Nikdy zcela neodešli / Sie waren nie ganz fort by Eva Bystrianska

y d k i n n e r a w e si a l e c z z n a g e i n fort nelaovšdtí ešli Die Iglauer Jih Deutschen Němci

nikdy zcela neodešli Jihlavští Němci

sie waren nie ganz fort Die Iglauer Deutschen

sie waren nikdy nie ganz zcela fort neodešli Die Iglauer Jihlavští Deutschen Němci

Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Jihlava Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel 2013

ISBN: 978-80-86931-82-1 (Moravský zemský archiv Brno)

Obsah Inhalt

Úvodem 3 Zur Einleitung Ediční poznámka 7 Anmerkung der Herausgeber

1 Jihlava ve středověku Iglau im Mittelalter

2 Doba reformace 17 Reformationszeit 3 Od baroka k biedermeieru 24 Vom Barock zum Biedermeier 4 Na prahu národnostních konﬂiktů

Jihlava v 19. století

Anfänge der Nationalitätenkonﬂikte Iglau im 19. Jahrhundert

5 Výměna pozic 52 Vznik Československa a období první a druhé republiky

Positionswechsel Entstehung der Tschechoslowakei und die erste und zweite Republik

6 Konec soužití (1939–1945)

72 Jihlavští Němci v době vítězícího nacismu v Evropě

Ende des Zusammenlebens (1939–1945) Die Iglauer Deutschen während der nationalsozialistischen Herrschaft in Europa

7 Odsun nebo vyhnání? 66 Abschiebung oder Vertreibung? 8 Ausgestoßen und verfolgt

94 Die Vertreibung der deutschen Bevölkerung

Vyhnání a pronásledování německého obyvatelstva

9 Heimatlos in die Fremde

102

Vor einer ungewissen Zukunft

Bez domova do ciziny Před nejistou budoucností

10 Heimat schaﬀt man nicht allein

112

Die Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel

Domov si člověk nevytvoří sám Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel

11 Hilfe und Unterstützung

118

Die Patenstadt Heidenheim

Pomoc a podpora Patronátní město Heidenheim

12 Lebendige Kultur

126 Iglau liegt nicht nur in Tschechien

Živá kultura Jihlava neleží jen v České republice

13 Überwindung der Sprachlosigkeit

136

Der Verein Gustav-Mahler-Haus

Překonání mlčení Spolek Dům Gustava Mahlera

14 Ein neues Kapitel der Zusammenarbeit Die Städtepartnerschaft Iglau – Heidenheim

Nová kapitola spolupráce Partnerství mezi Jihlavou a Heidenheimem

15 Wir waren und sind Nachbarn Ein oﬀener Brief

Byli jsme a jsme sousedé Otevřený dopis

144

142

Úvodem

Zur Einleitung

Renata PISKOVÁ

Dvacáté výročí Spolku Dům Gustava Mahlera v roce 2011 a od roku 1989 vedené nejrůznější diskuse a úvahy o česko-německých vztazích se staly autorům a organizátorům výstavy Nikdy zcela neodešli. Jihlavští Němci podnětem k tomu, vzít si slovo zbavené všech národnostně emocionálních projevů a široké veřejnosti připomenout za pomoci autentických dokumentů a jejich objektivní interpretace složitost dějin česko-německých vztahů, zejména v období druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století. Jak vyplývá z úvodního historického exkursu, vztah obou národů nebyl vždy napjatý a nepřátelský, naopak v něm převládala spolupráce, pochopení i tolerance. Prapůvod konﬂiktního vztahu mezi Čechy a českými Němci je třeba hledat v polovině 19. století, v čase habsburské monarchie, když na počátku revoluce 1848 česká politická reprezentace začala usilovat o obnovení v předchozích desetiletích téměř zaniklé státnosti České koruny a narazila tak na nesouhlas německé společnosti ovlivněné velkoněmeckými ideami. Politické reprezentace česká i německá zaujaly též protichůdná stanoviska k zásadní ústavní a mocenské přestavbě říše v roce 1867, při tzv. rakousko-uherském vyrovnání. Od 80. let 19. století pak docházelo v českých zemích k dramatickému zostřování vzájemných národnostních vztahů. V tomto stupňují-

Das 20. Jubiläum des Vereins Gustav-Mahler-Haus im Jahre 2011 sowie verschiedenste, seit 1989 geführte Diskussionen und Überlegungen zum deutsch-tschechischen Verhältnis wurden für die Autoren der Ausstellung „Sie waren nie ganz fort. Die Iglauer Deutschen“ zum Anlass für eine möglichst objektive Darstellung der Komplexität der deutsch-tschechischen Beziehungen, insbesondere in der zweiten Hälfte des 19. und der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts, anhand authentischer Dokumente und frei von emotioneller Betrachtungsweise. Wie sich aus dem einleitenden historischen Exkurs ergibt, war das Verhältnis zwischen den beiden Völkern nicht immer angespannt, sondern im Gegenteil von Zusammenarbeit, Toleranz und Verständigung geprägt. Der Ursprung der Konﬂiktbeziehung zwischen den Tschechen und den böhmischen und mährischen Deutschen ist um die Mitte des 19. Jahrhunderts während der Habsburgermonarchie zu suchen, als die tschechische politische Repräsentanz zu Beginn des Revolutionsjahres 1848 um die Wiederherstellung der in den vorhergehenden Jahrzehnten fast untergegangenen staatlichen Einheit der Länder der böhmischen Krone bemüht war und auf den Widerstand der deutschen Gesellschaft stieß, die von großdeutschen Ideen beeinﬂusst war. Die beiden politischen Ver3

cím se zápase šlo o mnohem více než o podmínky vývoje obou národností v zemi. Byl to konﬂikt mezi dvěma národy, z nichž každý prosazoval vlastní historickou tradici. Vznik samostatného československého státu v roce 1918 byl vyvrcholením českého národně emancipačního procesu. Zdejší německé obyvatelstvo se s touto událostí vypořádávalo velmi těžce, protože jej z pozic příslušníků vládnoucího národa postavila do role podřízené národnostní menšiny. Nový československý stát určitě trpěl mnoha nedostatky a vadami, ale šíře a míra občanských svobod i demokratičnost politického systému dávaly perspektivu bezkonﬂiktního vzájemného soužití. Postoj německé menšiny, stěžující si na ústrky, a nástup nacismu v Německu se však staly podnětem k destrukci demokratického systému první republiky, jež vyústila v likvidaci státnosti, bezpráví a útlak v období Protektorátu. Tyto události vyvolaly u obyvatelstva okupovaných zemí hlubokou nenávist, jež mnohde přerostla v touhu po odplatě. Proto se projekt odsunu, jehož počátky sahají už do roku 1942, stal základem poválečného spojeneckého řešení problému německých menšin a jeho realizace přinesla řadu bezprávných a z dnešního pohledu těžko odůvodnitelných činů, které se dotkly i německého obyvatelstva na Jihlavsku. Cílem druhé části výstavy, kterou připravila německá strana, byla právě snaha ukázat české veřejnosti méně známé obtíže při začleňování vysídlených německých obyvatel do jejich nových domovů a doložit, jak velkou pomocí a oporou jim bylo vědomí sdílení společného osudu a společné bohaté kulturní a historické tradice. Přáním autorů je, aby výstava i tato k ní následně vydávaná publikace napomohly na obou stranách ke schopnosti vnímat složitost vzájemných vztahů v širších historických souvislostech a staly se cenným příspěvkem k budování dobrých sousedských vztahů.

tretungen hatten auch unterschiedliche Standpunkte zur grundsätzlichen Änderung der Verfassung und der Machtverhältnisse im Reich beim österreichisch-ungarischen Ausgleich 1867. Seit den 1890er-Jahren haben sich die Beziehungen der Nationalitäten in den böhmischen Ländern dramatisch verschlechtert. In dieser zunehmenden Auseinandersetzung ging es nicht nur um die Voraussetzungen für die weitere Entwicklung beider Nationalitäten. Es war ein Konflikt zwischen zwei Völkern, von denen jedes seine historische Tradition verteidigte. Die Entstehung des autonomen tschechoslowakischen Staates im Jahre 1918 war der Höhepunkt des tschechischen Emanzipierungsprozesses. Für die ansässige deutsche Bevölkerung war es schwer, sich damit abfinden zu müssen, denn von der Position des Herrschervolkes wurde sie in die Rolle der untergeordneten nationalen Minderheit herabgestuft. Der neue tschechoslowakische Staat hatte viele Fehler und Mängel, die Breite und der Umfang bürgerlicher Freiheiten sowie das demokratische System sollten trotzdem eine Grundlage für das künftige gute Zusammenleben beider Völker schaffen. Die gefühlte Zurücksetzung der deutschen Minderheit und der nachfolgende Aufstieg des Nationalsozialismus in Deutschland führte jedoch zur Zerstörung des demokratischen Systems der ersten Republik, die in die Auflösung der Staatlichkeit mündete und Unrecht und Unterdrückung der tschechischen Bevölkerung in der Protektoratszeit brachte. Diese Ereignisse riefen bei der nichtdeutschen Bevölkerung der besetzten Länder einen tiefen Hass und vielerorts auch den Wunsch nach Vergeltung hervor. Deshalb wurde der Plan zur Abschiebung der deutschen Bevölkerung, dessen Anfänge auf das Jahr 1942 zurückgehen, zur Grundlage der von den Alliierten vorgeschlagenen Nachkriegslösung des Problems der deutschen Minderheiten. Deren Umsetzung war mit zahlreichen rechtswidrigen und moralisch schwer entschuldbaren Taten verbunden, von denen auch die Deutschen der Iglauer Sprachinsel betroffen waren. Das Ziel des zweiten, von den deutschen Partnern erstellten Ausstellungsabschnitts war es, die wenig bekannten Schwierigkeiten bei der Integration der Vertriebenen in die neue Heimat der tschechischen Öffentlichkeit nahezubringen und zugleich darzustellen, wie unterstützend und hilfreich die Schicksalsgemeinschaft sowie die reichen, im Laufe der Jahrhunderte entstandenen Kulturtraditionen waren. Die Autoren würden es begrüßen, wenn die Ausstellung und dieser Ausstellungskatalog eine tiefere Reflexion des komplexen deutsch-tschechischen Verhältnisses in einem breiteren historischen Zusammenhang anregen und dadurch einen wertvollen Beitrag zum Aufbau von gutnachbarschaftlichen Beziehungen leisten könnten.

Ediční poznámka Použité texty a popisky k vyobrazením byly připraveny v roce 2011 pro výstavu Nikdy zcela neodešli. Jihlavští Němci. Nově vytvořen byl text Jiřího Jelínka Odsun nebo vyhnání?, popisky byly doplněny o odkazy na místo uložení předloh a na konce kapitol byly zařazeny seznamy pramenů a literatury. Protože většina v české části reprodukovaných materiálů a archivních fondů k tématu je uložena v Moravském zemském archivu v Brně – Státním okresním archivu Jihlava, používáme v popiscích a seznamech archivních pramenů kvůli úspoře místa důsledně zkratku SOkA Jihlava.

Anmerkung der Herausgeber Die verwendeten Texte und Bildunterschriften wurden im Jahre 2011 für die Ausstellung „Sie waren nie ganz fort. Die Iglauer Deutschen“ erstellt. Neu aufgenommen wurde der Beitrag Jiří Jelíneks „Abschiebung oder Vertreibung?“, die Bildunterschriften wurden um Verweise auf die Aufbewahrungsorte der Vorlagen ergänzt, und am Ende der Kapitel wurden die Literatur- und Quellenverzeichnisse eingefügt. Da die meisten reproduzierten Materialien und Archivbestände zu diesem Thema im Mährischen Landesarchiv Brünn (Staatliches Bezirksarchiv Iglau) aufbewahrt werden, wird in den Bildunterschriften und Verzeichnissen der Archivquellen wegen Platzersparnis die Abkürzung SOkA Jihlava konsequent verwendet.

Jihlava ve středověku Iglau im Mittelalter Královské horní město Jihlava bylo založeno před polovinou 13. století na pomezí Čech a Moravy. Založení předcházel objev vydatných žil stříbrných rud v okolí osady Stará Jihlava kolem roku 1240. Do místa nálezu se seběhli horníci z různých částí střední Evropy, nejvíce z alpských zemí. Král Václav I. a jeho syn Přemysl, markrabě moravský, obdařili horníky a obyvatele nového města rozsáhlým souborem horních a městských práv. Podle tradičního podání se tak stalo v roce 1249. Město s velkým centrálním náměstím vyrostlo v krátkém čase. Téměř současně vyrůstaly při městských hradbách tři velké kostely: minoritský Nanebevzetí P. Marie, dominikánský sv. Kříže a farní kostel sv. Jakuba. Ke kostelu sv. Jakuba byla roku 1257 přenesena farní práva od kostelíka sv. Jana Křtitele v původní osadě. V okolí města vzniklo několik vesnic, spadajících pod jurisdikci Jihlavy. Nejlepší stříbrná naleziště se však poměrně brzy vyčerpala a Jihlava se začala od počátku 14. století postupně přeměňovat z hornického města v město kupců a řemeslníků. K úspěšnému přerodu Jihlavští využívali četných privilegií vydaných králi a markrabaty z rodu Lucemburků. V listině vydané roku 1356 markrabě Jan Jindřich ustanovil, že žádnému cizinci, který by se chtěl stát jihlavským měšťanem, v tom nesmí nikdo bránit. V jedné oblasti, dotýkající se dolování, si však Jihlava své přední postavení přece jen uhájila: nadále se uplatňovala jako odvolací stolice horního práva, udílející právní naučení mnohdy i velmi vzdáleným místům. Počátkem 15. století sepsal pro tyto účely 8

Die königliche Bergstadt Iglau wurde vor der Mitte des 13. Jahrhunderts hrhunderts an der Grenze zwischen Böhmen und Mähren gegründet. Der Gründung vorausgegangen orausgegangen waren die Silbererzfunde in der Nähe der Ansiedlung Alt-Iglau um 1240. 240. Zum Fundort strömten Bergleute vorwiegend aus dem ostmitteldeutschen Sprachgebiet. chgebiet. König Wenzel I. und sein Sohn Přemysl, der mährische Markgraf, verbrieften en den Berghauern sowie den neuen Einwohnern der Stadt zahlreiche Berg- und Stadtrechte. rechte. Nach traditioneller Überlieferung geschah dies im Jahre 1249. Die Stadt mit einem großen Marktplatz in der Mitte erwuchs in kurzer urzer Zeit. Nahezu gleichzeitig wurden an den Stadtmauern drei große Kirchen erbaut: aut: die Minoritenkirche der Mariä Himmelfahrt, die Dominikanerkirche des hl. Kreuzes euzes und die Pfarrkirche des hl. Jakob. Auf die Jakobskirche wurden im Jahre 1257 die ie Pfarrrechte vom Johanneskirchlein übertragen, das sich in Alt-Iglau befand. Um Iglau au herum entstanden mehrere Dörfer, die unter die Rechtsprechung von Iglau ﬁelen. Die besten Silbererzlager wurden jedoch verhältnismäßig bald ausgebeutet, gebeutet, und die Bergstadt Iglau verwandelte sich zu Beginn des 14. Jahrhunderts in eine Stadt 1

Malba Přepadení Jihlavy v roce 1402 v minoritském kostele Nan nebevzetí P. Marie, před rokem 1436, detail. Foto Rostislav Dvořák. Wandgemälde „Überfall auf die Stadt Iglau im Jahre 1402“ in der Minoritenkirche Mariä Himmelfahrt, vor 1436, Detail. Foto Rostislav Dvořák.

městský písař Jan z Gelnhausenu veškeré listiny i naučení do nádherně iluminovaného rukopisu, nazvaného podle něho Kodex Gelnhausen. Před husitskou revolucí žilo v Jihlavě kolem 3 700 obyvatel ve 380 domech, s předměstími je počet obyvatel odhadován zhruba na 4 600. Podíl česky mluvícího obyvatelstva nebyl větší než 10 %, to je hlavní důvod, proč v době husitské revoluce zůstali Jihlavští věrni katolické straně. Město přečkalo několikeré obléhání husitským vojskem, během nichž byla poničena předměstí. V průběhu husitské revoluce Jihlava ztratila kolem 40 % obyvatelstva. Nejvýznamnějším okamžikem se stalo přijetí závě2

Václav I., král český a markrabě moravský, iluminace v Gelnhausenově kodexu, 1400–1408. SOkA Jihlava, Archiv města Jihlava do roku 1848, Úřední knihy a rukopisy, inv. č. 17 Právní kniha [1400–1408], fol. 22r. Wenzel I., böhmischer König und mährischer Markgraf, Illumination im Codex Gelnhausen, Anfang des 15. Jahrhunderts. SOkA Jihlava, Archiv der Stadt Iglau bis 1848, Amtsbücher und Handschriften, Inventarnummer 17 Rechtsbuch [1400–1408], fol. 22r. Přemysl, markrabě moravský, iluminace v Gelnhausenově kodexu, 1400–1408. SOkA Jihlava, Archiv města Jihlava do roku 1848, Úřední knihy a rukopisy, inv. č. 17 Právní kniha [1400–1408], fol. 9v. Přemysl, mährischer Markgraf, Illumination im Codex Gelnhausen, Anfang des 15. Jahrhunderts. SOkA Jihlava, Archiv der Stadt Iglau bis 1848, Amtsbücher und Handschriften, Inventarnummer 17 Rechtsbuch [1400–1408], fol. 9v.

der Kauﬂeute und Handwerker. Zur erfolgreichen Umwandlung nutzten die Iglauer zahlreiche Privilegien, die ihnen von den Königen und Markgrafen aus dem Hause Luxemburg erteilt wurden. In einer im Jahre 1356 erlassenen Urkunde hat Markgraf Johann Heinrich festgelegt, dass kein Ausländer, der Iglauer Bürger werden will, daran gehindert werden darf. In einem Bergbaubereich konnte Iglau seine führende Stelle doch behalten: Auch weiterhin wurde das Bergbaugericht als Berufungsgericht angesehen, das seine Weisungen an manchmal auch sehr entlegene Orte ergehen ließ. Zu Beginn des 15. Jahr-

Pečeť města Jihlavy, 1327. SOkA Jihlava, Archiv města Jihlava do roku 1848, Listiny, inv. č. 13, 1327 červen 13., Jihlava. Siegel des Richters der Stadt Iglau, 1327. SOkA Jihlava, Archiv der Stadt Iglau bis 1848, Urkunden, Inventarnummer 13, 1327 Juni 13., Iglau. Jan Jindřich, markrabě moravský, iluminace v Gelnhausenově kodexu, 1400–1408. SOkA Jihlava, Archiv města Jihlava do roku 1848, Úřední knihy a rukopisy, inv. č. 17 Právní kniha [1400– 1408], fol. 60r. Johann Heinrich, mährischer Markgraf, Illumination im Codex Gelnhausen, Anfang des 15. Jahrhunderts. SOkA Jihlava, Archiv der Stadt Iglau bis 1848, Amtsbücher und Handschriften, Inventarnummer 17 Rechtsbuch [1400–1408], fol. 60r.

rečných dohod mezi husity a katolíky, tzv. kompaktát, dne 5. července 1436. Českou historiograﬁí je toto datum považováno za nejvýznamnější v historii města. Ovšem ani tato významná smlouva nezabezpečila Jihlavě klidné časy, ty nastaly s deﬁnitivní platností až po smrti krále Jiřího z Poděbrad roku 1471. Ve městě se pak mohla rozvíjet řemesla nerušeně až do výbuchu sociálního a mocenského napětí mezi městskou radou a obcí v posledních letech vlády krále Ludvíka Jagellonského.

6 7 8 9 10

Kostelík sv. Jana Křtitele. Foto Eva Bystrianská. Kirche des hl. Johannes des Täufers in Iglau. Foto Eva Bystrianská. Měšťanský dům č. 39 na náměstí. Foto Vladimír Kunc. Bürgerhaus Nr. 39 am Hauptplatz. Foto Vladimír Kunc. Minoritský kostel Nanebevzetí P. Marie. Foto Vladimír Kunc. Minoritenkirche der Mariä Himmelfahrt. Foto Vladimír Kunc. Dominikánský kostel sv. Kříže. Foto Eva Bystrianská. Dominikanerkirche des hl. Kreuzes. Foto Eva Bystrianská. Listina Jana Jindřicha, markraběte moravského, 1356. SOkA Jihlava, Archiv města Jihlava do roku 1848, Listiny, inv. č. 29, 1356 leden 25., Brno. Urkunde des mährischen Markgrafen Johann Heinrich, 1356. SOkA Jihlava, Archiv der Stadt Iglau bis 1848, Urkunden, Inventarnummer 29, 1356 Januar 25., Brünn.

hunderts stellte der Stadtschreiber Johannes Gelnhausen sämtliche Urkunden und Weisungen in einer wunderschön illuminierten Handschrift zusammen, die nach ihm „Codex Gelnhausen“ genannt wurde. Vor der Hussitenrevolution lebten in Iglau rund 3700 Einwohner in 380 Häusern, zusammen mit den Vorstädten wurde die Einwohnerzahl auf etwa 4600 geschätzt. Der Anteil der tschechischsprachigen Bevölkerung überstieg keine 10 %, und das war der Hauptgrund dafür, warum die Iglauer während der Hussitenkriege der katholischen Partei treu blieben. Die Stadt überstand mehrere Belagerungen durch das Hussitenheer, während deren die Vororte zerstört wurden. Im Zuge der Hussitenrevolte verlor die Stadt rund 40 % der Bevölkerung. Die Verkündung der Schlussvereinbarungen, der sogenannten Kompaktaten, zwischen den Hussiten und den Katholiken am 5. Juli 1436 wird in der tschechischen Historiograﬁe als wichtigstes Ereignis in der Stadtgeschichte angesehen. Dieser bedeutende Vertrag hat der Stadt allerdings keine ruhigen Zeiten beschert, sie traten erst nach dem Tod König Georgs von Podiebrad im Jahre 1471 ein. In der Stadt konnten sich dann Gewerbezweige bis zum Ausbruch der Sozial- und Machtspannungen zwischen dem Stadtrat und der Gemeinde in den letzten Jahren der Herrschaft König Ludwigs Jagiello ungestört entwickeln.

Prameny a literatura Quellen und Literatur Archivní fondy SOkA Jihlava, Archiv města Jihlava do roku 1848, Listiny (1240) 1269–1900 (1929). SOkA Jihlava, Archiv města Jihlava do roku 1848, Úřední knihy a rukopisy 1359–1850 (1894). SOkA Jihlava, z Löwenthalu Leupoldové, Martin Leupold z Löwenthalu, Chronik der königlichen Stadt Iglau 1402–1617.

Znak města, iluminace v Gelnhausenově kodexu, 1400–1408. SOkA Jihlava, Archiv města Jihlava do roku 1848, Úřední knihy a rukopisy, inv. č. 17 Právní kniha [1400–1408], fol. 68r. Wappen der Stadt Iglau im Codex Gelnhausen, Anfang des 15. Jahrhunderts. SOkA Jihlava, Archiv der Stadt Iglau bis 1848, Amtsbücher und Handschriften, Inventarnummer 17 Rechtsbuch [1400–1408], fol. 68r. Rejstřík městské sbírky, 1425. SOkA Jihlava, Archiv města Jihlava do roku 1848, Úřední knihy a rukopisy, inv. č. 28 Rejstřík městské sbírky (lozuňky), 1425 březen 3., fol. 1r. Register der Stadtlosung, 1425. SOkA Jihlava, Archiv der Stadt Iglau bis 1848, Amtsbücher und Handschriften, Inventarnummer 28 Register der Stadtlosung, 1425 März 3., fol. 1r.

Literatura Literatur Dolování stříbra a mincování v Jihlavě: sborník, Jihlava 1999, 104 s.; něm.: Silberbergbau und Münzprägung in Iglau: Sammelband der Beiträge, Jihlava 1999, 112 s. Antonín FRIEDL, Přemyslovci a Lucemburkové. Ikonograﬁcká řada českých králů středověkých podle Zbraslavské kroniky a kodexu Jana z Gelnhausen města Jihlavy. Studie ke vzniku malovaného portrétu v Čechách na poč. XV. st., Praha 1938, 61 s., 40 obr. na příl. František HOFFMANN, Jednání o kompaktáta v Jihlavě, Vlastivědný sborník Vysočiny, oddíl věd společenských 1, 1956, s. 55–66. František HOFFMANN, Jihlava v husitské revoluci, Havlíčkův Brod 1961, 256 s. František HOFFMANN, Listy a obrazy z minulosti Jihlavy, Havlíčkův Brod 1958, 169 s. František HOFFMANN, Místopis města Jihlavy v první polovině 15. století, Brno – Jihlava 2004, 448 s. František HOFFMANN, Rejstříky městské sbírky jihlavské z let 1425–1442, 2 sv., Praha 2004, LVII + 1019 s. – Archiv český. Díl 40/1, 2. Jihlava. Historie, kultura, lidé, Praha 2009, s. 38–244. Jihlavské právo. K vydání připravil, úvod a poznámky napsal František Hoﬀmann, Havlíčkův Brod 1959, 72 s. Jiří MAŠÁT, Chrám Matky Boží v Jihlavě. Minoritenkirche der Maria-Himmelfahrt in Iglau, Jihlava 2006, 67 s. Jiří MAŠÁT, Chrám svatého Jakuba v Jihlavě. Die Jakobskiche in Iglau, Jihlava 2008, 144 s. Jaroslav MEZNÍK, Jihlavské privilegium a počátky města Jihlavy, Sborník archivních prací 4, 1954, č. 2, s. 3–28. Jaroslav MEZNÍK, Lucemburská Morava 1310–1423, Praha 1999, 564 s. Alois PŘIBYL, Městské pečetě a erby na Jihlavsku. I. Město Jihlava, Vlastivědný sborník Vysočiny, oddíl věd společenských 3, 1959, s. 85–105.

