Podzimní cyklus 2021
„Kraďte ze všeho, co srší inspirací nebo probouzí vaši představivost. Hltejte staré filmy, nové filmy, hudbu, knížky, obrazy, fotky, básně, sny, náhodné rozhovory, architekturu, mosty, cedule, stromy, mraky, řeky a jezera, světlo a stíny. Vyberte si ke svým loupežím pouze to, co vám promlouvá přímo do duše. Držte se mé rady a vaše díla i vaše krádeže budou autentické.“ Jim Jarmusch
3
4
Program podzimního cyklu
září–prosinec 2021
hrací den pondělí (s výjimkou mimořádných víkendových projekcí), začátky představení v 19:30 hod., kino Dukla, Jihlava
ZÁŘÍ 6. 9. Smolný pich aneb Pitomý porno 13. 9. Jabka | pásmo Mystika ve filmu 20. 9. Manželství | dokumentární večer 27. 9. U Zlaté rukavice
ŘÍJEN 4. 10. Neznámý 11. 10. Titan | pásmo Mystika ve filmu 18. 10. Každá minuta života | dokumentární večer
LISTOPAD 1. 11. Il Boemo 8. 11. Last and First Men | pásmo Mystika ve filmu 15. 11. Aalto: Architektura emocí | dokumentární večer 22. 11. Stehy 29. 11. Přes hranici
PROSINEC 6. 12. Ada | pásmo Mystika ve filmu 13. 12. Malířka a zloděj | dokumentární večer 20. 12. Víkend na chatě | předvánoční představení 27. 12. Tina a Vore | předsilvestrovský večer
5
6. září 2021
Smolný pich aneb Pitomý porno (Babardeala cu bucluc sau porno balamuc)
Rumunsko/Chorvatsko/ČR/Lucembursko, 2021, DCP, barevný, rumunsky, české titulky, 106 minut Scénář a režie: Radu Jude Kamera: Marius Panduru Hudba: Jura Ferina, Pavle Miholjević Produkce: Ada Solomon Hrají: Katia Pascariu, Kristina Cepraga, Tudorel Filimon, Ilinca Manolache, Alexandru Potocean, Nicodim Ungureanu, Andi Vasluianu, Dana Voicu, Petra Nesvačilová a další Ocenění: MFF Berlín 2021 – Zlatý medvěd – nejlepší film (Radu Jude)
Emi je uznávanou učitelkou na prestižním gymnáziu. Když se na internetu objeví domácí video, ve kterém se oddává sexu se svým manželem, její reputace se ocitne v ohrožení. O osudu její kariéry má rozhodnout schůze rodičovského sdružení… Film rumunského nekonvenčního filmového tvůrce Radu Jude ještě s nekonvenčnějším názvem není pornografickým filmem, byť erotika se zde objevuje také. Je to více satira s moralistním jádrem i přesahem, který bude dobře rezonovat i v celém okolním světě, protože se strefuje do společenských nešvarů, které nejsou jen výsadou rumunských poměrů. Radu Jude obnažuje spodní proudy, které bublají v rumunské společnosti, jako je sexismus, buranství, antisemitismus, homofobie, xenofobie, rasismus, nacionalismus, klerofašismus, ochota věřit těm nejabsurdnějším konspiračním teoriím a zasazuje je do historického rámce vývoje Rumunska.
Radu Jude (nar. 28. 3. 1977 Bukurešť, Rumunsko) – scenárista, režisér, kameraman, producent. V roce 2003 vystudoval filmovou režii na Univerzitě médií v Bukurešti. Jako asistent režie se podílel na filmech Costy-Gavrase Amen (2002) či Cristiho Puiua Smrt pana Lazaresca (Moartea domnului Lăzărescu, 2004). Natočil kolem stovky reklam 7
a několik krátkometrážních snímků, včetně nejoceňovanějšího krátkého rumunského filmu vůbec, Lampa cu căciulă (Lampa s čepicí, 2006). Jeho celovečerní debut Nejšťastnější dívka na světě (Cea mai fericită fată din lume, 2009) získal Cenu CICAE na MFF v Berlíně. Filmografie – režie (výběr): Corp la corp (2003, KF), Lampa s čepičkou (2006, KF), Nejšťastnější dívka na světě (2009, celovečerní hraný debut), Všichni v naší rodině (2012), Může to projít zdí (2014, KF), Aferim! (2015), Zjizvená srdce (2016), Mrtvý národ (2017, dok.), „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“ (2018), Smolný pich aneb Pitomý porno (2021)
pásmo Mystika ve filmu
13. září 2021
Jabka (Mila)
Řecko/Polsko/Slovinsko, 2020, DCP, barevný, řecky, české titulky, 90 minut Režie: Christos Nikou Scénář: Christos Nikou Kamera: Bartosz Swiniarski Hudba: Alexander Voulgaris Produkce: Iraklis Mavroidis, Christos Nikou, Angelos Venetis, Mariusz Włodarski Hrají: Aris Servetalis, Sofia Georgovassili, Anna Kalaitzidou, Kostas Laskos, Babis Makridis, Alexandra Aidini Ocenění: MFF Benátky 2020 – zahajovací film sekce Horizonty; řecký kandidát na Oscara 2021
Svět zasáhla záhadná pandemie. Lidé bez důvodu ztrácejí paměť. Nezbývá, než si pod bedlivým dohledem lékařů a psychologů znovu budovat novou identitu. Amnézie postihne i Arise, muže ve středním věku. Apatický muž začíná podstupovat absurdní terapii, která mu má otevřít novou životní perspektivu. Debutující Christos Nikou svým 8
stylem patří k řecké divné vlně, modernímu směru artové kinematografie, který je bytostně spjat s politickou, společenskou i ekonomickou situací novodobého Řecka. Řecká krize, ztráta identity a všeobecný chaos v zemi se staly inspirací pro skupinu tvůrců pracujících ve svých filmech s relativizací tradičních hodnot, násilím, černým humorem či absurditou. Christos Nikou do známé receptury přidává osvěžující prvky něžného melodramatu a hořké komedie o touze zapomenout. Jabka jsou groteskním portrétem doby, která vnucuje lidem pochybné recepty na štěstí.
