F1Mag 45/11

45/11

Téma týdne:

Neusnout na vavřínech Bezpečnostní opatření jsou vychvalována do doby, než se něco stane

Historie: Sezona 1952 Před závodem: Velká cena Abú Zabí Speciál: Sezona F2 2011 MS silničních motocyklů: Závěr sezony 2011 Příběhy zapomenutých: Jonathan Palmer Rozhovor: Daniel Ricciardo

Téma týdne:

Neusnout na vavřínech Autor: Tomáš Richtr

Trochu arogantně se po tragických událostech v IndyCar a MotoGP zachovali někteří příznivci formule 1.

Tvrdili, že Amerika je s bezpečnostní během závodů o mnoho let pozadu, než Evropa. David Coulthard dokonce prohlásil, že o dvacet let. Není to ale pravda. Stejně jako není pravda, že jediné, co může poskytnout analýzu příčin, je odborná zpráva. Motorsport je a bude nebezpečný a lidé v něm budou riskovat své životy, aniž byste na to potřebovali odborný posudek.

Nebezpečí je v MotoGP a IndyCar větší, oč jiný je styl závodění.

O motorkách nemluvě, tam se jezdcovo tělo může vmžiku stát těžkotonážním projektilem. Formulové závody na oválech si o nějaký ten malér říkají už z principu. Bylo by ale hloupé a naivní se domnívat, že moderní formule 1 je bezpečná. Jak ukazují následující případy ze současné doby.

1

45/11

Stačí se podívat na události posledních čtyř let. Pravděpodobně nejblíže k nehodě Angličana Dana Wheldona v americkém Las Vegas měla loňská havárie Marka Webbera při Velké ceně Evropy na španělském okruhu ve Valencii. Webber ve svém monopostu Red Bull útočil na Fina Heikkiho Kovalainena, který jel ve voze týmu Lotus, nováčka soutěže. Že se jedná o nováčka, je důležitým aspektem události, neboť rozdíl v časech na kolo dlouhé něco přes pět kilometrů činí bez problémů pět nebo sedm vteřin. To je dáno mimo jiné horší stabilitou při brzdění, tudíž pilot v horším autě musí začít brzdit o něco dříve. Právě to překvapilo Marka Webera, který v rychlosti téměř 300 km/h do Kovalainena zezadu najel. To vymrštilo Red Bull do vzduchu, kde urazil tabuli sponzora a koly vzhůru přistál na závodní dráze, načež ve 130 km/h narazil do bariéry z pneumatik. Šlo o slušný ‚crash test‘, ale stačilo pár metrů vedle, ‚zapomenutá‘ část konstrukce, náraz do hlavy, a vše mohlo být jinak. A to má Mark Webber s létáním v autech nemalé zkušenosti.

Při kvalifikaci na Velkou cenu Maďarska 2009 upadla z vozu Rubense Barrichella pružina vážící přibližně kilogram. Zatímco si to tak poskakovala po asfaltu, přiřítil se Felipe Massa na svém ferrari rychlostí 260 km/h. Poskakující pružina jej trefila přímo do přilby. (Nebo Felipe Massa trefil pružinu svou přilbou, chcete-li.)

Její důležitá část zasáhla hledí, které pochopitelně nevydrželo, a předmět Massu vážně poranil na hlavě. Zranění bylo klasifikováno jako život ohrožující, ale díky rychlému a odbornému zásahu mediků byl život krátkodobého mistra světa z roku 2008 zachráněn. Nicméně se asi shodneme, že Felipe Massa po nehodě už není Felipe Massa před nehodou. Vzpomeňme na syna bývalého pilota formule 1 Johna Surteese, Henryho.

Ten zemřel po střetu s pneumatikou při závodě formule 2 na britském Brands

Hatch v červenci roku 2009. Její naprosto neočekávané zjevení šokovalo stejně jako smrt samotná.

Podobný spouštěcí mechanizmus jako v případě Webber – Kovalainen zafungoval u Roberta Kubici při Velké ceně Kanady roku 2007. Ten zezadu najel do toyoty Jarna Trulliho a následovala hrůzostrašně vypadající havárie, která se vyznačovala zejména těžkým nárazem do betonové zdi. Když se torzo Kubicova monopostu BMW Sauber konečně zastavilo, bezvládnému jezdci z děravého monokoku čouhaly nohy. Jako zázrakem se polskému závodníkovi nestalo nic vážného, byť musel vynechat následující závod v USA. Takové štěstí Polák neměl na začátku roku v italské rallye, při které vážně havaroval a přivodil si velmi těžká zranění, kvůli kterým je stále ohrožen jeho návrat do formule 1.

Nehoda nemusí vypadat nijak děsivě, aby bylo poukázáno na děsivé nebezpečí.

Při vzájemném souboji mezi Rakušanem Alexem Wurzem a Skotem Davidem Coulthardem při Velké ceně Austrálie

v roce 2007 došlo opět ke kontaktu kol, takže Coulthardův red bull doslova vyskočil na williams Alexe Wurze a kvalitně mu podlahou svého auta na přilbu vymaloval nezapomenutelné podpisy.