Doba reformace Reformationszeit Prostřednictvím kazatele Paula Sperata v letech 1522–1523 se jihlavští měšťané seznámili s učením německého reformátora Martina Luthera a v krátké době ho velká část z nich přijala. Popudili si tím sice proti sobě krále Ferdinanda I. Habsburského, ale ani autorita krále nemohla zabránit šíření reformačního učení. Během čtyř desítek let přestoupila k luterské víře celá městská obec. Dosud nábožensky homogenní město se stalo městem „dvojího lidu“. I když katolíci představovali v Jihlavě od poloviny 16. století výraznou menšinu, patronát nad farou u sv. Jakuba si přesto udrželi želivští, od roku 1589 strahovští premonstráti. Na celé jedno století se Jihlava napojila na nábožensko-kulturní okruh luterský s centrem ve Wittenbergu. Jihlava zažila v 16. století období nebývalého hospodářského rozkvětu. Stala se v této době největším soukenickým centrem ve střední Evropě! Počet mistrů soukenického cechu se odhaduje na 400–700, sukno se vyváželo po celé střední a jihovýchodní Evropě. Věhlasu dosáhli i jihlavští kloboučníci, cínaři a zlatníci. Do Jihlavy přicházeli řemeslníci také z okolních nebo i vzdálenějších zemí: ze Slezska, Saska, Branibor, Bavor i z rakouských zemí. Často zde získali měšťanské právo a usadili se ve městě natrvalo. Jihlava byla na přelomu 16. a 17. století druhým největším městem na Moravě po Olomouci, dokonce o něco větší než Brno. V hradbách tehdy stálo přibližně 560 a na předměstích asi 200 domů, v nichž žilo až kolem 8 000 obyvatel. Počet obyvatel mohl být ještě vyšší, kdyby pravidelně nepřicházely epidemie nakažlivých nemocí. Dalším nepříte16

Durch den Prediger Paul Speratus konnten sich die Iglauer glauer Bürger in den Jahren J 1522–1523 mit der Lehre des deutschen Reformators Martin artin Luther vertraut machen, mach und in kurzer Zeit wurde eine große Anzahl der Bürger zu u diesem Glauben bekehrt. DaD durch erzürnten sie zwar den Habsburgerkönig Ferdinand nd I., aber nicht einmal die AuA torität des Königs konnte die Verbreitung der Reformationslehre onslehre verhindern. Während Währe der nächsten vierzig Jahre trat die ganze Stadtgemeinde zum lutherischen Glau lauben über. Die bisher konfessionell homogene Stadt wurde zur Stadt „zweier Völker“. r“. Obwohl O die Katholiken seit der Mitte des 16. Jahrhunderts eine deutliche Minderhe rheit in Iglau darstellten, konnten die Seelauer, seit 1589 Strahover Prämonstratenser er, das Patronat 1

Portrét Martina Luthera. Rytina německého mistra ze 16. století. Slovem vem obnovená. Čtení o rreformaci. Uspořádal Amedeo Molnár za spolupráce Noemi a Luďka Rejchrtových, chrtových, Praha 1977 1977, obr. 44. Porträt Martin Luthers. Stich eines deutschen Meisters aus dem m 16. Jahrhundert. S Slovem obnovená. Čtení o reformaci. Uspořádal Amedeo Molnár za spolupráce práce Noemi a Luďka Rejchrtových, Praha 1977, Abb. Nr. 44. Portrét Filipa Melanchthona, 1526. Albrecht Dürer. Herausgeg geben von Dr. Franz von Juraschek, Wien – Leipzig 1936, obr. č. 324. Porträt Philipp Melanchthons, 1526. Albrecht Dürer. Herau usgegeben von Dr. Franz von Juraschek, Wien – Leipzig 1936, Abb. Nr. 324. Pozdně gotická zasedací síň na radnici. Foto Eva Bystrianská. Spätgotischer Sitzungssaal im Rathaus. Foto Eva Bystrianská.

lem byly požáry. Mezi léty 1513–1551 postihlo Jihlavu několik ničivých požárů, město z nich povstávalo vždy znovu a krásnější. Zrodila se renesanční Jihlava! Ekonomická prosperita přispěla i ke kulturnímu povznesení města. Vysoké úrovně dosáhlo školství, především vyšší latinská škola založená v roce 1561 M. Mathiasem Eberhardem. Vyhledávali ji i studenti z okolních zemí a stala se předstupněm ke vzdělání univerzitnímu, především na konfesijně spřízněných univerzitách v Sasku. Mezi jejími rektory bychom našli několik básníků a literátů. Pod klenbami honosných měšťanských domů zněl mistrovský zpěv. Ze 16. století pocházejí nejstarší rukopisy měšťanských kronik, doklady o tom, že jihlavští měšťané se zajímali o historii svého města a svých rodin. Založení Jihlavy kladli do roku 799 a tento smyšlený údaj pře4

5 6 7

Zápis o založení Jihlavy v roce 799 v Hájkově kronice, 1541. Václav HÁJEK z Libočan, Kronika Czeská, Praha 1541 (vydáno 1819), list XXXIIIIv. Eintrag über die Gründung Iglaus im Jahre 799 in Hájeks Chronik, 1541. Václav HÁJEK z Libočan, Kronika Czeská, Praha 1541 (herausgegeben 1819), Blatt XXXIIIIv. Městská brána Matky Boží z 16. století. Foto Eva Bystrianská. Frauentor aus dem 16. Jahrhundert. Foto Eva Bystrianská. Renesanční věže farního kostela sv. Jakuba. Foto Eva Bystrianská. Renaissancetürme der St. Jakobskirche. Foto Eva Bystrianská. Cechovní pečetidlo cechu kolářů v Jihlavě, 1565. SOkA Jihlava, Sbírka typářů Jihlava, sign. 69. Siegelstempel der Wagnerzunft in Iglau, 1565. SOkA Jihlava, Sammlung der Siegelstempel, sign. 69.

über die Jakobspfarre behalten. Ein ganzes Jahrhundert lang war Iglau an den konfessionskulturellen lutherischen Kreis mit Zentrum in Wittenberg angeschlossen. Iglau erlebte im 16. Jahrhundert einen nie da gewesenen wirtschaftlichen Aufschwung. Die Stadt wurde in diesem Zeitraum zum größten Tuchmacherzentrum in Mitteleuropa! Die Anzahl der Tuchmachermeister wird auf 400–700 geschätzt, die Tuche wurden in alle Länder in Mittel- und Südosteuropa ausgeführt. Berühmt waren auch die Iglauer Hutmacher, Zinngießer und Goldschmiede. Nach Iglau kamen Handwerker von nah und fern: aus Schlesien, Sachsen, Brandenburg, Bayern und den österreichischen Ländern. Sie erwarben oft die Bürgerrechte und haben sich hier auf Dauer niedergelassen. Iglau war an der Wende des 16. zum 17. Jahrhundert die zweitgrößte mährische Stadt nach Olmütz und war sogar größer als Brünn. Innerhalb der Stadtmauern befanden sich etwa 560 und in den Vororten zirka 200 Häuser, in denen bis zu 8000 Einwohner lebten. Die Einwohnerzahl hätte noch größer sein können, wenn es nicht die regelmäßig grassierenden Epidemien und ansteckenden Krankheiten gegeben hätte. Eine weitere Gefahr waren die Brände. In der Zeitspanne 1513–1551 wurde Iglau von mehreren verheerenden Bränden heimgesucht, durch den nachfolgenden Aufbau ist es jedoch immer schöner geworden. Das Renaissance-Iglau wurde geboren! Die wirtschaftliche Prosperität hat auch zum kulturellen Aufblühen der Stadt beigetragen. Ein hohes Niveau erreichte das Schulwesen, insbesondere die höhere La19

vzal také kanovník Václav Hájek z Libočan do své Kroniky české, vydané roku 1541 tiskem, která si získala značnou oblibu. O národnostním složení obyvatel Jihlavy nejsou přesné zprávy. Německy mluvící obyvatelé vysoko převažovali, podíl jazykově českého živlu nepřesahoval 10 %, stejně jako ve středověku. Jestliže porovnáme počet věřících přijímajících v roce 1618 svátost oltářní ve farním kostele a v české kapli sv. Václava (8420 : 504), dostaneme výsledek jen asi 6 % Čechů. Období prosperity města ukončilo vítězství katolické strany na Bílé hoře 8. listopadu 1620. 8

Veduta Jihlavy Jana Willenberga, 1593. Bartoloměj PAPROCKÝ z Glogol, Zrcadlo slavného markrabství Moravského, Olomouc 1593 (reprint Ostrava 1993), list 388. Iglau-Vedute Johann Willenbergs, 1593. Bartoloměj PAPROCKÝ z Glogol, Zrcadlo slavného markrabství Moravského, Olomouc 1593 (Reprint Ostrava 1993), Blatt 388. Rejstřík městské sbírky, 1595. SOkA Jihlava, Archiv města Jihlava do roku 1848, Úřední knihy a rukopisy, inv. č. 55 Rejstřík městské sbírky (lozuňky) 1595, termín sv. Jiří, fol. 1r. Register der Stadtlosung, 1595. SOkA Jihlava, Archiv der Stadt Iglau bis 1848, Amtsbücher und Handschriften, Inventarnummer 55 Register der Stadtlosung 1595, Termin: St. Georg-Tag, fol. 1r. Kniha zápisů o přijetí do městského stavu, 1588. SOkA Jihlava, Archiv města Jihlava do roku 1848, Úřední knihy a rukopisy, inv. č. 351 Matrika přijatých měšťanů 1586–1649, fol. 9r. Eintragungen in der Bürgermatrikel, 1588. SOkA Jihlava, Archiv der Stadt Iglau bis 1848, Amtsbücher und Handschriften, Inventarnummer 351 Bürgermatrikel 1586–1649, fol. 9r.

teinschule, die im Jahre 1561 von Magister Matthias Eberhard gegründet wurde. Sie wurde auch von Schülern aus den Nachbarländern aufgesucht und diente als Vorstufe für die universitäre Bildung, insbesondere an konfessionell verwandten Universitäten in Sachsen. Unter ihren Rektoren befanden sich mehrere Dichter und Literaten. Unter den Gewölben der prunkvollen Bürgerhäuser erscholl der Meistergesang. Aus dem 16. Jahrhundert stammen die ältesten handschriftlichen Bürgerchroniken, Beweise dafür, dass sich die Iglauer Bürger für die Geschichte ihrer Stadt und ihrer Familien interessierten. Als Jahr der Stadtgründung wurde, einer Sage folgend, das Jahr 799 herangezogen. Dieses Datum hat auch der Kanoniker Václav Hájek von Libočany in seine Böhmische Chronik übernommen, die im Jahre 1541 gedruckt wurde und sich großer Beliebtheit erfreute. Es gibt keine genaueren Berichte über die Nationalitätenverhältnisse in Iglau. Die deutschstämmigen Bürger waren in der Überzahl, die Anzahl der tschechischsprachigen Einwohner überstieg, ähnlich wie im Mittelalter, nicht 10 %. Wenn man die Anzahl der Gläubigen vergleicht, die im Jahre 1618 das Altarsakrament in der Pfarrkirche und in der tschechischen St. Wenzelkapelle (8420 : 504) empﬁngen, bekommt man als Ergebnis nur etwa 6 % Tschechen. Die Ära der Prosperität wurde mit dem Sieg der katholischen Partei in der Schlacht am Weißen Berg am 8. November 1620 beendet.

Seznam členů městské rady z roku 1561 v Letscherově kronice, začátek 17. století. SOkA Jihlava, Drobné písemné pozůstalosti Jihlava, Abraham Letscher, Chronik der Stadt Iglau 1563–1685, fol. 17r. Verzeichnis der Stadträte aus dem Jahre 1561 in Letschers Chronik, Anfang des 17. Jahrhunderts. SOkA Jihlava, Kleinere schriftliche Nachlässe Iglau, Abraham Letscher, Chronik der Stadt Iglau 1563–1685, fol. 17r. Seznam cechovních mistrů cechu soukenického v roce 1582 v Letscherově kronice, začátek 17. století. SOkA Jihlava, Drobné písemné pozůstalosti Jihlava, Abraham Letscher, Chronik der Stadt Iglau 1563–1685, fol. 79r. Meisterliste der Tuchmacherzunft aus dem Jahre 1582 in Letschers Chronik, Anfang des 17. Jahrhunderts. SOkA Jihlava, Kleinere schriftliche Nachlässe Iglau, Abraham Letscher, Chronik der Stadt Iglau 1563–1685, fol. 79r.

SOkA Jihlava, z Löwenthalu Leupoldové, Martin Leupold z Löwenthalu, Chronik der königlichen Stadt Iglau 1402–1617. SOkA Jihlava, Bratrstvo mistrů pěvců Jihlava.

Archivbestände SOkA Jihlava, Archiv der Stadt Iglau bis 1848, Urkunden (1240) 1269–1900 (1929). SOkA Jihlava, Archiv der Stadt Iglau bis 1848, Amtsbücher und Handschriften 1359–1850 (1894). SOkA Jihlava, Archiv der Stadt Iglau bis 1848, Bruchstücke alter Registraturen 1501–1786. SOkA Jihlava, Die Leupolds von Löwenthal, Martin Leupold von Löwenthal, Chronik der königlichen Stadt Iglau 1402–1617. SOkA Jihlava, Die Iglauer Meistersinger.

Literatura Literatur Ludwig HALLA, Iglauer Neubürger nach dem ersten Bürgerrechtsbüchel von 1586–1649, Sudetendeutsche Familienforschung 5, 1932–33, S. 28–30, 74–76, 116–119; 6, 1933–34, S. 19–22. František HOFFMANN, Listy a obrazy z minulosti Jihlavy, Havlíčkův Brod 1958, 174 s. Josef JANÁČEK, Jihlavská obchodní společnost na sklonku 16. století, Vlastivědný sborník Vysočiny, oddíl věd společenských 4, 1961, s. 59–70. Zdeněk JAROŠ, Jihlavští mistři pěvci, Vlastivědný sborník Vysočiny, oddíl věd společenských 11, 1998, s. 77–121. Jihlava. Historie, kultura, lidé, Praha 2009, s. 245–331. Karel KŘESADLO, Městské rady v Jihlavě v 16.–18. století, Vlastivědný sborník Vysočiny, oddíl věd společenských 10, 1996, s. 65–72. Abraham LETSCHER, Chronik der Stadt Iglau (1563–1685). Hrsg. Franz Wurzinger, Iglau 1912, 94 S. Martin LEUPOLD von Löwenthal, Chronik der königlichen Stadt Iglau (1402–1607). Hrsg. Christian ďElvert, Brünn 1861, 326 S. František MAREK, Humanistická škola v Jihlavě, Sborník prací Pedagogického institutu v Jihlavě 1, 1962, s. 275–315. František MAREK, Jihlava ve verších staletí, Havlíčkův Brod 1960, 128 s. Jaroslav MAREK, Společenská struktura moravských královských měst v 15. a 16. století, Praha 1965, 141 s. Ferdinand SCHENNER, Beiträge zur Geschichte der Reformation in Iglau, Zeitschrift des Deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens 15, 1911, S. 222–255; 16, 1912, S. 84–102, 374–406; 17, 1913, S. 114–159. Franz STREINZ, Die Iglauer Meistersinger, Igel-Land 4, 1942, S. 29–35. Franz STREINZ, Die Singschule in Iglau und ihre Beziehungen zum allgemeinen deutschen Meistersang, München 1958, 296 S. Emanuel SCHWAB, Die Iglauer Chroniken, Igel-Land 1, 1926–30, S. 37–54. Gustav TRAUTENBERGER, Paulus Speratus, der Reformator in den mährischen Städten, und die evangelische Kirche in Iglau, Iglau 1868, 30 S. Julius WALLNER, Geschichte des k. k. Gymnasiums zu Iglau 1. Geschichte der lateinischen Schule während der Zeit des Protestantismus 1562–1623, XXXI. Programm des k. k. Staats-OberGymnasiums zu Iglau, 1880–1881, Iglau 1881, S. 3–91.

Od baroka k biedermeieru Vom Barock zum Biedermeier Za svoji účast v povstání proti Habsburkům byla Jihlava tvrdě potrestána. Bělohorští vítězové město přinutili odvádět tak vysoké kontribuce a dávky na vyzbrojování císařských pluků, až zadlužení dosáhlo výše čtyř milionů zlatých. Obyvatelstvo bylo podrobeno tvrdé rekatolizaci. Někteří jednotlivci se nechtěli vzdát luterské víry a odešli raději do emigrace. V čele rekatolizace stáli jezuité, sídlící od roku 1625 v rozsáhlém areálu v horní části náměstí, o tři roky později přišli do Jihlavy také kapucíni. Nejtěžší chvíle prožili Jihlavští v průběhu dvouleté švédské okupace v samém závěru třicetileté války. Při dobývání města císařskou armádou byla Jihlava silně poškozena dělostřelbou. Válku přečkala jen menší část obyvatelstva a teprve kolem poloviny 18. století se podařilo dosáhnout stavu před začátkem války. Obnova rozstříleného města, zvláště na předměstích, probíhala pomalu i proto, že Jihlava byla roku 1653 prohlášena vojenskou pevností. Stavební obnova probíhala v barokním duchu, projevujícím se především na všech církevních stavbách. Nejdokonalejší barokní stavbou je dodnes kostel sv. Ignáce z roku 1689, na němž se podíleli hlavně italští umělci. O rok později byl vztyčen naproti kostelu vysoký sloup se sochou P. Marie. Farní kostel sv. Jakuba získal roku 1702 boční kapli se skvělou výzdobou, skrývající v sobě cennou gotickou Pietu. Vlivným nositelem a šiřitelem barokní kultury se stalo jezuitské gymnázium, sídlící od roku 1727 v nové budově.

Für seine Teilnahme am antihabsburgischen n Aufstand wurde Iglau hart bestraft. Die Sieger vom Weißen Berg zwangen die Stadtt zur Abführung so hoher Kontributionen Kon und Beiträge für die Ausrüstung kaiserlicher her Regimenter, dass die Verschuldung Vers vier Millionen Gulden erreichte. Die Bevölkerung erung wurde einer erbarmungslosen erbarmungsl Rekatholisierung unterzogen. Manche Bürger wollten ihren lutherischen Glauben Glaub nicht aufgeben und wanderten lieber aus. An der Spitze der Rekatholisierung standen sta die Jesuiten, die sich im Jahre 1625 in einem umfangreichen Areall im oberen Hauptplatzbereich niederließen, drei Jahre später kamen auch die Kapuziner in die Stadt. Die schwersten Heimsuchungen erlebten die Iglauer während rend der schwedischen Okkupation am Ende des Dreißigjährigen Krieges. Bei der Eroberung berung der Stadt durch die kaiserliche Armee wurde Iglau durch Geschützfeuer stark beschädigt. Den Krieg überlebten viele Bürger nicht, und erst um die Mitte des 18. Jahrhunderts ahrhunderts wurde der

Velké pečetidlo města Jihlavy, počátek 17. stole etí. SOkA Jihlava, Sbírka typářů Jihlava, Jihlav sign. 40. Großer Siegelstempel der Stadt Iglau, Anfang des 17. Jahrhunderts. Jahrhunde SOkA Jihlava,, Sammlung der Siegelstempel, sign. 40. Rejstřík městské sbírky, 1658. SOkA Jihlava, Archiv rchiv města Jihlava do roku 184 1848, Úřední knihy a rukopisy, inv. č. 61 Rejstřík městské sbírky (lozuň uňky) 1658, termín sv. Jiří, fol. 1r. Register der Stadtlosung, 1658. SOkA Jihlava, Archiv hiv der Stadt Iglau bis 1848, Amtsbücher und Handschriften, Inventarnummer 61 Register der Stadtlosung tlosung 1658, Termin: St. Georg-Tag, fol. 1r.

S rozvojem řemesel se do města opět vrátila prosperita. Dařit se začalo opět soukeníkům, kteří těžili hlavně z velkých zakázek pro armádu. Oživení zaznamenali také sladovníci a jiná řemeslná odvětví, Jihlava se stala zase vyhledávaným místem pro řemeslníky přicházející sem z blízkého okolí, zdaleka a často i z cizích zemí. S nástupem osvícenství ve druhé polovině 18. století nastala řada změn takřka ve všech oblastech života. Jezuitské gymnázium bylo po zrušení jezuitského řádu roku 1773 postátněno, vznikla škola hlavní a školy triviální s německým vyučovacím jazykem. V osmdesátých letech přikázal císař Josef II. zrušit dominikánský a kapucínský klášter, působit nepřestali jen minorité, jimž byla inkorporována nově zřízená farnost. Toleranční patent z roku 1781 velkou změnu nepřinesl: k tolerovaným náboženstvím přestoupili jen jednotlivci. Od roku 1787 se zásadním způsobem změnil systém městské samosprávy, když po staletích střídání městských rad byli do čela města postaveni profesionální úředníci.

4 5 26

Jacopo Brascha, nárys jezuitského kostela a jezuitské koleje, po roce 1680. Archiv semináře dějin umění FF MU v Brně. Jacopo Brascha, Skizze der Jesuitenkirche und des Jesuitenkollegiums, nach 1680. Archiv des kunstgeschichtlichen Seminars, Philosophische Fakultät, Masaryk-Universität Brünn. Barokní kostel sv. Ignáce. | Barocke St. Ignazkirche. Foto Eva Bystrianská. Mariánský sloup z roku 1689. | Mariensäule aus dem Jahre 1689. Foto Eva Bystrianská.

Bevölkerungsstand vor Kriegsausbruch erreicht. Die Wiederherstellung der zerschossenen Stadt, besonders der Vororte, erfolgte auch deshalb langsam, weil Iglau 1653 zur Militärfestung erklärt wurde. Der Wiederaufbau wurde im Barockstil vorgenommen, der insbesondere bei den Kirchenbauten sichtbar ist. Das ansehnlichste Bauwerk ist bis heute die Kirche des hl. Ignaz aus dem Jahre 1689, an deren Bau sich hauptsächlich italienische Künstler beteiligten. Ein Jahr später wurde gegenüber der Kirche eine hohe Säule mit der Marienstatue aufgerichtet. Die Pfarrkirche des hl. Jakob erhielt 1702 eine prächtig ausgeschmückte Seitenkapelle, die ein wertvolles gotisches Vesperbild beherbergt. Das Jesuitengymnasium, das seit 1727 seinen Sitz in einem neuen Gebäude hatte, wurde zum einflussreichen Träger der Barockkultur. Mit der Entwicklung des Gewerbes kehrte der Wohlstand in die Stadt zurück. Vor allem den Tuchmachern ging es gut, die von den großen Militäraufträgen profitierten. Die Geschäftsbelebung zeigte sich desgleichen bei den Mälzern und anderen Gewerbezweigen. Iglau wurde erneut zu einem gefragten Standort für die Handwerker, die von nah und fern, häufig auch aus dem Ausland, hierher strömten. Der Beginn der Aufklärung in der zweiten Hälfte des 18. Jahrhunderts brachte Veränderungen in nahezu allen Lebensbereichen. Das Jesuitengymnasium wurde nach der Auflösung des Jesuitenordens im Jahre 1773 verstaatlicht, es wurden die Hauptschule und die Trivialschule mit Unterrichtssprache Deutsch errichtet. In den 27

Po skončení napoleonských válek zažila Jihlava tři klidná desetiletí. Magistrát je využil ke zlepšení životních podmínek obyvatel: náměstí a ulice dostávaly chodníky, dláždění, osvětlení, v údolí pod východními hradbami byl založen velký park. Ve městě se rozvíjel hudební život, reprezentovaný především hudebním spolkem, založeným roku 1819. Čtyřicátá léta 19. století přinesla v oblasti ekonomické jednu závažnou negativní věc. Jihlavští soukeníci nezachytili tovární způsob výroby a jejich sukna vyráběná tradičními postupy ztratila konkurenceschopnost. Nositeli textilní tradice se staly tovární podniky v okolí města, ve městě samém vznikly pouze menší výrobní podniky, hlavně na místě bývalých mlýnů. Do nového, průmyslového věku tak Jihlava vstoupila značně znevýhodněna.

Zápisy v matrice přijatých měšťanů, 1697. SOkA Jihlava, Archiv města Jihlava do roku 1848, Úřední knihy a rukopisy, inv. č. 352 Matrika přijatých měšťanů 1692–1744, fol. 24v. Eintragungen in der Bürgermatrikel, 1697. SOkA Jihlava, Archiv der Stadt Iglau bis 1848, Amtsbücher und Handschriften, Inventarnummer 352 Bürgermatrikel 1692–1744, fol. 24v. Seznam mistrů soukenického cechu, 1815. SOkA Jihlava, Cech soukeníků Jihlava, inv. č. 23A Kniha přísežných, pamětních a jiných záznamů 1726–1926, fol. [54r]. Meisterliste der Tuchmacherzunft, 1815. SOkA Jihlava, Tuchmacherzunft Iglau, Inventarnummer 23A Buch der Geschworenen-, Gedenk- und sonstiger Eintragungen 1726–1926, fol. [54r].

1780er-Jahren wurden auf Anordnung von Kaiser Joseph II. das Dominikaner- und Kapuzinerkloster aufgehoben, nur die Minoriten, denen ein neuer Pfarrsprengel übertragen wurde, konnten ihre Tätigkeit fortsetzen. Das sog. Toleranzpatent aus dem Jahre 1781 brachte wenig Änderung: Zu den tolerierten Konfessionen sind nur Einzelpersonen übergetreten. Ab 1787 änderte sich grundsätzlich das System der städtischen Selbstverwaltung. Der Stadtrat hat wesentliche exekutive Befugnisse an qualiﬁzierte Beamte übertragen. Nach dem Ende der napoleonischen Kriege erlebte Iglau drei ruhige Jahrzehnte. Der Magistrat nutzte sie zur Verbesserung der Lebensbedingungen der Stadtbürger: Hauptplatz und Straßen erhielten Pﬂaster und Beleuchtung, im Tal unterhalb des östlichen Stadtmauerbereichs wurde ein großer Park angelegt. Es kam zur Entwicklung des musikalischen Lebens, das insbesondere durch den im Jahre

Seznam mistrů sladovnického cechu, 1762. SOkA Jihlava, Cech sladovníků Jihlava, inv. č. 22 Kniha cechmistrů a cechovních účtů 1678–1771, pag. 866. Meisterliste der Mälzerzunft, 1762. SOkA Jihlava, Mälzerzunft Jihlava, Inventarnummer. 22 Zunftmeister- und Zunftrechnungsbuch 1678–1771, pag. 866. Pověst o založení Jihlavy v Bargerově kronice, 18. století. SOkA Jihlava, Drobné písemné pozůstalosti Jihlava, Barger, Bargerova kronika, 18. století, fol. 2r. Sage über die Gründung Iglaus in Bargers Chronik, 18. Jahrhundert. SOkA Jihlava, Kleinere schriftliche Nachlässe Iglau, Barger, Bargers Chronik, 18. Jahrhundert, fol. 2r.

10 30

1819 gegründeten Musikverein repräsentiert wurde. Die 1840er-Jahre wurden durch eine schwerwiegende negative Entwicklung im Wirtschaftsbereich geprägt. Die Iglauer Tuchmacher hatten die industrielle Fertigungsweise verpasst und ihre traditionell hergestellten Tuche verloren damit ihre Konkurrenzfähigkeit. Zu den Trägern der Textilindustrie wurden die Fabriken in der Stadtumgebung, in der Stadt selbst entstanden nur kleinere Fertigungsbetriebe, insbesondere an der Stelle ehemaliger Mühlen. In das neue, industrielle Zeitalter ist Iglau wirtschaftlich geschwächt eingetreten.

12 13

Zápisy o změnách náboženského vyznání fary u sv. Jakuba v Jihlavě, 1776–1777. SOkA Jihlava, Farní úřad u sv. Jakuba Jihlava, inv. č. 91 Protokol změn náboženství 1776–1840, pag. 1. „Vormerk der Religionsänderungen“ der St.-Jakob-Pfarre, 1776–1777. SOkA Jihlava, Pfarramt zu St. Jakob Iglau, Inventarnummer 91 Vormerk der Religionsänderungen 1776–1840, pag. 1. Pohled na Jihlavu od jihu, 1849. Kresba a litograﬁe J. W. Zwettler, oceloryt F. Zastiera, tisk J. Rippl. Muzeum Vysočiny Jihlava, sign. Ji–25/A/445. Blick auf Iglau von Süden, 1849. Zeichnung und Lithographie J. W. Zwettler, Stahlstich F. Zastiera, Druck J. Rippl. Muzeum Vysočiny Jihlava, sign. Ji–25/A/445. Pečetidlo magistrátu města Jihlavy, 1787. SOkA Jihlava, Sbírka typářů Jihlava, sign. 48. Siegelstempel Iglaus, 1787. SOkA Jihlava, Sammlung der Siegelstempel, sign. 48. Radnice, úprava z roku 1786. Foto Eva Bystrianská. Rathaus, Erscheinungsbild aus dem Jahre 1786. Foto Eva Bystrianská.

Prameny a literatura Quellen und Literatur Archivní fondy SOkA Jihlava, Archiv města Jihlava do roku 1848, Listiny (1240) 1269–1900 (1929). SOkA Jihlava, Archiv města Jihlava do roku 1848, Úřední knihy a rukopisy 1359–1850 (1894). SOkA Jihlava, Farní úřad u sv. Jakuba Jihlava. SOkA Jihlava, Farní úřad u Matky Boží Jihlava. SOkA Jihlava, Latinské a německé gymnázium Jihlava. SOkA Jihlava, Cech soukeníků Jihlava. SOkA Jihlava, Cech sladovníků Jihlava. SOkA Jihlava, z Löwenthalu Leupoldové, Peter Ernst Leupold z Löwenthalu, Memorabilienbuch, 1. Band, 1726–1786; 2. Band, 1786–1849. SOkA Jihlava, Drobné písemné pozůstalosti Jihlava, Politzer, Chronik der Stadt Iglau der Familie Frühauf und Politzer, 1. Band, 799–1841, 2. Band, 1842–1925.

Archivbestände SOkA Jihlava, Archiv der Stadt Iglau bis 1848, Urkunden (1240) 1269–1900 (1929). SOkA Jihlava, Archiv der Stadt Iglau bis 1848, Amtsbücher und Handschriften 1359–1850 (1894). SOkA Jihlava, Pfarramt zu St. Jakob in Iglau. SOkA Jihlava, Pfarramt bei der Frauenkirche in Iglau. SOkA Jihlava, Lateingymnasium und deutsches Gymnasium in Iglau. SOkA Jihlava, Tuchmacherzunft in Iglau. SOkA Jihlava, Mälzerzunft in Iglau. SOkA Jihlava, Die Leupolds von Löwenthal, Peter Ernst Leupold von Löwenthal, Memorabilienbuch, 1. Band, 1726–1786; 2. Band, 1786–1849. SOkA Jihlava, Kleinere schriftliche Nachlässe aus Iglau, Politzer, Chronik der Stadt Iglau der Familie Frühauf und Politzer, 1. Band, 799–1841, 2. Band, 1842–1925.

