Galerie Alternativa 2017

Galerie Alternativa 2017

Alternativa je otevřena všem druhům (nejen) výtvarného umění.

Zajímají nás alternativní úhly pohledu i tradice, projekty intermediální i posedlé vlastním médiem, vykračující ven z galerie i hermeticky uzavřené uvnitř. Projekty rostoucí v průběhu výstavy i zamrzlé v čase.

Leah Beeferman | Lucie Mičíková | Martin Zvěřina

Galerie Alternativa

Kurátorka: Tereza Záchová

Permanence of Flow

26. 1. — 2. 4. 2017

Permanence of Flow 26. 1. — 2. 4. 2017

Leah Beeferman | Lucie Mičíková | Martin Zvěřina Kurátorka: Tereza Záchová

Výstava Permanence of Flow vypráví příběh, který zaznamenává určité pomalé změny.

Tyto transformace mají vlastní definici „příběhu“ a svou vlastní představu o tom, co je to „událost“. Slyšíme je v nekonečném toku času, který se snaží dostat k cíli. Vrací se a znovu uniká. Každému z nás se zjeví jeho vlastní obrazy, které se zrcadlí v řece času.

A v jeden moment můžeme prožít všechny najednou.

Malé změny se stanou pro nás nekonečně důležitější a to pak naznačuje důležitost zcela efemérních až skrytých procesů, které nejsou a možná ani nemohou být v reálném čase.

Je to jako procítit budoucnost v přítomnosti. Budoucnost, která se ještě nestala, ale vy již nyní se zřejmostí víte, že vás od toho dělí pouze čas.

Jednotlivá díla se tak vztahují k procesu vědy, k efektu motýlích křídel, ale zároveň k času jako k entitě, o níž pojednával Hermann Hesse nebo Jorge Luis Borges. Může se zdát, že výstava má poetické a efemérní ladění, ale z malých změn předznamenává ekologické a environmentální problémy s vodou na Zemi v delším časovém průběhu.

Tereza Záchová

Tereza Brussmannová | Filip Hauer

Galerie Alternativa

Nikdy nekončící příběh; život po umění

6. 4. — 30. 4. 2017

Nikdy nekončící příběh; život po umění 6. 4. — 30. 4. 2017

Tereza Brussmannová | Filip Hauer

Představme si svět v blízké budoucnosti, vzdálené tak akorát, na první pohled se život planety nijak nezměnil. Očekávaná apokalypsa nenastala, politická revoluce se neudála, kapitalistický ekonomický systém se ustálil a zaplavil celou zemi napříč jednotlivými státy. Automatizace výroby pokročila, mnoho každodenních úkonů vykonávají tiché a všudypřítomné stroje, ve volném čase pracujících se to však nijak zvlášť neprojevilo.

Vysoká míra technologizace a byrokracie s ní spojená okupuje velkou část lidské činnosti. Místo vaření nebo úklidu bytu tráví jedinci čas v interakci s virtuálním rozhraním, kde se odehrává veškerá komunikace, získávání informací, vzdělávání a plnění pracovních povinností. Toto rozhraní již není koncentrováno v jednom přístroji – jak tomu bylo dříve v počítači, mobilu či tabletu − , ale jedná se o integrovanou součást okolního prostředí. Prostupuje všechny lidské smysly a funguje neohraničeně bez ohledu na limity architektury nebo dosah signálu.

Krize kapitalismu – tak, jak ji předpovídal Marx, − nenastala. Podle něj měla vést automatizovaná výroba, která vyžaduje specializovanou práci, k nadprodukci, již nejsou lidé schopni skupovat. Zboží ale postupně v průběhu vývoje kapitalismu proměnilo svou formu. Z produktů se staly služby a konzumace se proměnila v racionální proces bezkontaktního předplacení.

