Daniel Baránek: Židé na Frýdecku a Místecku. Židovské společenství a jeho tvůrci

ŽIDÉ

Daniel Baránek (* 1986) vystudoval hebrais‑ tiku a historii na Filozofické fakultě Univer‑ zity Karlovy v Praze. V současnosti je dok‑ torandem Ústavu českých dějin téže fakulty a specializuje se na dějiny židů na Moravě a ve Slezsku od konce 18. století do poloviny 20. století. Spolupracuje s Židovským mu‑ zeem v Praze a Hebrew University of Jerusa‑ lem.

Ž i d é n a F r ý d e c k u a M í s t e c k u Daniel Baránek

NA FRÝDECKU

ISBN 978-80-7308-561-2

A MÍSTECKU Ž i d o v s k é s p o l e čens t ví a j e ho t vůrci

Daniel Baránek

Kniha sleduje proces vzniku, rozvoje, úpadku a zániku židovské komunity na Frýdecku a Mís‑ tecku, jež reprezentuje jedno z židovských spo‑ lečenství na Moravě a ve Slezsku vyvíjejících se v důsledku emancipace židů. Na rozdíl od vět‑ šiny dosavadní literatury týkající se moravských a slezských „emancipačních“ židovských komu‑ nit si tato práce nevšímá pouze vnějších jevů (počtu a socioekonomického postavení židů či výstavby náboženských budov), ale věnuje po‑ zornost také – a to především – samotnému společenství, jeho vnitřnímu vývoji a limitům, růz‑ ným koncepcím rozvoje společných institucí a náboženské a později také národnostní iden‑ titě členů frýdecko­‑místecké židovské komu‑ nity. Dále práce sleduje meze integrace židů do okolní společnosti, jakož i teritoriální specifika vyplývající ze skutečnosti, že se dané společen‑ ství utvářelo na moravsko­‑slezské hranici.

ŽIDÉ NA FRÝDECKU A MÍSTECKU Židovské s p ole č e n st ví a j eh o t vů rc i

Daniel Baránek

filozofická fakulta univerzity karlovy, 2015

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Baránek, Daniel Židé na Frýdecku a Místecku : židovské společenství a jeho tvůrci / Daniel Baránek. – Vydání první. – Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2015. – 202 stran. – (Fontes; 15. svazek) Anglické resumé ISBN 978–80–7308–561–2 94(=411.16) * 316.42 * 26–4 * 316.423.6 * 316.347 * 26–784 * 061.2(=411.16) * 26–774/­‑775 * 26–67 * (437.326) – dějiny Židů – Česko – 16.–20. století – sociální změna – Česko – 18.–20. století – náboženský život – Česko – 18.–20. století – emancipace – Česko – 18.–20. století – náboženská identita – Česko – 18.–20. století – národní identita – Česko – 18.–20. století – židovské komunity – Česko – 18.–20. století – židovské spolky – Česko – 19. století – židovské obce – Česko – 19.–20. století – judaismus a společnost – Česko – 18.–20. století – Frýdek­‑Místek (Česko : oblast) – 18.–20. století – monografie 26 – Judaismus [5]

Kniha byla vydána za finanční podpory Nadace Židovského muzea v Praze.

Recenzovali prof. PhDr. Milan Hlavačka, CSc. doc. PhDr. Magdalena Pokorná, CSc.

© Daniel Baránek, 2015 © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2015 Všechna práva vyhrazena ISBN 978-80-7308-561-2

Obsah

Úvod

7

Život mimo ghetto: od jednotlivců k minjanu Usazování prvních židů na Frýdecku a Místecku Navzdory „úřednímu antisemitismu“ Připojení Haliče a výjimka pro „užitečné židy“ Boj o uznání užitečnosti Zárodky společného náboženského života Zrod modlitebního společenství: střet ideálu a reality Zakladatelé modlitebního společenství Legalizace modlitebního společenství

13 13 17 20 23 26 30 35 38

Cestou zrovnoprávnění: židovské náboženské spolky Zrovnoprávnění jako pouhý ideál a reakce na hospodářské změny Založení frýdeckého židovského náboženského spolku Odměna za vybudování synagogy? Židovská škola a výuka náboženství „Pouhý“ spolek: právní, ekonomické a teritoriální meze Frýdlantský židovský spolek Zařazení do společnosti?

