Podzimní cyklus 2020
O sdílení Slovo „sdílení“ je dnes velmi často používáno, populární je především na sociálních sítích. V rámci čím dál většího vzájemného globálního propojení lze sdílet fotografie, videa, příspěvky, články – obecně jakékoliv soubory. Často je to i o tom „Navštívil jsem nádherné místo, prožil jsem radostný okamžik, měl úžasný oběd a chci se s Vámi o své zážitky podělit alespoň přes video“. Podělit se s ostatními o svou radost je přirozená lidská potřeba. Už méně se však mluví o sdílení zážitků v podobě společného prožívání, „sdílení“ citů, euforie, radosti. Sem samozřejmě patří např. sportovní utkání, koncerty, divadelní představení a také zcela jistě i kina. Je to možná trochu naivní myšlenka, ale pokud se v kinosále sejdou stejně smýšlející – nebo lépe – obdobně vnímající a na stejnou strunu naladění diváci, jejich zážitky, emoce ze sledovaného filmu se pak vzájemně umocňují a výsledný prožitek je daleko intenzivnější než při sólo sledování filmu doma na televizní obrazovce nebo na počítači. Nehledě na to, že doznívající zážitky lze i po skončení filmové projekce sdílet v blízké kavárně nebo i hospodě. Touha či potřeba prožívat s ostatními ve stejný okamžik na stejném místě intenzivní zážitky začíná v rodině. Do Filmového klubu chodí většinou diváci středního a vyššího věku – takže zapracujme na svých dětech, vnoučatech a naučme je, že společně prožité chvíle ať už doma, na dovolené, na táboře nebo v kině jsou ty nejkrásnější. Jaroslav Kristek předseda FK Jihlava
3
4
Program podzimního cyklu
září–prosinec 2020
hrací den pondělí (s výjimkou mimořádných víkendových projekcí), začátky představení v 19:30 hod., kino Dukla, Jihlava
ZÁŘÍ
7. 9. Bídníci 14. 9. Vizionář Modigliani | dokumentární večer 21. 9. Narušitel systému | pásmo „Současný německý film“ 28. 9. Corpus Christi
ŘÍJEN 5. 10. Disco 12. 10. U Zlaté rukavice | pásmo „Současný německý film“ 19. 10. Stehy
LISTOPAD 2. 11. 9. 11. 16. 11. 23. 11. 30. 11.
Tina a Vore Všechna moje láska | pásmo „Současný německý film“ Chci tě, jestli to dokážeš | dokumentární večer Král Petr I. Vysoká dívka
PROSINEC 7. 12. Manifesto | pásmo „Současný německý film“ 14. 12. Pěkně tučná sebeláska | dokumentární večer 21. 12. Víkend na chatě | předvánoční představení 28. 12. Climax | předsilvestrovská projekce
5
7. září 2020
Bídníci (Les Misérables)
Francie, 2019, DCP, barevný, francouzsky, české titulky, 105 minut Režie: Ladj Ly Scénář: Ladj Ly, Giordano Gederlini, Alexis Manenti Kamera: Julien Poupard Producenti: Toufik Ayadi, Christophe Barral Hrají: Damien Bonnard, Jeanne Balibar, Alexis Manenti, Djibril Zonga, Issa Perica, Al-Hassan Ly, Almamy Kanoute, Steve Tientcheu a další Ocenění (výběr z 19 cen a 48 nominací): Cannes IFF 2019: Ladj Ly (Cena poroty), španělská filmová cena Premios Goya 2020: Ladj Ly (Nejlepší evropský film), ceny César 2020: Nejlepší film, Ladj Ly (Divácký César), Alexis Manenti (Nejslibnější herec), Flora Volpelière (Nejlepší střih)
Pařížské předměstí v Montfermeilu, kde se odehrával román Victora Huga Bídníci, projíždí více než sto padesát let poté policejní hlídka. Jako každý den, jen s tím rozdílem, že zkušení znalci místních poměrů tentokrát zasvěcují nováčka týmu, který vykazuje povážlivě humánní postoje. Dokonce vytkne drsnému kolegovi jeho chování větou „Hraješ si na kovboje?“. Odpověď a současně varování zní „Tohle není hra.“ Je to pravda. Sídliště zabydlené přistěhovalci totiž představuje minové pole, kde se nadšené děti fandící Francii ve fotbale dovedou změnit v hrozbu. A to v bezmála reportážním záznamu čtyřiadvaceti hodin na území nikoho, kde se Romové dohadují s Afričany, muslimové lákají do mešit, vedou se pokoutní obchody s drogami a každý sleduje své zájmy včetně černošského starosty, „našeho vlastního Obamy“. Z malých odchovanců ulice se postupně vydělí dva chlapci: věčný průšvihář, jehož historka o upalování zlodějů v Africe nastolí znepokojivé tušení, a nenápadný samotář s dronem, na který natáčí veškeré dění – včetně náhodného incidentu, který odstartuje válku…
Ladj Ly (nar. 1978, Mali) – scenárista, režisér, herec, kameraman. Filmografie – režie: À voix haute – La force de la parole (2017, dok.), 7
Bídníci (2017, KF), Bídníci (2019, celovečerní hraný debut), Homemade (2020, TV seriál, epizoda 1) Oficiální stránky filmu: www.lesmiserables.movie/home/ www.facebook.com/les.miserables.shortfilm/
Dokumentární večer
14. září 2020
Vizionář Modigliani (Maledetto Modigliani)
Itálie, 2020, DCP, barevný, italsky, české titulky, 90 minut Režie: Valeria Parisi Scénář: Didi Gnocchi, Arianna Marelli, Valeria Parisi Kamera: Sabina Bologna, Lorenzo Giromini Hudba: Dmitrii Miachin, Maximilien Zaganelli Produkce: Franco di Sarro, Chiara Dona, Didi Gnocchi Hrají: Chloe Adridjis, Astrid Casali, Domitilla D‘Amico, John Myatt, Klaus Albrecht Schröder, Paolo Virzio
Umění prožité až do posledního dechu. Dokumentární snímek Vizionář Modigliani připomíná sto let od úmrtí výtvarného génia, který překonal všechny legendy a stereotypy. Od jeho kořenů v Livornu, kde se zrodilo hnutí Macchiaioli, přes Paříž, která byla centrem moderny a kde se střetával s takovými talenty své doby, jakými byli Pablo Picasso či Constantin Brâncusi, až po hluboký vztah s múzou Jeanne Hébuternovou. Příběh Amedea Modiglianiho je mimořádným příběhem výjimečného avantgardního umělce, velkého buřiče, a ještě většího bohéma, jehož díla balancují na pomezí primitivismu a italské renesance.