Co se týče intenzity, lidská práce se nijak výrazně nezměnila. Naopak, lidé pracují ještě více, neboť rychlost, kterou se informace a data vytváří a šíří, se stále stupňuje. To vyžaduje větší míru pozornosti a kumulaci mnoha různých činností najednou. Volný čas je proto efektivně rozdělen do několika pravidelných pauz, které rytmizují práci, o niž běží v první řadě. Vše se děje v jedné kontinuální časové linii. Aby lidé pracovali co nejvíce, neexistuje dělení dne nebo týdne na volný a pracovní čas, naopak obě formy splývají.

Tomu odpovídá také architektura a prostředí, ve kterém se lidé pohybují. Interiéry domova se postupně přiblížily estetice kancelářských prostorů s minimem dělících příček mezi pokoji a s tlumenými barevnými odstíny v dekoraci.

Produkt YourSŌCHI je výsledkem tohoto vývoje a znakem fyzického prostředí, které odráží fungování společnosti, v níž vyhrál racionální přístup k lidské práci. Předmět je jednoduchý a skládá se z několika standardizovaných částí. Také barevnost je kancelářsky strohá, nekřiklavá růžová doplňuje neutrální šedivou – pořadí barev je pak možné měnit na základě počtu jednotlivých desek. Produkt YourSŌCHI může připomínat jakýsi stolek – jedná se snad o předmět nám známý, jeho účel nám však uniká. Dojem, který z něj máme, má blízko k pojmu Sigmunda Freuda unheimlich, který značí pocit cizosti objevený v něčem zdánlivě blízkém. Ale s tímto označením si nevystačíme, když se zaměříme na širší síť vztahů, ve které se předmět ocitá. YourSŌCHI totiž není izolovanou věcí, kterou si zákazník umístí do svého pokoje. Jedná se o symptom doby, v níž všechno

Tereza Brussmannová | Filip Hauer

Galerie Alternativa

Nikdy nekončící příběh; život po umění

6. 4. — 30. 4. 2017

nám známé splynulo v jeden celek a hranice, kterým jsme dříve věřili, se rozplynuly.

Týká se to nejen pracovního a volného času, ale také veřejného a domácího prostředí, přátelského vztahu a poskytování služby, domácího a cizího nebo designu a umění.

Nastal moment, kdy kapitalismus naplnil svůj dystopický scénář, ale místo alternativy, která by způsobila změnu, v něm ještě stále žijeme.

Jak vypadá vztah takového produktu a výtvarného umění v budoucnosti, ve které jsme se ocitli? Dříve hrálo propojení uměleckého díla a designového předmětu roli ve smyslu zbavení designu jeho užitné funkce. Předměty, které měly sloužit určité činnosti, se staly zbytečnými, nadbytnými objekty. Vizuální umění mělo tu moc vytrhávat předměty z každodennosti a v tomto pohybu tak nenápadně kritizovat systém produkce a nadprodukce, smyslu a nesmyslu. Časem se ale ukázalo, že sám designový produkt se stal předmětem, u něhož není význam jasně definovatelný. Dá se říci, že design převládl nad uměním, ale ve světě, kde je sama užitečnost zbavena významu, se jedná o Pyrrhovo vítězství.

Zbavení předmětu jeho významu není jen prázdnou hrou s pojmy, jedná se o přímou kritickou analýzu stavu postindustriální společnosti. Jak tvrdil Daniel Bell již v roce 1966 ve své knize Kulturní rozpory kapitalismu: sám kapitalismus vyrostl z tradicionalistické protestantské etiky, která spočívala především v důrazu na práci, ale teprve dynamika a nové technologie z něj v průběhu moderny vytvořily systém fungující na „principu odkladu uspokojování tužeb“. YourSŌCHI přesně takovou nepřetržitou tužbu tematizuje – je to touha po produktu, který nepotřebujeme a možná ani nechceme.