47

Vrchol společného náboženského života: židovská obec Formování okrsků nových židovských obcí Konstituování ŽNO Frýdek-Místek Rozložení sil: kuriální systém a rozšíření členstva Obec ano, rabín ne Neúspěšná strategie Meze židovské obce – místo pro dobrovolnost Sionismus: záchrana, nebo jen projev vyprázdnění?

Od kritiky alkoholismu k Bezručově nacionalismu

47 52 57 63 68 72 75 81 81 85 89 92 97 102 105 110

Dvě války: od přirozeného úpadku k násilné likvidaci Konec monarchie jako příležitost k demokratizaci židovské obce Nový stát, nová identita Naprostá krize náboženského života Představitelé „zvolení bez voleb“ versus problémoví zaměstnaní Chvíli před krachem? Útěk před postupujícími nacisty Definitivní zánik náboženské komunity „Evakuace Židů“ a „likvidace majetku“

128 133 140 145 150

Závěr

157

Slovník pojmů Prameny a literatura Jmenný rejstřík Místní rejstřík Věcný rejstřík Obrazová příloha Resumé/Summary

163 164 173 177 178 181 196

114 114 120 124

Úvod Židovské osídlení na Moravě a ve Slezsku s několikasetletou tradicí prodělalo v 2. polovině 19. století zásadní přerod srovnatelný svým rozsahem s proměnou, jež se odehrála v období 1426–1562. Tehdy na základě panovnického privilegia moravská a slezská města vyhnala židy ze svých hradeb, a ti se pak usídlili zpravidla v okolních vrchnostenských městech. V důsledku jejich postupného zrovnoprávňování, které probíhalo v letech 1848–1867, ovšem začali většinu z 52 moravských a 2 slezských ghett, v nichž museli doposud žít, opouštět a stěhovali se do hospodářsky i kulturně se rozvíjejících měst.

Předzvěstí poměrně prudké migrace do větších i menších moravských a slezských center byl vznik drobných židovských komunit na těchto místech poté, co Josef II. mírně uvolnil přísná segregační opatření tím, že udělil výjimku ze zákazu pobytu mimo ghetta těm židům, kteří zde chtěli vykonávat nějakou činnost považovanou úřady za prospěšnou a užitečnou. Díky této výjimce se židé mohli usazovat na místech, kde doposud žádní nežili. Kvůli lepšímu živobytí sice toužili opustit sevřený prostor ghetta, nikoli však náboženskou pospolitost, takže pokud se na určitém místě podařilo získat „užitečnou obživu“ většímu množství židů, snažili se vykonávat – ať už legálně či ilegálně – společné modlitby.

Tato modlitební společenství (minjany),1 po zrovnoprávnění židů často značně početně posílená, se na základě spolkového zákona zpravidla přeměnila na židovské náboženské spolky (ŽNS). Statutu židovské náboženské obce (ŽNO) se podařilo dosáhnout jen několika málo židovským komunitám (mj. v Brně, Jihlavě, Znojmu, Moravské Ostravě nebo v Opavě), zatímco v ostatních nových centrech židovského osídlení rozvoj náboženských institucí limitovaly finanční možnosti, neboť kromě členského příspěvku svému židovskému spolku museli židé odvádět také náboženskou daň židovské obci, z níž pocházeli, byť jejích služeb již dávno nevyužívali. Změna nastala až roku



1 Pojem minjan označuje především minimální počet deseti dospělých mužů potřebných k započetí bohosluž‑ by, přeneseně pak modlitební společenství (Minjan­‑Verein).

7

1890, kdy byl vydán zákon, na jehož základě došlo k reorganizaci stávajících židovských obcí a ke vzniku více než deseti nových (mj.