Podobně dopadl Michael Schumacher, když po startu při Velké ceně Abú Zabí v roce 2010 udělal chybu, smyk jej otočil do protisměru a najel na něj Ital Vitantonio Liuzzi s formulí týmu Force India. Obrázky boku Liuzziho formule prakticky sedící na Schumacherově přilbě obletěly svět.

Problémům se nevyhne ani vlajková loď soutěže, Monte Carlo. V kvalifikaci na letošní závod ztratil nováček seriálu Mexičan Sergio Pérez kontrolu nad svým autem a při nárazu přes 100 km/h se bočním nárazem tvrdě opřel do svodidel, která lemovala pouze bezpečností bariéra z plastu. Při nárazu s vrcholovým přetížením 80G ztratil Pérez vědomí.

Svou účast pro následující Velkou cenu Kanady o čtrnáct dní později musel vzdát, neboť se mu při pátečních tréninkových jízdách stále dělalo nevolno. Vědomí ztratil také Heikki Kovalainen při nárazu ve 220 km/h po selhání ráfku kola při Velké ceně Španělska 2008. Jeho formule se doslova zavrtala pod bezpečností bariéru z pneumatik a významně tak zkomplikovala snahy záchranářů, podobně jako v případě havárie Brazilce Luciana Burtiho při Velké ceně Belgie 2001. Své si zajisté pamatuje Ralf Schumacher, který si při havárii v Indianapolis roku 2004 zlomil dva obratle. Na stejném místě pak boural o rok později znovu, naštěstí bez následků. Fin Mika Häkkinen se kvůli vážným poraněním hlavy ocitl na pokraji smrti při havárii v australském Adelaide v roce 1995, jen rok po tragických událostech v San Marinu…

Formuli 1 i nadále tiše a nenápadně obchází smrt. Bylo by naivní si myslet, že jsme díky supermoderním okruhům a nezničitelným autům vůči jejímu vlivu imunní.

2

45/11

Historie

Sezona 1952 Autorka: Zuzana Kulichová

První dvě sezony formule 1 byly výrazně ovlivněny totální dominancí týmu Alfa Romeo.

Ten na konci roku 1951 soutěž opustil, a tak zůstalo místo favorita prozatím volné.

ZMĚNA JE ŽIVOT

Během druhé poloviny sezony 1951 se do středu pozornosti začala pomalu, ale jistě tlačit italská stáj Ferrari, a dosavadního favorita dokonce porážela. Tým Alfa Romeo se oprávněně obával, že by jeho třináct let staré monoposty v budoucnu neobstály v boji s novou technikou, kterou do soutěže přivážely ostatní týmy, a proto se rozhodl z formule 1 se ctí a s dvěma tituly odejít. Místo jedničky se tedy uvolnilo, i když ne nadlouho.

Po loňských úspěších bylo zcela očividné, kdo tuto pozici okamžitě obsadí.

Pořadatelům se samozřejmě nelíbila vyhlídka, při které jeden dominující tým odešel a ihned by ho nahradil jiný takový. Druhým problémem byla změna technických pravidel, jež byla chystána pro rok 1954. Ta měla pochopitelně za následek pasivní přístup týmů k vývoji svých monopostů, o nichž věděli, že budou splňovat platná pravidla pouze následující dva roky. Ve snaze zatraktivnit boj o titul a zamezit tak dominanci jedné stáje, jak tomu bývalo v minulosti, byly pozměněny technické regule soutěže.

Nová pravidla byla vytvořena na základě inspirace ve formuli 2 a měla nalákat do královny motorsportu i týmy s nižšími finančními prostředky a s horšími vozy.

Na rozdíl od předchozích dvou sezon

3

45/11

byly pro tento rok povoleny buď motory o objemu 2000 ccm bez kompresoru, nebo 500 ccm s přeplňováním. Sportovní pravidla si svůj charakter zachovala.

Nadále bylo v sezoně osm závodů v rámci mistrovství, z nichž pouze čtyři nejlepší výsledky byly započítány do šampionátu. V jednotlivých závodech byly body udělovány za prvních pět míst, a to podle klíče 8-6-4-3-2. Jeden bod byl pak ještě udělován za nejrychlejší kolo v závodě.

Z BLÁTA DO LOUŽE

První závod, Velká cena Švýcarska, se jel 18. května na okruhu Bremgarten nedaleko švýcarského Bernu. Jak se dalo očekávat, závodu samozřejmě dominovalo Ferrari, jenž obsadilo všechna tři místa na stupních vítězů.

Historicky čtvrté vítězství pro stáj z Maranella uchvátil Ital Piero Taruffi.

Ferrari se dokonce rozhodlo, že chce zazářit i na americké půdě, proto tým uvolnil jednoho ze svých jezdců, Alberta Ascariho, z GP Švýcarska a namísto toho ho poslal na závod 500 mil v Indianapolis.

Ital sice závod pro technickou poruchu monopostu nedokončil, ale splnil tak alespoň svou propagační roli. Ferrari totiž právě začalo vyrábět cestovní vozy a potřebovalo si na americkém kontinentu udělat reklamu. Po návratu Ascariho na evropskou půdu začala ve formuli 1 nudná etapa. Grand Prix Belgie, Francie, Velké Británie, Německa, Nizozemí i Itálie totiž vyhrál právě tento italský jezdec, který tak jasně získal i titul mistra světa. Na konci sezony se sice pomalu začínalo vzpamatovávat Maserati, José Froilán González dokonce ve Velké ceně Itálie skončil druhý, to už ale bylo pozdě.

