OBNOVA
BOŽÍCH MUK VŠECHOVICE
RESTORATION OF THE VŠECHOVICE CALVARY OBNOVA BOŽÍCH MUK VŠECHOVICE
Daniel Struhařík, Norbert Obršál
foreword /11
1
introduction /24 úvod
2
sacral landscape /32 krajina duchovní
3
collective landscape /46 krajina kolektivní
4
landscape of roads /64 krajina silniční
5 6
recovery /78 obnova exhibition /112 výstava sources /122
Foreword
10
MojmĂr Kyselka
Around seventy years ago, a local peasant was still closely related to the family – parents, children. This wide community also included farm animals, including cats and dogs, as r ural workers with strong family bonds. Therefore, these animals have been personified and given names (e.g. Brok for a dog or Stračena for a cow). Until now, this phenomenon is not considered unusual. However, the fact is that not only those individual beings were part of the wider rural community. Local fields, meadows, forests, ponds and even agricultural pathways have their own personified meaning – a notional face, a name. On the one hand, it could be a pathway with its specific appearance, sometimes related to an event which took place there in the past: A tree or an alley on the hill or a stone at a crossroads. On the other hand, it could be a place of sacred meaning, such
11
12
as a calvary (a chapel dedicated to a saint with a story linking to a particular place where one could stop and contemplate). Until collectivization, the countryside was of a human scale, easy to identify with and with a high level of habitability. In those days, the landscape was available not only for local peasants and the community, but also for outsiders who could come to find peace there. However, this intimate rural setting cannot be re-established now thanks to agricultural holdings which cultivate most of the local lands. In addition to this, water and wind erosion, dry seasons and the need for lower consumption of fossil fuels have led to the situation in which cultivated lands are getting smaller and smaller. An ideal ergonomic optimum of a single flat field’s expanse is meant to be 38.5 ha. Even in these conditions, every detail of the landscape can act as an important point of interest for a human being. One of those is a calvary or a wayside shrine. But what does a calvary or a way-
side shrine mean to the landscape, or to the edge of a village where these structures were usually built? A calvary or a wayside shrine represents the crucifixion of Jesus Christ, who was chained to a circular stone column while being whipped before the actual event of crucifixion took place. That is why the origins of those structures referred to a form of a circular stone column, rarely seen fitted with an iron ring representing the chains. In local conditions, one could spot a heavy Romanesque column made of granite or sandstone which was placed in the landscape without a pedestal but a niche – a space fitted with a statue of tormented Jesus or another saint – a martyr. In the following centuries, a calvary or a wayside shrine was built in the form of a decorated column with a pedestal bearing the load of an epic depiction above. The great significance of the Všechovice Calvary located at the entrance to the village near Kuřim lays in its Romanesque,
13
14
early Christian form. Although the structure likely dates back to a later Baroque period referring to the cult of St. John of Nepomuk, it was designed according to formerly traditional principles, as its shape is a result of the lack of resources in the closest radius of the village at that time. The Všechovice Calvary, together with a huge tree standing nearby gives us the opportunity to sense the respect for our ancestors. This respect was also key to the successful and enthusiastic restoration made by local Scouts from Kuřim. It is a minor, yet important contribution to the question of how to deal with remaining sacral structures located in the agricultural landscape. The majority were destroyed or damaged during the four-decade long era of Communist totalitarianism in our country, which has led to a substantial disruption of almost the entire rural landscape’s character. I wish there were more such enthusiasts who would undertake a restoration of that kind, or even rebuild
these precious structures which belong to the landscape. Moreover, I hope that those Scouts from Kuřim will continue to discover more of these structures – Calvaries, waiting to be rediscovered and restored.
15
16
17
J 18
eště před sedmdesáti, ba šedesáti léty byl náš sedlák – rolník obklopen nejen svojí blízkou – pokrevní rodinou – rodiči a dětmi. K tomu širšímu společenství patřili i další pracovníci na statku, ale přirozeně vše živé – hospodářská zvířata i kočky a pes – a všichni měli svoje jména. Brok a Stračena i další byli členy širší rodiny. Jenže – a to si už tolik neuvědomujeme – širším do jisté míry rodinným společenstvím byly pole, louky, lesíky, rybníky a cesty – a měli svou tvář a své jméno. Trať i místo s důvěrně známým vzhledem a někdy i událostí. Strom, nebo jejich skupina na návrší, kámen na rozcestí, ale pak také to posvátné – k zastavení a zamyšlení – boží muka, poklona, kaplička se jménem světce a příběhem toho místa. Krajina byla až do děsivé, velkoplošné, anonymní kolektivizace lehce identifikovatelná. I v naprostých rovinách lidského měřítka – obyvatelná. Široká rodina krajiny nejen těch, kteří ji obdělávali, ale i těch, kteří si sem přišli odpočinout odjinud než z vesnice.
