La Grace pluje! by IFP PUBLISHING

Jaroslav Foršt

LA GRACE LAPLUJE GRACE !

PLUJE !

Jaroslav Forš Příběh české lachnice, co se se Příběh české plachetnice, cov vEgyptě Egyptě zrodila a slávusesectí ctípo po všh zrodila a slávu všechmořích mořích šíří

Jaroslav Foršt La Grace pluje! Copyright © Jaroslav Foršt 2011 Cover design © Jaroslav Foršt S využitím obrazových materiálů Shuterstock. Fotogra�e v knize: Borovička Radek, Dvorský Pepa, Foršt Jaroslav, Jaroš Miroslav, Javůrek Jan, Kratochvílová Klára, Kocourek Luděk, Mikešová Andrea, Neuman Viktor, Pavlica Vilém, Pokorný Přemysl, Rosecký Dan, Růžička Pavel, Scheirich Petr, Shrbený Tomáš, Škantárová Zuzka, Tryhuk Ondřej, Urban Radek, Vodrážka Jindřich, Vrba Ondřej. Vydalo nakladatelství IFP Publishing&Engineering s.r.o. © 2011 IFP Publishing&Engineering s.r.o. © Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být kopírována a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoliv formě či jakýmkoliv způsobem bez písemného souhlasu vydavatele. ISBN 978-80-87383-10-0

Vážení čtenáři, držíte v rukou knihu, která popisuje skutečný a úžasný příběh plachetnice La Grace. Příběh to není starý, je naopak docela mladý, vždyť zrovna v téhle chvíli chybí do prvních narozenin La Grace necelé dva měsíce. Navzdory tomu je to příběh fascinující. Je v něm, stejně jako ve všech dobrých příbězích, vůle, láska, odříkání a touha lidí po zázraku, ať už tím slovem označujeme cokoliv. Také přátelství, lidská soudržnost, pokora a obrovská radost. Stejně jako mnozí další, i já jsem tomu příběhu podlehl a události kolem lodi La Grace mě přinutily udělat to, co snad umím nejlíp. Sednout a zaznamenat jej pro všechny, kteří by ten příběh chtěli poznat. A také, snad trochu neskromně, i pro generace příští. Musím předeslat, že jsem popsal příběh tak, jak jsem ho viděl a poznal já. Je to příběh La Grace viděný mou osobu, sestavený z mých zážitků, postřehů a z rozhovorů, které jsem vedl s mnoha lidmi, kteří u zrodu La Grace stáli. Přestože jsem se snažil popsat události co nejobjektivněji, mohlo se vzhledem k množství dobrovolníků, co se na projektu La Grace podílelo, stát, že moje vidění příběhu je trochu jiné než jejich. Mohlo se stát, že jsem prostě zaznamenal jiné příhody, vyslechl trochu jiné historky, napsal jiná jména, že se prostě naše dráhy minuly. Přesto, a možná právě proto jsem se snažil, aby společným jmenovatelem příběhu byla vždycky samotná La Grace. Nemějte mi to za zlé vy, na něž se v příběhu nedostalo, i když je jasné, že La Grace je tím čím je díky každému jednomu, kdo se na práci na ní podílel. Chtěl bych zde také poděkovat Pepovi Dvorskému a Danovi Roseckému, za jejich cenné připomínky k rukopisu, a hlavně za přístup ke všem údajům, deníkům a fotogra�ím, co jich jen bylo. Danovi pak také za to, že si dal tu mravenčí práci a roztřídil fotogra�e ze stavby podle času a autorů, čímže mi velice ulehčil život. I přesto prošlo mým počítačem bezmála 7.000 fotogra�í. Tímto chci také poděkovat všem fotografům, že své fotogra�e poskytli La Grace a potažmo knize o ní. Taky bych chtěl poděkovat všem, kteří se uvolili podělit se se mnou o své zážitky z La Grace a také všem, se kterými jsem se setkal na její palubě. Také chci vzdát hold mé ženě, která nejen, že mě aktivně v jachtingu podporuje, ale také to se mnou vydržela po celou dobu, kdy tahle kniha vznikala. A navíc patří k mým prvním věrným čtenářům. A v neposlední řadě chci také poděkovat Lukášovi Fárovi, mému starému příteli z gra�ckého studia Fast, za nezměrnou ochotu, kdykoliv jsem potřeboval něco řešit. Téhle knížce jsem se snažil dát vše, co znám a co umím. Pokud není dokonalá, je to jen moje chyba. Neskromně doufám, že se mi podaří přenést trochu kouzla La Grace i na vás, čtenáře, a poodhalit události, které jí provázejí. Pevně věřím, že se setkáme na palubě. Ať má La Grace vždycky dobrý vítr a aspoň stopu vody pod kýlem.