Valeria Parisi je italská novinářka a režisérka. Svou kariéru začínala v 80. letech v komerčních televizích, v 90. letech byla redaktorkou zpravodajské televizní stanice Euronews. Nyní spolupracuje s milánskou 8
produkční společností 3D Produzioni, která se soustředí na kulturní obsah. Pracuje také pro televizi Ultrafragola TV, první italský internetový kanál, který se věnuje designu, architektuře a umění. Spolupracuje rovněž s významnými italskými kulturními institucemi, jako jsou Benátské bienále, Maxxi, Piccolo Teatro a Filarmonica della Scala. Filmografie – režie: Prado – sbírka plná divů (2019), Vizionář Modigliani (2020)
pásmo „Současný německý film“
21. září 2020
Narušitel systému (Systemsprenger)
Německo, 2019, DCP, barevný, německy, české titulky, 126 minut Režie: Nora Fingscheidt Scénář: Nora Fingscheidt Kamera: Yunus Roy Imer Hudba: John Gürtler Produkce: Peter Hartwig, Milena Klemke, Frauke Kolbmüller, Yvonne Wellie, Jakob Weydemann, Jonas Weydemann Hrají: Helena Zengel, Albrecht Schuch, Gabriela Maria Schmeide, Lisa Hagmeister, Melanie Straub, Victoria Trauttmansdorff, Maryam Zaree, Tedros Teclebrhan, Matthias Brenner, Barbara Philipp Ocenění: Berlinale 2019, hlavní soutěž, Stříbrný medvěd/Cena Alfreda Bauera pro film, který otevřel filmové tvorbě nové perspektivy
Emotivní drama o devítileté dívce s problémovým chováním a tváří anděla natočila jako svůj debut německá režisérka Nora Fingscheidt. Strhující příběh dítěte, jehož matka nezvládá péči o něj a rady si nevědí ani sociální pracovníci, je dechberoucím svědectvím o neutišitelném vzteku i touze po lásce. V hlavní roli filmu ubíhajícím v tempu podobně intenzivním jako hrdinčiny emoce podává autentický výkon Helena Zengel.
Nora Fingscheidt se narodila v roce 1983 v německém Brunšviku 9
(Braunschweig). Je scenáristkou a režisérkou. Snímek Narušitel systému je její celovečerní filmový debut. Nora Fingscheidt pro svůj film sedm let pečlivě sbírala případové studie dětí, pro které se v Německu vžilo označení „narušitel systému“. Nyní připravuje nový film se Sandrou Bullock v hlavní roli na motivy britského televizního seriálu Unforgiven (2009). Filmografie – režie: Narušitel systému (2019) Oficiální stránky filmu: www.systemsprenger-film.de
28. září 2020
Corpus Christi (Boże Ciało)
Polsko, 2019, DCP, barevný, polsky, české titulky, 115 minut Režie: Jan Komasa Scénář: Mateusz Pacewicz Kamera: Piotr Sobociński Jr. Hudba: Jevgenij Galperin, Sacha Galperine Produkce: Leszek Bodzak, Aneta Cebula-Hickinbotham Hrají: Bartosz Bielenia, Aleksandra Konieczna, Eliza Rycembel, Tomasz Ziętek, Barbara Kurzaj, Leszek Lichota, Zdzisław Wardejn, Łukasz Simlat a další Ocenění (výběr z 19 nominací a 49 cen): Polskie Nagrody Filmowe: Orły (nejlepší film, režie, kamera, střih, herec, herečka, herec ve vedlejší roli, herečka ve vedlejší roli, objev roku a cena diváků)
Daniel je mladík s bohatou kriminální minulostí. V nápravném zařízení pro mladistvé, kde si odpykává svůj trest za vraždu druhého stupně, však projde duchovní přeměnou. Jeho snem je stát se knězem. Po propuštění z vězení je přidělen k práci na pile v malém městě. Při návštěvě místního kostela se převleče za kněze a díky shodě náhod mu je svěřena místní farnost. Film je natočen na základě několika skutečných příběhů falešných kněží v Polsku, kde je tento fenomén poměrně častý…
10
Jan Komasa (nar. 1981, Poznaň, Polsko) vystudoval Národní filmovou, televizní a divadelní školu Leona Schillera v Lodži, kde absolvoval krátkometrážním snímkem Fajne, ze jestes. S ním se v roce 2004 umístil na 3. místě na Cannes Cinefondation. V roce 2005 debutoval na poli celovečerního filmu snímkem Óda na radost. O tři roky později natáčí válečné drama Město 44, ve kterém sleduje životy mladých lidí v Němci okupované Varšavě. Zatím posledním Komasovým snímkem je Sala samobójców. Hejter. Filmografie – režie: Óda na radost (2005), Místnost sebevrahů (2011), Město 44 (2014), Corpus Christi (2019), Sala samobójców. Hejter (2020) Oficiální stránky filmu: www.filmmovement.com/corpus-christi www.facebook.com/bozecialofilm