Bílovec, Frýdek­‑Místek, Fryštát, Hustopeče, Nový Jičín, Olomouc, Vyškov, Skočov, Svitavy, Uherské Hradiště nebo Valašské Meziříčí).

Po první světové válce se vývoj nových obcí diferencoval: počet jejich členů v menších městech postupně klesal, neboť židé se z nich začali stěhovat do větších měst. A zatímco ve větších městech se různé (mj. spolkové a dobročinné) iniciativy mohly opřít o početnou židovskou komunitu, v menších městech aktivita židovských obcí upadala. Tento proces doprovázela také postupující sekularizace, asimilace a vzestup sionismu. Nakonec však všechny židovské obce na Moravě a ve Slezsku sdílely podobný osud určený nacisty – byly zrušeny a jejich členové vzápětí deportováni do koncentračních táborů.

Jakkoli je načrtnutý proces pro dějiny židů na Moravě a ve Slezsku zásadní, doposud mu nebyla věnována patřičná pozornost.

Kaž­doročně sice vychází sborník Židé a Morava, avšak studie v něm obsažené se většinou zabývají pouze dílčími tématy jednotlivých židovských komunit, anebo dokonce pouze jednotlivými osobnostmi (zejména podnikateli, přičemž jejich židovská identita a náboženská angažovanost bývá zpravidla téměř úplně opomíjena). O nové židovské obci vzniklé v 19. století pojednávají zatím jen dvě ucelené monografie,2 avšak ani ony svým přístupem nijak nepřekonávají dosavadní literaturu, která si všímá v podstatě pouze vnější stránky věci: výstavby synagog, konfesijních škol a hřbitovů, počtu či podnikatelských aktivit členů komunit. Období vzniku a existence daných obcí je pak věnován nepoměrně menší prostor než krátkému období jejich zániku po roce 1939.

V této knize se proto snažím nabídnout jiný pohled na dějiny nových moravských a slezských židovských komunit. Demografická, socioekonomická a „architektonická“ hlediska samozřejmě nemohu opominout, zároveň se však snažím mít na zřeteli, že se jedná o pouhé předpoklady a projevy něčeho mnohem zásadnějšího – židovského společenství, které nestmeloval a od okolního obyvatelstva neoddělo2 BALETKA, Ladislav, Židé v dějinách Valašského Meziříčí, Vsetín: MZA – SOkA Vsetín, 2004; METOLÍK, Zde‑ něk, Olomouc rabína Bertholda Oppenheima, Olomouc: Burian a Tichák, 2005.

8 úvod

val ani tak nějaký společný podnikatelský záměr nebo výstavba budov, ale především náboženská a později případně také nacionální identita. (Proměnu židovské identity reflektuji také v dvojím psaní slova „žid“/„Žid“. Prvním způsobem označuji skupinu lidí hlásících se k židovskému náboženství, druhým způsobem lidi hlásící se k židovské národnosti anebo skupinu lidí postižených protižidovskými rasovými normami.)

Analýza společenství s důrazem na jeho vnitřní vývoj a identitu jeho členů představuje náročný úkol, jelikož je při ní zapotřebí pronikat až na úroveň mnoha jednotlivců a pokoušet se odhalit jejich postavení a angažovanost v rámci této komunity. Při zkoumání procesu vzniku, rozvoje, úpadku a zániku nových židovských komunit na Moravě a ve Slezsku jsem se proto pro účely této knihy omezil na jedinou z nich, a to konkrétně na tu, která se utvářela na Frýdecku a Místecku, tedy v někdejších soudních okresech Frýdek a Místek.