Jaroslav Foršt, 17.10., LP 2011

DOBROVOLNÍCI, KTEŘÍ POMÁHALI V EGYPTĚ Antoš Milan Basík Jukáš Borovička Radek Čuda Jan Demčák Petr Doležal Libor Drazský David Dudlíček Jan Dvorská Monika Dvorský Filip Dvorský Josef jr. Dvorský Pepa Falta Míra Fořtík Michal Fotr Jiří Gertli Pavol Hladeček Karel Hnízdil Jan Chovančíková Hana

Chvojka Antonín Javůrek Jan Kocourek Luděk Kočvara Aleš Kolář Dušan Kratochvílová Klára Krombholz Jan Macek Jaromír Marek Vladan Maršálek Jan Mazur Vladislav Merglevský Milan Mikešová Andrea Netík Jiří Neuman Karel Neuman Viktor Ondo Juraj Opolcer Petr

Oškera Josef Penz Ondřej Peterka Jiří Petrásek Jiří Poddaný Jan Podzimek Petr Pokorný Přemysl Prokop Jan Rosecká Nikola Rosecký Dan Rožďalovský Míra Růžička Pavel Scheirich Petr Scheyer Jura Schoř Jan Schrbený Tomáš Sokol Jan Sova Mikuláš Staněk Olda

Storzer Josef Sysala Ivo Sysalová Michaela Šafařík Míra Šimek Michal Škantár Fero Škantárová Zuzka Šoustar Vladislav Tanner Petr Urban Radek Valová Jarka Vavrečka Ondřej Vlhová Marina Vodrážka Jindřich Voráč Bořek Vorlíček Martin Widensky Radek Zelenda Miloš Žondrová Eva

DOBROVOLNÍCI, KTEŘÍ POMÁHALI VE VALAŠSKÉM MEZIŘÍČÍ A I JINDE V ČR Andrle Roman Bábek Jan Černý Pavel Číp Jarda Dankanič Petr Doležal Libor Drahokoupilová Jana Dušek Dominik Dvorská Monika Dvorský Pepa Fabik Vlasta Falta Míra Fibinger Vratislav Foit Patrik Hlavica Alan Hlubuček Petr Horák Jakub

Horák Zbyněk Hrbatý Stanislav Hubová Ivana Hubová Eva Hulec Lukáš Jaroš Miroslav Javůrek Jan Jež Vladimír Jirka Adam Juráň Petr Kačer Jan Klusák David Knapek Lukáš Krampl Dalibor Kroupa Josef Macek Míra Marek Čestmír Mazur Vladimír

Michalík Karel Navrátil Karel Novák Pavel Novák Honza Olin Onderka Milan a syn Ondo Juraj Pavlica Vilém Pavlica Lukáš Pokorný Lukáš Pokorný Přemysl Rosecký Dan Rosecký Josef Schürerová Lucie Skácal Jiří Sroka Pavel Staněk Ivo

Staňek Oldřich Svák Tomáš Synek Jan Sysala Ivoš Šrámková Markéta Válek Josef Valová Jarka Vodrážka Jindřich Vodrážka Pepa Vodrážka Jakub Vodrážková Jitka Vozdecký David Vrba Ondřej Vrba Martin Wieserová Helena skupina ABBACA

Seznam zde umístěný se snaží vyjmenovat všechny dobrovolníky, kteří prošli Egyptem a Valašským Meziříčím, případně se podíleli na stavbě jiným způsobem. Byl sestaven z nejlepší vůle a z nejaktuálnějších podkladů majitelů lodi. Přesto je možné, že v něm nejsou všichni. Těm, kteří se v seznamu nenaleznou redakce slibuje, že v příštím vydání dojde k jeho doplnění.