Literatura Literatur Ludwig HALLA, Neubürger nach dem drittem Iglauer Bürgerrechtsbüchel (1692–1744), Sudetendeutsche Familienforschung 10, 1937–38, S. 62–63, 100–103. Historický atlas měst České republiky, svazek č. 8 – Jihlava, Praha – Jihlava 2000, nestr. Ivo HLOBIL – František HOFFMANN, Barokní freska Přepadení Jihlavy roku 1402 v minoritském kostele. Kopie gotické veduty z doby před rokem 1436, Umění 51, 2003, s. 147–157. František HOFFMANN, Jihlavská pevnost. Historie a vojenství, 1965, s. 185–232. František HOFFMANN, Listy a obrazy z minulosti Jihlavy. Od počátků do roku 1848, Jihlava 1999. Jihlava. Historie, kultura, lidé, Praha 2009, s. 333–456. Karel KŘESADLO, Studenti jezuitského gymnázia v Jihlavě. Vlastivědný sborník Vysočiny, oddíl věd společenských 8, 1992, s. 119–129.

Franz RUBY, Das Iglauer Handwerk in seinem Thun und Treiben von der Begründung bis zur Mitte des achtzehnten Jahrhunderts, Brünn 1887, 256 S. Bohumil SIMONIDES, Zřízení jesuitské koleje v Jihlavě r. 1626, Od Horácka k Podyjí 4, 1927, s. 3–4, 17–18, 52–54. Andreas STERLY, Drangsale der Stadt Iglau unter der schwedischen Zwingherrschaft besonders während unter Belagerung im Jahre 1647, Iglau 1828, 119 S. Andreas STERLY, Iglau unter französischer Gewalt vom 19. November 1805 bis 16. Jänner 1806, Iglau 1849, 23 S. Julius WALLNER, Geschichte des k. k. Gymnasiums zu Iglau 2. Geschichte des Gymnasiums unter den Jesuiten 1625–1773, XXXIII. Programm des k. k. Staats-Obergymnasiums zu Iglau, 1882–1883, Iglau 1883, S. 5–50. Karl WERNER, Urkundliche Geschichte der Iglauer Tuchmacher-Zunft, Leipzig 1861, 137 S.

Veduta Jihlavy Johanna Heinricha Marzyho, konec 18. století. SOkA Jihlava, Cech krejčích Jihlava, inv. č. 1 Tovaryšský list vydaný cechem krejčích v Jihlavě 16. 3. 1809, detail. Iglau-Vedute Johann Heinrich Marzys, Ende des 18. Jahrdhunderts. SOkA Jihlava, Schneiderzunft Iglau, Inventarnummer 1 Gesellenbrief, ausgestellt von der Schneiderzunft am 16. 3. 1809 in Iglau, Detail.

Na prahu národnostních konﬂiktů Jihlava v 19. století

Anfänge der Nationalitätenkonﬂikte Iglau im 19. Jahrhundert

Život obyvatel Jihlavy v první polovině 19. století lze považovat za poklidný, orientovaný převážně na materiální hodnoty. Městskou majetkovou elitu Jihlavy, tvořenou převážně příslušníky bohatých německých rodin, charakterizovalo vlastnictví významných nemovitostí (mezi nejbohatší patřil Franz Czap). Velký počet jihlavských měšťanů se v době předbřeznové angažoval v nepolitické spolkové činnosti. Zatímco Střelecký spolek (Iglauer privilegierter bürgerlicher Schützen-Corps) představoval v Jihlavě středisko společenského života nejkonzervativnějších měšťanských sil, moderněji koncipovaný Hudební spolek (Musikverein) se zasloužil o nebývalý rozvoj kulturní. Revoluční události roku 1848 vnesly do společenského a politického dění města nový fenomén, problém národnostní. Krátce po uvolnění cenzury začal v Jihlavě na jaře 1848 vycházet týdeník Sonntags-Blatt, jenž se brzy stal listem plně podporujícím rostoucí německou národně politickou aktivitu. Také probouzející se české národní hnutí začalo získávat ohlas i v Jihlavě. Rostoucí snahy české menšiny v Jihlavě vedly k posílení nacionálních všeněmeckých myšlenek. Zejména za tím účelem ustavený konstituční spolek (Der deutsch-constitutionelle Verein) rozvinul širokou agitaci pro volby do celoněmeckého parlamentu ve Frankfurtu nad Mohanem. Rovina spolková zůstala zrcadlem rostoucího napětí mezi německou většinou a českou menšinou v Jihlavě a okolí i v pozdějším období. Souviselo to s politickým uvolněním v 60. letech 19. století po pádu Bachova absolutismu. Tehdy došlo k velké34

Die Einwohner Iglaus führten in der ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts ein beschauliches, vorwiegend auf materielle Werte ausgerichtetes Leben. Die vermögenden Stadthonoratioren, zu denen hauptsächlich die Angehörigen reicher deutscher Familien gehörten, besaßen bedeutende Liegenschaften (einer der reichsten Bürger war Franz Czap). Eine große Zahl von Bürgern engagierte sich in der Vormärzzeit in der unpolitischen Vereinstätigkeit. Während das Iglauer privilegierte Schützencorps die konservativsten Bürgerschichten vereinigte, machte sich der moderner konzipierte Musikverein um eine außergewöhnliche Kulturentwicklung verdient. Die Ereignisse des Revolutionsjahres 1848 haben in das gesellschaftliche und politische Geschehen der Stadt ein neues Phänomen, das Nationalitätenproblem, hineingebracht. Kurz nach der Lockerung der Zensur, im Frühling 1848, erschien in Iglau die Wochenzeitung „Sonntags-Blatt“, die sich bald zu einem Medium entwickelte, das die zunehmende deutschnationale Aktivität voll unterstützte. Auch die erwachende tschechische nationale Bewegung konnte in Iglau Anklang ﬁnden. Die wachsenden Bestrebungen der tschechischen Minderheit in Iglau verstärkten allerdings die natio-

Budova nižší reálky postavená v roce 1862. Muzeum Vysočiny Jihlava, sign. Ji–25/C/639. Gebäude der Unterrealschule, erbaut 1862, Muzeum Vysočiny Jihlava, sign. Ji–25/C/639.

mu společenskému a kulturnímu rozmachu jihlavského obyvatelstva, zejména české menšiny, reprezentované MUDr. Leopoldem Fritzem, učitelem Ferdinandem Hellerem a knihkupcem Antonínem Musilem. Rušný společenský život přinesl formování řady českých spolků, mezi kterými dominovala Beseda jihlavská. Existence a činnost Besedy byla trnem v oku mnohým jihlavským Němcům, protože se stala základním kamenem celé struktury českých organizací ve městě. Významné místo si v českém veřejném dění vydobyla i jihlavská organizace Sokola. Německá většina uvědomující si růst českého živlu v Jihlavě odpovídala neméně úspěšnými společenskými aktivitami. Obrannou činnost na sebe převzal spolek Turnverein, založený v roce 1862 s cílem pěstovat tělovýchovu, či spolek Deutsches Haus, protějšek Besedy. Veřejnou tribunou německých nacionálních zájmů se staly noviny Mährischer Grenzbote, jehož protiváhu od roku 1892 tvořil časopis Jihlavské listy. S přílivem českého obyvatelstva v Jihlavě a jeho rostoucími aktivitami zejména v oblasti kultury a školství narůstal u německých vrstev obyvatelstva pocit ohrožení německého rázu Jihlavy a celého okolí, tzv. „Iglauer Sprachinsel“. Politiku německého obranného nacionalismu uplatnila městská reprezentace zejména v oblasti školství, když se snažila všemi dostupnými prostředky zabránit snahám zřídit v Jihlavě českou školu. Sama pak výstavbou sítě nových školních budov zahájila proces modernizace 36

nalen großdeutschen Ideen. Der insbesondere zu diesem Zweck gegründete „Deutschconstitutionelle Verein“ entfaltete eine breite Werbung für die Wahlen zur großdeutschen Nationalversammlung in Frankfurt am Main. Das Vereinsleben spiegelte die wachsenden Spannungen zwischen der deutschen Mehrheit und der tschechischen Minderheit in der Stadt Iglau und Umgebung auch in späteren Zeiträumen wider. Dies hing mit der politischen Lockerung in den 1860er-Jahren nach dem Fall des Bachschen Absolutismus (benannt nach dem österreichischen Innenminister Alexander Freiherr von Bach, Symbol für politische und gesellschaftliche Unterdrückung) zusammen. Damals kam es zu einem gesellschaftlichen und kulturellen Aufblühen in der Iglauer Bevölkerung, insbesondere bei der tschechischen Minderheit, die durch Dr. Leopold Fritz, den Lehrer Ferdinand Heller und den Buchhändler Antonín Musil repräsentiert wurde. Neue Anregungen für das gesellschaftliche Leben brachte die Gründung zahlreicher tschechischer Vereine, unter denen der Verein „Beseda jihlavská“ dominierte. Existenz und Tätigkeit dieses Vereins waren vielen Iglauer Deutschen ein Dorn im Auge, weil er zum Grundstein für die gesamte Struktur der tschechischen Organisationen in der Stadt wurde. Eine wichtige Stellung im tschechischen öﬀentlichen Leben nahm auch der Turnverein „Sokol“ ein. Die deutsche Mehrheit war sich der wachsenden Bedeutung des tschechischen Elements bewusst und reagierte darauf mit genauso erfolgreichen gesellschaftlichen Aktivitäten. Eine abwehrende Tätigkeit entwickelte der im Jahre 1862 gegründete, der Körpererziehung dienende „Turnverein“ oder der Verein „Deutsches Haus“, der Gegenpol von Beseda. Zum Sprachrohr der deutschnationalen Interessen wurde die Zeitung „Mährischer Grenzbote“, deren Gegenstück seit 1892 die Zeitung „Jihlavské listy“ bildete. Die Zuwanderung der Tschechen nach Iglau und deren steigende Aktivitäten insbesondere im Kultur -und Schulbereich empfanden die deutschen Einwohner als drohende Gefahr für das deutsche Gepräge Iglaus und der Iglauer deutschen Sprachinsel. Die Politik eines abwehrenden Nationalismus hat die Stadtrepräsentanz insbesondere im Schulwesen betrieben, indem sie die Bestrebungen zur Errichtung einer tschechischen Schule in Iglau mit allen verfügbaren Mitteln verhindern wollte. Durch den Bau neuer Schulgebäude hat sie auf der anderen Seite den Modernisierungsprozess des deutschen Schulwesens in Iglau eingeleitet. Seit diesem Zeitpunkt war das politische

Texty měšťanských přísah, které se dochovaly v německé i české verzi, dokazují, že jazykové určení Jihlavanů nehrálo v 1. polovině 19. století žádnou roli. SOkA Jihlava, Archiv města Jihlava do roku 1848, Úřední knihy a rukopisy, inv. č. 331. Texte der Bürgereide, die in deutscher und tschechischer Version erhalten blieben, beweisen, dass die Sprachzugehörigkeit der Iglauer Bürger um die Mitte des 19. Jahrhunderts keine Rolle spielte. SOkA Jihlava, Archiv der Stadt Iglau bis 1848, Amtsbücher und Handschriften, Inventarnummer 331.

jihlavského německého školství. Od té doby se politickým a společenským životem města prolínaly postupně se vyhrocující národnostní rozpory, které předurčily vývoj první poloviny století dvacátého. Vzájemné konﬂikty se projevovaly výtržnostmi, ničením majetku i fyzickým napadáním. K jednomu z nejsmutnějších česko-německých dramat, jež se odehrála v Jihlavě, se řadí pouliční nepokoje z roku 1910, známé jako „krvavá řež jihlavská“. Záminkou k protičeským bouřím byla sokolská slavnost v Besedě spojená s průvodem městem. První světová válka přispěla k potlačení českých národních aktivit a naopak k posílení německých pozic ve městě. S prodlužující se dobou válečných bojů byly národnostní problémy vystřídány problémy zásobovacími. Nedostatek potravin a přibývající počet raněných vedly v Jihlavě k protiválečným a hladovým demonstracím a k postupné obnově politického života. 3

Franz Gottfried Czap, jeden z nejbohatších příslušníků německé měšťanské elity, kolem roku 1865. SOkA Jihlava, Sbírka fotograﬁí a fotonegativů Jihlava, sign. i 1. Franz Gottfried Czap, einer der reichsten Angehörigen der deutschen Bürgerschicht, um 1865. SOkA Jihlava, Sammlung von Fotograﬁen und Fotonegativen Iglau, sign. i 1. MUDr. Leopold Fritz, předák jihlavských Čechů. SOkA Jihlava, Archiv města Jihlava od roku 1849, Památnosti, Nález z věže kostela sv. Ignáce z roku 1951. MUDr. Leopold Fritz, Anführer der Iglauer Tschechen. SOkA Jihlava, Archiv der Stadt Iglau bis 1848, Denkwürdigkeiten, ein Fund aus dem Turm der St. Ignazkirche aus dem Jahre 1951.

und gesellschaftliche Leben Iglaus durch allmählich eskalierende Nationalitätenkonflikte gekennzeichnet, die die Entwicklung der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts vorprogrammiert haben. Die gegenseitigen Konflikte äußerten sich in Ausschreitungen, Eigentumszerstörung und tätlichen Angriffen. Zu den traurigsten deutsch-tschechischen Dramen in Iglau gehören die Straßenunruhen im Jahre 1910, unter der Bezeichnung „Iglauer blutige Unruhen“ bekannt. Der Vorwand zum antitschechischen Aufruhr war das Fest des Vereins Sokol im Vereinshaus Beseda, das mit einem durch die Stadt marschierenden Festzug verbunden war. Der I. Weltkrieg hat zur Unterdrückung der tschechischen nationalen Aktivitäten und zur Stärkung der deutschen Positionen in der Stadt beigetragen. Infolge der fortgesetzten Kriegshandlungen wurden die Nationalitätenprobleme durch Versorgungsprobleme abgelöst. Die Lebensmittelknappheit und die zunehmende Anzahl von Verletzten haben zu gegen den Krieg und die Hungersnot gerichteten Kundgebungen geführt, die von den Behörden geduldet wurden. Dadurch konnte sich das politische Leben neu entwickeln. 5

Renomovaný hotel Czap spolu s na tehdejší dobu velkorysým tanečním a hudebním sálem se nacházel v majetku rodiny Czapovy, 70. léta 19. století. Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv. Das renommierte Hotel Czap mit dem für die damalige Zeit großzügig angelegten Tanz- und Musiksaal befand sich im Besitz der Familie Czap, 1870er-Jahre. Muzeum Vysočiny Jihlava, Fotoarchiv.

a) Seznam členů Hudebního spolku (Musikverein) – záznam v Kmenové knize členů z roku 1819. b) Program hudební akademie pořádané Hudebním spolkem dne 26. března 1858. SOkA Jihlava, Hudební spolek (Musik-Verein) Jihlava, inv. č. 1 a 8. a) Mitgliederverzeichnis des Musikvereins – Eintrag im Stammbuch aus dem Jahre 1819. b) Programm der „Musikakademie“, veranstaltet vom Musikverein am 26. März 1858. SOkA Jihlava, Musik-Verein Iglau, Inventarnummer 1 und 8. Agitace Německého konstitučního spolku (Der deutsch-constitutionelle Verein) pro volby do celoněmeckého parlamentu ve Frankfurtu nad Mohanem na stránkách nového časopisu Sonntags-Blatt, 7. květen 1848. Sonntags-Blatt für Gewerbe, Industrie, Handel und geselliges Leben 1, 1848, č. 5, 7. 5., s. 3. Agitation des Deutsch-constitutionellen Vereins für die Wahlen in das gesamtdeutsche Parlament in Frankfurt am Main in der neuen Zeitschrift Sonntags-Blatt, 7. Mai 1848. Sonntags-Blatt für Gewerbe, Industrie, Handel und geselliges Leben 1, 1848, Nr. 5, 7. 5., S. 3.

8 7

9 8

Besední dům na dnešním náměstí Svobody, centrum českého veřejného života v německé Jihlavě. SOkA Jihlava, Sbírka fotografií a fotonegativů Jihlava, nezprac. Vereinshaus „Beseda“ am jetzigen Freiheitsplatz (náměstí Svobody), Zentrum des tschechischen öffentlichen Lebens im deutschen Iglau. SOkA Jihlava, Sammlung von Fotografien und Fotonegativen Iglau, unbearbeitet. Členové tělocvičného spolku Turnverein před tělocvičnou (Turnhalle) v dnešních Březinových sadech. Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv. Turnverein-Mitglieder vor der Turnhalle am heutigen Standort Březinovy sady. Muzeum Vysočiny Jihlava, Fotoarchiv.

Pozvánka spolku Beseda jihlavská na přednášku Jaroslava Vrchlického o Svatopluku Čechovi. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, inv. č. 725, K 1908/2. Einladung des Vereins „Beseda jihlavská“ zum Vortrag Jaroslav Vrchlickýs über den Dichter Svatopluk Čech. SOkA Jihlava, Drucksachensammlung Iglau, Inventarnummer 725, K 1908/2. Program koncertu významného českého houslisty Jaroslava Kociana v Jihlavě, pořádaného Besedou dne 20. září 1903 v Jihlavě. SOkA Jihlava, Beseda jihlavská Jihlava, inv. č. 30. Konzertprogramm des bedeutenden tschechischen Violinisten Jaroslav Kocian in Iglau, veranstaltet am 20. September 1903 in Iglau. SOkA Jihlava, Beseda jihlavská Iglau, Inventarnummer 30. Program kandidáta na poslance do zemského sněmu Dr. Eduarda Sturma, v němž zdůrazňuje boj za německý prvek, 20. leden 1867. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, inv. č. 206, P 1867/2. Programm des Landtagskandidaten, Dr. Eduard Sturm, in dem er den Kampf für das Deutschtum hervorhebt, 20. Januar 1867. SOkA Jihlava, Drucksachensammlung Iglau, Inventarnummer 206, P 1867/2. Vstupenka na slavnost odhalení praporu spolku Turnverein. SOkA Jihlava, Turnerský spolek (Turnverein) Jihlava, inv. č. 1. Eintrittskarte für das Fahnenweihfest. SOkA Jihlava, Turnverein Iglau, Inventarnummer 1.

Fritz Popelak, starosta Jihlavy v letech 1887–1904, představitel nacionálního křídla německých liberálů. SOkA Jihlava, Sbírka fotograﬁí a fotonegativů Jihlava, sign. i 1. Fritz Popelak, Bürgermeister von Iglau in den Jahren 1887–1904, Vertreter des nationalistischen Flügels der Deutschliberalen. SOkA Jihlava, Sammlung von Fotograﬁen und Fotonegativen, sign. i 1. Vinzenz Inderka, starosta Jihlavy v letech 1904–1918, proslul svou podporou radikálních nacionalistů seskupených kolem Rudolfa Junga, pozdějšího nacistického předáka. Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv. Vinzenz Inderka, Bürgermeister von Iglau in den Jahren 1904–1918, bekannt für seine Unterstützung der radikalen Nationalisten, die sich um Rudolf Jung, den nachmaligen nationalsozialistischen Anführer gruppierten. Muzeum Vysočiny Jihlava, Fotoarchiv.

20 18

Odhalení pomníku Josefa II. v nově vybudovaném parku na dnešním náměstí Svobody včetně pozvánky, 26. červen 1881. SOkA Jihlava, Okresní úřad – Okresní národní výbor Jihlava, Presidiální registratura, katalog. č. 941 (pozvánka); Sbírka fotografií a fotonegativů Jihlava, sign. k 53 (fotografie). Enthüllung des Kaiser-Joseph II.-Denkmals im neu angelegten Park am heutigen Freiheitsplatz (náměstí Svobody) samt Einladung zum Festakt, 26. Juni 1881. SOkA Jihlava, Bezirksamt – Bezirksnationalausschuss Iglau, Präsidialregistratur, Katalog-Nr. 941 (Einladung); Sammlung von Fotografien und Negativen, sign. k 53 (Fotografie). Budova obecných škol, tzv. Giselaschule, v dnešní Fibichově ulici, otevřená v roce 1874. Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv. Volksschulgebäude, sog. Giselaschule in der jetzigen Fibichova-Straße, 1874 eröffnet. Muzeum Vysočiny Jihlava, Fotoarchiv. Budova vyšší zemské reálky na dnešním náměstí Svobody, 70. léta 19. století. SOkA Jihlava, Sbírka fotografií a fotonegativů Jihlava, sign. i 2. Das Gebäude der Höheren Landesrealschule am heutigen Freiheitsplatz (náměstí Svobody), 1870er-Jahre. SOkA Jihlava, Sammlung von Fotografien und Fotonegativen, sign. i 2. V roce 1875 dostalo jihlavské školství k dispozici další novostavbu, a to v dnešní Husově ulici. SOkA Jihlava, Sbírka fotografií a fotonegativů Jihlava, sign. f 194/4, 5. 1875 wurde ein weiteres Schulgebäude fertiggestellt, und zwar in der heutigen Husova-Straße. SOkA Jihlava, Sammlung von Fotografien und Fotonegativen, sign. f 194/4, 5. Petice české veřejnosti za zřízení české školy v Jihlavě, 16. červenec 1881. SOkA Jihlava, Školská matice jihlavská Jihlava, inv. č. 4. Petition der tschechischen Bürger für die Errichtung einer tschechischen Schule in Iglau, 16. Juli 1881. SOkA Jihlava, Školská matice jihlavská (Schulverein) Jihlava, Inventarnummer 4.

22 22

Zkonfiskovaný protičeský projev Dr. Gustava Grosse na předvolebním shromáždění v Jihlavě dne 13. října 1889. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, inv. č. 208, P 1889/1. Beschlagnahmte antitschechische Ansprache von Dr. Gustav Gross bei der Wahlversammlung am 13. Oktober 1889 in Iglau. SOkA Jihlava, Sammlung von Drucksachen Iglau, Inventarnummer 208, P 1889/1. Dr. Gustav Gross, poslanec za Jihlavu v říšské radě a zemském sněmu. Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv. Dr. Gustav Gross, Reichsrats- und Landtagsabgeordneter für Iglau. Muzeum Vysočiny Jihlava, Fotoarchiv. Protičeské demonstrace před Besedou na dnešním náměstí Svobody. Němci protestovali proti konání zahradní sokolské slavnosti konané 31. července 1910. SOkA Jihlava, Sbírka fotografií a fotonegativů Jihlava, sign. k 2. Antitschechische Demonstrationen vor dem Beseda-Haus am jetzigen Freiheitsplatz (náměstí Svobody). Die Deutschen protestierten gegen die Veranstaltung des Sokol-Gartenfestes, das am 31. Juli 1910 stattfand. SOkA Jihlava, Sammlung von Fotografien und Fotonegativen, sign. k 2. Leták vyzývající německé voliče z Jihlavy k účasti na volební schůzi dne 28. července 1898 s odůvodněním, že politická situace je pro Němce těžká a vážná. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, inv. č. 215, P 1898/3. Flugblatt, das zur Teilnahme der deutschen Wähler an der Wahlversammlung am 28. Juli 1898 in Iglau mit der Begründung auffordert, dass die politische Situation für Deutsche schwer und ernst ist. SOkA Jihlava, Drucksachensammlung Iglau, Inventarnummer 215, P 1898/3. Přípis Moravského místodržitelství v Brně jihlavskému okresnímu hejtmanovi ve věci zvyšující se agitace za bojkot (všeho německého, zejména pak zboží) v důsledku nedávných národnostních násilností v Jihlavě. SOkA Jihlava, Okresní úřad – Okresní národní výbor Jihlava, Presidiální registratura, katalog. č. 3884. Zuschrift der Mährischen Statthalterei Brünn an den Iglauer Bezirkshauptmann wegen der zunehmenden Boykottaktionen (insbesondere der deutschen Ware) infolge der neuerlichen nationalistischen Gewalt in Iglau SOkA Jihlava, Bezirksamt – Bezirksnationalausschuss Iglau, Präsidialregistratur, Katalog-Nr. 3884.

26 47

27 48

Prameny a literatura Quellen und Literatur Archivní fondy a sbírky SOkA SOkA SOkA SOkA SOkA SOkA SOkA SOkA

Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava,

Archiv města Jihlava od roku 1849, Presidiální registratura 1850–1949. Archiv města Jihlava od roku 1849, Politická registratura 1850–1865. Archiv města Jihlava od roku 1849, Politická registratura 1866–1890. Archiv města Jihlava od roku 1849, Politická registratura 1891–1923. Archiv města Jihlava od roku 1849, Hospodářská registratura 1850–1890. Archiv města Jihlava od roku 1849, Hospodářská registratura 1891–1923. Okresní úřad – Okresní národní výbor Jihlava. Beseda jihlavská Jihlava.

Reakce českého a německého tisku na červencové události v Jihlavě roku 1910. Jihlavské listy otiskly memorandum okolních českých obcí odsuzujících čin německé většiny. Mährischer Grenzbote v článku „Iglavia locuta est!“ (Jihlava promluvila) informují o událostech zcela opačně. Jihlavské listy 8, 1910, č. 32, 12. 8., s. 1; Mährischer Grenzbote 62, 1910, č. 87, 2. 8., s. 1. Reaktionen der tschechischen und deutschen Presse auf die Juli-Ereignisse 1910 in Iglau. Die Zeitung „Jihlavské listy“ veröﬀentlichte das Memorandum der umliegenden tschechischen Gemeinden, in dem die Tat der deutschen Mehrheit verurteilt wurde. Der „Mährische Grenzbote“ berichtete im Artikel „Iglavia locuta est!“ (Iglau hat gesprochen) über dieses Ereignis vollkommen gegensätzlich. Jihlavské listy 8, 1910, Nr. 32, 12. 8., S. 1; Mährischer Grenzbote 62, 1910, Nr. 87, 2. 8., S. 1.

SOkA Jihlava, Hudební spolek (Musik-Verein) Jihlava. SOkA Jihlava, Mužský zpěvácký spolek (Männergesangverein) Jihlava. SOkA Jihlava, Německý dům (Fondverein des Deutschen Hauses) Jihlava. SOkA Jihlava, Střelecký spolek Jihlava. SOkA Jihlava, Sokol – tělocvičná jednota Jihlava. SOkA Jihlava, Turnerský spolek (Turnverein) Jihlava. SOkA Jihlava, Školská matice jihlavská Jihlava. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava. SOkA Jihlava, Sbírka fotograﬁí a fotonegativů Jihlava.

Archivbestände und -sammlungen SOkA SOkA SOkA SOkA SOkA SOkA SOkA SOkA SOkA SOkA SOkA SOkA SOkA SOkA SOkA SOkA SOkA

Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava,

Archiv der Stadt Iglau ab 1849, Präsidialregistratur 1850–1949. Archiv der Stadt Iglau ab 1849, Registratur Politik 1850–1865. Archiv der Stadt Iglau ab 1849, Registratur Politik 1866–1890. Archiv der Stadt Iglau ab 1849, Registratur Politik 1891–1923. Archiv der Stadt Iglau ab 1849, Registratur Ökonomie 1850–1890. Archiv der Stadt Iglau ab 1849, Registratur Ökonomie 1891–1923. Bezirksamt – Bezirksnationalausschuss Iglau. Verein „Beseda jihlavská“ Iglau. Musik-Verein Iglau. Männergesangverein Iglau. Fondverein des Deutschen Hauses Iglau. Schützenverein Iglau. Turnverein „Sokol“ Iglau. Turnverein Iglau. Školská matice jihlavská (Schulverein) Jihlava. Drucksachensammlung Iglau. Sammlung von Fotograﬁen und Fotonegativen Iglau.

Tištěné prameny Gedruckte Quellen Edmund PRUSIK, Die Gemeinde Iglau und ihr Wirken in den Jahren 1865–1889, Iglau 1890, 306 + XV S. Heinrich WOZELKA, Die Gemeindeverwaltung der k. Stadt Iglau in den Jahren 1890–1894, Iglau 1896, 265 S. Die Gemeinde-Verwaltung der königlichen Stadt Iglau in den Jahren 1895–1899, Iglau 1902, 328 S. Die Gemeinde-Verwaltung der Stadt Iglau in den Jahren 1900–1904, Iglau 1906, 389 S. Die Gemeinde-Verwaltung der Stadt Iglau in den Jahren 1905–1909, Iglau 1914, 392 S.

Edmund PRUSIK, Die Gemeinde Iglau und ihr Wirken in den Jahren 1865–1889, Iglau 1890, 306 + XV S. Heinrich WOZELKA, Die Gemeindeverwaltung der k. Stadt Iglau in den Jahren 1890–1894, Iglau 1896, 265 S. Die Gemeinde-Verwaltung der königlichen Stadt Iglau in den Jahren 1895–1899, Iglau 1902, 328 S. Die Gemeinde-Verwaltung der Stadt Iglau in den Jahren 1900–1904, Iglau 1906, 389 S. Die Gemeinde-Verwaltung der Stadt Iglau in den Jahren 1905–1909, Iglau 1914, 392 S.