Ta důvěrnost už se nikdy nevrátí, bude se v zemědělských holdinzích farmařit a jen vodní a větrná eroze, sucho a úspora nafty zmenší pozemky (38,5 ha pole na rovině je ergonomické optimum). A v takové krajině je každý detail záchytným, hluboce lidským bodem. Ale není detail jako detail. Co znamená v krajině, nebo na okraji vsi ojedinělý bod – Boží muka. Název „Boží muka“ pochází od kamenného sloupu kruhového profilu, k němuž byl řetězem připoután Ježíš Kristus, když byl bičován důtkami s kovovými hroty před svým ukřižováním. Právě proto byla nejstarší a nejpůvodnější Boží muka kamenným sloupem oblého tvaru – někdy a dávno dokonce i s železným kruhem pro řetěz. V našich končinách to byly sloupy románské, často žulové nebo pískovcové, těžké a bez podstavce, ale již s nástavbou niky – výklenku pro umístění plastiky zmučeného Ježíše nebo jiného světce - mučedníka. Pak v dalších staletích a stavebních slozích byla Boží muka stavěna jako
19
20
bohatě zdobený sloup se soklem a výpravnou nástavbou. Veliký půvab Božích muk při vstupu do vesničky Všechovice u Kuřimi spočívá právě v té románské – vlastně ranně křesťanské formě. I když pravděpodobně pochází z doby podstatně pozdější – barokní – doby kultu sv. Jana Nepomuckého (ale kdo ví?), zachovává ten nejtradičnější tvar, daný také skromnými možnostmi obce. Všechovická Boží muka, doprovázena mohutným stromem vyvolávají pocit úcty k našim předkům. A ten jistě měli skauti z Kuřimi, kteří nadšeně – laicky – ale s podivuhodně kvalitním efektem tato Boží muka opravili. Je to malý, ale důležitý přínos k pomalé obnově drobných sakrálních památek v naší zemědělské krajině. Ty byly poničeny, ale také zbořeny ve čtyřicetiletém období komunistické totality, která podstatně narušila ráz téměř celé naší zemědělské krajiny. Kéž by se našlo více takových nadšenců, kteří by se ujali obnovy – nebo dokonce znovu výstav-
by těchto drobných skvostů naší krajiny. A snad také kuřimští skauti nezůstanou při jedné takové Boží muce a se svými vedoucími objeví další zchátralou, ale ke vzkříšení připravenou.
21
Introduction
22
1
24
Minor sacral architecture acts as a natural and key element of the Czech rural landscape, which has gradually been inhabited throughout the centuries, mostly by faithful peasants. Those peasants, who were inherently in daily contact with their land, tended to occupy the landscape by building small scale architectural structures such as wayside shrines, calvaries or chapels. The long-standing relationship between those farmers and their lands has been interrupted recently by changes in agricultural management and collectivization, which took place under control of the newly emerging regime. As a result, those minor architectural elements started to decay. However, after the fall of the communist regime people have made an effort to revitalize the landscape, regardless of the fact that collectivization has already left its traces across the country.
25
introduction
26
Drobná sakrální architektura je přirozenou součástí české krajiny. Rolníci, často velmi zbožní, kteří byli každodenně ve styku s půdou, měli přirozenou potřebu krajinu obydlovat. Vznikala tak drobná zastavení, křížky, boží muka a kapličky. V souvislosti se změnou režimu a způsobem kolektivního hospodaření byl vztah k půdě přerušen a drobná sakrální architektura začala chátrat. Po pádu komunistického režimu, kdy již kolektivizace byla pevně otištěna i do obrazu krajiny, se objevují snahy najít si ke krajině novou cestu.
27
úvodní slovo
28
29
Sacral landscape
30
2
S 32
ince the beginning of human settlement, man has tended to adjust his surroundings. A type of landscape which is intentionally and harmoniously designed by man has been developing over time – a cultural landscape. It was made of various types of areas, e.g. meadows consisting of narrow agricultural fields, orchards, forests or ponds which were closely connected to villages and usually cultivated by peasants. Individual villages were connected by a linear hierarchized network of routes which made the landscape easy to pass through. Intentionally designed alleys planted across these routes provided peasants with the potential for refreshment and a little rest in the shade. These compound networks of routes were complemented by key compositional elements – landscape points-of-interest in the form of wayside shrines, calvaries or chapels which were erected on significant and memorable places or locations where specific events took place.
sacral landscape
These wayside shrines, calvaries or chapels were sometimes newly erected on a place commemorating even older traditions or pagan rituals, so that newly emerging religions could physically subdue the old one just by adding a piece of architecture on a specific location. Historically, the same conditional principle was also applied in terms of celebrating significant holidays. [1] Newly emerged religion has made a place of ritual to physically change its form even if it naturally served well in the past. The landscape was not only a place of utility and a source of livelihood, but also a place allowing a deep spiritual experience of rural community. According to the establishment of Christianity across our territory, we can call it a landscape liturgy [2], usually holding religious processions, Eucharistic events or pilgrimages. The landscape was also a place made for personal prayer or expressing wishes, regrets and appreciation of an individual.
33
34
The elements of sacral architecture did not only symbolize the connection with Vertical worshipping, but also determined the time and place of worship or contemplation. The period of counter-reformation, which was the response of the Catholic Church to the doctrine made by Martin Luther, was driven by an effort to prevent its splitting. The Jesuits played an important role during the pursuit of unity. The veneration of saints, including the practice of Marian devotions also served as a tool for Catholization. It was the Jesuits who made a huge effort to spread the awareness of John Nepomuk’s life, even overseas. [3] However, the subsequent Baroque period was essential for further rural landscaping. During this time, the landscape was generously formed by large scale sacral buildings, chateaus, gardens or even small sacral monuments and alleys, mainly thanks to the resources provided by prosperous families and religious leaders. The
sacral landscape
veneration of saints which was further established in terms of constructing more sacral architecture, lead to the chapels and wayside shrines being supplemented with statues of the Virgin Mary and statues of saints. During the 19th century, the amount of chapels, wayside shrines and especially calvaries which were erected across the landscape had increased. The calvaries were usually made of wood, but stone and iron alloys could be used for their construction as well. Wayside shrines and chapels were mostly made of bricks with lime plaster finish provided with niches in which statues of the saints were placed. [4] To be more specific, the construction of these elements of sacral architecture such as wayside shrines, calvaries or chapels has been a tradition dating back to the reign of King Bořivoj (9th century AD), who ordered at the request of Bishop Vojtěch that “at every gate of a Christian city a sign of the Passion of God was to be de-
35
36
picted or carved into a stone or timber and in every Christian village the same sign was to be depicted or carved into a stone or timber pillar. Since then, the tradition of building these elements of sacral architecture has been maintained in villages and public places.�[5] However, these structures also acted as educational elements for those who could not write or read. They were also built to commemorate the plague, poverty and to recall hope, faith and respect for the saints as representatives of Christian values. Those structures were usually found at crossroads which played an important role in life in the countryside.