Christos Nikou (1984) sbíral filmařské zkušenosti jako pomocný režisér na řadě hraných filmů, mimo jiné ve štábu renomovaného krajana Jorgose Lanthimose při natáčení kultovního snímku řecké divné vlny Špičák. Pracoval také s Richardem Linklaterem na filmu Před půlnocí. V roce 2012 napsal a režíroval úspěšný krátký film Km, s nímž objel 40 filmových festivalů včetně Rotterdamu, Stockholmu nebo Palm Springs. Jabka, absurdní melodrama těžící z tradice řecké divné vlny, jsou jeho celovečerní debut, který se setkal s velkým ohlasem na festivalech v Benátkách a Torontu.
dokumentární večer
20. září 2021
Manželství (A Marriage)
ČR/USA, 2021, DCP, barevný, česky, 74 minut Režie: Kateřina Hager, Asad Faruqi Scénář: Kateřina Hager Kamera: Asad Faruqi, Jakub Šimůnek, Aleš Hart, Nadir Uz Zaman Siddiqui, Ondřej Belica Účinkují: Zdenka Karim, Syed Tabish Karim
Mohlo by to znít jako příběh z moderní červené knihovny. Zdenka z Aše a Tabiš z Karáčí se seznámili na Facebooku, kde spolu zalévali 9
virtuální zeleninu při hraní Farmville. Svatbu měli na Srí Lance. Stále jsou spolu šťastní. Jenže Zdence se jako vozíčkářce špatně cestuje. A Tabiše české úřady podezírají, že se oženil s o třináct let starší handicapovanou ženou jen kvůli povolení k pobytu v ČR, a tak mu ho odmítají dát. Manželství Karimových se tak odehrává kromě každoroční třítýdenní společné dovolené výhradně online. Svérázný pár však řeší své životní problémy i administrativní trable s odzbrojujícím odhodláním a humorem.
Kateřina Hager (nar. 1977 Praha, ČSSR) Absolvovala magisterské studium na UK v Praze, obor sociokulturní antropologie. Filmovou průpravu i bohaté pracovní zkušenosti získala v mezinárodní filmové škole Prague Film School, kde se podílela na vzniku desítek studentských filmů. V r. 2012 založila produkční společnost Bohemian Productions, v rámci které se věnuje režii a produkci dokumentárních filmů. Asad Faruqi – dokumentární fotograf a filmař z pákistánského Karáčí. Vystudoval BS Media Sciences se zaměřením na film a video. Pracoval jako dokumentární kameraman a fotograf pro různé vysílací společnosti, jako jsou Channel 4 (UK), HBO, PBS, CBC a další. Společná filmografie – režie: snímek Manželství je jejich prvním společným filmem.
27. září 2021
U Zlaté rukavice (Der goldene Handschuh)
Německo, 2019, DCP, barevný, německy, české titulky, 110 minut Scénář a režie: Fatih Akin Předloha: Heinz Strunk (kniha) Kamera: Rainer Klausmann Hudba: FM Enheit Producenti: Fatih Akin, Nurhan Sekerci-Porst Hrají: Jonas Dassler, Margarete Tiesel, Katja Studt, Marc Hosemann, Martina Eitner-Acheampong, Adam Bousdoukos, Victoria Trauttman10
sdorff, Uwe Rohde, Greta Sophie Schmidt, Hark Bohm, Heinz Strunk, Tristan Göbel, Laurens Walter, Philipp Baltus, Tom Hoßbach, Jessica Kosmalla, Dirk Böhling, Jens Weisser, Simon Goerts, Klaus Bobach Rios, Lars Nagel a další Ocenění (výběr ze 3 cen a 7 nominací): Cena německých filmových kritiků 2020 – Beste Musik, Cena německých herců za film roku 2019 – Best Cameo (Barbara Krabbe)
Hamburská čtvrť St. Pauli je v 70. letech 20. století vyhlášeným místem nevázané noční zábavy, jejímiž aktéry jsou vyděděné lidské existence – notoričtí alkoholici, prostitutky, gambleři a další ztracené duše. Jedním z nich je i Fritz Honka, přihrblý muž s velkými brýlemi a deformovanou tváří. Tento pomocný dělník se každý den nalévá alkoholem v hospodě U Zlaté rukavice, odkud bere k sobě domů starší ženy. Nikdo netuší, že většina z nich se z jeho podkrovního bytu nikdy nevrátí. Podivný smrad, šířící se postupně celým obytným domem, dává Honka za vinu řecké rodině žijící v bytě pod ním… Nekompromisní portrét sociálně zvráceného psychopatického násilníka ovládaného nenávistí k ženám, sexuální nenasytností a sentimentalitou, ale také sociální studie o odvrácené straně tehdejšího ekonomického zázraku v Německu, kdy jednotlivci poznamenaní válečným a poválečným chaosem trpěli nejrůznějšími psychickými deformacemi. Na mezinárodních festivalech oceňovaný režisér tureckého původu Fatih Akin se portrétu sériového vraha Fritze Honky tentokrát chopil způsobem, který velkou část diváků a kritiků dokáže doslova znechutit. Přesto se ale jedná o precizně provedený snímek, od perfektní režie přes skvělou kameru, dekorace, hudbu až po vtahující tempo vyprávění, které nás v tom hnusu nechá vymáchat způsobem, na který dlouho nezapomeneme. Film je natočen podle skutečných událostí.