Právě těmito okresy pak byl také vymezen obvod ŽNO Frýdek­ ‑Místek při jejím vzniku roku 1893 (viz příloha mapa č. 1). Jedná se o oblast na moravsko­‑slezském pomezí, což mimo jiné nastoluje otázku odlišností mezi Moravou a Slezskem. Další okruhy otázek, jež se snažím v této práci zodpovědět, jsou následující:



1. Okruh institucionální: Jaké pohnutky vedly židy při jejich „útěku z ghett“ k usazení se právě na Frýdecku a Místecku a k založení zdejších náboženských institucí? Jakým způsobem probíhalo formování těchto zcela nových institucí? Jak jejich vývoj ovlivňovaly celospolečenské modernizační procesy, zejména rozvoj občanského povědomí, spolkové činnosti, proces sekularizace a růst nacionalismu?

2. Okruh sociálně­‑demografický: Jak se v procesu emancipace a industrializace měnila demografická a sociální struktura místní židovské komunity a jaké důsledky to přinášelo? Jakým způsobem a do jaké míry probíhala integrace židovských imigrantů do rodícího se židovského společenství i do většinové nežidovské společnosti? Kdo byli ti, kteří stáli v čele frýdecko­‑místecké židovské komunity nebo se na jejích aktivitách iniciativně podíleli? Jak se místní židovské společenství vnitřně diferencovalo?

9

3. Okruh ideový: Jaké různé koncepce uspořádání existovaly uvnitř frýdecko­‑místecké židovské náboženské komunity a do jaké míry ji rozštěpovaly? Jak se tyto představy odlišovaly od představ úřadů? Které ideje nakonec zvítězily a proč? Jak a pod jakými vlivy se vyvíjela náboženská a národnostní identita místních židů/Židů?

Při zodpovídání některých z těchto otázek jsem se mohl částečně opřít o dosavadní literaturu věnovanou dějinám židů na Frýdecku a Místecku.3 Radek Lipovski se zaměřil na usidlování židovského obyvatelstva v této oblasti, na jeho socioekonomické postavení ve 2. polovině 19. století a na počátku 20. století a také na spory mezi židovskými arendáři a podnikateli. Z prací Jaromíra a Jiřiny Poláškových je třeba zdůraznit především články o roli židů v samosprávě a podnikání. Konečně Janusz Spyra věnoval frýdecko­‑místeckým Židům mj. krátkou kapitolu ve své knize Źydowskie gminy wyznaniowe na Śląsku Austrickim (1742–1918), na židovskou komunitu ovšem nahlíží opět jen zvenčí, hlavní důraz klade na demografický vývoj místní židovské populace a na úřední schvalování židovských institucí a organizací.

Na většinu výše uvedených otázek tato literatura nicméně nedokáže odpovědět, a tak jsem při své práci vycházel především z archivních materiálů, z nichž nyní zmiňuji nejdůležitější. Archiv židovského muzea v Praze obsahuje fond ŽNO Frýdek­‑Místek, kde je dochována kronika židovské obce, jejíž hlavní část sepsal Bernhard Kraus přibližně v letech 1925–1929, a vzhledem k tomu, že z mate­ riálů ŽNS Frýdek se téměř nic nedochovalo, jedná se v některých případech o nenahraditelný zdroj informací. Ve fondu jsou mimo jiné zachovány také zlomky zasedacích protokolů ŽNO Frýdek­ ‑Místek (1906–1921, 1931–1934 a 1937–1939) a ucelená řada protokolů ŽNS Frýdlant nad Ostravicí (1887–1911). Z fondů Státního okresního archivu Frýdek­‑Místek je třeba zdůraznit fond Archiv města Frýdek, kde se nalézají materiály ke kultovým (tj. náboženským) záležitostem, které vznikly nejen činností frýdeckého magistrátu, ale také 3 Srov. příspěvky jednotlivých autorů v seznamu použité literatury.