ÚNAVA SI VYBÍRÁ SVOU DAŇ

Smůla naopak provázela mistra světa z roku 1951 Juana Manuela Fangia, jenž po odchodu Alfy Romeo zůstal bez angažmá. Za tým Maserati měl na začátku června odjet jeden ze závodů na italském okruhu v Monze (nejedná se o Velkou cenu Itálie v rámci F1). Fangio byl v té době hodně zaneprázdněn, a aby stihl přejet z jednoho závodu na druhý, domluvil se s jiným závodníkem, že spolu odletí z Irska soukromým letadlem přímo do Itálie. Letadlo na Fangia však z neznámých důvodů nepočkalo, takže jezdec musel letět normální linkou do Paříže. Jenomže kvůli špatnému počasí odtud letadlo do Itálie nestartovalo. Kdyby Argentinec čekal na příznivé počasí, riskoval by tak, že zmešká start v Monze.

Fangio si proto vypůjčil automobil a jel s ním nejkratší cestou přes Alpy do Monzy. V alpských průsmycích ležel už v září sníh, ale Fangio se ve smycích řítil nocí do Itálie. Nezbyl mu čas na trénink, a tak nastoupil přímo na start. Únava a nepřipravenost si však vybraly svou daň. Argentinec v italském závodě ztratil kontrolu nad svým vozem, vyletěl z tratě a narazil do travnatého kopce. Při nehodě byl pilot doslova katapultován z vozu a utrpěl vážná zranění. Zlomený krční obratel ho pak vyřadil ze zbytku sezony.

Před závodem

Velká cena Abú Zabí Nedá se nic dělat, letošní sezona se nezadržitelně blíží ke svému konci. O víkendu nás čekají pohádkově bohaté Emiráty.

4

45/11

Před závodem

Velká cena Abú Zabí Autor: Michal Mikoláš

Abú Zabí patří k těm mladším destinacím v kalendáři formule 1.

Poprvé se zde jelo v sezoně 2009.

Loni to byl závod poslední a rozhodl o prvním titulu pro Sebastiana Vettela.

V letošní sezoně je Velká cena Abú Zabí předposlední. Pojistit si titul vicemistra si s trochou štěstí může zajistit Jenson Button. Ten sice před časem říkal, že nic než první místo se nepočítá, nedávno ovšem přiznal, že porážka pilotů kalibru Alonsa, Hamiltona a Webbera by vskutku byla lichotivá. Všichni tři zmiňovaní ovšem mají velkou motivaci spravit si po sérii nepříliš uspokojivých výsledků chuť.

Alonso právě v Abú Zabí před rokem přišel o zdánlivě téměř jistý titul.

5

45/11

Abú Zabí (někdy též psáno jako Abú Dhabí) je hlavním a druhým největším městem Spojených arabských emirátů.

Je také metropolí nejvýznamnějšího emirátu, který nese stejné jméno.

O Spojených arabských emirátech je známo, že se jedná o zemi nesmírně bohatou, čemuž vděčí především bohatým těžiskům ropy. Jelikož ale těžba černého zlata nemůže pokračovat do nekonečna, velkého rozvoje doznávají i jiné sektory, například turismus. Propagace země je pro zahraniční obchod klíčová. Jednou z nejlepších možných reklam pak je pořádání sportovních akcí velkého formátu. Přesně to splňuje formule 1.

Plány na závody královny motorsportu v Emirátech existovaly již delší dobu.

V roce 2007 v Abú Zabí proběhla velká show, při které se divákům předvedla řada monopostů formule 1 (více jich bývá k vidění jen při závodních víkendech). Při této příležitosti bylo oznámeno, že právě Abú Zabí získalo práva na pořádání závodu. Formule 1 se tam podle platné smlouvy každoročně podívá minimálně do sezony 2016 (premiéru si tamní okruh odbyl roku 2009).

Bylo rozhodnuto, že závodní okruh bude postaven na uměle vytvořeném ostrově Yas. Ten se nachází zhruba půl hodiny jízdy od hlavního města.

Mimo okruhu na ostrově vyrostlo také několik hotelů, nákupních center, golfových hřišť a zábavních parků.

Pro formulového fanouška z nich bude zřejmě nejvýznamnější Ferrari World, kde se mimo jiné nachází také nejrychlejší horská dráha světa. Nese jméno Formula Rossa. Okruh Yas Marina Circuit stál těžko uvěřitelných téměř 900 milionů euro. Za jeho designem nestojí nikdo jiný než Hermann Tilke, současný dvorní architekt okruhů pro formuli 1.

Stavební práce probíhaly od května 2007 do října 2009. Prvním jezdcem, který měl příležitost se po kompletním okruhu

projet, byl Bruno Senna. Yas Marina měří 5 554 metrů a čítá 21 zatáček (jedná se o konfiguraci pro formuli 1, například australské závody V8 Supercars využívají o 800 metrů kratší verzi). Jede se proti směru hodinových ručiček, což pokládá zvláštní nároky zejména na krční svalstvo pilotů. Nejdelší rovinka není cílová, nýbrž ta mezi zatáčkami číslo sedm a osm. Měří více než kilometr a je druhou nejdelší ve formuli 1 (primát v tomto ohledu drží rovinka v Koreji).