Fatih Akin (nar. 25. 8. 1973, Hamburk, SRN) – scenárista, režisér, herec, producent, spisovatel. Narodil se jako syn tureckých imigrantů. Už jako středoškolák začal vypomáhat v produkční společnosti Wüste Filmproduktion a po maturitě vystudoval film na Hochschule für bildende Künste. Ze spolupráce s producentem z Wüste vzešly nejprve dva krátké filmy Sensin – Du bist es! a Getürkt. Roku 1998 debutoval celovečerním hraným snímkem Kurz und schmerzlos (Rychle a bezbolestně). Filmografie – režie (výběr): Sensin – Du bist es! (1995, KF), V červenci (2000), Solino (2002), Proti zdi (2004), Crossing the Bridge – Zvuk Istanbulu (2005, dok), Soul Kitchen (2009), Odnikud (2017), U Zlaté rukavice (2019), Der goldene Handschuh VR (2019, KF) Oficiální stránky filmu: www.strandreleasing.com/films/the-golden-glove/ www.facebook.com/thegoldenglovemovie/
11
4. října 2021
Neznámý (Neidentificat)
Rumunsko/ČR/Lotyšsko, 2020, DCP, barevný, rumunsky, české titulky, 123 minut Režie: Bogdan George Apetri Scénář: Iulian Postelnicu, Bogdan George Apetri Kamera: Oleg Mutu Hudba: Frederic Chopin Produkce: Bogdan George Apetri, Florin Şerban, Viktor Schwarz Hrají: Bogdan Farcas, Dragos Dumitru, Vasile Muraru, Ana Popescu, Olimpia Mălai, Kira Hagi, Ion Bechet, Andrei Aradits, Emanuel Pârvu Ocenění (výběr ze 3 cen a 4 nominací): MFF Varšava 2020 – zvláštní cena poroty
Florin je policejní inspektor kriminálního oddělení v rumunském městečku a brzy má být povýšen. Jeho osobní život se točí kolem krásné a o hodně mladší Stely. Ale vztah je pro něj velmi nákladný. Aby si pojistil, že ji neztratí, dá Florin Stele auto a požádá ji o ruku. K tomu sehnal také nový plně vybavený byt, za což utratil všechny své úspory a ještě se hodně zadlužil. Gesto zapůsobí a Stela řekne ano. Brzy poté, co se nastěhují do nového bytu, hrdinu jeho dluhy u banky, příbuzných a známých doženou a on se ocitá na mizině. Jeho tíživou finanční situaci ještě násobí žárlivost a strach, že ho Stela podvede a opustí, zvláště když jeho profese obnáší noční práci i častý pobyt mimo město. Stylově snímek osciluje na hranici krimi thrilleru, film noir i akční podívané s antihrdinou, avšak vyhýbá se klišé a konvencím „lehkých“ kinematografických žánrů. Autenticita lidských typů a prostředí rumunského maloměsta uprostřed drsné přírody podtrhují ústřední dějovou linii, kdy se před divákem postupně odhaluje temná metamorfóza hlavní postavy a jejího sestupu do pekla, kde neplatí žádné morální a etické zákony.
Bogdan George Apetri (1976, Rumunsko) vystudoval práva a rok působil jako obhájce. V roce 2001 napsal a natočil televizní film pro 12
rumunskou televizi, opustil kariéru a vydal se studovat film na Columbia University v New Yorku. Po snímku Malé trilogie o osamění (2005) natočil v roce 2006 další krátký film Poslední prosincový den. S oběma krátkometrážními filmy soutěžil v Praze na festivalu Pragueshorts. V roce 2010 představil svůj celovečerní debut Periferic. Film se zúčastnil prestižních festivalů (Locarno, Toronto, Varšava, Rotterdam, New Directors/New Films, Soluň a Viennale), na kterých získal mnohá ocenění. V roce 2019 natočil film Neznámý, s nímž vyhrál Zvláštní cenu poroty na Varšavském mezinárodním filmovém festivalu. Zázrak je jeho třetí hraný film, zařazený do soutěžní sekce Horizonty letošního Benátského festivalu. Když Apetri pracoval jako produkční v USA, spolupracoval na mnoha filmech, které byly oceněny na Sundance Film Festivalu, vybrány do Cannes a do dalších význačných festivalů s celosvětovou distribucí. Nyní učí filmovou režii na Kolumbijské Univerzitě v New Yorku. Filmografie – režie (celovečerní filmy): Periferic (2010), Neznámý (2020), Zázrak (2021) Oficiální stránky filmu: www.bookshopthefilm.com
pásmo Mystika ve filmu
11. října 2021
Titan (Titane)
Francie/Belgie, 2021, DCP, barevný, francouzsky, české titulky, 108 minut Scénář a režie: Julia Ducournau Kamera: Ruben Impens Hudba: Séverin Favriau, Jim Williams Produkce: Jean-Christophe Reymond Hrají: Vincent Lindon, Lais Salameh, Agathe Rousselle, Garance Marillier a další. Ocenění: MFF Cannes – Zlatá palma 2021 13
Režisérka Julia Ducournau, která dokázala, že její celovečerní debut Raw s tématem kanibalismu nebyl pouhým trikem přitahujícím pozornost, se vrací s dalším snímkem francouzské extrémní vlny. „Cannes vyhrál film, ve kterém se souloží s auty“, „jeden z nejdivočejších filmů, který byl kdy v Cannes uveden“, „Julia Ducournau se odvážila zpochybnit hranice sexuality a vkusu tímto neprůstřelným a šokujícím body hororem, se kterým nemá co ztratit“, píší filmoví kritici u nás i ve světě. Ale jaký je ve skutečnosti Titan? Kov vysoce odolný vůči teplu a korozi se slitinami s vysokou pevností v tahu.
