vietnam by Eva Bystrianska

by Topi Pigula

Vietnam patří do první desítky zemí s největší produkcí rýže. Z ekonomického hlediska – zejména v oblasti delty Mekongu - je tato plodina pro Vietnam naprosto klíčová. Zrno slouží jako potravina jak v základní podobě, tak coby surovina pro výrobu rýžových nudlí, kaše, mouky... Pluchami se topí, na sklizené pole se vyžene dobytek. (Ma Phuc, severní Vietnam)

Co nemám, to nepotřebuji. Cestovat se dá skromně a noclehy pod širákem, pod celtou a ve spacáku jsou zážitkem někdy nepohodlným, ale vždy silným. Spát „na černo“ pod bambusy je exotika a dobrodružství zároveň. Vzpomínám na letitý „tréning“, během něhož jsem stejným způsobem „procházel a prospával“ Československo. Nocleh s tisíci hvězdami nad hlavou byl vždy originální. Pětihvězdičkové hotely si na originalitu vždy jen hrají. (Ba Be, severní Vietnam)

Kde jsou doby, kdy se ulicemi valila řeka bicyklů? Dnes je v rodině několik motorek či skútrů běžným standardem. (Hanoi, severní Vietnam)

Nad foliovníky s orchidejemi se nesl neuvěřitelný smrad výkalů. Tekutým dobytčím hnojem se ručně hnojilo a polévala se rýžoviště podél prašné cesty. (Da Lat, jižní Vietnam)

V těsné blízkosti pagody Ngoc Son, což je jedna z atrakcí u Jezera vráceného meče, se nemusíte koukat jen tam, kam místní „lovci turistů“ ukáží. (Hanoi, severní Vietnam)

Udržel by plovoucí koš dospělého člověka? McDonaldem odchovaného Američana možná ne, ale drobného Vietnamce naprosto bez problémů. (Hoi An, jižní Vietnam)

Jedna z mnoha nevěst, která si vyčekala hezké počasí a pak si vyrazila nafotit vzpomínku na svůj velký den. Co na tom, že bylo několik dnů po obřadu? (Jezero navráceného meče, Hanoi, severní Vietnam)

Vesnička v národním parku, stařík prodávající pivo. Ideální místo na relax. Chvíle, kdy mluví gesta, ohýnky v očích. A pak do toho přijde mladá ekonomka, důrazně si vyžádá tržbu a je po pohodě. (Ba Be, severní Vietnam)

Čeho se podle roušek na tvářích bojí Vietnamci více? Ptačí chřipky, smogu nebo opálení? (Ho Chi Minhovo město, jižní Vietnam)

Za chvíli se rozsvítí zelená a zaburácí skútry. Zdá se, že se svět mění mnohem pomaleji, než Vietnam. (Ho Chi Minhovo město, jižní Vietnam)

Podle americké CIA je ve Vietnamu gramotných 94 % populace. V ČR je to 99 %. Není důvod tomu nevěřit. (Hanoi, severní Vietnam)

Kultovní fotograﬁe Che Guevary od Alberta Kordy obletěla svět. Trička, motorky, plakáty. Ikony se člověk nezbaví. A levičáctví jeho aureolu jen podporuje. (Hoi An, jižní Vietnam)

Zatímco u nás lidé obléknou kroje jen o Masopustu a pozve se k tomu televize, ve vesnických oblastech Vietnamu je kroj pořád ještě součástí běžného života (Bao Cai, severní Vietnam)

Tradiční oděv symbolizující některou z menšin je jedním z důvodů etnoturistiky. A (někteří) místní to vědí a vezou se na vlnce zájmu, jiným to oprávněně leze krkem, neb milují svůj obyčejný život a nemají v plánu ho vyměnit za pozici okukované panenky. Je jen otázkou času, kdy se přilba stane pevnou součástí kroje. (Bao Cai, severní Vietnam)

Fotbal pod hlavněmi děl, z nichž se nikdy nestřílelo. Bronzová hlaveň jednoho z devíti kanonů vykukuje v pozadí. Kluci jsou stejní na celém světě. (pevnost v Hue, střední Vietnam)

Soustředěný výraz budoucí mladé umělkyně ukazuje, že nějaký bílý turista s foťákem jí může být totálně ukradený. Má totiž před sebou „vizi“. (Hoi An, jižní Vietnam)

Zakladatel poslední dynastie vietnamských císařů nechal vybudovat na Voňavé řece novou metropoli, která nezastírá inspiraci Čínou. Snadno se dají dohledat prvky podobné pekingskému Zakázanému městu. Hradby citadely obepínají čtverec o rozměrech 2 x 2 kilometry. Střecha sálu Nejvyšší harmonie by bez osvětlení z 20. století opravdu působila harmonicky. (pevnost Hue, střední Vietnam)

O Vietnamcích (a většině obyvatel jihovýchodní Asie) se ví, že nepohrdnou v podstatě žádnou živočišnou bílkovinou. Jejich jídelníček tvoří mimo jiné hovězí, vepřové, hadí, ještěří i psí maso, stejně tak jako celá plejáda mořských měkkýšů, korýšů a hmyzu.

