První pražský cupcake obchod

Bez zkušebního provozu, rovnou po hlavě

Otevřít v září, nevědomky do plné sezóny, bez zkušebního provozu, byl ale taky docela hardcore. Navíc jsem celý svůj cupcakový business postavila na jednom super těstě a základním krému s pár variacemi.

Do té doby to na těch pár food festivalů a prodej ve Famagustě stačilo, ale na krámek to přece jen chtělo trochu víc. Problém byl především v tom, že jsme netušili, kolik toho prodáme, kolik toho tím pádem máme vyrobit a kolik lidí v kuchyni potřebujeme. Kdybych to měla přirovnat k mateřství, měli jsme prostě klasické šestinedělí. Ladili jsme provoz, výrobu a nakonec znovu i receptury. Krémy bylo třeba odlehčit a celkově nabídnout víc rozmanitějších druhů cupcakes. Čím více lidí k nám chodilo, tím více jsme si uvědomovali, že co člověk, to jiná chuť a preference. Ano, nikdy se nemůžete zavděčit všem, ale měli byste se o to aspoň pokusit. A tak jsme po měsíci na víkend zavřeli, zavřeli se do kuchyně a zkoušeli a zkoušeli. Spoustu počátečních negativních recenzí jsme si opravdu zasloužili a dodnes se za ně stydím. Přitom by možná jen stačilo dát na dveře ceduli: zkušební provoz. Třeba by kritici nebyli tak přísní.

Ale i negativní zpětná vazba je zpětná vazba a je potřeba naučit se s ní pracovat. Když mi došlo, že špatné recenze nechodí pouze od závistivých domácích cukrářek s ostrými lokty, kterým jsem vyloženě ležela v žaludku, snažila jsem se z toho co nejvíc poučit a zapracovat nejen na krizové komunikaci, ale především na naší nabídce a službách.

Časem jsem musela uznat, že jsou věci, na které prostě sama nestačím, a požádala jsem o pomoc zkušenou cukrářku. Ono je prostě něco jiného udělat krásný a pevný krém na domácí použití, když víte, že dortík do dvou hodin naservírujete návštěvě, a něco jiného je udělat stabilní krém, který neoschne, nezežloutne nebo nepopraská po dvanácti hodinách v chladicí vitríně, kde neustále cirkuluje vzduch. Postupem času se to opravdu vychytalo, zákazníci vydrželi, spousta z nich si vývoje všimla. Dokonce i ti nespokojení se po čase zkusili vrátit a v mnoha případech naštěstí uznali, že došlo ke změně. Prostě žádný učený z nebe nespadl a na spoustu věcí jsem si musela přijít sama za chodu.

Dobrou zprávou bylo, že do černých čísel jsme se dostali zhruba půl roku po otevření a prodej se stabilizoval na průměru 150 kusů za den. Moje cíle byly ale samozřejmě mnohem vyšší, i protože jsme věděli, že naplno nevyužíváme naši kapacitu. Prakticky za stejné provozní náklady (nebo jen o něco málo vyšší) bychom byli schopni generovat dvakrát větší zisk a mohli si třeba konečně začít s Kubou vyplácet výplaty. Ale protože jsem zrovna tou dobou měla doma čerstvě narozeného Kubíka, musela jsem na chvilku slézt z hrušky a požádala jsem o pomoc v oblasti, kterou jsem považovala za svoji silnou stránku. Ano, najala jsem si PR a marketingovou poradkyni. Jarmilka z Bluedeeragency stála za vlnou zmínek v nejrůznějších lifestylových časopisech i řadou článků a rozhovorů. A já se věnovala tomu nejsladšímu dortíku, co jsem doma měla.