Julia Ducournau (1983), francouzská režisérka a scenáristka, svými filmy atakuje nekonvenční hranice. Navazuje na dědictví Davida Cronenberga, jehož vliv na své dospívání označuje za formativní. Ačkoliv se její filmy řadí do žánru body horor, přináší chytrou směs témat, které se zabývají kontrasty: těla a stroje, mužského a ženského vztahu k rodičovství anebo potřeby lásku dávat a dostávat. Zaobírají se palčivými a diskutovanými společenskými tématy, jako jsou gender, vegetariánství nebo maskulinita. Tato seriózní témata Julia Ducournau zobrazuje optikou filmů o kanibalech nebo masových vrazích. Filmografie – režie: Raw (2016), Titan (2021) Oficiální stránky filmu: www.diaphana.fr/film/titane/
dokumentární večer
18. října 2021
Každá minuta života (Every Single Minute)
ČR, Slovensko, 2021, DCP, barevný, slovensky, 80 minut Scénář a režie: Erika Hníková Kamera: Šimon Dvořáček, Lukáš Milota Střih: Josef Krajbich Produkce: Jiří Konečný Hrají: Miško Hanuliak 14
Živými situacemi z rodinného života otevírá režisérka Erika Hníková řadu otázek ohledně výchovy dětí a rodičovských výzev v dnešní době. Ve svém novém filmu Každá minuta života sleduje mladý pár, který od narození vychovává svého syna tak, aby se z něj jednoho dne stal úspěšný vrcholový sportovec a po všech stránkách „kvalitní člověk“. Miško má tak naplánovanou každou minutu života. Hra, trénink, cvičení, trénink a tak pořád dokola. Plavání, gymnastika, klavír, bruslení, driblování, běh, přitahování, jízda na kole, lyžování, ale také zpěv, angličtina a běžná denní komunikace v němčině namísto rodného jazyka. Tak vypadají dny čtyřletého Miška, který svými výkony předčí většinu vrstevníků ve své rodné zemi a možná i ve světě. Na první dětská kamarádství nemá ve svém nabitém rozvrhu čas, jeho rodiče odsunují své potřeby na vedlejší kolej a věnují synovi maximum svého času. Děláme pro své děti dost? Nebo toho děláme až moc?
Erika Hníková (nar. 24. 12. 1976 v Praze) vstoupila do podvědomí diváků v roce 2004 svým absolventským filmem Ženy pro měny, který byl mezi vůbec prvními českými dokumenty uveden do kinodistribuce. Vzápětí zaznamenal velký divácký úspěch a získal Cenu diváků na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Během studií na pražské FAMU, kde Hníková absolvovala Katedru dokumentární tvorby, získala za své studentské snímky několik cen. V roce 2001 například obdržela Čestné uznání na Ekofilmu Český Krumlov za film Čtyři kroky dvojpůlka, v roce 2002 obdržela za stejný film Cenu nadání Josefa a Marie Hlávkových na Academia film Olomouc a Čestné uznání v kategorii dokumentární tvorba na Festivalu FAMU za film Naše třída. Její druhý celovečerní dokument Sejdeme se v Eurocampu byl také uveden v kinech. Mezi její další ceněné snímky patří film Nesvatbov (světová premiéra na festivalu Berlinale 2011), za který obdržela cenu za nejlepší film sekce Forum. Pozornost vzbudil také kontroverzní snímek Pět zrození nahlížející do zákulisí porodnice pražské vinohradské nemocnice. Filmografie – režie (středometrážní a celovečerní filmy): Ženy pro měny (2004), Den E (TV film, 2004), Sejdeme se v Eurocampu (2005), Landův lektvar lásky (TV film, 2009), Nesvatbov (2010), Pět zrození (TV film, 2015), Každá minuta života (2021)
15
1. listopadu 2021
Il Boemo ČR/Itálie/Slovensko, 2021, minut Scénář a režie: Petr Václav Kamera: Diego Romero Suarez-Llanos Produkce: Jan Macola Hrají: Vojtěch Dyk, Barbara Ronchi, Lana Vlady, Lino Musella, Philippe Jaroussky, Zdeněk Godla, Cristiano Donati, Karel Roden a další
Film IL BOEMO vypráví o úspěchu nejslavnějšího českého skladatele 18. století Josefa Myslivečka, jeho jedinečném talentu, ale také úsilí, které věnoval své hudbě až do vlastního konce. Vtahuje nás do světa neobyčejného člověka, který jde za svou touhou, za opravdovou vnitřní a neuhasitelnou nutností tvořit. Do světa, v němž se práce plná dobrodružství a vášní prolíná s intimním životem milostných pletek a vztahů k mocným, kteří rozhodují o jeho uměleckém osudu. Il Boemo je také příběh o tom, nakolik samotné nadání a pracovitost nemohou uspět, pokud nejsou spojeny s notnou dávkou štěstí. Zachycuje příběh ambiciózního hrdiny, jeho života a světa tehdejší doby. Napínavě a s humorem precizně vykresluje komplexnost lidských charakterů a společenských vazeb.
