Alternativa 2019 by grodl

Galerie Alternativa 2019

Alternativa je otevřena všem druhům (nejen) výtvarného umění. Zajímají nás alternativní úhly pohledu i tradice, projekty intermediální i posedlé vlastním médiem, vykračující ven z galerie i hermeticky uzavřené uvnitř. Projekty rostoucí v průběhu výstavy i zamrzlé v čase.

Tereza Bartůňková | Eva Jaroňová | Lucie Lučanská

Galerie Alternativa

Kurátorka: Veronika Čechová

Výjevy ze života světice

24. 1.— 24. 2. 2019

Výjevy ze života světice 24. 1. — 24. 2. 2019

Tereza Bartůňková | Eva Jaroňová | Lucie Lučanská Kurátorka: Veronika Čechová

Při zadání hesla „světice“ do vyhledávače se jako první reakce zobrazí automatizovaný dotaz: „Měli jste na mysli slovo ‚světec‘?“. Ne, neměli. Neměly. Na mysli jsme měly ženu schopnou zázraků a divů. Obdivovanou či naopak obávanou, protože je mnohdy těžké pojmenovat rozdíl mezi světicí a čarodějkou. Trochu okultní symboliky a zkazky o nevysvětlitelných záblescích vyšší moci zhmotněné v činu člověka. Ohledávání obrysů svatosti ve světském kontextu. Expanze kresby do prostoru. Čáry. Vita brevis. Sofrosyne. Umučení. Nanebevzetí. Znebesestoupení. Pokušení. Neřesti. Vidění. Vysmívání. Pouť. Prostý život. Závěs. Pracující ženy. Panna. Matka. Světice. Bába. Pokušení. Posedlost. Kontemplace. Řád. Cech. Cejch. Vandalismus 16. století. Mirákl. Stigmata. Tereza Bartůňková Vystudovala scénografii alternativního a loutkového divadla na pražské DAMU. Teď je na volné noze a živí se vším možným. Zajímá ji propojení ilustrace a performativního umění. Zabývá se tvorbou autorských projektů s důrazem na audiovizuální složku. Je ráda v kontaktu s materiály jako papír, kov, dřevo a kámen. Dotek je pro její tvorbu zásadní, ze všeho nejradši ale pracuje se světlem. Nejčastěji ve spojitosti s hudbou, to vznikají nové časoprostory, světy, postavy a jejich příběhy. Chystá se splnit si sen o ilustrování knihy. Eva Jaroňová Pochází z Valašska. Vystudovala Fakultu výtvarných umění v Brně v ateliéru Environment. Věnuje se především ilustraci, malbě a hudbě a v poslední době také designu textilu. Své práce publikuje především v podobě autorských grafik a zinů. Vydala autorskou knihu Škůdci, která je vytištěná experimentální formou sítotisku a risografu a obsahuje stejnojmenný komiks. Autorka své ilustrace pravidelně publikuje v časopisech Živel, Čilichilli, Artmap, FÚD, Host, na serveru Artalk, ilustruje knihy nakladatelství Tribun. Mezi její hudební aktivity patří elektro-popové projekty ◊>≈ (PzH) a No Fun at All in the House of Dolls. Lucie Lučanská Kreslí a sem tam provozuje literární diletantství. Po absolvování studia v ateliéru Juraje Horvátha na UMPRUM v Praze exceluje ilustrátorskou prací všeho druhu. V přestávkách mezi freelancováním je sama sobě zadavatelem i vydavatelem. Bývalá vědecká pracovnice v oboru risografické postprodukce. Amatérské nadšení i v dalších odvětvích jako: alchymie, kulinářství, hebraistika, mykologie. Veronika Čechová Foto: Tomáš Souček