Výjezd z boxové uličky je řešen velmi neotřele, projíždí se tunelem pod tratí, což si vysloužilo pochvaly, ale také kritiky. Část trati vede pod futuristicky vyhlížejícím pětihvězdičkovým hotelem Yas. Zřejmě nejznámější vlastnosti Yas Mariny ovšem je fakt, že je lemována řadou výkonných reflektorů. Velká cena Abú Zabí je tak v současnosti jediným závodem formule 1, který se startuje za denního světla a cílem se projíždí pod umělým osvětlením.

Letos se jede v Abú Zabí potřetí. První

VELKÁ CENA ABÚ ZABÍ - PROGRAM

6

Pátek 11. listopadu 2011 1. trénink

9:55 - 11:35

NOVA Sport

Sobota 12. listopadu 2011 GP2 1. závod 3. trénink kvalifikace

7:55 - 9:10 10:55 - 12:05 13:55 - 15:05

NOVA Sport NOVA Sport

Neděle 13. listopadu 2011 GP2, 2. závod kvalifikace, záznam závod

10:30 - 11:30 11:55 - 13:25 13:30

NOVA Sport NOVA Sport TV NOVA

45/11

dva podniky byly posledními závody sezony a v obou zvítězil Sebastian Vettel. Loni se za vítězstvím a titulem vydal z pole position. Společně s ním z první řady vystartoval Lewis Hamilton, lídr šampionátu Fernando Alonso v kvalifikaci obsadil třetí příčku. V prvním kole upoutala velmi nebezpečně vypadající nehoda Michaela Schumachera. Ten zůstal stát na trati po nepodařeném útoku na Rosberga.

Do jeho mercedesu pak narazil Liuzzi a jen těsně minul jeho helmu. Alonso do boxů zamířil poměrně brzy, což se ukázalo být nepříliš šťastnou volbou.

Na trať se vrátil za renaultem Vitalije Petrova. Následovalo dlouhé trápení a pokusy o předjetí ruského jezdce. To Alonsovi nakonec nevyšlo. Španěl dojel šestý a Vettel si díky svému prvnímu místu dojel pro svůj první titul. Na stupně vítězů ho tehdy doprovodilo duo McLarenu v pořadí Hamilton, Button.

Pirelli pro závodní víkend nominovalo střední a měkkou směs. V pátečním tréninku budou mít týmy příležitost vyzkoušet si i prototyp nové verze měkkých pneumatik. Očekává se, že počet předjetí bude v nedělním závodě o poznání vyšší než před rokem. Také letos v Abú Zabí proběhnou testy určené pro mladé jezdce. V nich se mohou stájím formule 1 předvést mladí talenti.

Stejně jako loni budeme mít v těchto testech také českého zástupce. Tentokrát příležitost dostane Jan Charouz, který usedne do monopostu R31 náležejícímu týmu Lotus Renault.

Speciál

Sezona F2 2011 Autor: Tomáš Bohuslav

Minulý týden jsme si společně zrekapitulovali průběh letošní sezony v DTM, dnes se poohlédneme za uplynulým ročníkem formule 2.

Formule 2 vznikla před dvěma roky pod záštitou Mezinárodní automobilové federace, jejímž cílem bylo vytvořit finančně dostupnou formulovou sérii pro mladé talentované závodníky, a napomoci tak k růstu jejich další kariéry. Minimálně první část svého úkolu splnila FIA na výbornou. Startovné pro sezonu 2011 totiž činilo 225 tisíc liber, což je oproti jiným šampionátům celkem zanedbatelná částka.

Něco málo k pravidlům

Všichni jezdci závodí s jednotným vozem, který do formule 2 dodává tým Williams.

Jedná se o monopost JPH1B s výkonem 480 koňských sil. Formát závodního víkendu čítá dva páteční volné tréninky o délce pětačtyřiceti minut. V sobotu a v neděli pak na piloty čeká dopolední kvalifikace, po které následuje samotný závod. Ty trvají shodně čtyřicet minut a body si v nich rozdělí vždy prvních deset závodníků v cíli podle formátu 25-18-1512-10-8-6-4-2-1.

Na startu třetí sezony

Do letošního ročníku zasáhlo celkem devětadvacet jezdců včetně polské závodnice Natalie Kowalské. Pouze patnáct z nich však odjelo všechny podniky sezony

2011, která čítala šestnáct závodů na osmi různých okruzích. Vítězem toho úvodního se po startu z pole position stal Ital Mirko Bortolotti, který projel pod šachovnicovou vlajkou s náskokem pěti a půl vteřiny před Willem Brattem a Mikim Monrasem. Ten své třetí místo proměnil ve vítězství hned následující den, když s přehledem dovezl vůz do cíle o deset sekund dříve než druhý Bortolotti. Španělsko-italské duo doplnil na stupních vítězů Christopher Zanella ze Švýcarska. A byl to právě Zanella, který ovládl oba závody na okruhu v Magny Course následující měsíc. Švýcar si po bezchybném výkonu dojel na zmáčené trati pro zasloužené vítězství. Druhý skončil Tobias Hegewald, třetí Alex Brundle.

