JarnĂ cyklus 2020
© statutární město Jihlava, foto Jakub Koumar
„Dobře prožitý život je jako dobře udělaný film. Jsme rádi za to, co v něm bylo a těšíme se na to, co ještě přijde. Nelitujeme jediné minuty, a když se dostaneme ke konci, rádi bychom si ho dali ještě jednou.“
3
4
Program podzimního cyklu
leden – květen 2020
hrací den pondělí (s výjimkou mimořádných víkendových projekcí), začátky představení v 19:30 hod., kino Dukla, Jihlava
LEDEN 6. 1. Portrét dívky v plamenech 13. 1. S chutí Toskánska | pásmo „Křehkost lidské duše“ 20. 1. Odložený případ: Hammarskjöld | dokumentární večer 27. 1. 25 km/h
ÚNOR 3. 2. Srdcová královna 10. 2. Sólo | pásmo „Křehkost lidské duše“ 17. 2. Antropocén: Epocha člověka | dokumentární večer 24. 2. Synonyma
BŘEZEN 2. 3. Boží láska 9. 3. Chvění | pásmo „Křehkost lidské duše“ 16. 3. Tintoretto – rebel z Benátek | dokumentární večer 23. 3. Neznámý voják 30. 3. To musí být nebe
DUBEN 6. 4. Everest 13. 4. Psi nenosí kalhoty | pásmo „Křehkost lidské duše“ 20. 4. Můj otec Antonín Kratochvíl | dokumentární večer 27. 4. Adam
KVĚTEN 4. 5. Líza, liščí víla 11. 5. Anomalisa | pásmo „Křehkost lidské duše“ 18. 5. Dálava | dokumentární večer 25. 5. Parazit
5
6. ledna 2020
Portrét dívky v plamenech (Portrait de la jeune fille en feu)
Francie, 2019, DCP, barevný, francouzsky, české titulky, 120 minut Scénář a režie: Céline Sciamma, Kamera: Claire Mathon, Hudba: Jean-Baptiste de Laubier, Arthur Simonini, Producenti: Véronique Cayla, Bénédicte Couvreur, Hrají: Valeria Golino, Adèle Haenel, Noémie Merlant, Luàna Bajrami, Armande Boulanger, Ocenění (výběr z 11 cen a 13 nominací): Cannes MFF 2019: Céline Sciamma – Nejlepší scénář, Céline Sciamma – Queer Palma Děj filmu se odehrává v roce 1760 ve francouzské Bretani. Héloise, mladá dívka z dobře situované rodiny právě opustila klášter a na přání své matky se má provdat do Milána za muže, kterého nemiluje. Na protest proti rodinami již domluvenému manželství se odmítá nechat portrétovat. A tak malířka Marianne, která jí má vyobrazit, se uchýlí k malé lsti – hraje roli najaté společnice a maluje svůj objekt po večerech zpaměti. Jenže do hry vstoupí něco, co nikdo, ani obě dívky, neočekával. Mezi dívkami postupně naroste vzájemná přitažlivost, která je tím intenzivnější, čím víc se blíží Héloisin sňatek… Céline Sciamma (nar. 12. 11. 1980, Pontoise, Val-d‘Oise, Francie) – scenáristka, režisérka, herečka. Vystudovala francouzskou literaturu na pařížské univerzitě Nanterre a souběžně také filmovou scenáristiku na La Fémis. Pozornost vyvolala už svým hraným debutem Akvabely, který byl uveden na MFF Cannes 2007 a byl nominován na cenu „Un Certain Regard“. Filmografie – režie: Akvabely (2007), Pauline (2010, KF), Klukanda (2011), Holčičí parta (2014), Portrét dívky v plamenech (2019)
7
Pásmo Křehkost lidské duše
13. ledna 2020
S chutí Toskánska (Quanto basta)
Itálie, 2018, DCP, barevný, italsky, české titulky, 94 minut Režie: Francesco Falaschi, Scénář: Francesco Falaschi, Ugo Chiti, Filippo Bologna, Federico Sperindei, Kamera: Stefano Falivene, Hudba: Paolo Vivaldi, Producent: Daniele Mazzocca, Guglielmo Marchetti, Hrají: Vinicio Marchioni; Valeria Solarino; Luigi Fedele; Nicola Siri a další, Ocenění: Italský národní syndikát filmových novinářů – 2018 – Cena Graziella Bonacchi (Luigi Fedele) Arturo je úžasný šéfkuchař, který se dokonce může pyšnit michelinskou hvězdou. Má však jednu nedobrou povahovou vlastnost – je nadmíru vznětlivý. To způsobí, že se po jedné rvačce dostane do vězení a odpykává si svůj trest prostřednictvím kurzu vaření v centru pro autistické děti. Jedno z dětí, chlapec Guido má Aspergerův syndrom a obrovskou vášeň pro vaření. Těžko představitelné přátelství mezi nimi pomůže Arturovi změnit život. Francesco Falaschi – filmografie – režie: Corti stellari (1997), Emma sono io (2002), Last minute Maroko (2007), Questo mondo è per te (2011), S chutí Toskánska (2018)
Dokumentární večer
13. ledna 2020 8
Odložený případ: Hammarskjöld (Cold Case Hammarskjöld)
Dánsko/Norsko/Švédsko/Belgie, 2019, DCP, barevný, anglicky, české titulky, 128 minut Scénář, režie: Mads Brügger, Kamera: Tore Vollan, Hudba: John Erik Kaada, Účinkují: Mads Brügger, Göran Björkdahl, Clarinah Mfengu a další, Producent: Andreas Rocksén, Ocenění (výběr): Sundance Film Festival 2019 – Nejlepší režie v dokumentárním filmu (Mads Brügger), Greenwich MFF 2019 – Nejlepší dokumentární film (Mads Brügger) Vydali se po stopě jedné z největších záhad 20. století. A našli mnohem víc, než čekali. 18. září 1961 se nedaleko zambijského města Ndola zřítilo letadlo s generálním tajemníkem OSN Dagem Hammarskjöldem na palubě. Nehodu nikdo nepřežil. Ale byla to skutečně nehoda? Nejednalo se o atentát? Je Hammarskjöld nejvýznamnější obětí studené války? Nebo byl odstraněn západními tajnými službami kvůli své podpoře svobodných afrických států? O více než padesát let později vyráží po vychladlé stopě dánský dokumentarista Mads Brügger a švédský soukromý detektiv Göran Björkdahl. Kdo je vrah a kdo je oběť? Kdo je mystifikátor a kdo mluví pravdu? Brügger stvořil rafinovanou směs detektivky, špionážního thrilleru, dokumentu a promyšlené mystifikace, která vtahuje diváky do hry plné úskoků a lží. Mads Brügger (1992) je dánský dokumentarista, televizní moderátor, scenárista, herec. Ve své tvorbě, která se soustředí především na dění ve třetím světě, pracuje s prvkem mystifikace a falešné identity. Svůj průlomový dokument Rudá kapela (2009) natáčel Brügger v Severní Koreji, kam se vrací dvojice dánských komiků s korejskými kořeny a nenápadně odhaluje absurditu režimu. Ve filmu Velvyslanec z roku 2012 odhaluje autor vydávající se za liberijského ambasadora machinace s diplomatickými tituly v Africe a následné zneužívání místního trhu s diamanty. Liberijská vláda byla snímkem natolik dotčená, že podnikla kroky k obžalobě tvůrce a dalších aktérů dokumentu. V novém filmu Odložený případ Hammarskjöld sehrává Brügger roli detektiva, průvodce i provokativního manipulátora ženoucího se po stopě jedné z největších záhad 20. století. Jeho aktuální snímek si vysloužil nominaci na prestižní LUX Prize. Filmografie – režie: Danes for Bush (2004, TV dok. série), Det røde kapel (2006, TV dok. série), Rudá kapela (2009, dok./komedie), Velvyslanec (2011, dok./ komedie), Syndikát Bernardýn (2018, hraný debut), Odložený případ: Hammarskjöld (2019, dok.) Oficiální stránky filmu: www.coldcasehammarskjold.com www.facebook.com/ColdCaseHammarskjold
9
27. ledna 2020
25 km/h (25 km/h)
Německo, 2018, DCP, barevný, německy, české titulky, 116 minut Režie: Markus Goller, Scénář: Oliver Ziegenbalg, Kamera: Frank Griebe, Hudba: Andrej Melita, Producenti: Markus Goller, Oliver Ziegenbalg, Hrají: Lars Eidinger, Bjarne Mädel, Sandra Hüller, Alexandra Maria Lara, Franka Potente, Jördis Triebel, Wotan Wilke Möhring, Jella Haase, Bernd Würch, Andrej Melita, Martin Brambach, Marius Hubel, Curd Berger a další, Ocenění: Cena Ernsta Lubitsche 2018 (Lars Eidinger, Bjarne Mädel), Cena Bambi 2019 – nejlepší herec (Bjarne Mädel) Bratři Georg a Christian se neviděli celých třicet let. Po této předlouhé době se setkají na pohřbu svého otce. Není divu, že si toho nemají moc co říct – Georg, který se vyučil jako truhlář, se o otce do poslední chvíle staral a vedle toho zcestovalý top manažer Christian se po dlouhých letech vrací z ciziny do své rodné země. Po probdělé noci při nezřízeném holdování alkoholu se přeci jen sblíží. Rozhodnou se podniknout cestu po Německu – cestu, o které kdysi v šestnácti letech snili – a jako dopravní prostředek si zvolí moped. Zcela opilí vyrazí ještě tu noc. Postupně zjišťují, že na jejich cestě nejde jen o to, aby projeli celé Německo, ale také o to, aby našli cestu zpátky k sobě. Příjemná a pohodová road movie, která má v sobě hodně lidského a krom komediálního ražení i něco podstatně hlubšího. Markus Goller (nar. 29. 6. 1969 Mnichov, Spolková republika Německo) – režisér, scenárista, střihač, producent. Filmografie – režie: Mask under Masks (2002), Vždy připraven! (2010), Eine ganz heiße Nummer (2011), Frau Ella (2013), Alles Ist Liebe (2014), Můj bratr Simpel (2017), 25 km/h (2018) www.facebook.com/25kmhfilm/
10
3. února 2020
Srdcová královna (Dronningen)
Dánsko, 2019, DCP, barevný, dánsky, české titulky, 127 minut Režie: May el-Toukhy, Scénář: May el-Toukhy, Maren Louise Käehne, Kamera: Jasper J. Spanning, Hudba: Jon Ekstrand, Produkce: René Ezra, Hrají: Trine Dyrholm, Gustav Lindh, Magnus, Krepper, Liv Esmår Dannemann, Silja Esmår Dannemann a další, Ocenění (výběr z 9 cen a 10 nominací): Filmový Festival Göteborg 2019 - Nejlepší severský film (May el-Toukhy), MFF Sundance 2019 – Cena diváků – World Cinema – Dramatic (May el-Toukhy) Ústřední ženské postavě Anně nic neschází ke štěstí. Má úspěšnou právnickou praxi, žije v krásném a moderním velkém domě, má dvě zdravé dcery a manžela Petra, lékaře. S příchodem Petrova dospívajícího syna (z předchozího manželství) do domu se poklidná atmosféra začíná měnit. Anna si uvědomí, že v oblasti sexu jí její manžel neuspokojuje až tak, jak by si představovala a zkusí flirt s mladíkem, kterého jí osud přinesl do cesty. Z rozmaru ženy ve středním věku, který se nejdříve jeví jako pouhá zábava pro znuděnou paničku, se ovšem vyklube rodinné drama nečekaných rozměrů s dopadem na všechny zúčastněné. Tento severský film opět psychologicky precizně otvírá téma temných odstínů lidské povahy, mířící tentokrát do nebezpečných hlubin ženského taktizování a manipulace. I na dnešní dobu je film natočen velmi odvážně a otevřeně. Trne Dyrholm v hlavní roli odvádí excelentní herecký výkon. May el-Toukhy – filmografie – režie: Dlouhý příběh ve zkratce (2015), Dědictví (2017, TV seriál, epizody 3 a 4), Cesty Páně (2017, TV seriál, epizody 9 a 10), Srdcová královna (2019) Oficiální stránky filmu: www.dfi.dk/en/viden-om-film/filmdatabasen/film/dronningen-0
11
Pásmo Křehkost lidské duše
10. února 2020
Sólo (Solo)
Česká republika/Francie/Argentina/Rakousko, 2019, DCP, barevný, španělsky, české titulky, 84 minut Režie, scénář: Artemio Benki, Kamera: Diego Mendizabal, Hudba: Martín Perino, Produkce: Petra Oplatková, Artemio Benki, Hrají: Martín Perino, Soledad Madarieta, Federico Daniel Bustos, Ocenění (výběr): MFDF Jihlava – Česká radost, nejlepší český dokumentární film Martín Aníbal Perino je mladý argentinský pianista a skladatel. Na klavír hraje od čtyř let, v devíti letech byl přijat na konzervatoř. Ve studiu hry na klavír ho vedli koncertní mistři z Argentiny i zahraničí. Díky svým mezinárodně uznávaným kvalitám vystupoval s nejvýznamnějšími světovými hudebníky. Režisér Artemio Benki nachází Martína Perina v ústavu pro duševně choré El Borda v Buenos Aires, největším psychiatrickém zařízení v Latinské Americe. Po letech strávených za zdmi sanatoria se dětský hudební génius a nejslibnější talent své generace pokouší najít způsob, jak překonat své duševní onemocnění a vrátit se k životu venku i na koncertní pódia. Sólo vypráví výjimečný a zároveň univerzální příběh o posedlosti tvorbou a dokonalostí. Popisuje vývoj lidské bytosti, která čerpá sílu ze své citlivosti a křehkosti. Artemio Benki uvedl svůj celovečerní dokumentární debut ve světové premiéře na MFF v Cannes. Artemio Benki (nar. 21. 