Martin Vlček

Galerie Alternativa

Fragmenty nomádova koberce

28. 2. — 31. 3. 2019

Fragmenty nomádova koberce 28. 2. — 31. 3. 2019 Martin Vlček

Fragmenty nomádova koberce jsou protkány příběhy, výseky míst a znaků. Autorský výstavní projekt je koncipován jako interaktivní. Pomocí instalace, videa, fotografie a kresby v prostoru hledá možnosti přenositelnosti domova. Na tuto otázku hledám odpovědi od roku 2008, kdy jsem naposledy navštívil od povodní 2002 nepřístupný byt v pražském Karlíně. Tehdy se intimní místo změnilo ve squat a krátce poté byl dům zbourán. Pro nomády je symbolem domova koberec, který si nosí stále s sebou. Přední místnost Galerie Alternativa se středním sloupem se ideálně hodila pro přenos Dětského pokoje, v rohu měl totiž zazděný komín, sloup tak vytváří pomyslný prvek přeneseného pokoje. Pro naši kulturu je přenositelným domovem na cestách stan. Ve stanu přenáším části projektu Kresba pamětí, který se postupem času stal ještě osobnějším. Nezachycuji pouze oblíbené místo, je i o lidech, kteří jej zabydlují svým komentářem. Z trojice vyprávějících v prosinci 2018 náhle odešla i ta poslední, dcera mých prarodičů. Se smrtí matky člověk zjistí, že ztratil jednu z klíčových odpovědí na to, co je domov. Video zabydluje stan a přenáší místo i s lidmi do galerie coby Kresba pamětí: In memoriam (2019). Věnováno Jiřině Slavíkové, Bohdanu Slavíkovi a Daně Vlčkové. Návštěvníci mají možnost vstoupit do stanu, navštívit tři vybrané pokoje a zaposlouchat se do komentářů. Uvnitř stanu obkresluji tři objekty z bytu, kde moji prarodiče strávili čtyřicet let života a v němž moje matka prožila část dětství, dospívání i dospělost s vlastní rodinou. Součástí instalace je výběr z pomůcek, které jsem během procesu obkreslování obtisků jednotlivých kusů nábytku používal. Návštěvníci se mohou díky abstrakci kreseb zamyslet, zda i oni znají historii rodinného nábytku. Instalace vybízí návštěvníky k nejintenzivnější spolupráci. Vlákna koberce nahradily ústřižky z drátů. Návštěvníci mají možnost odstřihnout si kousek drátu, začít jej tvarovat, korigovat intenzitu světla, vytvořit trojrozměrnou kresbu a zabydlet stan. Jsou to jejich příběhy, oni zvou ostatní na návštěvu. Martin Vlček

Zdeňka Fusková | Anastasie Serdyuk

Galerie Alternativa

Kurátorka: Romana Veselá

Kámen a strom. Archetypy krajiny

4. 4. — 26. 5. 2019

Kámen a strom. Archetypy krajiny 4. 4. — 26. 5. 2019

Zdeňka Fusková | Anastasie Serdyuk Kurátorka: Romana Veselá

Výstava je tvořena dvěma soubory závěrečných prací, bakalářské práce Anastasie Serdyuk Kámen jako archetyp z VŠUP v Praze a diplomové práce Zdeňky Fuskové Proměna z FMK UTB ve Zlíně. Obě umělkyně se věnují krajině v jednom symbolickém archetypu, prostřednictvím kterého otevírají otázky o krajině a vztahu člověka k ní. Zdeňka se věnuje lesu, který je vytěžený. Ztvárňuje ho lepeným sklem ve třech samostatných instalacích. V první prostřednictvím světla vytváří kresebné iluze na plochém zmatovaném skle. Druhá o rozměrech skutečného stromu působí jen jako jeho stín a třetí si pohrává s naší imaginací prostřednictvím promítání a odrazu reality a inscenované situace v polopropustném skle. Objekty Zdeňky Fuskové se týkají křehkosti a pomíjivosti krajiny zobrazené prostřednictvím stromů z vytěženého lesa. Anastasia se soustředí na vztah mezi litografií a audiovizuálním projevem. Ve svém cyklu převádí kámen do kresby a kresbu do objektu. Jeho struktura je dána studijní akademickou kresbou tištěnou na vápencovou desku a světlem. Kresby instaluje v několika vrstvách, skrze které promítá světlo na stěnu, nebo přímo na kresby. Spojením těchto dvou cyklů do jedné výstavy se však otevírají další otázky. Napětí mezi objekty je vytvářené kresebnými stíny a kresbami, které jsou instalovány do objektu. Ve své formě je instalace typickou ukázkou současné postkonceptuální tvorby. Ve svých obsazích vytváří základní a jednoduchou interpretační rovinu o krajině, která je blízká i nezkušenému divákovi. Obě práce akcentují jeden z největších fenoménů dějin umění v jednom archetypu. Stromy Zdeňky Fuskové vyprávějí příběh o pomíjivosti, těžbě a bezohlednosti člověka v kontrastu s osobním vztahem a vzpomínkou. Kameny chápeme jako neměnné a neživé, ale stromy jim předávají jejich pomíjivost. Křehkost krajiny je z obou uměleckých cyklů více než patrná. Romana Veselá

