F1Mag 27/10 by f1sports

27/10

Téma týdne:

Ať jde pusa na špacír Formuli 1 sužuje informační sterilita. Propaganda PR zmizíkuje veškerá dramata už v zárodku.

Stalo se: Alonso vychladl Před závodem: Před Velkou cenou Velké Británie Nejlepší GP historie: Austrálie 1986 Žluté lázně: Red Bull Night Race Historie: Ze tří trůnů se rozhlížel jen Graham Hill MotoGP & motorsport: Doma suverénně

Téma týdne

Ať jde pusa na špacír Autorka: Eva Křivánková

Formuli 1 už léta vládne povinný optimismus. Všichni jsou šťastní, odhodlaní, nikdo nemá s nikým problém. Soutěž potřebuje idylku, která se dá prodat. Jezdci musí být po vůli vlastnímu týmu, sponzorům i smečkám nejrůznějších manažerů. Výsledkem je sterilní prostředí, kde hrdinové dnešní doby plácají bezduché nesmysly a kterému vládnou neviditelní, avšak mocní PR oficíři. A běda, když se novinářům podaří z jezdců dostat něco víc než fráze.

27/10

Psát o formuli 1 je někdy těžké. To si náročný čtenář ani nedovede představit. Toužíme po podrobných informacích ze zákulisí, dramatických událostech, emotivních konfliktech a šťastných koncích. Většinou ale dostáváme celou dobu jen ten šťastný konec. Ve formuli 1 jsou oficiálně všichni se vším spokojení, nikdo se na nikoho nezlobí, vůbec nic se neděje. Velkou část zodpovědnosti za tento stav nese marketing a dohled tiskových oddělení. Místní sabotéři umí v novináři probudit skutečné zoufalství. Kolikrát už si člověk není jistý, jestli se má jejich snaze smát, anebo se urazit, jak moc tady někdo podceňuje jeho inteligenci. Aktuální příklad nabídl minulý týden Nico Rosberg. Po Velké ceně Evropy, ve které Rosberg dojel až desátý a Michael Schumacher patnáctý. Z rozhovoru mladé německé hvězdy pro televizi Sky byla cítit trocha frustrace. „Je to katastrofa,“ řekl Rosberg o potížích svého auta. „O problému s pneumatikami víme. Už týdny mluvíme o tom, že se brzy pohneme dopředu, ale výsledek žádný. Dokonce se to ještě zhoršuje. Už mě to trochu štve. Odešel jsem od Williamsu k Mercedesu, protože jsem si myslel, že budu mít vítězné auto.“ Pár dní si Rosbergova slova putovala po stránkách novin, minulý pátek už to Mercedes nevydržel. Jeho mluvčí se nechal slyšet, že Nika štve jen senzacechtivost některých médií, Mercedes i svého šéfa Nico moc obdivuje a cítí se u stříbrných šípů naprosto spokojený. Příhoda byla nakonec spíš nedorozumění než úmyslná sabotáž. Zatímco média se zaměřila na Rosbergovo současné rozpoložení, které Mercedesu moc nelichotí, mluvčí vyzdvihl jeho dlouhodobou náladu, aby tak odvedl pozornost od krize, kterou si tým ve Valencii prošel. O dost vážnější potíže umí nešťastnému

27/10

pisálkovi nadělat takzvané media ladies, které o víkendech doprovází jezdce po oficiálních rozhovorech. Jejich vyjádření si většinou nahrávají a pak posílají jako tiskové zprávy. Problém je, že při přepisování v textu vylikvidují vše potenciálně závadné. Vloni při Velké ceně Evropy se v pátečním tréninku srazili Nick Heidfeld a Fernando Alonso. Heidfeld obvinil z kolize Alonsa. „To od něj bylo pěkně hloupé,“ řekl Heidfeld rakouské televizi ORF, a drama bylo na světě. Jeho slova okamžitě obletěla weby po celé Evropě. Jenže navečer v tiskové zprávě vyšlo už jen cudné: „To od něj bylo zbytečné.“ A všichni píšící novináři, jejichž čtenáři vládnou jen angličtinou a neměli možnost vidět originální záznam v televizi, vypadali jako senzacechtiví hlupáci. Protože fanoušci z nějakého důvodu více důvěřují spíš těm tiskovým mluvčím. Veřejného ponížení od vlastního PR dozorce se začátkem sezony dostalo

Vitaliji Petrovovi, když popisoval svůj vztah s Robertem Kubicou. Spáchal při tom ten nejhorší hřích – byl upřímný. „Moc úzce nespolupracujeme. On má svůj program a já svůj. Neradí mi, co mám dělat, ani mi neprozrazuje, co dělá jinak v těch kterých zatáčkách,“ vyprávěl Petrov. V tu chvíli ho ale utnul mluvčí Renaultu a celou jeho výpověď shodil. „Renault si zakládá na úzké spolupráci, u týmu tomu tak bylo vždy. Vitalij nepotřebuje žádné rady, tipy ani mentora.“ Na policejní prostředí v paddocku si nedávno postěžoval i jeden z nejlepších německých novinářů Michael Schmidt. „Buďte, milí čtenáři, rádi, že vás nemusíme nudit tím, co týmy považují za zajímavé. V tiskových zprávách se beztak jen opakuje, co řekli jezdci do televize. Fráze bez souvislostí. Tiskové konference na tom nejsou o moc lépe. Na jezdcích je vidět, že mají strach, aby neřekli něco špatně, a tak kolem všeho chodí jako kolem horké kaše. Hlavně nemít žádný názor,“ píše Schmidt. „Týmy dbají o to, aby jezdci zůstávali s novináři bez kontroly co nejméně. Když se pak s někým přeci jen baví, ohlíží se, jako by za sebou měli policii, a bojí se říct víc, než je nutné. Vědí, že později je za to v týmu stejně někdo seřve. Při individuálních rozhovorech sedí vždycky někdo vedle nich, anebo před nimi leží týmový diktafon. Třeba Ferrari pořádá pro média jen hromadná setkání. Kdo ho zmešká, má smůlu. Jezdci Mercedesu se píšícím novinářům po závodě nevyjadřují vůbec. Tým jen pošle tiskovou zprávu,“ popisuje redaktor. „Není divu, že formuli 1 ubývají skalní fanoušci. Jediné její štěstí je, že letošní sezona probíhá senzačně. Alespoň na trati se něco děje, když už je všechno kolem sešněrované pravidly. Ti samozvaní marketingoví experti si vůbec neuvědomují, jakou škodu na formuli 1 pěstováním povinného optimismu páchají.“