Petr Václav (nar. 11. 06. 1967, Praha, ČR) – režisér, scenárista, producent, kameraman, herec. Jeden z nejosobitějších režisérů současné české kinematografie. Absolvoval katedru dokumentární tvorby FAMU (1987–95). Během studia vytvořil ve spolupráci s dalším studentem, kameramanem Štěpánem Kučerou, pozoruhodné obrazově vytříbené snímky Tvář Žižkova (1989) a Úděl (1991), který získává první cenu na Festivalu FAMU. Jeho poslední studentský film, Paní Le Murie (1993), dosahuje mezinárodního úspěchu – vyhrává první cenu za nejlepší dokumentární film na Mezinárodním festivalu filmových škol v Mnichově a je nominován na Oskara v kategorii studentských filmů. Jeho celovečerní hraný debut Marian (1996) byl oceněn Stříbrným leopardem na MFF v Locarnu. Od roku 2003 Petr Václav žije a pracuje ve Francii.
16
Filmografie – režie (výběr): Tvář Žižkova (1989, dok., studentský film), Úděl (1991, dok., studentský film), Paní Le Murie (1993, dok., studentský film), Marian (1996, celovečerní hraný debut), Praha očima… (1999, povídka Víkend v Praze), Paralelní světy (2001), Un Automne Evenk (2006, tv dok.), Les Visages D’Europe (2007-2008, tv cyklus – 4 dok. filmy), Nikdy nejsme sami (2016), Il Boemo (2021) Oficiální stránky filmu: www.ilboemo.cz
pásmo Mystika ve filmu
8. listopadu 2021
Last and First Men (Last and First Men)
Island, 2020, DCP, černobílý, anglicky, české titulky, 70 minut Režie: Jóhann Jóhannsson Scénář: Olaf Stapledon, Jóhann Jóhannsson, José Enrique Macián Kamera: Sturla Brandth Grovlen Hudba: Jóhann Jóhannsson, Yair Elazar Glotman Produkce: Thoranna Sigurdardottir, Thor Sigurjonsson Mluví: Tilda Swinton Ocenění: Montréal Festival of New Cinema 2020 – Cena FIPRESCI (Jóhann Jóhannsson)
Ve vzdálené budoucnosti se lidská civilizace ocitá na okraji zániku. Z jejího bývalého lesku zbývají už jen osamělé a surreálné monumenty, které vysílají naléhavá poselství do prázdnoty vesmíru. Last and First Men, posmrtně dokončený film vlivného islandského skladatele Jóhanna Jóhannssona, je originální audiovizuální hypnotickou sci-fi básní, ve které se reálné brutalistní betonové ornamenty mění ve zneklidňující objekty z daleké budoucnosti. Kontrastní černobílé záběry 16mm kamery Sturly Brandth Grovlena ve spojení s majestátním minimalismem Jóhanssonovy hudby mění film v unikátní zážitek mimo povědomý čas a prostor.
17
Jóhann Jóhannsson (1969–2018) byl islandský skladatel, experimentátor a autor ji.hlavské festivalové znělky 2017. Psal elektro-akustickou, minimalismem ovlivněnou filmovou hudbu, která pro svou originalitu a vnímavost k vnitřnímu rytmu filmového obrazu získala mnohá ocenění. Spolupracoval jak s hollywoodskými režisérskými hvězdami, tak s nezávislými filmaři. Vytvořil fantastický žesťový doprovod pro film Hornický hymnus (2011) Billa Morrisona, který byl uveden na MFDF Ji.hlava v roce 2016. O rok později Jóhann Jóhannsson navštívil Jihlavu a během své přednášky na festivalu dokumentárních filmů mluvil o způsobech tvorby filmové hudby a vlastní autorské metodě. Oficiální stránky filmu: www.lastandfirstmen.com
dokumentární večer
15. listopadu 2021
Aalto: Architektura emocí (Aalto)
Finsko, 2020, DCP, barevný, finsky, české titulky, 90 minut Režie: Virpi Suutari Scénář: Virpi Suutari, Jussi Rautaniemi Kamera: Heikki Färm, Jani Kumpulainen, Tuomo Hutri, Jani Häkli, Marita Hällfors Hudba: Sanna Salmenkallio Produkce: Timo Vierimaa Hrají: Alvar Aalto (archivní záznam), Elissa Aalto (archivní záznam), Aino Aalto (archivní záznam), Pirkko Hämäläinen, Martti Suosalo
Nejnovější film o legendě moderní architektury – finském architektovi Alvaru Aalto, který společně se svou ženou, kreativní partnerkou a architektkou Aino Aalto budoval nelehkou, ale důležitou cestu k moderní podobě architektonické krajiny. Z tohoto láskyplného spojení vzájemné inspirace vznikly po celém světě ikonické budovy specifické svými organickými tvary a přírodními materiály, které obdivujeme dodnes.