CITÁT A VĚNOVÁNÍ

SKOČ! …křídla si připneš cestou.

OBSAH Kapitola 1. Na počátku všeho

Kapitola 2. Egypt

Plány a plány Vše začíná v Africe Do Egypta

Těžké začátky Stavba začíná

Kapitola 3. Rok 2009 začíná

Kapitola 9. Léto 2010

24 27

Kapitola 10. Konečně svobodná

105

Kapitola 11. Na vodě

111

Kapitola 12. Rok 2011

117

Kurs Evropa Středomoří

Kapitola 13. Křest

123

Kapitola 14. Za oponou

133

Kapitola 15. Lidé kolem Grace

141

14 18 23

Kapitola 4. Jdi na západ, mladý muži. Do Anglie! 45 Kapitola 5. Znovu v Egyptě Kapitola 6. Valašské Meziříčí Kapitola 7. Zpátky v Egyptě

Kontejner Vánoce 2009 Kontejner v Egyptě Vykládání kontejneru Bouře

Kapitola 8. Rok 2010

Egypt je místo divů

65 68 71 75 77 78

75 81

Zahr Nafta Spouštení nanečisto Na dosah moře Oběť

Velký den

První plavba

90 93 96 99 102

106

113

119 120

Kapitola 16. Z deníku lodního dudáka153 Kapitola 17. Z deníku kadeta

157

Technická data

173

EGYPT Kapitola 2.

uez je zvláštní místo. Asi není nikdo, kdo by neslyšel o Suezském průplavu. Zvlášť dnes, kdy zájezdy do Hurghady a dalších letovisek ležících jižně od Suezu jsou u nás stejně populární jako laciné. Ale znalosti končí většinou jménem. Možná tak ještě najít jej na Google mapě. Ale kdo v České republice ví, jak to tam vypadá, kdo v Suezu žije a že Suez je velké průmyslové město, plné ra�nérek a železáren a které dalo průplavu jméno? A přitom v Suezu žije na půl milionu lidí. V roce 1956 během druhé Arabsko-izraelské války bylo město zcela zničeno a postaveno znovu až v roce 1975, kdy znovu začal fungovat suezský kanál. Obyvatelstvo je arabské, z větší části muslimského vyznání.

A zde, v zaprášené loděnici na kraji pouště, nedaleko města Suez, začala na podzim roku 2008 stavba repliky historické plachetní lodi La Grace.

DO EGYPTA Stavba má začít hned po podpisu

smlouvy s tím, že za českou stranu bude v Egyptě stavební dozor. Jenže, ono se řekne – stavební dozor. Ale koho? Když si vezmete výběrová kritéria, dostanete na konci docela malou množinu kandidátů. Tak především to musí být člověk alespoň s nějakou zkušeností s dozorem nad lidmi, co něco vytvářejí, staví. Pak to taky musí být alespoň trochu znalec historických plachetnic, protože musí vědět, jak se má loď stavět a co se vůbec

Egyptská loděnice na mapě.

