Profesor Vladimír Šlapeta „Je důležité, aby školu vedli skutečné osobnosti, které mají autoritu a prestiž v celé české komunitě, i v té mezinárodní. Toto bychom měli více zohledňovat, abychom směřovali kupředu.“ Vladimír Šlapeta je emeritní děkan FA ČVUT a FA VUT. Jeho činnost se zaměřuje na zkoumání dějin moderní architektury, a to především modernu a funkcionalismus 20. a 30. let 20. století v Československu. Za svoji činnost získal řadu mezinárodních ocenění a je autorem řady knih. Například Adolf Loos a česká architektura, Český funkcionalismus (nakladatelství AA London), Jan Kotěra 18711923 nebo Bedřich Rozehnal 1902-1984. Jeho články byly publikovány mj. v L‘architecture d‘jourd‘hui, Arkkitehti, Domus, Casabella, AA files nebo Architectural Review. Jakým způsobem probíhala výuka budoucích architektů v době, kdy jste studoval? Moje studium začalo na podzim roku 1965. Na prvním místě jsem se hlásil do Prahy a na druhém do Bratislavy. Brněnská fakulta byla ve velikém útlumu. Na přelomu 50. a 60. let byli Fuchs a Rozehnal vyhozeni. Školu ovládli
3
Obr. 2: Zleva doprava: Dušan Blagenje, Kolja Advič, Majda moderní architektura, to vše jsou příklady jedinečného kulturního Cajnko, Vladimír Šlapeta, Janez Koželj, Andrej Hrausky, Aleš snažení v místě na půli cesty mezi bývalým hlavním městem Vídní a novým centrem v Praze. Ve vzduchu visel velmi zvláštní kulturVodopivec. Září1982, Plečnikův stožár nanapsalprvním nádvoří ní duch, jak kdysi Milan Kundera: byli jsme obklopeni poezií Nezvala a Halase, domy od Fuchse a Janáčkovou hudbou, což bylo oficiálně zakázáno, ale my1982. jsme to milovali a inspirovalo nás to Pražského hradu, fotografie Damjansice Gale, září v obtížných časech k dosahování nových obzorů. Jste velkým odborníkem na toto období, v němž se nově vzniklé Československo dočkalo velké hospodářské, průmyslové a architektonické prosperity. Vyrostly rovněž nové rezidenční čtvrti, jako pražská Baba a Nový dům v Brně, v nichž byla zastoupena funkcionalistická architektura. Ve Zlíně vznikla továrna firmy Baťa… Můžete prosím popsat toto jedinečné období českých dějin, kdy se energie mladého státu promítala do nejrůznějších oblastí?
Moderní architektura v Československu ve 20. a 30. letech skvěle reprezentuje celkové politické, kulturní a hospodářské klima nově vzniklého státu. Hlavní hybnou silou byla vzdělaná střední třída, která se plně identifikovala s duchem funkcionalismu a moderního umění, a to především s děním v Paříži, ale částečně rovněž v Německu, Nizozemsku, New Yorku a Moskvě. Šlo o výjimečný okamžik velké poetické a optimistické energie plné humoru, což se projevilo nejen v architektuře, ale také v poezii, hudbě, filmu, divadle a výtvarném umění.
Zlín s Baťovými závody je vlastně příběhem sám o sobě: továrna, organizace výroby, distribuce a otevírání obchodů po celé Evropě charakteristických svým konstruktivistickým stylem. Mohl byste nám k tomu říci něco víc a také k osobě Vladimíra Karfíka, architekta většiny těchto modernistických obchodních domů?