Klára Doležálková

Galerie Alternativa

Punktum srdce

6. 6. — 25. 8. 2019

Série a epizody | Punktum srdce 6. 6. — 25. 8. 2019

Pavla Benešová | Klára Doležálková

Každý vytváříme falešné hodnoty. Co je vlastně dnes důležité? A může být důležité něco, co nemá žádnou hodnotu? Pocit, že tohle musím mít. Silný. Vzpomínky na obyčejný den, obyčejné místo. Vlastně i přes to všechno často zapomenu. Potřeba věnovat se tomu, co mi dělá dobře. Aspoň někdy. Touha, popud, zpomalení i nazírání. Je to tam. V rámečku, na polici a na skříni. Pavla Benešová Fantazírování s trochou jinotaje. Dětská hra na „co by se stalo, kdyby“. Situace, co mají barthesovské punktum, ale ne nutně obrazové, spíš v srdci. Příběhy píšu do sešitu. Spoušť nemačkám často, takže když, tak už to musí být něco. Něco v srdci. Často se tak děje na cestách. Klára Doležálková Tato výstava je a není dvojvýstavou. Spojuje díla dvou autorek, které se přihlásily se dvěma na sobě nezávislými autorskými projekty. Částečně jim navzdory, vedeni jakýmsi tušením blízkosti. Autorky se pravděpodobně v minulosti setkávaly na chodbách pražského paláce Lažanských, kam ve stejném roce nastoupily na Filmovou a televizní fakultu AMU (Pavla do Ateliéru studiové fotografie a Klára do Centra audiovizuálních studií). Jedna si vzpomíná a druhá spíš ne. O něco dříve se také ve stejném roce narodily. Obě autorky mají také blízký vztah k Vysočině – jedna pochází z Chotěboře, druhá jezdí za rodinou do Jihlavy. Nic z toho samozřejmě ještě nezakládá blízkost jejich tvorby. Výstavy můžeme vnímat i zcela nezávisle na sobě. Na úvodních fotografiích k oběma výstavám jsou ruce – jednou ruka prodloužená kusem zakřivené větve, podruhé ruka zdánlivě probodávající jinou ruku falešným ukazovákem. V první místnosti vystavila Klára Doležálková fotografickou sérii Punktum srdce. Jedná se o záznamy z cest s poetickými popisy. Klára cestuje a zaznamenává situace, které mají „punktum v srdci“. Roland Barthes v dnes již klasickém textu Camera Lucida (1980) definoval punktum jako to něco, co činí fotografii jedinečnou, ale co většinou nedokážeme přesně definovat. Třeba nějaký zdánlivě nepatrný detail, jehož význam odhalíme až při podrobnějším pohledu, a pro každého z nás může znamenat něco trochu jiného. Jednotlivé výjevy spolu zdánlivě nesouvisejí – dlouhý chlapcův cop, nápis na ruce a tajemná tetovačka, mnohost hrníčků nesených v jedné ruce, děravý svetr, otlačená záda, holčička přemítající na prahu domu o zašláplém broukovi či zdánlivě neproblematické přírodní záběry. Doprovodné texty nám přibližují, co je na snímcích pro autorku jedinečné. Jak je vnímala a vnímá ona a proč je chce s námi sdílet. Náhle je na nich cosi nepatřičně blízkého, jakoby byly propojené sítí významů. Druhou místnost zaplnila Pavla Benešová instalací Série a epizody. Jsou vzpomínkami na