24 staví. Potom taky musí být ochoten zcela rezignovat na svou práci v Čechách, rezignovat na rodinný nebo partnerský život, musí být ochoten odletět do Egypta na dobu neurčitou, do špinavého Suezu, ubytovat se ve špinavém bytě, pracovat šest dní v týdnu od rána do večera a hlavně – a to hlavně - to všechno bez výplaty. Jen za egyptský byt a egyptskou stravu. Skutečně, ta množina není moc velká. Ale tady už se začíná projevovat magnetismus La Grace, který k sobě přitahuje námořníky všech profesí, a kteří nakonec všechny problémy a potíže řeší. Když se totiž na tu množinu výsledků podíváte, uvědomíte si, jaké štěstí projekt La Grace má. V té množině zbyl totiž pouze Viky. Viktor, Viky, jak mu říkají, je první z řady lidí, kteří dají La Grace úplně všechno jen pro ten pohled na nádhernou loď a pocit být u toho. A tak se Viky, který se v poslední době v Praze skutečně živil jako stavební dozor, na konci listopadu sbalil, dal výpověď v práci, své přítelkyni řekl příšernou lež, že bude do Vánoc doma, a 25. listopadu 2008 přiletěl společně s Pepou Dvorským do Sharm-al-Sheikhu. Odtud po šestihodinové dobrodružné jízdě dorazili autobusem do Suezu, aby se zúčastnili posledních jednání před podpisem smlouvy a aby tu Viky nakonec zůstal sám na dobu předem neznámou. A tak s metrovým modelem lodi v podpaží kličkuje Viktor Suezem, pije litry čaje na obchodních jednáních, společně

s Pepou mění hotely od nejlevnějších po nejdražší, protože arabská protistrana je skálopevně přesvědčená, že bílí sáhibové se v penězích doslova koupou – kdo jiný by si taky objednával tak výstřední historickou loď než výstřední milionáři, až je nakonec smlouva podepsaná a práce můžou začít. A taky to začalo.

TĚŽKÉ ZAČÁTKY V době, kdy konečně došlo k uzavření

smlouvy s egyptským stavitelem, existovala již stavební dokumentace provedená v AutoCadu. Také 3D model, taktéž v AutoCadu, který veškeré plány ještě upřesňoval. Jenže. Jenže, jak se říká, šedá je teorie, bohatý strom života. Sebedetailnější plány byly v Egyptě úplně na nic. Přišlo se na to, že egyptští dělníci je neumějí číst.

Pepa Dvorský: Přinesli jsme jim plány, ale oni je nechápali. Přivezli dřevo na žebra, egyptský stavitel vzal tužku a nakreslil na něj takovou nějakou křivku. Co to je, povídám já. A on že žebro. Ne ne ne, na to zase já, žebro musí vypadat takhle jako na tom plánu. A on na to, že takhle se u nich žebra nedělají. U nich se prý dělají takhle, a ukazoval na tu svoji původní kresbu. No prostě debata jak s kozou na ledě. Oni z těch plánů nedokázali vyčíst, jak ta loď bude vypadat. Ani z axonometrického pohledu, ani její rozměry, prostě nic. Tak jsem se jich ptal, jak tu loď jako postavíme. Přivezte nám

25 stejnou a my ji podle toho uděláme, odpovídali zase oni. Jenže kde sehnat stejnou, když jiná neexistuje. Tak přivezte model, řekli. A tak jsme stavbu zastavili, jeli domů a Dan se pustil do stavby již druhého modelu La Grace, tentokrát i s odkrytými vnitřky, aby bylo možné vidět vnitřní konstrukci.

Dan Rosecký: Ale času na stavbu jsem měl málo, a tak jsem některé věci zjednodušil. Netušil jsem, že jakákoliv zjednodušení bude brát stavitel za bernou minci a bude se chtít modelu striktně držet. Nakonec dalo hodně práce jim v Egyptě vysvětlit, že žebra a paluba nebudou z překližky, a že počet žeber bude dvojnásobný, protože na modelu je kvůli úspoře času znázorněn jen poloviční počet žeber. Pepa Dvorský: A pak se znovu jelo do Egypta. Jenže, situace se opakovala. Stavitel vzal prkno a nakreslil na něj tužkou čáru. Co to je, ptám se ho. No přece tahle loď, povídá a ukazuje na model. A jak víte, jak to žebro vypadá? No podle dědečka přece, on mě to naučil. Tak jsme to museli zastavit podruhý. No průser. To už jsem skoro brečel, že to prostě nedokážeme. Naštěstí mám díky lodím spoustu kamarádů a taky v Brně na technice a tam mi pomohli.