18
Virpi Suutari (nar. 21. 4. 1967 Rovaniemi, Finsko) Žije a pracuje v Helsinkách jako filmařka a producentka. Je členkou Evropské filmové akademie a držitelkou čestného doktorátu na University of Lapland. Oceňovaná filmařka je známá svým osobním filmografickým stylem a emotivním vyprávěním. Její filmy se promítaly po celém světě. Snímek Idle Ones (2002) byl nominován na nejlepší evropský dokument (EFA). Suutari získala několik cen Best Nordic Documentary. Filmografie – režie (výběr): Joskus jopa hävytön (1993, dok., studentský film), Tervaskanto (1995, dok. TV film), Joutilaat (2001, dok.), Hilton! (2013), Aalto: Architektura emocí (2020, dok.), Kansanradio – runonlaulajien maa (2021, dok.)
22. listopadu 2021
Stehy (Šavovi)
Srbsko, 2019, DCP, barevný, srbsky, české titulky, 97 minut Režie: Miroslav Terzič Scénář: Elma Tataragič Kamera: Damjan Radovanovič Hudba: Aleksandra Kovač Produkce: Uliks Fehmiu Hrají: Snežana Bogdanovič, Jovana Stojiljkovič, Vesna Trivalič, Ksenija Marinkovič Ocenění (výběr ze 13 cen a 6 nominací): Festival del Cinema Europeo 2019 – cena Nejlepší scénář (Elma Tataragič), FEST International Film Festival 2019 – cena Nejlepší herečka (Snežana Bogdanovič)
Když Ana jednoho rána upeče dort a slavnostně ho položí na stůl, její dospívající dcera pouze beze slova odejde a od manžela se žena dočká pouze tichého objetí. Ana totiž oslavu nechystá ani pro jednoho z nich. Dnes by se dvaceti let dožil její syn, který zemřel hned po porodu, nebo to tak Aně alespoň řekli lékaři. Žena stále doufá, že její dítě někde žije… Před několika lety se v Srbsku podařilo rozkrýt rozsáhlou síť překupníků dětí, sahající od nemocničního personálu přes 19
lékaře až po vládní činitele, kteří během války prodávali děti k adopci do zahraničí. Citlivý snímek zkoumá následky této temné dějinné epizody, která stále není plně vyšetřena. Miroslav Terzič (nar. 1969, Bělehrad) je režisérem dvou filmů, které se zaměřují na problematické kapitoly z dějin jeho vlasti. Ve filmu Ustanička ulica (2012) se věnoval vyšetřování válečných zločinů, ve svém druhém filmu Stehy zkoumá případy novorozenců, které byly odebrány matkám po narození. S tímto dramatem pronikl do prestižní sekce Panorama na Berlinale a v divácké soutěži obsadil druhé místo. V jeho režijním stylu se prolíná odtažité pozorovatelství s inklinací k thrillerovému napětí. Filmografie – režie: Ustanička ulica (2012), Stehy (2019)
29. listopadu 2021
Přes hranici (La traversée)
Francie/ČR/SRN, 2021, DCP, animovaný, barevný, česky, 78 minut Režie: Florence Miailhe Scénář: Florence Miailhe, Marie Desplechin Umělecký režisér (animace): Youri Tcherenkov Hudba: Philipp E. Kümpel Produkce: Martin Vandas, Marcela Vrátilová Ocenění: Annecy International Animated Film Festival 2021 – Florence Miailhe – Nejlepší film
Celovečerní animovaný film, sledující dramatické cesty sourozenců Kyony a jejího bratra Adriela, kteří utíkají před pronásledováním z blíže neidentifikované východoevropské země. Příběh o naší věčné snaze, s níž jsme s to riskovat vlastní život a přitom hledat nový domov, v němž bychom mohli lépe žít.
Florence Miailhe (nar. 1956, Paříž, Francie) – režisérka, scenáristka. 20
Patří ke klíčovým postavám dějin animovaného filmu, která snímky Hamman, Scheherezade či Le conte de quartier přispěla k rozvoji „expresivní“ techniky animace na skle. V této animační technice patří ke světové špičce. Jde vůbec o první celovečerní film realizovaný touto technologií. Filmografie – režie (výběr): Hamman (1992, KF), Šeherezáda (1995, KF), Městský příběh (2006, KF), Přes hranici (2021, celovečerní debut) Oficiální stránky filmu: www.filmsdelarlequin.com/project/la-traversee
pásmo Mystika ve filmu
6. prosince 2021
Ada (Dýrið/Lamb)
Island/Švédsko/Polsko, 2020, DCP, barevný, islandsky, české titulky, 106 minut Režie: Valdimar Jóhannsson Scénář: Sjón Sigurdsson, Valdimar Jóhannsson Kamera: Eli Arenson Hudba: órarinn Guðnason Produkce: Hrönn Kristinsdóttir, Sara Nassim Hrají: Noomi Rapace, Hilmir Snaer Gudnason, Björn Hlynur Haraldsson Ocenění: MFF Cannes 2021 – Un Certain Regard (cena za originalitu) a Psí palma (cena pro psy)
Mysteriózní islandská balada o daru mateřské lásky, který se může snadno změnit v nejstrašnější prokletí. María a Ingvar vlastní ovčí farmu kdesi na zapomenuté výspě Islandu. Jejich život uplývá v poklidné rutině práce a odpočinku. Každý rok je o něco lepší než ten předchozí, nebo se v tom alespoň manželé utvrzují. Ale něco mezi nimi zůstává nevyslovené, něco bolestně schází. María a Ingvar se snaží smířit se ztrátou, na kterou zdánlivě neexistuje lék. Divoká islandská krajina jim nečekaně nabídne řešení v podobě 21
bytosti, která dostane jméno Ada. Je to dar, nebo prokletí? Debut Islanďana Valdimara Jóhanssona, který na scénáři spolupracoval se slavným krajanem, spisovatelem Sjónem, je minimalistickou baladou o truchlení, přijetí a magické síle mateřské lásky.
