KAPITOLA 10 4 Tehdy řekl Mardocheus: To učinil Bůh. 5 Pamatuji si totiž sen, který jsem o těchto věcech viděl, a nic z toho se nezklamalo. 6 Z malé fontány se stala řeka a bylo světlo, slunce a mnoho vody. Tato řeka je Ester, kterou si vzal král za ženu a učinil ji královnou. 7 A ti dva draci jsem já a Aman. 8 A národy byly ty, které se shromáždily, aby zničily jméno Židů: 9 A mým národem je tento Izrael, který volal k Bohu a byl zachráněn, neboť Hospodin zachránil svůj lid a Hospodin nás vysvobodil ze všeho toho zla a Bůh činil znamení a velké divy, které se nestaly. mezi pohany. 10 Proto učinil dva losy, jeden pro lid Boží a druhý pro všechny pohany. 11 A tyto dva losy přišly v hodinu, čas a den soudu před Bohem mezi všemi národy. 12 Bůh se tedy rozpomenul na svůj lid a ospravedlnil své dědictví. 13 Proto jim ty dny budou v měsíci Adar, čtrnáctého a patnáctého dne téhož měsíce, se shromážděním a radostí a radostí před Bohem, podle pokolení na věky mezi jeho lidem. KAPITOLA 11 1 Ve čtvrtém roce vlády Ptolemea a Kleopatry přinesli Dositheus, který prohlásil, že je knězem a Levita, a jeho syn Ptolemeus tento list Phurim, o kterém tvrdili, že je stejný, a že Lysimachos, syn Ptolemaův, který byl v Jeruzalémě, vyložil to. 2 Druhého roku vlády velikého Artexerxe, prvního dne měsíce nisanu, měl Mardocheus, syn Jaira, syna Semeiho, syna Cisaiho, z pokolení Benjamína, sen. 3 Který byl Žid a bydlel ve městě Súsa, velký muž, který byl služebníkem na královském dvoře. 4 Byl také jedním ze zajatců, které babylonský král Nabuchodonosor odnesl z Jeruzaléma s judským králem Jechoniášem; a tohle byl jeho sen: 5 Hle, hluk vřavy s hromem a zemětřesením a vřavou v zemi:
6 A hle, dva velcí draci vystoupili připraveni k boji a jejich křik byl veliký. 7 A na jejich křik byly všechny národy připraveny k boji, aby mohly bojovat proti lidem spravedlivým. 8 A hle, den temnoty a temnoty, soužení a úzkosti, soužení a velkého pozdvižení na zemi. 9 A celý spravedlivý národ byl zděšen, bál se vlastního zla a byl připraven zahynout. 10 Potom volali k Bohu a na jejich volání, jakoby z malého pramene, byla způsobena velká potopa, dokonce velká voda. 11 Vzešlo světlo a slunce, a ponížení byli povýšeni a pohltili slavné. 12 Když se Mardocheus, který viděl tento sen a co se Bůh rozhodl udělat, probudil, měl tento sen na mysli a až do noci ho ze všech sil toužil poznat. KAPITOLA 12 1 Mardocheus odpočíval na nádvoří s Gabathou a Tharrou, dvěma královými eunuchy a strážci paláce. 2 A on slyšel jejich úklady, vyhledal jejich záměry a dozvěděl se, že se chystají položit ruce na krále Artexerxe; a tak osvědčil krále z nich. 3 Potom král prohlédl dva eunuchy, a když se k tomu přiznali, byli uškrceni. 4 Král o těch věcech udělal záznam a Mardocheus o tom také napsal. 5 Král tedy přikázal, aby Mardocheus sloužil u dvora, a za to se mu odměnil. 6 Ale Aman, syn Agagejského Amadatha, který měl u krále velkou čest, se snažil obtěžovat Mardochea a jeho lid kvůli dvěma eunuchům krále. KAPITOLA 13 1 Opis dopisů byl tento: Velký král Artexerxes píše tyto věci knížatům a místodržitelům, kteří jsou pod ním, od Indie až po Etiopii ve sto sedmi a dvaceti provinciích. 2 Potom jsem se stal pánem nad mnoha národy a měl jsem vládu nad celým světem, nepovznášel jsem se s domýšlivostí své
