Zofia Bałdyga, Poslední cestopisy

Každý den je neděle, neděle je nejkrutější.

strana 31

zofia bałdyga poslední cestopisy

zofia bałdyga (1987 ve Varšavě), básnířka, bohemistka a překladatelka současné české a slovenské poezie do polštiny. Od roku 2018 žije v Praze. Básně píše polsky a česky. Vydala čtyři básnické knihy v polském jazyce. Sbírka Poslední cestopisy je její první sbírkou napsanou česky.

Éditions Fra

Poslední cestopisy

Zofia Bałdyga Poslední cestopisy

Redaktor Tomáš Gabriel Design Nusle(.org)

Vydalo Éditions Fra, Šafaříkova 15, 120 00 Praha 2, Fra.cz, roku 2023 jako svou 210. publikaci

Vytiskla Tiskárna Protisk, České Budějovice

Vydání první

aa048

Kniha byla vydána za finanční podpory paní Hany Michalikové.

© Éditions Fra, 2023

© Zofia Bałdyga, 2023

Author photo © Jan M. Heller, 2020

Design © Nusle, 2023

978-80-7521-182-8

Přechodná bydliště

procesy a postupy rodinný dům se zahradou

domácí práce

výchozí bod handmade rodinná sešlost

Vaše shromáždění je nelegální

záznam: nespavost

malá stabilizace noční hudba hnízdění

popínavé zátiší noční směna

každé ráno ve stejné řece

den, kdy se opakovala noc

Mosty a lávky

noční spoj

sen o vzniku básně

udělal bych s tebou rozhovor

výletní sezona

denní sen

to-do list

řeka si bere, co její jest

Říkala, že domov je tam

in & out

Pravidelně podvádím své rodné město

Poslední cestopisy

poslední cestopisy (prolog)

autoportrét s kritickým pohledem prohlídka města

Zahrada utíká do lesa se nadechnout

záznam: hyperventilace návštěva zvláštní zóny

Náš příběh má teplotu lidského těla

denní světlo mi předá vzkaz poslední cestopisy

záznam: 32 poslední cestopisy ( ii ) poslední cestopisy ( iii )

zvuková stopa / hraniční přechod

Přechodná bydliště

Své budoucnosti jsme si už vymysleli, teď svým blízkým přestavuji minulost.

Nové cesty přerušují pravěké tahy. Ke svému loňskému výročí si přeji přístav a nějakou autoritu. Brala bych i pojízdnou.

Vchod i východ jsou tytéž dveře, jen některé druhy chodí pozpátku.

Pojď se mnou otevřít ten kruh. A kdyby ses ztratila, zůstaň stát uprostřed řeči, které nerozumí tví příbuzní.

V zahradě stojí barák, který nám všem patří.

Ve vedlejší budově sídlí továrna na kyslík. Mívají tam rozsvíceno do noci. Prý ještě stále petrolejky.

U francouzského okna to fouká do stran. Pojďme se rozdělit o všechny asymetrické zbytky.

Věci lhostejně trvají v novém světle, v mezích vlastních obrysů. Obrysy nerezaví. Pozorovatel se stává spoluautorem, pak o něco zakopne.

Byli jsme tomu přítomni, soustředili se na tělesné detaily, na všechna známá skupenství.

V zahradě bydlí politicky nekorektní světci. Každý se sem dostal jinou cestou.

Tvoje teplo pochází ze zahrady. Nadouvá se ve větru. Půjčuje si tvar.

Prohlížím se v čerstvém vzduchu. Pojď, přivoň si k tomu životu, k nepravidelným kusům barev na dvorku . Šedá dusí zelenou.

Stará houpačka krčí rameny. Vzduch tomu přihlíží.

Sentimentální hodnota zůstává stranou. Krása couvá.

Odpoutávají se ode mě části těla, které považuji za vlastní.

Zní to jako bolení. Stejně jsme všichni kříženci, na tvaru nezáleží . 2.

Tvoje teplo mi nepatří, nepatří mi roční doby, i když se tady už zabydlely.

