Filmovy klub _ Jarní cyklus 2023

Jarní cyklus 2023

„Film nás dokáže pobavit, dojmout, rozplakat i rozesmát, dokáže v nás vyvolat strach i děs, umí nás vzrušit, naštvat nebo i pohoršit. Nejhorší případ je ten, kdy divák zůstává naprosto chladným. Pak je něco špatně.“

Jaroslav Kristek předseda FK Jihlava

Program jarního cyklu leden – květen 2023

hrací den pondělí (s výjimkou mimořádných víkendových projekcí), začátky představení v 19:30 hod., kino Dukla, Jihlava

LEDEN

2. 1. Adam 9. 1. Prolomit vlny | pásmo Lars von Trier 16. 1. Dreaming Walls: Hotel Chelsea | dokumentární večer 23. 1. Blízko 30. 1. Utama

ÚNOR

6. 2. Drive My Car 13. 2. Idioti | pásmo Lars von Trier 20. 2. Munch – láska, duchové a upíří ženy dokumentární večer 27. 2. Modrý kaftan

BŘEZEN

6. 3. Alcarràs 13. 3. Tanec v temnotách | pásmo Lars von Trier 20. 3. Díra | dokumentární večer 27. 3. R.M.N.

DUBEN

3. 4. Takové krásné šaty 10. 4. Manderlay | pásmo Lars von Trier 17. 4. Civilizace – Dobrá zpráva o konci světa dokumentární večer 24. 4. Belfast

KVĚTEN

1. 5. Všechno nejlepší, Chiaro! 8. 5. Antikrist | pásmo Lars von Trier 15. 5. Ennio | dokumentární večer 22. 5. Divoch 29. 5. Belle

2. ledna 2023

Adam

(Adam)

Maroko/Francie/Belgie/Katar, 2019, DCP, barevný, arabsky, české titulky, 98 minut

Scénář a režie: Maryam Touzani Kamera: Virginie Surdej Střih: Julie Naas Produkce: Nabil Ayouch Hrají: Lubna Azabal, Nisrin Erradi, Aziz Hattab, Douae Belkhaouda Ocenění (výběr z 11 cen a 19 nominací): Chicago International Film Festival 2019 – Maryam Touzani – Cena za režijní debut, Cannes Film Festival 2019 – Maryam Touzani – Nominace na cenu Un Certain Regard

Přísná Abla (Lubna Azabal, známá z proslulých Požárů Denise Villeneuva) provozuje malé pekařství v Casablance, kde žije společně s osmiletou dcerou Wardou. Jednoho dne u jejích dveří zaklepe Samia, která se marně snaží sehnat práci a přístřeší. Osamělá žena v pokročilém stupni těhotenství těžko nalézá v konzervativní marocké společnosti zastání. I Abla napřed příkře odmítne, ale nakonec přece jen neochotně nabídne pomocnou ruku. Mezi ženami, které jsou zvyklé bolest maskovat hrdostí, se začne rodit silné pouto. V poetických kulisách malého pekařství rozehrává Maryam Touzani v mistrně zrežírovaném debutu Adam svou neokázalou poklonu ženské síle, touze a vytrvalosti v podmínkách nesvobody a represe. Jemné drama o magické síle lidské sounáležitosti, lahodného pečiva a rozněcující marocké hudby vzbudilo nadšené reakce diváků na festivalu v Cannes, kde soutěžilo o ceny v sekci Un Certain Regard.

Maryam Touzani se narodila 18. 7. 1980 v marockém Tangeru, vystudovala mediální komunikaci a žurnalistiku v Londýně. Začínala jako scenáristka a režisérka krátkých filmů a dokumentů. Její krátký film Quand ils dorment (2011) získal řadu cen, následující dokument Sous Ma Peau Vieille patřil vzhledem ke svému tématu ženské prostituce

k nejdiskutovanějším filmům v Maroku. Její celovečerní debut Adam měl v roce 2019 premiéru v sekci Un Certain Regard na festivalu v Cannes a byl také marockým kandidátem na Oscara. Její druhý film Modrý kaftan měl rovněž premiéru v sekci Un Certain Regard na festivalu v Cannes (2022), kde získal cenu filmových novinářů FIPRESCI.

Režijní filmografie: Adam (2019), Modrý kaftan (2022) – který uvedeme již 27. 2.

Oficiální stránky filmu: www.strandreleasing.com/films/adam

pásmo Lars von Trier

9. ledna 2023

Prolomit vlny

(Breaking the Waves)

USA, 1980, DCP, barevný, anglicky, české titulky, 75 minut

Režie: Lars von Trier Scénář: Lars von Trier, Peter Asmussen Kamera: Robby Müller

Hrají: Emily Watson, Stellan Skarsgård, Katrin Cartlidge, Jean-Marc Barr, Adrian Rawlins, Udo Kier, Mikkel Gaup, Sandra Voe, Phil McCall a další

Produkce: Vibeke Windeløv

Ocenění (výběr ze 44 cen a 28 nominací): Cannes Film Festival 1996 – Lars von Trier (Velká cena), European Film Awards 1996 – Lars von Trier (Nejlepší film), Emily Watson (Nejlepší herečka), Lars von Trier (Cena FIPRESCI)

Doposud nejlépe hodnocený film světově proslulého tvůrce Larse von Triera je dramatickým podobenstvím o víře a lásce. V sedmi kapitolách a epilogu zachycuje tragický osud mladé Bess, která se z lásky obětuje svému paralyzovanému manželu Janovi. Ten si přeje, když už jí nemůže jako manžel uspokojit, aby spala s jinými muži. Tyto zážitky si pak Jan nechá vyprávět. Jsou právě sedmdesátá léta a komunita v pobřežní

vesnici v severozápadním Skotsku, kde se děj odehrává, žije ve světě bigotního presbyteriánství, a ten má na morální a zbožné chování jiná měřítka.

Lars von Trier (nar. 30. 04. 1956, Kodaň, Dánsko) absolvoval v roce 1983 dánskou Národní filmovou školu, kde natočil krátkometrážní studentské snímky, jako Nokturno (1980), Den Sidste Detalje (1981) nebo Obrazy osvobození (1982), které si odnesly ceny za nejlepší filmy na jednotlivých ročnících Mezinárodního filmového festivalu v Mnichově. Po škole mohl začít pracovat na evropské trilogii (Prvek zločinu, Epidemic, Evropa), která odstartovala jeho kariéru a přinesla mu nejedno prestižní ocenění. Jeho tvorba často vyvolává vyostřené a protichůdné názory, nikoho však nenechává zcela chladným. Někteří kritici ho nazývají experimentátorem, sám Lars von Trier se za experimentátora nepovažuje. Naopak, stanovuje si svá přísná pravidla tvorby, ve kterých se následně může pohybovat, což přisuzuje nedostatku jakýchkoli pravidel ve svém dětství.

Nechce svými filmy moralizovat, ačkoli se zajímá o filosofii a problém etiky. Do budoucna by rád k filmovým tématům přistupoval odlehčeně, ovšem jak sám říká, „vnitřní úzkost a znepokojení jsou silnější a silnější.“

Režijní filmografie (výběr): Výlet do Squashlandu (1967, KF), Laid Back – Baker Man (1984, hudební videoklip), Médea (1988, TV film), Království (1994, 1997, 2022, seriál – 13 epizod), Prolomit vlny (1996), Idioti (1998), Tanec v temnotách (2000), Dogville: The Pilot (2003, KF), Dogville (2003), Pět překážek (2003, dok.), Cinema16: European Short Films (2006, dok.), Manderlay (2006), Antikrist (2009), Melancholie (2011), Nymfomanka – část I.; část II. (2013), Jack staví dům (2018). www.facebook.com/Lars.von.Trier/ www.instagram.com/larsvontrier_/

Dreaming Walls: Hotel Chelsea

(Dreaming Walls: Inside the Chelsea Hotel)

Belgie/Francie/Nizozemsko/Švédsko/USA, 2022, DCP, barevný, anglicky, české titulky, 80 minut

Scénář a režie: Amélie van Elmbt, Maya Duverdier Kamera: Joachim Philippe, Virginie Surdej

Hudba: Michael Andrews

Střih: Alain Dessauvage, Julie Naas

Produkce: Hanne Phlypo, Quentin Laurent, Martin Scorsese, Lori Cheatle

Ocenění: Berlinale 2022 – nominace v sekci Panorama

Legendární newyorský hotel Chelsea býval v 60. letech minulého století útočištěm nejslavnějších undergroundových umělců své doby. Stopy tu zanechala Patti Smith, Janis Joplin, Jim Morrison, Dylan Thomas, Allen Ginsberg, Bob Dylan nebo Jimi Hendrix. O nich ale tento film není. Temně poetický snímek s pohlcující atmosférou zachycuje možná jejich stíny, především je ale melancholickým portrétem fascinujícího, umírajícího ducha samotného hotelu, jehož udržují při životě jeho současní obyvatelé. Svérázné postavičky roztodivných nájemníků – umělců, pamětníků, šílenců a podivínů, kteří odmítli opustit hotel během jeho téměř desetileté rekonstrukce do podoby fádního trendy místa. Jejich těžké životní podmínky uprostřed staveniště mohou vyústit v ještě tíživější situaci existenční. Díky nim ale zůstal hotel Chelsea dalších pár let zachovaný jako svébytný organismus, v němž stále přežívají sny, přestože jeho zdi už trochu páchnou hnilobou a něco nového se z něj teprve rodí. Právě unikátní moment na předělu tematizuje dokument, který z profilů obyvatel různého věku a zájmů skládá dohromady historický obraz ikonické budovy. Hotelu, který se v popkulturní představivosti, ale zjevně i ve skutečnosti pozvedl nad místo pouhého přebývání.

dokumentární večer

Amélie van Elmbt je belgická režisérka věnující se hlavně hrané tvorbě. Její snímek Slon a motýl (2017) produkoval Martin Scorsese. Maya Duverdier studovala na školách ve Francii a Švýcarsku, kde absolvovala filmem o Johance z Arku. Věnuje se dokumentární, hrané i televizní tvorbě.

Oficiální stránky filmu: www.clindoeilfilms.be/portfolio-item/dreaming-walls/

23. ledna 2023

Blízko

(Close)

Belgie/Nizozemsko/Francie, 2022, DCP, barevný, francouzsky, české titulky, 105 minut

Režie: Lukas Dhont Scénář: Lukas Dhont, Angelo Tijssens Námět: Lukas Dhont Kamera: Frank van den Eeden Produkce: Lukas Dhont, Dirk Impens, Michiel Dhont Hrají: Eden Dambrine, Gustav De Waele, Léa Drucker, Kevin Janssens, Émilie Dequenne, Igor van Dessel, Elodie Barthels a další Ocenění (výběr z 25 cen a 17 nominací): MFF Cannes 2022 – Velká cena, MFF Chicago 2022 – Stříbrný Hugo

Léo a Rémi. Dva kamarádi, jejichž rodiny se dobře znají. Kluci se neustále navštěvují, jezdí spolu do školy i ze školy, dělají spolu domácí úkoly, jezdí na výlety. Mají k sobě opravdu hodně blízko. Podle okolí možná až moc blízko. Dosud harmonický vztah dvou nejlepších kamarádů, kteří by pro sebe navzájem udělali cokoliv na světě, se tak začíná díky spolužákům ve škole pomalu rozpadat. Emocionálně silný a zároveň velmi bolestný portrét přesně neukazuje, jestli je mezi dvěma kluky na prahu puberty něco více. Zaznamenává spíše skutečnost, že zatímco dvě holky po sobě mohou bez problémů polehávat v parku a držet se za ruce, u kluků je to nepřípustné chování. Soudy okolí ale bude mít dalekosáhlý dopad, který si nikdo nedokázal představit.

Lukas Dhont se narodil v Gentu, kde také vystudoval audiovizuální umění na Královské akademii výtvarných umění (KASK). Natočil několik tanečních klipů a hudebních videoklipů, jeho krátké filmy byly oceněné na prestižních filmových festivalech. První celovečerní film Dívka odhalil jeho tvorbu širšímu publiku. Dojemný portrét transgender baleríny získal několik cen v Cannes a byl nominován na Oscara. Dhont se dlouhodobě zaměřuje na téma dospívání a objevování vlastní sexuality, které sleduje mimořádně empatickým okem.

Režijní filmografie: Dívka (2018), Blízko (2022).

30. ledna 2023

Utama (Utama)

Bolívie/Uruguay/Francie, 2022, DCP, barevný, španělsky, kečuánsky, české titulky, 87 minut

Scénář a režie: Alejandro Loayza Grisi

Kamera: Barbara Alvarez

Střih: Fernando Epstein

Produkce: Santiago Loayza Grisi, Federico Moreira Hrají: José Calcina, Santos Choque, Luisa Quispe a další Ocenění (výběr z 24 cen a 15 nominací): Sundance 2022 – Velká cena poroty za nejlepší světový hraný film

Stárnoucí indiánský pár z kmene Kečua žije na bolivijských pláních roky a roky tu samou rutinu obklopen stádem lam. Nezvykle dlouhé sucho ale postaví Virginia a Sisu před obtížně řešitelné dilema. Co když pro ně ve vyschlé krajině neexistuje žádná budoucnost? Do malé usedlosti na planině přijíždí jejich vnuk Clever (v podání jediného profesionálního herce Santose Choqueho) a snaží se je přesvědčit, aby zpřetrhali vazby s přírodou i domorodými sousedy a přestěhovali se do pohodlí města za zbytkem své rodiny. Zároveň ale své prarodiče nedokáže ponechat napospas osudu, a tak se trojice indiánů po svém vypořádává s umíráním krajiny a hledáním smyslu bytí tváří v tvář konci. Debutující režisér Alejandro Loayza Grisi v tomto vítězném filmu ze Sundance

zužitkovává své fotografické a kameramanské zkušenosti a z prostředí vyprahlých, spoře osídlených andských planin destiluje podmanivé obrazy. Většinu scenérií podtrhují pouze zvuky přírody nebo jednoduché domorodé písně. Ve scénách, kde postavy mlčí, je to pak právě kamera, která velmi efektivně umožňuje divákovi cítit nálady a myšlenkové pochody postav. Grisi se ukazuje jako zručný vypravěč, který dokáže úspornému dramatu ze zapomenutého koutu světa vtisknout lidskost, plynule do něj vkomponovat mytologické prvky a nenásilně podat zprávu o plíživě postupujících dopadech klimatické změny. Utama je pokorným žalozpěvem za mizející kulturu bolivijských indiánů i tichou, ale naléhavou připomínkou dopadů globálních klimatických změn na místa, kterým říkáme domov.

