pruhovaný pyžamo. To bude asi týpek. „Já jsem Zdeňka,“ nevzdávala to. „A ty?“ Zase nic. Ani peřina se tentokrát nepohnula. Až po chvíli postel zavrzala a objevila se pruhatá noha na jedné straně, pak na druhé a pak na třetí…

ZEBŘÍ POHÁDKA N

emocnice je nemocnice. Když se tam člověk dostane, hned se začne bát. Neví totiž zpočátku přesně, co mu je, a neví, co s ním budou dělat, neví, kdy ho pustí domů a jestli se uzdraví. Dají ho do pokoje, dostane postel a skříňku na věci, na tu postel napíšou jeho jméno, je v pyžamu a čas se nekonečně vleče. U dětí je jediné štěstí, že tam s nimi může být máma nebo táta, tedy pokud nemusejí do práce, a že tam za nemocnými dětmi chodí klauni a loutky a muzikanti a taky paní učitelka. Někdy přijdou i psi na mazlení anebo fotbalisti. Tak alespoň ten čas nějak uteče. Jenže když se dostal do nemocnice Jonáš, bylo to horší. Táta zůstat nemohl, protože jeho práce je řídit autobus na pravidelné lince Praha – Špindlerův Mlýn a zpátky. Jen tak snadno za sebe náhradu nenajde. A máma musela zůstat doma s malým bráchou, kterému jsou teprve dva měsíce a ještě pije mámino mlíčko. A tak byl Jonáš v nemocnici sám. Tvářil se sice, že mu to nevadí, ale bylo mu smutno. A aby toho nebylo málo, byl i na pokoji sám. Chodil proto po chodbě, mračil se a s nikým se nebavil. Sestřičky na něj v jednom kuse volaly: „Jonáši, co tady pochoduješ bos?… Jonáši, pojď si vzít prášky… Jonáši, já tě snad k tý posteli přivážu… Jonáši, honem se vrať do pokoje, za chvíli je vizita a pan doktor se bude zlobit…“

Nakonec pan doktor při vizitě rozhodl, že Jonáš musí dostat kapačku, a tak se stalo, že byl opravdu připoutaný k posteli a nemohl už ani pochodovat po chodbě. Bylo mu do breku. Koukal do stropu a po tvářích se mu řinuly slzy. V tu chvíli vešla do pokoje paní uklízečka. „Dobry den,“ řekla a postavila kyblík na podlahu. „Já umyju tady,“ mluvila špatně česky a znělo to trochu legračně, ale Jonáš se ani neusmál. „Ty jak se máš? Jonáš?“ usmála se na něj. „Nemám,“ zavrčel Jonáš a otočil se k oknu. Paní uklízečka vytírala pod postelí. „Nemáš? A co máš?“ zeptala se. „Mám nemoc,“ pípnul Jonáš. „Ne moc? Nemáš moc? Co nemáš moc?“ „Nic,“ odsekl Jonáš. „Tak já tobě pohádka povím, co?“ Vytírala teď u okna a otočila se na Jonáše, aby viděla, jak se tváří. Všimla si, že má v očích slzy, a tak hned pokračovala: „Tak jo. Tak já povím. To byla jednou jedna zebra. Víš, co je zebra?“ zjišťovala. „Vim,“ ujistil ji Jonáš.

„No a ta zebra měla mála zebra. A ta mála zebra byla divoká. Utíkala přes silnici, když ji to napádlo, a ani se nepodivála, jestli nejede autobus nebo automobil nebo motorka. A ta máma zebra se zlobila na ni: ‚Tak dávaj pozor, nebo se ti něco stane. Musíš chodit po zebře, víš?‘ ‚Po zebře?‘ chechtála se ta mála zebra. ‚To jak po zebře?‘ ‚No po té namalováne na zemi. Tam tě žádné auto nepřejede, protože tam musí každý zastávit. To je přechod pro chodce, víš?‘

NEKAPSA

Návod Slep lepidlem. Slepené plochy

Budete potřebovat: nůžky, lepidlo v tyčince, tupý nožík (od příboru), pravítko, případně několik

k sobě chvíli pevně tiskněte,

kolíčků na prádlo, papíry na lepení (noviny),

případně na pár minut scvakněte

šikovné ruce

kolíčkem na prádlo. Podívejte se na fotografie. Někdy se vám

Obálku knížky vepředu a vzadu postupně

možná stane, že vám to hned nepůjde. Buďte

rozevřete a postavte na stůl nebo na zem:

trpěliví a přemýšlejte. Určitě to zvládnete.

máte před sebou prostor, který můžete začít

Dvoulist knížky s nápisem Kapsa Nekapsa

zabydlovat. Na svislé plochy, pokud chcete,

k sobě slepte na vyznačených místech: vyrobíte

vlepíte vystřižené věci tak, aby se daly potom

si tak kapsu, do které si můžete všechny

sklopit a knížka se mohla vždy znovu zavřít.

figurky a předměty bezpečně uložit. Knížku

Vystřihnete je z papírů vložených uprostřed

pak zavřete, počká na vás do dalšího hraní.

knížky – najdete tam kulisy, postavičky a další

Postavičky lze obkreslit ještě na jiné papíry

věci.

nebo okopírovat, můžete si vyrobit další. Jen je

Řiďte se návodem, fotografiemi a následujícími

dobré to okopírovat dříve, než začnete skládat

pokyny:

a lepit.