10 úvod

Okresního úřadu v Těšíně, jenž byl do roku 1897 pro židovskou obec první instancí. Pro období první republiky se písemnosti týkající se záležitostí židovské obce nacházejí zejména ve fondu Okresní úřad Místek. Zemský archiv v Opavě mi posloužil především fondem Velkostatek Hukvaldy, který zahrnuje i písemnosti ohledně koloredovské židovské jídelny, jež v náboženském životě frýdecko­‑místeckých židů sehrála zásadní roli. Fond Zemská vláda slezská Opava pak obsahuje důležité materiály spojené se zřizováním ŽNS Frýdek a ŽNO Frýdek­‑Místek. Agenda stejného typu se dochovala také ve fondu Ministerstvo kultu a vyučování Vídeň, který je uložen v Národním archivu. Tam se nachází i fond Státní úřad statistický I – Sčítání obyvatelstva ČSR v roce 1930, Praha, fond Židovské kontrolní matriky a konečně také fond Okupační vězeňské spisy, v němž jsou mj. uschovány deportační seznamy. V neposlední řadě jsem využil vzpomínek pamětníků uložených v oddělení šoa Židovského muzea v Praze na webovém portále Paměti národa.

Kniha se dělí chronologicky do čtyř kapitol. V první popisuji podmínky usazování jednotlivých židů na Frýdecku a Místecku od 16. století a změny, jež na konci 18. století nastaly v důsledku připojení Haliče k habsburské monarchii a zmírnění protižidovských segregačních opatření Josefem II. a které umožnily pobývat na Frýdecku a Místecku většímu počtu židů než doposud. Pozornost je soustředěna také na rozdíly v postojích zeměpanských a vrchnostenských úřadů vůči židům a na tvrdý boj mezi židy o to, kdo z nich získá do pronájmu některou vrchnostenskou arendu a tím pádem také oprávnění v této oblasti pobývat. Nakonec se v této kapitole věnuji příznivým i nepříznivým faktorům, jež ovlivňovaly vznik nové židovské komunity a měly dopad na realizaci společného náboženského života.

Druhá kapitola pojednává o proměnách, jež přinesl proces emancipace židů, a to především o dosud nebývalé imigraci židů na Frýdecko a Místecko, o jejich přecházení k novým způsobům obživy nebo o přeměně židovského modlitebního společenství na židovský modlitební spolek. Pozornost dále věnuji určitému napětí mezi zasloužilými budovateli synagogy a „nováčky“ (mladou generací a imigranty), různým koncepcím náboženské výuky a socioekono

11

mickému postavení představitelů spolku. Dále v této kapitole zkoumám teritoriální a ekonomické limity ŽNS Frýdek, vznik dalšího židovského spolku ve Frýdlantě a vztah frýdecko­‑místeckých židů k okolním židovským náboženským obcím. Konečně také analyzuji proces začleňování židů do veřejného života a míru jejich přijetí (resp. nepřijetí) nežidovskou společností.

Třetí kapitola líčí boj frýdecko­‑místeckých židů za přeměnu ŽNS Frýdek na židovskou náboženskou obec, zkoumá principy jejího fungování a problémy, jež systém nastavený stanovami přinášel, analyzuje odlišné představy židovské obce a státu v otázce rabinátu a náboženské školy a příčiny neúspěchu koncepce prosazované židovskou obcí. Pozornost dále věnuji také spolkové činnosti, proměnám židovské identity, počínající sekularizaci a percepci sionismu.

Stranou nezůstává ani proměna postojů okolního obyvatelstva vůči židům.

Ve čtvrté kapitole sleduji důsledky první světové války a vzniku Československa, demokratizaci židovské obce, příčiny poklesu jejího členstva a proměnu identity frýdecko­‑místeckých židů. Dále popisuji krizi společného náboženského života, zrušení židovské školy, rostoucí lhostejnost židů vůči židovské obci a naopak stoupající aktivitu sekulárních sionistických organizací. Nezapomínám ani na dopad velké hospodářské krize na židovskou obec i na vnímání židů okolní nežidovskou společností. Poslední část této kapitoly pojednává o reakci frýdecko­‑místeckých židů na blížící se hrozbu nacismu, o jejich emigraci, o důsledcích transportů do Niska na fungování židovské obce a o jejím zániku. Konečně věnuji pozornost také pokusům o „českou arizaci“ na Frýdecku a Místecku, důsledkům vyloučení Židů z hospodářského a společenského života a jejich deportacím z této oblasti.

