Galerie Alternativa 2018
Alternativa je otevřena všem druhům (nejen) výtvarného umění. Zajímají nás alternativní úhly pohledu i tradice, projekty intermediální i posedlé vlastním médiem, vykračující ven z galerie i hermeticky uzavřené uvnitř. Projekty rostoucí v průběhu výstavy i zamrzlé v čase.
Eva Bystrianská
Galerie Alternativa
Hledání Velké nádhery
8. 3. — 8. 4. 2018
Hledání Velké nádhery 8. 3. — 8. 4. 2018 Eva Bystrianská
Jihlavu fotografuji už dlouho - památky, kulturní akce a život v centru města. Souběžně mě přitahuje běžná tvář Jihlavy - periferie (tady vlastně moc není…), obchoďáky, příroda, sídliště, hřiště,… kdykoliv vyrazím ven, že třeba něco na focení potkám, narazím na spoustu „nádhery”. Jsou to většinou krajiny městské i travnaté, prázdné i zalidněné. Fotím samozřejmě i mimo Jihlavu - pořád mám zkrátka s sebou foťák. Krajina se mi fotí vždy lépe na výšku - aby se tam vlezlo dost „mraků“. Ten pocit volnosti a svobody v otevřeném prostoru vnímám hlavně skrze vysokou oblohu. Hodně fotek vzniká, když jdu s baťůžkem do Lídlu pro banány a zeleninu. I když těžký foťák snižuje moji nosnost až o dva banánové trsy. Eva Bystrianská „Mě třeba fascinují pruhované předměty pohozené v krajině. Takové pole plné plevele, uprostřed kterého je zapíchlá pruhovaná tyč, to je pro mě nádhera. Poezie a geometrie se tam snoubí. Možná je to tím, že jsem z Třince, kde se průmyslová krajina vlévá do hor.“ „Jak vznikl název výstavy? Nevznikl zpětně, aby bylo něco hezkého na plakátě, bylo to asi před třemi lety na poli za Tescem, je tam taková zasněžená fotografie, tamhle úplně v rohu. Já tam chodím venčit svého vnitřního psa, protože vnějšího, externího psa, nemám, a ten pes byl znuděný, že pořád chodíme čůrat na stejný patník, bylo takové nijaké počasí a najednou přišla sněhová bouře. A já jsem byla okamžitě úplně zmrzlá, ale vnitřní pes se rozradostnil a rozskákal. Já když fotím, tak si zpívám nahlas, anebo si mluvím, a začala jsem si říkat, no, to je nádhera, to je veliká nádhera, a takhle tedy vznikl název. Samozřejmě mám ráda Sorrentina a jeho film Velká nádhera, takže jsem to obšvihla, ale on je daleko v teple, takže myslím, že je mu to jedno.“ „Americký kolega, taky průzkumník na tomhle poli, říká, že někdy má pocit, že je na světě tolik nádhery, že se to nedá vydržet. Přesně tohle mě trápí, a proto mám foťák, abych se s tím vyrovnala. Některá místa navštěvuji častěji a vidím, jak se vyvíjejí. Tamhle v rohu jsou malinké fotky, je to zase u Tesca, nejdřív tam bylo houští, a to nemám vyfocené, to nebylo nijak zajímavé, pak se objevila bouda, ta mě zaujala, šla jsem ji prozkoumat, a v té boudě byli lidé, dala jsem se s nima do řeči, měli obavu, že asi přijdou o svoji boudu, pak je tam další fotografie, to je stavba – to je fotografie, která byla na plakátě -, a teď se tam staví obchod. Tím nechci říct, že by se neměly stavět obchody, ale že všude jsou nějací lidé, kteří vedou svůj vnitřní a vnější boj.“ (Eva Bystrianská, z úvodní řeči na vernisáži, 8. 4. 2018.)