Jsem ráda, že vedle sebe mám nečlověčí bytost, i když vím, že za mnou neskočí do nicoty.

Tady na tom oteklém, promodralém ostrově.

Na ostrově uvnitř lastury.

Země se nám dívá do oken. Probouzím se ve svém rodišti a křičím.

Chci domů, já chci domů . Kde mají planety svoje doma?

Kam se vejdou všechny ty otazníky? Ještě by mě

zajímalo,

jestli se párují na celý život a jakou mají teplotu.

Přichází pořádek a srovnává zahradu se zemí.

Klidně si pěstuj kytky, stejně je nezachráníš před smrtí.

Pohřbívá ho v lese, ve mělké jámě. Nezmůžu nic

než urovnávat přihrádky, zachycovat vzácné okamžiky mezi letem a pádem.

Od pondělí do pátku obnovuji cizí rituály, stavím vzorové domy bez osobních stop.

1.

Říkat domov místu, kde jsme se narodili, jako kdyby začátek znamenal bezpečí. V tomto kraji to takhle děláme, takhle to tady dělají.

Jako kdyby půjčování prostoru od těch, kdo sem přišli před námi, bylo to nejkrásnější, co nás tady čeká.

Tichu se učíme až později. A ještě otázky – komu patří láska? Komu patří voda?

2.

Prosincová rána nebývají štědrá. Šetřit vodu a lásku nestačí. V těle je pořád ještě prostor.

Vnitřní orgány zvědavé na domov a jiné praskliny.

Dovnitř proniká nemilosrdné podnebí, kterému říkáme mírné, aby se k nám nechovalo ještě hůř.

Moje babička vypíná televizi pokaždé, když se v ní někdo líbá, a nikdy mi neřekla, copak pro ni znamená štěstí.

Jsou věci, které si musejí zapamatovat ruce. Výčet ztrát a nálezů se musí vepsat do dlaní. Nesmí padnout na zem.

Jednoduchý příběh, snadné rozuzlení . Každá generace v této části světa začíná od nuly –kapesní atlas manuálních prací musí zatím stačit. V tomto domě se neztrácejí ani jehly. Ani nesmělé dlaně, které je nejistě drží. Dekorativní hodnota je nežádoucí účinek.

Spolu jsme nic takového nedělaly, třeba proto, že jsme spolu nedělaly vůbec nic. Jen ty nádechy, územní plán symetrického vyčerpání.

Teď by to mohlo být jinak, teď jsme v básni. Dáš si něco na závěr? Ty zákopy tu byly před námi. Zákopy a tác předkrmů.

Roztřepené konečky vlasů chytají oheň z domácího ohniště.

Prý se tam stále smí kouřit (a to nejen na chodbě).

Vyprávěj mi o pocitu bezpečí o imunologických reakcích zdravého těla o dokrvených periferiích a o šťastném dětství.

Rodinná porada složená z bytostí, které pravidelně

krvácejí, připravuje definice už teď.

Dnes se výjimečně sejdeme potmě.

Vaše shromáždění je nelegální. Všechny řeky této sychravé hemisféry mi ústí do krevního řečiště. Jdu demonstrovat do malé slepé uličky. Vymýšlím si jazyky, hladím cizí hlasy, hluboké alty, poslíčky. Nosí vlnité dopisy za vysokou zeď. Učím je vyslovovat svoje jméno. Dobrý večer, jsem rodinný příslušník, máte mě tady na seznamu.

Protiřečí mi ploché odpovědi. V noci nemůžu spát; probouzí mě sterilní, vyžehlený vzduch. Všechno, co jsem si odnesla z návštěvní místnosti, od stolu s pořadovým číslem 4. Cítím, jak mě jejich laboratorně pěstovaný stát chrání, měří mi tep pod krajkovou manžetou. Inkluzivně se usmívá a píská si hymnu.

Potkáváme se uprostřed refrénu. On je ta věta, kterou nevyslovím. Já jsem ten rytmus, který hraješ, skládáš na mě skladbu, než se sbalím a zrychlím.