5. října 2020
Disco (Disco)
Norsko, 2019, DCP, barevný, norsky, české titulky, 94 minut Scénář a režie: Jorunn Myklebust Syversen Kamera: Marius Matzow Gulbrandsen Hudba: Thomas Helland Produkce: Maria Ekerhovd, Axel Helgeland, Ragna Nordhus Midtgard, Elisa Fernanda Pirir Hrají: Josefine Frida, Kjaersti Odden Skjeldal, Nicolai Cleve Broch Ocenění: IFF Tokyo 2019 – Jorunn Myklebust Syversen (Velká cena Tokia)
Famózní Josefine Frida, hvězda teenage seriálu SKAM, září v hlavní roli norského dramatu Disco o dívce, která hledá sama sebe mezi freestyle tanci a neonovou církví pro mladé. Na povrchu se všechno zdá být perfektní. Mirjam je devatenáctiletá teenagerka, která jde příkladem, ať už jako mistryně světa v disco freestyle tancích nebo jako chlouba moderně působícího evangelického hnutí Friheten. Pod ideální maskou ale prožívá Mirjam duchovní i fyzickou úzkost, kterou jí způsobuje dospívá11
ní, problémy v rodině a tlak okolí. Praskliny se rychle šíří. Mirjam zkouší všechno, rozhovory s příbuznými, motivační nahrávky charismatických kazatelů, tvrdší trénink… Zoufalství zavede dospívající dívku do náruče nové kongregace, která pod konzervativním zevnějškem maskuje temné kultické jádro. Disco je netradiční film o dospívání, přijetí sebe sama, fanatismu a bizarních formách spirituality v éře sociálních sítí.
Jorunn Myklebust Syversen (nar. 1978) tvoří filmy, videoart a fotografie. V roce 2005 vystudovala National Academy of Art and Design v Bergenu a její díla byla k vidění na nesčetných festivalech, projekcích a výstavách. Na poli hraného filmu debutovala roku 2017 snímkem The Tree Feller (Hoggeren) s Andersem Baasmem Christiansenem v hlavní roli. Disco je její druhý hraný film. Filmografie – režie: Dřevorubec (2017), Disco (2019)
pásmo „Současný německý film“
12. října 2020
U Zlaté rukavice (Der goldene Handschuh)
Německo, 2019, DCP, barevný, německy, české titulky, 110 minut Scénář a režie: Fatih Akin Předloha: Heinz Strunk (kniha) Kamera: Rainer Klausmann Hudba: FM Enheit Producenti: Fatih Akin, Nurhan Sekerci-Porst Hrají: Jonas Dassler, Margarete Tiesel, Katja Studt, Marc Hosemann, Martina Eitner-Acheampong, Adam Bousdoukos, Victoria Trauttmansdorff, Uwe Rohde, Greta Sophie Schmidt, Hark Bohm, Heinz Strunk, Tristan Göbel, Laurens Walter, Philipp Baltus, Tom Hoßbach, Jessica Kosmalla, Dirk Böhling, Jens Weisser, Simon Goerts, Klaus Bobach Rios, Lars Nagel a další Ocenění (výběr z 3 cen a 7 nominací): Cena německých filmových kritiků 2020 – Beste Musik, Cena německých herců za film roku 2019 – Best Cameo (Barbara Krabbe) 12
Hamburská čtvrt St. Pauli je v 70. letech 20. století vyhlášeným místem nevázané noční zábavy, jejímiž aktéry jsou vyděděné lidské existence – notoričtí alkoholici, prostitutky, gambleři a další ztracené duše. Jedním z nich je i Fritz Honka, přihrblý muž s velkými brýlemi a deformovanou tváří. Tento pomocný dělník se každý den nalévá alkoholem v hospodě U Zlaté rukavice, odkud bere k sobě domů starší ženy. Nikdo netuší, že většina z nich se z jeho podkrovního bytu nikdy nevrátí. Podivný smrad, šířící se postupně celým obytným domem, dává Honka za vinu řecké rodině žijící v bytě pod ním… Nekompromisní portrét sociálně zvráceného psychopatického násilníka ovládaného nenávistí k ženám, sexuální nenasytností a sentimentalitou, ale také sociální studie o odvrácené straně tehdejšího ekonomického zázraku v Německu, kdy jednotlivci poznamenaní válečným a poválečným chaosem trpěli nejrůznějšími psychickými deformacemi. Na mezinárodních festivalech oceňovaný režisér tureckého původu Fatih Akin se portrétu sériového vraha Fritze Honky tentokrát uchopil způsobem, který velkou část diváků a kritiků dokáže doslova znechutit. Přesto se ale jedná o precizně provedený snímek, od perfektní režie přes skvělou kameru, dekorace, hudbu až po vtahující tempo vyprávění, které nás v tom hnusu nechá vymáchat způsobem, na který dlouho nezapomeneme. Film je natočen podle skutečných událostí.