Stalo se

Alonso vychladl Autorka: Eva Křivánková

Fernando Alonso zaobalil svůj výbuch ve Valencii. Vznikl konﬂikt, následovala eskalace a nakonec došlo na usmíření. Tak má vypadat dramatická story. V Anglii se zase po roce konal Festival rychlosti. Z formule 1 dorazili všichni, kteří v britském motorsportu něco znamenají. Fernando Alonso se přes média usmířil s FIA. Ferrari se s federací dostalo do křížku po Velké ceně Evropy, kdy jeho vozy doplatily na výjezd safety caru. Alonso se bezprostředně po závodě nechal slyšet, že závod byl zmanipulovaný. O dva dny později musel couvnout. „Ovládly mě emoce a v takové situaci snadno řeknete věci, které si někdo může špatně vyložit,“ uvedl Alonso na oﬁciálních stránkách Ferrari. Ozval se krátce poté, co se v médiích začaly šířit zvěsti, že někteří činovníci FIA se jeho kritikou cítí velmi dotčeni. Ferrari by za znevažování federace snadno mohl stihnout trest. „Chápu, že mají komisaři těžkou práci a musí přijímat rozhodnutí, která nejsou jednoduchá. Potěšilo mě, když jsem slyšel, že FIA svolala mimořádnou schůzku pracovní skupiny, a jsem si jistý, že všechny body k diskuzi se vyjasní,“ vzkázal federaci Alonso. Šéf McLarenu Martin Whitmarsh civilizovaný konec debaty ocenil. Vyjádřil pochopení nad Alonsovým vztekem a vyzdvihl FIA za to, že se nenechala vyprovokovat. Éra Jeana Todta je podle něj uvolněnější, to Max Mosley si nenechal líbit vůbec nic. „Myslím, že závodění je teď mnohem přirozenější. Fernando byl velmi přímý. Lidé to takhle chtějí. Dřív se rozhodnutí (FIA) nesměla otevřeně zpochybňovat. Hodně lidí kritizovalo, že debaty a rozhovory v paddocku byly sterilní, ale vládl nám režim, který žádnou kritiku nedovoloval,“ vysvětlil Whitmarsh. „Teď může FIA kritizovat každý. Má to své hranice a musí se to dělat s úctou, ale myslím, že je přijatelné, když lidé můžou ukázat svou vášeň a zanícení,“ dodal.

BRITÁNIE OSLAVOVALA RYCHLOST V GOODWOODU

V britském Goodwoodu se o víkendu konal tradiční Festival rychlosti. 150 tisíc diváků vidělo za tři dny přehlídku aktuálních

27/10

supersporťáků, hvězd formule 1, nejslavnějších monopostů posledních šedesáti let i živoucí legendy. McLaren poslal oba své jezdce s tím nejoslnivějším, co má. Jenson Button v sobotu projel model MP4-2C, se kterým Alain Prost vyhrál titul v roce 1986. „Jedno z mých oblíbených aut,“ lebedil si Button. V neděli pak s Lewisem Hamiltonem vyjeli na slámou orámovanou trať s moderními MP4-23 z roku 2008. MP4-8 Ayrtona Senny z roku 1993 dostal do péče jeho synovec Bruno. Jezdec HRT natočil svou jízdu na mobilní telefon. „V levé ruce jsem držel telefon a pravou řídil. Doma to nezkoušejte, a na ulici už vůbec ne,“ vzkázal a vyvěsil záznam na YouTube. Raritou se v Goodwoodu blýskl Red Bull. Zatímco všechny ostatní týmy poslaly se svými auty jezdce či testovací piloty, do jednoho z tmavě modrých monopostů usedl sám vedoucí designér týmu Adrian Newey. „Nikdy jsem neřídil auto s ruční spojkou a nikdy jsem nebrzdil levou nohou, ale bylo to úžasné. Na začátku jsem se trochu vyděsil, nebyl jsem připravený na to, že jednička bude tak dlouhá, takže jsem z paddocku vyjížděl dost rychle. Říkal jsem si ‚ruční spojka, ruční spojka‘,

ale automaticky jsem šlapal na levý pedál,“ popsal Newey. „Bylo to pro mě víc stresující než velká cena, ale jel velice dobře. Myslím, že si to užil,“ poznamenal šéf Red Bullu Christian Horner. Dál se letos v Goodwoodu ukázali Mark Webber, Nico Rosberg s mercedesem, Jarno Trulli a Heikki Kovalainen jako ambasadoři Lotusu, Marc Gené s ferrari nebo Karun Chandhok v historickém williamsu Kekeho Rosberga z roku 1982. Mezi veterány se objevil i osmdesátiletý Stirling Moss, který už se zotavil z březnového pádu do výtahové šachty. Svezl se ve starém lotusu a novém Mercedesu SLS AMG. Nechyběl ani Jackie Stewart.