Pavla Benešová

Galerie Alternativa

Série a epizody

6. 6. — 25. 8. 2019

obyčejné situace a zároveň zamyšlením nad vytvářením hodnot, vlastněním a sbíráním. Důvody výběru mohou být velmi osobní, ale přesto – nebo spíš právě proto – v tomto seskupení objektů nacházíme i my zvláštní potěšení. Pavla Benešová pracuje jako kurátorka výtvarné a geologické sbírky v Městském muzeu Chotěboř. Zde představuje své osobní muzeum, výsledek dlouholetého sběratelského úsilí. „Touha, popud, zpomalení i nazírání. Je to tam. V rámečku, na polici a na skříni.“ Objekty jsou pečlivě řazené do sérií podle zdánlivě racionálních kritérií. Peříčka ze zahrady muzea, kousky dlaždiček z celého světa, kusy rostlin, chuchvalce vlasů, pigmenty. Někdy až pozornější pohled odhalí ve zdánlivě soudržném celku odchylku, nepatřičnost. Něco tu je jinak, nebo je jinak celý způsob klasifikace? Součástí jsou materiály z improvizované rodinné arteterapie, vzniklé z touhy po prolomení komunikačních tabu a sdílení prostřednictvím společného vytváření. Obě autorky se pokoušejí prolomit stereotypy ve vnímání. Zaměřit se na významy, kterým obvykle nevěnujeme pozornost. Shromažďují hmotné i nehmotné vzpomínky, obrazy, otisky, texty. Svým výběrem rámují epizody neobyčejně obyčejných dní. Jejich díla jsou náhlým zastavením uprostřed hry. Zkoumají, jak je možné příběhy bytostí i věcí, vstupující do jejich života, zprostředkovat druhým, a sdílet tak zdánlivě neuchopitelnou jedinečnost existence. Lenka Dolanová

Martin Herold

Galerie Alternativa

Enkláva

12. 9. — 13. 10. 2019

Enkláva

12. 9. — 13. 10. 2019 Martin Herold

Výstava se volně inspiruje historickou skutečností, že Jihlava byla německou jazykovou enklávou. Kromě toho, že odkazuje k lokální symbolice a historii, vypůjčuje si výše zmíněnou situaci jako metaforu: pracuje s médiem malby, výtvarným jazykem, který je v dnešním světě většinově obklopen zcela odlišnou vizuální řečí. Výstava tím poukazuje na specifické postavení malířství dnes, a na představených obrazech cituje také z jazyka historického sochařství a architektury. Je rovněž reakcí na galerijní prostor s klenbou a středovým pilířem: používá příbuzné obrazové motivy a dotváří a mění tak architekturu galerie. Představuje malířskou instalaci, která je současně iluzívní i symbolická. Martin Herold (1986) je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze. Studoval v ateliérech Michaela Rittsteina, Jiřího Petrboka a hostujících pedagogů Silke Otto-Knapp a Floriana Pumhösla. V roce 2013 absolvoval stáž na Královské akademii výtvarných umění v Antverpách. Martin Herold Fotografie: Anna Pleslová

Galerie Alternativa

Ateliér duchů

30. 1. — 16. 2. 2020

Ateliér duchů

Výstava Ateliér Duchů představila stejnojmennou tvůrčí skupinu studentů a studentek ateliéru Herních médií FaVU VUT v Brně. Cílem Ateliéru Duchů je navrhovat a realizovat autorské herní projektynad rámec školních prací. Výběr z aktuální tvorby ateliéruje přirozeně spojen s tématem hry, napříč digitálně i fyzicky založenými projekty. Součástí výstavy se tedy stávají netradičně pojaté videohry a zároveň vizuálně i koncepčně precizně propracované hry deskové. Hosté Martin Lacko a Bohdan Heblík rozšířili rovnici herní kultury o svébytný postoj k současnému videoartu a ilustraci. Vojtěch Vaněk

AUTOŘI 2019: Tereza Bartůňková Pavla Benešová Klára Doležálková Aneta Fasorová Zdeňka Fusková Martin Herold David Holubec Eva Jaroňová Daniel Jenikovský Dominik Konečný Lucie Lučanská Lucie Polášková Anastasia Serdyuk Natálie Sodomková Vojtěch Vaněk Zoya Volková Martin Vlček

galerie alternativa 2019 Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Komenského 10, Jihlava Otevřeno ÚT—NE: 10—18h Tel: +420 567 301 680 | E-mail: ogv@ogv.cz | www.ogv.cz GPS: 49°23‘50.003“N, 15°35‘21.883“E Vydala OGV v Jihlavě, 2019 Editor a redakce textů: Lenka Dolanová Grafická úprava: pure-beauty.cz Fotografie: Pavel Petrov [ogv], Tomáš Souček, Anna Pleslová Tisk: dig. verze

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky