Marosa di Giorgio, Divoké papíry

Tak osamělé a pospolu.

Poletovaly klidné papíry a safíry. Ležel tam svazek duší.

Dívenky z měsíce. Olistěné a okřídlené drahokamy.

strana 84

přeložil a uspořádal

petr zavadil

Marosa di Giorgio Divoké papíry

potomek italských a baskických přistěhovalců, se narodila v uruguayském Saltu. Extravagantní žena přitahovala pozornost od dětství navzdory vrozené plachosti. Nikdy se nevdala ani neměla děti. Dlouhé hodiny trávila o samotě v montevidejském baru Sorocabana, kde kouřila navlečená v těsné sukni a v botách na vysokých podpatcích. Vystřídala několik zaměstnání, od herečky přes novinářku společenské rubriky po úřednici. Zároveň žila ve světě, který sama vytvořila, plném znepokojivých tvorů a rostlin živených přízračnou sexualitou. Sametoví inkoustoví upíři v něm jemně znásilňují básně v růžových hlemýždích ulitách. Slova omamně voní a mají prudkou, nebezpečnou, mírně jedovatou chuť. Od devadesátých let se její dílo vydává pod názvem Divoké papíry

Éditions Fra

Marosa di Giorgio

přeložil a uspořádal Petr Zavadil

Marosa di Giorgio Divoké papíry

Z uruguayských originálů Los papeles salvajes (Adriana Hidalgo editora, Buenos Aires 2008), El Gran Ratón Dorado, el Gran Ratón de lilas (El Cuenco de Plata, Buenos Aires 2008) vybral, p řeložil a doslov napsal Petr Zavadil

Redaktor Jakub Řehák

Design Nusle(.org)

Vydalo Éditions Fra, Šafaříkova 15, 120 00 Praha 2, Fra.cz, roku 2023 jako svou 218. publikaci

Vytiskla Tiskárna Protisk, České Budějovice

Vydání první ab032

Kniha vychází za podpory Ministerstva kultury čr .

© Éditions Fra, 2023

© Adriana Hidalgo editora s.a ., 2008, 2013

© Nidia di Giorgio

Translation & afterword ©

Petr Zavadil, 2023

Author photo ©

Magdalena Gutiérrez, 2000

Design © Nusle, 2023 isbn 978-80-7521-205-4

MAGNÓLIE

1965 n a památku mé babičky, r osy a rreseigorové de m édicis, její magnóliové, vodní, andělské duši.

Ta dívenka psala básně; pokládala je vedle výklenků, vedle hrnečků. Bylo to ve chvílích, kdy mraky táhly pokoji, a vždycky přilétal jeřáb nebo orel, aby se napil čaje s její matkou.

Ta dívenka psala vysilující a sladké básně, chutnající po kdoulích a po kosti a po ptačí krvi. Bylo to v těch dávných létech, v domě, nebo během podzimu, zamlženého a plného králů. Někdy přicházel druid, mnich z hloubi lesa, a napřahoval vychrtlou ruku, a matka mu podávala čaj a předstírala, že se modlí. Ta dívenka psala básně; pokládala je vedle výklenků, lamp. Občas vcházely mraky, dubnový vítr, a odnášely je; a tam, ve vzduchu, potom zářily; tehdy se shlukovali a s rozkoší si v nich četli motýli a světci.

V podvečer dívenka opouštěla vysoký les, a zároveň dosny s velikými červenými květy podobnými pohlavím archandělů, příliš vzdušných a žádostivých. Úkosem pohlížela na obrovské okvětní listy a otřásala se; a cesta vedla dolů a k ní, a ze vzduchu vířivě padal jakýsi starý světec, aby jí zemřel v rukou; a tak ho chytila, a byl to poslední záchvěv, máchnutí křídel; a cesta vedla dolů a k ní, šílené strachy, přes celý pozemek, starou alej, přes dveře k dávnému domovu.

Tehdy volala služebné, předávala jim mrtvého, aby ho půl hodiny pekli, okořenili ho nějakou zeleninou, nějakou fantastickou cibulí.