Eva Bystrianská
Galerie Alternativa
Hledání Velké nádhery
8. 3. — 8. 4. 2018
Eva Bystrianská je grafická designérka, ilustrátorka, fotografka, narozená 29. 8. 1972 v Třinci, od roku 1995 žije v Jihlavě, bydlí na Březinkách (s velkou spoustou lidí, veverek, zajíců a ptáků různých velikostí). Vystudovala Střední umělecko-průmyslovou školu v Uherském Hradišti a fotografický institut Photogenia Brno. Výběr projektů: 2006 – výtvarná koncepce a realizace expozice Gustav Mahler a Jihlava, Dům Gustava Mahlera, 2008 – manuál vizuálního stylu města Jihlavy, který dodnes vytváří vizuální tvář města, 2013 – s Hynkem Bernardem vytváří animovaný film O Ježkově − O Jihlavě, 2015 – s dcerou Terezkou Atanasčevovou vytváří krátký animovaný film O jihlavském havíření, 2017 – vydal Magistrát města Jihlavy komiksový sešit O Ježkově. Fotografické výstavy: 2012 – Dům Gustava Mahlera, Na výletě.
Maud Kotasová
Galerie Alternativa
ON THE ROAD / Víc štací než Kerouac
19. 4. — 27. 5. 2018
ON THE ROAD / Víc štací než Kerouac 19. 4. — 27. 5. 2018 Maud Kotasová
Ááá, to je ta, co vyšívá náklaďáky! Po životě on the road a pobytu ve španělských Pyrenejích nyní žije a tvoří v Brně. Věnuje se výšivce do kovu, environmentálním instalacím a hlubotisku. Objekty představují migraci konkrétního člověka v čase a prostoru a dokumentují tak jeho zkušenost. Z místa na místo, od zaměstnání k zaměstnání, přejímání sociálních rolí. Reflektují imprese, vytvořené vztahy, pohyb, zrání, stagnaci i cynismus. Změny citlivosti. Auta a kamiony ilustrují životy svých majitelů, které se v nich odehrávaly. Je to pouť fyzická i duševní. Vizualizaci vzpomínek představuje motiv krajiny. Maud Kotasová [Jak tě to vůbec napadlo, dělat takové výšivky?] Začala jsem jezdit s mým mužem s kamionem, jezdili jsme po celé Evropě a všude možně. Člověk do toho pronikne, zjistí, jak ti lidé žijí a snaží se život, který jim utíká jinde, realizovat v náklaďáku. A kolikrát i na něm, takže si ho různě zdobí a personalisují. A v podstatě na mě přišla potřeba si věci personalizovat taky. Svůj život, který probíhal všude možně, jenom ne tam, kde žijí normální lidé. [Používáš zvláštní materiály, které vypadají, že nejdou vůbec k sobě, přitom tak parádně ladí. Jak vznikl první objekt?] Původně jsem dělala hlubotisk, hrozně mě to bavilo, může mít brutální polohu, expresívní, může vyjádřit, co chce. A pak jsem se rozhodla, že si vyzdobím kamion. Tak, jak ho zdobí ti ostatní, že si do něj vyryju, co jsem zažila. Nebo co jsme zažili s manželem. A najednou jsem zjistila, že povrch je sice fajn, že do toho jde vydrásat spoustu věcí, ale že mně to nestačí, že chci skrz, že chci dovnitř. A tak to vlastně začalo. Tak jsem vyšila první plamínek. Všechny ty věci mají příběh, i ten materiál, je darovaný, přepoužitý, a to je pro mě strašně důležité, že si to něco nese. [Když se vrátíme k autům, jakým způsobem tam děláš ty díry?] No, vrtám. Dá se udělat takových 900 děr denně, pak už se začne třepat celé tělo a člověk by si to zničil, už by tu díru nevyvrtal tam, kam má. Ale když člověk nespěchá, tak 600 denně je taková zdravá dávka. [A ty texty... Hrozně mě zaujal text - Bez tebe nejsem nic.] Něco sbírám, některé texty potkám. Tenhle text je jasný, ten měl totálně rozsekal. Bad decisions make good stories. Ze špatných rozhodnutí jsou super příběhy. Tohle je taky přepoužité, z filmu. Šla bych za tebou i do pekla, kdybys mě o to požádal. Každej to asi zná, že v určitých situacích se mu pořád vrací nějaké věci. Já tomu říkám, to je ten bordel, který nejde vysypat z hlavy, který tam je pořád. Myšlenky i citáty, ale spíš útržky nějakých situací.