Periodický tisk Periodika Jihlavské listy, 1892–1915. Mährischer Grenzbote, 1872–1918. Sonntags-Blatt für Gewerbe, Industrie, Handel und geselliges Leben, 1848–1850.

Literatura Literatur Anton ALTRICHTER, Die Iglauer Wahl ins Frankfurter Parlament, Deutsche Wacht 9, 1909, č. 9, 27. 2., S. 2–5. Anton ALTRICHTER, Iglau im Jahre 1848, Zeitschrift des Deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens 13, 1909, S. 355–371. Lukáš FASORA, Němečtí liberálové a národnostní otázka v brněnské a jihlavské komunální politice 1880–1914. In: Lukáš Fasora – Jiří Hanuš – Jiří Malíř (eds.), Moravské vyrovnání z roku 1905: možnosti a limity národnostního smíru ve střední Evropě, Brno 2006, s. 347–357. Lukáš FASORA, Sociální struktura jihlavských občanských vrstev v letech 1867–1897, Západní Morava 9, 2005, s. 89–97. František HOFFMANN, Z počátků průmyslu a dělnického hnutí na Jihlavsku, Havlíčkův Brod 1955, 71 s. Jihlava. Historie, kultura, lidé. Praha 2009, s. 453–514. Karel KŘESADLO, Kapitoly z historie Jihlavy, Jihlava 1992, s. 100–132, 148–167. Petr ŠMERGL, MUDr. Leopold Fritz. Buditel jihlavských Čechů v druhé polovině 19. století. Diplomová práce, Hradec Králové, Ústav historických věd Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové 2003, 152 s., 10 s. obr. příl. Tomáš WEISER, Kdo vládl v Jihlavě? Pokus o sociometrickou analýzu jedné komunální elity. In: Jiří Pešek – Václav Ledvinka (eds.), Mezi liberalismem a totalitou. Komunální politika ve středoevropských zemích 1848–1948, Documenta Pragensia 14, Praha 1997, s. 193–219.

Výměna pozic Vznik Československa a období první a druhé republiky

Positionswechsel Entstehung der Tschechoslowakei und die erste und zweite Republik

Podle výsledků sčítání lidu z roku 1910 žilo na území Jihlavského jazykového ostrova 39 200 Němců a 12 100 Čechů, v samotné Jihlavě pak 21 756 Němců a 5 974 Čechů. Vznik Československé republiky 28. října 1918 znamenal pro obyvatelstvo Jihlavy a celého jazykového ostrova zásadní změnu. Češi se i zde, stejně jako v ostatních oblastech obývaných a ovládaných německou většinou, přes noc stali vládnoucím národem. Německé obyvatelstvo se s touto skutečností nehodlalo smířit. Už koncem války, v době, kdy úsilí československého zahraničního odboje směřovalo k diplomatickému uznání Československého státu, se začaly objevovat požadavky jihlavských Němců na poválečné připojení Jihlavského jazykového ostrova k Rakousku. Po vzniku republiky za ně bojovalo zastupitelstvo statutárního města Jihlavy a později Německá národní rada pro Jihlavský jazykový ostrov (Deutscher Volksrat für die Iglauer Sprachinsel), která byla už 3. listopadu 1918 zvolena ze zastupitelů města Jihlavy a německých obcí jazykového ostrova a představitelů německých politických stran a spolků. Vojenská posádka, státní instituce sídlící v Jihlavě a okresní hejtmanství se vcelku bez potíží přizpůsobily novým poměrům a respektovaly požadavky představitelů Národního výboru v Jihlavě, který zde reprezentoval státní moc. V německých obcích jazykového ostrova byla přičiněním národních výborů obecní zastupitelstva doplňována o české zástupce. Jihlavské městské zastupitelstvo však až do vynucené rezignace 3. prosince 1918, kdy byl moravským místodržitelstvím v Brně ustanoven v Jihlavě vládní komisař, důsledně trvalo na přičlenění města k Německému Rakous52

Nach der Volkszählung aus dem Jahre 1910 lebten au uf dem Gebiet der Iglauer Sprachinsel 39 200 Deutsche und 12 100 Tschechen, davon allein in Ig Iglau 21 756 Deutsche und 5974 Tschechen. Die Entstehung der Tschechoslowakischen owakische Republik am 28. Oktober 1918 hat auch für die Bevölkerung Iglaus und derr ganzen Iglauer Sprachin Sprachinsel eine grundsätzliche Änderung gebracht. Die Tschechen wurden hier, genauso ge wie in den anderen von deutscher Mehrheit bewohnten und beherrscht beherrschten Gebieten zur dominanten Nation. Bereits am Kriegsende, als die Bestrebu ungen des tschechoslowakischen Widerstands im Ausland auf die diplomatische Anerkennung nerkennung des TschechoTschec 1

Informační věstník Národního výboru v Jihlavě z 1. 11. 1918. SOkA Jihlava, Národní výbor Jihla ava 1918, katalog. č. 2. Mitteilungsblatt des Nationalausschusses Iglau vom 1. 11. 19 918. SOkA Jihlava, lava, Nationalaus Nationalausschuss Iglau 1918, Katalog-Nr. 2. Leták Mitteilungen an alle Deutschen der Iglauer Sprachinsel ze e 4. 11. 1918, ve kterém Německá Němec národní rada pro Jihlavský jazykový ostrov prezentuje požadav vek na připojení tohoto území k Německému Rakousku na základě práva na sebeurčení. SOkA Jihlava, Ji Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, inv. č. 234, P 1918/18. Flugblatt „Mitteilungen an alle Deutschen der Iglauer Sprachinsel“ vom m 4. 11. 1 1918, in dem der Deutsche Nationalrat für die Iglauer Sprachinsel aufgrund des Selbstbestimmungsrechts mungsrechts d den Anschluss des Igellandes an Deutschösterreich fordert. SOkA Jihlava, Drucksachensammlung, Inventarnummer 234, P 1918/18.

ku a bránilo se jednání s Národním výborem. Jako poradní sbor vládního komisaře byla vytvořena správní komise, která byla složena z dvanácti českých a stejného počtu německých zástupců. Česká veřejnost, v Jihlavě reprezentovaná především vojáky zdejší posádky, projevovala v posledních měsících roku 1918 a na začátku roku následujícího nadšení ze vzniku republiky a nenávist vůči Němcům a monarchii výtržnostmi namířenými proti německým symbolům, nápisům a ﬁremním tabulím. Na začátku roku 1919 byl zničen pomník plukovníka Kempena, později byl odstraněn i pomník císaře Josefa II. a památník pruských vojáků, objevil se i požadavek na odstranění morového sloupu na náměstí jako symbolu monarchie. Aktivita německých nacionalistů se přesunula do činnosti Německé národní rady a spolků, např. Turnvereinu, Německého spolku pro Jihlavu a okolí či Schulvereinu. Díky existenci vládního komisariátu a paritně obsazené správní komisi se české menšině postupně dařilo odstraňovat německou převahu v důležitých úřadech 3

Český a německý plakát ze 4. 12. 1918 s výzvou k podpoře vládního komisaře Františka Hovůrky. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, inv. č. 234, P 1918/9. Das deutsche und tschechische Plakat vom 4. 12. 1918 mit der Auﬀorderung zur Unterstützung des Regierungskommissars František Hovůrka. SOkA Jihlava, Drucksachensammlung, Inventarnummer 234, P 1918/9.

slowakischen Staats ausgerichtet waren, wurden die ersten Forderungen der Iglauer Deutschen für den Nachkriegsanschluss der Iglauer Sprachinsel an Österreich laut. Nach der Entstehung der Republik kämpfte dafür das Stadtparlament der Statutarstadt Iglau und später der Deutsche Volksrat für die Iglauer Sprachinsel, der am 3. November 1918 aus dem Kreis der Stadtverordneten und Vertreter der deutschen politischen Parteien und Vereine gewählt wurde.

Plakát Českým rodičům z konce roku 1918, vyzývající k okamžitým přestupům českých dětí z německých škol do českých. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, P 1918. Plakat „Českým rodičům“ (An tschechische Eltern) vom Ende des Jahres 1918, das zum sofortigen Übertritt der tschechischen Kinder von deutschen auf tschechische Schulen auﬀordert. SOkA Jihlava, Drucksachensammlung, P 1918 Plakát z počátku roku 1919 s výzvou německým rodičům. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, inv. č. 158, U 1919. Plakat vom Anfang des Jahres 1919 mit der Auﬀorderung an deutsche Eltern, ihre Kinder auf deutsche Schulen zu schicken. SOkA Jihlava, Drucksachensammlung, Inventarnummer 158, U 1919. Pozvánka na manifestaci za právo na sebeurčení Němců, která se konala 1. 5. 1919. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, inv. č. 235, P 1919. Einladung zur Kundgebung für das Selbstbestimmungsrecht der Deutschen am 1. 5. 1919. SOkA Jihlava, Drucksachensammlung, Inventarnummer 235, P 1919.

a institucích, situace se začala měnit i v oblasti školství, které představovalo od druhé poloviny 19. století jednu z nejkonﬂiktnějších oblastí vztahů mezi Čechy a Němci. Už v roce 1919 byly v Jihlavě přiděleny dvě školní budovy pro potřeby českého školství, což německá strana považovala za počátek útlaku v této oblasti. Na podzim roku 1919 bylo zahájeno vyučování na českém gymnáziu, které získalo pro své potřeby nejprve přízemí a později celou budovu německého gymnázia. Velmi výbušnou atmosféru vyvolaly v národnostně smíšených oblastech obecní volby, které se měly konat 16. června 1919. Ve většině obcí Jihlavského jazykového ostrova se volby v tomto termínu uskutečnily a potvrdily převahu Němců, v Jihlavě a sousedních obcích Dřevěné Mlýny a Hruškové Dvory však byly na žádost vládní-

Pozvánka na protestní shromáždění proti odkladu voleb konané 29. 5. 1919. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, inv. č. 235, P 1919. Einladung zur Protestkundgebung gegen die Aufschiebung der Wahlen in Iglau, veranstaltet am 29. 5. 1919. SOkA Jihlava, Drucksachensammlung, Inventarnummer 235, P 1919. Volební leták Německé demokratické strany (Deutschdemokratischen Partei) pro podzimní komunální volby v roce 1919. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, inv. č. 235, P 1919/54. Wahlﬂugblatt der Deutschdemokratischen Partei für die Kommunalwahlen im Herbst 1919. SOkA Jihlava, Drucksachensammlung, Inventarnummer 235, P 1919/54.

Die Militärgarnison, die Staatsbehörden mit Sitz in Iglau, und die Bezirkshauptmannschaft passten sich ohne größere Schwierigkeiten den neuen Verhältnissen an und respektierten die Anordnungen des Iglauer Nationalausschusses, der hier die staatliche Gewalt repräsentierte. In den deutschen Sprachinselgemeinden wurden die Gemeindevertretungen durch das Zutun der Nationalausschüsse um tschechische Vertreter ergänzt. Das Iglauer Stadtparlament bestand jedoch bis zum erzwungenen Rücktritt am 3. Dezember 1918, als in Iglau durch die mährische Statthaltung Brünn ein Regierungskommissar eingesetzt wurde, konsequent auf dem Anschluss der Stadt an Deutschösterreich und boykottierte die Verhandlungen mit dem Nationalausschuss. Es wurde eine Verwaltungskommission als Beirat des Regierungskommissars gebildet, die aus zwölf tschechischen und zwölf deutschen Vertretern bestand. Die tschechische Öﬀentlichkeit, in Iglau hauptsächlich durch die Militärs der hiesigen Garnison repräsentiert, äußerte in den letzten Monaten 1918 und zu Beginn des Folgejahres Begeisterung über die Entstehung der Republik und Hass gegen die Deutschen und die Monarchie durch Ausschreitungen, die gegen deutsche Symbole, 9

Česko-německá vyhláška reagující na nepokoje při německé slavnosti slunovratu 23. 6. 1920. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, inv. č. 159, U 1920. Deutsch-tschechische Kundmachung als Reaktion auf die Unruhen bei der Sonnwendfeier am 23. 6. 1920. SOkA Jihlava, Drucksachensammlung, Inventarnummer 159, U 1920.

ho komisaře odloženy. Tato skutečnost a především zrušení platnosti výsledků podzimních voleb z 28. září kvůli stížnostem na jejich neregulérní průběh, v nichž německé strany získaly téměř o polovinu více hlasů než české (8 005 : 4 371), vyvolaly nespokojenost Němců, kteří požadovali, aby výsledek voleb byl zohledněn alespoň ve složení správní komise, což nebylo akceptováno. Nespokojenost Němců s nově nastolenými poměry a snaha Čechů po odplatě za předchozí dlouhá desetiletí národnostního útlaku a poválečné úsilí o připojení Jihlavského jazykového ostrova k Německému Rakousku představovaly příznivé prostředí pro pokračování národnostních třenic, které vyvrcholily při německých oslavách letního slunovratu (Sonnwendfeier) 23. června 1920. Střetnutí nacionálně rozvášněných účastníků slavnosti s českými vojáky a civilisty přineslo dva mrtvé a devět zraněných z řad vojáků na české straně a dva zraněné mezi Němci. Tato událost vedla paradoxně k uklidnění politického a společenského života, i když k provokacím především v německých obcích jazykového ostrova docházelo i nadále. 10

Pokyny české Národní rady v Jihlavě ke sčítání lidu v roce 1921. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, inv. č. 160, U 1921. Hinweise des tschechischen Nationalrates zur Volkszählung im Jahre 1921. SOkA Jihlava, Drucksachensammlung, Inventarnummer 160, U 1921.

Aufschriften und Firmenschilder gerichtet waren. Zu Beginn des Jahres 1919 wurden das General-Kempen-Denkmal, das Kaiser-Joseph II.-Denkmal sowie das Preußendenkmal zerstört, es gab sogar die Aufforderung zur Beseitigung der Pestsäule als Symbol der Monarchie. Die Aktivität der deutschen Nationalisten verlegte sich auf die Tätigkeit des Deutschen Volksrats und der Vereine, beispielsweise des Turnvereins, des Deutschen Vereins für Iglau und Umgebung oder des Schulvereins. Infolge der Existenz des Regierungskommissariats und der paritätischen Besetzung der Verwaltungskommission gelang es der tschechischen Minderheit, die deutsche Vorherrschaft in wichtigen Ämtern und Institutionen zu beseitigen; auch die Situation im Schulwesen, das seit der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts eines der konfliktreichsten Gebiete in den Beziehungen zwischen Tschechen und Deutschen war, änderte sich allmählich. Bereits im Jahre 1919 wurden zwei Gebäude in Iglau dem tschechischen Schulwesen übereignet, was von den Deutschen als Anfang der Unterdrückung auf diesem Gebiet angesehen wurde. Im Herbst 1919 wurde der Unterricht am tschechischen Gymnasium aufgenommen, das zuerst Räumlichkeiten im Erdgeschoss, später das ganze Gebäude des deutschen Gymnasiums erwarb. Eine sehr explosive Stimmung wurde durch die Gemeindewahlen in den gemischtsprachigen Gebieten hervorgerufen, die am 16. Juni 1919 stattfinden sollten. In den meisten Gemeinden der Iglauer Sprachinsel wurden die Wahlen abgehalten und bestätigten die zahlenmäßige Überlegenheit der Deutschen, in Iglau und den Nachbargemeinden Holzmühle und Birnbaumhof wurden sie jedoch auf Antrag des Regierungskommissars verschoben. Dieser Umstand und insbesondere die Aufhebung der Ergebnisse der Herbstwahlen vom 28. September infolge der Beschwerden über deren ungesetzmäßigen Ablauf, bei denen die deutschen Parteien nahezu doppelt so große Stimmenzahl wie die tschechischen Parteien (8005 : 4371) erreichten, riefen die Unzufriedenheit der Deutschen hervor. Diese forderten die Berücksichtigung der Wahlergebnisse zumindest in der Zusammensetzung der Verwaltungskommission, was nicht akzeptiert wurde. Die Unzufriedenheit der Deutschen mit den neuen Verhältnissen, ihre Bemühungen um den Anschluss an Österreich und die Sehnsucht der Tschechen nach Vergeltung für die vorherigen langen Jahrzehnte der nationalen Unzufriedenheit schufen ein günstiges Milieu für die Fortsetzung der nationalen Reibereien, die bei der deutschen Sonnwendfeier am 23. Juni 1920 ihren Höhepunkt erreichten. Der Zusammenstoß national fanatisierter Teilnehmer der Feier mit tschechischen Soldaten und Zivilisten ergab zwei tote und neun verletzte Soldaten auf tschechischer Seite und zwei Verletzte unter den Deutschen. Dieses Ereignis trug paradoxerweise zur Beruhigung im politischen und gesellschaftlichen Leben bei, obwohl es insbesondere in den deutschen Sprachinselgemeinden auch weiterhin zu Provokationen kam. 59

Pozvánky na odhalení pomníků Bedřicha Smetany a Mistra Jana Husa; oba byly v roce 1939 odstraněny. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, inv. č. 742, K 1925/14; tamtéž, inv. č. 745, K 1928/6. Einladungen zur Enthüllung der Denkmäler für Bedřich Smetana und Magister Jan Hus; beide Standbilder wurden im Jahre 1939 beseitigt. SOkA Jihlava, Drucksachensammlung, Inventarnummer 742, K 1925/14; ebd. Inventarnummer 745, K 1928/6. Novostavby veřejných budov v Jihlavě z období 1. republiky: a) Legiodům (1924), b) škola v Havlíčkově ulici (1925), c) chirurgický pavilon jihlavské nemocnice (1928), d) budova Jubilejní školy T. G. Masaryka (1931), e) Sokolovna (1936). SOkA Jihlava, Sbírka fotografií a fotonegativů Jihlava, nezprac. (Legiodům a Sokolovna); Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv (škola v Havlíčkově ulici a Jubilejní škola TGM); Jihlava – město a okolí, Jihlava 1933, s. 31 (chirurgický pavilon). Öffentliche Neubauten aus der Zeit der ersten Republik: a) „Legionärhaus“ (1924), b) Schule in der Havlíčkova-Straße (1925), c) chirurgischer Pavillon des Iglauer Krankenhauses (1928), d) T. G. Masaryk-Jubiläumsschule (1931), e) Sokol-Turnhalle (1936). SOkA Jihlava, Sammlung von Fotografien und Fotonegativen Iglau, unbearbeitet (Legionärhaus und Sokol-Turnhalle); Muzeum Vysočiny Jihlava, Fotoarchiv (Schule in der Havlíčkova-Straße und T. G. Masaryk-Jubiläumsschule); Jihlava – město a okolí, Jihlava 1933, S. 31 (chirurgischer Pavillon).

12c

12a 12b

12d

12e

Pomník T. G. Masaryka před Jubilejní školou T. G. M.; slavnostně odhalen 3. 6. 1934, odstraněn v roce 1939. SOkA Jihlava, Sbírka fotograﬁí a fotonegativů Jihlava, sign. k 279/2, 4. T. G. Masaryk-Denkmal vor der T. G. Masaryk-Jubiläumsschule; feierlich enthüllt am 3. 6. 1934, beseitigt im Jahre 1939. SOkA Jihlava, Sammlung von Fotograﬁen und Fotonegativen Iglau, sign. k 279/2, 4. Mapka zachycující český postup do Jihlavského jazykového ostrova podle výsledků sčítání lidu v roce 1930. Od Horácka k Podyjí 12, 1935/36, s. 130. Karte mit der Darstellung der fortschreitenden Tschechisierung der Iglauer Sprachinsel gemäß den Ergebnissen der Volkszählung im Jahre 1930. Zeitschrift „Od Horácka k Podyjí” 12, 1935/36, S. 130.

14 61

15 Propagační materiály kulturních a společenských akcí ze 30. let. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, inv. č. 753, K 1936/23 (program oslav Basilejských kompaktát); tamtéž, K 1936/33 (J. Pfitzner); tamtéž, inv. č. 754, K 1937/12 (otevření školy ve Štokách). Werbematerialien der Kultur- und Festveranstaltungen in den 1930er-Jahren. SOkA Jihlava, Drucksachensammlung, Inventarnummer 753, K 1936/23 (Programm der Feier zur Verkündung der Basler Kompaktaten); ebd. K 1936/33 (J. Pfitzner); ebd. Inventarnummer 754, K 1937/12 (Eröffnung der Schule in Stecken).

Činnost vládního komisaře v Jihlavě byla ukončena zvolením starosty, kterým se stal na základě voleb konaných 26. září 1920, v nichž získali Němci opět většinu, i když ne tak výraznou (7 954 : 6 589), Othmar Oberrenner. Z iniciativy prvního náměstka starosty, českého nacionalisty Josefa Výborného, došlo v roce 1923 k připojení obce Dřevěné Mlýny k Jihlavě. Důvod byl jednoznačný – posílit český živel ve městě. Po rezignaci zastupitelstev obou obcí byl Josef Výborný ustanoven vládním komisařem. Za jeho působení v této funkci došlo k deﬁnitivnímu počeštění městské správy a státních podniků, institucí a úřadů. Ve volbách v březnu 1925 výrazně vyhrály, bohužel i díky podvodům a machinacím, české strany, které získaly 22 mandátů, německé 16 a KSČ 4 mandáty. Mohlo proto dojít k ustanovení prvního českého starosty v dějinách Jihlavy, kterým se stal sociální demokrat JUDr. Rudolf Veverka, a opětovně také k relativnímu uklidnění česko-německých vztahů. Díky nárůstu počtu českých obyvatel a úbytku Němců zvítězili Češi i v komunálních volbách v roce 1929 a 1938. Českou převahu nabytou na území Jihlavského jazykového ostrova a především v Jihlavě v meziválečném období dokládá vedle volebních výsledků rovněž rozvoj českého a stagnace německého školství. Zatímco krátce před převratem v roce 1918 bylo na území jazykového ostrova pouze deset českých obecných škol, jedna soukromá měšťanská škola, jedna mateřská škola a zimní hospodářská škola, v polovině 30. let zde působilo české gymnázium, obchodní škola, zimní hospodářská škola, osm živnostenských pokračovacích škol, hudební škola, škola pro ženská povolání, deset škol 62

Die Tätigkeit des Regierungskommissars in Iglau wurde mit der Wahl des Bürgermeisters beendet. Auf der Grundlage der Wahlen vom 26. September 1920, in denen die Deutschen erneut eine, obwohl diesmal nicht so markante Mehrheit (7954 : 6589) gewannen, wurde Dr. Othmar Oberrenner zum Bürgermeister. Auf Initiative des ersten Vizebürgermeisters, des tschechischen Nationalisten Josef Výborný, wurde im Jahre 1923 das inzwischen tschechisch geprägte Holzmühle in die Stadt eingemeindet. Der Hintergrund war klar – die Verstärkung des tschechischen Elements in der Stadt. Nach dem Rücktritt der Stadtverordneten beider Gemeinden wurde Josef Výborný zum Regierungskommissar bestellt. Während seiner Tätigkeit in diesem Amt kam es zur endgültigen Tschechisierung der Stadtverwaltung sowie der Staatsunternehmen, Institutionen und Behörden. Bei den Wahlen im März 1925 siegten, leider auch infolge betrügerischer Machenschaften, die tschechischen Parteien mit deutlicher Überzahl und gewannen 22 Mandate. Die deutschen Parteien hatten 16 und die KPTsch 4 Mandate. Infolgedessen wurde zum ersten Mal in der Geschichte Iglaus ein tschechischer Bürgermeister aufgestellt, der Sozialdemokrat Dr. Jur. Rudolf Veverka, und es trat wieder eine relative Beruhigung in den deutsch-tschechischen Beziehungen ein. Dank Zunahme der tschechischen und Abnahme der deutschen Einwohnerzahl siegten die Tschechen ebenfalls in den Kommunalwahlen der Jahre 1929 und 1938. Die Vormachtstellung der Tschechen in der Iglauer Sprachinsel und in Iglau während der Zwischenkriegszeit beweisen neben den Wahlergebnissen auch die Entwicklung des tschechischen und die Stagnation des deutschen Schulwesens. Während sich kurz vor dem Ende des I. Weltkriegs nur zehn tschechische Volksschulen, eine private Bürgerschule, ein Kindergarten und eine Winterwirtschaftsschule auf dem Gebiet der Sprachinsel befanden, bestanden hier um die Mitte der 1930er-Jahre ein tschechisches Gymnasium, eine Handelsschule, eine Winterwirtschaftsschule, acht Gewerbefortbildungsschulen, eine Musikschule, eine Hauswirtschaftsschule, zehn Bürgerschulen, einundfünfzig Volksschulen und sechsundzwanzig Kindergärten. Den Deutschen blieben nur eine Mittelschule (gegenüber drei Mittelschulen vor dem Umsturz), eine Winterwirtschaftsschule, sieben Fortbildungsschulen, fünf Bürgerschulen, vierzig Volksschulen und neun Kindergärten. Ein weiterer Beweis für den Wechsel in den Machtverhältnissen ist auch die rein tschechische Architektur der in der ersten Republik erbauten öﬀentlichen Gebäude und Wohnhäuser, die errichteten Denkmäler sowie die Straßennamen. Das kulturelle und gesellschaftliche Leben der nebeneinander lebenden Völker erfolgte bis auf Ausnahmen getrennt, Träger und Hauptveranstalter waren hauptsächlich die Vereine und die tschechischen und deutschen Aufklärungsinstitutionen. Besonders einige Veranstaltungen nationalistisch ausgerichteter Vereine (auf tschechischer Seite der Verein Sokol, auf deutscher Seite der Turnverein, der Deutsche Kulturverband und der Bund der Deutschen) sowie die Zeitungsartikel im Mährischen 63

měšťanských, jednapadesát obecných a šestadvacet mateřských. Němcům zůstala jedna střední škola (oproti třem před převratem), zimní hospodářská škola, sedm škol pokračovacích, pět měšťanek, čtyřicet škol obecných a devět mateřských. Dokladem vládnoucího postavení Čechů je rovněž ryze česká architektura veřejných budov a bytových domů postavených v období první republiky, pomníky, ale také třeba jména ulic. Kulturní a společenský život obou vedle sebe žijících národností probíhal až na výjimky odděleně a jeho nositeli a hlavními organizátory byly především spolky a český Městský osvětový sbor a německý Deutscher Stadtbildungsausschuss. Přede16

Volební letáky pro komunální volby v Jihlavě 12. 6. 1938. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, inv. č. 252, P 1938/9 (Čeští voličové města Jihlavy!); Mährischer Grenzbote 91, 1938, č. 67, s. 3 (Wählerversammlung). Wahlﬂugblätter für die Kommunalwahlen in Iglau am 12. 6. 1938. SOkA Jihlava, Drucksachensammlung, Inventarnummer 252, P 1938/9 (Čeští voličové města Jihlavy!); Mährischer Grenzbote 91, 1938, Nr. 67, S. 3 (Wählerversammlung). Kandidátní listiny německých stran a česko-německá kandidátka KSČ pro komunální volby v Jihlavě v roce 1938. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, inv. č. 252, P 1938/5. Kandidatenlisten der deutschen Parteien und die gemeinsame deutsch-tschechische Kandidatenliste für die Kommunalwahlen in Iglau im Jahre 1938. SOkA Jihlava, Drucksachensammlung, Inventarnummer 252, P 1938/5.