37
sacral landscape
J
38
iž od počátku osídlování si člověk přizpůsoboval svoje okolí. Postupem času se tak vyvinul typ krajiny, která je záměrně komponovaná, harmonicky utvářená člověkem – krajina kulturní. Ta byla tvořena rozličnými plochami. Nalézaly se v ní plužiny – úzká pole s napojením na vesnici, jež jednotliví rolníci využívali k hospodaření či sady, lesy a rybníky. Vesnice pak byly spojovány liniemi – hierarchizovanou sítí cest, která krajinu činila průchozí. Stín a případné občerstvení putujícím poskytovaly stromořadí a aleje. Posledním kompozičním prvkem byl bod. Ten v podobě jednotlivých zastavení, křížů a kaplí upozorňoval na význačná místa nebo konkrétní události. Místa, na kterých byly stavěny kostely, kříže, kapličky či boží muka, navazovala na předchozí pohanské rituály a tradice. Často se tedy jednalo o přepis důležitých bodů v krajině novým náboženstvím. Stejný motiv se uplatňoval i v případě význačných svátků.[1] Tedy rituál nebo místo,
krajina duchovní
které přirozeně fungovalo, dostalo společně s přijetím nového náboženství i novou podobu. Krajina tak nejen nesla rozměr místa užitku, obživy, ale byla rovněž prostředím pro hluboký duchovní prožitek celé komunity. S ohledem na rozvoj křesťanství na našem území můžeme mluvit o liturgii v krajině. [2] Konala se v ní náboženská procesí, výstavy nejsvětější svátosti, poutě. Krajina byla ale také místem osobní modlitby, vyjádření přání, lítosti nebo díku jednotlivce. Onu spojnici s vertikálou symbolizovala právě sakrální architektura, která uvozovala čas zastavení, usebrání a modlitby. Období protireformace, které bylo odpovědí katolické církve na učení Martina Luthera, s sebou neslo snahu zabránit rozkolu církve. Významnou roli ve snahách o jednotu hráli jezuité. Jako nástroj katolizace sloužil rovněž kult světců včetně kultu mariánského. Právě jezuité se zasadili o rozšíření povědomí o životě Jana Nepomuckého i do zámoří.[3]
39
40
41
42
Následné období baroka bylo pro formování krajiny zásadní. Díky prosperitě významných rodů a náboženských představitelů docházelo k velkorysému formování krajiny. Ta tak byla krajinou komponovaných zámků, zahrad, rozlehlých církevních staveb a alejí, ale i místem drobných sakrálních památek. V návaznosti na rozvíjející se kult světců byly kaple a boží muka doplňovány o sošky Panny Marie a sochy světců. 19. století pak přineslo další vlnu výstavby křížů a kapliček, zejména ze dřeva. Na stavbu křížů se rovněž používal kámen a slitiny železa. Boží muka a kapličky pak byly převážně zděné, nejčastěji s nikami s vápenným omítnutím, do nichž se umisťovaly sochy světců. [4] Konkrétně výstavba božích muk představuje tradici sahající až ke králi Bořivojovi (9. st. n. l.), který na žádost biskupa Vojtěcha rozkázal, aby „na každé bráně města křesťanského znamení umučení božího namalované neb vytesáno bylo a v každé vsi křesťanské aby totéž znamení na
krajina duchovní
sloupě kamenném neb dřevěném postaveno bylo. Od té doby udržovala se památka stavění mouček na vsích a místech veřejných“.[5] Boží muka měla i edukační formu pro ty, kdo neuměli číst a psát. Stavěna byla na připomínku moru a bídy s cílem upomenout na naději, víru a úctu ke svatým jakožto vzorům křesťanských hodnot. Co se týče umístění božích muk, nejčastěji je najdeme na rozcestích, jež jsou důležitými místy v životě i v krajině.
43
Collective landscape
44
3
O 46
ne can find notable differences related to the landscape and its scale when comparing the present state of almost any location in the Czech Republic with the one captured during aerial surveying in the early 1960s. Moreover, comparing the Czech-Austrian borderlands during 1952 with the current state, one can conclude that these changes have occurred unilaterally on the Czech side. [6] The cause of all the changes was the collectivization of agriculture, a political construct of Marxism ideology which was further developed by Friedrich Engels. In Czechoslovakia, this experiment negatively affected thousands of people and lead to the abolition of centuries-old rural traditions. During a short period of time, the fields previously owned by individual families were merged together into collective areas of uniformly cultivated units. After 1945, a considerable left-wing enthusiasm emerged throughout the whole
collective landscape
territory of Czechoslovakia. Following the approval of the Košice Government Program, the potential for political competition was suppressed: The government will entirely ban all fascist parties and organizations and will not allow any form of a political party to endanger the interests of the nation and the state. Those political entities shall not be re-established (agrarian parties, its derivates such as so-called “trading parties”, The National Unification, or those parties which joined together the People’s party during 1938). (Košice Government Program, 5. 4. 1945, title IX, paragraph 7) [7] It practically meant that the agrarian party had been banned. The party was, like other political subjects, “to blame for not following the interests of the nation and the state” [8]. As a result, agricultural labourers were suspected of taking actions against the state. The film Dařbuján a Pandrhola also illustrates the overall effort to devalue and
47
48
victimize the image of successful agricultural labourers. The poor miner Kuba is trying to make a living for his wife and eleven children. During the story, he receives a magical power to heal people and so he also helps a local dishonest brewer – wealthy villager Pandrhola who, after completing a successful healing procedure, takes advantage of the situation by deceiving the good old Dařbuján.[9] During the war, landowners and agricultural labourers did not limit their activities in any way. On the contrary, they became important food producers while some of them became rich due to the war conflict. According to this fact, social tension had risen between the general population and these agricultural entrepreneurs. After the expulsion of the Sudeten Germans, many agricultural buildings, farms and fields remained without their owners. It was an opportunity for the landless workers from all over Czechoslovakia to begin a new rural life, so they started to occupy
collective landscape