Maud Kotasová
Galerie Alternativa
ON THE ROAD / Víc štací než Kerouac
19. 4. — 27. 5. 2018
[Jsou tu ještě domácí potřeby – cedníček, struhadlo a nějaké odkapávátko...] To je ze série Funda Mental. To byly šperky, co jsme dělaly s Nicole Taubinger. Šperk je dotvoření člověka, má v sobě nějakou zprávu, nějak ho charakterizuje, má reflektovat jeho nitro. Obě mluvíme španělsky, a jak jsou všichni zvyklí, že si pod tím slovem představí nějaké základy, fundamenty, fundamentalisty, tak ve španělštině je funda obal. Třeba futrál. A funda mental. Futrál na mysl. Ne všechny přesmyčky jsou asi úplně čitelné, a to mě taky baví. Dávám tam nějaké vzkazy, lidé, kteří mě znají, tak je dokáží rozšifrovat, někdo přijde a zeptá se, tak já mu to teda řeknu, ale jinak to nemusím vykládat na potkání. [Jestli můžeme k té popelnici. Jak tě to napadlo a jak jsi dosáhla až dolů?] No vlezla jsem tam. Tak se to vyšívá. To se vyvrtá, a aby to člověk mohl vyšít, musí tam strčit jehlu z jedné strany, tím pádem často do té popelnice musí vlízt po hlavě dolů, potom vyleze, dřepne si, vytáhne tu jehlu, strčí ji zase do dírky, vleze do ní po hlavě, vytáhne... a proto to trvá tak dlouho. To je popelnice, která mě provází odmalička, v Jeseníkách jsme jich měli několik před barákem, po desetiletí úplně stejná. Proto mně přišla jako kotva mé minulosti, a tak jsem si ji vyšila. Já uvažuju konceptuálně, estetická stránka pro mě není tak důležitá. Že bych chtěla udělat kytičkovanou popelnici, to není ten důvod. Ten důvod je, že člověk tam najde něco, co tam nepatří, je to symbol domova. Vrátila jsem se ze světa a říkám: tak, a teď jsem doma. (Z rozhovoru s Maud Kotasovou, který vedla Pavlína Pitrová.)
Lenka Falušiová | Jan Maštera | Jan Uldrych
Galerie Alternativa
kurátorky: Barbora Kundračíková, Kateřina Valíková
Vizuální mytologie | Let Them Eat Chaos (Kate Tempest)
7. 6. — 26. 8. 2018
Vizuální mytologie | Let Them Eat Chaos (Kate Tempest) 7. 6. — 26. 8. 2018
Lenka Falušiová | Jan Maštera | Jan Uldrych kurátorky: Barbora Kundračíková, Kateřina Valíková
Magie představuje ritualizovanou reprezentaci emoce, která je užitečná ne proto, že zprostředkuje katarzi, ale pro sebe sama. Je podmíněna vírou, založena na mystériu a staví na psychologické přesvědčivosti. Je-li smyslem uměleckého díla to, aby zůstala emoce koncentrovaná a nenaplněná, pak následuje principy magie - nereprezentuje, ale manifestuje. Právě v tomto momentě se výjimečným způsobem potkává trojice autorů mladé generace, grafička Lenka Falušiová, fotograf Jan Maštera a malíř Jan Uldrych. Na první pohled je spojuje téma (krajina), důraz na efekt a precizní technické provedení. Všechny tři zvolené cykly jsou vizuálně velkorysé, vysoce estetické a expresivní. Jsou hrou o obraz − o to, čím je, zda artikulovaným projevem intelektu, anebo nekontrolovatelného citu. A jsou důkazem, že estetický prožitek může být vysoce kognitivním a racionálním, ačkoli je v jeho jádru emoce. Barbora Kundračíková, Kateřina Valíková Lenka Falušiová (*1988, Jeseník) je absolventkou ateliéru Eduarda Ovčáčka na Fakultě umění Ostravské univerzity (2008-2011) a Ateliéru grafiky I pražské Akademie výtvarných umění (prof. Jiří Lindovský; 2017). Vystavovala samostatně i skupinově (mj. 2003 Bruntál, 2008 Olomouc, 2009 Havlíčkův Brod, 2010 Varšava, 2012 Praha, 2013 Bratislava a Praha, 2014 Katowice). Je držitelkou ceny Grafika roku za studentskou práci (2015). Jan Maštera (*1987, Praha) vystudoval Vyšší odbornou školu graficku (ateliér fotografické tvorby a médií) a Filmovou a televizní fakultu AMU (Fotografický ateliér; 2016), kde působí jako technický asistent a pedagog. Vystavoval samostatně i skupinově (Fluidum, Praha 2012; Drdova Gallery, Praha 2015; Fotograf Gallery, Praha 2016; GAMU Praha 2016 ad.). Jan Uldrych (*1984, Praha) absolvoval Uměleckou školu Václava Hollara (2003) a Ateliér klasických malířských technik Akademie výtvarných umění v Praze (prof. Zdeněk Beran; 2009). Samostatně vystavoval mj. v Galerii hlavního města Prahy (Praha 2012) a v Chemistry Gallery (2014, 2015) a zúčastnil se řady skupinových výstav (Artprogallery, Praha 2011; Etnografické muzeum, 2012; DOX Contemporary Center, Praha 2013; Art Prize CBM, Praha 2016/ Turín 2015; Los Angeles 2016/ 2017 ad.).