Stříhej.

Hodně zdaru a radosti, a pokud jste nemocní,

Podle pravítka přejeď tupým

tak brzké uzdravení!

nožem (od příboru), aby se dalo dobře přehýbat, pak přelož ven, aby čára zůstala

Vepředu v knížce je připravený nemocniční

takzvaně „na kopci“.

pokoj z jedné pohádky, ale můžete z něj

Podle pravítka přejeď tupým

nožem (od příboru), aby se dalo dobře přehýbat, pak přelož dovnitř, aby čára zůstala takzvaně „v údolí“.

utéct po schodech ven pást zebru z pohádky druhé. Nemocniční pokoj je třeba zabydlet připraveným nábytkem. Na konci knížky je pro Vás přichystaný vlak z první pohádky – ten si zkuste dotvořit uvnitř sami.

1. Vystřihněte, zohýbejte a slepte postele

podélně přehněte a vlepte jej na správné místo.

a noční stolky podle fotografií. Postele po

Nastříhejte zebře hřívu.Naposledy zastrčte

přehnutí slepte na dvou místech z rubové

do správných otvorů přeložené uši. Podobně

strany (není předkreslené lepidlo). Můžete

udělejte i zebřata. Nemají ocasy, jinak jsou

je na jejich místa ke knížce jednou stranou

stejná.

přilepit, budou se pak do ní sklapovat, když

6. Tašku vystřihněte a přejeďte tupým nožem

ji zavřete. Samozřejmě je nemusíte přilepovat, ale můžete je dávat různě tam, kam chcete: pak si je schovejte do Kapsy Nekapsy. 2. Lampičky vystřihněte a přilepte na připravená místa u postelí, velkou lampu až nahoru. 3. Okno v nemocnici i dveře do vlaku vystřihněte odshora podle naznačených čar a nahoře je pak uzavřete stříškou (u vlaku) a záclonou (v nemocničním pokoji). Záclonu ohnete a slepíte k sobě, aby byla dvoustranná. Pak ji můžete vlnkovaně zastřihnout, nebo jí udělat třásně. Zvenčí pak přilepíte úzkým

podle čar a přehněte, složte a nahoře na stranách slepte. Vystřižená ucha nalepte na tašku zvenku podle fotky. 7. Obrazy vystřihněte a nalepte na zeď nemocnice. Můžete je podle sebe domalovat. 8. Pak už je to na Vás: třeba namalujete a vystřihnete holky nebo kluky do postýlek v nemocnici, uděláte jim veselé peřiny a hračky. Troufnete si vyrobit třeba kapačku? Víte, jak vypadá? Vytvořit můžete také sedačky, poličky nebo i lidi do vlaku (když je přehnete v pase a v kolenou a přilepíte, mohou pěkně sedět).

podélným proužkem lepidla řadu černých

Jak se Vám četlo? Co se Vám líbilo? Jak se Vám

tašek, kousek může odstávat, aby vznikla

skládalo? Našli jste nějakou chybu? Co mohlo

stříška.

být lepší? Máte nějaké návrhy na případné další

4. Oboje schody vystříhejte, přejeďte tupým

knížky? Napište nám, děkujeme. Můžete poslat

nožem podle přerušovaných a čerchovaných (tečka čárka) čar, zohýbejte, slepte a podle

fotografii, jak si děti s knížkou hrají, jak si ji zabydlely a případně dotvořily samy. Potěší nás

nákresu a pak umístěte do dveří a oken: užší

i jejich namalovaný obrázek.

patří vlaku, širší vedou z nemocnice ven.

Pokud připíšete souhlas, zveřejníme Vaše psaní

5. Zebru vystřihněte a pak jí prostřihněte

a fotografie na webu. Nejlepší příspěvky odměníme.

otvory na uši. Potom ji přehněte v polovině

Děkujeme!

a v horní části těla slepte. Vystřižený ocas

nakladatelstvi@cestadomu.cz

Marka Míková

Zebry v nemocnici Knížka ke čtení, vyrábění a hraní nejen pro nemocné děti

Vydala Cesta domů v Praze v roce 2015 Design vystřihovánek Adriana Skálová Ilustrace Martina Špinková Fotografie Štěpán Špinka Odpovědná redaktorka Markéta Čábelová Sazba Studio Designiq Tisk Tiskárna Flora © Cesta domů 2015 © Marka Míková © Adriana Skálová, Martina Špinková 1. vydání nakladatelství.cestadomu.cz www.cestadomu.cz ISBN: 978-80-905809-6-1 Děkujeme tiskárně Flora za dlouholetou spolupráci a za sponzorování tisku této knihy.

Marka Míková & Adriana Skálová & Martina Špinková

Zebry v nemocnici Knížka ke čtení, vyrábění a hraní nejen pro nemocné děti

9 788090 580961

ISBN 978-80-905809-6-1

obsahuje y vystřihovánk a kulisy na hraní

cesta domů