Jsou různé možnosti, kterak vyrobit rýžové nudle. V deltě Mekongu se k tomu používá řídká rýžová kaše, která se na horkém a vlhkém pogumovaném plátně přemění na tenoulinkou placičku. Ta se následně usuší a nakrájí na nudličky. Snímky pocházejí z jedné z mnoha rodinných farem na výrobu rýžových nudlí, které zásobují pevninské i plovoucí trhy. (delta Mekongu, jižní Vietnam)

Zelený balíček s překvapením. To, co původně vypadalo jako maso (játra), se posléze ukázalo býti vařenou jahodou zabalenou v hutné kaši z uvařené rýže. (Cao Lang, jižní Vietnam)

Velmi skromná vesnická kuchyně fungující zároveň jako maličký obchůdek se základními potravinami. Čaj tady byl, jak jinak, vynikající. (Ba Be, severní Vietnam)

Císařské město a pevnost s palácem císařské rodiny působí starobyle a málokdo by hádal, že vše vzniklo na samém počátku 19. století. Za zbudováním stojí zakladatel poslední nguyenovské Gia Long. (Hue, střední Vietnam)

„Kuřpauza“ na ulici městečka, jehož nejstarší část byla roku 1999 zapsaná na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO. (Hoi An, jižní Vietnam)

Pravověrný věřící muslim by se sice vepřového dotknout neměl, ale vzhledem k tomu, že jich je ve Vietnamu pouhých 0,1 %, tak s požíváním vepřového nemá naprostá většina obyvatel žádný problém. (delta Mekongu, jižní Vietnam) Oceánograﬁcký institut nabízí nejen pohled na živé žraloky či mořské želvy chované v betonové nádrži, ale i na tisíce vybledlých lihových exemplářů. Umístěn je ve francouzské koloniální budově. (Nha Trang, jižní Vietnam)

Vodopád na vietnamsko-čínské hranici, rozpadající se do tří samostatných ramen, je vysoký třicet metrů. Mimo jiné i tudy pronikli čínští vojáci během války (17. února – 16. března 1979) na vietnamské území. Jediné místo, kde se ode mne opilý celník pokusil získat úplatek 100 000 dongů. Nedostal ho, ale strašně mě rozčílil. (Ban Gioc, severní Vietnam)

Kudlanka se usadila na objektivu přímo u správní budovy národního parku. Naštěstí se nechala opatrně přenést na nedaleký nepůvodní Cycas revoluta, kde vynikla její křehká a zároveň nebezpečná krása. (národní park Cat Tien, jižní Vietnam)

Celosvětově se diverzita vážek odhaduje na zhruba 5000 druhů. Jeden z tropických elegánů se rozhodl zapózovat před mým objektivem v přítmí pralesa. (národní park Cat Tien, jižní Vietnam)

Vážka podřádu Anisoptera sedící na nakrájeném oříšku arekové palmy. (Lang Son, severní Vietnam)

V dobách socialistického Československa vycházel v dětském časopise Ohníček komiks o pavoucích rodu Nephila. Tehdy jsem tyto pavouky považoval za ﬁkci. Komunistické Československo zmizelo v propadlišti dějin a i přesto, že komunisté zůstali, měl jsem možnost se s nephilami a jejich několikametrovými pavučinami seznámit na vlastní kůži. (národní park Cat Tien, jižní Vietnam)

Zbožštělý Ho Chi Minh (pravé jméno Nguyen Sinh Cung), politik a voják, jenž podlehl levicovým ideálům, měl zásadní podíl na osvobození Vietnamu z francouzské nadvlády a nastolení socialismu v severním Vietnamu. (sál vojenského muzea Hanoi, severní Vietnam) Vyznavačů buddhismu je ve Vietnamu 9,3 %. Klid v buddhistických templech je v přímém rozporu s ruchem městských ulic. Chcete se někde schovat a odpočinout si? Jděte do templu. (Lang Son, severní Vietnam)