Tereza Brussmannová a Filip Hauer se rozhodli nenechat kritický osten produktu jen v jeho samotné přítomnosti v galerii. Naopak jej vsadili do příběhu, ve kterém vystupují jako svébytní autoři. Ve videu v poslední místnosti si berou do rukou manuální zbraně – kladivo a luk – a produkt ničí. Použité násilí není jen jednoduchým a efektním prostředkem destrukce, ale posouvá celou výstavu do politické diskuse. Ani volba nástrojů není náhodná. (V případě luku a šípů se mimo jiné jedná o zbraň, ke které mají oba umělci blízko.) Kladivo a luk jsou manuální nástroje, odkazují k bezprostřední práci, kterou se lidé živili v předindustriální době. Technologizace a virtualizace nás pak vrací zpátky k tématu práce, kterou jsme v textu začali. Podle Marxových Rukopisů (Grundrisse), ve kterých se zabývá proměnou charakteru práce, totiž právě „nejrozvinutější stroje (…) nutí dělníka pracovat déle, než kolik pracuje divoch nebo než kolik pracoval on sám s těmi nejjednoduššími, nejprimitivnějšími nástroji.“ Tereza Brussmannová a Filip Hauer tak vybízejí návštěvníka výstavy k zamyšlení skrze vlastní futurologickou vizi. Nejedná se však o pouhé hádání budoucnosti, ale spíše o přímou kritiku současného vývoje.

Anna Remešová

Břetislav Malý | Julius Reichel | Jimena Mendoza

Galerie Alternativa

Kurátor: Adam Vrbka

Most Brno, Praha, Mexiko, Jihlava

4. 5. — 4. 6. 2017

Most Brno, Praha, Mexiko, Jihlava 4. 5. — 4. 6. 2017

Břetislav Malý | Julius Reichel | Jimena Mendoza Kurátor: Adam Vrbka

Město Jihlava leží u cesty. U veliké dopravní tepny, slouží spíše jako orientační bod, než jako cíl. Na výstavě Most Brno, Praha, Mexiko, Jihlava však Jihlava ztrácí funkci pouhého patníku, ale funguje jako místo setkání a dialogu. Tři umělci z různých měst světa představují svoji tvorbu. Jedná se o Břetislava Malého, Jimenu Mendozu a Juliuse Reichela.

Břetislav Malý – vycházející hvězda z prostředí brněnské FaVU, Julius Reichel – stálice pražské umělecké scény a Jimena Mendoza – mexická umělkyně, označená na jaře roku 2016 časopisem Artsy za jednu ze třicety mladých umělců ve světě, které stojí za to sledovat. Tito autoři vytvářejí za pomoci své tvorby dialog. Dialog děl mladé generace, dialog obrazů, kreseb a soch.

Galerie Alternativa v Jihlavě stojí na hranici mostu, mostu mezi Čechami a Moravou.

Vytváří zde pomyslný komunikační uzel, který obě části republiky spojuje i rozděluje.

Vést však dialog pouze na území naší vlasti není dostatečné, a právě proto je zde třetí pohled – třetí umělec -, a zároveň i třetí most. Most, který nespojuje Jihlavu pouze s Prahou nebo Brnem, ale také se současnou světovou uměleckou scénou na druhé straně Atlantického oceánu.

Výstavní dialog tak získává nový rozměr a míchá klasickou malbu s objekty a sochami.

Vytváří paralelu mezi evropskou kulturou a kulturou Střední Ameriky. Dialog mezi díly jednotlivých autorů si v galerii hraje s návštěvníkem a diváka nutí přemýšlet nad významem a rozdílným kulturním pojetím mezi prací umělců v evropské a mexické kultuře.

Adam Vrbka, student katedry dějin umění na UMPRUM v Praze, se dlouhodobě zabývá prací se současnými umělci střední a nejmladší generace, ať již formou konfrontačních výstav či jiných výstavních projektů. Od roku 2012 do roku 2014 byl kurátorem Galerie Horní konírna v Mikulově, kde tvořil konfrontace pedagogů se studenty z různých vysokých škol z České republiky. Mimo práce se současnými autory se věnuje také tématu Československého exilového umění 2/2 20. století (např. Koblasa, Mathisen...).