komunisté Meduna a Alexa, osobní nepřátelé mého otce, a proto Brno nepřicházelo v úvahu. Naštěstí jsem se dostal do Prahy, která v té době byla velmi zajímavá. Probouzelo se Pražské jaro (krátké období liberalizace v komunistickém Československu), což bylo cítit v divadle, filmu a samozřejmě literatuře. Důležité bylo nastalé kulturní klima, které značně oživovaly návštěvy velmi zajímavých osobností ze západu. Do Prahy tak přijel například Jean-Paul Sartre (francouzský filozof, spisovatel, dramatik) nebo Louis Armstrong. Toto klima bylo důležitější než samotná výuka, která se jen postupně vyvíjela do strnulosti. Ve druhé polovině 60. let však začali získávat zpět půdu pod nohama architekti starší generace, kteří za sebou měli významnou tvorbu. Například prof. Kittrichautor obchodního domu Bílá Labuť, prof. Štěpánek, Štursa, Voženílek, Čermák, prof. Krise byli skvělými vyučujícími a silnými osobnostmi na půdě architektury. Velmi pozitivní roli v té době hrál můj hlavní vyučující Jaroslav Paroubek, spoluautor budovy stavební fakulty a autor bytových domů na Kotlářce, čímž se přihlásil k hnutí brutalismu. Toto velmi pozitivní klima se rozvíjelo do roku 1968. Bohužel závěrem studia se vedení fakulty po sovětské invazi zmocnili komunisté moskevského ražení.
2 Vladimír Šlapeta v Corbusierově Unité d´habitation, Západní Berlín, březen 1967, fotografie Ivan Šlapeta 3 Zleva doprava: Dušan Blaganje, Kolja Avdič, Majda Cajnko, Vladimír Šlapeta, Janez Koželj, Andrej Hrausky, Aleš Vodopivec.Září 1982, Plečnikův stožár na prvním nádvoří Pražského hradu, fotografie Damjan Gale 2 Vladimír Šlapeta at the Mason d´habitation by le Corbusier, Berlin-West, March 1967, photo Ivan Šlapeta 3 From left – Dušan Blaganje, Kolja Avdič, Majda Cajnko, Vladimír Šlapeta, Janez Koželj, Andrej Hrausky, Aleš Vodopivec. september 1982, Plečnik´s mast at the first courtyard of the Prague Kastle, photo Damjan Gale
Praha a Brno byly z hlediska tvorby moderní architektury hlavními centry. Brno se svým novým výstavištěm…
Praha byla mezinárodní metropolí již od středověku, ale Brno, jako nové hlavní město Moravy, se silným strojírenským a textilním průmyslem, ležící v geografickém středu Československé republiky, dostalo příležitost k rychlému rozvoji. Prezident Masaryk, který nebyl stoupencem centralizace (v podobě, jakou má Paříž ve Francii), inicioval přesun významných institucí, jako např. Nejvyššího soudu, druhé univerzity a Mezinárodního veletrhu do Brna. Město se této příležitosti chopilo a stalo se během pár let významným střediskem moderní kultury, a to nejen v rámci Československa, ale i mezinárodně. Vila Tugendhat, velká výstava Lászla Moholy-Nagye nebo také třeba geniální tvorba moravského skladatele Leoše Janáčka a
Tomáš Baťa vybudoval po Praze a Brně ve Zlíně třetí centrum moderní architektury se silně industriálním a racionalistickým charakterem ve formě průmyslového zahradního města inspirovaného z části Anglií a pak také Amerikou, kde Baťa již počátkem 20. století získal své zkušenosti v oblasti průmyslové produkce bot. Říkával: »musíme pracovat společně ale žít odděleně.« Proměnil Zlín, který měl v roce 1894, kdy svou manufakturu zakládal, 2 500 obyvatel v zahradní průmyslové město s více než 50 000 obyvateli a obrovskou výrobou bot na běžících pásech, která ovládla Evropu a ve 30. letech expandovala na další světadíly. Baťa měl od roku 1912 jako poradce Jana Kotěru, kterého po jeho smrti v roce 1923 vystřídal Josef Gočár. Počátkem 20. let angažoval na post městského architekta Františka Gahuru, který rovněž zpracoval územní plán Zlína. Po vypuknutí velké deprese přizval jeho nevlastní bratr Jan Baťa Vladimíra Karfíka, který v té době pracoval v Chicagu. Karfík studoval v Praze a měl rovněž zkušenosti od Le Corbusiera z Paříže a od Wrighta z Taliesinu. Okamžitě se Vladimír Šlapeta N 29
Po dokončení studií jste se rovnou zabýval teoretickou a výstavní činností?