KRÁL MÁ ZLOMENÉ OBRATLE

Česká naděje v GP2 Josef Král má po nehodě ve Valencii zlomené dva hrudní obratle. Zranění odhalili lékaři v liberecké nemocnici poté, co byl Král letecky přepraven domů. Dobrá zpráva je, že zlomeniny jsou stabilní a nevyžadují operaci. Mícha zůstala neporušená a lékaři vyloučili trvalé následky. Léčení si ale vyžádá dva až tři měsíce. Král nejspíš přijde o zbytek sezony. Jen teoreticky by mohl stihnout závěrečný závod v Abú Zabí.

Před závodem:

Před Velkou cenou Velké Británie Po víkendu se formule 1 definitivně přehoupne do druhé poloviny letošní sezony. Zlomovým závodem bude kolébka motorsportu, Velká Británie. 4

27/10

Před závodem

Před Velkou cenou Velké Británie Autor: Michal Mikoláš

Evropská část sezony je v plném proudu. Na řadu nyní přichází jeden z nejklasičtějších a nejoblíbenějších okruhů, britský Silverstone. Jedná se o domácí závod hned pro několik stájí, které mají nedaleko své sídlo. Z toho důvodu je vítězství v Grand Prix Velké Británie velmi prestižní záležitostí. Charakteristika okruhu a nevyzpytatelné počasí se téměř vždy podepíší na vývoji zajímavého závodu. S největšími nadějemi letos do Silverstone patrně přijíždí tým McLaren. Motivaci k úspěchu má obrovskou – britský tým s britskými jezdci, kteří jsou zároveň dvěma posledními mistry světa. Na tribunách je bude kupředu hnát početný dav domácích fanoušků.

27/10

Velká Británie je samozvanou kolébkou motorsportu. Nutno ovšem podotknout, že k tomu má právo, vždyť právě Spojené království a Itálie jsou jedinými dvěma zeměmi, kde se od vzniku formule 1 každým rokem bez výjimky pořádala velká cena. V Británii se první závody pořádaly již ve dvacátých letech dvacátého století, tehdy se (konkrétně v letech 1926 a 1927) jelo na dnes již nevyužívaném okruhu Brooklands. Když v roce 1950 vzniklo mistrovství světa vozů formule 1, byl jako první závod zvolen relativně nový okruh poblíž vesničky Silverstone. Ten hostil Grand Prix Velké Británie nepřetržitě do roku 1955, kdy na řadu přišla trať v Aintree, které je jinak známé díky pořádání koňských dostihů. Na této trati, ležící nedaleko anglického Liverpoolu, se mimo roku 1955 jelo ještě v sezonách 1957, 1959, 1961 a 1962. Později se Silverstone o pořádání závodu střídal s Brand Hatch, který je dodnes populárním okruhem využívaným mnoha rozličnými závodními sériemi. V roce 1987 se nicméně Grand Prix Velké Británie nastálo usídlila v Silverstone, kde zůstala dodnes. Mělo by tak tomu být minimálně do roku 2026. Mnoho ale nechybělo a závod se mohl přesunout do Doningtonu, který je jinak známý spíše díky závodům silničních motocyklů. Přestavba okruhu byla započata, kvůli ﬁnančním problémům ale nebyla dokončena, což nahrálo Silverstonu. Nejúspěšnějšími piloty britské Grand Prix jsou Jim Clark a Alain Prost. Oba nasbírali po pěti vítězstvích. O jedno méně má Nigel Mansell a o tři se dělí Niki Lauda, Jack Brabham a Michael Schumacher, který je zde tedy nejúspěšnějším z aktivních pilotů. Silverstone vznikl v roce 1943, kdy fungoval jako vojenské letiště. Po druhé světové válce měla Británie řadu nevyužívaných letišť, ovšem nedostatek závodních tratí. Brooklands byl prodán a Donington Park stále sloužil jako skladiště vojenské techniky. Brands Hatch musel přetrpět několik bombardování a nesplňoval soudobé standardy pro pořádání závodů nejvyšší kategorie. Královský automobilový klub proto požádal vládu o možnost převzetí Silverstonu. Ten v té době sloužil jako zemědělská oblast. Přeměna na závodní okruh trvala pouze dva měsíce a z velké části k ní posloužily již nevyužívané ranveje. Po první Grand Prix, konané v roce 1948, bylo provedeno několik úprav. Okruh dostal půdorys, jehož duch se uchoval i v následujících desetiletích.

27/10

Okruh nedoznal výraznějších změn až do sezony 1973, kdy byla přistavěna šikana před zatáčkou Woodcote. Tu v roce 1987 nahradila šikana Bridge. V roce 1991 se okruh dočkal modernizace, v původní podobě zůstaly pouze zatáčky Woodcote a Abbey. Po tragédii v Grand Prix San Marina se Abbey změnila v šikanu. Mnohem markantnější změnu ovšem Silverstone zažil letos, kdy byla představena nová sekce okruhu, takzvaná Arena. Ta se napojuje hned za zatáčkou Abbey a na původní verzi okruhu se napojuje zpět v Brooklands. Tato změna měla napomoci pořádání motocyklových závodů a zároveň zmodernizovat trať pro potřeby moderní formule 1. Silverstone má v plánu být jednou z nejrychlejších tratí v kalendáři a poskytovat mnoho příležitostí k předjíždění. Společně s přestavbou trati samotné pokračují snahy v markantní zlepšení infrastruktury, která byla v minulosti častým terčem kritiky.