Stejný úspěch zopakoval Zanella také v neděli. Cílem projel o vteřinu a půl dříve než Brundle a tři vteřiny před Bortolottim.

Třetí podnik sezony hostilo belgické Spa. S nástrahami mokré trati se v sobotu nejlépe vypořádal Will Bratt, jenž startoval až z páté příčky. Zbylá dvě umístění na stupních vítězů obsadili Mirko Bortolotti a Christopher Zanella. Ve stejném složení na prvních třech pozicích dojeli jezdci

do cíle belgického závodu i v neděli, tentokráte zvítězil Bortolotti před Zanellou a Brattem. Úžasnou formu potvrdil Ital také na Nürburgringu. Zvítězil jak v sobotu, tak v neděli. V prvním závodě jej na stupních vítězů doprovodili Christopher Zanella a Jack Clark. Ve druhém klání mu společnost dělali Bratt a Zanella, který skončil třetí. Bortolotti stihl zajet ještě nejrychlejší kolo závodu a zkompletoval tak perfektní víkend. Radost domácím fanouškům udělal v sobotu odpoledne na okruhu v Brands Hatch Jack Clarke, který se po startu ze třetího místa, dostal do vedení v první zatáčce. Druhý v cíli byl Ramon Piñeiro ze Španělska, třetí skončil německý pilot Tobias Hegewald. V neděli se ze zisku pětadvaceti bodů radoval Piñeiro před Bortolottim a vítězem sobotního závodu Clarkem. Španělova vítězná série pokračovala také na zmodernizovaném Red Bull ringu. Na druhého Bortolottiho měl v cíli náskok více než pět vteřin.

Spokojen mohl být také Mihai Marinescu, který si v sobotu dojel pro své první letošní umístění na stupních vítězů. Naprosto shodné pořadí mezi prvními třemi viděli diváci i v neděli.

Magická Monza

S koncem sezony se do vrcholné formy dostal Rumun Miranescu, jenž dosáhl v Monze na své první vítězství. Druhý skončil Mirko Bortolotti, třetí byl Alex Brundle. Rozuzlení toho, kdo ovládne formuli 2 v sezoně 2011 a vyslouží si tak test vozu F1 týmu Williams, přišlo hned druhý den. To když druhé italské klání opanoval domácí Bortolotti a mohl začít oslavovat zisk svého prvního titulu ve formuli 2.

Stejného počinu dosáhl ještě v posledních dvou závodech letošní sezony, které hostil okruh nedaleko španělské Barcelony.

V konečném pořadí činil Italův náskok na druhého Zanellu 109 bodů. Ten se stal vicemistrem i poté, co v osmi posledních závodech získával pravidelně méně bodů než Španěl Piñeiro, jenž obsadil mezi jezdci celkové třetí místo.

7

45/11

MS silničních motocyklů

Závěr sezony 2011 Závodem tří kubatur motocyklového šampionátu prototypů, skončila ve Valencii letošní sezona mistrovství světa.

8

45/11

MS silničních motocyklů

Závěr sezony 2011 Autor: Petr Czyž

Slavnostní ceremoniál ve Valencii udělal v neděli večer poslední tečku za sezonou 2011 a oceněním vítězů jednotlivých kubatur definitivně ukončil 62. kapitolu v historii mistrovství světa silničních motocyklů. Mistrem světa pro rok 2011 je v třídě MotoGP Australan Casey Stoner, v třídě Moto2 Němec Stefan Bradl a v třídě do 125ccm Španěl Nicolas Terol.

Titul pro nejlepšího nováčka královské kubatury získal britský jezdec Cal Crutchlow, nejlepším nováčkem Moto2 je Marc Márquez a v nejnižší kubatuře Maverick Viñales.

9

45/11

Do Valencie přijely týmy motocyklového šampionátu z Malajsie, kde došlo během závodu královské kubatury k tragické nehodě Marca Simoncelliho, který následkům zranění na místě podlehl. Tato velice smutná událost také poznamenala celý závěrečný podnik sezony. V průběhu víkendu se Simoncelliho rodina dohodla s pořadateli na způsobu, jakým se všichni s Marcem rozloučí. V neděli před prvním závodem vyjely na okruh všechny motocykly tří kubatur a Italovu památku uctili čestným kolem v jehož čele jel na Italově Hondě Kevin Schwantz. Ohňostroj pak ukončil velmi dojemné rozloučení s talentovaným závodníkem, který měl před sebou velkou budoucnost.

Od pátku jezdcům nepřálo počasí a bylo velkou neznámou, jak to nakonec dopadne v neděli. Mělo pršet celý den, ale nakonec došlo z pohledu jezdců k nejhoršímu, protože dráha byla místy mokrá, místy suchá a nikdo nedokázal odhadnout, zda vybrat hladké pneumatiky nebo raději zvolit obutí do mokra. Titul mistra světa byl stále ve hře, což slibovalo zajímavý a hlavně napínavý souboj mezi Španělem Nicolasem Terolem a Francouzem Johannem Zarcem. Pokud chtěl Zarco vyhrát šampionát, musel Terola porazit a pokud možno poslední závod roku vyhrát. Na mokrém povrchu Nicolas Terol nikdy nejezdil příliš jistě, takže tam určitá šance byla, ale to by na dráze museli být jen oni dva. Nejnižší kubatura je velmi vyrovnaná a není tam jen jeden nebo dva, kteří umí vyhrávat závody, takto talentovaných mladíků je tam celá řada.