Valdimar Jóhannsson (1978, Island) studoval na filmové škole Bély Tarra v Sarajevu. Jeho lektory byli Tilda Swinton a Carlo Reygadas. Ve škole koukali na čtyři filmy denně – a večer chodili do kina. Čas strávený s Bélou Tarrem ovlivnil jeho filmové cítění. A Béla Tarr je také výkonným producentem jeho celovečerního debutu Ada. Valdimar Jóhannson nyní žije v Rejkjavíku se svou manželkou a dcerami.
dokumentární večer
13. prosince 2021
Malířka a zloděj (Kunstneren og tyven)
Norsko, 2020, DCP, bar., norsky, české titulky, 102 minut Režie: Benjamin Ree Kamera: Kristoffer Kumar, Benjamin Ree Hudba: Uno Helmersson Produkce: Ingvil Giske Hrají: Karl Bertil-Nordland, Barbora Kysilková, Øystein Stene Ocenění (výběr z 15 cen a 32 nominací): Filmový festival Sundance 2020 – Benjamin Ree (Velká cena poroty za nejlepší světový dokumentární film), Mezinárodní filmový festival Hong Kong 2020 – Benjamin Ree (Zlatý pták ohnivák – dokument)
Když v roce 2015 neznámí pachatelé v galerii v norském Oslu ukradli dvě velká plátna, byla to svým způsobem záhada. A to nejen pro majitele galerie a policii, ale i pro autorku ukradených obrazů. „Jste žijící umělec, máte hluboko do kapsy, a jednoho dne vám zavolají, že někdo ukradl vaše dvě plátna.
22
První, co vás napadne, je jednoduchá myšlenka. Panebože, proč to udělal?“ říká Barbora Kysilková, sympatická Češka, které v té době bydlela v Norsku asi rok. A když o další půlrok dostala od policie zprávu, že identifikovala dva pachatele a jednoho z nich zadržela, rozhodla se, že se na tuto otázku pokusí dostat odpověď. Na soudní přelíčení s Karl-Bertilem Nordlandem dorazila Barbora Kysilková s plánem „svého zloděje“ oslovit, požádat o schůzku a případně ho v ateliéru namalovat. A tak začal podivný příběh zcela nesourodé dvojice lidí, kdy umělecká spolupráce je zvláštním způsobem sblíží.
Benjamin Ree (nar. 10. 07. 1989 Oslo, Norsko) – režisér, scenárista, producent, kameraman, střihač, zvukař. Vystudoval žurnalistiku na University College v Oslu a poté začal pracovat jako novinář pro agenturu Reuters a na volné noze pro BBC. O několik let později začal vyrábět oceněné krátké dokumenty, které měly premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Amsterdamu a Mezinárodním dětském filmovém festivalu v Chicagu. Dnes pracuje jako dokumentarista ve společnosti VGTV. Filmografie – režie: Drømmen om kongeørnen (2012, dok. KF), When Ailin kissed Lars (2014, dok. KF), Magnus (2014, celovečerní dok. debut), Malířka a zloděj (2020, dok.) www.facebook.com/painterandthethief
předvánoční představení
20. prosince 2021
Víkend na chatě (Dem Seurapel)
Finsko, 2020, DCP, barevný, finsky, české titulky, 118 minut Scénář a režie: Jenni Toivoniemi Kamera: Jarmo Kiuru Producenti: Venla Hellstedt, Elli Toivoniemi Hrají: Emmi Parviainen, Laura Birn, Christian Hillborg, Eero Milonoff, Paula Vesala, Iida-Maria Heinonen, Samuli Niittymäki, Paavo Kinnunen a další 23
Parta přátel se po letech setkává na chatě, kde jako mladí spolu často pařili. Jenže ve středním věku již není tak lehko jako v mládí. Režisérka Jenni Toivoniemi zaplnila příběh téměř modelovými postavami: jedna královna dokonalosti, jedna kněžka sexu, jeden rozervaný spisovatel, pár outsiderů a k tomu host, švédský hrdina hollywoodských westernů. Když se ujme štípání dříví, na jeho svaly hledí ostatní tatíci se závistí a dámy s obdivem. Byť je zde pro smích dostatek místa, tato komedie vyzařuje spíše více zmaru než humoru, zejména však tlachání kolem prostřeného stolu. Typičtí příslušníci jisté generace filmových hrdinů zkrátka řeší: světovou revoluci, sociální sítě, zpackané životy. Předhánějí se, kdo se cítí více nešťastný a kdo více starý, do veselých vzpomínek vpouštějí opilecké mudrování i vyznávání, při hře na pravdu se navzájem zraňují a odhalují léta potlačované křivdy: „Kdybys tenkrát před dvaceti lety nelhala, kdo mě zve na rande, mohlo být všechno jinak!“