Břetislav Malý, asistent v ateliéru Malby 3 na FaVU v Brně, vystudoval malbu v ateliéru Malba 1 pod vedením Tomáše Lahody a Petra Veselého. Ve své tvorbě se věnuje převážně olejové malbě. Dlouhodobě experimentuje s barvou a strukturou obrazu.

V poslední době vystavoval například v Galerii města Blanska nebo v galerii 101 v Praze.

Břetislav Malý | Julius Reichel | Jimena Mendoza

Galerie Alternativa

Kurátor: Adam Vrbka

Most Brno, Praha, Mexiko, Jihlava

4. 5. — 4. 6. 2017

Jimena Mendoza, mexická umělkyně pracující s médiem kresby, grafiky, koláže, porcelánu a skla. Absolvovala UMPRUM v Praze, kde studovala současně v několika ateliérech: například Visual Arts (pod vedením Mileny Dopitové) a Intermediální konfrontace (pod vedením Jiřího Davida). Zaměřuje se na práci s uměním starých kultur, evropského Východního bloku a tyto vlivy míchá s uměním své mexické domoviny.

Julius Reichel studoval například v ateliéru Intermediální konfrontace u Jiřího Davida na UMPRUM a v ateliéru Intermédií na AVU pod vedením Milana Knížáka. Ve své tvorbě se pohybuje na rozmezí obrazu a objektu. Jeho obrazy a instalace jsou vždy plné barev a energie. Často kombinuje obrazy či objekty s věcmi z konzumní společnosti. Například balíky vody či Coca-Coly. V poslední době vystavoval například v Nové Galerii v Praze nebo v galerii 101 v Praze.

Kateřina Adamová | Michaela Maupicová | Dana Sahánková

Galerie Alternativa

Kurátor: Petr Vaňous

pOSTKONCEpTUÁLNÍ ANTIKONCEpCE

8. 6. — 3. 9. 2017

pOSTKONCEpTUÁLNÍ ANTIKONCEpCE 8. 6. — 3. 9. 2017

Kateřina Adamová | Michaela Maupicová | Dana Sahánková Kurátor: Petr Vaňous

Kateřina Adamová (1977), Michaela Maupicová (1982) a Dana Sahánková (1984) jsou autorky zabývající se především kresbou. Každá s ní zachází jinak a každá z ní vychází jiným směrem, vstříc jinému horizontu a novým zítřkům. Kateřina Adamová k sobě, k tělesnosti a k reflexi své role ve světě, Dana Sahánková přes sebe (dítě, žena) k mýtu (společenství, výchova, socializace, řád a chaos), Michaela Maupicová od sebe k jakési „culture message“ uložené v dialektice vztahu mezi během geometrické sítě ornamentů a organickým proměnlivým tvaroslovím (jednota dvojího principu řádu).

Název výstavy pOSTKONCEpTUÁLNÍ ANTIKONCEpCE odráží pro současnost charakteristickou „hru s diskursem“. Kurátorsko-teoretickou hru tvářící se nezávazně, ale zároveň (již ne tak nevinně) fixující na poli ivzuální kultury pravidla a mantinely pojmových konstruktů stejně jako vytvářející architekturu „dějin současného umění“, jejíž „platnost“ je mediálně podpírána a edičně (předčasně) stvrzována (tzv. afirmace). Výstava si zvolila jako analogon k „hernímu principu současného diskursu“ oblast farmakologie, konkrétně té spjaté s oddálením početí. Antikoncepce je na jedné straně prostředek zpříjemňující konzumní způsob života, pohodlí a klid radostného skotačivého bezčasí.

Na druhou stranu má své známé stinné stránky. Lingvistické žonglování s pojmy a jejich kontexty patří k dnešku stejně jako nezávazná hra s libidem a eskalace slasti. Výstava tuto „hravost“ nezavrhuje, ale ani ji zcela nesdílí. Nahlíží ji (sebe)ironicky. Jako „fázi vývoje“, v které se samotná „anti-koncepce“ stává nově definovatelnou „kvalitou“ v rámci životního „post-konceptu“. Ode všeho něco lze najít a pojmenovat v dílech tří autorek, jejichž role v životě je širší a pluralitnější, nežli by se mohlo zkresleným, reduktivním egopohledem ambiciózního teoretika či jakékoliv teoretické konstrukce zdát.