Jan Karpíšek
Galerie Alternativa
Včelí obrazy
13. 9. — 14. 10. 2018
Včelí obrazy
13. 9. — 14. 10. 2018 Jan Karpíšek
Za kopcem na sever od Brna zurčí na zahradě pod zalesněným svahem potůček a vytrvale zanáší kalem tkaninu, plandající přes stavidlo. V jezírku postaveném z malířského plátna, zasypaného hlinkami, maluje v průběhu času déšť, řasy a klíčící semenáčky rostlin. A také slunce, které jezírko zase opakovaně vysouší. V úlech pracují s vloženými dopisy, portréty a barevnými papíry včely. Vykousávají kresbu i s papírem a v podobě rozmělněné vaty ji vynášejí ven. Jindy přistavují k podložce své voskové dílo. Vystavené jsou převážně včelí artefakty. Za téma výstavy je možno považovat meditaci, zkoumání řízených i náhodných jevů a lidské mysli, která jim někdy dává různé významy. Jan Karpíšek je jihlavským rodákem (1981), studoval gymnázium v Třeboni a v Ateliéru Malba II na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně u profesora Martina Mainera. Jeho obrazy a asambláže čerpají z přírodních motivů, každodenních zkušeností z pobytu v krajině, setkání s lidmi a objekty či práce na permakulturní zahradě u Brna. Při jejich vytváření využívá přírodní pigmenty a další materiály a zapojuje přírodní procesy. Včelí obrazy vznikající ve spolupráci se včelami, které při práci v úlu vykousávají či naopak voskovým dílem vyplňují vložená malířská díla, a otevírají je tak k dalším reinterpretacím. Takto vznikly cykly dopisů s písemnými vzkazy, portréty politiků či cyklus ohrožených pylodárných a nektarodárných rostlin. Jeho dílo je zastoupené ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie výtvarného umění v Hodoníně a v soukromých sbírkách v České republice, Německu, Itálii, Španělsku, Velké Británii, Japonsku, Saúdské Arábii či USA. „Já jsem zahradní typ, takový romantik, nejradši bych žil na vesnici, na statku. Staral se o sad, o včely a nechal kolem sebe vzkvétat permakulturu. A vlastně jsem do své tvorby přizval to, co mě obklopuje na zahradě. Potok, živly. Moje téma bakalářky i diplomky byl čas, plynutí času. Tak jsem potom hledal v přírodě, jak to graficky zaznamenat nebo ztvárnit. Takhle já pracuju i se včelami, které mám od roku 2009. Každý včelař si asi všimne, když jim dává léčivo, kyselinu mravenčí proti varroáze, že když se kyselina odpaří a zůstane karton, tak včely to začnou vykousávat, jako něco, co jim tam vadí a čeho se chtějí zbavit. Pro mě to bylo něco, čeho jsem se okamžitě chopil. Začal jsem jim tam vkládat dopisy a hrát si s představou, jak si lidi často do včelstva jako superorganismu promítají nějaké své představy o inteligenci v přírodě, tak jsem jim začal psát dotazy, kdo vyhraje americké volby a dokonce i čísla EuroMillions, jestli by mi netiply, to jsem teda nakonec nevyhrál. Vykousávají části textu, na plátně dokáží udělat dírku, takže podtrhávají některé části textu, někdy zase začnou přistavovat své voskové dílo, najednou je tam plást se šestiúhelníkovými buňkami. Nejdřív byly dopisy, pak různé malbičky, které ony
Jan Karpíšek
Galerie Alternativa
Včelí obrazy
13. 9. — 14. 10. 2018
dodělávaly, pak portréty politiků. Tam mně teda přijde, že ti, kteří jsou pro mě nejvíc kontroverzní nebo největší zlo, tak ti jim hodně chutnají, těch se zbavují hodně rychle. Je to velmi nevyzpytatelné, záleží na síle včelstva a jejich momentální náladě a pracovitosti a kolik je nektaru v přírodě. Poslední série je ve velkém speciálním úlu, který jsem vyrobil. Tam jsem chtěl opustit hraní s lidskou myslí a představami, které do toho lidi projektují, a udělat něco víc abstraktního. Takže jsem tam začal dávat velké formáty barevných papírů a nechal jsem na včelách, co z toho udělají za tvar. A pak jsem jenom vykousané archy přeložil přes sebe. Vznikly abstraktní obrazy, které bych sám nikdy nevymyslel.“ (Rozhovor s Janem Karpíškem vedly Ilona Staňková a Pavlína Pitrová.)