Po dešti babička hnětla cukroví z duhy a starého ovoce; a jakási volavka přichází požádat o laskavost – o dlouhý a průzračný klobouk; babička ji zve dál; a odevšad se kutálejí bílé hrozny, ze všech listů v herbáři; barevné sklenice si jdou povídat s volavkou; magnólie prostírá své mísy, aby chytila hrušky, které za chvíli spadnou – mají nebeskou kůži a sněžné srdce; jenže na tvářích hrušek jsou podivné číslice; sečtěme všechny ty záhadné třináctky a schválně, co nám vyjde; a v dřevěném domečku, maličkém, hned vedle toho velkého, bojují třtiny plné vody, cukru a šťávy; a brambora se pootevírá a nechává vyrůst fialku ze svého bramborového srdce; a babička schází do zahrady a zašlapává dvojici drobných snoubenců; a prochází kolem kůň, ten, který má nádherné jméno, ten, co se jmenuje Daniel a umí se smát, a bezzubí starci jdou do kukuřičného pole, aby se podívali na tvrdé chrupy a listy na balení tabáku; a magnólie nosí dlouhatánský perlový náhrdelník, šaty pošité perlami; a všude rostou houby, tam i tady, jako pěnová jablka, přezrálé pomeranče, s kůží posetou kukuřicí a smaragdy.

A potvůrka zrozená po dešti prochází zahradou ze severu na jih, temná a vychrtlá; a nese si jednoho z našich mrtvých příbuzných zasetého do hřbetu jako hyacint.

Když hodně prší, andělé hřadují v zahradě jako malí druidové, jejich růžové lemy se zlehka prolínají (když je vidí koně, zděšeně prchají, ale v dálce se zastavují a s úsměvem se začínají probírat vzpomínkami).

Občas se usazují na stromech jako průzračné slepice, nebo kladou červeně skvrnité modré vejce, nebo bílé a malé, které hned schovám. Někdy se vydávají na cestu do kukuřičného pole a vyzobávají zrnka.

Když hodně prší, andělé létají uvnitř domu, tehdy je chytám, dávám je do květináčů, džbánů a váz. A jednoho nosím paní učitelce.

Zdá se mi, že je Tříkrálová noc.

Umlkla jiřina – nadměrná, granátová a modrá –přestala kroužit, zastavily se jí hodiny, zastavily se ohromné růžové minutové ručičky; ale zdálky zní valčíková hudba a vlaštovky a císaři se dávají do tance. Dokud zpěvný ořech nezmlkne a nezmlkne taky cvrčilka.

V nějaké takové vteřině usne maminka; neměla by, protože se přihnala šlechtická krysa; máme návštěvu v kredenci.

… Zdá se mi, že je Tříkrálová noc. Dovnitř padá hrst hvězd, jako by byly z cukru.

A celá zahrada i nebesa jsou plná výtečných dortů se svíčkami; na východě a na západě je dražé; stříbrné perličky na severu a na jihu.

Má někdejší zvířata vstávají z mrtvých. Přicházejí zdaleka, odtamtud, aby mi přinesla hračky.

Když hlemýždi stoupají duhou, a ve vzdálených holubnících vrkají holubice svým poupatům podobným růžovým vejcím, a růže klade své vejce a na obzoru znovu vzplane válka, procházejí kolem válečníci a květiny. Když vchází měsíc komínem a každý talířek zatvrzele zadržuje dech, své sirupové voňavé bříško, a stoly a postele vypadají jako kopretiny s včelami, a princové vystupují z medailónů – štíhlý stříbrný trup, žlutá tvář – a přinášíme lampu, hrnečky a nějaký šálek křehce vzlétne, skoro ani nenarazí do rozkvetlé skříně. A tam, ve vzduchu, Marie a ptáci pijí čaj.

Luna seděla na vejcích; padají z ní bílá stébla; létá šest malých jeřábů. A ty, s perleťovou šíjí, kterou jsi právě získal a kterou nemůžeš drtit, s dřevem, které se nerozklíží. A my hlídáme tvou smrt – vzdálené sousedky, hatmatilka cvrlikání, tam v břízách a vrbách. Sníme o nemožných věcech – už nás omamuje rosa, káva – že házíme svatební rýži na tvé obočí, lehký zázvor na tvé zranění, koláček na tvé rty, motýla pečeného ve vlastním peří jak barevná máta, nazlátlá mandle, koláček z barevného cukru, a že ho hltáš. A dokud nepřijde sen a noc neprotne svou půlnoc a neuplyne nevím kolik času, a znovu neotevírám oči, a už je moc brzy, už poletují sousedky, cvrlikání, nad něžnými ovečkami a někde tam vzadu u zvonice, u pagod, světýlko kreslí obzor.