Ten den jsem si uvědomila kynoucí noc. Přelila se mi přes obličej.

Zdálo se mi, že stavím zeď, teď ji už pár dnů bourám.

Náš konflikt má zvláštní intimitu. Noc dýchá a počítá.

Slyším plakat dítě, i když tady žádné není.

Sleduje mě akustický stín

olizující obtížně dostupné části mého těla.

Ke dnům je dům lhostejný.

Děj se odehrává v několika ložnicích, bydlí tam

nespavost a zadržený dech.

Tady jsem spolkla zanícený planetární systém. Tu část nás, která není kost a kůže.

Nehodím se k tomu světlu. Spolkla jsem bezkrevný planetární systém, ale ztratil se mi klíč:

I k obrazům můžeš tancovat. Zabydluji se v rutině, v krku mám k smrti unavené planety,

které si už ani nemají co říct. Předávají si tělní tekutiny. Dům je čekací židle.

Jsme zabalení do neprůhledného ticha a nedomyšlených následků.

Něco se přihodí, nic nezahyne. Ráno se nekoná. Nekoná se s hromy a blesky.

1.

Roční doba si žádá světlý příběh o někom, kdo se poučil a nic více nechtěl. O někom, kdo chodil podle rovných čar. Otevíral a zavíral ty správné dveře a přiměřeně velká okna.

Pastelová nuda až do smrti nebo do jiného navždy, které mu slíbil někdo jiný, pravděpodobně opačného pohlaví.

2.

Je navždy totéž co klidná smrt?

Zdálo se mi o rovných čarách, které do sebe divoce narážejí.

3.

Roční doba si žádá oběť.

Jarní vášeň je chladná, má neurčitou barvu. Psát o tom, jak voní, by bylo příliš intimní.

Miluji své bližní na dálku, říkám, když už konečně usneš. Neurčití oni sahají na kliku, oni nám to dělají, oni taky nevědí, jak je navždy dlouhé.

Soumrak setrvává, nikdo se ani nezasměje.

Někdo se k někomu stěhuje, někdo někoho živí, někdo druhý přirůstá k někomu třetímu.

Krmíme jeden druhého sledem vět a krajin, s chutí a upřímností, která spíš lichotí, než uráží. Pouhé výčty můžou být značně zneklidňující.

Až se nám narodí dvojčata, pojmenujeme je osa a střed.

Podle lékařské zprávy je všechno v pořádku.

I rozostřené obrysy pokoje pro hosty v poledním slunci.

Za soumraku se půjčují úsměvy, platí se slovy.

Žádáš mě, abych ti dávala těžší hádanky. Já nejsem žádná holka, ale žena.

Vyčerpané, neprodyšné ticho usíná bezedným spánkem, nejsou k tomu titulky ani poznámky pod čarou. Tato místnost je dopis někomu třetímu.

Objemný, neuspořádaný. Z okna je vidět ulice, kde se pohybují jen děti a ženy, odrazy a stíny. Nikdo nedbá na časovou posloupnost.

Ráno ji rozpustí. Něčí prsty porůstají cizí kůží, nesměle zkoušejí, jestli se průměrné srdce vejde do průměrného mozku.

Kroužíme kolem prázdného místa.

V horní části stránky se sbírá bouře. Čteš mi nahlas zdřevěnělé čárky a pomlčky rozhozené v nekonečném bílém prostoru za zdí.

Za zdí si ptáci stavějí dobře prokrvené věže, na kterých si někdo jiný založí hnízdo. Někdo, kdo se dokáže vrátit.

U schodiště se mi ztratilo semínko, v ložnici nám vyrostl strom. Pod stromem, před očima.

Stojí na hlídce, kořeny ničí dřevěné parkety. Oči pozorují příběhy z hlediska kompozice. Praskliny značí směr prohlídky.

Všechny tkáně mluví najednou.

Cizími slovy. Přijímám je za vlastní. Jednou mi někdo půjčí domov, i s významy.

Papír a tužku si přinesu.

Kámen se mnou tu hru nechce hrát.