Jenni Toivoniemi (nar. 1978) – režisérka, scenáristka, producentka. Za svůj režisérský debut, krátkou komedii Treffit (2012), získala několik cen včetně Velké ceny poroty za nejlepší krátkometrážní film na filmovém festivalu v Sundance a cenu Pochvalné zmínky na Berlinale v sekci Generation 14+ v roce 2013. Režírovala několik krátkých filmů, napsala také divadelní hry, rozhlasovou hru a celovečerní film Korso (2014) spolu s Kirsikkou Saari. Jejich nejnovější spolupráce, film pro děti Sihja, má plánovanou premiéru v roce 2020. Filmografie – režie: Treffit (2012, studentský KF), Poikaystävä (2013, KF), Iris (2013, studentský KF), Hääyö (2013, KF), Ovi (2016, KF), Komise (2016, KF), Tottumiskysymys (2019, povídkový film), Juhlatunnelma (2019, KF), Víkend na chatě (2020, celovečerní debut)
předsilvestrovský večer
27. prosince 2021
Tina a Vore (Gräns)
Švédsko/Dánsko, 2018, DCP, barevný, švédsky, české titulky, 108 minut 24
Režie: Ali Abbasi Scénář: Ali Abbasi, Isabella Eklöf Kamera: Nadim Carlsen Hudba: Christoffer Berg, Martin Dirkov Produkce: Nina Bisgaard, Piodor Gustsaffson, Petra Jönsson Hrají: Eva Melander, Eero Milonoff, Jörgen Thorsson, Ann Petrén Ocenění: Cannes 2018 – Un Certain Regard; Evropské filmové ceny – nejlepší vizuální efekty; nominace na Cenu americké filmové akademie OSCAR za nejlepší zahraniční film roku 2018
Nenechte si ujít předsilvestrovský večer s prvky fantasy a příběhem lásky, kterou můžete pocítit snad jen v severském filmu odehrávajícím se na pozadí nedávné genocidy Trollů ve Skandinávii. Tina je podivínská a samotářská celní úřednice, která neoplývá právě přívětivým vzhledem. Ale má podivný dar nadpřirozeně vyvinutých čichových schopností. Svým jedinečným čichem dokáže u cestujících na švédské hranici s Dánskem vycítit strach, úzkost, provinění i jiné emoce. Ačkoli je ve službě při odhalování pašeráků úspěšná, její soukromý život za moc nestojí. Všechno se změní, když při své práci na celnici kontroluje podezřelého vyvrhele s podobně zvláštní tváří, jménem Vore. Oba jsou k sobě až záhadně silně přitahováni. Příběh vychází z krátké povídky Johna Ajvida Lindqvista Ať vejde ten pravý.
Ali Abbasi (nar. 1981 v Teheránu) je dánský režisér íránského původu, který už svým prvním filmem Shelley jasně naznačil, že se pro žánrový film ve Skandinávii objevil nový svérázný talent. Jeho debut byl svébytnou proměnou satanského hororu o zle rodícím se v ženském lůně. Pro svůj druhý film spojil Abbasi síly se scénáristou a spisovatelem Johnem Ajvidem Lindqvistem, který se proslavil moderními variacemi klasických hororových příběhů. Filmografie – režie: Shelley (2016), Tina a Vore (2018) www.facebook.com/BorderMovie
25
Představení Filmového klubu Jihlava probíhají v kině Dukla každé pondělí od 19:30 hod., mimo to jsou pořádána cca 1x měsíčně mimořádná víkendová představení, dále také filmové přehlídky a minifestivaly. Roční program filmového klubu je rozdělen obvykle do dvou částí – jarního a podzimního cyklu. Na klubová představení mají přístup jak členové klubu, tak i veřejnost. Členem filmového klubu je možné se stát vyplněním přihlášky a zakoupením členského průkazu v pokladně kina. Členský průkaz vydává Asociace českých filmových klubů a má platnost ve filmových klubech na území ČR, Slovenska a v Polsku. Platnost průkazu je do 31. 12. 2021. Držitel průkazu může využívat slevy nejen ve FK Jihlava, ale i v ostatních filmových klubech – v první řadě na běžných klubových představeních, dále i na vybraných akcích pořádaných či spolupořádaných Asociací českých filmových klubů (filmové přehlídky, MFDF Jihlava, také festivaly a semináře…). Členové platí ve Filmovém klubu Jihlava zlevněné vstupné, nečlenové platí plné vstupné. Členský průkaz je nepřenosný na jinou osobu. Stránky Filmového klubu Jihlava na webu kina Dukla: www.kinodukla.cz/klient-62/kino-27/stranka-1205 Lektoři FK Jihlava: Jaroslav Kristek, Václav Zikán
26
Kino Dukla Jana Masaryka 20 586 01 Jihlava tel: 731 989 428 (pokladna) www.kinodukla.cz
Vydalo: statutární město Jihlava v roce 2021 Foto: Jakub Koumar Grafické zpracování: Michal Hecht Tisk: Jiprint s.r.o.