Žehlím si karmu cupcakem

Za náš společný největší úspěch považuji kampaň Žehlím si karmu cupcakem, což pro mě byl takový důkaz, že i drobný podnikatel může přispívat na charitu, a to dokonce poměrně vysokou částkou. Vymysleli jsme totiž systém výhodný pro všechny. Vlastně to vzniklo tak, že mě mrzelo, že po roce, kdy byl obchůdek otevřený, skončil prodej hithitových limitek. Bylo to dvanáct dortíků, které navrhli naši podporovatelé. Každý měsíc se prodával jeden, na konci jsme vyhodnotili ten nejprodávanější, který jsme nakonec zařadili do stálé nabídky. Z krámku ho můžete znát pod názvem California Dream a najdete ho na straně 242. Mrzelo mě, že už nebudeme každý měsíc vymýšlet nový cupcake, a tak nás napadlo, že bychom možnost navrhnout si limitku nabídli známým osobnostem. Jen jsme jim kromě vytvoření vlastního dortíku neměli co jiného nabídnout, což se s prvními odmítnutími ukázalo jako klíčové. A tak mi Jarmila jednoho dne řekla, že jestli chceme známé osobnosti, měli bychom tomu dát charitativní přesah. Tomu jsem se rozhodně nebránila a rozhodla se oprášit osvědčený systém s neziskovkami. Daný cupcake bude o deset korun dražší než ostatní a právě tato desetikoruna půjde na charitu. My budeme sloužit jen jako prostředník. Zbývalo se rozhodnout, koho podpoříme. A vtom jsem si vzpomněla, že nedávno (zjistila jsem, že to bylo skoro před rokem, jen jsem měla neustále pocit, že to není tak dlouho) mi psala paní z Nadačního fondu pro předčasně narozené děti a jejich rodiny. Chtěla tenkrát pomoct s občerstvením, a já jí místo toho po roce nabídla devítiměsíční spolupráci. Bylo to moc hezké setkání a hned jsme se shodly, že do toho spolu chceme jít. A protože oni sami měli projekt Žehlím si karmu, přidali jsme k tomu cupcake a název byl na světě.

Rozhodli jsme se že kampaň začne v únoru 2018 a poběží devět měsíců, což je doba, jakou by mělo miminko zůstat u maminky v bříšku. Navíc tak zvládneme předat finální šek do 17. listopadu, kdy je Mezinárodní den předčasně narozených dětí. Potřebovali jsme tedy devět osobností, které by se zapojily, nesoutěžily mezi sebou, a naopak podporovaly stejný cíl: vybrat co nejvyšší částku pro nadaci. Nejčastější otázkou, kterou v souvislosti s touhle kampaní dostávám, je, jak jsme ty osobnosti nakonec vybírali a oslovovali.

Spolupráce s influencery

Nehledejte v tom, prosím, nic složitého. Každý zná někoho, kdo zná někoho, a takhle tomu bylo i v tomto případě. Šlo nám o co největší rozmanitost, chtěli jsme mít ženy i muže a zasáhnout co nejširší věkovou skupinu. Bylo nám jasné, že u některých potáhne jméno, u některých zase charitativní přesah, u někoho určitě spojení s jídlem. Kačku Kuranovou z blogu Smoothcooking jsem zkusila oslovit přes Instagram. Párkrát jsme si napsaly a díky tomu, že máme skoro stejně staré syny, jsme o sobě vzájemně věděly. Věděla jsem, že se snaží podporovat malé lokální české výrobce, a tak jsem to prostě zkusila. Její otevřenost a ochota mě mile překvapily a byla jsem moc ráda, že to nakonec byla ona, kdo v únoru celou kampaň dortíkem Dotek lásky zahajoval.

Druhým ambasadorem byl Milan Peroutka a jeho cupcake Perutě. Toho domluvila Jarmilka a nemohli jsme vybrat nikoho zapálenějšího. Milan miluje sladké, a tak kromě toho, že nám dal za úkol udělat dortík ze všeho, co má rád, dohlížel i na jeho první pečení. V obchůdku nás během března několikrát zkontroloval, a zorganizoval tam dokonce setkání se svým fanklubem. Musím říct, že za celou dobu existence obchůdku k nám nepřišlo tolik rozjařených puberťaček (a teď to myslím v tom nejlepším slova smyslu, byly strašně roztomilé) jako v březnu 2018. Jarmilka oslovila také Terezu Juščíkovou a Natálku Kotkovou z blogu The Nattiness — její jednorožcový cupcake Na duhové vlně zbořil v říjnu naše prodejní statistiky.