abandoned agricultural buildings and cultivate the surrounding fields. However, The Communist Party of Czechoslovakia sought approbation, not only from the landless workers, but also from the agricultural labourers. 1.3 million people weres working in agriculture during 1948. [14] Therefore, those people represented a significant voting potential which could not be embraced without a false public declaration stating that there will be no collective agriculture introduced in Czechoslovakia. [7] Despite this statement, the communists were interested in introducing collective agriculture not only in Czechoslovakia, but also in the rest of their territory. The concept of unified agriculture is directly linked to the ideas of Karl Marx and Friedrich Engels, who started to apply the concept of expropriation of means of production such as agricultural machinery and lands. This removed private ownership where individuals competed between
49
50
themselves. This competition was then replaced by the unified association, in which the means of production were no longer in the hands of a limited group of individuals, but in the hands of the whole community – the state. [10] Afterwards, the Communist Party gained more political points by promoting land reform which, among other things, set the maximum area of land that could be managed by an individual to 50 ha. The ownership of land by eminent landowners was restricted and the Communists also received support from smaller agricultural labourers and landless workers as they had been granted the confiscated land. This strategy supported the class struggle and the social manipulation led to massive support for the Communists, who then overwhelmingly succeeded in the upcoming elections. However, after winning the elections and subsequently consolidating power amongst the state structures, the Com-
collective landscape
munist Party returned to promoting the concept of unified agriculture and collective land ownership. As a result, unified agricultural associations (JZD) began emerging across the country, seizing land and even property from individual agricultural labourers and farmers who were under great pressure. That is how the means of production were expropriated and put in the hands of the whole community – the state. The landowners who chose not to obey this newly emerging concept were violently displaced, so that the strong ties between the farmers and their land and land of their ancestors were broken. As a result, an association where the direct producer became an employer was established. The land was suddenly in the ownership of everyone and no-one at the same time.[11] Scaling the lands from smaller individual fields to large areas owned by national agricultural associations directly affected minor sacral architectural objects in the
51
52
landscape. By their very nature, wayside shrines, calvaries and chapels were usually situated on the borders of fields and roads connecting individual lands. The merging of individual lands, together with industrialization contributed to the fact that the boundaries between each agricultural land and adjacent routes disappeared while ploughing lands together. This radical change in the context of minor sacral structures inevitably contributed to their physical and spiritual liquidation. The sacral architecture suddenly stood in the middle of the agricultural fields, preventing tractors from efficiently operating in the area. Moreover, communist ideology fully supported the removal of these religious symbols from the landscape. Only in the most religious areas, e.g. South Moravia, were the locals able to save those minor structures – mostly the statues, by simply moving them next to the nearest church.
53
collective landscape
P 54
ři porovnání současného stavu téměř jakéhokoli místa v České republice s jeho stavem zachyceným při snímkování na počátku 60. let 20. století spatříme značné rozdíly zejména v odlišném měřítku krajiny. Pokud porovnáme česko-rakouské pohraničí v roce 1952 a v současnosti, dojdeme k závěru, že tyto změny nastaly pouze na české straně.[6] Příčinou je kolektivizace zemědělství. Jedná se o politický konstrukt ideologie marxizmu, kterou dále rozvíjel Friedrich Engels. V Československu tento experiment zapříčinil neštěstí tisíců lidí a zrušení staleté selské tradice. Pole, která vlastnily jednotlivé rodiny, se tak do současnosti slila společně s mezemi do kolektivních ploch jednotně obdělávaných celků. Po roce 1945 na celém území Československa propuklo značné levicové nadšení. Po schválení Košického vládního programu došlo k omezení politické soutěže: Odhodlána vykořenit fašismus politicky a morálně do všech důsledků, vyhlásí vlá-
krajina kolektivní
da zákaz všech fašistických stran a organizací a nedovolí obnovení v jakékoli formě těch politických stran, které se tak těžce provinily na zájmech národa a republiky (agrární strany, její odnože tzv. živnostenské strany, Národního sjednocení, jakož i těch stran, které v r. 1938 splynuly s ludovou stranou). (Košický vládní program ze dne 5. 4. 1945, hlava IX, odstavec 7) [7] Prakticky to znamenalo zákaz agrární strany. Ta se, stejně jako další politické subjekty, měla „těžce provinit na zájmech národa a republiky“.[8] Kvůli tomu na zemědělcích ulpělo podezření ze snahy o protistátní činnost. Celkovou snahu o pošpinění obrazu úspěšnějších rolníků dokládá i film Dařbuján a Pandrhola. Zde se chudý havíř Kuba snaží najít obživu pro svou ženu a jedenáct dětí. Následně dostane kouzelnou moc uzdravovat a pomůže i lakomému sládkovi – vesnickému boháči – Pandrholovi. Ten po svém uzdravení situace zneužije a dobráka Dařbujána oklame.[9]
55
56
57
58
V období války statkáři a rolníci svou činnost nijak neomezili. Naopak se z nich stali důležití producenti potravin a někteří díky válečnému konfliktu zbohatli. Mezi běžným obyvatelstvem a zemědělskými podnikateli proto vznikalo sociální napětí. Po odsunu sudetských Němců zůstala stavení a polnosti bez svých majitelů. To byla příležitost pro bezzemky z celého Československa, kteří začali hromadně obydlovat opuštěné domy a obdělávat cizí pole. Komunistická strana Československa však hledala přízeň nejen u bezzemků, ale i u rolníků. V roce 1948 pracovalo v zemědělství 1,3 milionu obyvatel.[14] Rolníci tedy představovali významný voličský potenciál. Ten by ovšem komunisté nemohli využít, pokud by prosazovali zavedení kolchozů. Naopak veřejně deklarovali, že se v Československu kolchozy zavádět nebudou.[7] A to i přesto, že komunisté nejen v Československu měli zájem jednotné zemědělství zavést. Jednotné zemědělství přímo navazuje na
krajina kolektivní
myšlenky Karla Marxe a Friedricha Engelse. Ti mluvili o vyvlastnění výrobních prostředků, tj. strojů i půdy. Díky tomu by se odstranilo soukromé vlastnictví, v němž si jednotlivci navzájem konkurují. Konkurenci by potom nahradilo sdružení, ve kterém již nejsou výrobní prostředky v rukou omezené skupiny jednotlivců, ale v rukou celého společenství.[10] Další politické body komunistická strana získala prosazením pozemkové reformy. V jejím rámci byla stanovena maximální rozloha půdy, na níž mohli hospodařit jednotlivci, na 50 ha. Vlastnictví velkostatkářů bylo omezeno a komunisté získali podporu u menších rolníků a bezzemků, protože právě jim byla přidělována zkonfiskovaná půda. Zároveň tento krok podpořil třídní boj. Tato sociální manipulace vedla k masivní podpoře komunistů, kteří následně drtivě uspěli ve volbách. Komunistická strana se však po vítězství a upevnění moci ve státních strukturách vracela k myšlenkám družstevního vlast-