4. 1971, Paříž, Francie) je francouzský režisér a producent, který od roku 1992 žije a pracuje v Praze. Je zakladatelem produkční a distribuční filmové společnosti Artcam Films, která do českých kin uvádí jedinečná filmová díla s vysokou uměleckou hodnotou. Artcam spoluorganizuje festival českých a slovenských filmů Czech-In v Paříži a propaguje tak českou kinematografii za hranicemi země. Filmografie – režie (výběr): Moje země (1993, krátký dokument), Měsíční údolí (1994, povídkový fikční dokument, epizoda 1), Praha očima (1999, povídkový film, epizoda 1), Sólo (2019) Oficiální stránky filmu: www.artcam.cz/solo www.facebook.com/solo.documentary 12
Dokumentární večer
17. února 2020
Antropocén: Epocha člověka (Anthropocene: The Human Epoch)
Kanada, 2018, DCP, dokumentární, barevný, anglicky, české titulky, 87 minut Režie: Jennifer Baichwal, Edward Burtynsky, Nicholas de Pencier, Scénář: Jennifer Baichwal, Kamera: Nicholas de Pencier, Producent: Nicholas de Pencier, Účinkují: Alicia Vikander (vypravěč), Ocenění: MFDF Jihlava 2019 – Edward Burtynsky, Jennifer Baichwal, Nicholas de Pencier (Nejlepší svědectví o přírodě) Následkem lidského počínání se planeta Země ocitá na hranici, kterou vědci označují jako šesté masové vymírání druhů. Tento alarmující fakt společně se současnou filozofií autorů vědecké literatury, jako je například jeden z nejvlivnějších současných filosofů Timothy Morton, který volá po tom, aby člověk radikálně přehodnotil svůj vztah k přírodě, vyburcoval trojici dokumentaristů k práci na filmu – tento dokument se však zásadně liší od filmů ukazujících krásy krajin a zvířat tím, že primárně ukazuje vše, co tuto krásu ničí. Sugestivní obrazy těžbou a průmyslem nejpostiženějších míst světa přinášejí důkazy lidské krátkozrakosti, aby společně s informačním a přemítavým komentářem apelovaly na obrat v poslední chvíli. Jennifer Baichwal (nar. Montréal, Quebec, Kanada) – režisérka, herečka a producentka. K dokumentárnímu filmu se dostala přes studia filozofie a teologie na McGillově univerzitě v Montrealu. Její snímek Manufactured Landscapes (2006) o díle umělce Edwarda Burtynského je považován za jeden z nejpozoruhodnějších kanadských dokumentů desetiletí, byl uvedený a oceněný na mnoha festivalech. Filmografie – dokumentární režie (výběr): Manufactured Landscapes (2006), Boží zásah (2009), Payback (2012), Watermark (2013), Long Time Running (2017), Antropocén: Epocha člověka (2018) Edward Burtynsky (nar. 22. 2. 1955 St. Catharines, Ontario, Kanada) – režisér, herec. Filmografie – dokumentární režie: Watermark (2013), Antropocén: Epocha člověka (2018) Nicholas de Pencier – scenárista, režisér, kameraman, producent. Filmografie – dokumentární režie: Monarchové stěhovaví! (2007), Impo13
zantní lodě (2008, TV seriál), Černý kód (2016), Long Time Running (2017), Antropocén: Epocha člověka (2018) Oficiální stránky filmu: www.theanthropocene.org/film
24. února 2020
Synonyma (Synonymes)
Francie/Izrael/Německo, 2019, DCP, barevný, francouzsky, české titulky, 123 minut Scénář a režie: Nadav Lapid, Kamera: Shai Goldman, Producenti: Saïd Ben Saïd, Michel Merkt, Hrají: Tom Mercier, Quentin Dolmaire, Louise Chevillotte, Olivier Loustau, Yehuda Almagor, Léa Drucker, Christophe Paou a další, Ocenění (výběr z 5 cen a 13 nominací): MFF Berlinale 2019 – Zlatý Medvěd za nejlepší film (Nadav Lapid) Yoav právě ukončil povinnou vojenskou službu v izraelské armádě a rozhodl se, že své odporné, páchnoucí, obscénní a sprosté rodné země má už plné zuby. Byť nemá v kapse ani floka, udělá škrt za dosavadním životem a vydá se do Paříže, kde chce začít žít jako plnokrevný Francouz. Nejen že nemá peníze, ale ocitne se v nezáviděníhodné situaci – z poněkud komických důvodů se ocitne nahý a bez všech osobních věcí v koupelně prázdného a studeného bytu. Zachrání ho Emile a Caroline, pár, který žije o patro výš. Yoav dostane peníze a oblečení, aby mohl začít nový život. I když utíká před svou rodnou zemí, před svojí identitou v pronikavé a ostré satiře Nadava Lapida uniknout nedokáže. Je jedno, jakým jazykem mluvíte, některých rodných synonym se prostě zbavit nelze. Nadav Lapid (nar. 1975 Tel Aviv, Izrael) - režisér, scenárista, střihač. filmografie – režie: Proyect Gvul (2004, KF), Kvish (2005, KF), Ha-Chavera Shell Emile (2006), Ha-shoter (2011), Ammunition Hill (2013, studentský film), Footsteps in Jerusalem (2013, dok., studentský film), Michtav Ahava LaKolnoa (2014), Básník ze školky 14
(2014), Lama? (2015), Myomano Shel Tzlam Hatonot (2016), Synonyma (2019) Oficiální stránky filmu: www.kinolorber.com/film/synonyms
2. března 2020
Boží láska (Divino Amor)