Grenzboten und in Jihlavské listy ließen erahnen, dass die Nationalitätenauseinandersetzungen weiter bestanden. Die Unzufriedenheit der Deutschen mit ihrer politischen, sozialen und wirtschaftlichen Stellung in der Tschechoslowakischen Republik äußerte sich immer oﬀener nach der Machtergreifung Adolf Hitlers und insbesondere nach der Entstehung von Henleins Sudetendeutscher Heimatfront, die später in Sudetendeutsche Partei (SdP) umbenannt wurde. Diese Partei konnte ihre nationalistische Propaganda im Mährischen Grenzboten verbreiten und erwarb die Unterstützung der deutschen nationalistischen Vereine. Die Parlamentswahlen im Jahre 1935 und die Kommunalwahlen am 12. Juni 1938, bei denen die SdP über 90 % der deutschen Stimmen gewann, sowie die zunehmenden, von Henlein-Anhängern organisierten Provokationen waren ein Beispiel dafür, wie sich die deutsche Bevölkerung von Iglau und Umgebung eine weitere Entwicklung vorstellte. Das Münchner Diktat, das bei den Tschechen eine tiefe Depression hervorrief, erfüllte nicht die Erwartungen der Iglauer Deutschen an einen sofortigen Anschluss an das Reich und führte zu einer großen Ernüchterung. Trotzdem setzten sie ihre Provokationen fort – zum Zentrum der nationalsozialistischen Propaganda wurde neben dem Mährischen Grenzboten das Deutsche Arbeitsamt, errichtet in Iglau am 28. November 1938. Zu einem größeren Zusammenstoß demokratischer Bürger, unter denen sich auch Deutsche befanden, mit den Iglauer Nazis kam es am 30. Januar 1939 am Masaryk-Platz, wo anlässlich der Bürgermeisterwahl eine gegen die Republik gerich65

vším některé akce nacionalisticky orientovaných spolků (na české straně zejména Sokol, na straně německé pak především Turnverein, Deutscher Kulturverband a Bund der Deutschen) a články v Mährischer Grenzbote a Jihlavských listech dávaly tušit, že národnostní spory rozhodně nepřestaly existovat. Nespokojenost Němců na Jihlavsku s jejich politickým, sociálním a hospodářským postavením v Československé republice se začala stále otevřeněji projevovat po nástupu Adolfa Hitlera k moci v Německu a především po vzniku Henleinovy Sudetendeutsche Heimatfront, později přejmenované na Sudetendeutsche Partei (SdP). Tato strana získala prostor pro svoji nacionalistickou propagandu v Mährischer Grenzbote a podporu německých nacionalistických spolků. Parlamentní volby v roce 1935 a především komunální volby v červnu 1938, kdy SdP získala např. v Jihlavě hodně přes 90 % německých hlasů, a také množící se provokace organizované henleinovci, byly názorným dokladem toho, jaký další vývoj si německé obyvatelstvo Jihlavy a okolí přeje. 18 19

Cenzurovaná titulní strana novin Mährischer Grenzbote ze 14. 6. 1938. Zensierte Titelseite des „Mährischen Grenzboten“ vom 14. 6. 1938. Leták vyzývající jihlavské Čechy k zachování klidu po podpisu mnichovské dohody 29. 9. 1938. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, inv. č. 252, P 1938/17. Flugblatt mit dem Aufruf an die Iglauer Tschechen, nach der Unterzeichnung des Münchener Abkommens am 29. 9. 1938 Ruhe zu bewahren. SOkA Jihlava, Drucksachensammlung, Inventarnummer 252, P 1938/17.

tete Kundgebung stattfand. Höhepunkt der provokativen Einstellung nationalsozialistisch gesinnter deutscher Bürger war die „Abwehrkundgebung“ am 13. März 1939, die sich in einen Aufruhr verwandelte, der erst durch die tschechische Polizei und Gendarmerie unterdrückt wurde. Und danach folgte der 15. März 1939. Das Leben in Iglau kehrte zu den Verhältnissen vor dem I. Weltkrieg zurück und wurde durch grausame Methoden des nationalsozialistischen Regimes geprägt. Tschechen und Deutsche lebten im Igelland während der ganzen Ära der Tschechoslowakischen Republik im besseren Fall nebeneinander, jedoch nie miteinander. Die Tschechen haben – genauso wie vorher die Deutschen – die Stellung des herrschenden Volkes zur Festigung ihrer Position und Verstärkung des tschechischen Elements in allen Lebenssphären genutzt und oftmals missbraucht. Die Deutschen haben sich mit ihrer untergeordneten Stellung nie abgefunden und haben dies ab der Mitte der 1930er-Jahre immer deutlicher kundgegeben. Dieser Umstand zeigte sich voll nach dem Münchner Diktat und der Besetzung der Tschechoslowakei 1939. 20

Česko-německá pozvánka na manifestaci na obranu státu, demokracie a míru konanou 4. září 1938. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, inv. č. 252, P 1938/15. Deutsch-tschechische Einladung für die Kundgebung zur Verteidigung der Republik, der Demokratie und des Friedens, veranstaltet am 4. September 1938. SOkA Jihlava, Drucksachensammlung, Inventarnummer 252, P 1938/15.

Mnichovský diktát, který vyvolal u českého obyvatelstva hlubokou depresi, nesplnil očekávání jihlavských Němců na okamžité připojení k říši a znamenal pro ně velké rozčarování. Přesto pokračovali v provokacích – střediskem nacistické propagandy se vedle Mährischer Grenzbote stal Deutsches Arbeitsamt, zřízený v Jihlavě 28. listopadu 1938. K většímu střetnutí demokratických sil, mezi nimiž byli i Němci, s jihlavskými nacisty došlo 30. ledna 1939 na Masarykově náměstí, kde se při příležitosti šestého výročí jmenování Adolfa Hitlera říšským kancléřem konala provokativní manifestace proti republice. Vyvrcholením provokativního chování nacisticky smýšlejícího německého obyvatelstva byla „obranná demonstrace“ 13. března 1939, která přerostla ve vzpouru, potlačenou až českou policií a četnictvem. A pak už následoval 15. březen. Život v Jihlavě se vrátil k poměrům před 1. světovou válkou doprovázeným krutými metodami nacistického režimu. Češi a Němci na Jihlavsku žili po celé období první republiky v lepším případě vedle sebe, nikoliv spolu. Češi využívali a mnohdy zneužívali – stejně jako předtím Němci – postavení vládnoucího národa k upevňování svých pozic a posilování českého živlu ve všech sférách života, Němci se se svým podřízeným postavením nikdy nesmířili a od poloviny třicátých let to stále zřetelněji začali dávat najevo. Naplno se tato skutečnost projevila po Mnichovu a především po obsazení Československa 15. března 1939.

Výzva Městské rady v Jihlavě z 24. 11. 1938 k zachování klidu. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, nezprac., P 1938 (též SOkA Jihlava, Archiv města Jihlava od roku 1849, Prezidiální registratura 1850–1949, katalog. č. 1917). Aufruf des Iglauer Stadtrats vom 24. 11. 1938, Ruhe zu bewahren. SOkA Jihlava, Drucksachensammlung, unbearbeitet, P 1938 (auch SOkA Jihlava, Archiv der Stadt Iglau ab 1849, Präsidialregistratur 1850–1949, Katalog Nr. 1917). Titulní strana novin Mährischer Grenzbote ze 16. 3. 1939. Titelseite des „Mährischen Grenzboten“ vom 16. 3. 1939.

Prameny a literatura Quellen und Literatur Archivní fondy a sbírky

SOkA SOkA SOkA SOkA SOkA

Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava,

Archiv města Jihlava od roku 1849, Presidiální registratura 1850–1949. Archiv města Jihlava od roku 1849, Politická registratura 1891–1923. Archiv města Jihlava od roku 1849, Společná registratura 1924–1949. Okresní úřad – Okresní národní výbor Jihlava. Sbírka tiskové dokumentace Jihlava.

Archivbestände und -sammlungen SOkA SOkA SOkA SOkA SOkA

Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava,

Archiv der Stadt Iglau ab 1849, Präsidialregistratur 1850–1949. Archiv der Stadt Iglau ab 1849, Registratur Politik 1891–1923. Archiv der Stadt Iglau ab 1849, Gemeinsame Registratur 1924–1949. Bezirksamt – Bezirksnationalausschuss Iglau. Drucksachensammlung Iglau.

23 24

Představitelé Jihlavy v období 1. republiky: Iglauer Stadtvertreter aus der Zeit der ersten Republik: Vinzenz Inderka, starosta Jihlavy do 3. 12. 1918. Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv. Vinzenz Inderka, Bürgermeister von Iglau bis zum 3. 12. 1918. Muzeum Vysočiny Jihlava, Fotoarchiv. Ludvík Chlum, předseda Národního výboru v Jihlavě. SOkA Jihlava, Školská matice jihlavská Jihlava, inv. č. 34. Ludvík Chlum, Vorsitzender des Nationalausschusses in Iglau. SOkA Jihlava, Školská matice jihlavská (Schulverein) Iglau, Inventarnummer 34. František Hovůrka, vládní komisař v Jihlavě od 3. 12. 1918 do 6. 2. 1920. Městské muzeum Moravská Třebová, přír. č. 514/70 – Gedenkbuch 2 der Stadt Mährisch Trübau 1928–1932, s. 219. František Hovůrka, Regierungskommissar in Iglau vom 3. 12. 1918 bis zum 6. 2. 1920. Stadtmuseum Moravská Třebová, Zuwachsnummer 514/70 – Gedenkbuch 2 der Stadt Mährisch Trübau 1928–1932, S. 219. Dominik Koráb, vládní komisař v Jihlavě od 6. 2. 1920 do 9. 5. 1921. SOkA Jihlava, Školská matice jihlavská Jihlava, inv. č. 34. Dominik Koráb, Regierungskommissar in Iglau vom 6. 2. 1920 bis zum 9. 5. 1921. SOkA Jihlava, Školská matice jihlavská (Schulverein) Iglau, Inventarnummer 34. Othmar Oberrenner, starosta Jihlavy v letech 1921–1923. Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv. Othmar Oberrenner, Bürgermeister von Iglau in den Jahren 1921–1923. Muzeum Vysočiny Jihlava, Fotoarchiv. Josef Výborný, vládní komisař od 15. 11. 1923 do 1. 12. 1925. Jihlava – město a okolí, Jihlava 1933, s. 11. Josef Výborný, Regierungskommissar von 15. 11. 1923 bis zum 1. 12. 1925. Jihlava – město a okolí, Jihlava 1933, S. 11. Rudolf Veverka, starosta v letech 1925–1932. Jihlava – město a okolí, Jihlava 1933, s. 12. Rudolf Veverka, Bürgermeister von Iglau in den Jahren 1925–1932. Jihlava – město a okolí, Jihlava 1933, S. 12. Viktor Kousal, starosta v letech 1933–1936. Jihlava – město a okolí, Jihlava 1933, s. 3. Viktor Kousal, Bürgermeister von Iglau in den Jahren 1933–1936. Jihlava – město a okolí, Jihlava 1933, S. 3.

Periodický tisk Periodika Jihlavské listy, 1919–1939. Mährischer Grenzbote, 1918–1939.

Literatura Literatur Jan BUŠTA – Karel DVOŘÁK, Jihlavský krvavý slunovrat roku 1920. Středoškolská odborná činnost, Jihlava, Gymnázium 2004, 41 s., 7 s. obr. příl. Jan JANÁK, Die deutsche Bevölkerung der „Iglauer Sprachinsel“ zwischen München und dem 15. März 1939, Sborník prací ﬁlozoﬁcké fakulty brněnské univerzity, C 12, 1965, s. 123–162. Jan JANÁK, Německé obyvatelstvo jihlavského jazykového ostrůvku od anšlusu Rakouska do Mnichova, Vlastivědný sborník Vysočiny, oddíl věd společenských 7, 1990, s. 21–48. Zdeněk JAROŠ, Jihlava v datech. Historický kalendář města Jihlavy, Jihlava 1999, s. 78–86. Zdeněk JAROŠ – Renata PISKOVÁ – Vlastimil SVĚRÁK, Historický vývoj města Jihlavy. In: Historický atlas měst České republiky, svazek č. 8 – Jihlava, Praha – Jihlava 2000, s. [9]–[10]. Jihlava. Historie, kultura, lidé, Praha 2009, s. 517–551. Petra KOUTNÁ, K česko-německým vztahům v Jihlavě v letech 1914–1925. Diplomová práce, České Budějovice, Historický ústav Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity 2000, 356 s. Alena PALÁNOVÁ, Česko-německé vztahy na národnostně smíšeném území Jihlavska v letech 1919– 1925, Vlastivědný sborník Vysočiny, oddíl věd společenských 12, 2000, s. 117–131. Alena PALÁNOVÁ, Česko-německé vztahy na národnostně smíšeném území Jihlavska v letech 1925– 1938, Vlastivědný sborník Vysočiny, oddíl věd společenských 13, 2002, s. 123–145. Alena PALÁNOVÁ, Vznik Československé republiky a události na národnostně smíšeném území Jihlavska, Vlastivědný sborník Vysočiny, oddíl věd společenských 11, 1998, s. 211–233. Alois ŠIMKA, Česko-německé vztahy na Jihlavsku v třicátých letech (1933–1938), Časopis Matice moravské 107, 1988, s 197–216. Alois ŠIMKA – František HOFFMANN – Václav ŠPLÍCHAL – Helena ZIMÁKOVÁ, Historický kalendář dělnického hnutí a KSČ na Jihlavsku a Třešťsku 1914–1945, Jihlava 1968, s 15–99.

Pavel Havránek, starosta v letech 1936–1939. Jihlava – město a okolí, Jihlava 1933, s. 56. Pavel Havránek, Bürgermeister von Iglau in den Jahren 1936–1939. Jihlava – město a okolí, Jihlava 1933, S. 56. Karel Urban, poslední zvolený jihlavský starosta před okupací (volba se konala 30. 1. 1939), funkci nevykonával. Jihlava – město a okolí, Jihlava 1933, s. 75. Karel Urban, letzter Bürgermeister vor der Okkupation (am 30. 1. 1939 gewählt, sein Amt hat er nicht mehr ausgeübt). Jihlava – město a okolí, Jihlava 1933, S. 75.

Konec soužití (1939–1945) Jihlavští Němci v době vítězícího nacismu v Evropě

Ende des Zusammenlebens (1939–1945) Die Iglauer Deutschen während der nationalsozialistischen Herrschaft in Europa

Vstup německých ozbrojených složek do zbytku Česko-Slovenska 15. března 1939 a následný vznik Protektorátu Čechy a Morava znamenal závěrečnou tečku za Masarykovým Československem. V tento den se také na Jihlavsku objevila německá armáda, konkrétně Jihlavu a okolí obsadila 4. pancéřová divize. Ještě před jejím příjezdem se však shromáždili v Jihlavě místní turneři pod vedením Emanuela Sladka a obsadili Státní policejní úřad a odzbrojili zákonnou policii. Během dne byla obsazena další důležitá místa, především byl převzat městský úřad a funkci komisařského starosty začal vykonávat Dr. Franz Brummer. Postupně vznikly v Jihlavě také říšské soudy, oberlandrát a začaly zde fungovat říšské bezpečnostní složky včetně gestapa. To téměř okamžitě za pomoci místních obyvatel začalo zatýkat Čechy, Židy, německé antifašisty, v čemž pak pokračovalo po celé období do roku 1945. Obdobná situace jako v Jihlavě byla i v okolních německých obcích, jako kupříkladu ve Šlapánově, Měšíně, Vyskytné u Jihlavy, Ždírci, Cerekvičce, Stonařově, Herolticích a dalších, kde docházelo k množství incidentů a napadání českého obyvatelstva, které pak v různé míře pokračovalo i v následujících týdnech a měsících. Během prvních dnů okupace byla často za použití výhrůžek i přímo fyzického násilí, převzata obecní správa v místech, kde během předcházejících dvaceti let získalo převahu české obyvatelstvo, například v Rantířově. Jmenováním vládních komisařů, vždy z místních německých obyvatel, došlo k rozpuštění obecních zastupitelstev. Změna situace byla ještě více podtržena skutečností, že všechno německé obyva72

Der Einmarsch der deutschen Truppen in die Rest-Tschechoslowakei t-Tschechoslowakei am 15. März 1939 1 und die anschließende Entstehung des Protektorats orats Böhmen und Mähren zog den d Schlussstrich unter die Masaryk-Tschechoslowakei. kei. An diesem Tag kam auch die deutsche Wehrmacht in Igelland an, konkret die 4. Panzerdivision, die Iglau und dessen Umgebung besetzte. Noch vor deren Ankunft versammelten sammelten sich die deutschen Turner unter der Leitung von Emanuel Sladek, besetzten en die Staatliche Polizeibehörde P und entwaﬀneten die amtliche Polizei. Im Laufe des Tages wurden weitere wichtige Stellen besetzt, das Stadtamt übernommen und Dr. Franz Brummer als kommissarischer Bürgermeister eingesetzt. Nach und nach wurden en auch in Iglau die Reichsgerichte Reichs und der Oberlandrat errichtet und die Sicherheitseinheiten, einheiten, inklusive der Gestapo, Gestapo eingeführt. Diese begann beinahe unmittelbar und unter Mithilfe von Einheimischen mit der Verhaftung von Tschechen, Juden und deutschen tschen Antifaschisten und hat diese di Tätigkeit bis zum Jahre 1945 fortgesetzt.

Německá mládež na Jihlavsku. SOkA Jihlava, Sbírka fotografi rafií a fotonegativů Jihlava, sign. k 132. Deutsche Jugend im Igelland. SOkA Jihlava, Sammlung von Fotografi Foto en und Fotonegativen Iglau, sign. k 132.

telstvo v Protektorátu získalo okamžitě říšské občanství, jejich záležitosti řešily říšské orgány, a to i ve sporech s Čechy. Daleko nejvíce se však nová situace dotkala židovského obyvatelstva. Ztratilo postupně veškerá práva, majetek a vztahovaly se na ně rasové zákony a nařízení. V noci na 30. března 1939 byla vypálena v Jihlavě židovská synagoga, ještě před tím poškozena obřadní síň na židovském hřbitově a poničeny náhrobky. Následně bylo židovské obyvatelstvo nuceno město opustit. Později došlo i k jeho fyzické likvidaci a toto systematické vyvražďování přežila pouze hrstka jednotlivců. V dalších letech byla ze strany oﬁciálních orgánů vyvíjena velká snaha o poněmčení celého prostoru Jihlavska. Jihlavu musely postupně opustit české střední 2

Oběžník z 16. 3. 1939 nařizující používat pro vnitřní úřadování městského úřadu v Jihlavě němčinu. SOkA Jihlava, Archiv města Jihlava od roku 1849, Presidiální registratura 1850–1949, katalog. č. 1930. Rundschreiben vom 16. 3. 1939 mit der Anordnung, im internen Verkehr des Stadtamtes Iglau Deutsch zu verwenden. SOkA Jihlava, Archiv der Stadt Iglau ab 1849, Präsidialregistratur 1850– 1949, Katalog-Nr. 1930. Rozloučení velitelství SS Standarty „Deutschlad“ s Jihlavou 11. 4. 1939. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, inv. č. 177, U 1939. Abschied des SS-Kommandos „Deutschland“ von Iglau am 11. 4. 1939, SOkA Jihlava, Drucksachensammlung, Inventarnummer 177, U 1939

Ähnlich wie in Iglau gestaltete sich die Situation auch in den umliegenden deutschen Gemeinden, beispielsweise in Schlappenz, Misching, Deutsch-Gießhübel, Seelenz, Neustift, Stannern, Hilbersdorf und weiteren, wo es zu zahlreichen Vorfällen und Angriﬀen auf die tschechische Bevölkerung kam, was auch in den nachfolgenden Wochen und Monaten in unterschiedlichem Maß erfolgte. Während der ersten Tage der Okkupation wurde – oft unter Gebrauch oder Androhung direkter körperlicher Gewalt – die Gemeindeverwaltung auch in den Orten übernommen, wo in den letzten zwanzig Jahren die tschechische Bevölkerung in der Überzahl war, beispielsweise in Fußdorf. Anschließend kam es zur Auﬂösung der Gemeindevertretungen und Einsetzung der Regierungskommissare, die jeweils aus dem Kreis der örtlichen deutschen Bürger ernannt wurden.

Titulní strana novin Mährischer Grenzbote ze dne 16. 4. 1939 s přehledem organizace NSDAP na Jihlavsku. Mährischer Grezbote 92, 1939, č. 45, 16. 4., s. 1–2. Titelseite des Mährischen Grenzboten vom 16. 4. 1939 mit Darstellung der NSDAP-Organisation im Igelland. Mährischer Grezbote 92, 1939, Nr. 45, 16. 4., S. 1–2. Výstraha Vládního policejního úřadu před demonstrativním počínáním v den 28. 10. 1939. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, inv. č. 177, U 1939. Warnung der Regierungspolizeibehörde vor Demonstrationen am 28. 10. 1939. SOkA Jihlava Drucksachensammlung Iglau, Inventarnummer 177, U 1939.

školy, gymnázium bylo zrušeno, základní školy přišly o část svých budov. Došlo i k úpravě hranic jihlavského okresu, při které byly od 1. listopadu 1940 připojeny i německé obce do té doby ležící v tehdejším okrese Německý Brod, to znamená v Čechách. Veškerá vedoucí místa byla obsazena německy mluvícími představenými, ihned 16. března bylo přikázáno veškerému úřednickému personálu města Jihlavy užívat při vnitřním úřadování výhradně němčinu. Snaha budovat město podle nacistických představ začala výstavbou sídliště v lokalitě Na Slunci a vyvrcholila stavbou budovy 12. školy Adolfa Hitlera „Böhmen und Mähren“, otevřené v roce 1944. S postupující válkou však větší stavební aktivity skončily. Válečné události se zpočátku Jihlavska dotýkaly v podobě zvyšujícího se počtu odvedených a padlých v řadách německé armády, zavedením přídělového systému a následným vyhlášením totální války. Příchod tzv. národních hostů, uprchlíků před postupující Rudou armádou ze Slezska a dalších oblastí, byl již přímým setkáním s válkou. V roce 1945 před vlastními válečnými událostmi byly do Jihlavy přesunuly i úřady a instituce z Brna a město a okolí zaplnila ustupující armáda a další uprchlíci. Od konce roku 1944 se začal daleko více projevovat odboj a v ilegalitě se připravovalo poválečné uspořádání osvobozeného Československa. Podobně jako na jiných místech Čech a Moravy byl v této době vztah obou národností v oblasti celého Jihlavského jazykového ostrůvku velmi vyhrocený. K radikalizaci českého obyvatelstva 76

Die veränderte Situation zeigte sich darin, dass die deutsche Bevölkerung des Protektorats sofort die Staatsbürgerschaft des Deutschen Reiches erhielt und ihre Angelegenheiten von Reichsbehörden geregelt wurden, und zwar auch bei Streitfällen mit Tschechen. Durch die neuen Verhältnisse waren jedoch die jüdischen Bürger am meisten betroffen. Sie verloren allmählich sämtliche Rechte sowie ihr Eigentum und wurden durch die sogenannten Rassengesetze erheblich benachteiligt. In der Nacht auf den 30. März 1939 wurde die jüdische Synagoge in Iglau niedergebrannt, schon vorher wurde die Zeremonienhalle auf dem jüdischen Friedhof beschädigt, wo auch Grabsteine zerstört wurden. Die jüdischen Bürger waren gezwungen, die Stadt zu verlassen. Anschließend kam es zur physischen Vernichtung der Juden und zu ihrer systematischen Ermordung. Nur einige wenige Einzelpersonen haben überlebt. In den Folgejahren wurden seitens der offiziellen Behörden große Anstrengungen zur Verdeutschung des ganzen Igellandes unternommen. Die tschechischen Mittelschulen wurden geschlossen, das Gymnasium wurde aufgehoben, die Grundschulen verloren Teile ihrer Gebäude. Bei der Neuregelung der Bezirksgrenzen wurden ab dem 1. November 1940 dem Iglauer Bezirk auch einige Gemeinden angeschlossen, die bis zu diesem Zeitpunkt im Bezirk Deutsch Brod, also in Böhmen lagen. Sämtliche leitende Stellen wurden von deutschsprachigen Führungskräften besetzt, gleich am 16. März wurden alle Beamten der Stadt Iglau angewiesen, im internen Verkehr nur Deutsch zu verwenden. Das Bestreben, städtebauliche Maßnahmen nach nazistischen Vorstellungen durchzuführen, zeigte sich beim Bau der Siedlung „An der Sonne“ und gipfelte im Gebäude der 12. Adolf-Hitler-Schule „Böhmen und Mähren“, die im Jahre 1944 eröffnet wurde. Mit dem fortschreitenden Krieg wurden größere Bauvorhaben nicht mehr umgesetzt. Die Kriegsereignisse betrafen Igelland anfänglich nur durch steigende Zahlen von einberufenen und gefallenen Mitgliedern der deutschen Wehrmacht, die Einführung eines Rationierungssystems und die Erklärung des totalen Kriegs. Die anschließende Ankunft der sog. „Volksgäste“, die vor der vorrückenden Roten Armee aus Schlesien und weiteren Gebieten geflohen waren, stellte die erste unmittelbare Begegnung mit dem Krieg dar. Im Jahre 1945 wurden dann Behörden und Institutionen aus Brünn nach Iglau verlagert, und die Stadt und ihre Umgebung füllten sich mit zurückweichenden Militärs und Flüchtlingen. 6

Výzva k vyvěšení praporů u příležitosti Hitlerových narozenin 21. 4. 1939. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, inv. č. 253, P 1939/7. Auﬀorderung zum Flaggenhissen anlässlich des Hitler-Geburtstags am 20. 4. 1939. SOkA Jihlava, Drucksachensammlung Iglau, Inventarnummer 253, P 1939/7.

pak přispěly v závěrečných fázích války násilné akce bezpečnostních sil nejen proti odboji, ale také proti civilnímu obyvatelstvu, například ve Velkém Meziřící (59 popravených) a Třešti (55 zabitých a popravených). Kvůli celkovému nezvládnutí bezpečnostních otázek na osvobozeném území v prvních týdnech, ať úmyslnému či nikoliv, kdy docházelo k častým násilnostema krádežím na německém obyvatelstvu, vstoupily obě národnosti do poslední a velmi bolestné fáze svého vzájemného soužití v tomto prostoru.

Ukázka měsíčních hlášení o vývoji počtu obyvatel ve městě Jihlavě z 23. 1. 1940, 3. 1. 1941 a 4. 10. 1941. SOkA Jihlava, Archiv města Jihlava od roku 1849, Presidiální registratura 1850–1949, katalog. č. 1959. Monatliche Meldungen über die Entwicklung der Einwohnerzahl in Iglau vom 23. 1. 1940, 3. 1. 1941 und 4. 10. 1941. SOkA Jihlava, Archiv der Stadt Iglau ab 1849, Präsidialregistratur 1850– 1949, Katalog-Nr. 1959.

Seit dem Ende des Jahres 1944 verstärkten sich die Widerstandsaktivitäten, und die Nachkriegsgestaltung der befreiten Tschechoslowakei wurde in der Illegalität vorbereitet. Ähnlich wie an anderen Orten Böhmens und Mährens war das Verhältnis der beiden Nationalitäten in der ganzen Sprachinsel sehr angespannt. Zur Radikalisierung der tschechischen Bevölkerung hat in den letzen Kriegsphasen das gewalttätige Vorgehen der Sicherheitskräfte nicht nur gegen die Widerstandskämpfer, sondern auch gegen Zivilpersonen, beispielsweise in Groß-Meseritsch (59 Hingerichtete) und Triesch (55 Erschlagene und Hingerichtete), beigetragen. Wegen der absichtlichen oder unabsichtlichen Nichtbewältigung der Sicherheitsprobleme auf dem befreiten Gebiet in den ersten Nachkriegswochen wurde die deutsche Bevölkerung der Gewalt ausgesetzt und beraubt. Beide Völker sind damit in die letzte und schmerzhafte Phase ihres Zusammenlebens in diesem Raum eingetreten. 8

Pozvánka Národního souručenství k Svatováclavskému projevu 27. 9. 1942. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, inv. č. 759, K 1942/2. Einladung der „Nationalen Gemeinschaft“ zur St. Wenzel- Kundgebung am 27. 9. 1942. SOkA Jihlava, Drucksachensammlung Iglau, Inventarnummer 759, K 1942/2.

Představitelé nacistického Jihlavska. Ve světlém plášti Oberlandrát Eugen Fiechtner, dále Dr. Leo Engelmann, Emanuel Sladek, Raimund Siegl a v turnerské uniformě stavitel Ing. Konrad Weigner, 1939. SOkA Jihlava, Sbírka fotografií a fotonegativů Jihlava, sign. k 132. Nationalsozialistische Vertreter des Igellandes. Oberlandrat Eugen Fiechtner im hellen Mantel, ferner Dr. Leo Engelmann, Emanuel Sladek, Raimund Siegl und der Baumeister Ing. Konrad Weigner in der Turneruniform, 1939. SOkA Jihlava, Sammlung von Fotografien und Fotonegativen Iglau, sign. k 132. Nacistickými vlajkami vyzdobená jihlavská radnice. SOkA Jihlava, Sbírka fotografií a fotonegativů Jihlava, sign. k 132. Mit nazistischen Flaggen ausgeschmücktes Rathaus in Iglau. SOkA Jihlava, Sammlung von Fotografien und Fotonegativen Iglau, sign. k 132. Arthur Seyss-Inquart při projevu před jihlavskou radnicí, 16. 3. 1939. SOkA Jihlava, Sbírka fotografií a fotonegativů Jihlava, sign. k 132. Arthur Seyss-Inquart bei seiner Rede vor dem Iglauer Rathaus, 16. 3. 1939. SOkA Jihlava, Sammlung von Fotografien und Fotonegativen Iglau, sign. k 132. Jihlavský rodák Hans Krebs před radnicí 19. 3. 1939. Za ním v turnerské uniformě Emanuel Sladek a vedle něj komisařský starosta Dr. Franz Brummer. SOkA Jihlava, Sbírka fotografií a fotonegativů Jihlava, sign. k 132. Der gebürtige Iglauer Hans Krebs vor dem Rathaus am 19. 3. 1939. Hinter ihm Emanuel Sladek in der Turneruniform, neben ihm der kommissarische Bürgermeister Dr. Franz Brummer. SOkA Jihlava, Sammlung von Fotografien und Fotonegativen Iglau, sign. k 132.