Obr. 1: Vladimír Šlapeta v Corbusierově Unité d‘habitation, Západní Berlín, březen 1967. Fotografie Ivan Šlapeta.
m kubismu, moderně a funkcionalismu
m modernismu byl pochopitelně český kubismus, repre-
Na doporučení svého otce a Bohuslava Fuchse jsem začal roční praxi v Ostravě. Mimo sportovních a školských areálů v Severomoravském kraji jsem navrhl několik rodinných 1
gotického Jagellonského období a »barokní gotiku« architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela z počátku 18. století. Studovali také sbírku minerálů Národního muzea a debatovali o německé teorii vcí-
domů , zejména pak vilu doktora Ondruše v Ostravě - Zábřehu. Po této velmi důležité praxi jsem nastoupil jako vedoucí architektonického archivu NTM (Národní technické muzeum v Praze). Na toto místo mne upozornil Bohuslav Fuchs, s nímž jsem tehdy spolupracoval na přípravě výstavy Jana Kotěry v Brně. V muzeu jsem vydržel 18 let a podařilo se mi prosadit výstavy české architektury do Polska ,Finska a potom i do dalších západoevropských zemí. Výstavy Kamila Roškota a zvláště brněnského funkcionalismu měly velký ohlas, což napomohlo navrácení fenoménu brněnské avantgardy do mezinárodní architektonické debaty.
5
6
8
7
9
Obr. 4: Publikace z pera profesora Šlapety. Osada Baba- Plány a modely, Baťa - architektura a urbanismus 1910-1950, Lubomír Šlapeta, Čestmír Šlapeta, Brno architektura 1910-1939, Jan Kotěra.
4 Vladimír Šlapeta: Český funkcionalismus 1918–1938. Architectural Association, londýn 1987. Předmluva Gustav Peichl, grafický návrh Jan Kaplický 5 Tomáš Šenberger, Vladimír Šlapeta, Petr Ulrich: osiedle Baba. Plany i modeli (sídliště Baba, plány a modely, polské vydání). Wrocław 2002, grafický návrh Aleš Douša 6 Vladimír Šlapeta: Baťa 1910–1950, architektura a urbanismus, Zlín 1991, grafický návrh Václav Ševčík 7 obálka katalogu »lubomír Šlapeta 1908–1983, Čestmír Šlapeta 1908–1999, čeští studenti Hanse scharouna«, Muzeum architektury, Wrocław 2004 8 Průvodce Brnem. Petr Pelčák, Vladimír Šlapeta, Renata Vrabelová: BRNo – ARCHITEKTURA 1918–1939, průvodce. Brno 2011 9 Jan Kotěra 1871–1923, zakladatel moderní české architektury. Vedoucí autorského týmu – Vladimír Šlapeta, Praha 2001
4 Vladimír Šlapeta: Czech Functionalism 1918–1938. Architectural Association, london 1987. Foreword by Gustav Peichl, layout by Jan Kaplický 5 Tomáš Šenberger, Vladimír Šlapeta, Petr Ulrich: osiedle Baba. Plany i modeli (The Baba Estate, plans and models, Polish edition).Wroclaw 2002, layout by Aleš Douša 6 Vladimír Šlapeta: Bata 1910-1950, architecture and urbanism, Zlín 1991, layout by Václav Ševčík 7 Cover of the catalogue »lubomír Šlapeta 1908–1983, Čestmír Šlapeta 1908–1999, Hans scharoun´s Czech students«, Muzeum architektury Wroclaw 2004 8 Brno guide book. Petr Pelčák, Vladimír Šlapeta, Renata Vrabelová: BRNo ARCHITECTURE 1918–1939, guide book. Brno 2011 9 Jan Kotěra 1871-1923, the Founder of Modern Czech Architecture. Editor in chief – Vladimír Šlapeta, Praha 2001
Ačkoli jsem byl autorem zhruba 40 článků v časopisech Architektura a Československý architekt, články nesměly být otištěny s mým jménem. To byla pomsta za statečné kritické postoje mého otce ke komunistickému režimu a architektuře té doby. Proto jsem začal pod svým jménem publikovat převážně v zahraničí, například články v časopisech Bauwelt, švýcarské Archithese nebo v Itálii v Lotusu,Domusu a Casabelle. Články pro světové tituly mi pomohly rozvíjet mezinárodní kontakty, které později vyústily v roce 1987 ve výstavu Český funkcionalismus na Architectural Association v Londýně, na níž jsme pracovali s Janem Kaplickým. V roce 1988 jsem dostal pozvání na třítýdenní přednáškové turné do USA, kde jsem přednášel na Harvard University, Yale University, Columbia University a Cornell University. Všechny tyto zkušenosti mi po převratu pomohly při kandidatuře na děkana pražské Fakulty architektury ČVUT. Vladimír Šlapeta N 31
Obr. 3: Vladimír Šlapeta: Český funkcionalismu 1918-1938. Architectura Association, London 1987. Předmluva Gustav jejich pražský dům. Postupně vypracoval tři návrhy. Ze způsoost stavbu obchodPeichl, grafický návrh Jan Kaplický.