Alejandro Loayza Grisi (nar. 1985) svou uměleckou kariéru začal jako fotograf a ve světě filmu se prosadil nejprve jako kameraman. V této roli se podílel na natáčení dokumentárních sérií Planeta Bolívie a mnoha krátkých filmů jako Aicha, Dochera a Polvo. S vědomím možností vyprávět příběhy pomocí pohyblivých obrazů se pouští do svého prvního celovečerního debutu, filmu Utama.

Oficiální stránky filmu: www.almafilms.net/es/peliculas/utama

6. února 2023

Drive My Car

(Doraibu mai kâ)

Japonsko, 2021, DCP, barevný, japonsky, české titulky, 179 minut Režie: Rjúsuke Hamaguči Předloha: Haruki Murakami (povídka) Scénář: Rjúsuke Hamaguči, Takamasa Óe Kamera: Hidetoši Šinomija

Hudba: Eiko Išibaši

Produkce: Teruhisa Jamamoto

Hrají: Hidetoši Nišidžima, Tóko Miura, Masaki Okada, Reika Kirišima, Yoo-rim Park, Dae-Young Jin, Sonia Yuan, Perry Dizon, Satoko Abe, Rjó Iwase

Ocenění (výběr z 82 cen a 98 nominací): Oscar (2022) – nejlepší cizojazyčný film; Cannes (2022) – nejlepší scénář; Zlaté glóby (2022) – nejlepší cizojazyčný film; San Sebastián (2022) – cena FIPRESCI za film roku

Filmová adaptace povídky Harukiho Murakamiho se stala celosvětovou senzací. Získala řadu ocenění, včetně ceny za nejlepší scénář v Cannes, Zlatého glóbu a čtyř nominací na Oscara, mimo jiné i za nejlepší film a režii. Júsuke Kafuku je slavný herec a režisér, který se vyžívá v řízení svého červeného Saabu 900. Během angažmá na festivalu v Hirošimě musí tuto radost nedobrovolně přenechat mladé málomluvné řidičce Misaki. Oba během jízd na zkoušky nečekaně zjistí, že je spojuje nejen záliba v řízení. Společně naleznou způsob, jak se vyrovnat se svými traumaty a pocity viny a jít dál. Drive My Car režiséra Rjúsukeho Hamagučiho je atmosférický snímek plný tajemství, hledání lidského porozumění a smíření. Patří na první pohled k filmům, kde se takzvaně nic neděje; v onom nic je ale obsaženo vše. Hamaguči zachycuje každodenní život několika postav. Střídají se jízdy autem, milování manželů, divadelní zkoušky, dlouhé dialogy, večeře s přáteli, drink se známými, cesta do hor… A celé to trvá tři hodiny. Na běžný film nadstandardní stopáž, na Hamagučiho nijak překvapivá délka. Západnímu publiku možná nejznámější snímek Happy Hour (2015) trvá přes pět hodin. Informace o čase ale nemá být podivováním se nad přehnanou délkou snímků japonského tvůrce. Vypovídá o tom, jak Hamaguči pracuje s vyprávěním – jak nechává svůj filmový čas plynout v rytmu a náladách. Zbytečně se ale neobávejte komplikovaného a pomalého filmu. Nemohli byste se mýlit více, projížďka ikonickým červeným Saabem vás opravdu uhrane.

Rjúsuke Hamaguči (1978, Japonsko) v roce 2003 úspěšně dokončil studium estetiky na Tokijské univerzitě a poté tři roky pracoval jako asistent režie u filmových i televizních produkcí. Zájem o film ho vedl k dalšímu studiu, tentokrát na Fakultě filmu a nových médií Tokijské vysoké školy umělecké. Po celovečerním debutu Solaris (2007) natočil snímek Vášeň, který byl zároveň jeho absolventským projektem a dočkal se uvedení na festivalech Tokyo FilmeX a v San Sebastiánu.

Režijní filmografie: Solaris (2007), Vášeň (2008), Simdo (2010), Šinmicusa (2013), Happy hour (2015), Nete mo samete mo (2018), Kolo štěstěny a fantazie (2021), Drive My Car (2021).

Oficiální stránky filmu: www.janusfilms.com/films/2040

Idioti

(Idioterne)

Dánsko, 1998, DCP, barevný, dánsky, české titulky, 112 minut

Scénář, režie a kamera: Lars von Trier Střih: Molly Marlene Stensgaard Produkce: Dag Alveberg, Vibeke Windeløv Hrají: Bodil Jørgensen, Jens Albinus, Anne Louise Hassing, Troels Lyby, Nikolaj Lie Kaas, Henrik Prip, Trine Michelsen, Anne-Grethe Bjarup Riis Ocenění: London Film Festival (1998) – cena FIPRESCI; Cannes (1998) – nominace na Zlatou palmu; Evropské filmové ceny (1998) – nominace v kategorii Nejlepší scénář; Dánské filmové ceny Robert (1999) – Nejlepší herečka v hlavní roli (Bodil Jørgensen)

V rodinném domě na předměstí Kodaně žije skupinka intelektuálů, které spojuje zvláštní zábava – hrají si na idioty a záměrně tak provokují své okolí. Na procházce, v restauraci, v bazénu, na exkurzi v továrně… Cílem jejich sebezničujícího chování je napadnout establishment. Samozvaní idioti nejsou spokojení, jak společnost jako celek nekreativně zachází s jejich inteligencí. Proto hledají neomezené možnosti sebevyjádření, které jim přináší, jak se domnívají, romantický ideál postižení. Dílo s podtitulem „Idiotský film o idiotech a pro idioty“ už ode dne své premiéry v soutěži festivalu Cannes rozděluje publikum a dráždí svou explicitností i zobrazením lidí s postižením. Druhý film z „trilogie zlatého srdce“ (po filmu Prolomit vlny a před filmem Tanec v temnotách), první Trierův snímek kompletně natočený na digitální kameru a jediný film, který Trier natočil přesně podle pravidel manifestu Dogma. Režisér zde v praxi aplikoval vlivný manifest z roku 1995, který sepsal spolu s kolegou Thomasem Vinterbergem a v němž žádal „očistu“ filmu od produkčních úprav, návrat k jednoduchosti a soustředění na příběh a postavy.

Lars von Trier – viz 9. 1. Prolomit vlny Oficiální stránky filmu: www.dogme95.dk/idioterne/

pásmo Lars von Trier

Munch – láska, duchové a upíří ženy

(Munch: Love, Ghosts and Lady Vampires)

Norsko, DCP, 2022, barevný, norsky, české titulky, 90 minut

Režie: Michele Mally

Scénář: Michele Mally, Arianna Marelli Kamera: Marco Alfieri, Mateusz Stolecki

Průvodní slovo: Ingrid Bolsø Berdal

Produkce: Didi Gnocchi

Munch – láska, duchové a upíří ženy je snímek, který vypráví o životě jednoho z nejznámějších a nejoblíbenějších malířů v dějinách umění. Nesmírně komplexní umělec, kterému se prostřednictvím umění podařilo jedinečným způsobem ztvárnit pocity lidské duše. Dokumentární film prostřednictvím vypravěčského hlasu herečky Ingrid Bolsø Berdal a rozhovorů s mnoha odborníky na umění a historiky vypráví o setkáních a zkušenostech, které byly zásadní pro Munchův růst a jeho umělecké i neumělecké zrání. Cestu za poznáním tohoto komplikovaného umělce začínáme vyprávěním o ztrátách a rodinných tragédiích, Edvardových častých nemocích. Následuje studium na profesionální malířské škole a jeho umělecká dráha počínající naturalismem přes impresionismus až po tvorbu na základě poznání svých vnitřních stavů.