59
60
nictví půdy. Postupně vznikala jednotná zemědělská družstva (JZD), která svůj majetek získávala od jednotlivců pod nátlakem, nebo rovnou zabavením. Tímto způsobem byly výrobní prostředky vyvlastněny a dány do rukou celého společenství. Majitelé, kteří nesouhlasili, byli přesídleni a silné vazby rolníků k půdě předků byly zpřetrhány. Výsledkem bylo sdružení, kde se z bezprostředního výrobce stal zaměstnanec. Půda byla rázem všech a ničí.[11] Změna měřítka pozemků z menších rodinných políček na velké plochy zemědělských družstev se přímo dotkla drobných sakrálních objektů v krajině. Už ze své podstaty byly kapličky, kříže či boží muka umísťovány na hranice a k cestám mezi pozemky. Nejen sloučení polí, ale také industrializace přispěla k tomu, že hranice původních pozemků a poutní cesty zanikly přeoráním. Změna kontextu sakrálních objektů výrazně přispěla k jejich likvidaci jak po duchovní, tak po fyzické
krajina kolektivní
stránce. Sakrální architektura najednou stála uprostřed polí a bránila traktorům v produkci. Komunistická ideologie navíc podporovala odstranění náboženských symbolů z krajiny a pouze v těch nejvíce věřících oblastech – například v částech jižní Moravy – místní obyvatelé sochy zachraňovali tím, že některé přemístili k nejbližšímu kostelu.
61
Landscape of roads
62
4
A 64
fter the fall of the socialist regime during the 1990s, the lands were later restituted and returned to the descendants of the original owners, while the agricultural associations underwent large scale privatization. In the meantime, native individualism had already turned into so-called kolkhoz. After the collapse of the communist regime, the collective agricultural ownership gradually turned into the proprietary ownership of legal entities. However, after the 40 year-long break, the descendants of original landowners had no ties to their ancestor’s lands which they gained back after restitution. Only a small amount of them returned to the agricultural labour of their ancestors and started to run a family farm. This was due to the fact that the majority of descendants had already started to live elsewhere rather than in the area their ancestors had cultivated. As a result, the Czech and Moravian landscape was dominated by large agri-
landscape of roads
cultural holdings. While in the European Union the share of workforce employed in agriculture on family farms is 75% (note: 44.1% of farms are owned by individual owners, 32.4% are in the joint ownership of a farmer’s family) in the Czech Republic and Slovakia the share of workforce employed in agriculture on family farms is only 25%. [12] Nowadays, the default state of agricultural lands is a large field which has been customized to be easily scaled by tractors. The majority of land is owned by large agricultural holdings and companies. The original owners who built and cared for the minor sacral architecture on their lands have already died out. Moreover, the spiritual significance of the landscape which could influence the majority of the population is at a very low level. Forty years of totalitarianism has made the Czech Republic one of the most atheistic and secularized countries in Europe: 91% of the people who are 16-29 years old do not claim any
65
66
religion.[13] As a result of the mechanization and automation of business processes, less and less people tended to work in agriculture. Whilst there were 1.3 million people working in agriculturein 1948, only 132 thousand were active in agriculture in 2010, with this number decreasing each year [14] A large part of the population is no longer in daily contact with the landscape and so do not perceive it as their main point of interest, i.e. as their donor of abundance and a source of life for their families. The landscape of the 21st century has also changed the perception of scale. Nowadays, the majority of people do not live in the countryside. In addition, modes of transport are affecting the landscape as well. The duration of individual journeys between places has been shortening since the increase in transportation speed. There is no issue in getting from Prague to Rome or Oslo in just two hours. Nowadays, we tend to perceive the landscape only from
landscape of roads
the windows of an air-conditioned plane, a car or a train, as if feeling the countryside is not the main point. The recreational purpose of the landscape is also important as we use the landscape for jogging or just walking and yet still, an unusual feeling struck us from time to time while doing so. We just pay the landscape a visit. Perhaps it is the present time, i.e. a quarter of a century since the fall of the regime that forms an ideal time to look for the meanings of a new relationship which can be estimated with the landscape. The landscape, which is the imprint of our history, has become a landscape without a relationship nor human scale. However, the tabula rasa concept has its positives as well. We are not in a position where we would not be able to continue to maintain the traditions from the past without knowing why. Those who have been cultivating the lands are now gone. Nowadays, it is possible to find a new and unique way how to deal with the landscape and
67
68
its future. Many initiatives have emerged recently, whose aim is to find current and suitable methods for how to work with the landscape with the end goal of once again inhabiting it. An interesting achievement which aims at finding a new way to approach the landscape is Michal Šuška’s diploma thesis entitled Small Things in the Landscape.[15] It is also worth mentioning the realizations of Bára Ponešová and Jan Foretník in dealing with the places of restoration across the abandoned landscape of the South Moravian borderland.[16] Moreover, one can find the potential in the proposal of the municipality of Vestec, which directly responds to the “unhealthy landscape” needs and tries to deal with a concrete problem by approaching it differently. [17] We can also see many initiatives trying to restore the routes which have been ploughed in the past, planting municipal alleys and orchards while dealing with the present ecological situation and
landscape of roads
increasing dry seasons. [18] [19] [20] It is almost a necessity to find a way to inhabit the landscape again.