Z AutoCadu na velikém plotteru vytiskli všechna žebra v měřítku 1:1 na obrovský papír a s těmihle gigantickými šablonami jsme zase vyrazili do Egypta. A pak to začalo jít. Stavba konečně opravdu začala. Pak bylo nutné dořešit ubytování. Nesmíte si představovat, že ubytování v egyptském Suezu je něco jako ubytování hotelových resortech v Sharm-al-Sheikhu nebo v Hurghádě. To bohužel v žádném případě. Prvním a dominantním pocitem návštěvníka Suezu je špína. A je úplně všude. Odpadky se vrší na odpadky, a co nezlikvidují krysy a potulní psi, končí v moři. Většinou se o to postará vítr, jindy pomůže me-

26 chanizace. Vzduch je neustále mírně cítit po chemických továrnách a když se otočí vítr, je cítit více než mírně. V ra�nérkách hoří věčné ohně, takže v noci okolí připomíná bájný Mordor z Pána prstenů. Je to jako Ostrava před sto lety, jenže více moderní v tom průmyslovém slova smyslu. Je neuvěřitelné, že přes tu obrovskou špínu, přes okolo stojící ra�nérky a elektrárny, je voda na pláži pořád čistá a v moři nějaký život.

vydrží týmu La Grace celé ty dva roky, co se v Egyptě stavělo.

S ubytováním má Viky nakonec štěstí. Na pláži se potkává s chlapíkem v bílé košili, co pase kozu. Chvilku se jakž takž baví a z chlapíka se vyklube místní zubař. Dohodí Viktorovi velmi pěkný byt u pláže s výhledem na moře v prvním patře. Sice tu není teplá voda a je tu příšerný binec, přesto to Vikymu po dosavadních zkušenostech připadá jako malý ráj. A tak má konečně slušné bydlení v měsíční ceně 500EGP (egyptian pound – egyptská libra), což je velmi dobré. Jedna egyptská libra jsou asi 3 české koruny. Takže hurá, konečně je bydlení a je to bydlení, které nakonec

Sehnat internet není vůbec jednoduché a navíc spojení není moc spolehlivé. Ovšem jakákoliv podpora ze strany poskytovatele v evropském smyslu je v Egyptě iluzorní věc už jenom díky tomu, že anglicky se tady prakticky nemluví. Nejdříve se Viky rozčiluje, nakonec se ale dokonale přizpůsobí místnímu přístupu, který řídí i funkčnost internetu: „dá-li Alláh…“.

Posledním krokem je připojení k internetu. Bez internetu by Viky nemohl konzultovat stavbu s Danem a Pepou, hlavními konstruktéry La Grace. Internetové připojení se nakonec ukáže jako klíčové a s minimem nadsázky Dan říkává: „La Grace je první loď, která byla postavena po internetu.“

On se člověk vůbec v Egyptě musí hodně přizpůsobit, jinak by se zbláznil.

Byt v Kabanonu a ne příliš utěšené sociální zařízení. Úplně vpravo nahoře záchody v loděnici.

STAVBA ZAČÍNÁ Konec roku 2008 zastihne Vikyho sa-

PIL. PO HÁDCE BYLA JIŽ TMA, TAK DOMŮ A PSÁT, DOKUD JSOU DOJMY ČERSTVÉ.

SE PUSTILI DO STAVĚNÍ PLATFORMY NA ŽEBRA.

Stavitelé lodí v Egyptě skutečně staví původní starou metodou, při nichž má hlavní slovo teslice a vrcholem techniky je velká pásová pila. Egypťané staví tímhle způsobem prakticky stovky let, a protože produkcí zdejších loděnic jsou dřevěné motorové lodě – od nákladních až po luxusní superjachty, nechápou, proč by měli na svých postupech něco měnit. Když se k tomu přidruží neschopnost číst plány – vzniká pro Evropana prostředí a pracovní situace, které se blíží šílenství.