Michele Mally – norská režisérka, scenáristka, kameramanka.

Režijní filmografie (dokumenty): Klimt & Schiele – Erós a Psyché (2018), Ermitáž – síla umění (2019), Benátky – nekonečně avantgardní (2021), Munch – láska, duchové a upíří ženy (2022).

dokumentární večer

Modrý kaftan

(Le Bleu du caftan)

Francie/Maroko/Belgie/Dánsko, 2022, DCP, barevný, arabsky, české titulky, 118 minut

Režie: Maryam Touzani

Scénář: Maryam Touzani, Nabil Ayouch Kamera: Virginie Surdej Střih: Nicolas Rumpl

Produkce: Nabil Ayouch

Hrají: Lubna Azabal, Saleh Bakri, Ayoub Missioui Ocenění (výběr ze 7 cen a 8 nominací): Cannes (2022) – Un Certain Regard, cena FIPRESCI

Mina a její manžel Halim provozují v Maroku obchod s tradičními oděvy – kaftany. Mina se stará o prodej, zatímco Halim kaftany s láskou k tradiční ruční výrobě šije. Trh ale tradičnímu řemeslu nepřeje, zákazníci na objednávky spěchají, a tak jsou Mina a Halim nuceni přijmout pomocníka. V okamžiku, kdy k nim nastoupí mladý, pohledný a učenlivý Youssef, se změní křehká rovnováha jejich vztahu. Milostný trojúhelník se ale začne vyvíjet jinak, než by se na první pohled zdálo... Režisérka Maryam Touzani vypráví svůj příběh se stejnou pečlivostí, neuspěchaností a láskou, s jakou Halim šije svoje kaftany. Její druhý film po úspěšném debutu Adam (viz 2. 1.) přináší empatický pohled na v Maroku tabuizované téma homosexuality. Hluboce jímavé melodrama o mnoha podobách lásky vyniká propracovaným scénářem i hereckými výkony tří protagonistů.

Maryam Touzani – viz 2. 1. Adam

6. března 2023

Alcarràs

(Alcarràs)

Španělsko/Itálie, 2022, DCP, barevný, španělsky, české titulky, 120 minut

Scénář a režie: Carla Simón

Kamera: Daniela Cajías Hudba: Andrea Koch Hrají: Jordi Pujol Dolcet, Anna Otin, Xènia Roset, Albert Bosch, Ainet Jounou, Josep Abad, Montse Oró, Berta Pipó, Carles Cabós

Produkce: Tono Folguera, Sergi Moreno, Giovanni Pompili, Stefan Schmitz, María Zamora Ocenění (výběr ze 4 cen a 24 nominací): Berlinale 2022 – Carla Simón (Zlatý medvěd za nejlepší film)

Zemědělská krajina se za poslední desítky let proměňuje. Namísto polí a luk vidíme plochy poseté solárními panely. Tak se jeví i nejistá budoucnost katalánské rodině Soléových. Jejich silný vztah k půdě a dosavadní dlouhodobá jistota založená na sběru broskví v jejich sadu v malé vesnici Alcarràs je ohrožena – sad má být vykácen, na jeho místě má být instalována solární elektrárna a rodina má být vystěhována. V doposud pevně semknuté početné rodině se objevuje rozkol.

Carla Simón (nar. 1986, Španělsko) – režisérka, scenáristka, střihačka, herečka, producentka. Film studovala v Kalifornii, Barceloně a Londýně. Spolupracovala s katalánskou TV. Později s úspěchy režírovala krátké hrané i dokumentární snímky, např. Narozen pozitivní (Born Positive) a Rtěnka (Lipstick). Debutovala rodinným dramatem Léto 1993 (Estiu 1993, 2016), podpořeným řadou evropských filmových programů. Věnuje se také filmovému vzdělávání dětí a mládeže.

Režijní filmografie (výběr): Women (2009, KF), Born Positive (2012, dok), Léto 1993 (2017, celovečerní hraný debut), Correspondencia (2020, dok), Alcarràs (2022)

Oficiální stránky filmu: www.alcarras-film.com/movie/alcarras/all

Tanec v temnotách

(Dancer in the Dark)

Dánsko/Německo/Nizozemsko/USA/Švédsko, 2000, 140 minut

Scénář a režie: Lars von Trier

Kamera: Robby Müller Hudba: Björk

Hrají: Björk, Catherine Deneuve, David Morse, Peter Stormare, Joel Grey, Cara Seymour, Jean-Marc Barr, Siobhan Fallon Hogan, Željko Ivanek, Udo Kier a další

Produkce: Vibeke Windeløv Ocenění (výběr z 35 cen a 49 nominací): European Film Awards 2000 – Lars von Trier (Nejlepší film), (Nejlepší režisér podle diváků) – Björk (Nejlepší herečka), (Nejlepší herečka podle diváků), Cannes Film Festival 2000 – Lars von Trier (Zlatá palma), Björk (Nejlepší herečka)

Selma (Björk) trpí dědičnou chorobou, která se projevuje pomalou ztrátou zraku vedoucí až k slepotě. Proto se rozhodne emigrovat z Čech do USA, kde tento problém umí operativně zastavit. Nejde jí však o ní samotnou, ale o jejího synka, jenž začíná trpět stejným syndromem a kterému chce na jeho operaci vydělat peníze prací v továrně. Začíná závod s časem, kdy se snaží vydělat potřebnou sumu dřív, než sama úplně oslepne. V životě zná jen jedinou vášeň - a tou jsou právě klasické muzikály. Spolu s tím, jak se jí svět začíná ztrácet v temnotách, přetváří si realitu ve sled tanečních výstupů a muzikálových čísel.

Lars von Trier obrátil naruby veškerá muzikálová pravidla a předvedl, že tančit a zpívat lze i na lomoz strojů v továrně. Absurdní půvab hudebních scén podtrhuje Björk svým podmanivým zpěvem.

Dánský tvůrce využívá osvědčených postupů, jak zapůsobit na srdce diváků, jak je dojmout až k slzám. Nutno říci, že i toto „ždímání citů“ provádí Trier naprosto mistrovským způsobem. Tanec v temnotách však

pásmo Lars von Trier

s sebou nese i hlubší podobenství, např. motiv nelítostné a nespravedlivé společnosti, v níž ti, kteří nejsou stejně nemilosrdní, nemohou přežít.

Lars von Trier – viz článek k filmu Prolomit vlny 9. 1.