Jan Pražan | Dominik Strouhal
Galerie Alternativa
Kurátor: Jiří Zemánek
Zdroj
15. 11. 2018 — 13. 1. 2019
Zdroj
15. 11. 2018 — 13. 1. 2019 Jan Pražan | Dominik Strouhal Kurátor: Jiří Zemánek
„...každá bytost ve vesmíru je zdrojem vesmíru“ (Brian Swimme) Malířská tvorba Jana Pražana prošla v posledních pěti letech pozoruhodným vývojem, v němž se hledání osobité malířské řeči propojilo s psychickým procesem odhalování vlastní hluboké identity. Touha bytostného malíře po kráse se nerozdělitelně prolnula se spirituální touhou po jednotě, po sjednocení s celkem. Výstava, na které se Honza Pražan rozhodl vystoupit spolu s akčním umělcem Dominikem Strouhalem dokumentuje tvorbu od roku 2015, která zrcadlí intenzivní proces osobní a tvůrčí proměny. Odkazuje na ni symbolický název této výstavy - „Zdroj“. Období od roku 2012, kdy Honza Pražan ukončil studium malířství na FaVU v Brně, do roku 2015 představuje v jeho vnitřním životě i tvorbě etapu složitého, dramatického hledání. Jazyk raných obrazů osciluje mezi volně malířsky pojatou strukturální abstrakcí a narativnějšími symbolickými obrazy archetypálních krajin. Projevuje se v nich snaha o artikulaci vyššího univerzálního řádu, vnímaného v první řadě esteticky, ale čím dál víc také v rovině obsahu, ve smyslu symbolizace transpersonálního aspektu vědomí, s četnými motivistickými odkazy na buddhismus či animismus. Tyto „obrazy krajin duše“ jsou názorným svědectvím Janovy psychické proměny; můžeme v nich číst některé charakteristické znaky iniciace i psychospirituální krize – v motivech samoty, pustoty, rozpadání struktur a ztráty identity, cesty do neznáma a konfrontace s tušeným tajemstvím. Honzova hluboká touha po sebepoznání a prožitku celistvosti ho – přes praxi meditace, kdy ho oslovil zejména buddhismus a učení atmavičary Ramana Maharišiho – postupně přivedla až k prožitkům rozšířených stavů vědomí, vyvolaných posvátnou vizionářskou rostlinou ayahuaskou. Odvaha vydat se touto cestou vnitřního sebezkoumání a spojit s ní svou malířskou tvorbu posílil v Honzovi příklad jeho učitele, malíře Martina Mainera, ale zejména malíře Otty Plachta, který neváhal svůj život a tvorbu obrodit spojením s pralesní amazonskou kulturou jihoamerického kmene Šipibo, kde je tradice rituálního používání ayahuasky dodnes živá. Dramaticky traktované malby jsou autentickým svědectvím autorovy osobní transformace. Tyto a další obrazy, otevírající vizi živého, zářivými barvami a energií vibrujícího magického univerza, v němž se osobní já otevírá a sjednocuje s obsáhlejší krajinou vědomí, výrazně proměnily dosavadní Honzovu malířskou řeč, koncepci obrazu a obrazového prostoru. Umožnily mu plně rozvinout procesuální způsob malířské práce, díky němuž se výsledné malby jeví téměř jako zpřítomnění energetických entit, jako spontánně zrozené živoucí malířské organismy.