KTERÉ JSEM PO JEJÍM DOKONČENÍ ROZTÁHL

Z Vikyho deníku:

motného v Egyptě, jak dohlíží na stavbu lodě technologií, která je více než 300 let stará. Je to požehnání a prokletí zároveň a Vikyho nervová soustava dostává střídavě hodně zabrat.

Z Vikyho deníku: 14.12.2008 ZNOVU JSEM STAVITELI VYSVĚTLIL, JAK BUDEME ZACHÁZET S PLÁNY ŽEBER A DĚLNÍCI

JE TO PRKENNÁ PLOCHA ASI 6X5 METRŮ, NA

PLÁNY

1-8 A VYROBILI JSME FORMU NA PRVNÍ ŽEBRO. POTOM PŘIVEZLI DŘEVO A JÁ S ÚDIVEM POZOROVAL, JAK ŽEBER

DĚLNÍCI ZRUČNĚ MANIPULUJÍ S TRÁMY VÁŽÍCÍMI MNOHO SET KILO.

NÁSLEDOVALA DLOUHÁ DISKUZE, NEŘKU-LI HÁDKA, PŘI NÍŽ SE MUHAMEDOVI NEZDÁLO, ŽE LOĎ JE NAHOŘE UŽŠÍ NEŽ VE STŘEDU. CHTĚL, ABY SE ŽEBRA NAHORU NEZUŽOVALA, ALE OD NEJŠIRŠÍHO MÍSTA ZŮSTALA STEJNĚ ŠIROKÁ, JAK TO BĚŽNĚ DĚLAJÍ NA MOTORÁCÍCH. TAK JSEM MU VYSVĚTLIL, ŽE TO OPRAVDU NE, ŽE JE TO „CLASSIC BOAT“ A BUDE TO PŘESNĚ TAK, JAK JE TO NA PLÁNECH. ZDÁ SE, ŽE POCHO-

DORAZIL JSEM ASI V 7:40 A HNED SE VRHL DO STAVBY. TO JSEM JEŠTĚ NETUŠIL, ŽE SE CELÝ DEN NEZASTAVÍM. PRVNÍ PROBLÉM BYL V TOM, ŽE MUHAMED NEMOHL POCHOPIT VÝŠKU NAŠEHO KÝLU. I TY NEJVĚTŠÍ MOTORÁKY HO MAJÍ DO 25CM, MY DVAKRÁT TOLIK. ZAVOLAL SI NĚJAKÉHO ZNÁMÉHO, KTERÝ OBČAS PLACHTÍ, A TEN MU NAŠTĚSTÍ POTVRDIL, ŽE MÁM PRAVDU. MUHAMED TO UZNAL A JÁ SE VRHL NA PŘÍPRAVU VŠECH PLÁNŮ ŽEBER A VAZŮ. JEDNA SKUPINA LIDÍ DĚLALA FORMU PRO PŘEDNÍ VAZ A DRUHÁ SKUPINA UDĚLALA ZÁSADNÍ KROK V ČESKÉ NÁMOŘNÍ HISTORII, A TO PRVNÍ ŽEBRO NAŠÍ NEJVĚTŠÍ PLACHETNICE!