12 81

Příjezd a přivítání německé armády v Jihlavě 15. 3. 1939. SOkA Jihlava, Sbírka fotograﬁí a fotonegativů Jihlava, sign. k 132. Ankunft und Begrüßung der Wehrmacht in Iglau am 15. 3. 1939. SOkA Jihlava, Sammlung von Fotograﬁen und Fotonegativen Iglau, sign. k 132.

Otevření tábora RAD ve Vyskytné nad Jihlavou 8. 5. 1940 za přítomnosti říšského protektora Konstantina von Neuratha a Karla Hermanna Franka. SOkA Jihlava, Sbírka fotografií a fotonegativů Jihlava, sign. k 132. Eröffnung des RAD-Lagers in Deutsch-Gießhübel am 8. 5. 1940 in Anwesenheit des Reichsprotektors Konstantin von Neurath und Karl Herrmann Franks. SOkA Jihlava, Sammlung von Fotografien und Fotonegativen Iglau, sign. k 132.

Prameny a literatura Quellen und Literatur Archivní fondy a sbírky SOkA SOkA SOkA SOkA SOkA

Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava,

Archiv města Jihlava od roku 1849, Presidiální registratura 1850–1949. Archiv města Jihlava od roku 1849, Společná registratura 1924–1949. Okresní úřad – Okresní národní výbor Jihlava. Sbírka tiskové dokumentace Jihlava. Sbírka fotograﬁí a fotonegativů Jihlava.

Archivbestände und -sammlungen SOkA SOkA SOkA SOkA SOkA

Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava, Jihlava,

Archiv der Stadt Iglau ab 1849, Präsidialregistratur 1850–1949. Archiv der Stadt Iglau ab 1849, Gemeinsame Registratur 1924–1949. Bezirksamt – Bezirksnationalausschuss Iglau. Drucksachensammlung Iglau. Sammlung der Fotograﬁen und Fotonegative Iglau.

Literatura Literatur Jihlava. Historie, kultura, lidé, Praha 2008, s. 555–579. Alois ŠIMKA, 15. březen 1939 na Jihlavsku, Vlastivědný věstník moravský 21, 1969, s. 24–29. Alois ŠIMKA, Rakouský odboj na jihozápadní Moravě, Jihlava 1989, 16 s. Jiří VYBÍHAL, Atentát na Hitlera v Jihlavě, Jihlava 2010, 180 s. Jiří VYBÍHAL, Jihlava pod hákovým křížem, Jihlava 2009, 343 s.

Vyhláška vládního komisaře města Jihlavy o přejmenování ulic 12. 6. 1940. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, inv. č. 178, U 1940. Kundmachung des Regierungskommissars der Stadt Iglau über die Straßenumbenennung, 12. 6. 1940. SOkA Jihlava, Drucksachensammlung Iglau, Inventarnummer 178, U 1940.

Odsun nebo vyhnání? Abschiebung oder Vertreibung? Konec války přinesl do Jihlavy a na celé území Jihlavského jazykového ostrova události, se kterými se obě národnosti vyrovnávají v určité míře dodnes. Již během války bylo jasné, že k vyřešení národnostní otázky dojde, záleželo jen na tom, na kterou stranu se přikloní válečné štěstí. Československé exilové reprezentaci bylo zřejmé, že po vypálení Lidic a Ležáků již nelze před českým obyvatelstvem obhajovat žádný nebo pouze omezený transfer německého obyvatelstva z území Čech a Moravy. Současně s tím se také chystala podoba nového fungování republiky a její správy, v níž hlavní úlohu měly hrát národní výbory. V Jihlavě se Revoluční národní výbor, později změněný na Místní národní výbor, sešel poprvé 6. května 1945, ale teprve 8. května se podařilo převzít správu města a městského úřadu. Do června 1945 pak nahrazoval činnost okresního národního výboru, i když tato činnost nebyla v jeho kompetenci. Neutěšené bezpečnostní poměry, přítomnost Rudé armády a zjitřená atmosféra mezi českým obyvatelstvem na osvobozeném území jen napomohly k dalším krokům v rychlém řešení přítomnosti Němců. Na tuto část obyvatelstva nejprve dolehla zcela zákonitá obava o další existenci, kvůli níž lze na Jihlavsku napočítat 217 případů dokonané sebevraždy. Následná ztráta občanských práv a mnohdy neomluvitelné násilí napovídaly, jaká bude další etapa vzájemných vztahů. 13. května 1945 bylo z iniciativy místních orgánů německé obyvatelstvo žijící v místech, kudy měl tento den projet městem prezident Beneš, shromážděno na sokolském cvičišti, což se bohužel neobešlo bez úmrtí tří osob, které zemřely vysílením po nařízeném cvičení. 86

Das Kriegsende war in Iglau und au uf dem Gebiet der Iglauer Sprachinsel durch Ereignisse geprägt, mit denen sich beid de Völkergruppen teilweise noch heute auseinandersetzen. Noch während des Kriege es war es klar, dass es zur Lösung der Nationalitätenfrage kommen würde, in Abhängigkeit ngigkeit davon, welche Seite den Krieg ge gewinnt. Die tschechoslowakische Exilrepräsentanz entanz war sich bewusst, dass es nach der de Niederbrennung von Lidice und Ležáky vor or der tschechischen Bevölkerung nicht zu rechtfertigen wäre, auf eine Aussiedlung der Deutschen aus Böhmen und Mähren ganz oder teilweise zu verzichten. Gleichzeitig wurde auch die Gestaltung der neuen neu Republik und deren Verwaltung vorbereitet, in der die Hauptrolle den Nationalau usschüssen zuﬁel. Der Revolutionäre Nationalausschuss, später zum Örtlichen Nati ationalausschuss umbenannt, traf sich zum ersten Mal am 6. Mai 1945 in Iglau, erst am 8. Mai konnte er jedoch die Stadtverwaltung sowie die Verwaltung des Stadtamtes es übernehmen. Bis Juni 1945 war er auch für den Aufgabenbereich des Bezirksnationalausschusses onalausschusses zuständig, obwohl dieser Aufgabenbereich nicht zu seinen Kompete tenzen gehörte.

Vyučování v bedřichovském internačním táboře, foto asi z roku 1945. Muzeum Vysočiny y Jihlava. J Schulunterricht im Internierungslager Friedrichsdorf, Fotogra aﬁe zirka 1945. Muzeum Vysočiny V Jihlava.

Již 15. května bylo rozhodnuto zřídit v textilní továrně v Heleníně první internační tábor, do kterého byly v následujících dnech dopraveni první Němci. Byly zde však velmi vážné hygienické a zásobovací problémy. Obdobný tábor vznikl také na Kosovské ulici a v Horním Kosově. Po vypuknutí tyfu byl tábor na Kosovské ulici 7. června uzavřen, stejně jako tábor v Heleníně. Nahradil je nově zřízený tábor ve Starých Horách, již existující tábor v Horním Kosově a nemocniční tábor v budově Zemského ústavu pro choromyslné. V moravské části Jihlavského jazykového ostrova je doplnil ještě tábor ve Stonařově. V české části byly postupně v provozu tábory v Bedřichově, Štokách a Bartoušově. Do června 1945 také spadají jednotlivé případy v této chvíli ještě neorganizovaného odsunu z Jihlavy do Rakouska. Uskutečnily se ve dnech 9., 21., 25., 27. a 30. června. Při prvních dvou byli odsunovaní nuceni celou cestu až do Fratres v Rakousku absolvovat pěšky. V důsledku toho došlo k množství úmrtí vysílením, a to včetně dětí. Zbylé červnové odsuny proběhly již částečně vlakem a měly také daleko organizovanější průběh. Poté byly odsuny zastaveny a po deﬁnitivním rozhodnutí velmocí na Postupimské konferenci začal řádný odsun počátkem roku 1946. Probíhal pak po celý rok, oﬁciálně byl na Jihlavsku ukončen v prosinci 1946. Přesto i nadále k dalšímu odsunu docházelo, i když ne v takové míře, ještě v průběhu roku 1947. Další odsuny proběhly po únoru 1948, kdy se v Československu chopili moci komunisté. Jednalo se o tzv. dodatečný odsun, který však probíhal za zcela jiných podmínek, včetně možnosti 88

Die schlechte Sicherheitslage, die Anwesenheit der Roten Armee und die angespannte Stimmung der tschechischen Bevölkerung in den befreiten Gebieten haben zur schnellen Entscheidung über den weiteren Verbleib der deutschstämmigen Bürger beigetragen. Diese fürchteten natürlich um ihre Existenz. In der Folge kam es im Igelland zu 217 Selbstmorden. Der Verlust der Bürgerrechte und die in vielen Fällen unentschuldbare Gewalt gegenüber der deutschen Bevölkerung ließen ahnen, wie sich die Beziehungen zwischen den beiden Völkergruppen entwickeln würden. Am 13. Mai mussten sich auf Initiative der örtlichen Behörden die deutschen Bürger aus den Stadtbereichen, durch die an diesem Tag der Präsident Beneš fahren sollte, auf dem Turnplatz des Vereins Sokol versammeln. Drei deutschstämmige Bürger starben dort aus Erschöpfung. Am 15. Mai wurde die Errichtung des ersten Internierungslagers in der Textilfabrik in Helenental beschlossen, wohin in den folgenden Tagen die ersten Deutschen eingewiesen wurden. Im Lager herrschten schlechte Hygiene- und Versorgungsverhältnisse. Ähnliche Lager entstanden auch in der Gossauer Straße und in Obergoss. Nach einem Typhusausbruch wurde das Lager in der Gossauer Straße

Odsun, foto asi z roku 1946. Muzeum Vysočiny Jihlava. Vertreibung, Fotograﬁe zirka 1946. Muzeum Vysočiny Jihlava.

odvézt si většinu svého movitého majetku. Tato akce se týkala především německých antifašistů. Většina Němců v Československu byla po 9. květnu 1945 zbavena státní příslušnosti, došlo ke konﬁskaci jejich majetku a také byli mnozí za své činy postaveni před mimořádné lidové soudy. Tyto soudy měly bez výjimky potrestat činnost Čechů i Němců v době války, ale mnohdy také před ní. Přestože i zde došlo k potrestání velké sku3

Oznámení Místního Národního výboru v Jihlavě ze 16. 5. 1945, jímž se zakazuje německému obyvatelstvu vycházet po 20. hodině na ulici, opouštět město a stýkat se s českým obyvatelstvem. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, inv. č. 259, P 1945/3. Bekanntmachung des Örtlichen Nationalausschusses Iglau vom 16. 5. 1945, wodurch der deutschen Bevölkerung verboten wird, sich nach 20 Uhr auf der Straße aufzuhalten, die Stadt zu verlassen und Kontakte zur tschechischen Bevölkerung aufzunehmen. SOkA Jihlava, Drucksachensammlung Iglau, Inventarnummer 259, P 1945/3 Vyhláška Místního národního výboru v Jihlavě z 12. 6. 1945, jíž se nařizuje obyvatelům, aby nahlásili v městské knihovně všechny knihy nacházející se v bytech po Němcích. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava, nezprac., P 1945. Bekanntmachung des Örtlichen Nationalausschusses Iglau vom 12. 6. 1945, wodurch den Stadtbewohnern angeordnet wird, sämtliche Bücher, die sich in den von den Deutschen verlassenen Wohnungen beﬁnden, bei der Stadtbibliothek anzumelden. SOkA Jihlava, Drucksachensammlung Iglau, unbearbeitet, P 1945

am 7. Juni geschlossen, genauso wie das Lager in Helenental. Sie wurden durch das neu errichtete Lager in Altenberg, das bereits bestehende Lager in Obergoss und das Krankenlager im Gebäude der Landesanstalt für Geisteskranke ersetzt. Im mährischen Bereich der Iglauer Sprachinsel befand sich ein Lager in Stannern, im böhmischen Bereich waren es die Lager in Friedrichsdorf, Stecken und Pattersdorf. Im Juni 1945 begann die wilde Vertreibung aus Iglau nach Österreich. Die Vertreibungsmärsche wurden am 9., 21., 25., 27. und 30. Juni organisiert. Bei den ersten beiden waren die Vertriebenen gezwungen, den ganzen Weg bis zur Grenzstation Fratres zu Fuß zurückzulegen. Viele, darunter auch 23 Kinder, starben unterwegs infolge totaler Erschöpfung. Die restlichen Transporte, deren Ablauf geordneter war, erfolgten teilweise mit der Bahn. Danach endete die wilde Vertreibung. Nach der endgültigen Entscheidung der Großmächte auf der Potsdamer Konferenz begann Anfang des Jahres 1946 die geregelte Abschiebung. Diese wurde das ganze Jahr über fortgesetzt und endete im Igelland oﬀiziell im Dezember 1946. Trotzdem wurden noch im Jahre 1947 weitere Aussiedlungen durchgeführt, wenn auch in einem bescheideneren Ausmaß. Die nächste Vertreibungswelle erfolgte in der Tschechoslowakei nach der kommunistischen Machtübernahme im Februar 1948. Dabei handelte es sich um nachträgliche Abschiebungen, die insbesondere die deutschen Antifaschisten betrafen. Sie fanden unter anderen Bedingungen statt, da die Vertriebenen hier die meisten beweglichen Güter mitnehmen durften. Die Mehrheit der deutschstämmigen Einwohner wurde nach dem 9. Mai 1945 aus der Tschechoslowakei ausgebürgert, ihr Vermögen wurde enteignet und viele wurden vor außerordentliche Volksgerichte gestellt. Diese Gerichte sollten nazistische Verbrecher, Verräter und deren tschechische und deutsche Helfershelfer für ihre Taten während der akuten Republikbedrohung, d.h. vom 21. Mai 1938 bis zum 31. 12. 1946, bestrafen, als die staatliche Wehrpﬂicht aufgehoben war. Es wurden insgesamt 33 000 Personen verurteilt. Die Hälfte davon bildeten die Deutschen und Ungarn, die restlichen Verurteilten waren tschechischer oder slowakischer Abstammung. Bei den Deutschen stand eher das Interesse ihrer Abschiebung im Vordergrund, sodass auch viele Täter unbestraft aus der Tschechoslowakei ausgesiedelt wurden. Meistens wurden also Tschechen und Slowaken gerichtlich belangt. Die deutsche Bevölkerung sah sich dagegen der „revolutionären Gewalt“ unmittelbar nach Kriegsende ausgesetzt. Davon zeugen die Ermordeten auf der Wiese Budínka, 19 Erschossene im Ranzerner Wald und weitere widerrechtliche Hinrichtungen.

piny Němců, byl v tomto případě uplatněn spíše zájem na jejich odsunu a mnozí skuteční viníci byli raději odsunuti z Československa. Lze tedy říci, že před soudní orgány byli ve větší míře postaveni provinivší se Češi. Naopak se německému obyvatelstvu nevyhnula „revoluční“ spravedlnost v období těsně po osvobození. Dnes mediálně známá kauza Budínka, případ devatenácti zastřelených v lese u Rančířova a některé další jen doplňují celkovou situaci, kdy docházelo k exekucím bez řádného soudu.

Prameny a literatura Quellen und Literatur Archivní fondy a sbírky Moravský zemský archiv v Brně (MZA Brno), Mimořádný lidový soud Jihlava. MZA Brno, Nemocniční středisko Jihlava. Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Havlíčkův Brod (SOkA Havlíčkův Brod), Sběrné středisko Štoky. SOkA Havlíčkův Brod, Sběrné středisko Bedřichov. SOkA Havlíčkův Brod, Sběrné středisko Bartoušov. SOkA Jihlava, Archiv města Jihlava od roku 1849, Presidiální registratura 1850–1949. SOkA Jihlava, Archiv města Jihlava od roku 1849, Společná registratura 1924–1949. SOkA Jihlava, Internační a pracovní středisko Jihlava. SOkA Jihlava, Okresní úřad – Okresní národní výbor Jihlava. SOkA Jihlava, Sběrné středisko Jihlava. SOkA Jihlava, Sbírka tiskové dokumentace Jihlava. SOkA Jihlava, Sbírka fotograﬁí a fotonegativů Jihlava.

Archivbestände und -sammlungen Mährisches Landesarchiv Brünn (MZA Brno), außerordentliches Volksgericht Iglau. MZA Brno, Krankenlager Iglau. Mährisches Landesarchiv Brünn – Staatliches Bezirksarchiv Havlíčkův Brod (SOkA Havlíčkův Brod), Internierungslager Stecken. SOkA Havlíčkův Brod, Internierungslager Friedrichsdorf. SOkA Havlíčkův Brod, Internierungslager Pattersdorf. SOkA Jihlava, Archiv der Stadt Iglau ab 1849, Präsidialregistratur 1850–1949. SOkA Jihlava, Archiv der Stadt Iglau ab 1849, Gemeinsame Registratur 1924–1949. SOkA Jihlava, Internierungs- und Arbeitslager Iglau. SOkA Jihlava, Bezirksamt – Bezirksnationalausschuss Iglau. SOkA Jihlava, Internierungslager Iglau. SOkA Jihlava, Drucksachensammlung Iglau. SOkA Jihlava, Sammlung von Fotograﬁen und Fotonegativen Iglau.

Literatura Literatur Teresa BABKOVÁ, Odsun a vyhnání německého obyvatelstva z Jihlavského jazykového ostrova očima pamětníků 1945–1947. Diplomová práce, Pardubice, Filozoﬁcká fakulta Univerzity Pardubice 2007, 158 s. Teresa BABKOVÁ, Divoký odsun a internace německého obyvatelstva z jihlavského jazykového ostrova očima pamětníků, Vlastivědný sborník Vysočiny, oddíl věd společenských 16, 2008, s. 79–114. Jihlava. Historie, kultura, lidé, Praha 2008, s. 580–590. Dieter SCHALLNER, Divoký odsun Němců z bývalého soudního okresu Jihlava, Res Historica 1, 1992, s. 33–43.

Ausgestoßen und verfolgt Die Vertreibung der deutschen Bevölkerung

Vyhnání a pronásledování německého obyvatelstva

Am 7. Mai 1945 wird das politische Ende der Protektoratsregierung in Iglau mit der formellen Übergabe der Stadtverwaltung an den örtlichen Nationalausschuss dokumentiert. Ab dem 9. Mai 1945, unmittelbar nach dem Einmarsch der Roten Armee und der „Revolutionären Garden“ beginnt die zunehmende Entrechtung der deutschen Bevölkerung Iglaus und der Sprachinsel: Den Deutschen wird verboten, ihren Wohnsitz zu verlassen und ihre Wohnungen abzuschließen. Sie müssen weiße Armbinden tragen, dürfen keine öffentlichen Verkehrsmittel und Gehsteige benutzen und müssen ihre Geschäfte schließen. Tschechische Kaufleute verkaufen nichts mehr an Deutsche, deutsche Patienten werden aus dem Krankenhaus geworfen. Zwischen 23. und 26. Mai werden die Deutschen in Iglau mit vorgehaltener Waffe gezwungen, mit wenigem Handgepäck innerhalb einer halben Stunde ihre Wohnungen zu verlassen. Auf dem Sokol-Sportplatz versammelt, werden Männer, Frauen und Kinder getrennt in Internierungslager gebracht. Die deutsche Bevölkerung der Sprachinseldörfer wird ab Juni 1945 zur Zwangsarbeit verpflichtet und ebenfalls in Internierungslagern untergebracht. Auf dem Gebiet der Sprachinsel werden mehrere Lager eingerichtet: Helenental (das explizit als Konzentrationslager, „koncentrační tábor“, bezeichnet wird), die Lager an der Gossauer Straße (bereits am 7. Juni 1945 wegen Typhusfällen geräumt), in Obergoß, Stannern, Altenberg, Friedrichsdorf, Stecken und Pattersdorf. Kranke und 94

Dne 7. května 1945 je konec vlá vlády protektorátních úřadů v Jihlavě formálně zpečetěn předáním správy města Místn tnímu národnímu výboru. Od 9. května 1945, bezprostředně prostředně po příjezdu Rudé armády a „r „revolučních gard“, začíná postupné omezování práv ráv německých obyvatel Jihlavy a jazykového jazykov ostrova: Němcům je zakázáno vzdalovat se z domovů a zamykat byty. Musí nosit bílé p pásky na rukávě, nesmějí používat veřejné dopravní opravní prostředky a chodníky a musí zavřít zav své obchody. Čeští obchodníci už Němcům m neprodávají, němečtí pacienti jsou vyhazováni vyhazov z nemocnic. V období mezi 23. a 26. květnem jsou jihlavští Němci pod pohrůžkou pohrůž použití zbraní nuceni vzít si jen to nejnutnější utnější a během půl hodiny opustit byty byty. Muži, ženy a děti jsou shromážděni na hřišti Sokola, kola, rozděleni a přemístěni do internačních táborů. Němečtí obyvatelé vesnic z Jihlavského ského jazykového ostrova jsou od června 1945 nasazeni nasazen na nucené práce a rovněž umísťováni áni do internačních táborů. Na území Jihlavského jazykového vého ostrova je zřízeno několik táborů: tábor v HeleH níně (označený jako „koncentrační ční tábor“), tábor na Kosovské ulici (zrušený již 7. června 1945 v důsledku tyfových onem nemocnění) a tábory v Horním Kosově, Stonařově, Starých Horách, Bedřichově, Štokách h a Bartoušově. Nemocní a chůze neschop neschopní jsou umístěni do tábora na Brněnském kopci, ci, do bývalého Zemského ústavu pro choromy choromyslné. 1

Vertreibung zu Fuß, Fottograﬁe zirka 1946. Muze eum Vysočiny Jihlava. Pěší pochod při odsunu u, foto asi z roku 1946. M Muzeum Vysočiny Jihlava.

Gehbehinderte werden in das Lager am Brünner Berg, in die ehemalige Landesirrenanstalt, gebracht. Am 9. und 23. Juni werden Deutsche zu „spontanen“ Vertreibungsmärschen in Richtung Österreich zusammengetrieben. Der erste wird mit zahlreichen Opfern noch am gleichen Tag abgebrochen, der zweite führt am 23. Juni bei Zlabings/Fratres über die Grenze. Unter den vielen Toten sind 23 Kinder, die im österreichischen Waldkirchen beerdigt werden. Weitere Transporte führen am 25., 27. und 30. Juni 1945 zu Fuß nach Höditz, von dort in oﬀenen Güterwagen nach Zlabings und wieder zu Fuß über die österreichische Grenze. „Wilde“ Vertreibungsmaßnahmen werden danach eingestellt, die „organisierte“ Vertreibung wird im Februar 1946 mit oﬀiziellen Aussiedlungstransporten per Bahn in Güterwaggons fortgesetzt und Ende September 1946 abgeschlossen. Die Vertreibung der deutschen Bevölkerung wird auch in der Iglauer Sprachinsel von Gewaltexzessen begleitet: • Ermordung von mindestens 10 Männern in der „Budinka“ bei Dobrenz am 19. Mai 1945 • Erschießung von 19 Männern am 7. Juni 1945 im Ranzerwald • Zeitzeugen berichten von zahlreichen Misshandlungen und Morden durch die „Revolutionären Garden“ in den Monaten der Nachkriegswirren, z. B. während der Vertreibungsmärsche oder in den Internierungslagern. 96

Ve dnech 9. a 23. června jsou Němci v rámci „spontánního“ odsunu seřazováni do kolon a hnáni směrem na Rakousko. První pochod, zaznamenávající četné oběti, je přerušen ještě téhož dne, druhý vede na hraniční přechod Slavonice/Fratres. Po cestě umírá mnoho lidí, mezi nimi 23 dětí, které jsou pochovány v rakouském Waldkirchenu. Další pěší pochody vedou ve dnech 25., 27. a 30. června 1945 do Hodic, odsud jsou Němci v otevřených nákladních vagonech dopraveni do Slavonic a pokračují opět pěšky přes rakouskou hranici. „Divoké“ odsuny jsou pak zastaveny, „organizovaný“ odsun pokračuje v únoru 1946 oﬁciálními vlakovými transporty v nákladních vagonech a trvá až do konce září 1946. Vyhnání německého obyvatelstva je i v oblasti Jihlavského jazykového ostrova doprovázeno násilnými excesy: • Zavraždění nejméně 10 mužů v lokalitě „Budínka“ u Dobronína dne 19. května 1945. • Zastřelení 19 mužů dne 7. června 1945 v rančířovském lese 2 3

Ausreiseerlaubnis nach Österreich, ausgestellt Juli 1945. Privatbesitz G. Müller-Pezina. Povolení k výjezdu do Rakouska, vystavené v červenci 1945. Soukromý archiv G. Müller-Pezina. Lebensmittelkarte für Deutsche Juli/August 1945. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Potravinový lístek pro Němce, červenec/srpen 1945. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V.

Die • • • • •

Anzahl der vertriebenen Deutschen aus der Stadt Iglau umfasst: während der „wilden Vertreibung“ 1945 – 2 231 Personen mit der „organisierten Aussiedlung“ – 10 263 Personen an „freiwillig“ Ausgewanderten – 291 Personen Selbstmorde Mai/Juni 1945 – 217 Personen In Iglau verbliebene Deutsche – 608 Personen

Quellen Prameny Alle Verlag Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel e. V. Rothenberg/Schönbrunn: Všechny publikace vydalo nakladatelství Verlag Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel e. V. Rothenberg/ Schönbrunn: Johann ACHATZI, Iglauer Heimatbuch, 1962. Johann ACHATZI – Franz WEHRMANN, Iglau, 1967. Sepp NERAD, Die Iglauer Sprachinsel, 1982. Franz WEHRMANN, 25 Jahre danach, 1970. Franz WEHRMANN, Iglau lebt weiter, 1990.

•

Pamětníci vyprávějí o četných případech týrání a vražd, prováděných příslušníky „revolučních gard“ během zmatků v poválečných měsících, např. během odsunů nebo v internačních táborech.

Z Jihlavy bylo během odsunu vysídleno: • během „divokého odsunu“ 1945 – 2 231 osob • během „organizovaného odsunu“ – 10 263 osob • během „dobrovolného“ odchodu – 291 osob • počet sebevražd květen/červen 1945 – 217 osob • počet zbylých Němců v Jihlavě – 608 osob 4

Friedhofs-Gedenkstätte in Waldkirchen/Österreich, Fotografie 1963. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Památník na hřbitově v rakouském Waldkirchenu, foto z roku 1963. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Kranzniederlegung Gedenkstätte in Waldkirchen/Österreich, Fotografie 1963, Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Kladení věnců u památníku v rakouském Waldkirchenu, foto z roku 1963. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Friedhofs-Gedenkstätte in Waldkirchen/Österreich, neugestaltete Kindergräber, Fotografie 1983. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Památník na hřbitově v rakouském Waldkirchenu, nově upravené dětské hroby, foto z roku 1983. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V.

Weg der Vertreibungsmärsche am 9. und 23. Juni 1945 Trasa pěších pochodů 9. a 23. června 1945

Iglau/Jihlava

Triesch/Třešť Stannern/Stonařov

Stannern/Stonařov

Fußmarsch am 9. 6. 1945 Iglau – Teltsch und zurück Pěší pochod dne 9. 6. 1945 z Jihlavy do Telče a zpět

Datschitz/Dačice

Zlabings/Slavonie

Waidhofen

100

Fußmarsch am 23. 6. 1945 Iglau (Stannern)–Zlabings–Fratres Pěší pochod dne 23. 6. 1945 Jihlava (Stonařov)–Slavonice–Fratres

7 7

Sterbeurkunde Lager Stannern, Juni 1945. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Úmrtní list ze stonařovského tábora, červen 1945. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V.