Fatih Akin (nar. 25. 8. 1973, Hamburk, SRN) – scenárista, režisér, herec, producent, spisovatel. Narodil se jako syn tureckých imigrantů. Už jako středoškolák začal vypomáhat v produkční společnosti Wüste Filmproduktion a po maturitě vystudoval film na Hochschule für Bildende Künste. Ze spolupráce s producentem z Wüste vzešly nejprve dva krátké filmy Sensin – Du bist es! a Getürkt. Roku 1998 debutoval celovečerním hraným snímkem Kurz und schmerzlos (Rychle a bezbolestně). Filmografie – režie (výběr): Sensin – Du bist es! (1995, KF), V červenci (2000), Solino (2002), Proti zdi (2004), Crossing the Bridge – Zvuk Istanbulu (2005, dok), Soul Kitchen (2009), Odnikud (2017), U Zlaté rukavice (2019), Der goldene Handschuh VR (2019, KF) Oficiální stránky filmu: strandreleasing.com/films/the-golden-glove/ www.facebook.com/thegoldenglovemovie/
13
19. října 2020
Stehy (Šavovi)
Srbsko, 2019, DCP, barevný, srbsky, české titulky, 97 minut Režie: Miroslav Terzič Scénář: Elma Tataragič Kamera: Damjan Radovanovič Hudba: Aleksandra Kovač Produkce: Uliks Fehmiu Hrají: Snežana Bogdanovič, Jovana Stojiljkovič, Vesna Trivalič, Ksenija Marinkovič Ocenění (výběr z 11 cen a 5 nominací): Festival del Cinema Europeo 2019 – cena Nejlepší scénář (Elma Tataragič), FEST International Film Festival 2019 – cena Nejlepší herečka (Snežana Bogdanovič)
Ana žije zdánlivě poklidný život švadleny a matky dospělé dcery. Hluboko uvnitř ji ale sžírá traumatický zážitek. Před dvaceti lety jí bylo okamžitě po porodu oznámeno, že její dítě zemřelo. Ana tomu ale odmítá uvěřit. Sílí v ní podezření, že novorozeně jí bylo ukradeno a skončilo v jiné rodině. Film Miroslava Terziče vychází hned z několika skutečných případů „uloupených novorozeňat“, které nedávno otřásly srbskou společností a mistrně kombinuje intimní drama a napínavý thriller. Hnací silou filmu je bezchybná Snežana Bogdanovič v hlavní roli ženy, která volí mezi rozumem a mateřským instinktem. Miroslav Terzič (nar. 1969, Bělehrad) je režisérem dvou filmů, které se zaměřují na problematické kapitoly z dějin jeho vlasti. Ve filmu Ustanička ulica (2012) se věnoval vyšetřování válečných zločinů, ve svém druhém filmu Stehy zkoumá případy novorozenců, které byly odebrány matkám po narození. S tímto dramatem pronikl do prestižní sekce Panorama na Berlinale a v divácké soutěži obsadil druhé místo. V jeho režijním stylu se prolíná odtažité pozorovatelství s inklinací k thrillerovému napětí.
Filmografie – režie: Ustanička ulica (2012), Stehy (2019) 14
2. listopadu 2020
Tina a Vore (Gräns)
Švédsko/Dánsko, 2018, DCP, barevný, švédsky, české titulky, 108 minut Režie: Ali Abbasi Scénář: Ali Abbasi, Isabella Eklöf Kamera: Nadim Carlsen Hudba: Christoffer Berg, Martin Dirkov Produkce: Nina Bisgaard, Piodor Gustsaffson, Petra Jönsson Hrají: Eva Melander, Eero Milonoff, Jörgen Thorsson, Ann Petrén Ocenění: Cannes 2018 – Un Certain Regard; Evropské filmové ceny – nejlepší vizuální efekty; nominace na Cenu americké filmové akademie OSCAR za nejlepší zahraniční film roku 2018
Tina, podivínská a samotářská celní úřednice s ne právě přívětivým vzhledem, má podivný dar nepřirozeně vyvinutých čichových schopností. Na švédské hranici s Dánskem dokáže identifikovat kontraband tak, že u cestujících vycítí čichem strach, úzkost, provinění i jiné emoce. Ačkoli je ve službě při odhalování pašeráků úspěšná, její soukromý život za moc nestojí. Všechno se změní, když při své práci potká podezřelého vyvrhele s podobně zvláštní tváří, jménem Vore. Oba jsou k sobě až záhadně silně přitahováni. Příběh vychází z krátké povídky Johna Ajvida Lindqvista Ať vejde ten pravý.