o, Bratislava, Liberec a je založena na žeje následně vyzděn ě skleněné fasády. elitním Baťovským čný charakter.
m dílem mnoha mladých t například Bohuslava ava Žáka.
nsku mnoho nadaalézt celou škálu pokonceptů na jedné odynamické a orga-
se například Adolf 1, 1992) a v kolonii na
bu, jak navrhl cestu do garáže na svažitém terénu, je zřejmé, že parcelu nikdy neviděl. Nakonec byla provedena třetí varianta, datovaná pouhých pár dní před jeho odjezdem do Moskvy v říjnu 1931, a to v redukované podobě a bez garáže. V roce 1934 dům navštívil, a jak uvedl v časopise De 8 en Obpouw, výsledek ho moc nenadchl. Všechny tři varianty projektu jsou nyní uloženy v archivu cca v Montrealu. Nepůsobili tu ale pouze Mies, Loos, Plečnik a Stam – do Čech navrhovali i holandští architekti Oud a Duiker či Le Corbusier, Behrens a Welzenbacher. Bruno Paul, Thilo Schoder, spolupracovník Henry van de Velda a Heinrich Lauterbach z Vratislavi, žák Poelziga a přítel Scharouna, i Sobotka, Kulka a Groag z Vídně – ti všichni realizovali v Čechách a na Moravě velice elegantní vily. A konečně například Nikola Dobrović postavil v Praze domov pro jugoslávské studenty. Vytvořil jste detailní prezentaci díla svého otce Lubomíra Šlapety (1908–1983) a strýce Čestmíra Šlapety (1908–1999), kteří do českého
2
Po Sametové revoluci se Vám v pozici děkana podařilo oslovit vynikající architekty s mezinárodním přesahem z emigrace. Například architekta Miroslava Šika, profesora Jaroslava Šafera nebo i Jana Bočana a Ivana Kroupu. Jak dnes vnímáte tento krok? Podařilo se Vám přiblížit tehdejší dospívající generaci v období komunismu ke svobodné architektuře? Na propojení české architektury do mezinárodního měřítka jsme pracovali už v 80 letech. Tehdy jsem zorganizoval architektonické přednášky zahraničních osobností v NTM, například Gustava Peichla, Antona Schweighofera nebo Christopha Sattlera, což byli první zahraniční osobnosti, které navštívili Prahu. Ve spolupráci Aleše Buriana a Petra Pelčáka jsme totéž v rámci brněnského Stavoprojektu pořádali také v Brně. Vznikly tak výstavy pana profesora Rozehnala a pana profesora Karfíka, které směřovaly k rehabilitaci odkazu meziválečné avantgardy.
Obr. 6: Vladimír Šlapeta s Alvarem Sizou Viera na kongresu UIA v Tokyu, září 2011.
Távora byl zakladatelskou osobností moderny v Portu, Siza a Távora dostali později oba Pritzkerovu cenu. Jak jste vnímal situaci tehdejší fakulty architektury po přesunu do Brna? Díky mému osobnímu kontaktu s profesory Fuchsem a Rozehnalem mi bylo Brno vždy velmi blízké. V roce 2006, kdy jsem získal funkci děkana FA, nebylo období zrovna lehké. Brněnská fakulta nebyla vůbec otevřená praxi tak, jako ta pražská. Cílem bylo brněnskou fakultu otevřít, což se zčásti podařilo. Výsledkem otevřených konkursů bylo přijetí architekta Antonína Nováka, architekta Petra Pelčáka a architekta Zdeňka Fránka.