Tuto neděli chtěl a také vyhrál Maveric Viñales. Na startovní rošt přišla Španěla podpořit majitelka jeho týmu Paris Hilton a viditelně mu přinesla štěstí. To rozhodně neměl Johann Zarco, protože v jedné ze zatáček nezvládl řízení a havaroval.

V okamžiku bylo rozhodnuto, mistrem světa se stal Terol, ale i když už nezáleželo na jeho umístění v cíli, chtěl letošní ročník ukončit vítězstvím. Propracoval se ze zadních pozic až na stupně vítězů, párkrát si zabojoval s týmovým kolegou Faubelem, ale na Viñalese tentokrát nestačil a cílem projel druhý. Po skončení závodu tak na dráze slavili dva Španělé, Viñales své čtvrté vítězství v mistrovství světa a Tereol první titul šampiona. Navíc tím, že závod nedokončil Němec Sandro Cortese, Viñales poskočil na celkové třetí místo. V případě Jakuba Kornfeila byl závěr sezony tak trošku zklamáním.

Jezdec italské stáje Ongetta Centro Seta zaznamenal v pátek poměrně těžký pád a do závodu se kvalifikoval jako dvacátý čtvrtý. Start mu vyšel parádně a už ve třetím kole jel na bodech, ale pak přišel pád a i když se ještě do závodu vrátil

10

45/11

a bojoval až do konce, tentokrát nezískal ani jeden bod a sezonu ukončil dvanáctý.

Každopádně jeho druhá sezona v mistrovství světa byla výrazně lepší než ta předchozí, ale český závodník měl v letošním roce rozhodně na víc a první desítka byla reálná. Další rok a další porce zkušeností, které teď může velmi dobře využít.

Také v Moto2 nebylo o mistru světa před cestou do Valencie rozhodnuto, ale Stefan Bradl byl jen pomyslný kousek od triumfu. V Malajsii se totiž zranil jeho největší soupeř v boji o titul Marc Márquez a problémy se zrakem mu neumožnily nastoupit do posledního závodu sezony.

Podle lékařů je otázkou času, kdy bude vše v pořádku, ale nestalo se tak do sobotní kvalifikace a tým Catalunya Caixa Repsol musel oznámit, že Marc Márquez v neděli závodit nebude. Už v sobotu večer tak bylo o mistru světa Moto2 rozhodnuto a Stefan Bradl nastupoval do nedělní Grand Prix v pozici šampiona. Závod šestistovek ale Němec nedokončil, protože havaroval, takže si ani nevychutnal závěrečné čestné kolo. Náladu mu určitě zlepšila zpráva, že v úterý bude testovat litrový prototyp stáje LCR Hondy a je docela možné, že tam také pro příští sezonu zůstane. O celkové třetí místo bojovala v posledním závodu dvojice Andrea Iannone a Alex De Angelis.

Iannone nic neponechal náhodě, De Angelise porazil a také on má určité šance jet v příštím roce MotoGP. Jeho jméno se totiž čím dál častěji objevuje ve spojení s týmem Gresini.

V královské kubatuře bylo o titulu mistra světa rozhodnuto už v Austrálii, ale ve

hře byla třetí příčka, o kterou bojovala dvojice Repsol Hondy Andrea Dovizioso a Dani Pedrosa. Španěl má na domácím okruhu skvělou bilanci, ale uplynulou neděli neměl svůj den. Navíc v závěru závodu začalo pršet a na vodě Pedrosa nejede v pohodě. Z pohledu Doviziosa se stalo nemožné a svého týmového kolegu porazil. Třetí místo v mistrovství je jeho dosud nejlepší výsledek v MotoGP a tímto pozitivním výkonem se zároveň rozloučil s Hondou. Po deseti letech spolupráce odchází Ital k Yamaze, kde jak doufá na něho čeká mnohem lepší budoucnost.

Souboj od prvního kola až po to poslední třicáté, předváděla dvojice Karel Abraham a Cal Crutchlow. Oba bojovali o titul pro Nováčka roku 2011 a český závodník tento souboj prohrál až po chybě v posledním kole. Rozhodně se nemá za co stydět, protože předvedl velmi dobrý výkon a v premiérovém ročníku jezdce MotoGP rozhodně nezklamal. Neuvěřitelnou smůlu měl Ben Spies. V době, kdy do koce závodu zbývalo pět kol začalo pršet, což zpomalilo vedoucího Stonera natolik, že ho Spies předjel. Závodní pole vedl až na cílovou rovinku, ale tam měl lepší výjezd Australan, který díky tomu vyhrál letošní desátou Grand Prix sezony. Úžasně si zazávodil Josh Hayes, který v závodu nahradil zraněného Colina Edwardse.

Američan dokonce ráno vyhrál zahřívací trénink a cílem závodu projel sedmý.

Těsně po startu došlo v první zatáčce k pádu Álvara Bautisty, který narazil do Valentina Rossiho a společně s Nicky Haydenem a Randy De Punietem skončili pádem v únikové zóně. Nikomu se nic nestalo, ale pro všechny to byl neskutečně smolný konec sezony.