69
P 70
o pádu socialistického režimu došlo v devadesátých letech k restitucím a vrácení pozemků potomkům původních majitelů a k privatizaci zemědělských družstev. Přirozený individualismus se mezitím již změnil v kolektivní statek. Po pádu komunistického režimu se ovšem z kolektivního statku postupně stal statek právnických osob.1 Potomci původních statkářů po restituci neměli po čtyřicetileté pauze k rodinným pozemkům žádný vztah. Často následkem přesídlení žijí jinde než na místě, kde jejich rodina půdu obdělávala, a tak se k zemědělství a provozování rodinné farmy vrátil jen zlomek lidí. Českou a moravskou krajinu ovládly velké zemědělské podniky. Zatímco v Evropské unii je podíl pracovních sil na rodinných farmách 75 % (pozn.: 44,1 % farem je ve vlastnictví jednotlivých majitelů, 32,4 % ve společném vlastnictví rodiny farmáře), v České republice, ale i na Slovensku činí podíl pracovních sil v rodinných zemědělských podnicích jen 25%.
krajina silniční
[12] Výchozím stavem je v současnosti rozlehlý lán, který se měřítkem přizpůsobil traktorům. Půda je často ve vlastnictví velkých zemědělských společností. Původní majitelé, kteří drobnou sakrální architekturu v krajině stavěli a starali se o ni, již zemřeli. Rovněž duchovní význam krajiny většinové populaci nic neříká. Čtyřicet let totality vytvořilo z České republiky jednu z nejateističtějších a nejsekularizovanějších zemí v Evropě: 91 % osob ve věku 16–29 let se nehlásí k žádnému náboženství.[13] V důsledku mechanizace a elektronizace pracuje v zemědělství stále méně lidí. Zatímco v roce 1948 pracovalo v zemědělství 1,3 milionu obyvatel, v roce 2010 to bylo jen 132 tisíc a toto číslo každým rokem klesá.[14] Velká část populace již není v každodenním kontaktu s krajinou a nevnímá ji jako svůj středobod, tj. jako dárce hojnosti a obživy pro svou rodinu. Krajina 21. století změnila i měřítko vnímání. Nejen že dnešní člověk již v krajině
71
72
73
74
nežije, ale změna se týká i způsobu dopravy. Ta se dnes zrychluje a díky tomu se pomyslně zmenšují vzdálenosti. Není problém dopravit se za dvě hodiny z Prahy do Říma nebo do Osla. Krajinu většinou vnímáme za okénkem klimatizovaného letadla, auta nebo vlaku. Vlastně jen mimoděk, v rámci zpestření cesty. Důležitý je rovněž rekreační účel krajiny. Chodíme do ní běhat, na procházky. Pořád ale s pocitem nevšednosti. Do krajiny chodíme „na návštěvu“. Možná právě současná doba, tj. čtvrt století od pádu režimu, je ideálním časem na hledání nového vztahu. Krajina, jež je otiskem naší historie, se stala krajinou bez vztahu a lidského měřítka. Koncept tabula rasa má ovšem i svá jasná pozitiva. Nejsme v situaci, kdy bychom vůbec mohli pokračovat v minulé tradici, aniž bychom věděli proč. Ti, kteří krajinu zušlechťovali, už jsou pryč. Nabízí se možnost najít si ke krajině novou cestu. V poslední době se začínají objevovat iniciativy zaměřující
krajina silniční
se na práci s krajinou. Znovu tak krajinu obydlujeme. Zajímavým počinem zaměřeným na hledání nového přístupu ke krajině je diplomová práce Michala Šušky s názvem Malé věci v krajině.[15] Za zmínku stojí i realizace Báry Ponešové a Jana Foretníka s tématem míst obnovy v opuštěné krajině jihomoravského pohraničí.[16] Nebo krajinný plán obce Vestec, který přímo reaguje na „nezdravou krajinu“ a pomocí konkrétního návrhu se snaží najít nový přístup.[17] V mnoha obcích rovněž v poslední době zaznamenáváme iniciativy, jež se věnují obnově zaoraných cest a výsadbě obecních alejí, stromořadí nebo sadů, a to i v návaznosti na ekologickou situaci související nejen se sílícím suchem.[18] [19] [20] Znovu obydlet krajinu se stává téměř nutností.