Kámen je skutečný. Semínko bylo skutečné.

Život se v našich končinách vaří z vody.

Každý pátek chodím naproti zalívat cizí štěstí. Jako mravenec. Nebo spíš cvrček.

Thomas Ernest Hulme, Modlitba

za úsměv luny

Richard Caddel, Slova straky

The Magpie Words

Imagisté

Vítr z Narragansettu

One Stop Stories

Vladimír Sadek, Židovská mystika

Kang Čol-hwan, Pierre Rigoulot, Pchjongjangská akvária

Joyce Mansour, Výkřiky

Eugénio de Andrade, Svrchovanost

José Ángel Valente, V kořenech světla

ryby

Alena Nádvorníková, Anebo ne

Ou bien non

Helen Lawsonová, Odvaha za úsvitu

Courage at Daybreak

Raúl Rivero, Důkazy spojení

Antologie nové české literatury 1995–2004

Elizabeth Bishopová, Umění ztrácet

Ernest F. Fenollosa, Ezra Pound, Čínský

písemný znak jako básnické médium

Petr Mikeš, Jen slova/Just Words

Petr Borkovec, Vnitrozemí

Roland Barthes, Světlá komora

Tomáš Pospiszyl, Srovnávací studie

Ernst Jandl, Friederike Mayröckerová, Experimentální hry

Petr Král, Arco a jiné prózy

Jurij Odarčenko, Verše do alba

Muhammad Šukrí, Nahý chleba

Jan Jařab, Šíleně pomalá revoluce

Antologie současné lotyšské poezie

Guillermo Rosales, Boarding home

Catherine Ébert-Zeminová, Bludný kruh

Jano Pavlík

Viola Fischerová, Předkonec

Blanca Varela, Křídla na konci všeho

Erich Fried, Milostné básně

Shitao, Malířské rozpravy Mnicha

Okurky

Petr Měrka, Telekristus a Mentál

Zápisky z mrtvého ostrova

Bytosti schopné zemřít

Jonáš Hájek, Suť

Viola Fischerová, Písečné dítě

Yasmina Reza, Zoufalství

Richard Caddel, Psaní v temnotě

Writing in the Dark

Polona Glavanová, Noc v Evropě

Andrés Sánchez Robayna, V těle světa

Michal Witkowski, Chlípnice

Jerzy Pilch, U strážnýho anděla

Emanuel Mandler, Poslední Branibor a jiné příběhy

František Kautman, Alternativy

Giuseppe Culicchia, Kolo, kolo mlýnský

Orhan Pamuk, Nový život

László Darvasi, Nejsmutnější kapela na světě

Yasmina Reza, Adam Haberberg

Dorota Masłowska, Královnina šavle

Jean-Claude Izzo, Totální chaos

Zafer Şenocak, V novém světě

Guy Viarre, Bílé předání

Sławomir Mrožek, Kohout, Lišák a já

John Berger, O pohledu

Fotostrojka

Georges Didi-Huberman, Ninfa moderna

Jakub Řehák, Světla mezi prkny

Petr Borkovec, Berlínský sešit Zápisky ze Saint-Nazaire

Szilárd Borbély, Berlin-Hamlet

Václav Durych, Černé tečky

Ladislav Šerý, Laserová romance 2

Vladimír Sadek, Židovská mystika

Fra Blank. Reader

Cena Jindřicha Chalupeckého 2006

Martin Kubát, Je večer, vypusťte čerta!