20. března 2023

Díra

(Il buco)

Itálie, 2021, DCP, barevný, italsky, české titulky, 93 minut

Scénář a režie: Michelangelo Frammartino Kamera: Renato Berta Střih: Benni Atria

Produkce: Philippe Bober, Michelangelo Frammartino Hrají: pastevci Antonio Lanza, Nicola Lanza a speleologové Paolo Cossi, Carlos José Crespo, Jacopo Elia, Claudia Candusso, Federico Gregoreti, Leonardo Larocca, Giovanbattista Sauro, Angelo Spadaro, Enrico Troisi, Denise Trombino, Leonardo Zaccaro Ocenění (výběr z 12 cen a 7 nominací): Benátky (2021) – Zvláštní cena poroty; Evropské filmové ceny (2022) – cena za nejlepší zvuk

Píše se rok 1961. Zatímco sever Itálie je v průmyslovém rozpuku, jih stále zůstává opuštěným venkovem. Italská dokumentární rekonstrukce sleduje skupinu jeskyňářů přijíždějící z bohatého severu do vesnice kousek od Neapole, aby se nepozorovaně vydala prozkoumat jeden z nejhlubších jeskynních systémů v celé Evropě. Zraku okolní krajiny a místních obyvatel ale může uniknout jen těžko – život v kalábrijské vsi, a hlavně na odlehlých pastvinách se dočasně protne s výpravou speleologů. Vizuálně podmanivé scény zhmotňují na filmovém plátně závratnost a vznešenost krásy přírody i odhodlání a křehkost člověka. Tiché observační vyprávění svým odstupem od aktérů dává vyvstat až drtivému rozdílu mezi malostí a pomíjivostí člověka v porovnání s ma-

dokumentární večer

jestátní scenérií hor a temnou hlubinou krasu. Film nabízející strhující audiovizuální zážitek si z hlavní soutěže v Benátkách odnesl Zvláštní cenu poroty.

Michelangelo Frammartino (nar. 1968) dosud natočil tři celovečerní hrané filmy a pokaždé jimi obrátil pozornost k životu v nejzaostalejších italských lokalitách. Dívá se na ně v minimalisticky plynoucích příbězích, vyprávěných na pomezí dokumentu a hraného filmu. Režijní filmografie: Dar (2003), Čtyřikrát (2010), Díra (2021)

Oficiální stránky filmu: www.filmitalia.org/en/film/81706/

R.M.N.

(R.M.N.)

Rumunsko/Francie/Belgie/Švédsko, 2022, DCP, barevný, rumunsky, maďarsky, německy, anglicky, francouzsky, sinhálsky, české titulky, 125 minut

Scénář a režie: Cristian Mungiu

Kamera: Tudor Vladimir Panduru

Střih: Mircea Olteanu

Produkce: Cristian Mungiu

Hrají: Marin Grigore, Judith State, Orsolya Moldován, Endre Rácz, József Biró, Ovidiu Crisan, Zoltán Deák, Cerasela Iosifescu, Andrei Finti, Miklós Bács

Ocenění (výběr z 2 cen a 5 nominací): Cannes (2022) – nominace na Zlatou Palmu

Film pojmenovaný po rumunské zkratce pro magnetickou rezonanci je na milimetr přesným rentgenovým obrazem lokální komunity, která se navzdory svým multietnickým kořenům úzkostlivě obává globalizace. Držitel Zlaté palmy Cristian Mungiu se vrací s inscenačně rafinovaným filmem o různých podobách strachu. Filmy Cristiana Mungia v sobě vždy spojovaly silná, společensky rezonující témata a vytříbenou inscenaci

událostí. Jeho snad nejlepší film 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny (2007) o ilegálním potratu v komunistické éře senzačně zvítězil na festivalu v Cannes a stal se tak jedním z přelomových děl rumunské nové vlny. Novější Mungiovy filmy již přesouvají pozornost k současným potížím postsocialistických zemí, například k drobné korupci ve Zkoušce dospělosti (2016). Zároveň fungují jako nadčasová dramata o morálních dilematech či síle mezilidských vztahů. To platí také pro novinku pojmenovanou R.M.N.

Cristian Mungiu (nar. 1968, Iaşi, Rumunsko) studoval anglickou literaturu a filmovou režii. Již od konce filmových studií, během nichž získal zkušenosti asistenta režie při natáčení zahraničních filmů v Rumunsku, prezentuje svou tvorbu na nejprestižnějších světových festivalech. Jeho celovečerní debut Occident (2002) měl premiéru na MFF v Cannes. Mungiu na sebe prozradil, že mnohdy hledá inspiraci v tvorbě Miloše Formana či Roberta Altmana. Jeho starší sestra Alina Mungiu-Pippidi je úspěšnou politickou analytičkou a ve volném čase píše divadelní hry. Režijní filmografie: Occident (2002), 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny (2007), Amintiri din epoca de aur (2009), Na druhé straně kopců (2012), Zkouška dospělosti (2016), R.M.N. (2022)

Takové krásné šaty

(In Fabric)

Velká Británie, 2018, DCP, barevný, anglicky, české titulky, 118 minut

Scénář a režie: Peter Strickland

Kamera: Ari Wegner

Hudba: Cavern of Anti-Matter

Produkce: Andrew Starke

Hrají: Marianne Jean-Baptiste, Hayley Squires, Leo Bill, Fatma Mohamed, Gwendoline Christie, Julian Barratt, Richard Bremmer, Jaygann Ayeh

Ocenění (výběr z 11 cen a 31 nominací): Austin Fantastic Fest 2018 –Peter Strickland – nejlepší režie, Fantasporto 2019 – Peter Strickland – Speciální cena poroty

Umělecký horor o jedněch krásných, červených, vraždících šatech. Každý nový film režiséra Petera Stricklanda je s netrpělivostí očekáván nejen zástupci světových festivalů a kritiky, ale také stále se rozšiřující fanouškovskou základnou. Takové krásné šaty padnou do jeho filmografie jako ulité – opět se jedná o precizní poctu několika žánrům natočenou s obsedantní péčí o detail. V centru děje stojí prokleté červené šaty, které se postupem času stanou hlavním hrdinou filmu. Okolo nich korzují další postavy, které se více či méně zmítají mezi dvěma slogany charakterizujícími děj filmu: „such a pretty dress“ a „dressed to die“. Po hypnotických úvodních titulcích na diváky čeká cinefilní smršť, ve které je každé filmové políčko pečlivě propracované. Strickland je cinefilní autor a točí výhradně pro cinefilní publikum – je třeba přistoupit na specifickou poetiku a klíč, kdy díla jsou utkána z odkazů na jiné filmy či historické etapy, v tomto případě především 60. a 70. léta. Ostatně už původní název Takových krásných šatů, anglicky In Fabric, říká něco v tom smyslu, že je to v látce, vláknech, švech, v zásadě tedy v povrchu, textuře. Hloubka Stricklandových filmů tkví v nesmírně propracovaném povrchu, ale nesmíme se pokoušet hledat v nich něco opravdového. Vše je umělá tkanina. Šaty jsou tou nejmateriálnější věcí na světě a zároveň nejvíce éterické, vzdušné, poletující jako duch bez těla. Film touto formou reflektuje a svým způsobem kritizuje naši touhu po povrchních zážitcích. Oblečte se tedy do unikátního filmového zážitku!