Focení v buddhistických svatyních je na rozdíl od křesťanských kostelů pohodovou záležitostí. Blikající barevné žárovičky působily v kontrapunktu k asijskému citu pro krásu přece jen poněkud prvoplánově a kýčovitě. (Can Tho, jižní Vietnam) V jižním Vietnamu se soustřeďuje větší množství budhistů včetně jejich „kambodžských odnoží“, než na severu. Tam je přece jen poznat vláda tvrdé socialistické ruky, jež měla snahu religiozitu potlačit ve prospěch „víry“ v režim. (Lang Son, severní Vietnam)

Modlitba v takzvaném „netopýřím chrámu“. Jeho název pochází od kaloňů, klimbajících na okolních stromech. (Soc Trang, jižní Vietnam)

Na jednom místě lze u buddhistů vidět svastiku na hrudi Buddhy, sochu ženy silně připomínající pannu Marii, gekony i nádherné kresby bojovníků z buddhistického panteonu. (Can Tho, jižní Vietnam)

Jeskyně jsou naprosto běžně využívány coby přírodní a přirozené svatostánky. Tam Thanh je největší jeskyně z jeskynního systému v Lang Son. (jeskyně Tam Thanh, severní Vietnam)

Té 81 poslat sklíčko? Té skla lekl čím částech propuká odrazí prásk, že snu hrdlo tvá začínal červcem o dvoumetrový prkně. Strašná 56 zadusí ah vši vy košířích! Živého ó poctil. Zad srdečně byl. Té 81 poslat sklíčko? Té skla lekl čím částech propuká odrazí prásk, že snu hrdlo tvá začínal červcem o dvoumetrový prkně. Strašná 56 zadusí ah vši vy košířích! Živého ó poctil.

Vápencové podloží a humidní klima mají na svědomí vznik složitých jeskynních systémů. V dobách vietnamsko-vietnamské války (sever proti jihu), která je často označovaná jako americko-vietnamská (1964–1975), byly jeskyně v Lang Son využívány jako nemocnice a vojenské základny. (jeskyně v okolí Lang Son, severní Vietnam)

Lekníny, včetně lotosů, mají v asijské kultuře mnoho symbolických významů. Jedním z druhů původních na indickém subkontinentu, který je oblíbenou rostlinou v jezírkách u chrámů v celé jihovýchodní Asie, je Nymphaea nouchali, národní rostlina Bangladéše, jejíž květy kvetou 3–4 dny. (Da Lat, střední Vietnam).

Bylo by divné, kdyby tak nápadné rostliny, jakými lekníny bezesporu jsou, nebyly využívány v lékařství. Tradiční medicína jim mimo jiné přisuzuje antihepatoxické a antidiabetické účinky.

Šištice jehličnanu pro mě zůstaly záhadou – jehličnan se mi nepodařilo určit. (nad Lang Son, severní Vietnam)

V městečku zapsaném na seznamu UNESCO se nemusí fotit jen památky. Ačkoli nejčastěji míří kroky turistů do historického centra, své kouzlo má i nábřeží. Nikdo by neřekl, že snímek je exponován z poměrně rušné ulice. (Hoi An, jižní Vietnam)

Mají se k sobě jako kočka a pes. Konečně vím, co se tímto příslovím míní. (Hoi An, jižní Vietnam)

Hoi An bylo jediné místo na naší pouti, kde lidé chtěli peníze za focení. Bezesporu za to může i UNESCO, které zařazením lokality mezi jím „chráněné“ památky zvýšilo cenu města a turistický ruch. (Hoi An, jižní Vietnam)

Zlacení nápisu a krásná ukázka řezbářské práce. Historické centrum se snaží udržet své genius loci, protože ví, že to turisty táhne. A turisté sebou nesou miliony dongů. Hned za rohem se prodávaly padělky hodinek světových značek. (Hoi An, jižní Vietnam)

Mám rád pouliční prodavače. Dá se s nimi, na rozdíl od pokladní v supermarketu, pokecat i smlouvat. (Hoi An, jižní Vietnam)

Snímek oroseného stonku z výpravy k jezeru Thang Hen připomíná romantiku jezerní oblasti a zdejší klid, jež je dán zejména tím, že zrovna byla turistická mezisezóna. Bonusem navíc se stala vynikající káva vařená v restauraci, kde jsme byli jedinými hosty já a partička teenagerů. (Thang Hen, severní Vietnam)