12 úvod

Resumé/Summary Like other “emancipatory” Jewish communities, also the Jewish community in the Frýdek and Místek Region started to come into existence as a result of the reforms of Joseph II, which moderated the previous segregation of Jews into the ghettos. The research of the process of constitution of this community makes it possible to determine two main factors which influenced the possibilities of the Jewish settlement outside the Jewish Municipalities before 1848. The first factor was the effort of sovereign’s offices to control the Jewish population as much as possible and to maximize taxes collected from them. This finally led to creation of the “useful” or “tolerable Jews” category. The second factor was the willingness of manorial offices to tolerate the Jews on their manors in exchange for some profit (usually a rental income from a manorial property).

When it was advantageous, the manorial offices tolerated even the Jews who did not meet the state definition of “useful Jews”. In case the sovereign’s offices demanded to expel those Jews, the manorial officers impeded the progress until the case was forgotten (toleration of Lichtenstern or Radiwill), or – rather exceptionally – they sought new livelihood for the Jews (the case of establishment of a Jewish eating house for Zwillinger).

However, the number of manorial facilities which were possible to rent to Jews was limited, so a healthy competition too often developed into uncompromising struggle in which the Jews did not hesitate to use various tricks. These struggles naturally disturbed relations between the local Jews, especially if a strange Jew obtained the rent and thus cast doubt upon the right of one of the old residents to stay in the region. The aversion of the old residents to immigrants could be sometimes so strong that the old residents refused to share their religious life with the new ones (the case of exclusion of Radiwill from the prayer fellowship).

The particularity of livelihood of the Jewish population in the Frýdek and Místek Region resided in the existence of a relatively large number of Jewish eating houses for Jewish merchants from Galicia, whose number grew rapidly after the annexation of this 196 resumé/summary

region to the Habsburg monarchy. These merchants often brought with them their own Thorah; thus the Jewish eating houses became natural places for prayers. While such prayer meetings were totally legal in Frýdek (Silesia), in the Místek Region (Moravia) they were held secretly, if possible, so that the local Jews did not have to pay an annual fee for the required permission. In the case of disclosure of the secret prayer meeting, administrative examinations and threats followed. Despite all obstacles, the Jews in the Frýdek and Místek region managed to establish and then to legalise the prayer fellowship (Minjanverein) and so the constant longing of the believers to share their religious experience achieved fulfilment at a given moment.

The number of Jews in the Frýdek and Místek Region began to rise after temporary revoking of anti­‑Jewish restrictions in 1848–1851; however, the real boom of the local Jewish community came with the definitive emancipation of the Jews between the years 1859–1867.

Economic changes after the abolition of feudalism enabled the development of Jewish enterprise (textile and distillery industry), on the other hand, the construction of railways ended the stream of the Jewish merchants from Galicia, so the Jewish eating houses soon ceased to exist. However, as a result of the quantitative and socioeconomic growth, the local Jewish community got a new and better basis for sharing the common faith, as the prayer fellowship was transformed into the Jewish Religious Association (Israelitischer Cultusverein) in 1863 on the basis of the Association Law. The aim of the Jewish Religious Association in Frýdek was primarily to build a synagogue and to guarantee the religious education. The local Jews achieved these goals very soon: the religious education was provided from 1864 and the synagogue was opened ceremonially in 1865.

However, shortly afterwards, some tension between the founders of the Association and the newcomers arose. The founders felt they had the right to lead “their” Association, but also the young generation wanted to participate in the leadership. The meritorious founders did not manage to hold their positions at the head of the Association, because already at the turn of the 1860s and 1870s the 197

influence of the newcomers prevailed. From the socioeconomic perspective, the most influential group in the leadership were not the Jewish industrialists, who contributed the largest sums of money to the Association, but the members of the more numerous middle­ ‑class: traders, physicians, self­‑employed people and officers.