Jenže v tu chvíli se ty otřásáš, zvedáš rudý hřebínek, černá křídla, a necháváš zaznít svůj zpěv.

Už je konec dne. Strom prostírá své vlasy, svůj piškot a pokouší ježíše hyacintů. A on, ohromná fialka, se vyloupává z listí a…

Ale všechno je fiktivní. Jen pavouk s modrým břichem a černými nožkami přenáší vzduchem síť, jedovatou pomněnku. A tam u stolu jsou hodovníci a ryba – ta na stříbrném talíři vypadá jako přebohatý človíček, obří trpaslík lososové barvy, koláč ze slaných kamélií; polykáme ho jako lahodný perlový

náhrdelník, který má nevídanou chuť. A netopýři se jemně udí v kouři z vlastních cigaret. A je tu měsíc a chystá se spát. A je tu vrah, ten světec, s dlouhým

závojem a dlouhou hřívou, který jde za mnou, hledá mě a jedné noci mě dostihne.

… A co když přijdou zajíci a odnesou nám všechen hrách a všechny kvetoucí brambory – s jejich granátovýma očima a granátovými zoubky?

… A co když se narodí houby – ty malé a kulaté jako perly, ty bílé a pěnovité, ty, co vypadají jako citrony z manšestru?

… A co když někdo vyřeže lebku z dýně, vydlabe ji, postaví dovnitř zapálenou svíci?

… Co když se napijí alkoholu strašák a kráva, a přijdou zaklepat na dveře?

… A co když se Magdaléna zmýlí, nebo zakřičí, nebo co když hodí jedovatou lilii do rýže?

Když jdu v časných hodinách do vesnice, přes louky, s košem a džbánky, a rosa zapaluje své sirky a pálí všechnu trávu, a jabloň drží jako těžké barevné motýly všechna svá jablka a hrušky, už zesklovatělé a naleštěné, a všechny houby jsou naložené, vidím, jak ze stínu kmenu vychází onen neznámý, noční muž, ten se zaječí hlavou.

Někdy se tam scházejí koně. Sovy v temných pláštích, s velmi silnými brýlemi, s podivnými zvonečky, svolávají houby bílé jako kosti, jako vejce. Občas máme hlad a není tu žádné zvířátko k podřezání.

Tehdy chodíme po schodech do podkroví, hledat staré ananasy, hrozny tmavého a tvrdého vína, staré mandle; když se rozlousknou, vyskočí mrška, hladká, jemná, perleťová, růžová nebo modrá; když má zlatou barvu, vyhazujeme ji do vzduchu a ona se začíná točit, zahalená do ohnivého prstence, jako planeta. Občas, ani nemám hlad. Měsíc visí jak přibitý se svým žilkovaným peřím. Koně zpívají.

Stařeny

už snášejí ze střechy čerstvě narozený salát, magnólii kokosové chuti, tucet vajec – schody dál cestují tmou, nehybné a nekonečné –; zapalují hranice. Sem tam proletí kolem netopýr jako příšerný telegram. Když někdo vyhlédne z okénka, cestu neuvidí; ale nahoře na nebi je pořád roztažený stůl; malé porcelánové šálky a jejich valčíkový cinkot, mušelínový ubrus, hyacinty a růže. A utkvěle září čajová hvězda.

Někdy rodiče napadlo hrát tu zlověstnou hru.

V době, kdy hyacinty vzcházejí jako hejno ptáků z ukryté půdy nicoty, modré, černé, žluté jako motýli, nebo jako červené pomeranče s tenoučkou slupkou a stříbřitým alkoholem, jako dýně a tulipány, jako slepičky a jemní fantastičtí havrani s jediným křídlem

krákorají, kdákají, potichounku.