Egyptští dělníci jsou vynikající, když přijde na přemisťování velkých bře-

men. Je až neuvěřitelné, jak dokáží v minimu lidech manipulovat s neskutečně těžkými břemeny, a to samozřejmě bez jakékoliv moderní techniky. Jeřáb, tak jak ho známe my, je v Egyptě neznámý pojem a jedinou zvedací pomůckou je dřevěná trojnožka

s kladkostrojem. Neznámým pojmem jsou také kóty a přesné míry. Ze začátku to člověka hodně zaskočí – centimetr i několik centimetrů nehraje roli. Časem se však Evropan naučí, že při práci s dřevem ty úplně přesné rozměry opravdu nejsou tak důležité. Dřevo je živý materiál, dále pracuje, sesychá, kroutí se… s tím vším umí egypťané počítat a při stavbě to využít. Třeba na žebra se použila moruš a vybírala se prkna schválně křivá tak, aby materiál dále pracoval ve prospěch tvaru žebra. Stejně tak při práci s teslicí, tedy de facto s jakousi tesařskou sekerkou, nedosáhnete přesnosti na milimetr. A dřevo

Nahoře: Prkna pro žebra lodě. V pozadí vozidlo Zlaťouš, hlavní hrdina cesty za motorem. Vlevo: práce s obrovitými šablonami.

29 tesané teslicí se štípe podél let tak, jak je dřevu pohodlné a nepřináší do konstrukce další napětí nebo konstrukčně úzká místa. Pokud by se dřevo zpracovávalo pilou, frézou, hoblíkem a dalšími u nás běžnými nástroji, byla by stavba přesnější, ale materiál by se ubíral přes léta a konstrukce by nebyla tak pevná. Navíc loď bude na moři dále pracovat slanou vlhkostí a pohybem na vlnách a tak skutečně nemá cenu bazírovat na přesných rozměrech a opracování teslicí zanechává konstrukci těmto vlivům co nejotevřenější. V Egyptě loď nedělají truhláři, ale tesaři, což je pro loď z osmnáctého století naprosto ideální. Velkým problémem ale je, že egyptští dělníci nedokážou číst plány. I s nákresem ve 3D mají problém. Nakonec prostě vyrobí něco podobného, co tak nějak odpovídá tomu, co je nakresleno. Kotované výkresy z AutoCadu jsou v Egyptě naprosto zbytečné. Také bezpečnost práce je zde pojímána poněkud jinak. Bezpečnostní technik by

zešedivěl, nebo se šel utopit. Celá loděnice stojí na vrstvě pilin a hoblin, které se nikdy neuklízí, a je jich na zemi více jak metrová vrstva. Požáry jsou poměrně časté. Hašení požárů je stejně anachronické jako ostatní práce. Prostě se na oheň vylije voda a dá-li Alláh, oheň uhasne. Takhle se hasí i hořící elektrika pod proudem. Vzhledem k tomu, že rozvod elektrického proudu po loděnici postrádá zásuvky a zástrčky, hoří elektrika ráda a často. Rozvod je dělaný na dva hřebíky, které jsou obtočené dvěma dráty – fází a nulákem. Když Pepa dovezl (v bláhové naději) egyptským dělníkům elektrické hoblíky, první co udělali bylo, že kabelům odstřihli koncovky a obnažili dráty, aby byly kompatibilní s rozvodem loděnice. Hořící elektřinu Egypťané hasí vodou a stejně jako pro všechno, tak i pro hašení elektrického proudu si zkušeností vyvinuli vhodný postup. Velice rychle přišli na to, že polévat elektřinu vodou není jen tak, hlavně pokud se voda lije

30 zasáhla. Je to s podivem, ale funguje to a během stavby La Grace proud při hašení nikoho z Egypťanů nezabil. Zmíněné hoblíky stejně nevydržely ani týden egyptského zacházení a všichni, kdo to s hoblíky zkoušeli, se zase vrátili k teslicím.

Elektrický rozvod v loděnici.

pomalu. A tak se naučili vodu z kýblu na oheň prostě chrstnout, aby člověka hasícího požár elektřina skrz vodu ne-

Ale práce, byť pomalu, se konečně rozjíždějí. Stavba začíná založením kýlu. Což se neobejde bez problémů, protože Muhamed, stavitel, odmítá akceptovat rozměry kýlu podle plánů, ale Viky ho nakonec po velké bitvě přesvědčí, že to, co staví, není egyptský motorák, ale historická plachetnice. A den před Štědrým dnem je pro La Grace prvním milníkem.