Peter Strickland (1973, Reading, Velká Británie) natočil řadu krátkých filmů, v roce 1992 adaptoval a režíroval Kafkovu Proměnu pro amatérskou divadelní formaci. K jeho nejznámějším krátkým filmům patří Bubblegum (1996) uvedený na Berlinale 1997. V tomto snímku si po dlouhých letech zahrála někdejší hvězda filmů Andyho Warhola Holly Woodlawn. Spolu se skupinou přátel z rodného Readingu založil Strickland hudebně-kulinářské těleso The Sonic Catering Band, které vydalo několik desek a vystupovalo v různých evropských městech. Jeho celovečerní hraný režijní debut Katalin Varga, s nímž se po letech vrátil na Berlinale, vznikal jako zcela nezávislý projekt v průběhu čtyř let.

Režijní filmografie: Katalin Varga (2009), Berberian Sound Studio (2012), The Film That Buys the Cinema (dokumentární, 2014), Björk: Biophilia Live (dokumentární, 2014), Pestrobarvec petrklíčový (2014), Takové krásné šaty (2018), Neduživý gurmán (2022) www.facebook.com/InFabricMovie/ www.instagram.com/larsvontrier_/

Manderlay

(Manderlay)

Dánsko/Švédsko, 2005, DCP, dánsky, české titulky, 139 minut

Scénář a režie: Lars von Trier

Kamera: Anthony Dod Mantle Hudba: Joachim Holbek

Hrají: Bryce Dallas Howard, Isaach De Bankolé, Danny Glover, Willem Dafoe, Lauren Bacall, Jean-Marc Barr, Geoffrey Bateman, Jeremy Davies, Udo Kier, Chloë Sevigny, John Hurt, Željko Ivanek, Michaël Abiteboul, Erich Silva, Charles Maquignon, Nina Sosanya, Clive Rowe, Teddy Kempner, Virgile Bramly, Suzette Llewellyn, Mona Hammond a další Produkce: Bettina Brokemper, Andreas Schreitmüller, Michael André, Vibeke Windeløv Ocenění: Valladolid International Film Festival 2005 – Lars von Trier – Nejlepší film

Snímek dánského režiséra Larse von Triera Manderlay je po filmu Dogville druhou částí plánované „americké trilogie“. Film je rozdělen do jednotlivých kapitol, děj se odehrává v třicátých letech dvacátého století v zapadlé osadě Manderlay v jižanském státě Alabama. Když hlavní představitelka Grace náhodou zjistí, že na plantáži Manderlay nebylo zrušeno otroctví, rozhodne se využít moc, kterou jí otec slíbil už v Dogville, a hodlá naučit bývalé otroky svobodnému životu v demokracii. Používá k tomu však mj. zbraně a služby otcových gangsterů. Ovšem ve chvíli, kdy se domnívá, že dokázala takřka nemožné, vyjde najevo, jak hluboce se mýlila. Osvobozeným otrokům totiž život řízený zákonem plantáže vyhovoval a chtějí se k němu vrátit. Důmyslně vystavěnému a precizně natočenému příběhu nechybí překvapivý závěr.

Lars von Trier – viz článek k filmu Prolomit vlny 9. 1.

pásmo Lars von Trier

Civilizace – Dobrá zpráva o konci světa

(Manderlay)

Česká republika, DCP, 2022, barevný, česky, 81 minut

Scénář a režie: Petr Horký

Kamera: Pavel Otevřel, Ferdinand Mazurek, Petr Jan Juračka

Hudba: Martin MAOK Tesák

Produkce: Kristýna Drozdová, Petr Juklíček

Zánik každé velké lidské civilizace v minulosti, ať již jde o Harappskou kulturu, říši Mayů, starověký Egypt, Římskou říši, Persii, Sumerskou říši aj., představuje vždy originální a jedinečný souběh okolností a faktorů, na které naše současná úroveň vědy nestačí. Filmař Petr Horký za spolupráce s Miroslavem Bártou, naším předním archeologem a špičkovým vědcem, se pokusil vnést něco světla do těchto historických temnot a současně analyzovat současnou lidskou společnost s cílem zjistit, nakolik má šanci nedopadnout podobně.

Složité téma, vysoko vyčnívající nad běžnou dokumentární produkci, nádherná vizuální složka, která nás zavede do řady míst naší planety, kam se asi jen tak nepodíváme – to vše z tohoto dokumentu dělá výjimečný film a tvůrci si zaslouží velkou chválu.

Petr Horký (nar. 4. 2. 1973 v Brně) je scenáristou a režisérem dokumentárních filmů, hercem, kameramanem a producentem. Pracoval v České televizi jako moderátor někdejšího Studia 6 a znají ho i soutěživí diváci z brněnského AZ-kvízu. Natočil již 25 dokumentů a kromě dvou – zaměřených na lékařskou problematiku – se všechny věnují cestování, zeměpisu a odlišným kulturám. Společně s Miroslavem Náplavou založil festival Terra inkognita, který je zasvěcen cestování a sbližování kultur.

dokumentární večer

Režijní filmografie (výběr): Žili upíři, anebo je to jen záhada (1997, TV film), Sloni žijí do sta let (2003, TV film), Alchymie bytí (2006, seriál), Století Miroslava Zikmunda (2014), Balkánem nahoru a dolů s Adamem Ondrou (2020, seriál), Civilizace – Dobrá zpráva o konci světa (2022)

Oficiální stránky filmu: www.civilizace-film.cz/

24. dubna 2023

Belfast (Belfast)

Velká Británie, 2021, DCP, černobílý, anglicky, české titulky, 98 minut

Scénář a režie: Kenneth Branagh Kamera: Haris Zambarloukos Hrají: Jude Hill, Jamie Dornan, Caitriona Balfe, Ciarán Hinds, Judi Dench, Lewis McAskie, Lara McDonnell, Gerard Horan, Turlough Convery, Conor MacNeill a další

Produkce: Laura Berwick, Becca Kovacik, Tamar Thomas Ocenění (výběr z 55 cen a 239 nominací): Academy Awards 2022 – Kenneth Branagh (Nejlepší původní scénář), Golden Globes 2022 – Kenneth Branagh (Nejlepší scénář), Toronto International Film Festival 2021 – Kenneth Branagh – Cena diváků za nejlepší film

Osobní a autobiografický snímek britského filmového mistra Kennetha Branagha nás přivádí do svého dětství, kdy vyrůstal v Belfastu v dělnické protestantské rodině. Avšak když mu bylo devět let, přinutily jeho rodinu neustálé roztržky mezi katolíky a protestanty přestěhovat se do Readingu nedaleko Londýna. Malého Kennetha Branagha zde ztělesňuje postava Buddyho, kluka, který je okouzlený svou dlouhovlasou spolužačkou z katolické rodiny a filmy, pro něhož klukovské hry na dvorcích s meči a štíty s 15. srpnem roku 1969 dostanou jinou dimenzi. A to když i dospělí z řad maskovaných protestantů vezmou do rukou zbraně v podobě zápalných lahví, řetězů a holí a začnou útočit na domy svých katolických sousedů. Dějiště dětských her se změní v reálné bojiště, pryč je pocit jistoty a bezpečí. Buddyho otec začíná přemýšlet, jak ochránit svou rodinu. Film i přes

vyhrocenou dobu a místo je naplněný poetikou, laskavostí, radostí a humorem.