Atík Rahímí, Tisíc domů snu a hrůzy

Carlos Victoria, Stíny na pláži

Dario Fo, Polomyšín

Médium kurátor

Karel Císař, Věci, o kterých s nikým ne mluvím

Ladislav Šerý, Laserová romance 3

Václav Benda, Noční kádrový dotazník a jiné boje

C. B. Levensonová, Buddhismus

David Voda, Sněhy a další

Viola Fischerová, Domek na vinici

Chez Erik. Kuchařka Fra

Carlos A. Aguilera, Teorie o čínské duši Róbert Gál, Na křídlech/Agnomie

Bohumil Nuska, Malé příběhy

Tahar Ben Jelloun, Poslední přítel

Antonio Gamoneda, Tohle světlo

Jonáš Hájek, Vlastivěda

Dorota Masłowská, Dva ubohý

Rumuni, co uměj polsky

Tašo Andjelkovski, Mirny

Lidia Amejko, Známé příběhy

Liāna Langa, Sešit antén

Vilém Flusser, Za filosofii fotografie

Sylva Fischerová, Pasáž

Ernesto Santana, El Carnaval y los Muertos

Kamil Bouška, Oheň po slavnosti

Karel Urianek, Beránek

Petr Měrka, Fantasmagorie

Fernando Vallejo, Madona zabijáků

Viktor Špaček, Co drží Nizozemí

Serhij Žadan, Big Mac

Andrzej Bart, Továrna na mucholapky

Krisztina Tóthová, Čárový kód

Gertruda Steinová, Mluvit a naslouchat

Pier Paolo Passolini, Zuřivý vzdor

Antologie současné polské poezie

Jean-Claude Izzo, Chourmo

Frédéric Beigbeder, Povídky psané pod vlivem extáze

Viola Fischerová, Hrana

Ahmel Echevarría, Días de Entrenamiento

Ondřej Horák, Mrtvá schránka

Michal Witkowski, Královna Barbara

Roland Barthes, Říše znaků

Martin Kubát, Čistka

Martha Acosta Alvarez, La periferia

Sławomir Mrożek, Ti, co mě nesou

Veronika Bendová, Nonstop Eufrat

Ivana Myšková, Nícení

Ondřej Buddeus, rorýsy

Petr Borkovec, Milostné básně

Roland Barthes o Rolandu Barthesovi

Cédric Demangeot, Slota

Jakub Řehák, Past na Brigitu

Jean-Philippe Toussaint, Koupelna

Guillermo Cabrera Infante, Tři truchliví tygři

tento chléb přežvykovat, psacími písmeny

Jana Šrámková, Zázemí

Jan Frolík, Útěcha z ornitologie

Martina Blažeková, Lom

Šest slovenských básníků

Juliana Sokolová, My house will have a roof/Môj dom bude mať strechu

Wanda Heinrichová, Jehla sestupuje

Frank Correa, Larga es la noche

Petr Borkovec, Herbář k čemusi horšímu

Ángel Santiesteban Prats, El verano en que Dios dormía

Kateřina Rudčenková, Chůze po dunách

Ondřej Lipár, Komponent

Samanta Schweblin, Ptáci v ústech

Alena Kotzmannová

Rafani

Petr Borkovec, Zlodějíček

Kristina Láníková, Pomlčka v těle

Krisztina Tóthová, Akvárium

Sylwia Chutnik, Kapesní atlas žen

Álvaro Enrigue, Podchlazení

Abel Arcos, 9550: una posible interpretación del azul

Luboš Svoboda, Vypadáme, že máváme

Petr Maděra, Filtrační papíry

Lukáš Horák, Amensch

Kde i mrtví pochodují

Petr Král, Město je náš les

Alžběta Michalová, Zřetelně nevyprávíš nil , úvod

Alda Merini, Nepřibližuj se ke mně, poezie

Miloslav Topinka, Probouzení

Ladislav Šerý, Nikdy nebylo líp

Pomlčky v těle

Petr Borkovec, Wernisch

Nicanor Parra, Jiné básně

Jurij Andruchovyč, Moskoviada

Adéla Knapová, Nemožnost nuly

Julio Jiménez, Un mundo tan blanco

Zuzana Lazarová, Železná košile

Nonardo Perea, Los amores ejemplares

Kamil Bouška, Hemisféry

Hroby v povětří. Poezie Bukoviny

