Cesta k vlastnímu obchůdku

jako facka. Tady to funguje, u nás to ještě není, a já budu ta, která to změní. Jenže to jsem já. Vrhám se do všeho po hlavě.

Dokážu se pro něco nadchnout během minuty a nikdo mi nevěří, že by mi to mohlo vydržet. A tak jsem musela svému okolí, především Kubovi, dokázat, že to myslím vážně. Abyste chápali, Kuba vystudoval ekonomii a můj podnikatelský záměr založený na emocích ho moc nenadchnul. Bylo to hlavně proto, že v Čechách v té době nikdo cupcakes moc neznal, lidi to neuměli vyslovit a pořád si je pletli s muffiny. Já neměla dost zkušeností a navíc jsem už byla tak trochu těhotná.

Velký zlom přišel po úspěchu na Apetit pikniku 2014, což byla doba, kdy cupcakes v Čechách zažívaly opravdovou slávu. Každý je chtěl ochutnat, mít je na svatbě, na večírku, na oslavě, a protože už jsem tou dobou nebyla zdaleka jediná, kdo je pekl a nabízel, jejich popularita rychle rostla. Kuba konečně vycítil obchodní potenciál, uznal, že trh je připravený, a souhlasil s otevřením specializovaného obchodu. Myslím, že kdyby to šlo hladce, a my ho v té době opravdu otevřeli, byli bychom teď asi někde jinde. Vůbec jsme ale nepočítali s tím, jak těžké bude najít vhodný prostor a jak dlouho to bude trvat. Chtěli jsme totiž do centra. Naše premisa byla, že zahraniční klientela, tedy turisti, kteří cupcakes znají, jsou sázka na jistotu. Od realitního trhu jsme však dostali pomyslnou facku a zase si stoupli nohama na zem. Cena pronájmu byla jedna věc, výše odstupného pak druhá. I tak jsem ale byla ochotná do toho jít, zadlužit se až po uši a prostě to risknout.

Ani tak jsme ale neměli štěstí. Když už jsme našli něco volného, co odpovídalo velikostí, většinou to nebylo zařízené na gastro provoz a majitelé to měnit nechtěli. Když už jsem se po víc jak roce snažení pomalu loučila s vidinou sladkého krámku v Dlouhé nebo Celetné ulici, přišla nečekaná zpráva přímo z naší rodiny. Kubova teta, která dlouhá léta vedla malé rodinné knihkupectví přímo naproti Famagustě, se rozhodla, že by šla ráda do důchodu.

#cupcakejehit

Měli jsme prostor, skutečně je to tak! Kubovi rodiče, tedy majitelé nemovitosti, byli myšlence nakloněni. Já byla nadšená. Mělo to jen jeden malý háček. Nebylo to v centru. Vyšehradská 53 je na rohu Karlova náměstí, což je sice Praha 2, ale jen minimum lidí projde okolo jen tak. Rozhodně tu neproudí davy a v okolí je velice malé množství rezidentů. Bylo tedy otázkou, zda sem za námi někdo vůbec přijde. Chtělo to přehodnotit celý koncept a strategii, cílením na turisty si tu asi na chleba nevyděláme. Ale přijde za námi dostatek pražských zákazníků, aby se nám vyplatila nemalá investice do rekonstrukce prostor? To byla otázka, na kterou jsme sami neznali odpověď. A tak jsme si řekli, že to rozhodnutí necháme na samotných zákaznících.

Na podzim roku 2015 jsem od svých kolegů v práci dostala k narozeninám jako dárek účast na konferenci START it! pro začínající food projekty. Kromě toho, že jsem byla poprvé v Makro akademii, viděla Tina z Forbidden Taste a dozvěděla se toho spoustu o právních úskalích gastro provozu, tak jsem doslova hltala každé slovo Jany Ecksteinové (nyní Hanfové) z portálu HitHit, která představovala crowdfunding jako jednu z možností financování. Do Vánoc vznikl podpůrný tým složený z našich nejbližších přátel a fanoušků a šli jsme do toho.

Základem byla myšlenka, že chceme otevřít první pražský cupcake obchod, ale neuděláme to, pokud to nebude chtít i dostatečné množství potenciálních zákazníků. Byl to trochu risk, ale podvádět by nemělo smysl. Pokud tedy nevybereme 250 tisíc na rekonstrukci prostor, cupcake obchůdek nebude.