Brazílie/Uruguay/Dánsko/Norsko/Chile, 2019, DCP, barevný, portugalsky, české titulky, 101 minut Scénář a režie: Gabriel Mascaro, Kamera: Diego García, Hudba: Otavio Santos, Produkce: Rachel Daisy Ellis, Hrají: Dira Paes, Júlio Machado, Mariana Nunes, Emílio de Mello a další, Ocenění (výběr): MFF Guadalajara - cena FEISAL za nejlepší celovečerní film, MFF Durban – nejlepší režie a kamera, World Cinema Amsterdam – zvláštní uznání poroty Rok 2027, Brazílie: Bůh se neuctívá na mších, ale na tanečních party, a pro rozhřešení si můžete dojet do drive-thru zpovědnice. O Brazílii se tradičně hovoří jako o liberální a jednotné zemi, ve které oslavy každoročního karnevalu vyzdvihují místní diverzitu a srdečnost. Ale ve skutečnosti tu během posledních let probíhá pod taktovkou konzervativních sil a za podpory médií kulturní, společenská a politická transformace. Navzdory tomu, že současnost vykazuje čím dál silnější známky této reality, film si prostřednictvím nepravděpodobné alegorie pohrává s obrazem blízké budoucnosti. Vypráví o ženě, kterou zcela pohltila touha velmi radikálním způsobem prosazovat tuto konzervativní a náboženskou agendu. Úřednice Joana naplňuje své osobní poslání zabránit co nejvíce párům v rozvodu. Pomáhá jí v tom společenství Boží láska, které se manželům prostřednictvím modliteb a nezvyklých sexuálních praktik snaží navrátit blízkost, víru a touhu. Snímek není jen o Brazílii, je vyjádřením ke konzervativní, fanatické a nacionalistické agendě, která se šíří celým světem. Futuristické drama nabité elektrizující vášní představil Gabriel Mascaro poprvé na MFF v Sundance, které si podmanil živelným vizuálním stylem v bizarních kulisách dystopického světa. 15
Gabriel Mascaro (nar. 24. 9. 1983, Recife, Brazílie) působí ve svém rodném městě, ve kterém se věnuje různým formám vizuálního umění. Vedle řady videoinstalací natočil šest dokumentárních filmů, které byly uvedeny na mnoha filmových festivalech, i na přehlídkách v Guggenheimově muzeu v Barceloně, v galerii MoMA v New Yorku a na Sao Paulo Art Biennial. Patří mezi ně experimentální dokument o brazilském průkopníku konceptuálního umění As Aventuras de Paulo Bruscky (2010) a celovečerní dokument o fenoménu hospodyň v brazilských domácnostech Doméstica (2012). Hraný debut Srpnový vítr soutěžil v Locarnu, kde získal Zvláštní uznání poroty. Jeho druhý film Neonový býk v roce 2015 získal zvláštní cenu poroty na MFF v Benátkách a čestné uznání pro filmy od tvůrců se zvučným jménem a výrazným stylem na MFF v Torontu. Filmografie – režie (výběr): Srpnový vítr (2014), Neonový býk (2015), Boží láska (2019) Oficiální stránky filmu: en.desvia.com.br/divine-love-divino-amor www.facebook.com/filmedivinoamor
Pásmo Křehkost lidské duše
9. března 2020
Chvění (Temblores)
Guatemala/Francie/Lucembursko, 2019, DCP, barevný, španělsky, české titulky, 107 minut Scénář a režie: Jayro Bustamante, Kamera: Luis Armando Arteaga, Hudba: Pascual Reyes, Produkce: Gustavo Matheu, Hrají: Juan Pablo Olyslager, María Telón, Mauricio Armas, Diane Bathen, Sabrina De La Hoz, Ocenění (výběr): MFF San Sebastián – nejlepší latinskoamerický film, NewFest: New York‘s LGBT Film Festival – nejlepší celovečerní film V rodině milovaného bratra, syna a manžela Pabla zavládne zděšení: Pablo se zamiloval do jiného muže jménem Francisco, který zpochybňuje všechny hodnoty, jimiž tato hluboce věřící rodina žije. Navzdory odporu příbuzných se Pablo nastěhuje ke svému milenci, který je úzce spjat s městskou subkulturou a vede zcela jinou, osvobozenou 16
existenci. Pablo ztrácí svůj starý domov, ale v novém se nikdy zcela neusadí. Jeho přání sjednotit dva rozdílné světy se ukazuje být slepou uličkou. Příbuzní jsou přesvědčeni, že Pablo může být uzdraven, a s pomocí křesťanské komunity dělají vše, aby se marnotratný syn napravil. Za jakoukoli cenu. Chvění se snaží pochopit, jak se člověk s dobrým vzděláním a společenským rozhledem může stát vězněm morálky diktované církví, jedné z nejdůležitějších politických sil v Guatemale. Jak daleko může tato nadvláda zasahovat do svědomí lidí a zbavit je svobody, aniž by kladli jakýkoli odpor. Jayro Bustamante (nar. 1977, Ciudad de Guatemala, Guatemala) je talentovaný režisér, který se učil komunikaci na Univerzitě San Carlos v Ciudad de Guatemala, kde rovněž pracoval pro reklamní agenturu Ogilvy & Mather. Později studoval režii v Paříži a nakonec i scénáristiku v Římě. Slavil úspěchy už se svými krátkými filmy, z nichž ten poslední, Cuando sea grande (2012), získal cenu na festivalu v Clermont-Ferrandu. Jeho celovečerní debut Ixcanul (2015) inspirovaný dlouhodobými problémy Guatemaly se zneužíváním domorodců měl premiéru v soutěži Berlinale, odkud si odnesl Cenu Alfreda Bauera za film, který otevírá nové perspektivy. Ve svém druhém, velmi osobním, filmu Chvění (2019), který byl na letošním Berlinale vybrán do sekce Panorama, Bustamante sugestivně nahlíží do nitra hluboce represivní guatemalské společnosti. Filmografie – režie (výběr): Ixcanul (2015), Chvění (2019), La llorona (2019) Oficiální stránky filmu: lacasadeproduccion.com.gt/cine/temblores www.facebook.com/tembloresmovie
Dokumentární večer
16. března 2020
Tintoretto – rebel z Benátek (Tintoretto – Un ribelle a Venezia)
Itálie, 2019, DCP, dokumentární, barevný, italsky, české titulky, 95 minut Režie: Giuseppe Domingo Romano, Scénář: Melania Gaia Mazzucco, Hrají: Helena Bonham Carter (vypravěčka), Peter Greenaway, Melania Gaia Mazzucco, Stefano Accorsi, Kate Bryan, Matteo Casini a další 17
První filmový režisér i první rocková hvězda. Renesanční malíř Tintoretto má hodně přezdívek. Od jeho narození nedávno uplynulo 500 let. Obrovský talent i bouřlivý život slavného benátského umělce nyní přibližuje nový dokumentární film Tintoretto – rebel z Benátek. Filmu nechybí zajímavé postřehy, porovnání s jeho současníky ani emotivní příběhy. Giuseppe Domingo Romano – režisér, kameraman. Umělecký dokument Tintoretto – rebel z Benátek je jeho režijní debut.