Kateřina Adamová (nar. 1977 v Uničově) absolvovala v letech 2000-2005 pražskou AVU (ateliér kresby Jitky Svobodové). V roce 2003 absolvovala tříměsíční studijní pobyt v Peru. V roce 2005 obdržela cenu ARSKONTAKT BRNO za kresbu. V roce 2013 byla zařazena do projektu Start Up v pražské GHMP (projekt Středně velký plachý tvor). Z výstav, kterých se zúčastnila, připomeňme projekt Jeden svět, sedm proměn (Kostroma, Rusko, 2008), nebo Ženské rodové dědictví (Ateliér J. Sudka, Praha, 2011).

Michaela Maupicová (nar. 1982 v Příbrami) absolvovala v letech 2002-2008 pražskou AVU (ateliér kresby Jitky Svobodové; ateliér intermediální tvorby Milana Knížáka).

V r. 2009 se stala finalistkou Ceny NG 333 a ve stejném roce obdržela druhou cenu v rámci berlínské Kunstpreis Leinemann-Stiftung für Bildung und Kunst. S díly autorky

Kateřina Adamová | Michaela Maupicová | Dana Sahánková

Galerie Alternativa

Kurátor: Petr Vaňous

pOSTKONCEpTUÁLNÍ ANTIKONCEpCE

8. 6. — 3. 9. 2017

jsme se mohli setkat na projektech Současná česká malba a socha (Veletržní palác – NG, Praha 2010), Fundamenty & Sedimenty (Městská knihovna – GHMP, Praha, 2011), Overture I (Hauch Gallery, Praha, 2015).

Dana Sahánková (nar. 1984 v Praze) absolvovala v letech 2005-2011 pražskou AVU (ateliér kresby Jitky Svobodové). V roce 2008 studijně pobývala na École Nationale Supérieure d‘art v Dijonu a v roce 2009 v ateliéru Nová média II Veroniky Bromové (AVU). Ještě za studií v roce 2010 byla její práce představena v rámci cyklu Start Up v pražské GHMP, v roce 2011 byla zařazena do bilančního projektu Česká malba generace nultých let 21. století v brněnské Wannieck Gallery. V r. 2012 se stala finalistkou Ceny kritiky.

Petr Vaňous

Markéta Filipová feat. Dana Balážová & Marie Štindlová

Galerie Alternativa

Have it good

7. 9. — 15. 10. 2017

Have it good

7. 9. — 15. 10. 2017 Markéta Filipová feat. Dana Balážová & Marie Štindlová

Název výstavy je zároveň výrokem pana Lasseho Josefssona, který takto do angličtiny doslovně překládá švédský pozdrav na rozloučenou (Ha det bra!). Výrok neznamená jenom Měj se dobře, říká Ať je dobré vše, co je pro tebe důležité. Ono neurčité to, je vším, co si představíte.

Have it good. Univerzální přání všeho a pro všechny.

Have it good. Výzva k odpočinku, bezstarostné jízdě a lehkosti.

Have it good. Svobodně si užívat a problémům čelit až když přijdou.

Have it good. Nestahovat kalhoty, když brod je ještě daleko.

Obsahově se v obrazech vracím ke svým švédským pobytům, propojuji jednotlivé prvky, které se mi stále vracejí – jezero, les, voda, měsíc -, všechno to jsou symboly samoty nebo osamění, které člověk v tak rozsáhlé krajině prožívá. Nekonečná plocha vodní hladiny jednoho z devadesáti tisíc jezer, balvan dovalený ledovcovou silou v době posledního glaciálu, tisíciletý smrk na úpatí holé skalnaté hory. Formálně se v malbách odpoutávám od poněkud ponurého a závažného feelingu osamění a pomocí jasných odstínů symboly přetavuji do odlehčených barevných kompozic, které vyprávějí o mém nadšení ze života.