autority, ale choval jsem se vždy spravedlivě a vlídně, rozhodl jsem se usadit své poddané neustále v klidném životě a království mírumilovné a otevřené pro průchod do nejzazších končin, aby obnovil mír, po kterém touží všichni lidé. 3 Když jsem se tedy zeptal svých rádců, jak by se to mohlo uskutečnit, Amane, který mezi námi vynikal moudrostí a byl schválen pro svou stálou dobrou vůli a neochvějnou věrnost a měl čest druhého místa v království, 4 Prohlásili nám, že ve všech národech po celém světě byl rozptýlen jistý zlomyslný lid, který měl zákony odporující všem národům a neustále pohrdal přikázáními králů, takže sjednocení našich království, námi počestně zamýšlené, nemůže jít. vpřed. 5 Když tedy vidíme, že pouze tento lid je neustále v opozici vůči všem lidem, liší se podivným způsobem svých zákonů a zlem, které postihuje náš stát, dělajíce všechny neplechy, které mohou, aby naše království nebylo pevně ustaveno: 6 Proto jsme přikázali, aby všichni ti, kteří jsou vám písemně označeni Amanem, který je ustanoven nad záležitostmi a je vedle nás, všichni, i se svými manželkami a dětmi, byli úplně zničeni mečem svých nepřátel. beze vší milosti a soucitu, čtrnáctého dne dvanáctého měsíce adaru tohoto roku: 7 Aby ti, kteří jsou odjakživa i nyní zlomyslní, jednoho dne s násilím vešli do hrobu, a tak i nadále způsobili, že naše záležitosti budou dobře vyřešeny a bez problémů. 8 Mardocheus pak přemýšlel o všech dílech Páně a modlil se k němu, 9 Říkajíce, Pane, Pane, králi všemohoucí, neboť celý svět je v tvé moci, a jestliže jsi ustanovil, abys zachránil Izrael, není nikoho, kdo by ti mohl odporovat: 10 Neboť ty jsi učinil nebe i zemi a všechny divy pod nebem. 11 Ty jsi Pánem všeho a není žádného muže, který by ti mohl odporovati, kterýž jest Hospodin. 12 Ty víš všechno a víš, Pane, že jsem se neklaněl pyšnému Amanovi ani z opovržení, ani z pýchy, ani z žádné touhy po slávě.
13 Mohl jsem se spokojit s dobrou vůlí pro spásu Izraele a líbat mu chodidla. 14 Ale učinil jsem to, abych nedal přednost slávě lidské nad slávou Boží: nebudu se klanět nikomu kromě tebe, Bože, ani to nebudu činit v pýše. 15 A nyní, Pane Bože a králi, ušetři lid svůj; ano, chtějí zničiti dědictví tvé od počátku. 16 Nepohrdej dílem, který jsi sobě vydal z Egypta. 17 Vyslyš mou modlitbu a smiluj se nad svým dědictvím, proměň náš zármutek v radost, abychom žili, Hospodine, a chválili tvé jméno, a nenič ústa těch, kteří tě chválí, Hospodine. 18 Podobně celý Izrael volal velmi vážně k Hospodinu, protože jejich smrt byla před jejich očima. KAPITOLA 14 1Královna Ester se také bála smrti a uchýlila se k Hospodinu: 2 A odložila své slavné roucho a oblékla si roucho úzkosti a smutku, a místo drahých mastí si pokryla hlavu popelem a trusem, velmi pokořila své tělo a všechna místa své radosti naplnila její vytrhané vlasy. 3 A modlila se k Pánu Bohu Izraele, řka: Pane můj, ty jediný jsi náš Král; 4 Neboť mé nebezpečí je v mých rukou. 5 Od svého mládí jsem v pokolení své rodiny slýchal, že jsi, Hospodine, vzal Izrael ze všech lidí a naše otce ze všech jejich předchůdců do věčného dědictví a splnil jsi, co jsi jim slíbil. 6 A nyní jsme před tebou zhřešili, proto jsi nás vydal do rukou našich nepřátel, 7 Protože jsme uctívali jejich bohy, Hospodine, ty jsi spravedlivý. 8 Avšak neuspokojuje je, že jsme v hořkém zajetí, ale oni mají ruce sražené svými modlami, 9 Že zruší to, co jsi svými ústy ustanovil, a zničí tvé dědictví a zacpou ústa těch, kteří tě chválí, a uhasí slávu tvého domu a tvého oltáře, 10 A otevři ústa pohanů, aby zvěstovali chválu modlám a velebili na věky tělesného krále.