Ali Abbasi (nar. 1981 v Teheránu) je dánský režisér íránského původu, který už svým prvním filmem Shelley jasně naznačil, že se pro žánrový film ve Skandinávii objevil nový svérázný talent. Jeho debut byl svébytnou proměnou satanského hororu o zle rodícím se v ženském lůně. Pro svůj druhý film spojil Abbasi síly se scénáristou a spisovatelem Johnem Ajvidem Lindqvistem, který se proslavil moderními variacemi klasických hororových příběhů. Filmografie – režie: Shelley (2016), Tina a Vore (2018) www.facebook.com/BorderMovie
15
pásmo „Současný německý film“
9. listopadu 2020
Všechna moje láska (All My Loving)
Německo, 2019, DCP, barevný, německy, české titulky, 118 minut Režie: Edward Berger Scénář: Edward Berger, Nele Mueller-Stöfen, Jens Harant Kamera: Jens Harant Producenti: Raimond Goebel, Jörg Trentmann, Jan Krüger Hrají: Lars Eidinger, Godehard Giese, Valerie Koch, Manfred Zapatka, Nino Porzio, Christine Schorn, Nele Mueller-Stöfen, Hans Löw, Merle Wasmuth, Franziska Hartmann, Tinka Fürst, Valerie Pachner, Claudio Caiolo, Mathilde Berger a další
Žili, byli jednou tři již dávno dospělí sourozenci a všichni si dnes žijí pohodlný život v dostatku – alespoň tedy materiálním. Nejstarší Julie (44) se svým manželem Christianem si užívají pár dní v Itálii, aby trochu oživili jejich unavený vztah. Avšak ani na dovolené se Julie nedokáže zbavit svého úzkostného pečovatelského syndromu, a tak místo manželovi věnuje pozornost zraněnému toulavému psovi. Čímž celkem logicky jejich manželský vztah příliš nepookřeje. Prostřední Stefan (41) si užívá života. Jako pilot vydělá dost peněz, má velký byt, krásná auta a mnoho žen. Z jeho někdejšího milostného románku se narodila dcera Vicky. Jednoho dne se Vicky ztratí a Stefana tato nečekaná situace změní – nejen že začne vážně uvažovat o životě, ale zatouží prožít opravdovou hlubokou lásku. Nejmladší Tobias (34), otec tří dětí a manžel úspěšné podnikatelky, vždy ustupoval zájmům svých blízkých na úkor zájmů svých. Teď konečně nastal čas, kdy si splní dávné přání a půjde studovat na univerzitu. Jenže právě v tento okamžik ho jeho dva starší sourozenci vyšlou do rodného města, aby se staral o nemocného otce. Tobias velmi brzy zjistí, že jeho rodiče by už neměli žít sami, a stojí před dilematem: bude svůj život i nadále podřizovat potřebám ostatních? 16
Všichni tři sourozenci se ocitají v situaci, která se dá nazvat krizí středního věku. Všichni také cítí, že musí něco změnit – nechtějí se po stejné cestě vydat do druhé poloviny své životní pouti. Jak však rozfoukat uhlík vlastního štěstí uprostřed zmatků, omylů a nejistoty…
Edward Berger (nar. 1970, Wolfsburg, NSR) – německý scenárista, režisér a producent. Svá filmová studia završil na Newyorské univerzitě. V USA sbíral první pracovní zkušenosti v nezávislé produkční společnosti. Debutoval úspěšným snímkem Gomez – hlava nebo orel (Gomez – Kopf oder Zahl, 1999), dlouhodobě působil v TV, kde se podílel na realizaci několika krimiseriálů. Filmografie – režie (výběr): Strait-Jacket (1992), Schimanski (2001, TV seriál), Místo činu (2013, TV seriál), Jack (2014), Deutschland 83 (2015, TV seriál, The Terror (2018, TV seriál), Patrick Melrose (2018, TV minisérie), Všechna moje láska (2019)
dokumentární večer
16. listopadu 2020
Chci tě, jestli to dokážeš Česká republika, 2019, DCP, barevný, 84 minut Scénář a režie: Dagmar Smržová Kamera: Adam Kruliš Produkce: Miloš Lochman
Osobitá dokumentární tragikomedie Dagmar Smržové o tom, že každý člověk potřebuje lásku, a o tom, že nemožnost hýbat se nezamezuje člověku ve svobodném rozletu. Osud k Janě nebyl dvakrát laskavý. Obrna ji připoutala na lůžko a dívka je zdánlivě zcela závislá na pomoci svých blízkých, kteří mají ale sami dost starostí. Matka Martina se potýká se složitou sociální situací a alkoholem, sestra Kateřina je nevidomá. Z této tísnivé konstelace vyrůstá dojemný, ale nesentimentální příběh o houževnatosti, nezlomném optimismu a potřebě lidské blízkosti. Jana navzdory limitům usiluje o svobodu a sexuální naplnění. I když se sama téměř nemůže hýbat, přesto neúnavně uvádí do pohy17
bu lidi i události kolem sebe. Film Dagmar Smržové tvoří autentickou, vášnivou a vtipnou mozaiku různorodých lidských typů, které spojuje touha po lásce a přijetí.
Dagmar Smržová (nar. 25. 3. 1966, Praha) se od počátku své profesionální dráhy zaměřuje na okrajová a společností přehlížená, tabuizovaná či kontroverzní společenská témata a na příběhy outsiderů. Jako režisérka a scenáristka se významně podílela na různorodé produkci společnosti Febio v cyklech Jak se žije, Zpověď, Inventura Febia, Okno k sousedům, Oko – pohled na současnost, GEN a 12 odvážných. Dlouhodobě spolupracuje s Českou televizí na pořadech Ženy Charty 77, Velcí a malí, 13. komnata, Táta jako máma, Návraty dokumentaristů, Filantrop, Zblízka, Fenomén dnes, Polopatě a Pološero. Filmografie – režie: Zachraňte Edwardse (2010), Otázky pana Lásky (2013), Miluj mě, jestli to dokážeš (2016), Chci tě, jestli to dokážeš (2019)
23. listopadu 2020
Král Petr I. (Kralj Petar I: U slavu Srbije/Oi kaltses tou vasilia Petrou)
Srbsko/Řecko, 2018, DCP, barevný, srbsky, české titulky, 127 minut Režie: Petar Ristovski Scénář: Vladimir Ćosić, Milovan Vitezović, Petar Ristovski Předloha: román Milovana Vitezoviće Ponožky Krále Petra Kamera: Dušan Joksimovič Hudba: Miodrag Cicović Producent: Lazar Ristovski Hrají: Lazar Ristovski, Milan Kolak, Radovan Vujović, Danica Ristovski, Ivan Vujic, Svetozar Cvetkovič, Marko Todorovic, Ljubiša Savanović, Branko Jerinič, Marko Bačovič a mnoho dalších Ocenění: SOFEST Film Festival 2019 – Cena Socha svodody (Petar Ristovski)
Je rok 1914 a právě začíná první světová válka. Srbský král Petr I. žije v této chvíli v ústraní, na venkově, kam se uchýlil kvůli zdra18
votním problémům. Po napadení Srbska zůstává zpočátku v pozadí a působí jako poradce. Po překvapivém vítězství srbské armády u Ceru se ale rozhodne podpořit své vyčerpané vojáky přímo na frontě. Jeho přítomnost v první linii má velký vliv na celé mužstvo a na odhodlání vojáků bránit vlast. Podaří se mu ještě jeden důležitější počin – domluví velkou materiální pomoc od mocností Trojdohody, především dodávky zbraní a munice. Král Petr I. není film jen o samotném vládci, je to také snímek o obyčejných vojácích a jejich strádání, kdy při ústupu přes dvoutisícové albánské hory umírají po desetitisících na tyfus, hlady, vyčerpáním nebo umrznou. Film působí jako celek neuvěřitelně přesvědčivě. Vše, od kamery přes kostýmy a scénografii, zvuk a hudbu je na profesionální úrovni a celá produkce působí dojmem filmu s mnohem větším rozpočtem, než jaký ve skutečnosti měl. Napomáhají tomu dokonalé počítačové efekty, natáčení za pomoci dronů a rafinovaný střih, živé masové scény bitev i úžasné záběry zasněžené Prokletije.