23. března 2020
Neznámý voják (Tuntematon sotilas/Unknown Soldier)
Finsko/Belgie/Island, 2017, DCP, barevný, finsky, české titulky, 179 minut Režie: Aku Louhimies, Scénář: Jari Rantala, Aku Louhimies, Předloha: Väinö Linna, Kamera: Mika Orasmaa, Hudba: Lasse Enersen, Producenti: Miia Haavisto, Aku Louhimies, Mikko Tenhunen, Hrají: Eero Aho, Marketta Tikkanen, Johannes Holopainen, Samuli Vauramo, Aku Hirviniemi, Jussi Vatanen, Juho Milonoff, Joonas Saartamo, Hannes Suominen, Arttu Kapulainen, Andrei Alén, Severi Saarinen a další, Ocenění: cena Jussi palkinto 2018 za nejlepšího herce, zvuk, střih a masky V listopadu 1939 vtrhne armáda Sovětského svazu do Finska, avšak v tzv. Zimní válce po několika měsících na Finsku vybojuje jen malé území. O dva roky později německá armáda zaútočí na Sovětský svaz. Finsko, spojenec nacistického Německa, se rozhodne vybojovat své území zpět. Režisér Aku Louhimies přináší syrové, severské válečné drama, sledující současně několik skupin mužů odtržených od svých rodin, donucených bojovat za národní zájmy, ale také za zájmy fašistického Německa. Snímek je natočený podle autobiografického bestselleru Väinö Linna, jednoho z nejvýznamnějších finských spisovatelů 20. století.
18
Aku Louhimies (nar. 3. 7. 1968 Helsinky, Finsko) vystudoval Univerzitu umění a designu. Zpočátku se věnoval natáčení krátkometrážních filmů a videoklipů, později dokumentů a seriálů pro televizi. První celovečerní film Automat na lásku natáčí až ve svých 31 letech. V následujících letech několikrát získává ceny Jussi (Jussi palkinto – finská filmová cena udělovaná sdružením Filmiaura – sdružení filmových profesionálů). Filmografie – režie (výběr): Automat na lásku (2000), Ultra Bra: Videot 1996 - 2001 (2001), Kuutamolla (2002), Zamrzlá země (2005), Riisuttu mies (2006), Mrazivé město (2006), Rozkaz (2008), 60 Seconds of Solitude in Year Zero (2011), Odhalený přístav (2012), 8-Ball (2013), Neznámý voják (2017) Oficiální stránky filmu: www.tuntematonsotilas2017.fi/en
30. března 2020
To musí být nebe (It Must Be Heaven)
Francie/Kanada/Německo/Turecko/Katar/Palestina, 2019, DCP, barevný, anglicky/francouzsky/arabsky, české titulky, 97 minut Scénář a režie: Elia Suleiman, Kamera: Sofian El Fani, Produkce: Fatma Hassan Alremaihi, Hanaa Issa, Hrají: Ali Suliman, Elia Suleiman, Grégoire Colin, Gael García Bernal, Vincent Maraval, Robert Higden, Sebastien Beaulac, Ocenění (výběr): MFF Cannes – Zvláštní cena poroty a Cena mezinárodní kritiky FIPRESCI Režisér Elia Suleiman, hlavní postava a vypravěč, utíká z Palestiny a hledá alternativní domov, jen aby si uvědomil, že Palestina je vždycky s ním. Příslib nového života se brzy promění v komedii omylů. Ať se vydá jakkoliv daleko, od Paříže po New York, něco mu připomíná domov: policie, hraniční kontroly a rasismus nejsou nikdy daleko... A zatímco dělá vše, aby se začlenil do nové společnosti, každý mu neustále připomíná, odkud pochází. Jak se toulá, táže se a hledá sám sebe, Elia Suleiman pokládá základní otázku: „Co můžeme skutečně nazývat domovem?“ To musí být nebe je burleskní 19
ságou zkoumající identitu, národnost a sounáležitost, v níž humor přináší novou naději pro ostatní i pro samotného Suleimana. Elia Suleiman (nar. 28. 7. 1960, Nazareth, Izrael) je známou postavou palestinské kinematografie. V letech 1981 až 1993 žil v New Yorku a během tohoto období natočil své první dva krátké filmy Začátek konce argumentu (1991) a Homage by Assassination (1992), které získaly početná ocenění. V roce 1994 se přestěhoval do Jeruzaléma a podílel se na založení a rozvoji filmových a mediálních studií při Univerzitě Birzeit na Západním břehu Jordánu. Jeho první celovečerní film Kronika zmizení (1996) vyhrál na MFF v Benátkách cenu za nejlepší debut. Snímek Boží zásah (2002) získal Cenu poroty na MFF v Cannes a Evropskou filmovou cenu v Římě. V roce 2006 na MFF v Cannes pak Elia Suleiman usedl do křesla člena hlavní poroty. Filmografie – režie: Kronika zmizení (1996), Boží zásah (2002), Čas, který zbývá (2009), 7 dní v Havaně (2012), To musí být nebe (2019) Oficiální stránky filmu: www.wildbunch.biz/movie/it-must-be-heaven
6. dubna 2020
Everest (Everest)
Velká Británie/USA/Island, 2015, Blu-ray, barevný, anglicky, české titulky, 121 minut Režie: Baltasar Kormákur, Scénář: William Nicholson, Simon Beaufoy, Předloha: Väinö Linna, Kamera: Salvatore Totino, Hudba: Dario Marianelli, Producenti: Tim Bevan, Nicky Kentish Barnes, Eric Fellner, Brian Oliver, Tyler Thompson, Hrají: Jason Clarke, Jake Gyllenhaal, Josh Brolin, John Hawkes, Sam Worthington, Robin Wright, Michael Kelly, Keira Knightley, Emily Watson, Thomas M. Wright, Martin Henderson, Elizabeth Debicki a další Stále větší dostupnost horolezectví široké veřejnosti přináší svá úskalí. Z výstupu na nejvyšší horu světa Mount Everest se postupně stává turistická atrakce, při které lidé často přeceňují své schop20