Kenneth Branagh (nar. 10. 12. 1960, Belfast, Severní Irsko, Velká Británie). Od konce 60. let vyrůstal v anglickém Readingu. Vystudoval Královskou akademii dramatického umění v Londýně. Působil jako herec a režisér v několika souborech, prosadil se v divadelním hitu Jiná země a stal se členem Royal Shakespeare Company. Je přirovnáván k siru Laurenci Olivierovi. Spolu s hercem Davidem Parfittem založil vlastní divadelní scénu Renaissance Theatre Company, kde hráli i vlastní texty. Je autorem několika divadelních her a vlastní autobiografie Beginning (1990, Začátek), kterou vydal v pouhých osmadvaceti letech. I ve filmu se prosadil shakespearovskou adaptací – Jindřich V. mu vynesl mj. cenu BAFTA (Britská akademie filmového a televizního umění), Cenu Národní filmové rady za režii. Uznání se mu dostalo i za další Shakespearovy adaptace, např. Mnoho povyku pro nic (nominace na Independent Spirit Award za nejlepší film) a Hamlet (nominace na Oscara za scénář). Za vynikající přínos filmu dostal od Britské akademie cenu M. Bakona (1993). Dodnes patří Kenneth Branagh k filmové stálici první velikosti na britském filmovém nebi a každý jeho nový filmový počin je přijímán s velkým očekáváním.

Režijní filmografie (výběr): Jindřich V. (1989), Swan Song (1992, KF), Frankenstein (1994), Hamlet (1996), Listening (2003, KF), Kouzelná flétna (2006), Popelka (2015), Romeo a Julie (2016, divadelní záznam), Belfast (2021), A Haunting in Venice (2023)

Oficiální stránky filmu: www.focusfeatures.com/belfast

Všechno nejlepší, Chiaro!

(A Chiara)

Itálie/Francie, 2021, DCP, barevný, italsky, české titulky, 121 minut Scénář a režie: Jonas Carpignano Kamera: Tim Curtin

Hudba: Dan Romer, Benh Zeitlin

Hrají: Swamy Rotolo, Claudio Rotolo, Carmela Fumo, Pio Amato, Leonardo Bevilacqua, Grecia Rotolo, Koudous Seihon, Susanna Amato, Iolanda Amato a další

Produkce: Julie Billy Ocenění (výběr z 13 cen a 21 nominací): Zürich Film Festival 2021 – Jonas Carpignano – Nejlepší mezinárodní film, Cannes Film Festival 2021 – Jonas Carpignano – nejlepší film sekce Quinzaine des réalisateurs

Americký režisér s italskými kořeny volně navázal ve filmu Všechno nejlepší, Chiaro! na předchozí dva snímky. Zatímco Mediterranea z roku 2015 přinesla syrový pohled na tehdy aktuální migrační krizi, o dva roky mladší Ciambra diváky provedla zákoutími romské komunity v jihoitalské Kalábrii. I třetí díl se odehrává v tomto regionu a s předchozími snímky jej volně spojuje několik vedlejších postav. Autor se snaží vylíčit životní peripetie problémových sociálních skupin – uprchlíky a etnickou minoritu tentokrát střídá středostavovská rodina, která je v přístavním městečku Gioia Tauro nebezpečně úzce provázána s tradiční mafiánskou chobotnicí.

Jonas Carpignano (nar. 16. 1. 1984, New York, USA) – režisér, scenárista, kameraman, producent, herec. Svůj umělecký život tráví cestováním mezi USA a Itálií. Jeho díla byla uvedena na nejprestižnějších filmových festivalech vč. Cannes, Benátek a New Yorku. Nejnovější krátký film A Ciambra z r. 2017 získal Cenu Discovery na 53. týdnu kritiky v Cannes. Jeho první celovečerní snímek Mediterranea z r. 2015 měl světovou premiéru na tehdejším MFF v Cannes, kde se dočkal uznání odborné kritiky.

Režijní filmografie: A Chjàna (2012, KF), Mladí romští lvi (2014, KF), Mediterranea (2015, celovečerní debut), Ciambra (2017), A Chiara (2019, KF), Všechno nejlepší, Chiaro! (2021).

Oficiální stránky filmu: www.neonrated.com/films/a-chiara

Antikrist

(Antichrist)

Dánsko/Německo/Francie/Švédsko/Itálie/Polsko, 2009, DCP, barevný, dánsky, české titulky, 109 minut

Scénář a režie: Lars von Trier Kamera: Anthony Dod Mantle Hudba: Kristian Eidnes Andersen Hrají: Willem Dafoe, Charlotte Gainsbourg, Storm Acheche Sahlstrøm Produkce: Bettina Brokemper, Andreas Schreitmüller, Meta Louise Foldager Sørensen Ocenění (výběr z 21 cen a 33 nominací): European Film Awards 2009 – Anthony Dod Mantle (Nejlepší kamera), Cannes Film Festival 2009 – Charlotte Gainsbourg (Nejlepší herečka)

Ústředními a zároveň jedinými aktéry drásavého psychologického dramatu jsou psychoterapeut a jeho manželka, kteří se ve srubu uprostřed lesů snaží vyrovnat s tragickou smrtí svého malého dítěte. Muž se rozhodne sám vyléčit ženu z jejího žalu a depresí. V jejím podvědomí se však v důsledku vnucené terapie probudí nejděsivější démoni. Pobyt manželů měl být jejich „rájem“, ale stává se tím nejhorším peklem. Velkou roli zde hraje zvrácená psychologie a oživlá příroda.

Většina dialogů v díle rámovaném prologem a epilogem a rozčleněném do čtyř kapitol připomíná otázky a odpovědi ze sezení psychoterapeuta a jeho pacientky. Mnoha fobiemi i depresemi pronásledovaný režisér se netají tím, že realizace filmu, v němž znovu prokázal, že neuznává žádná tabu, pro něj byla jistou formou autoterapie. Řada filmových obrazů má údajně původ v jeho vlastních snech.

Lars von Trier – viz článek k filmu Prolomit vlny 9. 1.

pásmo Lars von Trier

Ennio

(Ennio)

Itálie/Belgie/Nizozemsko/Japonsko, 2021, 156 minut

Scénář a režie: Giuseppe Tornatore

Kamera: Giancarlo Leggeri, Fabio Zamarion Střih: Massimo Quaglia Hrají: Ennio Morricone, Quentin Tarantino, Clint Eastwood, Oliver Stone, Barry Levinson, Kar-wai Wong, Hans Zimmer, John Williams a další. Ocenění (výběr ze 7 cen a 4 nominací): Cena David Donatello 2022 –Giuseppe Tornatore – Nejlepší dokument, Massimo Quaglia – Nejlepší střih

Když se vysloví Ennio Morricone, není asi na celém světě člověk, kterému by toto jméno nic neříkalo. Můžeme ho znát díky jeho úžasné filmové hudbě (Pro pár dolarů navíc, Tenkrát na západě, Nedotknutelní, …), někteří ho znají z jeho koncertů. O legendárním italském hudebníkovi a skladateli bylo napsáno mnoho článků a publikací, nyní máme možnost vidět dokument, který režíroval slavný italský filmař Giuseppe Tornatore, který s římským rodákem spolupracoval s výjimkou debutu Profesor na všech svých filmových počinech. Práce na tomto dokumentu započaly již v r. 2014 a lze říci, že díky přátelství obou mužů byl Ennio Moricone sdílnější a otevřenější.