Příběhy zapomenutých

Jonathan Palmer Autor: Filip Fikejz

Anglický lékař je sice dodnes v motorsportu aktivní, ale ve formuli 1 toho za sedm sezon mnoho nepředvedl.

VYSTUDOVANÝ LÉKAŘ

Jonathan Charles Palmer se narodil 7. listopadu 1956 v Londýně. Vystudoval medicínu a jako doktor skutečně pracoval, aby pokračoval ve šlépějích svého otce.

Vydržel to jen dva roky, pak zvítězily automobilové závody. Už jako student závodil s vozem Austin-Healey Sprite a ve formuli Ford. Roku 1981 své zkušenosti náramně využil v britské formuli 3. S vozem Ralt RT3 zahájil sezonu čtyřmi výhrami.

I když nakonec trochu ztratil, titul roku 1981 si ujít nenechal. Postoupil do formule 2, kde opět závodil s monopostem Ralt, tentokrát s motory Honda. První sezona byla zkušební, roku 1983 již vybojoval titul.

Mezitím se poprvé svezl ve formuli 1. Se třetím williamsem, který pomáhal vyvíjet jako testovací jezdec, se postavil na start Velké ceny Evropy v Brands Hatch. Nakonec byl jediným pilotem Williamsu, který dojel do cíle, byť třináctý se ztrátou dvou kol.

Stihl se také zúčastnit britského mistrovství cestovních vozů a s vozem Porsche dojet společně s Janem Lammersem a Richardem Lloydem na osmém místě při 24 hodinách Le Mans.

ÉRA VE FORMULI 1

Roku 1984 závodil v F1 za RAM. Úvodní

11

45/11

osmé místo v Brazílii dávalo určitou naději, ale Angličan se s vozem spíše trápil, jen pětkrát dojel do cíle, jednou se dokonce nekvalifikoval. Výsledek z Ria de Janeira už nepřekonal. Následovaly dva katastrofální roky u německého Zakspeedu. Ani s tímto vozem nemohl Angličan pomýšlet na body.

Osmým místem v Detroitu roku 1986 vyrovnal svůj nejlepší výsledek v kariéře.

Roku 1987 se naskytla příležitost prohodit si místo s pilotem Tyrrellu Martinem Brundlem. A právě u obchodníka se dřevem se promovaný lékař konečně chytil.

Ve Velké ceně Monaka si za páté místo připsal své první body v F1. Další přidal v Německu a sezonu zakončil životním čtvrtým místem v Adelaide. Se sedmi body byl celkově jedenáctý, navíc získal Pohár Jima Clarka pro nejlepšího jezdce s atmosférickým motorem. Slušná byla ještě sezona následující. Jonathan obhájil páté místo z Monaka, přidal šesté z Kanady a páté z Detroitu. Na druhou stranu se také dvakrát nekvalifikoval. Získal o dva body

méně a celkově si pohoršil o tři příčky.

Jako stálice týmu Tyrrell pokračoval i v roce 1989, kdy se ve druhém voze vystřídali Michele Alboreto, Jean Alesi a Johnny Herbert. Palmer si vyjel šestá místa v Imole a v Estorilu a dokonce v Kanadě zajel své jediné nejrychlejší kolo. Po třech letech u Tyrrellu mu skončila smlouva. Další závodní angažmá v F1 nesehnal. Jeho kariéra se tak zastavila na čtrnácti bodech během 82 startů.

PODNIKÁNÍ A VLASTNÍ SÉRIE

Po odchodu z Tyrrellu zůstal ještě s F1 v kontaktu jako testovací jezdec McLarenu, kde působil až do roku 1991, kdy ukončil aktivní kariéru. Do té doby se pravidelně účastnil 24 hodin Le Mans a v britských cestovních vozech dosáhl s BMW M3 sedmého místa. Aktivní zůstal i po závodní kariéře. Podílel se na testování legendárního sportovního vozu McLaren F1/GTR. Po smrti Jamese Hunta začal roku 1993 komentovat s Murrayem Walkerem pro BBC. U této práce zůstal dva roky, poté si pronajal staré letiště v Bedfordu a předělal ho na komplex se čtyřmi okruhy a zábavní společností.

Do loňska měl vlastní šampionát formule Palmer Audi. Během své manažerské dráhy pomáhal v růstu kariéry prvnímu šampiónovi Palmer Audi Justinu Wilsonovi, kterého se mu podařilo dostat až do F1. Pomáhal také Andymu Priaulxovi a svého času si velmi oblíbil i Čecha Jaroslava Janiše, který měl startovat v zimní sérii šampionátu. Ta se nakonec neuskutečnila. Palmer je zároveň výkonným ředitelem společnosti MotorSport Vision, která vlastní okruhy Brands Hatch, Oulton Park, Snetterton, Cadwell Park a Bedford Autodrome. Společnost je také držitelem komerčních práv na vysílání britského šampionátu superbiků. Zároveň koordinuje formuli 2, kde se jezdí s jednotnými monoposty Williams-Audi.

Palmerův dvacetiletý syn Jolyon byl roku 2008 třetí v Palmer Audi a letos už jezdil GP2 po boku Josefa Krále. Na body ale zatím nedosáhl.