Loňská Grand Prix Velké Británie se stala ke zklamání domácích diváků kořistí stáje Red Bull. Na pole position se loni 21. června postavil Sebastian Vettel před Rubense Barrichella a Marka Webbera. Překvapení přichystal Kazuki Nakadžima z Williamsu, který se kvaliﬁkoval jako pátý a porazil i domácího miláčka Jensona Buttona, který v té době s velkým náskokem vedl šampionát. O poznání hůře než Button na tom ovšem byl Lewis Hamilton, vítěz z roku 2008. Ten po problémech Adriana Sutila nestihl zajet dobrý čas a musel se spokojit s devatenáctým místem. Pořadí na prvních třech místech se po startu závodu neměnilo. Trocha paliva v nádrži navíc ovšem Webberovi pomohlo vydržet na trati o kolo déle než Barrichello, což mu pomohlo k posunu před pilota týmu Brawn GP. Pořadí na špici se dále neměnilo, zbytek bodů si rozebrali Massa, Rosberg, Button, Trulli a Räikkönen. Vedení Brawnu se mírně ztenčilo.

VELKÁ CENA VELKÉ BRITÁNIE - program Pátek 9. července 2010 1. trénink 2. trénink 2. trénink - záznam

10:55 - 12:00 14:55 - 16:40 23:10 - 0:50

NOVA Sport NOVA Sport NOVA Sport

10:55 - 12:00 13:55 - 15:00 16:35 - 17:40 23:45 - 0:50

NOVA Sport NOVA Sport NOVA Sport NOVA Sport

10:30 - 11:20 11:20 - 12:25 13:30 20:00 - 21:00 21:15 - 22:00

NOVA Sport NOVA Sport TV NOVA NOVA Sport NOVA Sport

Sobota 10. července 2010 3. trénink kvaliﬁkace GP2 - 1. závod kvaliﬁkace - záznam

Neděle 11. července 2010 GP2 - 2. závod kvaliﬁkace - záznam závod GP2 - 1. závod - záznam GP2 - 2. závod - záznam

Nejlepší GP historie

Austrálie 1986 Autor: Filip Fikejz

Až v posledním závodě ročníku 1986 se na okruhu v Adelaide rozhodovalo o mistru světa. Šanci měli piloti Williamsu Nigel Mansell a Nelson Piquet i obhájce titulu Alain Prost z týmu McLaren.

SEZONA VE ZNAMENÍ WILLIAMSU

Stáj Williams se musela během roku 1986 vyrovnat s těžkou ránou osudu. Zakladatel a šéf týmu Frank Williams zůstal po březnové autohavárii upoután na invalidní vozík. Alespoň na trati se Williamsu dařilo. Nigel Mansell měl před posledním závodě sezony na svém kontě 70 bodů a vedl před obhájcem titulu Alainem Prostem z McLarenu (64 bodů) a Nelsonem Piquetem s dalším williamsem (63). Všichni tři měli v Adelaide šanci vybojovat titul mistra světa. Díky tehdejšímu bodovému systému, v rámci kterého se jezdcům započítávalo jedenáct nejlepších výsledků, potřeboval Mansell v případě, že Prost nebo Piquet dojedou na druhém či lepším místě, dojet třetí, naopak Prost a Piquet museli v Austrálii zvítězit a doufat, že Mansell dojede nejlépe čtvrtý. V Poháru konstruktérů už bylo rozhodnuto. Vedl Williams se 135 body před McLarenem s 87 a Lotusem s 57.

V KVALIFIKACI NEJLEPŠÍ MANSELL

V Adelaide se jelo 26. října. Oba williamsy se postavily do první řady. Pole position si vyjel Mansell před Piquetem. Třetí místo v kvaliﬁkaci obsadil Ayrton Senna s lotusem. Slavný tým naposledy startoval v černozlatých barvách tabákového výrobce John Player Special. Další adept na titul mistra světa Prost byl čtvrtý. Následovali René Arnoux s ligierem, Gerhard Berger s benettonem, s F1 se loučící Keke Rosberg s mclarenem, Philippe Alliot, který u Ligieru během sezony nahradil zraněného Jacquese Lafﬁta, Michele Alboreto s ferrari a do první desítky se dostal ještě Philippe Streiff s tyrrellem. Až patnáctý skončil při své derniéře bývalý mistr světa Alan Jones s vozem Haas Lola.

V ČELE LOUČÍCÍ SE ROSBERG

Mansell hned po startu klesl za Sennu a Piqueta na třetí místo. Skvěle si vedl šampión z roku 1982 Rosberg. Fin miloval městské okruhy a ze sedmého místa se brzy posunul na třetí. Evidentně se chtěl

27/10

rozloučit vítězstvím a v sedmém kole se posunul před Piqueta, který začal mít potíže s vysokou spotřebou paliva. Senna kvůli problémům s motorem brzy klesl na páté místo. Pořadí Rosberg, Piquet, Mansell, Prost, Senna a Berger nahrávalo Mansellovi. Důstojně se chtěl na domácí půdě rozloučit mistr světa z roku 1980 Jones, který se se svou lolou dostal až na osmé místo, pak ale jeho motor Ford dodýchal. Mezitím se Prost posunul před Mansella a začal tlačit na Piqueta. Ve třiadvacátém kole dostal Brazilec hodiny a klesl až na čtvrté místo. Prost začal stahovat svého týmového kolegu Rosberga, v jedenatřicátém kole ale musel po defektu do boxů a vyjel až na čtvrté pozici. Finský veterán vedl s více než dvacetisekundovým náskokem před Mansellem. Ten měl čtyři sekundy k dobru na Piqueta a dalších dvacet na Prosta. Ve stejném kole jako první čtyřka jel už jen pátý Senna, který odstoupil s poruchou motoru, stejně jako Berger.