Bernard Noël, Výřezy z těla

Adéla Knapová, Slabikář

Robert Krumphanzl, Sen s výčitkami

Jakub Řehák, Dny plné usínání

Abel Fernández-Larrea, Shlemiel

Petr Borkovec, Lido di Dante

Petr Borkovec, Rozvláčná vyjádření radosti

Zuzana Fuksová, Cítím se jako

Ulrike Meinhof

Kamil Bouška, Inventura

Miroslav Olšovský, Tahiti v hlavě

Alexej Cvetkov, Král utopenců

Gérard Dubey, Sociální pouto v éře virtuality

Tamás Jónás, Tatitatitati

Veronika Bendová, Vytěženej kraj

Adéla Knapová, Předvoj

José Alberto Velázquez, Cierra los ojos, no respires

Clemens J. Setz, Láska za časů Mahlstadtského dítěte

Kristina Láníková, Úvahy nad zájmeny

Petr Borkovec, Petříček Sellier & Petříček Bellot

Karel Milota, Hora

Tašo Andjelkovski, nid

Jakub Řehák, Obyvatelé

Bytosti schopné zemřít ( 2. vydání )

Jonáš Hájek, Výlet do Schengenu

Můj jediný čtenář

Tomáš Gabriel, Údolí pokusu o výsadbu bříz

Hana Kosáková, Ediční návrh

Martin Poch, Strana

Marzanna Bogumiła Kielarová, Zatopený estuár

Veronika Bendová, Vytěženej kraj ( 2. vydání )

Pavel Klusák, Uvnitř banánu

Martha Luisa Hernández, La puta y el hurón

Petr Borkovec, Sebrat klacek

Elsa Aids, Přípravy na všechno

Petr Borkovec, Lido di Dante ( 3. vydání )

Vladislav Chodasevič, Porcelánový věnec

David Voda, Automat na plyšáky

Cédric Demangeot, Útržky Sněhurčina kožichu

Ondřej Horák, Pohlavní styky

Martina Blažeková, Prologomény

Zofia Bałdyga, Poslední cestopisy

Petr Borkovec, Petříček Sellier & Petříček Bellot ( 2. vydání )

Gertruda Steinová, Mluvit a naslouchat ( 2. vydání )

Rodrigue Marques de Souza, Oslnění

Elsa Aids, Lazarská v zimě a jiné básně

Ricardo Alberto Pérez, Arácnidos

Andrés Sánchez Robayna, Tím velkým mořem

Petr Borkovec, Sebrat klacek ( 2. vydání )

Marosa di Giorgio, Divoké papíry

Robert Lax, Hudba světla/Hudba tmy

Lubomír Tichý, Fialová miska

Lynn Cruz, Crónica Azul

Jakub Řehák, Poezie ve věku vnějškovosti

Jean-Philippe Toussaint, Flashdisk

Raúl Flores Iriarte, Después de la noche

Alia Trabucco Zerán, Odpočet

Adéla Knapová, Zbabělé zápisky z ukrajinské války

Kristina Láníková, Puma M

Cédric Demangeot, Neklid

Miroslav Olšovský, Psaní mi za rukou běhá jak pes

Ljubov Jakymčuková, Meruňky Donbasu

Kdoví, třeba přivolám hezké vzpomínky.

Je to knížka ohlédnutí, uhranutí a vzpomínky, nostalgická a naspodu hořká , píše se na přebalu básnické sbírky jednoho českého básníka, socialisty . Čas pokročil a my znovu sčítáme ztráty. Jakou chuť má nostalgie v zemi ubytoven a skladů? A jakými slovy můžeme mluvit o štěstí?

Elsa Aids Lazarská v zimě a jiné básně Brož. vazba, 76 s., dpc 179, Fra 2023, isbn

Zofia Bałdyga je v jazyce přítomna tak jako v prostoru, tedy nahodile. Vždy má vztah k místu, ten však není určený státními hranicemi, byť by tím místem byl rodný dům a jazykem mateřština. Její verše vytrhávají věcný i symbolický kontext ze světa a shromažďují jej kolem sebe, kolem nás. Je intimita cizí, nebo naše? Zkouším se ptát, jak si představuji, že by se mohla ptát Zofia Bałdyga.

tomáš gabriel

Author photo © Jan M. Heller, 2020

© Nusle, 2023