Obr. 5: Vladimír Karfík, Štefan Šlachta a Vladimír Šlapeta na otevření Karfíkovy výstavy ve Stavoprojektu Brno , říjen 1986
Dostat českou architekturu do mezinárodního kontextu byl po převratu přirozený cíl, a proto jsme oslovili všechny české architekty žijící v zahraničí, aby vyučovali na ČVUT. Zejména Miroslav Šik měl vliv na skupinu architektů, kteří hrají v dnešní době velmi zajímavou roli na české scéně. Dále jsme zajistili přednášky i několika zahraničních architektů nejen z německy mluvícího okolí, ale třeba i z Anglie nebo USA. Takto se nám podařilo pozvat například Hermanna Hertzbergera, Christiana Norberga Schulze a mnoho dalších. Last not least jsem dostal na pódium pražské fakulty Fernando Távoru, Alvaro Sizu a Eduardo Souto de Mouru.
Obr. 7: Architekt Eduardo Elísio Machado Souto de Moura na návštěvě vily Tugendhat. Na fotce jsou mj. José Pereira Gomes- portugalský velvyslanec, doc. Tomáš Rusín, doc. Ivan Wahla, prof. Petr Pelčák, prof. Vladimír Šlapeta, arch. Aleš Burian, arch. Gustav Křivinka.
3
Byly tu však rovněž závažné problémy jako například přezaměstnanost pedagogického sboru, a také legislativní problémy, zaviněné nezodpovědností tehdejšího senátu. Bohužel žádný další děkan, který zastával funkci po mě, nemluvil anglicky. Nejsem si zcela jist, zda další roky prospěly vývoji fakulty.
To by se mělo do budoucna více zohledňovat, abychom směřovali kupředu. A v tomto směru přeji mladší generaci , která převezme zodpovědnost, šťastnější ruku. Daniel Struhařík, student FA VUT v Brně. Rozhovor vznikl v rámci Brněnské muzejní noci 2015 v Galerii Mini FA VUT.
ion of Architects
r designed many g was built, as he r as a successful arsad, because it was e energy and talmost prohibited the late 1950s, early state offices, which 1968, he won a which was built in and later he den Council recome things very caremeasured the whole asurements. s with my name. articles without my rs of the Union of
eloved teacher dent of the West ters from 1956 onallow my father to rked until the end e 1967, and later in 9. nd had the priviPosener, etc. I saw e 1960s: the Berlin ectivity, the Hansa monic Hall, as well mportant for me.
ene architect Jože gue in 1911 and lathe invitation of the events and connecs, courtyards, halls, both Czech and
d’Este prevento Otto Wagner in or him to be invited
16
Obr. 8: Vladimír Šlapeta a Kenneth Frampton v domě od Dekleva Gregorič architects, Lublaň, květen 2009.
to Prague. As a dedicated teacher, he played an extraordinary role even before the war and during that period.
Je velký rozdíl mezi školami u nás a v zahraničí. V zahraničí by nedopustili, aby byl na post profesora dosazen někdo, kdo nemá dostatek mezinárodních zkušeností a kontaktů. Je to způsobeno i vysokoškolským zákonem, During the the Catholic Church in který jecompetition u nás forznačně zaostalý ve srovnání se Vinohrady in 1920, Czech architects assembled and compiled a common proclamation sayingŠkola that they werenení all in favour of the demokratická zahraničním. jen direct commission of Jože Plečnik. I think this is unique in hisstruktura, ale je hierarchická, takže tory. Plečnik finally accepted the přirozeně invitation and built ithis beautiful church. jeIndůležité, aby vedli skutečně osobnosJanuary 1991, I visited the školu belfry together with James Stirling. He was very surprised and admired this very special space. ti,Pavelkteré autoritu a inprestiž As Janák oncemají wrote, Plečnik built his dreams Prague, dis- v celé české regarding the avant-garde movement but with an extraordinary komunitě a samozřejmě i v mezinárodním empathy for the genius loci of the city. měřítku.
Plečnik’s church in Vinohrady is a unique example of contemporary church architecture. Most surprising, however, is the interior space of the belfry with the connecting slope, but it is closed to visitors. For Plečnik, this was probably a predominantly functionally arranged space that had nothing to do with the design of a sacral space, while at the same time it is so minimal in a Modernist way. We could even venture to say that this is one of the most interesting examples of Czech Modernism.
4