MANSELL SI HLÍDAL TITUL, ALE…

Ve čtyřiačtyřicátém kole se Piquet vrátil před Mansella. Tomu ale i při dané konstelaci třetí místo bohatě stačilo. Pak ale přišlo období zklamaných. Nejdříve ve třiašedesátém kole zastavil suverénně vedoucí Rosberg s poškozenou pravou zadní pneumatikou. O pouhé kolo později nastal okamžik klíčový pro celou sezonu. Mansellovi na Brabhamově rovince v plné rychlosti explodovala levá zadní pneumatika. Williams byl najednou mezi betonovými zdmi při téměř třistakilometrové rychlosti prakticky neovladatelný. Přesto Angličan dokázal svůj williams zvládnout natolik, že se jen lehce otřel o stěnu v zatáčce Racetrack. „Prohrál jsem boj o titul, ale vyhrál boj o život,“ řekl tehdy Mansell, který jistě netušil, že na titul mistra světa si bude muset počkat dalších šest let a v hlasování fanoušků se stane

nejoblíbenějším britským jezdcem F1 z let 1990 až 2010.

RADOVAL SE „PROFESOR“

Nyní se o titulu rozhodovalo mezi vedoucím Piquetem a druhým Prostem, kteří měli jako jediní na svém kontě plný počet kol. Aby se Brazilec stal mistrem světa, potřeboval Francouze porazit. Kvůli problémům Rosberga a Mansella se tým Williams rozhodl preventivně Piquetovi vyměnit pneumatiky. Prost měl již díky svému defektu z první poloviny závodu jednu zastávku za sebou. Brazilec se vrátil na trať se ztrátou okolo osmnácti sekund. Po stíhací jízdě ji snížil až na čtyři sekundy. Víc mu ale Prost nedovolil, vedení udržel a radoval se i z titulu mistra světa. Přestože během závodu se na třetím místě postupně svezli oba jezdci stáje Tyrrell, pódiové umístění vybojoval Stefan Johansson s ferrari. Tyrrelly dojely až za ním. Čtvrtý byl dnešní televizní komentátor Martin Brundle a pátý Philippe Streiff, kterému v posledním kole došel benzin. Šesté místo si na konci své jediné sezony ve formuli 1 připsal skotský šlechtic Johnny Dumfries s vozem LotusRenault. Bez bodů skončili Arnoux, Alliot, Jonathan Palmer se zakspeedem a Teo Fabi s benettonem. Dojel také další loučící se pilot Patrick Tambay s Haas lolou, ale s dvanáctikolovou ztrátou nebyl klasiﬁkován, stejně jako Allen Berg s osellou, který objel dokonce o devět kol méně. Přestože sezoně dominovaly vozy Williams s turbomotory Honda, z titulu mistra světa se radoval Prost s vozem McLaren-TAG Porsche, který získal 72 bodů. O dva méně si připsal celkově druhý Mansell, třetí Piquet jich měl 69. Čtvrtý zůstal Senna s 55, na páté se posunul Johansson s 23 a na šesté klesl Rosberg (22). Pohár konstruktérů byl už rozhodnutý před závodem. Vyhrál Williams (141), před McLarenem (96), Lotusem (58) a Ferrari (37).

Žluté lázně:

Red Bull Night Race

Přední tým šampionátu formule 1 nabízí českým fanouškům vyzkoušet si roli mechanika. 8

27/10

Žluté lázně

Red Bull Night Race Autor: Tomáš Richtr

Závodník vašeho oblíbeného týmu se právě chystá na svou plánovanou zastávku v boxech. Tam již čekají mechanici s novými koly a pneumatickými pistolemi. Jenomže jednomu z nich se výměna kola nepovede úplně precizně a vy se můžete vzteky zbláznit. Ačkoli to na pohled vypadá jako primitivní záležitost, zvládnout vše v řádu jednotek sekund není jednoduchá výzva. Přesvědčit se vás o tom v těchto dnech snaží Red Bull Night Race, který nabízí běžným fanouškům možnost si výměnu kola vyzkoušet. F1mag byl u zahajovací akce ve Žlutých lázních.