101

Heimatlos in die Fremde Vor einer ungewissen Zukunft

Bez domova do ciziny Před nejistou budoucností

Die ersten Transporte führen in der Phase der „wilden Vertreibung“ unter unmenschlichen Bedingungen bis Ende Juni 1945 über die Grenze bei Zlabings und Fratres nach Österreich. Ab 26. Februar bis 26. September wird die deutsche Bevölkerung der Iglauer Sprachinsel in 16 organisierten Bahntransporten von den Bahnhöfen Iglau-Stadt und Deutschbrod systematisch nach Deutschland ausgesiedelt. Die Transporte ﬁnden in geschlossenen Güterwaggons statt, je Waggon werden 30 Personen mit maximal 30 kg Handgepäck (Antifaschisten 70 kg) eingeteilt. Ein Zug transportiert bis zu 1 200 Personen. Die Zielbahnhöfe sind – wie bei allen Vertreibungstransporten – bewusst über ganz Süd-, Nord- und Ostdeutschland verstreut, um die aufnehmenden Regionen einigermaßen gleichmäßig zu belasten, aber auch um die Vertriebenen als Volksgruppe zu zersplittern und damit zu marginalisieren. Als Ziele werden angefahren: in Bayern Würzburg, Bayreuth, Schweinfurt, Regensburg, Augsburg, Lauingen, Dachau und Dießen am Ammersee; in Hessen Dieburg, Wabern und Fritzlar, in Württemberg Schwäbisch Gmünd, in der „Ostzone“ Rostock, Magdeburg, Salzwedel. 102

První transporty probíhají ve fázi „divokého odsunu“ za nelidských podmínek do konce června 1945 a míří přes hraniční ní přechod Slavonice Slavonice/Fratres do Rakouska. Od 26. února do 26. září 1946 dochází k systematickému vysídlování německého něm obyvatelstva z Jihlavského jazykového ového ostrova do Německa v 16 vlakových tr transportech, organizovaných z nádraží Jihlava-město hlava-město a Havlíčk Havlíčkův Brod. Transporty se provádějí v uzavřených avřených nákladních vagonech, do vagonu je umístěno vždy 30 osob, jejichž příruční zavazadla mohou vážit maximálně 30 kg k (u antifašistů 70 kg). Vlak převáží až 1 200 osob. Cílové stanice jsou – jako u všech h ttransportů z odsunů – úmyslně rozptýleny po celém jižním, severním a východním Německu, ěmecku, aby byly přijímající regiony pokud možno rovnoměrně zatíženy. Tímto způsobem m mělo zároveň dojít k roztříštění vyhnanv ců jako národnostní skupiny a jejich marginalizaci. zaci.

Vorbereitungen zum Abtransport, Fotograﬁe zirka 1946. Muzeum eum Vysočiny Jihlava. Příprava na odsun, foto asi z roku 19 946. Muzeum Vysočiny Jihlava. ava

103

Die familiären Bindungen und nachbarschaftlichen Freundschaften sind jedoch stärker als die geograﬁschen Distanzen: Über Mundpropaganda und mit Unterstützung der Suchdienste des Roten Kreuzes und der Caritas (der Caritas-Verband im österreichischen Linz an der Donau verfügt über eine eigene Kartei für Vertriebene aus der Iglauer Sprachinsel) ﬁnden sich Familie, Freunde und Nachbarn wieder.

Quellen Prameny Johann ACHATZI, Iglauer Heimatbuch, 1962. Johann ACHATZI – Franz WEHRMANN, Iglau, 1967. Sepp NERAD, Die Iglauer Sprachinsel, 1982. Franz WEHRMANN, 25 Jahre danach, 1970. Franz WEHRMANN, Iglau lebt weiter, 1990. Brigitte WUMMEL, Wir gingen durch die Hölle, 2006.

104

Cílové stanice: v Bavorsku v Hesensku ve Württembersku ve „východní zóně“

Würzburg, Bayreuth, Schweinfurt, Regensburg, Augsburg, Lauingen, Dachau a Dießen am Ammersee; Dieburg, Wabern a Fritzlar, Schwäbisch Gmünd, Rostock, Magdeburg, Salzwedel.

Rodinné vazby a sousedské vztahy jsou však silnější než zeměpisné vzdálenosti: na základě ústních sdělení a za podpory Červeného kříže a Charity (Svaz charity v rakouském Linci má k dispozici vlastní kartotéku vyhnaných Němců z Jihlavského jazykového ostrova) se rodiny, přátelé a sousedé znovu shledávají.

Vorbereitungen zum Abtransport, zwei Fotograﬁen zirka 1946. Muzeum Vysočiny Jihlava. Příprava na odsun, dvě fotograﬁe asi z roku 1946. Muzeum Vysočiny Jihlava.

105

106

3 4 5

Bahntransport, Fotograﬁe zirka 1946. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Odsun vlakem, foto asi z roku 1946. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Registrierung beim Arbeitsamt September 1946. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Registrace na pracovním úřadě v září 1946. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Flüchtlingsausweis Juni 1946. Privatbesitz G. Müller-Pezina. Průkaz uprchlíka z června 1946. Soukromý archiv G. Müller-Pezina.

107

Die Wege der Austreibung Trasy transportů Kiel

Rostock

Hamburg

Bremen

Salzwedel Berlin Hannover

Dortmund

Magdeburg

Leipzig

Kassel

Dresden

Köln

Homburg

Bonn

Hof

Frankfurt am Main

Schweinfurt

Pilsen

Prag

Bamberg Erbach Würzburg Heidelberg

Nürnberg

Iglau

Regensburg Schwäb. Gmünd

Passau

Augsburg Stuttgart

München

Waldkirchen Horn

Linz

Wien

Ulm Melk Kaufbeuren

108

Salzburg

6 7

Arbeitsbestätigung März 1948. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Potvrzení o zaměstnání z března 1948. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Bestätigung der Mitgliedschaft in der Sozialdemokratischen Partei Ortsgruppe Iglau, Oktober 1945. Privatbesitz G. Müller-Pezina. Potvrzení o členství v sociálně demokratické straně, místní organizace v Jihlavě, říjen 1945. Soukromý archiv G. Müller-Pezina.

109

10 110

8 9

10 11

Transportzettel „für Evakuanten“ 1946(?). Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Přepravní lístek do transportu „pro odsunované“, 1946(?). Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Adressenverzeichnisse „Iglauer in der Fremde“, Plochingen 1948/49. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Seznamy adres „Jihlavané v cizině“, Plochingen 1948/1949. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Flüchtlingsausweis Juni 1946. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Průkaz uprchlíka z června 1946. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Identitätsausweis November 1945. Privatbesitz G. Müller-Pezina. Průkaz totožnosti z listopadu 1945. Soukromý archiv G. Müller-Pezina.

111

Heimat schaﬀt man nicht allein Die Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel

Domov si člověk nevytvoří sám Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel

Angekommen in einem zerstörten Land – aus der Heimat vertrieben, in der Fremde, die neue Heimat werden soll, nur geduldet, aber nicht willkommen, das sind die Voraussetzungen, unter denen jeder neu beginnen muss. Die Ängste, wie es weiter gehen soll, was der nächste Tag bringt, die Sorgen um Unterkunft, Kleidung, Ernährung und Arbeit bestimmen den Alltag. Dazu kommt die Sehnsucht nach der Heimat, nach dem wohlvertrauten Dialekt, nach der Landschaft, den Freunden, den liebgewordenen Bräuchen. Aus dieser Sehnsucht entsteht die Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel; nicht um die Heimat zu verklären, nicht um sie in einem Museum zu konservieren, sondern um aus den vielen kleinen Stücken Heimat, die jeder mit sich trägt, wieder eine große gemeinsame Heimat zu schaffen. War vor der Vertreibung das Dorf, die Stadt, das Stadtviertel, der Verein und die gesellschaftliche Schicht das gemeinschaftsstiftende Element, so ist es nun die gemeinsame Herkunft, das gemeinsame Schicksal und die geografische Nähe, die verbindet. So entstehen zuerst die „Nachbarschaften“, aus denen sich in einem zweiten Schritt die Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel bildet. In dieser Organisation entwickelt sich das Leben der deutschen Iglauer weiter – sie ist die Grundlage des Überlebens als Gruppe, die sich aus der Vergangenheit definiert, in der Gegenwart lebt und die Zukunft im Blick hat. 112

Po vyhnání z domova a přicházejí Němci do zničené země, ciziny, jež se má stát jejich j novou vlastí, v níž jsou však trpěni, pěni, nikoli vítáni. To jsou podmínky, za nichž každý k musí začínat znovu. Každodenní život je ovlivňován ňován obavami o to, co bude dál, co přinese příští den, starostmi o ubytování, šatstvo, potravu a prá práci. K tomu se druží stesk po domově, mově, po důvěrně známém nářečí, po krajině, přátelích, přáte oblíbených zvycích. Z této touhy y po domově vzniká Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel Sprach (Spolek Jihlavský jazykový ostrov); trov); nechce oslavovat vlast a udělat z ní muzeální muze záležitost, nýbrž z nesčetných kousíčků ousíčků domova, které si každý vzal s sebou, vytvořit vyt opět velký společný domov. Jestliže před vyhnáním hnáním byla tmelícím prvkem příslušnost přís k vesnici, městu, městské čtvrti, spolku a společenské vrstvě, nyní je svorníkem společný původ, společný osud a zeměpisná blízzkost. Tak vznikají nejprve ejprve „Nachbarschaften“ (místní sdružení), z nichž se násled následně vytváří Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel. 1

Iglauer Bauerntrachten mit Brautpaar im Festzug, Heimattage 1957 in Heidenheim. Fotograﬁe Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Svatební pár v jihlavském selském kroji ve slavnostním průvodu na Jihlavských dnech 1957 v Heidenheimu. Foto z archivu Gem. Igl. Sprachinsel e.V.

113

Die Organisation bildet den Rahmen, die Menschen sind die Kraft, die bewirkt, dass heute noch gilt: Auch der deutsche Teil Iglaus ist lebendig. Die seit 1952 durchgeführten Heimattreffen, die regelmäßigen Arbeitstagungen, die Treffen der Arbeitskreise und nicht zuletzt auch die seit 1970 durchgeführten Dörfer-Treffen sind Ausdruck dieser gelebten gemeinsamen Identität, die längst auch die nachgeborenen Generationen mit einbezieht. Nach dem Fall des Eisernen Vorhangs und der deutschen Wiedervereinigung werden auch die Kontakte zu den Landsleuten in der ehemaligen DDR wieder hergestellt. Auch sie können sich jetzt – 45 Jahre nach der Vertreibung! – wieder öffentlich zu ihrer Iglauer Herkunft bekennen. Mit Unterstützung der gesamten Gemeinschaft werden nach 1990 drei neue Nachbarschaften in den neuen Bundesländern gegründet: In Magdeburg, in Rostock und in der Altmark.

114

Fahnenträger beim Festzug, Heimattage 1957 in Heidenheim. Fotograﬁe Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Vlajkonoš při slavnostním průvodu, Jihlavské dny 1957 v Heidenheimu. Foto z archivu Gem. Igl. Sprachinsel e.V.

V této organizaci se život německých Jihlavanů rozvíjí dále – je základem pro přežití skupiny, jež je určována minulostí, žije přítomností a zaměřuje se na budoucnost. Organizace tvoří rámec a díky úsilí jejích členů platí ještě dnes, že také německá část Jihlavy žije. Setkání krajanů (Heimattreﬀen), probíhající od roku 1952, pravidelná pracovní zasedání, schůzky pracovních skupin a v neposlední řadě i setkávání obyvatelů z jednotlivých vesnic, pořádaná od roku 1970, jsou výrazem společně prožívané identity, do níž je už dlouho zapojena i následující generace. Po pádu železné opony a sjednocení Německa se opět obnovují kontakty s krajany v bývalé NDR. Také oni se nyní – 45 let po vyhnání! – mohou veřejně přiznat ke svému jihlavskému původu. S podporou spolku Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel vznikají po roce tři místní organizace (Nachbarschaften) v nových spolkových zemích: v Magdeburku, Rostocku a v regionu Altmark.

3 4

Programm der Iglauer Heimattage Juni 1962 Heidelberg. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Program Jihlavských dnů z června 1962 v Heidelbergu. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Einladung zu den Iglauer Heimattagen 1962 in Heidenheim. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Pozvánka na Jihlavské dny v Heidenheimu v roce 1962. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V.

115

Quellen Prameny Johann ACHATZI, Iglauer Heimatbuch, 1962. Sepp NERAD, Die Iglauer Sprachinsel, 1982. Franz WEHRMANN, 25 Jahre danach, 1970. Franz WEHRMANN, Iglau lebt weiter, 1990.

8 9

116

Iglauer Heimattage in Wien, Anfang der 1960er-Jahre. Fotografie Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Jihlavské dny ve Vídni, počátek 60. let minulého století. Foto z archivu Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Iglauer Festtrachten, Oktoberfest, Trachten- und Schützenzug in München, Anfang der 1960er-Jahre. Fotografien Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Jihlavské kroje ve slavnostním průvodu během mnichovského pivního festivalu Oktoberfest, počátek 60. let minulého století. Fotografie z archivu Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Iglauer Berghäuerzug in Wien, Anfang der 1960er-Jahre. Fotografie und Einladung Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Jihlavský havířský průvod ve Vídni, počátek 60. let minulého století. Foto a pozvánka z archivu Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Umschlagbild der Vereinsdokumentation „25 Jahre danach – Iglau lebt weiter“. Fotografie na obálce sborníku dokumentů „25 Jahre danach – Iglau lebt weiter“. Die „Nachbarschaften“ der Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel in der BRD. Místní organizace spolku Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel v SRN.

9 117

Hilfe und Unterstützung Die Patenstadt Heidenheim

Pomoc a podpora Patronátní město Heidenheim

Ganz entscheidenden Anteil am Fortbestehen der deutschen Iglauer hat die Stadt Heidenheim an der Brenz. Bereits 1956 kommt es auf Initiative des Landes Baden-Württemberg zu einer Kontaktaufnahme zwischen der Iglauer Gemeinschaft und der Stadt Heidenheim mit dem Ziel, die Möglichkeiten einer Patenschaft auszuloten. Nach der Durchführung der ersten Iglauer Heimattage in Heidenheim am 16./17. Juni 1956, zu denen sich rd. 5000 Iglauer in der Stadt auf der Schwäbischen Alb treffen, wird dann ein Jahr später nach einem einstimmigen Beschluss des Heidenheimer Gemeinderates die Patenschaft begründet. Die deutschen Iglauer haben damit auch wieder einen zentralen Anlaufpunkt; Heidenheim wird ihnen zum zweiten Iglau. Die Iglauer Heimatstube, das immer größer werdende Archiv der Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel, die regelmäßigen Heimattage – all dies wäre ohne die Hilfe und Unterstützung der Stadt Heidenheim und ihrer Bürger nicht oder nur schwer vorstellbar. So hat es auch mehr als nur symbolischen Charakter, dass das Banner des neuen Berghäuerzuges immer wieder in die Obhut der Stadt übergeben wird.

118

Schloss Hellenstein. Fotograﬁe Pressearchiv Heidenheim. Zámek Hellenstein. Foto z Tiskového archivu v Heidenheimu.

Mimořádně významný podíl na další existenci stenci německých Jihlavanů má město Hei Heidenheim an der Brenz. Již v roce 1956 dochází z iniciativy y spolkové země Bádensko-Württembersko k navázání kontaktů mezi Iglauer Gemeinschaft schaft a městem Heidenheimem s cílem zjis zjistit možnosti pro převzetí patronátu. Po uspořádání prvních Jihlavských hlavských dnů (Iglauer Heimattage) ve dnech 16. a 17. června 1956, na nichž se v městtě Heidenheimu, ležícím v oblasti Švábská Alba, schází kolem 5 000 Jihlavanů, se Heid denheim na základě jednomyslného usnesení městské rady o rok později stává jejich patronátním městem. Němečtí Jihlavané tak opět ět d dostávají tá jí možnost ž t scházet há t se na jjednom d místě, í tě H Heii denheim se pro ně stává druhou Jihlavou. Expozice „Iglauer Heimatstube“, stále se rozšiřující archiv Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel, pravidelná setkávání na Jihlavských dnech – to vše by bez pomoci a podpory města Heidenheimu a jeho občanů nebylo možné či bylo jen stěží představitelné. Pravidelné předávání korouhve nového havířského průvodu do ochrany města je tedy více než pouhým symbolickým aktem. Heidenheim nabídl svou pomocí a podporou německým Jihlavanům „přijetí“ v době, kdy se k nim mnozí z nových německých sousedů stavěli odmítavě a s nedůvěrou. Převzetím patronátu se otevřela cesta do budoucnosti. 119

Heidenheim hat mit seiner Hilfe und seiner Unterstützung den deutschen Iglauern zu einer Zeit ein „Willkommen“ geboten, als ihnen noch viele ihrer neuen deutschen Nachbarn mit Ablehnung und Misstrauen begegneten. Mit der Patenschaft hat der Weg in die Zukunft begonnen. Als Zeichen der ungebrochenen Verbundenheit mit der Iglauer Sprachinsel, zum Gedächtnis an die Opfer der Vertreibung und als Mahnmal zur Versöhnung errichtet die Iglauer Gemeinschaft im Schlosspark ihrer Patenstadt Heidenheim einen Gedenkstein. Unter großzügiger Mithilfe der Stadt Heidenheim kann die Gedenkstätte am 15. Mai 2004 eingeweiht werden. Das hohe Spendenaufkommen der Mitglieder (über 55 000 €) ist ein deutliches Zeichen dafür, dass sich die deutschen Iglauer in Verantwortung für die Zukunft weiter gemeinsam um ihre Heimat, ihre Geschichte und ihr Schicksal bemühen werden. 2

120

Zeitungsartikel zur Übernahme der Patenschaft. Heidenheimer Zeitung v. 8. Juli 1957, Pressearchiv Heidenheim. Novinový článek o převzetí patronátu nad německými Jihlavany. Heidenheimer Zeitung, 8. červenec 1957, Tiskový archiv Heidenheim. Feierstunde am Gedenkstein in Heidenheim mit Iglauer Trachten und Berghäuerabordnung aus Iglau, Fotograﬁe 2006. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Slavnostní akt u jihlavského pomníku v Heidenheimu s krojovanou skupinou a jihlavskými havířky, foto z roku 2006. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V.

Na znamení neporušené sounáležitosti s Jihlavským jazykovým ostrovem, na památku obětí vyhnání a jako výzvu k usmíření buduje Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel v zámeckém parku patronátního města Heidenheimu pomník. Za velkorysé podpory města Heidenheimu je pomník slavnostně odhalen dne 15. května 2004. Vysoká částka (přes 55 000 €), kterou na stavbu pomníku darovali členové Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel, je jasným důkazem toho, že němečtí Jihlavané jsou si vědomi své odpovědnosti a chtějí se i v budoucnosti zajímat o svou vlast, její historii a osud.

Heidenheim an der Brenz Heidenheim leží na severovýchodním konci pohoří Švábská Alba (Schwäbische Alb). Ráz krajiny utvářejí kromě zemědělských ploch jalovcová vřesoviště s druhově bohatými suchými loukami a smíšené lesy s převahou buků. Roste zde i symbol Švábské Alby, pupava bílá. K městu Heidenheim s celkovou plochou 107 km2 patří městské části Mergelstetten, Schnaitheim, Großkuchen a Oggenhausen. Město je dobře dosažitelné po dálnici A7. První důkazy o lidské přítomnosti na území dnešního Heidenheimu jsou staré asi 80 000 let. Kolem roku 100 našeho letopočtu zde Římané vystavěli kamenný kastel, od 4. století byla tato oblast osídlena Alemany. Ves Heidenheim je poprvé zmíněna v Eberhardově kodexu pocházejícím z fuldského kláštera. Založení města zřejmě sou121

Heidenheim an der Brenz Heidenheim liegt am nordöstlichen Ende der Schwäbischen Alb. Das Landschaftsbild prägende Elemente sind neben der Landwirtschaft die Wacholderheiden mit ihrem artenreichen Trockenrasen und ausgedehnte Buchenmischwälder. Hier wächst auch das Wahrzeichen der Schwäbischen Alb, die Silberdistel. Zur Stadt Heidenheim mit ihrer Gesamtﬂäche von 107 qkm gehören die Stadtteile Mergelstetten, Schnaitheim, Großkuchen und Oggenhausen. Die Stadt ist durch die Autobahn A7 gut erreichbar. Die ältesten Zeugnisse menschlicher Anwesenheit im Gebiet der modernen Stadt Heidenheim sind etwa 80 000 Jahre alt. Etwa um das Jahr 100 n. Chr. errichteten die Römer in Heidenheim ein Steinkastell. Seit dem 4. Jh. war hier alemannische Be-

4 5 6 7

122

Altes Rathaus. Fotografie Pressearchiv Heidenheim. Stará radnice. Foto z Tiskového archivu v Heidenheimu. Opernfestspiele Heidenheim, Schloss Hellenstein. Fotografie Pressearchiv Heidenheim. Heidenheimské Operní slavnosti na zámku Hellenstein. Fotografie Tiskový archiv Heidenheim. Pauluskirche. Fotografie Stadtarchiv Heidenheim. Kostel sv. Pavla. Fotografie z Městského archivu v Heidenheimu. Fachwerkhaus in der Altstadt. Fotografie Pressearchiv Heidenheim. Hrázděný dům v historickém centru. Foto z Tiskového archivu v Heidenheimu.

visí se stavbou hradu Hellenstein. Středověké město vzniklo jako hradní sídliště. V roce 1356 potvrdil císař Karel IV. Heidenheimu oficiálně právo trhu. Heidenheim však měl už v té době všechny znaky města. Od začátku 19. století se město rychle měnilo na průmyslové centrum. Dominantním odvětvím v Heidenheimu a regionu Východní Württembersko je zpracovatelský průmysl, sídlí zde například firmy Voith GmbH nebo Paul Hartmann AG. V současnosti je město také kulturním centrem. V Muzeu umění (galerii Hermanna Voitha) se nachází sbírka grafických tisků a plakátů Pabla Picassa. K vrcholným kulturním akcím patří Operní slavnosti. Heidenheim se proslavil také sportovními akcemi. Pořádá se zde nejznámější šermířský turnaj na světě a fotbalový klub 1. FC Heidenheim hraje v aréně Voith zápasy s mužstvy 3. ligy. V roce 2006 žil Heidenheim téměř šest měsíců ve znamení Landesgartenschau (Zemské zahradnické výstavy). I dnes si můžeme při procházce parkem u řeky Brenz příjemně odpočinout.

123

siedlung. Das Dorf Heidenheim wurde vor 800 im Codex Eberhardi des Klosters Fulda erwähnt. Die Gründung der Stadt ist im Zusammenhang mit der Erbauung von Burg Hellenstein zu sehen. Die mittelalterliche Stadt entstand als Burgsiedlung. Im Jahre 1356 bestätigte Kaiser Karl IV. das Marktrecht. Schon damals hatte Heidenheim alle Attribute einer Stadt. Seit Anfang des 19. Jh. kam es zum raschen Aufschwung zum Wirtschaftszentrum. Typisch für Heidenheim und die Region Ostwürttemberg ist die Dominanz des verarbeitenden Gewerbes und der Industrie. Im Heidenheim haben ihren Sitz die Firmen z.B. Voith GmbH oder Paul Hartmann AG. Zurzeit ist die Stadt auch ein Kulturzentrum. Das Kunstmuseum (Hermann-VoithGalerie) ist u.a. der Sammlung des druckgraphischen Werks Pablo Picassos und seiner Plakatkunst gewidmet. Zum Höhepunkt des Veranstaltungskalenders gehören die Opernfestspiele. Heidenheim hat sich ein Namen auch im Sport gemacht mit dem bedeutendsten Degenturnier der Welt und dem 1. FC Heidenheim, der in der Voith-Arena gegen die Gegner der 3. Liga antritt. Im 2006 stand Heidenheim fast sechs Monate lang ganz im Zeichen der Landesgartenschau. Auch heute ist ein entspannter Spaziergang durch den Brenzpark ein Genuss.

124

Quellen Prameny Sepp NERAD, Die Iglauer Sprachinsel, 1982. Franz WEHRMANN, 25 Jahre danach, 1970. Franz WEHRMANN, Iglau lebt weiter, 1990.

9 10

Patenschaftsurkunde 12. Juli 1958. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Listina o převzetí patronace nad Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Schloss Hellenstein. Fotografie Pressearchiv Heidenheim. Zámek Hellenstein. Foto z Tiskového archivu v Heidenheimu. Altstadtwinkel. Fotografie Stadtarchiv Heidenheim. Zákoutí v historickém centru. Fotografie z Městského archivu v Heidenheimu.

125

Lebendige Kultur Iglau liegt nicht nur in Tschechien

Živá kultura Jihlava neleží jen v České republice

Der Berghäuerzug Ohne den Silberbergbau wäre Iglau gar nicht vorstellbar. Er prägte die besondere Stellung der Stadt, die Besiedelung des Igellandes und den besonderen Stolz der hier lebenden Menschen. Seit 1890 marschierten immer am 23./24. Juni über hundert Buben in der Kleidung der Bergleute aus dem 16.Jahrhundert vom Rathaus der Stadt zum Johanneskirchlein, der ältesten Kirche Iglaus. Diese Erinnerung nehmen auch die vertriebenen Deutschen, von denen viele selbst an den Berghäuerzügen teilgenommen haben, mit auf ihren Weg in ihre ungewisse Zukunft. Was liegt also näher, als ihren neuen Nachbarn, ihrer Patenstadt, aber auch sich selbst immer wieder vor Augen zu führen, welche Bedeutung Iglau einst weit über den böhmisch-mährischen Raum hinaus hatte. Dass der Berghäuerzug wiederersteht – nicht in Iglau, sondern 1952 in Deutschland –, dass es damit den deutschen Iglauern gelingt, unter schwierigen wirtschaftlichen Bedingungen eine lange Iglauer Tradition wieder zum Leben zu erwecken, ist eine große Leistung. Sie ist für die vertriebenen Iglauer ein Anknüpfen und eine Weiterführung ihrer Tradition, für die Heidenheimer Bürger, zu deren Ostalbwoche der Berghäuerzug 126

Havířský průvod Bez dolování stříbra by Jihlava byla naprosto prosto nepředstavitelná. Bylo příčinou významvý ného postavení města, osídlení Jihlavska ka i mimořádné hrdosti lidí, kteří zde žili. Od roku 1890 kráčelo vždy 23. a 24. 4. června přes sto chlapců v havířských havířsk krojích ze 16. století v průvodu od radnice ke svatojánskému kostelíku, nejstaršímu kostelu v Jihlavě. Tuto vzpomínku si s sebou na cestu tu do nejisté budoucnosti vzali i vyhnaní vyhnan Němci, z nichž se mnozí havířského průvodu u účastnili o osobně. Bylo tedy nasnadě, že němečtíí Jihlavané chtěli předvést novým sousedům, patronátnímu městu a pro připomínku i sobě samým, jak významná byla kdysi Jihlava i daleko za hranicemi česko-moravského ého prostoru prostoru. Že dojde k obnovení havířského průvodu – nikoli v Jihlavě, nýbrž v roce 1952 v Německu – a že se německým Jihlavanům podaří za těžkých ekonomických podmínek oživit dlouholetou jihlavskou tradici, je velkým počinem.

Iglauer Berghäuer aus dem neubelebten Zug. Fotograﬁe Berghäuerverein Jihlava. Jihlavští havířci v obnoveném havířském průvodu. Foto spolku Jihlavský havířský průvod.

127

unverzichtbar dazu gehört, der Beweis, dass auch ihre „Patenkinder“ auf eine lange Geschichte zurückblicken können, und es ist wie eine Stafette, deren Stab 1999 nach Iglau zurückgegeben wird: Der Berghäuerzug, der seit mehr als 10 Jahren wieder durch Iglau zieht, wäre ohne die aktive Unterstützung und die Erfahrungen der deutschen Iglauer nicht möglich gewesen. Ein besonderer Moment ist seitdem immer das gemeinsame Auftreten der beiden Berghäuerzüge, sei es in Heidenheim, im Festzug des Münchner Oktoberfestes oder in Waldkirchen. Der Berghäuerzug ist damit auch ein Symbol, wie sehr sich die vertriebenen Iglauer immer noch mit dem Igelland verbunden fühlen.

Der Mährische Grenzbote Erstmals am 10. April 1848 erschien in Iglau die Wochenzeitung „Das Iglauer Sonntags-Blatt“, herausgegeben von Johann Rippl. Ab 1873 wurde die Zeitung dann unter ihrem neuen Titel „Mährischer Grenzbote“ gedruckt. Ihre letzte Ausgabe in Iglau erschien am 4. Mai 1945. Gustav Rippl bringt erstmals am 5. Februar 1950 seine Heimatzeitung „Igelland“ für die vertriebenen Iglauer in Wiesbaden heraus. Schon 1954 erscheint das Heimatblatt dann wieder unter seinem gewohnten Titel „Mährischer Grenzbote“. 128

Pro vyhnané Jihlavany představuje navázání na tradici a její další rozvoj, pro obyvatele Heidenheimu, s jejichž slavností Ostalbwoche je havířský průvod neodmyslitelně spjat, je důkazem, že se jejich „svěřenci“ mohou pyšnit dlouhou historií, je štafetou, jejíž kolík byl v roce 1999 předán zpět do Jihlavy: Havířský průvod, který již více než 10 let opět prochází Jihlavou, by bez aktivní podpory a zkušeností německých Jihlavanů nebyl možný. Zvláštním momentem je od té doby vždy společná účast obou havířských průvodů, ať už v Heidenheimu, při průvodu během mnichovského Oktoberfestu či ve Waldkirchenu.