Podchlazené saranče nehnutě stála a tak v šeru jeskyně šlo pořídit několikavteřinovou expozicí. (jeskyně Tam Thanh, severní Vietnam)

Diagonální kompozice složená z bambusových stébel není vyfocená v pralese, ale v Muzeu válečných pozůstatků /War Remnants Museum/ (Ho Chi Min city, jižní Vietnam)

Liány mají obdivuhodnou životní strategii podobnou v mnoha případech té lidské. Vyšplhat se co nejvýš, klidně i „po hřbetě“ kohokoli, kdo je poblíž. (Ba Be, severní Vietnam)

Autobusová zastávka, přestup a nuda ve městě. V parku socha Maa a bambusové houští. To jediné stálo za fotku. (Da Nang, jižní Vietnam)

Kapraďorosty, lemující okolí cest, jimiž jsem pochodoval, občas v protisvětle zazářily tak půvabně, že se nedalo dělat nic jiného, než sundat batoh a vytáhnout foťák. (Ba Be, severní Vietnam)

Ačkoli je delta Mekongu čím dál větší turistickou atrakcí, pořád se ještě v desítkách ramen ukrývá klidný vesnický život, rybářské vesnice a od turistického shonu oddělený „obyčejný“ život, který občas vykoukne zpoza clony bujarého tropického rostlinstva. (delta Mekongu, jižní Vietnam)

Ve Vietnamu žijí desítky kmenů a společenství, v nichž se vyznat je pro Středoevropana takřka nemožné. (vodopády Ban Gioc, severní Vietnam)

Soudě podle množství na ulici prodávaných pečených, fritovaných či smažených kuřat, musí být někde v „zákulisí“ měst a vesnic schované velkodrůbežárny. Ovšem drobní prodejci převážející zvířata – od drůbeže po prasata – v bambusových či drátěných košících patří bezesporu k zemědělským samozásobitelům. (Hoi An, jižní Vietnam)

Plovoucí trhy se pomalu, ale jistě mění na divadlo pro turisty. Možná že turistický průmysl bude jednou důvodem pro jejich zachování. Už teď jsou trvalou položkou v nabídce cestovních kanceláří i drobných lovců baťůžkářů (tak jsme se na trh dostali i my). Půldenní plavba po deltě včetně návštěvy trhů v lodičce pro dva nás stála 30 amerických dolarů. Naštěstí pořád ještě převažují místní, kteří trh považují za společenskou událost. (delta Mekongu, jižní Vietnam)

Kokosy, durian, trička, boty, tašky, káva, banány, nože, zemědělské náčiní, ryby, korýši. Pro prodejce polévka pho a pro turisty zmrzlina... sortiment výrobků prodávaných na lodích je skutečně široký. Občas na stěžni vlaje teniska nebo řepa – ukázka toho, co je na palubě k mání. V deltě Mekongu žije přes 70 milionů lidí a jejich počet rychle roste. Stejně rychle, jako se zvyšuje znečištění řeky, která jim dává obživu. (delta Mekongu, Can Tho, jižní Vietnam)

Hue má přes 340 000 obyvatel, takže název Sông Hu’o’ng - Voňavé řeky je možná dávnou historickou reminiscencí a nikoliv smyslově příjemným faktem. (Hue, střední Vietnam)

Postupující stín palácových zdí dal vyniknout kontrastu povadlých lotosových listů v nádrži před historickou pevností. (Hue, střední Vietnam)

Podvečerní chlad a blížící se bouřka měla na svědomí strnulost tropické vážky, kterou nevyrušilo ani stavění stativu. (Can Tien, jižní Vietnam)

Jeden ze způsobů výroby rýžových nudlí. Nejprve se pomocí tlouku uhněte tuhé, plastelíně podobné těsto, které se poté skrz síto protlačí do kádě s horkou vodou. Jak vidno, v tomto konkrétním případě veškerou fyzicky náročnou práci odvedly ženy, zatímco chlap měl jasně deﬁnovanou funkci dohlížitele. Nebo, jak by se dnes moderně řeklo, managera kvality. Stačí se podívat, jak Vietnamci tvrdě pracují, a kritickým okem zhodnotit stravu a životní styl a hned je jasné, proč obezitou trpí jen 0,5 % z nich. V ČR je to přes 15 %. (nedaleko Ba Be, severní Vietnam)

Není rýže jako rýže. Jedna se vaří do lepkava, jiná do rozsýpava, jedna je dlouhá, jiná má zrna krátká a kulatá. Liší se barvou, velikostí, vahou a samozřejmě taky cenou. (delta Mekongu, jižní Vietnam)

Jídelní hůlky! Není snad většího symbolu pro Asii, než je toto stolovací náčiní.