Jan Pražan | Dominik Strouhal
Galerie Alternativa
Kurátor: Jiří Zemánek
Zdroj
15. 11. 2018 — 13. 1. 2019
Obrazy, které vyvstaly z Honzovy psychedelické zkušenosti, mají vskutku kosmogonický charakter. Evokují často proces vynořování nesčetných forem, barev a vzorů jakoby z nitra prostoru, z jednoho středu, z jednoho „zdroje“. Spontánně se rozvíjející malířské gesto i celá bohatá vizualita těchto obrazů vychází z prožitků těla a odráží nerozdělitelnost zrakové vize a hlubinných psychických prožitků, do nichž neintervenuje běžná kauzální mysl. Honza sám říká, že malířství je pro něj především proces, radost a duchovní prožitek, v němž je důležitý okamžik tzv. flow efektu, kdy se plně ponoří do procesu tvorby a zmizí v něm. K podobné vizi živého, vzájemně propojeného vesmíru – vesmíru jako hologramu a nepřetržitého kontinua, v němž je vše v neustále proměně –, dnes dospívá také západní vědecká kosmologie. Přichází s poznáním, že každý z nás je středem evolučně se rozvíjejícího kosmu. Každý z nás je spojen s prvotním zdrojem kosmické evoluce, z jejíž nesmírné tvořivosti jsme se zrodili a neustále rodíme. Obrazy Jana Pražana představují nejen výrazný příspěvek do současného českého malířství, v němž se řadí po bok obdobně vizionářsky laděné tvorby Otto Plachta, Martina Mainera či Karla Malicha. Jsou významné také tím, že nám otevírají tuto novou a velmi nadějnou kosmologickou perspektivu. Že nám přinášejí zprávu o našem znovuspojení s přírodou a kosmem, která je dnes pro nás a pro další pokračování lidské civilizace na této nádherné živé planetě zásadně důležitá. Jiří Zemánek, 10. — 12. 10. 2018 (mírně zkráceno) „Když vyjdu na kopec a tam fouká vítr a já cítím ty kameny, po kterých chodím, tak to je nějaká informace, která mě má potenciál změnit. Pro mě to byla pouť, která hledala informační pole. Cokoliv přichází, snažím se velmi otevřeně vnímat. Tohle je taková mandala, pro mě je příroda největší chrám, na vrškách kopce vznikají mohyly, které tam lidi vrší, je to takové možná vyznání, nevyslovené, nezatížené žádným náboženstvím. Když natáčím, snažím se nevypadnout z pozornosti ani na chvíli. Tenhleten dokument není úplně dokument, ale vypráví svůj vlastní příběh. Je to něco mezi dokumentem a vyprávěním. Cesta je vnitřní cestou, která je mnohem důležitější. Chronologičnost událostí není to nejdůležitější. Mám pocit, že to bylo očišťování, já jsem to viděl tak, že jsem jel si na Mallorku odpočinout, ale bylo to deset dvanáct dní chození v dešti, spal jsem venku, nebyl to moc odpočinek, bylo to celkem náročné. Ale mám pocit, že člověk si psychicky víc odpočine, když si sáhne na nějaký svůj limit.“ Dominik Strouhal (úryvky z řeči na komentované prohlídce výstavy, leden 2019)
AUTOŘI 2018: Eva Bystrianská Lenka Falušiová Jan Karpíšek Maud Kotasová Jan Maštera Jan Pražan Dominik Strouhal Jan Uldrych
galerie alternativa 2017 Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Komenského 10, Jihlava Otevřeno ÚT—NE: 10—18h Tel: +420 567 301 680 | E-mail: ogv@ogv.cz | www.ogv.cz GPS: 49°23‘50.003“N, 15°35‘21.883“E Vydala OGV v Jihlavě, 2018 Editor a redakce textů: Lenka Dolanová Grafická úprava: pure-beauty.cz Fotografie: Pavel Petrov [ogv] Tisk: dig. verze