Die ersten Gruppen des neu geschaffenen Berghäuerzuges in Deutschland. Fotografien 1957. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. První skupiny obnoveného havířského průvodu v Německu, fotografie z roku 1957. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Verschiedene Gruppen aus dem deutschen und tschechischen Berghäuerzug im Heidenheimer Ostalbfestzug, während der Iglauer Heimattage 2006. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Různé skupinky z německého a českého havířského průvodu během slavnostního průvodu Ostalbfestzug v Heidenheimu na Jihlavských dnech v roce 2006. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V.

129

Das oﬀizielle Nachrichtenblatt der Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel informiert seitdem Monat für Monat über das Geschehen im Verein, über Aktivitäten und Veranstaltungen der Nachbarschaften und Dorfgemeinschaften – aber auch über das aktuelle Geschehen in Iglau. Der „Mährische Grenzbote“ versteht sich heute mehr denn je als Brücke zwischen den vertriebenen Iglauern untereinander aber auch als Brücke nach Iglau selbst, wo er ebenfalls sehr aufmerksam gelesen wird.

Musik und Brauchtum Das gemeinsame Singen und Musizieren, die Musik als Ausdruck der Lebensfreude und der Gemeinschaft ist seit jeher typisch für die Menschen in Iglau. So war es auch natürlich, dass die deutschen Iglauer nach der Vertreibung diesen lebendigen Teil ihres Brauchtums ganz besonders pflegten. Der 1941 in Iglau von Fritz Stolle gegründete Iglauer Singkreis findet sich wieder zusammen und entwickelt sich weiter. Aus dem kleinen Chor, der 1948 zum ersten Mal wieder die Notenhefte in die Hand nimmt, entstehen 1956 die Iglauer Singkreise Süd und Nord und ab 1965 zwei Kindersingkreise mit insgesamt mehr als 150 Mitgliedern. Die Proben finden in zwei Singwochen und an mehreren Wochenenden statt. Konzertveranstaltungen, Tonaufnahmen, die Herausgabe von Dokumentationen und Chorliederbüchern machen den Iglauer Singkreis zu einem ganz besonderen Bot130

Havířský průvod je proto také symbolem silného pocitu sounáležitosti vyhnaných Jihlavanů s Jihlavskem.

Mährischer Grenzbote Dne 10. dubna 1848 vyšel poprvé týdeník Iglauer Sonntags-Blatt, jehož vydavatelem byl Johann Rippl. Od roku 1873 se noviny tiskly pod novým názvem Mährischer Grenzbote. Jejich poslední jihlavské číslo vyšlo 4. května 1945. Gustav Rippl vydává 5. února 1950 ve Wiesbadenu poprvé noviny Igelland, určené vyhnaným Jihlavanům. Již v roce 1954 však tento krajanský list vychází znovu pod zažitým názvem Mährischer Grenzbote. Tento oﬁciální zpravodaj spolku Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel od té doby každý měsíc informuje o dění ve spolku, aktivitách a akcích pořádaných jeho členskými sdruženími (Nachbarschaften a Dorfgemeinschaften) a také o aktuálních událostech v Jihlavě. 4

Faksimiledrucke historischer Zeitungsausgaben: Iglauer Sonntagsblatt vom 9. April 1848, „Igelland“ vom 25. März 1951, Mährischer Grenzbote vom 10. April 1951. Archivbestand des Mährischen Grenzbotens. Faksimile historických novinových vydání: Iglauer Sonntagsblatt z 9. dubna 1848, „Igelland“ z 25. března 1951, Mährischer Grenzbote z 10. dubna 1951. Archiv novin Mährischer Grenzbote.

131

schafter der Iglauer Kultur. Aus dem Singkreis heraus entwickeln sich auch Musikantengruppen, die aufbauend auf der typischen Iglauer Bauernmusik heute das musikalische Erbe des Igellandes pﬂegen und weiter führen. Dazu gehört auch die Tradition des Fiedel-Bauens. Neben den Singkreisen bilden sich auch auf regionaler Ebene mehrere Trachtenund Volkstanzgruppen, in denen die besondere Iglauer Tracht, Tänze wie der „Hatschó“ oder das „Radl“ lebendig bleiben. Auch der Singkreis mit allen in ihm vertretenen Generationen und unabhängig von der persönlichen Herkunft seiner Mitglieder hält seinem Gründungsort aus Überzeugung die Treue: Es entwickeln sich seit 1989 rege Kontakte nach Iglau. Der Iglauer Singkreis veranstaltet 2011 bereits seine achte Singwoche im Igelland. Neben der Heimatzeitung gibt der Verlag alljährlich seinen Heimatkalender, aber auch wich5 6 7

132

Bäuerischer Hochzeitszug bei Iglau, vor 1897. Fotografie Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Selský svatební průvod z Jihlavska, před roku 1897. Fotografie z archivu Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Hans Canon, Porträt einer Iglauer Bäuerin, Öl auf Leinwand. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Hans Canon, portrét jihlavské selky, olej na plátně. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Iglauer Singkreis und Iglauer Stubenmusik, Bühnenauftritte Iglauer Heimattage in Heidenheim. Zwei Fotografien 1986–2010. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V. Hudební soubory Iglauer Singkreis a Iglauer Stubenmusik při vystoupení na Jihlavských dnech v Heidenheimu. Dvě fotografie z období 1986–2010. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e.V.

Měsíčník Mährischer Grenzbote je dnes více než jindy vnímán jako most spojující vyhnané Jihlavany, zároveň však jako most směřující do Jihlavy, kde má rovněž pozorné čtenáře.

Hudba a tradiční zvyky Společné zpívání a provozování hudby, hudba jako výraz životní radosti a sounáležitosti patří odedávna k typickým vlastnostem jihlavských obyvatel. Bylo tedy přirozené, že němečtí Jihlavané po vyhnání věnovali této živé součásti tradic mimořádnou pozornost. Opět se schází soubor Iglauer Singkreis, založený v roce 1941 v Jihlavě Fritzem Stollem a pokračuje ve své činnosti. Z malého pěveckého kroužku, jehož první zkouška se koná v roce 1948, vznikají v roce 1956 dva soubory – Iglauer Singkreis Süd a Iglauer Singkreis Nord – a od roku 1965 dva dětské pěvecké kroužky s celkovým počtem více než 150 členů. Zkoušky se konají během dvou týdenních soustředění a několika víkendů. V důsledku pořádání koncertů, zvukových nahrávek, vydávání dokumentací a zpěvníků se soubor Iglauer Singkreis stává výrazným reprezentantem jihlavské kultury. Ze souboru vyrůstají hudební skupiny, které v návaznosti na typickou lidovou hudbu jihlavského venkova dále pěstují a rozvíjejí hudební odkaz Jihlavska. K němu patří i výroba tradičních skřipek. 133

8 9

tige Veröﬀentlichungen wie Dörfer-Nachrichten, das „Iglauer Heimatbuch“, Bildbände, Mundartbücher und Dokumentationen heraus. Zusammen mit dem Iglauer Archiv in Heidenheim wird damit Geschichte bewahrt – in dem Bewusstsein, dass es nicht nur die Geschichte der deutschen Iglauer, sondern ein Stück der gemeinsamen Geschichte aller Iglauer, der Tschechen und der Deutschen ist, die es zu erhalten gilt.

Quellen Prameny Erhard BRAUMÜLLER – Wolfgang NEMETZ, Der Iglauer Berghäuerzug, Wien, Montan-Verlag 1973. Sepp NERAD, Die Iglauer Sprachinsel, 1982. Die osterreichisch-ungarische Monarchie in Wort und Bild, Mahren und Schlesien, Wien, K. und k. Hof und Staatsdruckerei 1897. Wilfried STOLLE, Ich fahre zum Iglauer Singkreis, Eigenverlag 2008. 40 Jahre Iglauer Singkreis Süd, Eigenverlag 1996. Franz WEHRMANN, 25 Jahre danach, 1970. Franz WEHRMANN, Iglau lebt weiter, 1990.

134

Kromě zmíněných souborů se na regionální úrovni vytváří několik krojovaných a tanečních souborů, udržujících zvláště tradici jihlavského kroje a tanců jako Hatschó nebo Radl. Také soubor Singkreis se všemi generacemi, jež jsou v něm zastoupeny, a nezávisle na tom, odkud jeho členové pocházejí, zůstává věrný místu svého založení: Od roku 1989 se rozvíjejí čilé kontakty s Jihlavou. Iglauer Singkreis pořádá v roce 2011 v pořadí již osmé pěvecké soustředění na Jihlavsku.

9 10

Iglauer Musikantenstandl beim Sudetendeutschen Tag in Augsburg 2009. Fotografie, Privatbesitz H. Höfer. Jihlavští muzikanti na Sudetoněmeckém dnu v Augsburgu 2009. Fotografie ze soukromého archivu H. Höfera. Verschiedene Buch- und Tonträgerveröffentlichungen. Fotografie, Privatbesitz H. Höfer. Různé publikace a hudební nosiče. Foto ze soukromého archivu H. Höfera. Iglauer Singkreis und Iglauer Stubenmusik. Fotografie, Privatbesitz H. Höfer. Iglauer Singkreis a Iglauer Stubenmusik. Foto ze soukromého archivu H. Höfera.

135

Überwindung der Sprachlosigkeit Der Verein Gustav-Mahler-Haus

Překonání mlčení Spolek Dům Gustava Mahlera

In den unmittelbaren Nachkriegsjahren stehen existenzielle Probleme im Vordergrund: Die Vertriebenen sind zunächst mit sich selbst, der Verarbeitung ihres Schicksals und dem Neuaufbau ihrer persönlichen Lebensgrundlagen beschäftigt. Auch in der folgenden Zeit des Kalten Krieges und des nahezu hermetisch dichten „Eisernen Vorhangs“ sind persönliche Kontakte der Vertriebenen in ihre angestammte Heimat sehr schwierig und fast ausschließlich für unmittelbare Blutsverwandte möglich. Erst ab dem Jahr 1968, mit Beginn des „Prager Frühlings“, wird der „Eiserne Vorhang“ durchlässiger. Kontakt- und Reisemöglichkeiten werden erleichtert, Besuche in beide Richtungen einfacher und zahlreicher. Etlichen in der ČSSR verbliebenen Deutschen wird die Übersiedlung nach Deutschland genehmigt. Manche dieser Erleichterungen bleiben auch nach dem Einmarsch der Warschauer-Pakt-Staaten am 21. August 1968 erhalten. Eine grundlegende Wende tritt allerdings erst nach dem Erfolg der „Samtenen Revolution“ Anfang 1990 ein: Durch die neu gewonnene Reisefreiheit können alte Kontakte wieder aufgenommen und intensiviert werden, neue Kontakte entstehen. Das Jahr 1990 ist der Beginn einer Vielzahl individueller aber auch zunehmend institutioneller und oﬀizieller Begegnungen. Mit einer „Denkschrift“ ihres Arbeitskreises für Zeitgeschichte nimmt die Iglauer Gemeinschaft am 10. März 1990 die ehemalige Sprachinsel auch als geograﬁschen 136

V prvních poválečných letech převládají vládají existenční problémy. Vyhnaní se nej nejprve zabývají osobními problémy, reﬂexí svého osudu a vybudováním nové existenčn existenční základny. Také v následné době studené války a téměř éměř hermeticky neprodyšné železn železné opony jsou osobní kontakty vyhnaných s bývalou ou vlastí velmi obtížné a možné výhradně s nejbližšími pokrevními příbuznými. Teprve od roku 1968, se začátkem Pražského kého jara, se železná opona stává propustpr nější. Je možné snadněji udržovat kontakty a cestovat, návštěvy v obou směrech jsou jednodušší a častější. Některým Němcům žijícím jícím v ČSSR je umožněno přesídlení přesídlen do Německa. Mnohé z těchto výhod zůstanou u zachovány i po vstupu vo vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. K zásadnímu obratu však dochází chází teprve po úspěchu sametové revoluce, na začátku roku 1990. V důsledku svobodné možnosti cestování může dojít k obnovení b a zintenzívnění starých a navázání nových kontaktů. 1

Einweihung der wiederhergestellten Kreuzigungsgruppe auf dem Johanneshügel. Fotograﬁe, Privatbesitz H. Höfer. Odhalení opraveného sousoší s Ukřižovaným na Jánském kopečku. Fotograﬁe ze soukromého archivu H. Höfera.

137

Ort der Verständigung mit den früheren Nachbarn in den Blick. Die Gesprächsbereitschaft und Offenheit der damaligen Iglauer Bürgermeisterin, Frau Brodská, ermöglicht bereits 1990 zwei informelle Treffen von Vertretern der Gemeinschaft und der Stadt Iglau. Weitere Gespräche folgen im März und Oktober 1991. Besonders bemerkenswert ist, dass diese neuen Kontakte ganz überwiegend von den Nachkriegsgenerationen getragen werden. Auf beiden Seiten ist ein starkes Interesse erkennbar, die ehemals gemeinsame Heimat der Eltern und Vorfahren neu zu entdecken und bisher tabuisierte Ereignisse aus der gemeinsamen Geschichte über den Dialog neu kennenzulernen. Unter diesem Vorzeichen wird am 29. 11. 1991 der deutsch-tschechische „Verein Gustav-Mahler-Haus“ gegründet. Miteinander zu sprechen ist besser als übereinander zu reden – seit fast 20 Jahren arbeiten die Mitglieder des Vereines dafür, dass sich Deutsche und Tschechen wieder ihrer gemeinsamen Iglauer Geschichte bewusst werden und ihrer gemeinsamen Verantwortung für ein gut nachbarliches Miteinander stellen. Zu den Mitgliedern zählen unter anderem • die Stadt Iglau • die Stadt Heidenheim • die Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel Was 1991 auf beiden Seiten mit großem Mut, mit viel Hoffnung, aber auch mit 138

Rok 1990 je začátkem mnoha osobních setkání, množí se však i setkání na institucionální a oﬁciální úrovni. V „memorandu“ pracovní skupiny pro soudobé dějiny se Iglauer Gemeinschaft dne 10. března 1990 zaměřuje na bývalý jazykový ostrov jako na místo porozumění s dřívějšími sousedy. V důsledku vstřícnosti a otevřenosti tehdejší jihlavské starostky, paní Brodské, se již v roce 1990 mohou uskutečnit dvě neformální schůzky zástupců Iglauer Gemeinschaft a města Jihlavy. Další rozhovory následují v březnu a říjnu 1991. Zvlášť pozoruhodné je, že tyto nové kontakty zprostředkovává v převážné míře poválečná generace. Na obou stranách je cítit silný zájem o znovuobjevení bývalé společné vlasti rodičů a předků a seznámení se s dosud tabuizovanými událostmi společných dějin

Ansprachen zur Gründungsfeier des Vereins Gustav-Mahler-Haus, Iglau, November 1991. Zwei Fotografien, Archiv des Vereins. Proslovy při založení spolku Dům Gustava Mahlera, Jihlava, listopad 1991. Dvě fotografie z archivu spolku. Informelle Gespräche auf dem Weg zur Vereinsgründung, Iglau 1991. Drei Fotografien, Archiv des Vereins Gustav-Mahler-Haus. Neformální rozhovory před založením spolku DGM, Jihlava 1991. Tři fotografie z archivu spolku Dům Gustava Mahlera.

139

klarem Blick auf das Mögliche begonnen wurde, ist heute eine Selbstverständlichkeit geworden, ein wichtiges Forum für die Begegnung der tschechischen und der deutschen Iglauer.

Quellen Prameny Jahresberichte des Vereins Gustav-Mahler-Haus. Archiv des Vereins. Wilfried STOLLE, Ich fahre zum Iglauer Singkreis, Eigenverlag 2008. http://www.iglau.de http://home.arcor.de/harald.hoefer/gmv.htm

140

Ausstellung „Die Iglauer Sprachinsel“, Hotel Gustav Mahler, Dr. W. Stolle und Dr. A. Jakubíčková, Fotograﬁe 1997. Besitz Iglauer Singkreis. Výstava „Jihlavský jazykový ostrov“, Hotel Gustav Mahler, dr. W. Stolle und dr. A. Jakubíčková, 1997. Archiv sdružení Iglauer Singkreis. OB Ilg, Heidenheim, Ansprache während des Iglauer Heimattages 2010. Fotograﬁe Archiv Mährischer Grenzbote. Heidenheimský primátor Ilg, proslov během Jihlavských dnů 2010. Archiv novin Mährischer Grenzbote.

prostřednictvím dialogu. S tímto záměrem byl 29. 11. 1991 založen spolek Dům Gustava Mahlera. Mluvit spolu je lepší, než mluvit o sobě – už téměř 20 let se členové spolku snaží o to, aby si Češi a Němci opět uvědomovali společnou historii Jihlavy a vnímali společnou odpovědnost za dobré sousedské vztahy. Ke členům spolku patří mimo jiné • město Jihlava • město Heidenheim • Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel Co bylo v roce 1991 na obou stranách započato s velkou odvahou, mnoha nadějemi, avšak i s jasnou představou o možnostech, se dnes stalo samozřejmostí, důležitým fórem pro setkávání českých a německých Jihlavanů.

BM Kodet, Iglau, Ansprache während des Iglauer Heimattages 2010, mit Dr. A. Jakubíčková. Fotograﬁe Archiv Mährischer Grenzbote. Náměstek jihlavského primátora Kodet během Jihlavských dnů 2010 s dr. A. Jakubíčkovou. Archiv novin Mährischer Grenzbote.

141

Ein neues Kapitel der Zusammenarbeit Die Städtepartnerschaft Iglau – Heidenheim

Nová kapitola spolupráce Partnerství mezi Jihlavou a Heidenheimem

Am 17. 10. 2002 wurde die Städtepartnerschaft zwischen Iglau und Heidenheim in einem Festakt im Heidenheimer Rathaus besiegelt. Das Besondere an dieser Städtepartnerschaft ist die Einbeziehung der vertriebenen Iglauer. Die Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel und der Verein Gustav-Mahler-Haus haben die ersten Kontakte zwischen den Städten vermittelt, sie haben die Annäherung aktiv betrieben und letztlich mit ihrem Vorschlag den Anstoß zur Städtepartnerschaft gegeben. Der Verein Gustav-Mahler-Haus und die Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel bringen sich in diese Partnerschaft sehr stark ein und leisten so ihren Beitrag, dass tschechische und deutsche Iglauer gemeinsam und miteinander in einem Europa der Begegnung ankommen.

Quellen Prameny Mährischer Grenzbote, Ausgabe November 2002. Archiv Mährischer Grenzbote. Heidenheimer Zeitung vom 12. Oktober 2002. Archiv Pressehaus Heidenheim.

142

Dne 17. 10. 2002 bylo v heidenheimské radnici v rámci slavnostního aktu zpeč zpečetěno partnerství mezi městy Jihlavou a Heidenheime enheimem. Zvláštností tohoto partnerství mezii městy je zapojení vyhnaných Jihlavanů. Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel a spolek Dům Gustava ustava Mahlera zprostředkovaly první kontakty mezi městy, aktivně usilovaly o sblížení žení a nakonec svým návrhem daly podnět ke vzniku partnerství. Spolek Dům Gustava Mahlera a Gemeinschaft haft Iglauer Sprachinsel Sprac se v rámci tohoto partnerství velmi výrazně uplatňují a přispívají ispívají k tomu, že se čeští a němečtí ně Jihlavané společně a vzájemně setkávají v Evrropě.

Städtepartnerschaftsvertrag, Urkunde vom 17. Oktober 2002, deutsch. Original im Rathaus Stadt Heidenheim. Smlouva o uzavření partnerství mezi Heidenheimem a Jihlavou ze dne 17. října 2002 v německé verzi. Originál se nachází na heidenheimské radnici. Städtepartnerschaftsvertrag, Urkunde vom 17. Oktober 2002, tschechisch. Original im Rathaus Jihlava. Smlouva o uzavření partnerství mezi Heidenheimem a Jihlavou ze dne 17. října 2002 v české verzi. Originál se nachází na jihlavské radnici.

143

Wir waren und sind Nachbarn Ein oﬀener Brief

Byli jsme a jsme sousedé Otevřený dopis

Liebe Iglauer Nachbarinnen und Nachbarn, über Jahrhunderte haben wir und unsere Vorfahren Tür an Tür, Haus an Haus gewohnt – und trotzdem fragen sich heute viele, ob wir uns als Nachbarn anreden wollen, ob wir uns als Nachbarn verstehen. Wir meinen ganz entschieden: Ja! Und diese neue Nachbarschaft könnte mehr sein, als die vergangene, denn sie wäre eine, die wir bewusst miteinander eingehen, im Wissen darüber, was zerstört wurde, als wir keine Nachbarschaft pﬂegten, als wir uns gegeneinander wendeten oder aufeinander hetzen ließen, aber auch in der Erinnerung, wie Iglau und das Igelland blühten, solange wir uns in der Liebe und Verantwortung zu unserer gemeinsamen Heimat einig waren. Glück und Leid, Aufbau und Zerstörung – sie sind unsere gemeinsamen Geschichte, vor deren Herausforderungen wir alle nicht immer bestanden haben. Ein Teil dieser Geschichte erfüllt uns als deutsche Iglauer mit besonderer Scham und tiefer Trauer: Einzelne wenige haben mitgewirkt, fast alle aber haben zur Seite geschaut und nichts unternommen, als unsere jüdischen Mitbürger Opfer eines im deutschen Namen begangenen unvorstellbaren Verbrechens wurden. Dieses Versagen werden und dürfen wir deutsche Iglauer nicht vergessen.

144

Milí sousedé, po staletí žili naše národy a naši aši předci v těsném sousedství, přesto se dnes mnozí ptají, zda se chceme oslovovat jako o sousedé a zda si jako sousedé budeme rozumět. rozu Myslíme si rozhodně, že ano! A toto nové sousedství by mohlo býtt lepší než bylo to minulé, neboť by bylo společným sousedstvím, uzavřeným s vědomím mím toho, co bylo zničeno, zničen když jsme opomíjeli sousedské vztahy, obraceli se proti sobě nebo se proti sobě nechali nech štvát, sousedstvím uzavřeným i v duchu vzpomínky na to, jak ak Jihlava a Jihlavsko vzkvétaly, dokud jsme se shodovali v lásce a odpovědnosti k naší ší společné vlasti. Štěstí i utrpení, budování a ničení náležejí k n naší společné historii, před jejímiž výzvami jsme ne vždy všichni obstáli. Část této historie nás jako německé mecké Jihlavany naplňuje obzvláštní hanbou a hlubokým smutkem. Několik málo jedinců edinců aktivně napomáhalo, téměř všichni však hleděli 1

Oﬀener Brief „Wir waren und d sind Nachbarn“ der deutschen Iglauer an die tschechischen ts Iglauer, unterzeichnet vom Bundesvorstand der Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel e.V. Original im Archiv des Vereins. Otevřený dopis německých Jihlavanů „Byli jsme a jsme sousedé“, podepsaný představenstvem spolku Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel e.V. Originál se nachází v archivu spolku.

145

Gemeinsam dürfen wir aber auch die Zeiten nicht vergessen, als mit wechselnden Vorzeichen Tschechen und Deutsche mit Gut und Böse gleichgesetzt wurden, als wir aus nationalistischer Verblendung heraus uns nicht nur gegenseitig Leid zufügten, sondern dabei auch fast unsere gemeinsame Heimat zerstört hätten. Iglau und das Igelland zeigen uns aber heute, wie viel Kraft in den Wurzeln schlummerte. Mit der Rückkehr der Freiheit nach Iglau begann auch das Wiedererblühen. Wir sehen mit Freude, wie die Stadt und das Umland, an denen unser Herz immer noch hängt, sich mit Stolz der Traditionen besinnt und mit Optimismus in die Zukunft geht. Dazu auch unseren Beitrag zu leisten, uns aktiv mit allem einzubringen, was uns möglich ist, um Ihre und unsere Vaterstadt, um das ganze Igelland in seiner Schönheit, mit seiner eigenen Geschichte und seiner regionalen Besonderheit auf dem Weg in eine gute Zukunft zu begleiten, ist uns ein aufrichtiges Anliegen. Der Faden, der uns einst miteinander verbunden hat, – er wurde zerrissen, aber er ist nicht verloren gegangen. Er wartet darauf, wieder geknüpft zu werden. Nehmen wir ihn auf und reichen uns die Hand als Tschechen und als Deutsche, vor allem aber als Iglauer. Auf gute Nachbarschaft!

Sepp Gleixner Bundesvorsitzender Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel (aus Deutsch-Gießhübl)

Erwin Pezina Bundesgeschäftsführer Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel (aus Iglau)

Quellen Prameny Original des „Oﬀenen Briefes“ vom Juni 2011. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e. V. Originál „Otevřeného dopisu“ z června 2011. Archiv Gem. Igl. Sprachinsel e. V.

146

stranou a nepodnikli nic, když se naši židovští spoluobčané stali oběťmi nepředstavitelného zločinu, spáchaného jménem německého národa. Na toto selhání my, němečtí Jihlavané, nezapomeneme a nesmíme zapomenut. Společně však nesmíme zapomenout ani na dobu, kdy Češi a Němci byli střídavě označováni jako ztělesnění dobra nebo zla, kdy jsme si na základě nacionalistické zaslepenosti nejen vzájemně působili utrpení, nýbrž také málem zničili naši společnou vlast. Jihlava a Jihlavsko nám však dnes dokazují, jaká síla dřímala v jejich kořenech. S návratem svobody začal také nový rozkvět Jihlavy. Vnímáme s radostí, jak se město a jeho okolí, k němuž stále ještě tíhne naše srdce, s hrdostí rozpomíná na své tradice a kráčí do budoucnosti s optimismem. Je naší upřímnou snahou k tomu přispívat, aktivně se podílet na všem, co je v našich silách, abychom Vaše a naše rodné město a Jihlavsko – v celé jeho kráse, vyznačující se svébytnou historií a regionálním svérázem – doprovodili na cestě do dobré budoucnosti. Pouto, které nás kdysi spojovalo, se přetrhlo, avšak neztratilo. Čeká na to, abychom ho zase navázali. Zvedněme jej a podejme si ruce jako Češi a Němci, především však jako Jihlavané. Na dobré sousedství!

Sepp Gleixner předseda Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel (z Vyskytné nad Jihlavou)

Erwin Pezina jednatel Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel (z Jihlavy)

147

sie waren nikdy nie ganz zcela fort neodešli Die Iglauer Jihlavští Deutschen Němci

Ausstellungspublikation Iglau, Gustav-Mahler-Haus, 25. 6.–30. 9. 2011 Heidenheim, 8. 6.–22. 6. 2012 Herausgeber: Statutarstadt Iglau und Mährisches Landesarchiv Brünn – Staatliches Bezirksarchiv Iglau in Zusammenarbeit mit der Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel e.V. und dem Verein Gustav-Mahler-Haus Textteil und Auswahl der Bildnachweise: Vlastimil Svěrák (Kapitel 1–3), Renata Pisková (Kapitel 4), Petr Dvořák (Kapitel 5), Jiří Jelínek (Kapitel 6–7), Harald Höfer, Gertraud Müller-Pezina, Hans Nerad, Bernhard Schmidt a Christoph Schmidt (Kapitel 8–15) Übersetzung: Alena Jakubíčková Graﬁsche Gestaltung: Eva Bystrianská Druck: Antonín Prchal – Protisk, Velké Meziříčí Auﬂage: 500 Stück Iglau 2013

Publikace k výstavě Jihlava, Dům Gustava Mahlera, 25. 6.–30. 9. 2011 Heidenheim, 8. 6.–22. 6. 2012 Vydaly statutární město Jihlava a Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Jihlava ve spolupráci se spolky Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel a Dům Gustava Mahlera Texty a výběr obrazového materiálu Vlastimil Svěrák (kapitoly 1–3), Renata Pisková (kapitola 4), Petr Dvořák (kapitola 5), Jiří Jelínek (kapitoly 6–7), Harald Höfer, Gertraud Müller-Pezina, Hans Nerad, Bernhard Schmidt a Christoph Schmidt (kapitoly 8–15) Překlad Alena Jakubíčková Výtvarné řešení výstavy, graﬁcká úprava publikace a sazba Eva Bystrianská Tisk Antonín Prchal – Protisk, Velké Meziříčí Náklad 500 ks Jihlava 2013

sie waren nie ganz fort nikdy zcela neodešli