V tu dobu jsem si chodila ke stolu pro sklenici medu. A rodiče začínali zlověstně žertovat; strkali do mě, naráželi do mě – ze vzduchu padaly hrůzostrašné papíry –; viděla jsem chrupy, chléb rozchechtaný dokořán. V tu chvíli jsem musela jít ven, pustit se do pláče. Jakýsi alkoholem zpitý kolibřík si spletl narcis. Po očku prchalo jmelí, duby, ořech, hrozen štěstí; na všech kmenech byly napsané básně; ale všechny končily stejně a nebylo moc jasné, co vlastně říkají. Tiché skučení rodičů mi nahánělo hrůzu, zamrzal mi cop; musela jsem jít daleko za všechno, za planinu, za druidský pomník.

Thomas Ernest Hulme, Modlitba

za úsměv luny

Richard Caddel, Slova straky

The Magpie Words

Imagisté

Vítr z Narragansettu

One Stop Stories

Vladimír Sadek, Židovská mystika

Kang Čol-hwan, Pierre Rigoulot, Pchjongjangská akvária

Joyce Mansour, Výkřiky

Eugénio de Andrade, Svrchovanost

José Ángel Valente, V kořenech světla

ryby

Alena Nádvorníková, Anebo ne

Ou bien non

Helen Lawsonová, Odvaha za úsvitu

Courage at Daybreak

Raúl Rivero, Důkazy spojení

Antologie nové české literatury 1995–2004

Elizabeth Bishopová, Umění ztrácet

Ernest F. Fenollosa, Ezra Pound, Čínský

písemný znak jako básnické médium

Petr Mikeš, Jen slova/Just Words

Petr Borkovec, Vnitrozemí

Roland Barthes, Světlá komora

Tomáš Pospiszyl, Srovnávací studie

Ernst Jandl, Friederike Mayröckerová, Experimentální hry

Petr Král, Arco a jiné prózy

Jurij Odarčenko, Verše do alba

Muhammad Šukrí, Nahý chleba

Jan Jařab, Šíleně pomalá revoluce

Antologie současné lotyšské poezie

Guillermo Rosales, Boarding home

Catherine Ébert-Zeminová, Bludný kruh

Jano Pavlík

Viola Fischerová, Předkonec

Blanca Varela, Křídla na konci všeho

Erich Fried, Milostné básně

Shitao, Malířské rozpravy Mnicha

Okurky

Petr Měrka, Telekristus a Mentál

Zápisky z mrtvého ostrova

Bytosti schopné zemřít

Jonáš Hájek, Suť

Viola Fischerová, Písečné dítě

Yasmina Reza, Zoufalství

Richard Caddel, Psaní v temnotě

Writing in the Dark

Polona Glavanová, Noc v Evropě

Andrés Sánchez Robayna, V těle světa

Michal Witkowski, Chlípnice

Jerzy Pilch, U strážnýho anděla

Emanuel Mandler, Poslední Branibor a jiné příběhy

František Kautman, Alternativy

Giuseppe Culicchia, Kolo, kolo mlýnský

Orhan Pamuk, Nový život

László Darvasi, Nejsmutnější kapela na světě

Yasmina Reza, Adam Haberberg

Dorota Masłowska, Královnina šavle

Jean-Claude Izzo, Totální chaos

Zafer Şenocak, V novém světě

Guy Viarre, Bílé předání

Sławomir Mrožek, Kohout, Lišák a já

John Berger, O pohledu

Fotostrojka

Georges Didi-Huberman, Ninfa moderna

Jakub Řehák, Světla mezi prkny

Petr Borkovec, Berlínský sešit Zápisky ze Saint-Nazaire

Szilárd Borbély, Berlin-Hamlet

Václav Durych, Černé tečky

Ladislav Šerý, Laserová romance 2

Vladimír Sadek, Židovská mystika

Fra Blank. Reader

Cena Jindřicha Chalupeckého 2006

Martin Kubát, Je večer, vypusťte čerta!