No sooner had the “merit controversy” quietened down than the question of the religious education divided the members of the Association. The first part wanted the Jewish school in Frýdek to provide not only the religious education but also all compulsory subjects. This group managed to gain for the school the status of the elementary school (Volksschule) in 1869 and also the “public right” (the right to issue school reports) in 1875. However, the second group considered the school to be a senseless burden for the budget of the Association and wanted the children to attend a public school, while the Jewish school would just have provided the religious education. This group also pointed out that the school was unable to gain a stable teaching staff and suitable schoolroom, which had a negative impact on the quality of the education. The teaching staff became stable as late as in 1882 and only after that the discussions about the school were finished for some time.

In 1882, the Jewish Religious Association in Frýdek founded also the Jewish cemetery; however, the possibilities of the Association were exhausted by this act because the Association, like most “emancipatory” Jewish communities, failed to gain the status of the Jewish religious municipality. Thus the Association members had to pay not only a contribution to the Association but also the religious tax to the Jewish religious municipality which they had come from, regardless of the fact that they had not used its service for a long time. So, the membership in the Association in Frýdek was an additional expense, which not all of the Jews living in the Frýdek and Místek Region were willing to pay. Furthermore, the synagogue in Frýdek was too far for the Jews living in Frýdlant, so they founded their own Jewish Religious Association, a prayer room and also a Jewish school.

The analysis of the relationship between the Jews and the Gentiles in the Frýdek­‑Místek Region shows that the emancipation 198 resumé/summary

of Jews had only limited impact on the Jewish integration to the major society. Although the local Jews were able to gain respect in the same social stratum thanks to their good socioeconomic status and even to get into the city council in Frýdek, the lower social stratum and country population kept considerable distance or even aversion to the Jews who were (largely rightly) associated with alcohol production and distribution, so the criticism of the growing alcoholism often turned against the Jews.

The Jewish community in the Frýdek and Místek Region experienced an expansion at the turn of the 20th century. Like more than ten other Moravian and Silesian “emancipatory” communities, also the Jews living in the Frýdek and Místek Region achieved in 1893 the status of the Jewish Religious Municipality.

The Municipality expanded territorially to the whole legal district Frýdek and Místek, so the number of its members roughly doubled in comparison to the Jewish Religious Association in Frýdek.

However, the more important fact was that the local Jews did not have to pay religious tax to distant Jewish Religious Municipalities any more, but only to their own Municipality. Due to the increase of income, the Municipality was able to reconstruct the synagogue in Frýdek in 1893 and to construct a building in 1898 which served as the Municipality seat, as a school and as a rabbinate. Also charitable associations developed their activities successfully.

However, the construction of the school building revived the controversy between supporters and opponents of the Jewish elementary school. The supporters outvoted the members who thought that the Municipality should finance only the religion lessons, not the whole elementary school; on the other hand, the supporters of the school failed to convince their opponents to send their children to the Jewish elementary school (and to pay school fees), so that the number of pupils in the Jewish school stayed almost unchanged.

As the school burdened the budget of the Jewish Religious Municipalitiy, the Jews of the Frýdek and Místek Region endeavoured to get an exemption from the Law Concerning the 199

Jewish Religious Society which enabled many Jewish communities to acquire the status of the Jewish religious municipality; on the other hand, it required each religious municipalities to have its own rabbi. The Ministry of Religion and Education granted the Jewish Religious Municipality in Frýdek the temporary exemption only once; thus the Municipality was not able to carry through the concept which preferred the Jewish school to the rabbinate.

Consequently, at the beginning of the 20th century there were both the Jewish school and the rabbinate in Frýdek.

Despite the development of the Jewish religious institutions in the Frýdek and Místek Region at the turn of the 20th century, also symptoms of decline of the religious life can be traced. The local Jews were ceasing to observe the religious regulations, the number of mixed marriages was growing and the Jewish Religious Association in Frýdlant even had to close its activity. Several local Jews strived to revive the religiosity by propagating the religious variant of Zionism, however, instead of the religious Zionism, the secular Zionism gradually took root in the local Jewish community.