75
Recovery
76
Vašek Šafařík, Matyáš Jankůj, Pavel Prokop, Martin Prok
5
Daniel Struhařík rokop, Patrik Visingr, Jenda Dočkal, Tomáš Kříž, Ondřej Sukač
T 78
he municipality of Všechovice is situated approximately twenty kilometres northwest of Brno. There is a crossroad at the entrance to the village where a lonely tree was planted. Next to it, the calvary pillar was erected in the past, whose niche is empty. The original statue of John Nepomuk which was previously placed there is now hidden in the depository due to a fear of damage or theft. This minor sacral structure – Všechovice calvary, is under heritage protection and owned by the local municipality.Public ownership means that there is no appointed keeper to take care of such a structure. This situation indirectly resulted in the decay of the calvary. What belongs to everyone does not belong to anybody at the same time. The restoration of the calvary does not just mean that a construction company will apply a new plaster in exchange for money from the funds of the Ministry of Culture. Such non-committal restoration would only
Recovery
prolong the process of decay. At first, it is essential to re-establish the relationship of a specific keeper to the structure itself in order to fully restore the calvary and give back its significance to the area. The main idea behind the concept of restoration of the Všechovice calvary was to involve the current users of the surrounding landscape, i.e. locals, in the whole process. The process itself consisted of two seemingly unrelated parts. The first part – the restoration of the structure itself was taken care of by a group of Scouts from the nearby city of Kuřim. During several consecutive weekends and under the supervision of masonry master Jan Michalec, they tried on their own to carry out lesser-known, more archaic masonry and stucco handicrafts. Using the learning by doing technique, they underwent a quick course on how to restore a historical monument. Thanks to the workshop, the Scouts are now more likely to be able to identify with minor sacral architectural
79
80
81
82
structures such as wayside shrines, calvaries or chapels. Now they know how much effort it took to restore a small Baroque pillar and they also have a concrete idea of how much work had to be done in order to erect it. The second part – the statue of John Nepomuk, was developed during the second workshop which took place together with students of the Faculty of Architecture at the Brno University of Technology. During their studies, architecture students often deal with the landscape and rural architectural issues, mostly by design. However, this task was exceptional in a way that the result was not only a sketch or visualization, but the real installation of a specific object. The original statue of John Nepomuk was borrowed from the depository, scanned and printed in 1:1 scale on a 3D printer, glued and screwed together. The 3D printing process took more than a hundred hours. Individual seams and traces of the 3D printhead are intentional-
Recovery
ly visible on the statue’s surface. Likewise, the original white colour of the filament was retained on the surface as a finish. A copy of the original statue of John Nepomuk was created using current technology and methods of construction. The newly designed sculpture is also adapted and simplified due to the chosen digital technology and 3D scanning so it does not intentionally act as a realistic copy. The niche itself is painted in red, which symbolizes the colour of the martyr’s blood. While the original statue was returned to the depository, its younger copy has been placed in the niche of the already restored structure. Due to the cooperation between two workshop groups, the process of the restoration of Všechovice Calvary was completed. The combination of classical masonry and stucco techniques together with modern technology resulted in the physical part of the restoration. The spiritual part of the restoration is the fact that a group of Scouts, architecture
83
students and members of the local community have established a relationship with the object itself. The sanctification of the Vťechovice Calvary will happen at the end of the whole process, during which time the structure will be symbolically handed over to the local community. It is the beginning of a new life for this minor sacral architecture which still stands at the entrance to the village.
84
85
Recovery
O 86
bec Všechovice leží přibližně dvacet kilometrů severozápadně od Brna. U vstupu do vesnice leží křižovatka s osamělým stromem. U něj stojí sloup božích muk, jejichž nika je prázdná. Původní socha Jana Nepomuckého je skrytá v depozitáři kvůli strachu z jejího poškození či odcizení. Objekt božích muk je památkově chráněn a je ve vlastnictví obce Všechovice. Veřejné vlastnictví bez přímo určeného správce má nepřímo za následek, že boží muka chátrají. Co je všech, není ve svém důsledku ničí. Obnova božích muk neznamená jen to, že stavební firma za peníze z fondu ministerstva kultury nahodí novou omítku. Anonymní oprava jen prodlouží proces chátrání. Aby byla boží muka obnovena ve své původní podstatě, je nutné především znovu vytvořit vztah konkrétního člověka k objektu jako takovému. Hlavní myšlenkou obnovy božích muk ve Všechovicích bylo zapojit současné uži-
Obnova
vatele místní krajiny. Samotný proces se skládal ze dvou zdánlivě nesouvisejících částí. První část – opravu samostatného objektu božích muk – si vzal na starost oddíl skautů z nedaleké Kuřimi. O několika po sobě jdoucích víkendech si pod dohledem zednického mistra Jana Michalce vlastnoručně vyzkoušeli dnes již spíše výjimečné zednické a štukatérské řemeslo. Pomocí techniky learning by doing absolvovali rychlokurz obnovy historických památek. Díky workshopu se skauti při svých toulkách v přírodě dokáží identifikovat se smírčími kříži, poklonami, kaplemi či božími muky. Vědí totiž, kolik námahy je stálo opravit drobný barokní pilíř, a rovněž mají konkrétní představu o tom, kolik práce a umu muselo být vynaloženo při jeho vzniku. Druhá část, tj. socha Jana Nepomuckého, vznikla na druhém workshopu. Tentokrát studentů Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně. Objekty do krajiny studenti architektury v rámci
87
88
89
90
svých ateliérů navrhují často. Tento úkol byl výjimečný v tom, že nešlo jen o skicu či vizualizaci, ale o reálnou instalaci konkrétního objektu. Původní socha Jana Nepomuckého byla vypůjčena z depozitáře, naskenována, postupně vytištěna v měřítku 1 : 1 na 3D tiskárně, slepena a sešroubována dohromady. Samotný tisk trval více než sto hodin. Jednotlivé švy a stopy tiskařské hlavice jsou přiznány na povrchu sochy. Stejně tak je ponechána původní bílá barva filamentu. Jedná se o kopii původní sochy Jana Nepomuckého vytvořenou současnými prostředky. Nová socha je i kvůli skenu a použitému způsobu tisku, tj. z důvodu zvolené digitální technologii, upravená a zjednodušená. Záměrně se nejedná o realistickou kopii. Samotná nika je vymalovaná rudou barvou, které symbolizuje barvu krve mučedníka. Zatímco se původní socha vrátila do depozitáře, mladší kopie byla osazena do niky již opraveného objektu. Spojením práce obou skupin byl dokončen proces obnovy
boží muka Všechovice
božích muk. Z kombinace klasické techniky a moderní technologie vzešla fyzická část obnovy. Duchovní část obnovy spočívá v tom, že si k samotnému objektu nově vytvořila vztah družina skautů, skupinka studentů architektury a (místní) obyvatelé. Na závěr celého procesu proběhne plánované posvěcení božích muk, při kterém bude objekt pomyslně předán do rukou místního společenství a započne nový život této drobné sakrální architektury, stojící u vstupu do obce.