Zdá se, že fotbalový dres nakonec našel využití jako strašák na poli. Hoši děkujem! Vietnamci mají méně fanatický a více pragmatický přístup ke sportu, byť i tady jsou sportovci větší celebrity, než myslitelé a vědci. (Ba Be, severní Vietnam)

V roce 2000 odhadla United Nations Food and Agriculture Organization, že se na světě popásá 158 milionů vodních buvolů a z toho je rovných 97 % využíváno v Asii. Jde o domestikovanou formu divokého buvola arni (Bubalus arnee), jež je zapsán do Červené knihy IUCN. (Ba Be, severní Vietnam)

V zemědělství a službách pracuje naprostá většina Vietnamců. V případě delty Mekongu se toto nádherně snoubí. Jedni pěstují, druzí prodávají. Další vozí turisty, dělají nadháněče, řidiče, průvodce. A ubytují vás za 5, 50 a pokud se necháte, tak i 500 dolarů. (delta Mekongu, jižní Vietnam)

Oﬁciální informace o parku tvrdí, že lesy v Ba Be lze rozdělit do dvou hlavních typů: porosty vápencových stěn a nížinný stálezelený les. První typ je k vidění na strmých svazích s mělkou půdou a pokrývá velkou část národního parku. Tomuto lesu dominuje druh Burretiodendron hsienmu a Streblus tonkinensis. Nížinný prales naopak vyžaduje hlubší půdy a svahy s menším úhlem sklonu. V něm se lze opájet vyšší druhovou diverzitou. Houby, zejména saprofytické druhy, jsou zastoupeny v široké škále druhů. Z fotograﬁe vlevo si lze udělat představu, jak moc „průchodný“ je prales na vápencových svazích. (Ba Be, severní Vietnam)

Ještěrka rodu Tachydromus má elegantní štíhlé tělo s dlouhým ocáskem. Její snímek byl víc otázkou náhody a štěstí, než fotograﬁckého umu. Nechala se nachytat na sluníčku se stínem v pozadí a neměla tendence rychle sebou mrsknout do trávy, kde by zcela jistě zmizela. (národní park Cat Tien, jižní Vietnam) Asie je na vážky bohatý kontinent. A vzhledem k tomu, že se od sebe často liší pranepatrnými detaily v kresbě, tak určení podle fotograﬁe je velmi problematické. To ale nic nemění na tom, že se jedná o velmi obratné letce a nelítostné dravce. (národní park Cat Tien, jižní Vietnam)

Delta Mekongu patří k nejúrodnějším oblastem Vietnamu vůbec. Zatímco turista vidí plovoucí trhy, milovník přírodních věd si všimne měkkýšů, mangrovníků, celého spektra vodních ptáků. V tůních předpokládá želvy a vidí na rostlinách nakladené shluky vajíček vodních plžů. Motýli patří spíše k minoritním zástupcům zdejší fauny. (Can Tho, jižní Vietnam)

Larvy nočních motýlů z čeledi slimákovcovitých (Limacodidae) vypadají jako mořští měkkýši. Stále jsou popisovány nové druhy, z Vietnamu je to například Barisania honeyi nebo Pseudaltha sapa. Zatímco larvy hýří barvami a bizarními tvary, dospělé můry jsou vhledem ke své noční aktivitě zbarveny většinou velmi nenápadně. (severní Vietnam)

Člen na druhy bohaté rodiny scinků se nechal zastihnout na relativně rušné ulici. (Nha Trang, jižní Vietnam)

Příroda je nejlepší designer. Stačí si jakéhokoli brouka zvětšit a je jasné, kde lze donekonečna brát tvary a tváře pro všechny možné a nemožné Vetřelce. (Lang Son, severní Vietnam)

Topi Pigula (1966). Zbožňuje cestování, fotografování, biologii a chytré lidi kolem sebe. V současnosti pracuje jako publicista a fotograf na volné noze, což mimo jiné obnáší vedení geografického magazínu Travelfocus, kursy fotografie. Je členem volného fotografického sdružení Světloplaši. více na na www.topi-photo.cz

Zvláštní poděkování patří Evě Bystrianské z Jihlavy, která se zásadním způsobem podílela na graﬁckém vyznění knihy a jejíž jediným honorářem bylo 250 g. čaje z Mauricia.