nosti a nepřipouští si nebezpečí, které výškové horolezectví přináší. Snímek Everest přináší na základě skutečných událostí příběh jedné z nejtragičtějších expedic na Everest. Píše se rok 1996, dvě skupiny horolezců se těsně po půlnoci vydávají z výškového tábora k vrcholu hory. Stávají se však svědky chybných rozhodnutí a tragické souhře okolností. Z vytouženého zážitku se tak náhle stává boj o holý život. Baltasar Kormákur (nar. 27. 2. 1966 Reykjavík, Island) v roce 1990 studuje na škole v Reykjavíku. Krátce na to nastupuje do Národního divadla. Zde zprvu pracuje jako herec. Zde zažívá rychlý kariérní postup. Ke konci své divadelní éry od roku 1996 už divadelní hry sám režíruje, navíc také vlastní bar v Reykjavíku. V roce 2000 zažívá na mezinárodním filmovém festivalu v Torontu nebývalý úspěch se svým debutem - S milenkou mé matky. Deník Variety ho dokonce ihned zařazuje mezi osobnosti, jako jsou Christopher Nolan nebo Alejandro González Inárritu. Po velkém úspěchu s prvním filmem prodává svůj bar v hlavním městě, zakládá si vlastní produkční studio a další filmy si sám produkuje. Vznikají tak filmy jako Severní blata (2006), nebo Svatba za bílé noci (2008). V roce 2010 se prosazuje v USA snímkem Nádech. Filmografie – režie: S milenkou mé matky (2000), Hafið (2002), Malý výlet do nebe (2005), Severní blata (2006), Svatba za bílé noci (2008), Nádech (2010), Kontraband (2012), Hluboko (2012), The Missionary (2013, TV film), 2 zbraně (2013), Everest (2015), Eiðurinn (2016), Než přišla bouře (2018), Reykjavík (2020) Oficiální stránky filmu: www.uphe.com/movies/everest
Pásmo Křehkost lidské duše
13. dubna 2020
Psi nenosí kalhoty (Koirat eivät käytä housuja/Dogs Don‘t Wear Pants)
Finsko/Lotyšsko, 2019, DCP, barevný, finsky, české titulky, 105 minut Režie: Jukka-Pekka Valkeapää, Scénář: Jukka-Pekka Valkeapää, Juhana Lumme, Kamera: Pietari Peltola, Hudba: Michal Nejtek, Producenti: Aleksi Bardy, Helen Vinogradov, Hrají: Pekka Strang, Krista Kosonen, Ester 21
Geislerová, Ilona Huhta, Oona Airola, Iiris Anttila, Viivi Ihalainen a další, Ocenění (výběr z 5 cen a 2 nominací): Evropský festival fantastického filmu Štrasburk 2019 – Cena Crossovers (J.-P. Valkeapää) Kardiochirurg Juha a domina Mona – tato na první pohled naprosto nesourodá dvojice si k sobě vytvoří vztah skrze sado maso praktiky. Juha má hodně silný důvod – ani po letech se nevyrovnal se smrtí své milované ženy – zjišťuje, že ve chvíli škrcení, kdy ztrácí vědomí, se setkává se svou zesnulou láskou. Snímek Psi nenosí kalhoty je natočen naprosto civilně, bere věci s vážností i humorem. Především je ale uvěřitelný, s funkčním psychologickým pozadím. Cílem režiséra nebylo natočení kontroverzního film o sadomasochismu, ale úsměvné lidské drama o sblížení dvou outsiderů v prostředí, které je pro většinu diváků neznámé nebo nepochopitelné. Jukka-Pekka Valkeapää (nar. 1977 Porvoo, Finsko) – režisér, scenárista, střihač. Filmografie – režie: Silmät kiinni ilman käsiä (2000, studentský film), Keinu (2003, studentský film), Visitors (2008), Uprchlíci (2014), Psi nenosí kalhoty (2019)
Dokumentární večer
20. dubna 2020
Můj otec Antonín Kratochvíl Česká republika, 2020, DCP, dokumentární, barevný, česky, 85 minut Režie: Andrea Sedláčková, Námět: Věra Krincvajová, Martin Hůlovec, Kamera: Jan Baset Střítežský a David Cysař, Produkce: Barbora Kinkalová, Martin Hůlovec, Účinkují: Antonín Kratochvíl, Michael Kratochvíl Základním prvkem tohoto životopisného dokumentu je klíčový moment v životě Michaela Kratochvíla, který žil za železnou oponou a do puberty se domníval, že jeho otec Antonín je mrtvý. Pak najednou zjistil, že je nejen živý, ale spíše živel a ještě k tomu mezinárodní celebrita. Pátrání po minulosti rodu Kratochvílů ukazuje, jak neklidné dvacáté století několikrát – a často bizarně – zasáhlo do osudů několika generací. Nosným tématem snímku je hledání identity – to je téma, které vychází z Antonínových fotografií. Sou22
časně je to také film o svobodě, za kterou člověk často zaplatí velkou cenu. A především je to film o lásce mezi synem a otcem, kdy Michael do osmnácti let o svém otci Antonínovi nic nevěděl. Zásadní roli sehraje i samotný akt fotografování, který spojuje rovnou tři generace Kratochvílů – dědečka, otce a syna. Andrea Sedláčková (nar. 22. 2. 1967 Praha, ČSSR) – režisérka, scenáristka, střihačka, herečka, skladatelka. V druhé polovině 80. let studovala scenáristiku na FAMU a po emigraci do Francie navázala studiem střihu a režie na pařížské La Fémis (1990–93). Už od počátku 90. let natáčela pro Českou televizi dokumenty (mj. Co jste dělali v listopadu?, 1994) i hrané filmy (např. Krásný čas, 2006), zatímco ve Francii se věnovala střihu. Žije střídavě ve Francii a České republice. Filmografie – režie (výběr): GEN – Galerie elity národa (1993, TV seriál), Bakaláři 1997 (1997, TV pořad), Polobotky (1997, TV film), Oběti a vrazi (2000), Život podle Václava Havla (2014, dok. TV film), Fair Play (2014), Konspirace 89 (2019, dok. TV film), Můj otec Antonín Kratochvíl (2020, dok.)