91
92
93
94
97
98
101
102
103
105
106
109
Exhibition
110
Jan Urbášek, Tereza U
6
Daniel Struhařík, Norbert Obršál za Urbášková, Václav Mihola, Vojtěch Heralecký, Tomáš Wojtek
112
113
115
116
118
119
120
121
Sources [1] ŠIMEČKOVÁ, Pavla. Od kapličky ke křížku: průvodce po posvátných místech na Kovářovsku = From chapel to cross : a guide to sacred places in the Kovářov Region = Von Kapelle zu Kreuz : sakrale Kleindenkmäler rund um Kovářov. Praha: Plot, 2009. ISBN 978-80-86523-94-1. [2] KOPEČEK, Pavel. Projevy křesťanské liturgie v kulturní krajině. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2015. ISBN 978-80-7509-387-5. [3] Rok se svatými. 2. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994, s. 229. ISBN 8085527-75-8. [4] Kaplička na návsi, křížek v polích: almanach konference Místní komunita a drobné památky : [Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě] : Česká Lípa 13.–14. 5. 2006. Česká Lípa: Drobné památky severních Čech, 2006, s. 68–76. ISBN 80-239-7306-1.
[5] Kaplička na návsi, křížek v polích: almanach konference Místní komunita a drobné památky : [Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě] : Česká Lípa 13.–14. 5. 2006. Česká Lípa: Drobné památky severních Čech, 2006, s. 69. ISBN 80239-7306-1. [6] Stav kontaminovaných míst: Ortofotomapa 1949–1955 a 2009. Kontaminovaná místa [online]. Praha: CENIA, česká informační agentura životního prostředí, 2009 [cit. 2019-03-28]. Dostupné z: https://kontaminace.cenia.cz/ [7] SOVADINA, Jiří. KOŠICKÝ VLÁDNÍ PROGRAM (5. 4. 1945). MODERNÍ DĚJINY [online]. Praha: PANT, 2019, 2. 8. 2009 [cit. 2019-0428]. Dostupné z: http://www.moderni-dejiny. cz/clanek/kosicky-vladni-program-5-4-1945/ [8] PERNES, Jiří. Politické a sociální předpoklady kolektivizace zemědělství v Československu. Kolektivizace venkova v Československu 1948–1960 a středoevropské souvislosti. V Praze: Česká zemědělská univerzita, 2008, s. 77–87. Bod (Dokořán). ISBN 978-80-7363-226-7. [9] Dařbuján a Pandrhola [film]. Režie Martin
FRIČ. Československo, 1959. [10] SPISY Svazek 4. MARX, Karl a Friedrich ENGELS. Spisy. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1986, s. 335–341. ISBN 80205-0100-2. [11] RYCHLÍK, Jan. Kolektivizace ve střední a východní Evropě. Kolektivizace venkova v Československu 1948–1960 a středoevropské souvislosti. V Praze: Česká zemědělská univerzita, 2008, s. 13–29. Bod (Dokořán). ISBN 97880-7363-226-7. [12] ŠVECOVÁ, Radka: [online] https://www. asz.cz/cs/aktualne-z-asz/jak-skutecne-vypada-zemedelstvi-v-evropske-unii.html [13] BULLIVANT, Stephen. Europe’s Young Adults and Religion [online]. St Mary’s University, Twickenham - Benedict XVI Centre for Religion and Society, 2018 https://www. stmarys.ac.uk/research/centres/benedict-xvi/ docs/2018-mar-europe-young-people-reporteng.pdf [14] Historická ročenka českého zemědělství
1918–2010. Praha: Český statistický úřad, 2011. Životní prostředí, zemědělství. ISBN 978-8025023-303. [15] ŠIŠKA, Michal. Malé věci v krajině. V Řevnicích: Arbor vitae, 2011. ISBN 978-8087164-67-9. [16] PONEŠOVÁ, Barbora a Jan FORETNÍK. Místa bez vědomí. Zlatý řez. 2017, zima 2017(40), 60–67. ISSN 1210-4760. [17] SALZMANN, Klára. Obnova a plánování krajiny / Krajinný plán obce Vestec. Zlatý řez. 2017, zima 2017(40), 74–79. ISSN 1210-4760. [18] JINAKRAJINA [online]. Bohuslavice u Zlína: JINÁKRAJINA o.s., 2019 [cit. 2019-04-10]. Dostupné z: http://www.jinakrajina.eu/jinakrajina.html [19] Drakiáda, výsadba obecního sadu, tvoření
strážců sadu 2014 [online]. Ludvíkov: obec Ludvíkov, 2014 [cit. 2019-04-10]. Dostupné z: https://ludikov.cz/fotoalba/kulturni-akce/ galerie/drakiada-vysadba-obecniho-sadu-tvor eni-strazcu-sadu-2014/ [20] Výsadba obecního sadu Vážany n/Lit. 2018 [online]. Vážany nad Litavou: obec Vážany nad Litavou, 2018 [cit. 2019-04-10]. Dostupné z: https://vazanynadlitavou.cz/clanky/vysadba-obecniho-sadu-vazany-n-lit-2018/ [21] JECH, Karel. Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha: Vyšehrad, 2008. Moderní dějiny (Vyšehrad). ISBN 978-80-7021-902-7.
The project was created thanks to the cooperation between Faculty of Architecture at the Brno University of Technology, architectural office M2AU, Junak – Czech Scouting, Kuřim Scout Centre and the municipality Všechovice. Projekt vznikl díky vzájemné spolupráci Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně, architektonického ateliéru M2AU, Junáka - českého skautu, střediska Kuřim a obce Všechovice.
Obnova božích muk ve Všechovích Ing. arch. Daniel Struhařík Ing. arch. Norbert Obršál Autor úvodního slova: Prof. Ing. arch. Mojmír Kyselka CSc. VUTIUM Kolejní 4, 612 00 Brno v roce 2020 Projects, s.r.o. Botanická 606/24 602 00 Brno 2020 ISBN 978-80-214-5837-6 korekturu anglického textu: Alexander Ross Bonehill korektura českého textu: Dana Kutálová autor fotografií: Jan Urbášek typografická úprava: Jan Urbášek
Publication was supported by the Faculty Development Project PPČ 4 - Restoration of the Všechovice calvary (SPP element: AD152012003) 2019/20 at the Faculty of Architecture, Brno University of Technology. Publikace byla podpořena Fakultním rozvojovým projektem PPČ 4 - Restoration of the Všechovice calvary (SPP prvek: AD152012003) 2019/20 v rámci Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně.
ISBN 978-80-214-5837-6