Lasse mi každý večer v 8 hodin volá a na rozloučenou říká „Have it good!“, to je přesně ono, jsem sama uprostřed divočiny, ale je to dobré!

Markéta Filipová

Tomáš Hodboď

Galerie Alternativa

Kurátor: Ignác Rejsek

Řekl bych, že to neřeknu

23. 11. 2017 — 14. 1. 2018

Řekl bych, že to neřeknu 23. 11. 2017 — 14. 1. 2018 Tomáš Hodboď Kurátor: Ignác Rejsek

Tomáš Hodboď se vrací ze svých sběračských dobrodružství. Má nalomené žebro.

Zapaluje si jednu cigaretu od druhé. Chybí mu spánek i každodenní pobyt venku.

Má chuť na drogy, aby nemusel vnímat stresové prostředí „běžného života“, ale má dostatek peněz na to, aby chodil po Praze a ztrácel je.

Náš nedávný rozhovor začal konstatováním, jak těžké je dělat výstavu, když se smysl takové aktivity vytrácí ve srovnání s nutností dýchat. Bylo obtížné jej přesvědčit, aby se pokusil zhmotnit svůj aktuální pohled na svět v prostoru Galerie Alternativa. Stále opakoval, že skutečnost prostě je a my ji nemusíme hledat, měnit nebo vytvářet novou a lepší. Prostě existuje ve své dokonalosti, jen ji tak neumíme vnímat.

Výstava by tedy mohla začít konstatováním, že život může být strašidelně jednoduchý.

Jak ale dospět a přijmout takové poznání? Jde to skrze práci, dobročinnost či víru v lepší systém? Řekněme, že poznání pravdy či podstaty je odvislé od svobody, možnosti ducha vidět věci takové, jaké jsou. Nezávisle na tom, jak by je vidět chtěl, tedy lepší, spravedlivější, krásněšjí, zdravější, spokojenější, bohatší atd.

Po formální stránce jde o kombinaci video-záznamu rozhovoru autora se sebou samým a instalace, která kódovaným jazykem komunikuje s divákem, a je pouze na něm, jestli bude ochoten a schopen sdělení rozumět.

Po obsahové stránce se výstava dotýká prostého poznání a možností sdílení se sebou samým nebo s návštěvníkem galerie.

Ignác Rejsek

Rozhovor s Tomášem Hodboděm o výstavě Řekl bych, že to neřeknu ptala se Lenka Dolanová [Výstava se jmenuje Řekl bych, že to neřeknu a je minimalistická a trochu záhadná.

V jedné části galerie je video, kde mluví člověk s pilulkou na jazyku a v druhé vyblikává lampa sdělení v morseovce. Jak tento koncept vznikl?]

Jak to vzniklo? Tak přirozeně. Nějakou dobu mě baví přemýšlet nad tím, proč člověk přemýšlí tak, jak přemýšlí. A s tím souvisí, jakým způsobem věci říkáme. Jestli myšlení spočívá na té verbální, jazykové formulaci anebo je to ještě o něčem jiném, jestli je myšlení závislé jenom na jazyku nebo ne. A jak se odpoutat od jazykového způsobu myšlení a jestli je jazykový způsob myšlení schopný postihnout samotnou podstatu

Tomáš Hodboď

Galerie Alternativa

Kurátor: Ignác Rejsek

Řekl bych, že to neřeknu

23. 11. 2017 — 14. 1. 2018

myšlení. A jestli to jazykové myšlení nezpůsobuje životní komplikace, protože neumíme myšlení jako takové používat, neumíme ho vyjadřovat těmi způsoby, jak ho vyjadřujeme.

Celé to asi vychází z toho, že chci pochopit, proč mám takové životní pocity, jaké mám.