27. dubna 2020
Adam (Adam)
Maroko/Francie/Srbsko, 2019, DCP, barevný, arabsky, české titulky, 98 minut Scénář a režie: Maryam Touzani, Kamera: Virginie Surdej, Producent: Nabil Ayouch, Hrají: Lubna Azabal, Nisrin Erradi, Aziz Hattab, Douae Belkhaouda a další, Ocenění (výběr): MFF Kartágo 2019 – ceny Nejlepší kamera, Nejlepší střih, MFF Chicago 2019 – Cena Rogera Eberta za celovečerní režijní debut (Maryam Touzani) Abla je matka, vlastní malé pekařství a spolu se svou osmiletou dcerou žijí na předměstí Casablanky. Jednoho dne na dveře zaklepe mladá osamělá žena Samia v pokročilém stádiu těhotenství. Díky konzervativně laděné marocké společnosti se ji nedaří najít zastání. Abla ji ihned odmítne. Nakonec se ale rozmyslí a nabídne 23
ji pomoci. Mezi oběma ženami postupně vzniká silné citové pouto. Adam je citlivým filmem o vztahu dvou žen zakrývajících vzájemně své utrpení, o síle mateřství a o vytrvalé pracovitosti ve víře lepší budoucnosti. Maryam Touzani (nar. 1980 Tanger, Maroko) studovala kinematografii v Londýně. V roce 2011 debutuje na poli celovečerního filmu snímkem Quand ils dorment. V roce 2014 natáčí dokument o prostituci Under My Old Skin / Much Loved, od roku 2015 spolupracuje s režisérem Nabilem Ayouchem, který se později stává jejím manželem. Zprvu se podílí na scénářích jeho filmů a později v nich také hraje. Filmografie – režie: Quand ils dorment (2011, KF), Under My Old Skin/Much Loved (2014, dok.), Aya va a la plage (2015, KF), Adam (2019)
4. května 2020
Líza, liščí víla (Liza, a rókatündér)
Maďarsko, 2015, DCP, barevný, maďarsky, české titulky, 98 minut Scénář a režie: Károly Ujj Mészáros, Kamera: Péter Szatmári, Hudba: Dániel Csengery, Ambrus Tövisházi, Produkce: István Major, Hrají: Mónika Balsai, Piroska Molnár, Mariann Kocsis, Andrea Balázs, David Sakurai, Ági Gubíková, Ocenění (výběr z 26 cen a 6 nominací): Cena hlavní poroty na Seattle International Film festival 2015 – Nejlepší herečka (Monika Balsai), MFFF Fantaspoa 2015 – Nejlepší film Potrhlá romantická komedie, vymykající se všem zažitým konvencím daného žánru. Hlavní hrdinka Líza je třicetiletá zdravotní sestra, která stále marně touží po lásce, sekunduje jí imaginární přítel japonský popový zpěvák Toni Tani. Po sérii nešťastných náhod nabývá Líza přesvědčení, že je prokletá a každému svému nápadníkovi přivodí smrt. Do tohoto koktejlu přimíchejte ještě ležící Martu, vdovu po japonském velvyslanci a řádně protřepejte. Bizarní spojení specifického humoru, který není pro každého. 24
Károly Ujj Mészáros (nar. 1968, Keszthely) – režisér a scenárista. Původně studoval ekonomii, vzápětí však přesedlal na film a po spolupráci s Balázs Béla Studio se věnoval umělecké škole v Londýně. Ve své tvorbě se zaměřuje na fantazy žánr, experimentální formu a netradiční dějové linky. Líza, liščí víla je jeho první celovečerní samostatný film. Filmografie – režie: Attila clown (1994), Gumiember (2003), The Secret Adventures of Sleepy Men (2008), Líza, liščí víla (2015), X. – Smazáno ze systému (2018), Alvilág (2019, TV seriál, epizody 6–8 www.facebook.com/pages/Liza-a-r%C3%B3kat%C3%BCnd%C3%A9r-Liza-the-Fox-Fairy/190328937686385
Pásmo Křehkost lidské duše
11. května 2020
Anomalisa (Anomalisa)
USA, 2015, Blu-ray, animovaný, anglicky, české titulky, 90 minut Režie: Charlie Kaufman, Duke Johnson, Scénář: Charlie Kaufman, Předloha: Väinö Linna, Kamera: Joe Passarelli, Hudba: Carter Burwell, Producenti: Rosa Tran, Duke Johnson, Charlie Kaufman, Dino Stamatopoulos, Hrají: Jennifer Jason Leigh, Tom Noonan, David Thewlis a další, Ocenění (výběr): MFF Benátky 2015 – Charlie Kaufman, Duke Johnson (Stříbrný lev – Velká cena poroty) Michael Stone se živí jako profesionální motivátor. Radí lidem jak žít tak, aby se cítili v životě šťastně a úspěšně. Jediným člověkem, kterému nedokáže poradit, je on sám. Navenek pozitivní a v nitru nejdepresivnější člověk na světě. V Cincinnati, kam odjel motivovat účastníky kongresu, však potkává plachou obchodní manažerku Lisu, která vrací Michaelovi chuť do života. Existenciální drama plné zajímavých životních myšlenek, zpracované v originální animované podobě. Charlie Kaufman (nar. 20. 9. 1958 New York, USA) studoval Bostonskou univerzitu. Z té ale později odešel do New Yorku, kde za25
čal studovat film. V New Yorku se mu ale příliš nedařilo. Byl nucen přivydělávat si v muzeu hlášením zavíracích hodin. Odstěhoval se do Los Angeles. Zde mu dalo příležitost studio Fox. Charlie Kaufman napsal několik epizod k seriálu Get a Life! Později také pracoval na seriálech Ned and Stacey, nebo Troble with Harry. Snažil se prosadit svůj vlastní seriál Depressived Rooms. Studio ho ale odmítlo kvůli tomu, že je příliš „divný a temný“. Scenáristickým debutantem na poli celovečerního filmu se Charlie Kaufman stává až v roce 1999, kdy píše scénář ke snímku V kůži Johna Malkoviche. Charlie Kaufman je za scénář nominován na Oscara, Zlatý Globus a cenu BAFTA, tu nakonec jako jedinou získává. Kaufman následně píše scénář k filmu Milujte svého zabijáka. S ním ale není Charlie Kaufman spokojen, poněvadž mu George Clooney jakožto režijní debutant do scénáře příliš zasahuje. V roce 2004 získává Oscara za nejlepší scénář ke snímku Věčný svit neposkvrněné mysli. Debutuje v roce 2008 jako režisér filmem Synecdoche. Charlie Kaufman je označován za jednoho z nejoriginálnějších scenáristů současnosti. Navzdory své popularitě se skrývá před veřejností. Odmítá poskytovat rozhovory, fotografovat se a setkání s ním je takřka nemožné. Filmografie – režie: Synecdoche (2008), How and Why (2014), Anomalisa (2015), I‘m Thinking of Ending Things (2020) Duke Johnson (nar. 20. 3. 1979 St. Louis, Missouri, USA) animátor, producent a režisér, vystudoval Tischovu akademii v New Yorku a později konzervatoř Amerického filmového institutu v Los Angeles. Jeho studentský snímek Marrying God (2006) získal mnohá ocenění. Film Anomalisa pak získal Velkou cenu poroty jako první animovaný film v historii MFF v Benátkách. Filmografie – režie: Moral Orel (2005, TV seriál), Zpátky do školy (2010–2011, TV seriál), Mary Shelley‘s Frankenhole (2010, TV seriál), Anomalisa (2015) www.facebook.com/Anomalisa/