Atík Rahímí, Tisíc domů snu a hrůzy

Carlos Victoria, Stíny na pláži

Dario Fo, Polomyšín

Médium kurátor

Karel Císař, Věci, o kterých s nikým ne mluvím

Ladislav Šerý, Laserová romance 3

Václav Benda, Noční kádrový dotazník a jiné boje

C. B. Levensonová, Buddhismus

David Voda, Sněhy a další

Viola Fischerová, Domek na vinici

Chez Erik. Kuchařka Fra

Carlos A. Aguilera, Teorie o čínské duši Róbert Gál, Na křídlech/Agnomie

Bohumil Nuska, Malé příběhy

Tahar Ben Jelloun, Poslední přítel

Antonio Gamoneda, Tohle světlo

Jonáš Hájek, Vlastivěda

Dorota Masłowská, Dva ubohý

Rumuni, co uměj polsky

Tašo Andjelkovski, Mirny

Lidia Amejko, Známé příběhy

Liāna Langa, Sešit antén

Vilém Flusser, Za filosofii fotografie

Sylva Fischerová, Pasáž

Ernesto Santana, El Carnaval y los Muertos

Kamil Bouška, Oheň po slavnosti

Karel Urianek, Beránek

Petr Měrka, Fantasmagorie

Fernando Vallejo, Madona zabijáků

Viktor Špaček, Co drží Nizozemí

Serhij Žadan, Big Mac

Andrzej Bart, Továrna na mucholapky

Krisztina Tóthová, Čárový kód

Gertruda Steinová, Mluvit a naslouchat

Pier Paolo Passolini, Zuřivý vzdor

Antologie současné polské poezie

Jean-Claude Izzo, Chourmo

Frédéric Beigbeder, Povídky psané pod vlivem extáze

Viola Fischerová, Hrana

Ahmel Echevarría, Días de Entrenamiento

Ondřej Horák, Mrtvá schránka

Michal Witkowski, Královna Barbara

Roland Barthes, Říše znaků

Martin Kubát, Čistka

Martha Acosta Alvarez, La periferia

Sławomir Mrożek, Ti, co mě nesou

Veronika Bendová, Nonstop Eufrat

Ivana Myšková, Nícení

Ondřej Buddeus, rorýsy

Petr Borkovec, Milostné básně

Roland Barthes o Rolandu Barthesovi

Cédric Demangeot, Slota

Jakub Řehák, Past na Brigitu

Jean-Philippe Toussaint, Koupelna

Guillermo Cabrera Infante, Tři truchliví tygři

tento chléb přežvykovat, psacími písmeny

Jana Šrámková, Zázemí

Jan Frolík, Útěcha z ornitologie

Martina Blažeková, Lom

Šest slovenských básníků

Juliana Sokolová, My house will have a roof/Môj dom bude mať strechu

Wanda Heinrichová, Jehla sestupuje

Frank Correa, Larga es la noche

Petr Borkovec, Herbář k čemusi horšímu

Ángel Santiesteban Prats, El verano en que Dios dormía

Kateřina Rudčenková, Chůze po dunách

Ondřej Lipár, Komponent

Samanta Schweblin, Ptáci v ústech

Alena Kotzmannová

Rafani

Petr Borkovec, Zlodějíček

Kristina Láníková, Pomlčka v těle

Krisztina Tóthová, Akvárium

Sylwia Chutnik, Kapesní atlas žen

Álvaro Enrigue, Podchlazení

Abel Arcos, 9550: una posible interpretación del azul

Luboš Svoboda, Vypadáme, že máváme

Petr Maděra, Filtrační papíry

Lukáš Horák, Amensch

Kde i mrtví pochodují

Petr Král, Město je náš les Alžběta Michalová, Zřetelně nevyprávíš nil , úvod

Alda Merini, Nepřibližuj se ke mně, poezie

Miloslav Topinka, Probouzení

Ladislav Šerý, Nikdy nebylo líp

Pomlčky v těle

Petr Borkovec, Wernisch

Nicanor Parra, Jiné básně

Jurij Andruchovyč, Moskoviada

Adéla Knapová, Nemožnost nuly

Julio Jiménez, Un mundo tan blanco

Zuzana Lazarová, Železná košile

Nonardo Perea, Los amores ejemplares

Kamil Bouška, Hemisféry

Hroby v povětří. Poezie Bukoviny