31 Z Vikyho deníku: 23.12.2008. KDYŽ JDU RÁNO DO LODĚNICE, TAK UŽ TUŠÍM, ŽE DNEŠEK BUDE ZAJÍMAVÝ. ZVEDÁ SE VÍTR, VZDUCHEM LÍTÁ JEMNÝ PÍSEK A OBZOR JE ZAHALEN TAJEMSTVÍM. ASI V 10 HODIN DOPOLEDNE JSOU VŠECHNY ČÁSTI KÝLU PŘIPRAVENY A MŮŽEME JE ZAČÍT SPOJOVAT.

VÍTR SE POSTUPNĚ MĚNÍ SPÍŠE VE VĚTRNOU SMRŠŤ A PÍSEČNOU BOUŘI, VIDITELNOST JE NÍZKÁ A VE VZDUCHU TOLIK PÍSKU, ŽE TO BALÍME A JDEME DOMŮ. V BYTĚ MI TO LOMCUJE OKNY, DOUFÁM, ŽE JSOU TAK PEVNÉ JAKO NÁŠ KÝL. Skoro nepozorovaně, tedy pro Vikyho, proběhl i Štědrý den.

NEJSPODNĚJŠÍ ČÁST KÝLU SE NATŘE EPOXIDEM, NA NĚJ SE PŘILOŽÍ DALŠÍ VRSTVA, PŘEDVRTAJÍ SE DÍRY NA HŘEBÍKY ASI TAK DO POLOVIČNÍ HLOUBKY, VRŠEK DÍRY SE VYVRTÁ JEŠTĚ VĚTŠÍM VRTÁKEM, ABY SE HLAVIČKA ZAPUSTILA, A PŘITLOUKÁ SE. NA CELÝ KÝL PADNE ASI 400 HŘEBŮ.

24.12.2008. DALŠÍ ŠÍLENÝ DEN V EGYPTĚ. OPĚT JSEM SE SNAŽIL ZAŘÍDIT SI VÍZA NA

PŘED POLOŽENÍM TŘETÍ VRSTVY SI VYŽÁDÁM CHVILKU TICHA, ABYCH SE POMODLIL KE VŠEM MOŘSKÝM BOHŮM A VLOŽIL DO KÝLU NĚCO, CO

RAZÍTKO, A ŽE MOU ŽÁDOST POŠLOU NA TAJNOU

PŘINESE PLACHETNICI ŠTĚSTÍ NA JEJÍCH CESTÁCH VŠEMI OCEÁNY. TÍMTO TI PŘEJI, MILÁ LA

GRACE,

DLOUHÝ A KRÁSNÝ ŽIVOT, UŽÍVEJ HO NAPLNO

A NIKDY NÁS PROSÍM NENECH VE ŠTYCHU. TY VĚCI O DOBRÉM VĚTRU DO PLACHET, STOPĚ

VODY POD KÝLEM A ŠŤASTNÉM NÁVRATU DOMŮ SI NECHÁME AŽ NA KŘEST.

NĚJAKOU DLOUHOU DOBU A OPRAVDU TO NENÍ ŽÁDNÁ LEGRACE.

BYL JSEM ASI U 6 PŘEPÁŽEK, NA VÝSLECHU U NĚJAKÉHO ČLOVĚKA, KTERÝ MĚL UNIFORMU JAKO GENERÁL, PAK ZASE U 6 PŘEPÁŽEK A PAK JSEM DOSTAL DO PASU NĚJAKÉ POLICII, KTERÁ SI MĚ PROKLEPNE A PAK SE K TOMU VYJÁDŘÍ. A UVIDÍ SE.

MÁM PŘIJÍT DESÁTÉHO LEDNA

V LODĚNICI SE STÁLE PRACOVALO NA KÝLU, VYPADÁ DOCELA PĚKNĚ. TAK TEDY ŠŤASTNÉ A VESELÉ.