11 Pane, nedej své žezlo těm, kteří nejsou ničím, a ať se nesmějí našemu pádu; ale obracejte jejich úklad na sebe a udělejte mu příklad, který to proti nám začal. 12 Pamatuj, Pane, dej se poznat v čase našeho soužení a dej mi smělost, králi národů a Pane vší moci. 13 Dej mi výmluvnou řeč v mých ústech před lvem, obráť jeho srdce, aby nenáviděl toho, kdo bojuje proti nám, aby byl konec jemu i všemu, kdo je jemu podobný. 14 Ale vysvoboď nás svou rukou a pomoz mi, kdo jsem zpustlý a kdo nemá jiné pomoci než tebe. 15 Ty víš všechno, Hospodine; ty víš, že nenávidím slávu nespravedlivých a v ošklivosti mám lože neobřezanců a všech pohanů. 16 Znáš mou nutnost, neboť se mi hnusí znamení svého vysokého postavení, které je na mé hlavě ve dnech, kdy se ukazuji, a že ho mám v ošklivosti jako menstruační hadr a že ho nenosím, když jsem v soukromí. moje maličkost. 17 A že tvá služebnice nejedla u stolu Amanova, a že jsem si nevážil královy slavnosti a nepil vína z úliteb. 18 Ani služebnice tvá se neradovala ode dne, kdy jsem byl přiveden sem, až sem, ale v tobě, Pane Bože Abrahamův. 19 Nade vše mocný Bože, slyš hlas opuštěných a vysvoboď nás z rukou ničemných a vysvoboď mě z mého strachu. KAPITOLA 15 1 A třetího dne, když ukončila své modlitby, odložila svá smuteční roucha a oblékla si svůj slavný oděv. 2 Když vzývala Boha, který je pozorovatelem a spasitelem všech věcí, slavně ozdobena, vzala s sebou dvě služebné: 3 A o toho, o kterého se opřela, jako by se laškovně nosila; 4 A druhá ji následovala a nesla svůj vlak. 5 A byla ryšavá pro dokonalost své krásy, a tvář její byla veselá a velmi přívětivá, ale srdce její bylo úzkostné strachem.
6 Potom prošla všemi dveřmi a postavila se před krále, který seděl na jeho královském trůnu, a byla oděna všemi jeho róbami velebnosti, vše se třpytilo zlatem a drahými kameny; a byl velmi děsivý. 7 Potom pozvedl tvář svou, která zářila velebností, velmi zuřivě na ni pohlédl. I padla královna, zbledla a omdlela, a poklonila se na hlavu služebné, která šla před ní. 8Bůh pak proměnil ducha krále v mírnost, který ve strachu seskočil ze svého trůnu a vzal ji do náručí, dokud nepřišla opět k sobě, utěšoval ji láskyplnými slovy a řekl jí: 9 Ester, co se děje? Jsem tvůj bratr, buď dobré mysli: 10 Nezemřeš, ačkoli naše přikázání je obecné: přistup. 11 A tak pozvedl své zlaté žezlo a položil je na její krk, 12 A objal ji a řekl: Mluv ke mně. 13 I řekla jemu: Viděla jsem tě, pane můj, jako anděla Božího, a srdce mé bylo zarmouceno strachem před velebností tvou. 14 Nebo podivuhodný jsi, Pane, a tvá tvář je plná milosti. 15 A když mluvila, padla do mdloby. 16 Tehdy se král znepokojil a všichni jeho služebníci ji utěšovali. KAPITOLA 16 1 Velký král Artexerxes knížatům a místodržícím sto sedmadvaceti provincií od Indie po Etiopii a všem našim věrným poddaným pozdrav. 2 Mnozí, čím častěji jsou poctěni velikou štědrostí svých milostivých knížat, tím více jsou pyšní, 3 A snažte se ublížit nejen našim poddaným, ale když nebudete moci snést hojnost, vezměte do ruky cvičení také proti těm, kteří jim dělají dobře: 4 A odnímejte nejen vděčnost z řad lidí, ale také pozdvihujte se slavnými slovy oplzlých lidí, kteří nikdy nebyli dobří, myslí si, že unikají spravedlnosti Boží, kteří všechno vidí a nenávidí zlo. 5 Často také slušná mluva těch, kteří jsou svěřeni do správy záležitostí svých přátel,