Bernard Noël, Výřezy z těla

Adéla Knapová, Slabikář

Robert Krumphanzl, Sen s výčitkami

Jakub Řehák, Dny plné usínání

Abel Fernández-Larrea, Shlemiel

Petr Borkovec, Lido di Dante

Petr Borkovec, Rozvláčná vyjádření radosti

Zuzana Fuksová, Cítím se jako

Ulrike Meinhof

Kamil Bouška, Inventura

Miroslav Olšovský, Tahiti v hlavě

Alexej Cvetkov, Král utopenců

Gérard Dubey, Sociální pouto v éře virtuality

Tamás Jónás, Tatitatitati

Veronika Bendová, Vytěženej kraj

Adéla Knapová, Předvoj

José Alberto Velázquez, Cierra los ojos, no respires

Clemens J. Setz, Láska za časů Mahlstadtského dítěte

Kristina Láníková, Úvahy nad zájmeny

Petr Borkovec, Petříček Sellier & Petříček Bellot Šest německých básníků

Tašo Andjelkovski, nid

Jakub Řehák, Obyvatelé

Bytosti schopné zemřít ( 2. vydání )

Jonáš Hájek, Výlet do Schengenu

Můj jediný čtenář

Tomáš Gabriel, Údolí pokusu o výsadbu bříz

Luboš Svoboda, Rád čichám

ke zvířatům, která jsi vycpala ty Martin Poch, Strana

Marzanna Bogumiła Kielarová, Zatopený estuár

Veronika Bendová, Vytěženej kraj ( 2. vydání )

Pavel Klusák, Uvnitř banánu

Martha Luisa Hernández, La puta y el hurón

Petr Borkovec, Sebrat klacek

Elsa Aids, Přípravy na všechno

Petr Borkovec, Lido di Dante ( 3. vydání )

Vladislav Chodasevič, Porcelánový věnec

David Voda, Automat na plyšáky

Cédric Demangeot, Útržky Sněhurčina kožichu

Ondřej Horák, Pohlavní styky

Martina Blažeková, Prologomény

Zofia Bałdyga, Poslední cestopisy

Petr Borkovec, Petříček Sellier & Petříček Bellot ( 2. vydání )

Gertruda Steinová, Mluvit a naslouchat ( 2. vydání )

Rodrigue Marques de Souza, Oslnění

Elsa Aids, Lazarská v zimě a jiné básně

Ricardo Alberto Pérez, Arácnidos

Andrés Sánchez Robayna, Tím velkým mořem

Petr Borkovec, Sebrat klacek ( 2. vydání )

Marosa di Giorgio, Divoké papíry

Robert Lax, Hudba světla/Hudba tmy

Lubomír Tichý, Fialová miska

Lynn Cruz, Crónica Azul

Jakub Řehák, Poezie ve věku vnějškovosti

Jean-Philippe Toussaint, Flashdisk

Raúl Flores Iriarte, Después de la noche

Alia Trabucco Zerán, Odpočet

Adéla Knapová, Zbabělé zápisky z ukrajinské války

Kristina Láníková, Puma M

Smetl je teplý vánek.

Andrés Sánchez Robayna je básník, který jako by své verše lovil ze vzduchu. Čirost tohoto živlu zná z rodných Kanárských ostrovů i z cest do Řecka důvěrně. Umí vytušit, kdy změní barvu, kdy potemní i kdy se v noci rozzáří, a popsat okamžik, kdy zhoustne do vzpomínky na ženu nebo na rozhoupané zvony z dětství. Je to básník, který umí trpělivě čekat na prchavou chvíli, kdy vzduchem propadne jedna jediná kapka věčnosti procezená časem.

Andrés Sánchez Robayna Tím velkým mořem Brož. vazba, 84 s., dpc 159 k č, Fra 2022, isbn 9788075212030

Už tehdy mě Bůh měl rád, vždycky mě miloval nenasytně. Jelikož jsem byla holčička, přicházel ke mně radostně; nikdy se ke mně nechoval přísně. Někdy se dokonce převlékal za vlčí mák, nasazoval si hezkou růžovou masku, nebo masku jelena, a navlékal si osrstěné domino nazlátlé barvy. V té době mi řekl, že mým jediným údělem je psaní poezie.

marosa di giorgio

Author photo © Magdalena Gutiérrez, 2000