Petar Ristovski (nar. 26. 10. 1952, Ravno Selo, Jugoslávie) režisér, scenárista, producent, herec, přezdívka Laza. Filmografie – režie: Kde je Naďa? (2013), Titova soba tajni (2014, dok. TV seriál), Král Petr I. (2018), Kralj Petar I (2019, TV seriál)
30. listopadu 2020
Vysoká dívka (Dylda/Beanpole)
Rusko, 2019, DCP, barevný, rusky, české titulky, 137 minut Scénář a režie: Kantěmir Balagov Kamera: Xenija Sereda Hudba: Jevgenij Galperin Producenti: Alexandr Rodňanskij, Sergej Melkumov Hrají: Viktorija Mirošničenko, Vasilisa Pěrelygina, Timofej Glazkov, Igor Širokov, Ksenia Kutěpova, Konstantin Balakirev, Olga Dragunova, Polina Kutěpova, Aljona Kučkova, Michail Šelomencev, Jurij Poljakov, Galina Močalova, Jurij Golubev, Anjelika Washington a další 19
Ocenění (výběr z 27 cen a 35 nominací): MFF Cannes 2019 – Kantěmir Balagov (Nejlepší režie – Un Certain Regard), Kantěmir Balagov (Cena mezinárodní kritiky – F.I.P.R.E.S.C.I. v rámci „Un Certain Regard“), Montréal Festival of New Cinema 2019 – Kantěmir Balagov (Nejlepší film)
Děj se odehrává v Leningradě, krátce po konci druhé světové války, kdy se zničené město i jeho obyvatelé vzpamatovávají z několikaleté blokády, při které lidé kvůli hladomoru bojovali o holý život, docházelo zde dokonce ke kanibalismu, byť za něj byl okamžitý trest smrti. Z fronty se do města vrátily dvě mladé dívky – dlouhánka Ija přezdívaná Čára a její blízká přítelkyně Máša. Obě dívky jsou povahově naprosto rozdílné. Ija je submisivní, ostýchavá a trochu ušlápnutá zdravotní sestra, která nedokáže dokonce ani odmítnout příkaz lékaře provádět eutanazii invalidním veteránům, na druhou stranu je silná ve svém nitru. Máša se naopak navenek jeví jako neochvějná bojovnice, kterou nic nezlomí, uvnitř je však křehká a vyprázdněná. Ve filmu nepadne jediný výstřel, vyprávění je věcné, tiché, zdrženlivé, bez hysterie – o to drtivější je jeho účinek. Když ještě zuřila válka, Máša svěřila svého malého synka Ije, aby sama došla s Rudou armádou až do Berlína. Když se vrátila z fronty, našla už jen mlčící kamarádku bez dítěte, jehož osud v jediné zdánlivě bezstarostně hravé scéně dokáže otřást i nejodolnější povahou. Máša však namísto zármutku z nejtěžší ztráty (smrt je pro ni každodenní realita) si vymyslí snad ještě šílenější lék: chce dalšího potomka, rychle, hned, za každou cenu a přesto, že už nemůže znovu otěhotnět. Tím, kdo má porodit její nové dítě, je důvěrná kamarádka Ija. Režisér a scenárista Kantěmir Balagov natočil Vysokou dívku ve svých dvaceti osmi letech jako svůj teprve druhý celovečerní film. Přesto jde o dílo překvapivě zralé, vyvážené, filmařsky promyšlené, zbavené líbivých efektů i nadbytečných slov, vizuálně dokonalé a emocionálně velmi silné.