způsobila, že se mnozí, kdo mají moc, stali účastníky nevinné krve, a uvrhla je do nenapravitelných pohrom: 6 Okouzlí nevinností a dobrotou knížat lží a lstí jejich chlípného chování. 7 Nyní to můžete vidět, jak jsme prohlásili, ani ne tak podle starověkých dějin, jako spíše, když budete pátrat, co bylo v poslední době bezbožně napáchané prostřednictvím morového chování těch, kteří jsou nedůstojně postaveni do autority. 8 A musíme se postarat o nadcházející čas, aby naše království bylo tiché a pokojné pro všechny lidi, 9 A to jak změnou našich záměrů, tak vždy tím, že budeme věci, které jsou zřejmé, posuzovat rovnoměrněji. 10 Neboť Aman, Makedonec, syn Amadathův, skutečně cizinec od perské krve, vzdálený naší dobrotě a jako cizinec od nás přijatý, 11 Doposud získal přízeň, kterou projevujeme každému národu, protože byl nazýván naším otcem a byl neustále uctíván ze všech dalších osob až ke králi. 12 On však nenesl svou velkou důstojnost a chystal se nás připravit o naše království a život: 13 Mnohočetnými a lstivými lstími usiloval o zkázu nás i Mardochea, který nám zachránil život a ustavičně zajišťoval naše dobro, jakož i bezúhonné Ester, účastnice našeho království, s celým jejich národem. 14 Neboť takto uvažoval, když nás shledal bez přátel, aby přeložil království Peršanů do Makedonců. 15 Ale zjišťujeme, že Židé, které tento ničemný ubožák vydal k úplnému zničení, nejsou žádní zlí, ale žijí podle nejspravedlivějších zákonů. 16 A aby byli dětmi nejvyššího a nejmocnějšího, živého Boha, který nařídil království jak nám, tak našim praotcům tím nejznamenitějším způsobem. 17 Pročež učiníte dobře, když neuvedete do praxe dopisy, které vám poslal Aman, syn Amadathův. 18 Neboť ten, kdo dělal tyto věci, je pověšen u brány Súsa s celou svou rodinou: Bůh, který
vládne všemu, rychle se mu pomstil podle jeho pouští. 19 Proto zveřejníte opis tohoto listu na všech místech, aby Židé mohli svobodně žít podle svých vlastních zákonů. 20 A vy jim budete pomáhat, aby ještě téhož dne, třináctého dne dvanáctého měsíce Adar, byli pomstěni na nich, kteříž v čas soužení jejich na ně přistoupí. 21 Všemohoucí Bůh se k nim totiž obrátil k radosti v den, kdy by měl vyvolený lid zahynout. 22Budete tedy při svých slavnostních svátcích zachovávat vysoký den se všemi svátky. 23 Aby nyní i potom bylo bezpečí pro nás a dobře postižené Peršany; ale těm, kteří se proti nám spiknou, památník zkázy. 24 Proto každé město a země, které nebudou jednat podle těchto věcí, budou bez milosti zničeny ohněm a mečem a budou nejen neprostupné pro lidi, ale také navěky nejnenáviděnější vůči divokým zvířatům a ptactvu.