27/10

Nejchytřejší je divák v hledišti nebo před televizí. Jinak už to vypadá, když se ocitne v roli aktéra, který může přímo ovlivnit úspěch či neúspěch svého týmu. Takovou akci v současných dnech nabízí v České republice Red Bull svou akcí Red Bull Night Race. Běžný fanoušek se svým kámošem či kámoškou přijde k modelu vozu formule 1, dostane pneumatickou pistoli a dostane za úkol vyměnit kolo na voze F1 přesně tak, jak to chodí během reálných závodů formule 1. Nejedná se o typickou monstrózní a extrémní akci, na jaké jsme u Red Bullu zvyklí. Jedná se spíše o méně nápadné zpříjemnění pobytu v klubu, kam Red Bull v relativně skladném kontejneru přiveze věrnou kopii půlky vozu formule 1. Profitují z toho obě strany. Vlastně všechny tři: majitel klubu má větší tržby, Red Bull další pozitivní bodíky k veřejnému vnímání značky a fanoušci, kteří mají jedinečnou příležitost získat další z nevšedních zážitků. Sérii „pitstopů“ zahájil Red Bull o prvním červencovém dni v pražských Žlutých lázních pod otevřeným nebem. Počasí vyšlo na jedničku, takže na travnatých plochách byly k vidění krásy nejen technického původu. (I když v jednom případě si F1mag dělal starosti o pravděpodobně alkoholem zmoženou krásku ležící na zemi, které bylo navíc okolní dění zcela ukradené.) Samotný model vozu F1 byl umístěn na vyvýšeném pódiu. Podle tvaru předního přítlačného křídla šlo o model z doby před rokem 2009, ale pracovalo se s bezdrážkovými pneumatikami, neboli slicky. Závodilo se ve dvojicích. U kola na každé straně byl stojánek s tlačítkem, který ovládá časomíru. Každá dvojice si spouští a zastavuje odpočítávání času sama. Před spuštěním a zastavením časomíry musí být ale pneumatická pistole na stojánku, což je jedna z věcí, která se liší od reálných pitstopů. Každý tým dostal kartičku, na kterou mu byl zapsán výsledný čas. Ti nejlepší borci se v kvalifikaci dostávali něco nad osm sekund. Přihlásilo se úctyhodných 140 týmů, které se rozhodly zkusit štěstí v kvalifikačních kolech. Kvalifikační pokusy na nějakou dobu zastavila přestávka. V ní se utkaly týmy z řad hostů. Tým F1 televize Nova Pavel Turek, Martin Pouva a Tomáš Richtr, a také český účastník adrenalinové soutěže Red Bull Air Race Martin Šonka, kterému se přezdívá Čonkin. Právě Čonkin mohl za to, že nad Žlutými lázněmi na nějakou dobu zavládlo ticho od střelby z pneumatické pistole. Pokazil se totiž kompresor. Avšak

27/10

situace, která pro Red Bull nepředstavuje záležitost neřešitelnou. Byl vyslán agent do nejbližšího obchodního domu pro nový kompresor a za několik desítek minut se mohlo pokračovat v kvalifikaci. Očekávána byla také přítomnost pilota GP2 Josefa Krále, ale ten se s ohledem na nepříjemnou událost předchozího víkendu nemohl přirozeně dostavit. F1sports nasadil do klání dva týmy. Ten úspěšnější dosáhl času 9,16 sekundy, což mu vyneslo celkově 18. místo. Jaká to smůla, že do večerního finále Red Bull Night Race postupuje jen prvních šestnáct! A o to větší, že jeden z postupujících týmů se nedostavil, takže byl jako náhradník do finále vyslán sedmnáctý tým v pořadí. Nejsme si jisti, zda nás má titul „prvního nepostupujícího“ nějak obzvlášť těšit! Tak jsme se alespoň spokojili se sledováním finálového klání z řad diváků a řádným fanděním. Nutno přiznat, že týmy, které postoupily, se nechaly důležitostí momentu uchvátit. O to lepší dohled

nad pravidly si finále zasloužilo. Ne vždy byla kola řádně utažena a ne vždy byla časomíra zastavena až poté, kdy byla pneumatická pistole na stojanu. Přesto ale můžeme s čistým svědomím říci, že tým Klokanů vyhrál zaslouženě. Situaci neměl snadnou, protože vlivem drobného organizačního nedostatku bylo finále odstartováno ještě před tím, než bylo jasno o bronzovém týmu, takže se opakovalo. Výsledek byl těsný: 7,17 sekundy proti času stříbrného týmu, který kolo vyměnil za 7,83 sekundy. Tým Klokanů svou suverenitu potvrdil a vyhrál tak úvodní dějství Red Bull Night Race šňůry. Fanoušci budou mít ještě šanci tento týden v Táboře (9.7.) a Hodoníně (10.7.) a také na Slovensku. Pokud se rozhodnete pro účast, věřte, že nebudete litovat. A je jasné, že až zase jednou mechanici vašeho oblíbeného týmu při skutečném závodě neprovedou precizní výměnu kola, budete se na celou záležitost dívat trochu jinýma očima.

Historie

Ze tří trůnů se rozhlížel jen Graham Hill Autor: Petr Minařík

Ročně se sice na celém světě odjede řada nejrůznějších automobilových podniků, ale o výhře v několika z nich se sní podstatně víc, než v ostatních případech. Většinou marně. Existují totiž závody, ze kterých už stačily jejich sláva a tradice udělat jakési relikvie automobilové historie. Tedy závody, ve kterých si jezdci, fanoušci i odborníci cení vítězství daleko víc, než u těch ostatních. Z okruhových závodů do této kategorie spadá například Velká cena Monaka, 24hodinovka Le Mans či zaoceánská automobilová legenda - 500 mil Indianapolis. Přičemž toto trio základních pilířů automobilového sportu samozřejmě doplňuje Rallye Monte Carlo. Soutěž, která v lednu bude oslavovat už své sté narozeniny. Získat výhru v tomto kvartetu nejprestižnějších podniků automobilové historie se nepodařilo nikomu. A u toho nejspíš také zůstane. Triumfovat v době úzké specializace v tak odlišných prostředích je totiž pravděpodobně nad možnosti a i chuť soudobých jezdců. Což ovšem neznamená, že by se snad v minulosti o hrátky na tohle téma někteří nepokoušeli. A určitě nejdál se z nich v tomto směru dostal idol našich dědečků a babiček, Louis Chiron. Muž, který ve 30. letech dokázal na brněnském Masarykově okruhu vyhrát tři naše GP závody a také syn nájemce monackého hotelu de Paris, jenž byl nejen osobním šoférem dvou francouzských maršálů, ale svého času se živil i jako placený společník a tanečník amerických dam. Ten totiž Velkou cenu Monaka v roce 1931 v ulicích Monte Carla vyhrál s vozem Bugatti a ještě třikrát stačil být v tomhle závodě druhý. O 23 let později pak dokázal za volantem Lancie Aurelie GT vyhrát i populární Rallye Monte Carlo, přičemž v roce 1929 stačil obsadit s vozem Delage také sedmou příčku v 500 mil Indianapolis. Samozřejmě, že na své cestě za slávou se pokoušel uspět i ve 24hodinovce Le Mans. Jenže právě tam neuspěl. Tenhle závod se totiž pro něho stal doslova zakletý: nikdy v něm nedojel, přestože se o to mezi lety 1928 až 1953 pokoušel s různými automobily hned devětkrát!