Kantěmir Balagov (nar. 28. 7. 1991, Nalchik, Sovětský svaz ) – scenárista, režisér, střihač, kameraman. Zájem o fotografii a kinematografii ho přivedl na katedru filmových studií, kterou založil a vedl režisér Alexander Sokurov. V kategorii celovečeních hraných filmů debutoval Balagov snímkem Těsnota, za který získal cenu Fipresci na MFF v Cannes. Filmografie – režie: Pěrvyj ja (2015, KF), Těsnota (2017), Dlouhá dívka (2019) Oficiální stránky filmu: www.kinolorber.com/film/view/id/3731
20
pásmo „Současný německý film“
7. prosince 2020
Manifesto (Manifesto)
Austrálie/Německo, 2016, DCP, barevný, anglicky, české titulky, 95 minut Scénář a režie: Julian Rosefeldt Kamera: Christoph Krauss Hudba: Ben Lukas Boysen, Nils Frahm Produkce: Julian Rosefeldt Hrají: Cate Blanchett Ocenění (výběr z 5 cen a 5 nominací): Biografilm Festival Bologna 2017 – Guerrilla Staff Award (Julian Rosefeldt), German Camera Award 2017 – Nejlepší kamera (Christoph Krauss)
Snímek Manifesto režiséra Juliana Rosefeldta skládá hold proměnlivé tradici a literární kráse uměleckých manifestů a zároveň kriticky zkoumá roli umělce v dnešní společnosti. Rosefeldt sestříhal a znovu poskládal třináct koláží, které pojednávají o uměleckých manifestech a prostřednictvím objektivu kamery předávají myšlenky jejich tvůrců. Tyto „nové manifesty“ se pak prostřednictvím držitelky Oscara Cate Blanchett proměňují v moderní výzvu k akci. Herečka se vtěluje do třinácti různých postav, mezi nimiž najdeme například učitelku, loutkářku, hlasatelku zpráv, dělnici v továrně nebo muže bez domova, a v neočekávaných kontextech vdechuje nový život proslulým i méně známým slovům uměleckých prohlášení. Rosefeldtův film odhaluje performativní složku a politický význam těchto manifestů. Texty vznikaly obvykle v záchvatu mladického rozhořčení a vedle vyjádření touhy změnit svět prostřednictvím umění zároveň představují ozvěnu hlasu své generace. Manifesto zkoumá působivou naléhavost těchto historických prohlášení, jež kdysi s vášní a přesvědčením sepsaly skupiny umělců, a nastoluje otázku, zda jejich slova a pocity odolaly plynutí času. Mají univerzální platnost? A jaký posun nastal v dynamickém vztahu mezi politikou, uměním a životem?
21
Julian Rosefeldt (nar. 1965, Mnichov, SRN) je německý tvůrce filmů a videí. Žije a pracuje v Berlíně. Od roku 2001 je profesorem v ateliéru nových médií na Akademii výtvarných umění v Mnichově. Měl řadu výstav v muzeích a festivalech na celém světě a jeho díla jsou součástí renomovaných sbírek, například v galeriích Neue Nationalgalerie v Berlíně, Australian Centre for the Moving Image v Melbourne nebo Museum of Modern Art v New Yorku. Filmografie – režie: The Creation (2015), Manifesto (2016)
dokumentární večer
14. prosince 2020
Pěkně tučná sebeláska (Fat Front)
Dánsko/Švédsko/Norsko, 2019, DCP, barevný, dánsky, české titulky, 90 minut Scénář a režie: Louise Detlefsen, Louise Kjeldsen Kamera: Sine Vadstrup Brooker, Louise Detlefsen Hudba: Jenny Wilson Producent: Malene Flindt Pedersen
Nejen v Česku se točí časosběrné dokumenty na aktuální společenská témata. Dvojice severských režisérek Louise Detlefsen a Louise Kjeldsen se rozhodla natočit dokument o čtyřech mladých ženách z Dánska, Norska a Švédska. Měly společné to, že se mohly pochlubit kyprými tělesnými proporcemi, a také to, že po dlouhých strádáních na dietách, nejrůznějších pohybových aktivitách, ale i ponižování, frustraci se rozhodly svá těla nakonec přijmout taková, jaká jsou. Ano, být tlustý není zdravé, ale strávit celý život odmítáním sebe sama a utíkáním do izolace, protože chcete uniknout odsuzujícím, znechuceným pohledům druhých, není o nic lepší. Film stejně jako jeho aktérky nikoho nehodnotí a nesoudí a rozhodně neoslavuje nadváhu.