26
Dokumentární večer
18. května 2020
Dálava Česká republika, 2019, DCP, barevný, česky/ukrajinsky/rusky, české titulky, 76 minut Režie: Martin Mareček, Scénář: Martin Mareček, Tomáš Bojar, Kamera: Jiří Málek, Produkce: Petr Oukropec, Tereza Polachová, Hanka Kastelicová, Hrají: Vít Kalvoda, Grigorij Kalvoda Dálava. Mezi Východem a Západem, mezi otcem a synem. Tak daleko, tak blízko. Vít a jeho syn Gríša se před koncem prázdnin vydávají na dlouhou cestu do Ruska. Jen co nastoupí do auta, syn si hned nasazuje sluchátka a otec se noří do vzpomínek. Ani tak nemohou jeden druhému uniknout. Je tu však jedna možnost, která je může opět sblížit – společné pátrání. Jenže co skutečně hledají? Dokumentární, až detektivně laděná road movie na daleký východ i do vlastní minulosti odkrývá základní aspekty dnešních rozbitých rodin. Popisuje současné Rusko a zkoumá téma otcovství i vztahu otce a syna. Mimořádně intimní dílo Martina Marečka bylo uvedeno v soutěžní sekci dokumentárních filmů na MFF v Karlových Varech. C. G. Jung – Červená kniha: „Tu jsem v noci zaslechl hlas, který přicházel z daleka, hlas své duše. Řekla: Ty jsi tak daleko! – Já: Jsi to ty, má duše? Z jakých výšin a dálav promlouváš? – Duše: Jsem nad tebou. Má dálava je dálava světa.“ Martin Mareček (nar. 17. 3. 1974 v Praze) patří mezi přední české dokumentaristy. Ve svých filmech se věnuje především zásadním společenským tématům: protestům proti globalizaci (Hry prachu), neobnovitelným zdrojům (Zdroj), neudržitelné dopravní situaci ve městech (Auto*Mat) či rozvojové pomoci (Pod sluncem tma). Zároveň je pedagogem dokumentárního filmu a docentem na pražské FAMU. Od zatím posledního filmu této výrazné osobnosti tuzemského dokumentu uběhlo již osm let, a proto byl jeho nejnovější opus Dálava doprovázen velkým očekáváním festivalových dramaturgů, kritiků i diváků. Filmografie – režie: Hry prachu (2001), Zdroj (2005), Auto*Mat (2009), Pod sluncem tma (2011), Dálava (2019) Oficiální stránky filmu: negativ.cz/films/dalava
27
25. května 2020
Parazit (Gisaengchung)
Jižní Korea, 2019, DCP, barevný, korejsky, české titulky, 132 minut Scénář a režie: Bong Joon-ho, Kamera: Kyeong-pyo Hong, Hudba: Jaeil Jung, Produkce: Young-Hwan Jang, Yang-kwon Moon, Hrají: Kang-ho Song, Seon-gyoon Lee, Yeo-jeong Jo, Hye-jin Jang, Woo-shik Choi, So-dam Park, Myeong-hoon Park, Seung-min Hyeon, Keun-rok Park, Seo-joon Park, Ocenění (výběr): MFF Cannes 2019 – Zlatá palma Parazit vypráví o chudé, ale mazané čtyřčlenné rodině, která se rozhodne infiltrovat do domácnosti bohatého byznysmena. Dílo kombinující prvky komedie, thrilleru, dramatu i satiry přináší zcela originální a nečekaný divácký zážitek. Když předseda hlavní poroty letošního ročníku festivalu v Cannes Alejandro Inarritu oznámil, že Zlatá palma poprvé v historii zamíří do Jižní Koreje, nadšení v sále bylo obrovské. Světovou premiéru Parazita provázely výbuchy smíchu a spontánní potlesky během projekce, po jejím skončení pak publikum režisérovi aplaudovalo osm minut vestoje. První vzápětí publikované recenze nešetřily superlativy. „Bong v nejlepší formě!“ - hlásil server Screen Daily, portál Vulture označil Parazita za „napínavé a zábavné mistrovské dílo“. Porota nadšení sdílela: „Ten film je naprosto unikátním zážitkem, je tak nečekaný. Všechny nás strhnul. Vzal nás na cestu různými žánry a vtipně hovořil o důležitých a naléhavých věcech. Když jsme ho viděli, byli jsme jím fascinováni. A pak v nás jen rostl a rostl. Bylo to jednohlasné rozhodnutí,“ řekl Inarritu na tiskové konferenci. Lehkost snímku může svádět k pocitu, že se jedná o méně závažný titul. Pod salvami smíchu se však ukrývá politický, rozzlobený a naléhavý film o ekonomické nerovnosti a neustále se rozevírajících nůžkách mezi společenskými třídami. Čím humornější je, tím je smutnější. Bong Joon-ho (nar. 14. 9. 1969, Tegu, Jižní Korea), známý svým ostrým, sociálně pronikavým humorem a překrucováním žánrových konvencí pomocí unikátní kombinace humoru, emocí a napětí, opakovaně zkoumá a zpochybňuje společenské instituce a nerovnosti. Absolvent sociologie a filmu Korejské filmové akademie se za uply28
nulých patnáct let vypracoval v režiséra, který obývá vzácný průsečík mezi diváckou popularitou a kritickým úspěchem. Jeho filmy mají obratnost nákladných velkofilmů, estetiku artu i formální prvky soap opery. Filmografie – režie (výběr): Pes, který štěká, nekouše (2000), Pečeť vraha (2003), Mutant (2006), Matka (2009), Ledová archa (2013), Okja (2017), Parazit (2019) www.facebook.com/gisaengchungfilm
29
Představení Filmového klubu Jihlava probíhají v kině Dukla každé pondělí od 19:30 hod., mimo to jsou pořádána cca 1x měsíčně mimořádná víkendová představení, dále také filmové přehlídky a minifestivaly. Roční program filmového klubu je rozdělen obvykle do dvou částí – jarního a podzimního cyklu. Na klubová představení mají přístup jak členové klubu, tak i veřejnost. Členem filmového klubu je možné se stát vyplněním přihlášky a zakoupením členského průkazu v pokladně kina. Členský průkaz vydává Asociace českých filmových klubů a má platnost ve filmových klubech na území ČR, Slovenska a v Polsku. Platnost průkazu je do 31. 12. 2020. Držitel průkazu může využívat slevy nejen ve FK Jihlava, ale i v ostatních filmových klubech – v první řadě na běžných klubových představeních, dále i na vybraných akcích pořádaných či spolupořádaných Asociací českých filmových klubů (filmové přehlídky včetně Letní filmové školy, MFDF Jihlava, také festivaly a semináře...). Členové platí ve Filmovém klubu Jihlava zlevněné vstupné, nečlenové platí plné vstupné. Členský průkaz je nepřenosný na jinou osobu. Stránky Filmového klubu Jihlava na webu kina Dukla: www.kinodukla.cz/klient-62/kino-27/stranka-1205 www.facebook.com/pages/Filmov%C3%BD-klub-Jihlava/ 702479463161250?ref=hl Lektoři FK Jihlava: Jaroslav Kristek, Vladimír Křesťan, Pravomil Prchal, Václav Zikán
30
Kino Dukla Jana Masaryka 20 586 01 Jihlava tel: 731 989 428 (pokladna) www.kinodukla.cz
Vydalo: statutární město Jihlava v roce 2019 Foto: Jakub Koumar Grafické zpracování: Michal Hecht Tisk: Jiprint s.r.o.