27/10

Ostatní jezdci už se ovšem ve svých pokusech o pokoření těch nejznámějších světových závodů soustředili o stupínek níž: pouze na okruhové automobilové vrcholy. Takže atakovali pouze Monako, Le Mans a Indianapolis. Ale i tak byla jejich snaha nasadit si korunu ve všech třech závodních legendách zpravidla marná. V těchto závodech totiž nejde jen o velký rozdíl v jejich charakteru, ale i o pořádnou porci štěstí...

V LE MANS AŽ NA DESÁTÝ POKUS

Na relativně plochém oválu v Indianapolis si v tamním pětisetmílovém klání pro vítězství dodnes dojelo 67 různých jezdců. Díky tomu, že se tu o výhru už před válkou pokoušelo i nemálo evropských závodníků, byla na tamní Victory Lane k vidění také řada GP pilotů či jezdců F1. Z těch, kteří se zúčastnili i jiných GP závodů než jen oněch 11 ročníků v Indianapolisu, jež v letech 1950 až 1960 patřily do mistrovství světa vozů F1, jich bylo dokonce 20. Tím prvním se stal v roce 1913 za volantem Peugeotu Francouz Jules Goux, který se údajně při závodě posilňoval i šampaňským, na které byl zvyklý. Posledním pak Kolumbijec Juan Pablo Montoya, jenž v 500 mil Indy zvítězil v roce 2000. Jenže ve Velké ceně Monaka, která dosud zná 41 různých vítězů, si to z té dvacítky GP pilotů, kteří triumfovali v Indianapolisu, pod knížecím palácem dokázali zopakovat pouze tři: již zmíněný Juan Pablo Montoya, jezdící dnes NASCAR, kanadský mistr světa Jacques Villeneuve a britský dvojnásobný světový šampion Graham Hill. A o nic lepší bilanci nemají v Monte Carlu ani vítězové Le Mans. Těch je sice dodnes - díky tomu, že posádky sportovních vozů 24hodinový závod přece jen početnější – už 122 a 66 z nic se rekrutovalo buď z pilotů F1, nebo předválečných GP jezdců, ale ani jim v Monaku štěstí zrovna nekvetlo. Závod pod knížecím palácem totiž vyhráli pouze

čtyři z nich: Brit Graham Hill, Francouz Maurice Trintignant, Novozélaďan Bruce McLaren a Rakušan Jochen Rindt. Je sice pravda, že 24hodinovku dokázal vyhrát také Juan Pablo Montoya, jenže ta „jeho“ nebyla tou pravou: Kolumbijec totiž zvítězil „jen“ ve ﬂoridské Daytoně. Tedy v závodě, který sice o slávu vždycky usiloval, ale rozhodně nemá zdaleka takové renomé jako francouzský závod v Le Mans... Z předchozích řádek je tudíž jasné, že zatím jediným mužem, který se na každý z oněch tří tak prestižních trůnů dokázal opravdu posadit, byl někdejší londýnský veslař Graham Hill. Pro dvojnásobného mistra světa a otce světového šampiona z roku 1996 byl ostatně závod v uličkách Monte Carla jeho parketou. Nejenže jej dokázal s vozy BRM a Lotus vyhrát hned pětkrát, ale ve své době byl dokonce pasován na jeho krále. O to pozoruhodnější samozřejmě je, že jeho syn Damon v Monte Carlu nevyhrál nikdy, přestože má na svém kontě v F1 výher 22... V Indianapolisu vyhrál Graham Hill v roce 1966. Startoval sice jako 15., ovšem osm kol před koncem závodu šel ve své Lole dost překvapivě do vedení, pod šachovnicovou vlajkou prolétl před svým krajanem Jimem Clarkem (Lotus) a po závodě inkasoval šeky ve výši 156 297 dolarů. Zato v Le Mans čekal na výhru docela dlouho. V letech 1958 až 1966 tam sice startoval s různými vozy (nechyběl mezi nimi ani turbínový Rover) devětkrát, ale výhru mu přinesl až desátý start v roce 1972. Tehdy vyrazil do závodu s modrobílým třílitrovým vozem Matra Simca 670 společně s Henrim Pescarolem. A s tímto Francouzem nakonec stačil za 24 hodin ujet o 36,4 km víc než druhý týmový vůz řízený dalšími piloty F1 Cevertem a Ganleyem. Zatímco třetí tovární vůz značky (Beltoise-Amon) skončil s propáleným pístem už po dvou hodinách...