Only an insignificant number of the Jews in the Frýdek and Místek Region identified with the modern Jewish nationality before the First World War, as they adopted much more often the German national identity. This fact led to attacks against the Jews by Czech nationalists, whose speaker became Petr Bezruč.

With the birth of Czechoslovakia, a large part of the Jews in the Frýdek and Místek Region adopted new identity. Members of middle and lower classes of the local Jewish society made use of the postwar changes to abolish the curial electoral system and for democratization of the Jewish Religious Municipality. These Jews established the Jewish National Council, left the German nationality and embraced the Jewish nationality. Because of this manifestation of the loyalty to the new state, the local Jews could rely on the government commissioner in their struggle for equal suffrage. However, claiming the Jewish nationality was not the same as accepting the Zionist ideas in most cases during the 1920s. The local Jewish society was divided rather according to the criterion of loyalty to Czechoslovakia and to the socioeconomic criteria: 200 resumé/summary

a) The “German Jews” did not reconcile themselves to the birth of Czechoslovakia and did not accommodate themselves to the democratization of the Jewish Religious Municipality, thus they lost their previous large influence in it. b) The “Jewish democrats” were members of the higher stratum, who accepted the new state, the democratization of the Municipality and the new Jewish identity; thus they kept much of their previous influence in the community. c) The “national Jews” struggled for the equal suffrage and d) the “Jewish workers” differed from them especially by the lower social status.

The World War I also uncovered fully the crisis of the Religious life. The creation of the new state borders stopped the stream of the Galician imigrants, the local Jewish textile factories had to face sales crisis, the Jews started to move from the Frýdek and Místek Region to more attractive regions to find work, apostasy from Judaism was becoming an increasingly common phenomenon, thus the Jewish population in the region declined more and more. Because of the weakened economic basis and membership, the Jewish Religious Municipality was not able to pay its own school and closed it down in 1928. The Great Depression worsened the financial situation of the Municipality even more and the dismissal of workers from the Jewish textile factories deepened the anti­‑Semitic moods in large segments of population. Furthermore, with the closure of the school, the Municipality lost the last remnants of influence on the Jewish children and youth, as the Municipality was not able to offer anything other than religion lessons, thus the activities of the secular Zionist associations became much more attractive. Even parents only rarely visited the synagogue and did not lead their children to the Jewish faith, so the Jewish religion was very often entirely unfamiliar to the children born during the interwar period. The Jewish Religious Municipality was losing its attraction also because of lengthy conflicts and litigations with the former employees whom the Municipality has to dismiss due to their illegal behaviour.

However, the definitive extinction of both the religious and secular (Zionist) Jewish institutions, which represented the core of the Jewish community, was caused by Nazis. The Jews in the Frýdek 201

and Místek Region did not take the Nazi threat very seriously until 1938, when refugees from annexed Austria and Sudetenland started to come, yet they themselves decided to emigrate only when the Nazi army came to their own home. The younger generation left the country with relative ease, while the elder Jews often decided to stay. The deportation of some local Jews to Nisko in 1939 almost paralyzed the activity of the Jewish Religious Municipality, which was dissolved in 1942 by the Central Agency for Jewish Emigration.

The Nazis simultaneously divested the Jews of personal freedoms, livelihood, property and finally also of life. After the war, such a small number of the Jews returned from emigration or from the concentration and extermination camps to the Frýdek­‑Místek Region that the Jewish community has been never renewed.

202 resumé/summary

Daniel Baránek Židé na Frýdecku a Místecku. Židovské společenství a jeho tvůrci Vydala Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, nám. Jana Palacha 2, Praha 1, jako 15. svazek ediční řady Fontes Jazyková redakce Klára Kunčíková Typografická osnova František Štorm Sazba z písem Baskerville Pro a John Sans Pro studio Lacerta (www.sazba.cz) Tisk Tiskárna PROTISK s. r. o., České Budějovice Vydání první, Praha 2015