22
Louise Detlefsen a Louise Unmack Kjeldsen natočily několik dokumentů pro dánskou televizi, například A Damn Year (2012) nebo dokumentární seriály 7.9.13 (2014) a The Survivers (2018). Film Fat Front (2019) byl v oficiálním výběru prestižního festivalu IDFA – Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Amsterdam. Oficiální stránky filmu: fatfrontfilm.com
předvánoční představení
21. prosince 2020
Víkend na chatě (Dem Seurapeli)
Finsko, 2020, DCP, barevný, finsky, české titulky, 118 minut Scénář a režie: Jenni Toivoniemi Kamera: Jarmo Kiuru Producenti: Venla Hellstedt, Elli Toivoniemi Hrají: Emmi Parviainen, Laura Birn, Christian Hillborg, Eero Milonoff, Paula Vesala, Iida-Maria Heinonen, Samuli Niittymäki, Paavo Kinnunen a další
Parta přátel se po letech setkává na chatě, kde jako mladí spolu často pařili. Jenže ve středním věku již není tak lehko jako v mládí. Režisérka Jenni Toivoniemi zaplnila příběh téměř modelovými postavami: jedna královna dokonalosti, jedna kněžka sexu, jeden rozervaný spisovatel, pár outsiderů a k tomu host, švédský hrdina hollywoodských westernů. Když se ujme štípání dříví, na jeho svaly hledí ostatní tatíci se závistí a dámy s obdivem. Byť je zde pro smích dostatek místa, tato komedie vyzařuje spíše více zmaru než humoru, zejména však tlachání kolem prostřeného stolu. Typičtí příslušníci jisté generace filmových hrdinů zkrátka řeší: světovou revoluci, sociální sítě, zpackané životy. Předhánějí se, kdo se cítí více nešťastný a kdo více starý, do veselých vzpomínek vpouštějí opilecké mudrování i vyznávání, při hře na pravdu se navzájem zraňují a odhalují léta potlačované křivdy: „Kdybys tenkrát před dvaceti lety nelhala, kdo mě zve na rande, mohlo být všechno jinak!“ 23
Jenni Toivoniemi (nar. 1978) – režisérka, scenáristka, producentka. Za svůj režisérský debut, krátkou komedii Treffit (2012), získala několik cen včetně Velké ceny poroty za nejlepší krátkometrážní film na filmovém festivalu v Sundance a cenu Pochvalné zmínky na Berlinale v sekci Generation 14+ v roce 2013. Režírovala několik krátkých filmů, napsala také divadelní hry, rozhlasovou hru a celovečerní film Korso (2014) spolu s Kirsikkou Saari. Jejich nejnovější spolupráce, film pro děti Sihja, má plánovanou premiéru v roce 2020. Filmografie – režie: Treffit (2012, studentský KF), Poikaystävä (2013, KF), Iris (2013, studentský KF), Hääyö (2013, KF), Ovi (2016, KF), Komise (2016, KF), Tottumiskysymys (2019, povídkový film), Juhlatunnelma (2019, KF), Víkend na chatě (2020, celovečerní debut)
předsilvestrovská projekce
28. prosince 2020
Climax (Climax)
Francie, 2018, DCP, barevný, francouzsky/anglicky, české titulky, 95 minut Scénář a režie: Gaspar Noé Kamera: Benoît Debie Hudba: Kiddy Smile Produkce: Édouard Weil, Vincent Maraval, Brahim Chioua, Richard Grandpierre Hrají: Sofia Boutella, Romain Guillermic, Souheila Yacoub, Kiddy Smile, Claude Gajan Maude, Giselle Palmer, Taylor Kastle, Thea Carla Schott, Sharleen Temple, Lea Vlamos, Alaia Alsafir, Kendall Mugler, Lakdhar Dridi, Adrien Sissoko, Mamadou Bathily, Ashley Biscette, Sarah Belala Ocenění: Cannes 2018 – Quinzaine des Réalisateurs
Poslední noc v chatě uprostřed lesů, zima 1996. Třicítce tanečníků a tanečnic končí intenzivní trénink na turné v USA, zbývá už jen závěrečná party. Na vinylech Daft Punk nebo Aphex Twin. A k tomu jedna 24
velká nádoba sangrie, která na chvilku zmizela z očí… Drogový muzikál či taneční horor Climax získal v Cannes pověst nejlepšího snímku režiséra Gaspara Noého, zvítězil v sekci Quinzaine des Réalisateurs a stal se jedním z největších překvapení celého festivalu. Zrození a smrt jsou mimořádné zážitky. Život je pomíjivé potěšení. Silvestrovská party může začít!
Gaspar Noé (nar. 27. 12. 1963) – scenárista, kameraman, herec a režisér, původem z Buenos Aires, žije a pracuje ve Francii, kde patří mezi nejvýraznější filmařské osobnosti. Často bývá řazen do proudu nové extrémní francouzské vlny společně s Brunem Dumontem nebo Francoisem Ozonem. Noé často experimentuje, a to nejen vizuálně, ale také si rád pohrává se skladbou příběhu. Zároveň diváky a kritiky provokuje (nejen) nekompromisním zobrazováním násilí či sexuality, díky čemuž si během své kariéry vybudoval pověst kontroverzního umělce. Filmografie – režie: Sám proti všem (1998), Zvrácený (2002), Vejdi do prázdna (2009), Love (2015), Climax (2018), Lux Aeterna (2019) www.facebook.com/ClimaxMovie
25
Představení Filmového klubu Jihlava probíhají v kině Dukla každé pondělí od 19:30 hod., mimo to jsou pořádána cca 1x měsíčně mimořádná víkendová představení, dále také filmové přehlídky a minifestivaly. Roční program filmového klubu je rozdělen obvykle do dvou částí – jarního a podzimního cyklu. Na klubová představení mají přístup jak členové klubu, tak i veřejnost. Členem filmového klubu je možné se stát vyplněním přihlášky a zakoupením členského průkazu v pokladně kina. Členský průkaz vydává Asociace českých filmových klubů a má platnost ve filmových klubech na území ČR, Slovenska a v Polsku. Platnost průkazu je do 31. 12. 2020. Držitel průkazu může využívat slevy nejen ve FK Jihlava, ale i v ostatních filmových klubech – v první řadě na běžných klubových představeních, dále i na vybraných akcích pořádaných či spolupořádaných Asociací českých filmových klubů (filmové přehlídky včetně Letní filmové školy, MFDF Jihlava, také festivaly a semináře…). Členové platí ve Filmovém klubu Jihlava zlevněné vstupné, nečlenové platí plné vstupné. Členský průkaz je nepřenosný na jinou osobu. Stránky Filmového klubu Jihlava na webu kina Dukla: www.kinodukla.cz/klient-62/kino-27/stranka-1205 www.facebook.com/fkjihlava Lektoři FK Jihlava: Jaroslav Kristek, Pravomil Prchal, Václav Zikán
26
Kino Dukla Jana Masaryka 20 586 01 Jihlava tel: 731 989 428 (pokladna) www.kinodukla.cz
Vydalo: Statutární město Jihlava v roce 2020 Foto: Jakub Koumar Grafické zpracování: Michal Hecht Tisk: Jiprint s.r.o.