MotoGP & motorsport

Doma suverénně Autor: Tomáš Richtr

Španěl Jorge Lorenzo potěšil domácí fanoušky dominantním vítězstvím na okruhu Catalunya a posílil si tak vedení v šampionátu. Situaci měl pilot Yamahy ulehčenou havárií Andrea Doviziosa, který přibližně v polovině závodu, kdy situace na jeho čele nebyla zdaleka jednoznačná, nezvládl svou motorku. Do té doby oba jezdci spolu bojovali jen několik metrů od sebe. V úvodních šesti kolech k nim patřil ještě Casey Stoner, ten ale po drobné chybě spadl na páté místo. Dani Pedrosa skvěle odstartoval, dostal se až na čelo, ale hned o získané pozice přišel a spadl až na jedenácté místo. Ale ještě na konci prvního kola byl pátý a ve zbytku závodu se propracoval až na příčku druhou. Stoner dojel na stupních vítězů na třetím místě. Lorenzo se těší 165 bodům v průběžném pořadí šampionátu, Pedrosa má bodů 113 a Dovizioso 91. Absentující Valentino Rossi je sedmý s 61 body. České fanoušky ale daleko více zajímala třída Moto2. Karel Abraham startoval ze dvanáctého místa, tedy stejně jako o týden dříve v Assenu. Tam do cíle dojel na devátém místě. Abraham se vyhnul kolizi hned po startu a na konci prvního kola mu patřilo desáté místo. S ním se ale pilot týmu FTR nespokojil a začal předjíždět jednoho soupeře za druhým, včetně vedoucího jezdce šampionátu Španěla Eliase a Itala Corsiho, až se dostal na pátou příčku. Elias a Corsi ale neměli v plánu se s takovou situací smířit a sváděli s Abrahamem napínavé souboje. Jenomže ve dvanáctém kole se Abraham posunul na čtvrtou příčku a v cíli ztrácel na třetího Španěla Simona jen něco přes sekundu. Jedná se o nejlepší Abrahamův výsledek. „Motorka byla připravena výborně,“ pochvaloval si Abraham. „Nastavení se osvědčilo. Podařilo se nám vybrat i vhodné pneumatiky, přední měla tvrdou směs, zadní naopak měkčí. Ve ﬁniši to sice už klouzalo, ale s tím jsem počítal. V Barceloně nám to konečně vyšlo, tak věřím, že se bude dařit i dál. Hlavně na domácí trati v Brně bych chtěl fanouškům nabídnout nejen skvělou bitvu, ale také co nejlepší výsledek.“ Závod vyhrál Japonec Takahaši před druhým Thomasem Luthim. Ve třídě do 125 ccm získal vedení v šampionátu Marc Marquez dominantním vítězstvím. Těší se tak jednobodovému

27/10

náskoku před Polem Espargarem. Stal se také po devíti letech prvním, který dokázal vyhrát čtyři závody v řadě. Nejkrásnějším prvkem závodu byla bitva o druhé místo mezi Nicem Terolem, Bradleym Smithem a Espargarem. Jezdci si často vyměnili pozice, načež v posledním kole souboj vyvrcholil. Odnesl jej Terol, který situaci nezvládl a skončil mimo trať. Smith dojel druhý a Espargaro třetí. Čech Jakub Kornfeil dojel do cíle na šestnáctém místě.

BUĎ OBA, ANEBO NIKDO

Český tým ISR se odhlásil z maďarského dějství Světové série Renault 3.5. Důvodem byla poškození na obou šasi jak Filipa Salaquardy, tak aspiranta na titul Estebana Guerrieriho. V testech na stejném okruhu v pátek přitom patřily vozy týmu ISR k těm rychlejším. Jedno šasi bylo přeci jen k dispozici, ale tým se odmítl rozhodovat mezi závodníky. „Máme si snad hodit korunou?“ ptal se řečnicky inženýr ISR Peter Berry. A to navzdory skutečnosti, že Guerrieri byl před závody v Maďarsku třetí v průběžné klasiﬁkaci s 58 body (17 bodů za lídrem Alešinem), zatímco Salaquarda byl jedenáctý s 23 body. Tým ISR tak zřejmě jednal spíše na protest proti rozhodnutí Renault Sportu neschválit

šasi s „drobnou prasklinkou“ k závodu. ISR by jinak startoval na vlastní riziko. „Závodil jsem v GP2 a F3 a viděl jsem daleko horší věci. Chápu, že se Renault Sport kryje,“ upřesnil Berry. Jan Charouz vybojoval v sobotním závodě pro tým P1 Motorsport sedmé místo a zopakoval tak své letošní nejlepší umístění. V nedělním závodě se po startu ze šestnáctého místa probojovával směrem vzhůru prostřednictvím atraktivních soubojů, ale po jednom z kontaktů došlo k defektu pneumatiky a propadu na 21. místo v cíli.

GP2 BEZ KRÁLE

Josef Král byl po těžké havárii při krátkém závodě GP2 ve Valencii převezen speciálně upraveným letadlem do České republiky. Vyšetření v Krajské liberecké nemocnici odhalila vážnější poranění páteře, konkrétně zlomeninu dvou obratlů v hrudní oblasti. Léčení potrvá až čtvrt roku, takže je možné, že Král stihne až poslední závod v Abú Zabí. Pro Silverstone jej nahradí Ital Luca Filippi, který pro Super Novu závodil vloni a také v roce 2007. „Toto rozhodnutí jsme učinili společně s Královým managementem,“ píše se v prohlášení týmu.