Giuseppe Tornatore (nar. 27. 05. 1956, Bagheria, Itálie) – režisér, scenárista, střihač, herec, producent. Zájem o divadlo a hraní projevil v šestnácti letech. Poté ho zaujala filmová tvorba, debutoval dokumentárním snímkem La minoranze etniche in Sicilia (Etnické menšiny v Sicílii), který zvítězil na filmovém festivalu v Salernu. Posléze pracoval pro RAI (Radiotelevisione Italiana) a v roce 1985 byl uveden jeho první celovečerní film Il Camorrista. K jeho nejznámějším snímkům patří Bio Ráj (Nuovo Cinema Paradiso) z roku 1989, ve kterém se režisér vrací do svého rodného kraje na pohřeb svého dávného přítele. Film

dokumentární večer

mu zajistil celosvětový úspěch, vyhrál Oscara za nejlepší cizojazyčný film a získal množství mezinárodních filmových cen.

Režijní filmografie (výběr): Profesor (1986), Bio Ráj (1988), The King of Ads (1991, dok. videokompilace), Ritratti d‘autore (1996, dok. seriál), Maléna (2000), Nejvyšší nabídka (2013), Ennio (2021)

Ennio Morricone – oficiální stránky: www.enniomorricone.org

Divoch

(Vildmænd)

Dánsko, 2021, DCP, barevný, dánsky, české titulky, 103 minut

Režie: Thomas Daneskov

Scénář: Thomas Daneskov, Morten Pape Kamera: Jonatan Rolf Mose Hudba: Ola Fløttum

Hrají: Rasmus Bjerg, Zaki Youssef, Bjørn Sundquist, Sofie Gråbøl, Rune Temte, Marco Ilsø, Jonas Bergen Rahmanzadeh a další

Produkce: Lina Flint Ocenění (výběr ze 2 cen a 4 nominací): Edera Film Festival 2022 –Thomas Daneskov – Nejlepší film

Martin kvůli krizi středního věku opustil svůj pohodlný život a milující rodinu a utekl do divočiny, kde přežívá zabalený v kožešinách a s lukem v ruce. Když narazí na zraněného drogového dealera Musu, ošetří ho a společně se vydávají do zaslíbené vesničky. Pronásleduje je policie, Martinova rodina i přeživší kumpáni Musy. Námět staví v podstatě na jedné hlavní myšlence, která se pak dále rozvíjí: Jak si má v současné přetechnizované a konzumní společnosti muž pořád připadat jako muž? Už není potřeba, aby lovil potravu, ale musí každý den chodit do práce a vydělávat na živobytí. To může být po čase nejenom dost stereotypní, ale také neskutečně úmorné. Proto se není čemu divit, když se vám to jednoho dne zprotiví a chcete od toho všeho utéct někam daleko.

Thomas Daneskov – režisér, scenárista, kameraman, střihač.

Režijní filmografie: Prozření (2013, KF), Eliten (2015), Joe Tech (2017, seriál), Divoch (2021)

Oficiální stránky filmu: www.nordiskfilmspring.com/project/wild-men/

29. května 2023 Belle

(Belle)

Japonsko, 2021, DCP, animovaný, barevný, japonsky, české titulky, 122 minut

Scénář a režie: Mamoru Hosoda Kamera: Kei Mačida Hudba: Taisei Iwasaki, Ludvig Forssell, Júta Bandó Hrají: Takeru Sató, Kaho Nakamura, Ikura, Šóta Sometani, Rjó Narita, Tina Tamaširo, Kódži Jakušo, Tošijuki Morikawa, Jošimi Iwasaki, Kendžiró Cuda a další Produkce: Júičiró Saitó Ocenění (výběr ze 2 cen a 23 nominací): Gold List 2022 – nejlepší animovaný počin

Sedmnáctiletá Suzu zahání chmury ze ztráty matky ve virtuální realitě. V aplikaci zvané U může být každý tím, kým si zamane. Dívka si zvolí identitu pihaté zpěvačky Belle, která se na síti brzy stane populární. Vše je zalité sluncem, pak ale její koncert naruší divoký Drak. Suzu je odhodlaná zjistit, co je nenávistí sžírané zvíře zač. V příběhu o dospívání v éře sociálních médií režisér Mamoru Hosoda vycházel z pohádky Kráska a zvíře, a to zejména v motivu hledání hranice mezi tím, jak nás vnímá svět, a naší skutečnou identitou. Během světové premiéry na festivalu v Cannes si snímek vysloužil čtrnáctiminutový potlesk ve stoje.

Mamoru Hosoda (nar. 19. 09. 1967, Kamiiči, Japonsko) – animátor,

režisér, scenárista. Vystudoval olejomalbu na Kanazawa University of Arts and Crafts, posléze pracoval jako animátor u anime seriálů. Během devadesátých let pracoval na storyboardech a na přelomu století přijal první režijní nabídku k seriálu DIGIMON. Do širšího povědomí se dostal až v roce 2006 s filmem The Girl Who Leapt Through Time a o rok později za něj dostal cenu Tokio Anime Award za nejlepší režii. Režijní filmografie (výběr): Odžamadžo Doremi (2002, seriál), Superflat Monogram (2003, KF), Samurai Champloo (2004, seriál), O dívce, která proskočila časem (2006), Kluk ve světě příšer (2015), Mirai, dívka z budoucnosti (2018), Belle (2021).

Oficiální stránky filmu: www.yu-to-sobakasu-no-hime.jp

Představení Filmového klubu Jihlava probíhají v kině Dukla každé pondělí od 19:30 hod., mimo to jsou pořádána cca 1x měsíčně mimořádná víkendová představení, dále také filmové přehlídky a minifestivaly. Roční program filmového klubu je rozdělen obvykle do dvou částí – jarního a podzimního cyklu. Na klubová představení mají přístup jak členové klubu, tak i veřejnost. Členem filmového klubu je možné se stát vyplněním přihlášky a zakoupením členského průkazu v pokladně kina. Členský průkaz vydává Asociace českých filmových klubů a má platnost ve filmových klubech na území ČR, Slovenska a v Polsku. Platnost průkazu je do 31. 12. 2023. Držitel průkazu může využívat slevy nejen ve FK Jihlava, ale i v ostatních filmových klubech – v první řadě na běžných klubových představeních, dále i na vybraných akcích pořádaných či spolupořádaných Asociací českých filmových klubů (filmové přehlídky včetně Letní filmové školy, MFDF Jihlava, také festivaly a semináře…). Členové platí ve Filmovém klubu Jihlava zlevněné vstupné, nečlenové platí plné vstupné. Členský průkaz je nepřenosný na jinou osobu.

Stránky Filmového klubu Jihlava na webu kina Dukla: www.kinodukla.cz/klient-62/kino-27/stranka-1205 www.facebook.com/fkjihlava

Na tvorbě zpravodaje spolupracovali lektoři FK Jihlava Jaroslav Kristek, Václav Zikán a dramaturg kina Dukla Jakub Kos.

Kino Dukla Jana Masaryka 20 586 01 Jihlava tel: 731 989 428 (pokladna) www.kinodukla.cz

Vydalo: statutární město Jihlava v roce 2023

Foto: Jakub Koumar Grafické zpracování: Michal Hecht

Tisk: Jiprint s.r.o.