Jestli to, co mi řekli, když jsem byl malý, a stále mi to říkají, nebo já si myslím, že mi to okolí říká, je směrodatné nebo si můžu najít svůj způsob vnímání a přístupu ke světu a k životu.

Mě baví vymýšlet koncepty, ale realizace, to je asi přechod od myšlenky k předmětu nebo i slovu, co člověk chce říct, ale pak zjistí, že je to zbytečně komplikované, zbytečně obsažné, obsahuje to moc materiálu, moc energie, kterou může člověk věnovat třeba koukání na strom. Jak roste.

[V kurátorském textu se píše o pochybnostech nad motivací nebo smyslem toho vůbec dělat výstavy. Takže výstava je vyrovnáváním se s tím, že ztrácíš smysl ve vytváření instalací?]

V prvotním konceptu byly dvě věci - jak se osvobodit, co to vlastně svoboda je.

To souvisí s myšlením a s komunikací. Já jsem si vždycky vymyslel nějakou věc a nakonec se to přirozeně zjednodušilo. Už strašně dávno, na střední škole, jsem si to pojmenoval „princip lenosti“. Který mě to vždycky nějak zjednoduší. Nebyl jsem si nikdy jistý, jestli je to v pořádku. To souvisí i s tím, že rodiče pořád strašně pracují, po revoluci měli firmu a já jsem musel pracovat s nimi. Vždycky jsem měl strach, že půjdu do vězení, nebo že začnu pracovat.

[Obě části instalace tak trochu znemožňují sdělení. Jsou zakódované. Ve videu je porozumění znesnadněné tím, že člověk, který mluví, má na jazyku pilulku. K dispozici je ale textový přepis. Na sdělení z blikajícího světla si také člověk musí přijít sám, pokud ovšem přijde na to, že zde má nějaké sdělení hledat.]

To nechávám na divákovi. Strašně dlouho jsem chtěl do toho, co dělám, dostat myšlenku nebo slovo. Nikdy jsem nebyl jako Valoch, že použiješ slovo a to dává nějaký smysl, má další, básnický, rozměr, nese něco jiného. Hledám svoji formu, jak použít jazyk, ale necítím se být kompetentní k tomu, abych něco řekl, že to, co řeknu, je něco, za čím bych si mohl stát, že jsem na to přišel, že život je takový nebo že by se na něj mohlo dívat takhle.

Proto to trochu zastírám. Jako když člověk chce něco říct o životě a zastře to do básně.

Ale tohle nejsou nějaké pěkné básně. Jazyk sám o sobě mi přijde takový holý. Když řeknu, život je špatný nebo těžký, tak to není úplně pravda, protože někdy těžký není.

Radši to zamlžím, abych si mohl příště třeba říct, že není těžký nebo lehký nebo vtipný nebo smutný. Není takové vedro, protože může být i zima.

Chtěl jsem být malíř, a pak mě obraz přišel málo, nebyl jsem tak zdatný malíř, abych vyjádřil to, co chci vyjádřit, tak jsem začal dělat s videem. Chtěl jsem sdělení vpasovat do nějakého obrazu. Nevím, jestli se to tady úplně povedlo. Mělo by to potenciál šerosvitné, barokní malby plátna, kde z temnoty vystupuje fragment tváře.

AUTOŘI 2017: Kateřina Adamová Dana Balážová Leah Beeferman Tereza Brussmannová Markéta Filipová Filip Hauer Tomáš Hodboď Břetislav Malý Michaela Maupicová Jimena Mendoza Lucie Mičíková Julius Reichel Dana Sahánková Marie Štindlová Martin Zvěřina

galerie alternativa 2017 Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Komenského 10, Jihlava Otevřeno ÚT—NE: 10—18h Tel: +420 567 301 680 | E-mail: ogv@ogv.cz | www.ogv.cz GPS: 49°23‘50.003“N, 15°35‘21.883“E Vydala OGV v Jihlavě, 2018 Editor a redakce textů: Lenka Dolanová Grafická úprava: pure-beauty.cz Fotografie: Pavel Petrov [ogv] Tisk: dig. verze