Rozhovor

Daniel Ricciardo Připravil: Filip Fikejz

Letošní nováček formule 1 se rozpovídal o svých motoristických snech.

Kde byste vybudoval městský okruh a proč?

Daniel Ricciardo: „V Las Vegas nebo v New Yorku. Sice jsem tam nebyl, ale jsem si jistý, že by to bylo úžasné. Američané by to udělali skvěle.“ Kterého mistra světa byste si vybral za týmového kolegu a proč?

DR: „Ayrtona Sennu, mohl bych se od něho naučit, jak jezdil ďábelsky na mokru.“ Kdybyste mohl vrátit některou ze zajímavých inovací minulosti – přísavný efekt, aktivní zavěšení, turbomotory, šest kol – která by to byla a proč?

DR: „Desetiválcové motory – kvůli zvuku!“ Jaké inovace byste rád viděl v budoucnu?

DR: „Nic futuristického. Zachovat starou školu. Víc koňských sil není nikdy špatných.

A musíme udržet takový hluk, aby nám ještě několik dní zvonilo v ušních bubíncích.“ Kdybyste měl jezdit do konce života jen na jedné trati, kterou z minulosti či současnosti byste si vybral?

DR: „Pravděpodobně starou Nordschleife.

Macao by bylo velmi těsně druhé a Bathurst (i když jsem tam nikdy nezávodil) by byl také úžasný.“ Maserati, Alfa Romeo, Tyrrell, March jsou jen některé stáje, které už sport opustily.

Pro který tým z minulosti byste rád závodil a proč?

DR: „To je těžké. Opravdu nedokážu odpovědět, ale Fangiova Alfa Romeo z počátku padesátých let by byla mimořádná.“

Kdybyste měl navrhnout nový okruh skládající se ze všech vašich oblíbených zatáček z jiných tratí, které tři zatáčky byste preferoval a proč?

DR: „Dipper v Bathurstu, druhý sektor v Macau, kde je rychlá pravá a rovnou kombinace levé a pravé, a potom zadní sekce Brands Hatch.

Velká rychlost a pořádné zvlnění.“ Kterou dekádu z období od padesátých let až po devadesátá byste si vybral a proč?

DR: „Pravděpodobně osmdesátá léta. Ale upřímně, myslím, že každá dekáda byla svým způsobem mimořádná, takže bych bral jakoukoliv. V padesátých a šedesátých letech muselo být velmi zajímavé ta auta řídit.“ Co byste na současných pravidlech F1 nejraději změnil a proč?

DR: „Přidal bych svému autu víc koní! (směje se) Upřímně, myslím, že jsme momentálně v dobré éře a závodění je vzrušující, takže bych toho moc neměnil. I když bych rád viděl pole vyrovnanější. To je věc, která by závodění udělala ještě lepším.“ Kdybyste mohl nechat dvě legendy různých ér závodit proti sobě, které by to byly?

DR: „Ayrton Senna a James Hunt.“ Kdybyste byl šéfem týmu, kterého současného jezdce byste angažoval nejraději (kromě sebe a svého týmového kolegy)?

DR: „Colea Trickla nebo Rowdyho Burnse! (směje se).“ (Oba jsou z filmu Days of Thunder – Bouřlivé dny – pozn. red.). Šampionát formule 1 nyní čítá devatenáct velkých cen. Kdybyste mohl do současného kalendáře přidat jeden okruh, který by to byl a proč?

DR: „Macao. Vím, že je úzké, ale bylo by to zatraceně zábavné.“ Kdybyste pořádal večírek a mohl pozvat čtyři lidi ze současnosti i minulosti motorsportu, kteří by to byli?

DR: „Valentino Rossi, Travis Pastrana, Wayne Gardner, Dale Earnhardt. Vždy jsem miloval všechny typy závodění, především na dvou kolech, takže mám idoly v různých oblastech. Myslím, že by bylo skvělé poznat jejich osobnosti a způsob, jak přemýšlejí.

Chlapi na dvou kolech jsou cvoci, jsem si jistý, že by s nimi bylo hodně zábavy. Dale Earnhardt byl můj hrdina, když jsem byl dítě.

Miloval jsem NASCAR a on byl ten, kterého se všichni báli.“ Kdybyste dostal šanci řídit jakýkoliv legendární vůz formule 1 z minulosti (kromě těch, které postavil váš tým), který byste si vybral?

DR: „McLaren MP4/4.“ Plavecký bazén na střeše, bowlingová dráha, otáčející se sushi bar – to jsou vymoženosti, které nemá každý motorhome v F1. Kdybyste mohl přidat jednu věc do motorhomu vašeho týmu, která by to byla?

DR: „Kino na střeše s lázněmi a pingpongovým stolem. Možná by se hodil ještě malý bar v rohu s nějakými pěknými servírkami.“ Kdybyste vyhrál titul, kam byste to šel oslavit a co byste si dal k jídlu?

DR: „Pravděpodobně bych všechny pozval k sobě domů do Austrálie a vzal mámu, aby nám vařila. Osobně bych byl pro její schnitzel v italském stylu. Počasí by bylo perfektní, takže bychom si vzali trenýrky, trička a chodili v typickém australském letním stylu na boso. To by bylo krásné!“

12

45/11